Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Browser Stadia

Golf With Your Friends

nemopbxnemopbx
Nehotová verze
  • PC 85
Golf With Your Friends je hra, o ktorej sa nedá asi ani veľa písať, ale zapnete si ju a môžete pri nej stráviť aj desiatky hodín.

Je to klasická online hra, ktorú si môžete zahrať s kamarátmi. Je to mini golf. Asi netreba vysvetlovať, o čo v tejto hre ide. Samozrejme okrem klasických pravidiel minigolfu, si môžete pravidlá aj trochu poupravovať. Pri obyčajnom režime sa proste naučíte ako zahrať prvý ťah a máte to vyhrané. Potom Vám ale obyčajná hra môže prísť príliš ľahká a nudná, a preto si môžete nastaviť napríklad kolíziu loptičiek, náhodné umiestnenie loptičky na začiatku hry alebo skákanie pomocou tlačidla. Zrazu hráte úplne inú hru. Na jednu jamku pustí hra až 12 hráčov, a až keď si zapnete kolíziu, tak sa začína ozajstná zábava. Môžete byť zákerný a naschvál triafať súperov, aby ste ich posunuli do nevýhodných pozícií. A pokiaľ sa Vám aj toto bude zdať málo, tak namiesto loptičky môžete mať mať napríklad štvorec alebo ihlan. No upozorňujem, že pri takomto režime už môže nastúpiť frustrácia a nervy. Hra obsahuje aj 2 špeciálne módy. Hokej a basketbal. Pri hokeji triafate loptičku (alebo teda Vami zvolený tvar) do bránky, v ktorej sa pohybuje brankár a pri basketbale sa triafate do koša s obručou umiestneného vo vzduchu. Máp a jamiek je v hre dosť a hra podporuje aj workshop a editor, takže si môžete sťahovať stovky ďalších alebo vytvoriť svoje vlastné.

Golf With Your Friends je minigolf ako sa patrí. Zabaví, potrápi, nahnevá. Vyblázniť sa pri ňom dá poriadne. Najlepšie je ho hrať s kamarátmi, ale treba si dať pozor, aby ste tých kamarátov mali aj po hre. :)

Pro: zábava, workshop a level editor (veľa máp a jamiek), rôzne módy, hra až pre 12 hráčov, cena

Proti: miestami môže byť frustrujúce, môžete prísť o kamarátov :D

+10

Reigns: Her Majesty

KunickKunick
Dohráno
  • PC 75
Hra postavená na jednoduchém konceptu: volíte jednu ze dvou nabízených reakcí na nastalou situaci. Na konceptu, který alespoň na mě skvěle fungoval. Jednoduché swaypování má své kouzlo a dokáže zabavit jak na 5 minut, tak na hodinu. Minimálně z počátku, kdy jsem objevoval nové a nové postavy, příběhy a způsoby smrtí, se dostavil pocit známý z 4X strategií - ještě jedna smrt a dám si pauzu.
Zkušený hráč však ve chvíli kdy uslyší "Z počátku" rychle zbystří. Brzo totiž příval nových aktivit ustane, až posléze takřka zcela vyschne a k dalším možnostem jsem prokousával jen za cenu únavného hraní některých situací stále dokola. Občas se sice ještě dostavil moment, kdy jsem z náznaků pochopil, co po mě hra chce, a zahřál mé hráčské srdíčko, avšak dostavoval se příliš vzácně a u hry snad nikoho kromě chronických dohrávačů neudrží. A nepomůže ani „tajemný“ příběh v pozadí.
Přesto jsem s hrou celkově spokojený, a myslím, že vývojáři si mé peníze poctivě zasloužili. Konečně jsem díky téhle hře taky pochopil proč lidi tak fascinuje Tinder.

A konečný verdikt? Swajp doprava nebo doleva?

Já bych na vašem místě tenhle hře přece jen nakonec dal šanci.
+17

The Awesome Adventures of Captain Spirit

nemopbxnemopbx
Dohráno
  • PC 80
Ako fanúšik série Life is Strange som bol veľmi potešený, keď som sa dozvedel, že mi francúzske štúdio Dontnod skráti čakanie na druhú sériu. O to viac, že to bude zadarmo.

Life is Strange je hra, vďaka ktorej si moja žena (nie je hráčka) sadla vedľa mňa a hltala celý príbeh so mnou. Mal som radosť, že sa to zopakuje. The Awesome Adventures of Captain Spirit obsahuje síce iba jednu časť s jedným krátkym príbehom, ale vzhľadom na cenovku sa to nedá hre moc vyčítať. Na druhej strane si môže človek povedať, že hra, ktorá bude zadarmo asi nebude moc kvalitná. Opak je pravdou. Fanúšikovia LiS nebudú sklamaný.

Hlavným hrdinom je tentokrát 8 ročný Chris, ktorý žije s otcom. O mamu prišiel pri autonehode a jeho otec to neznáša práve najlepšie. Prišiel o prácu a väčšinu času trávi pred televízorom s fľaškou v ruke. Možno práve preto si Chris vytvoril svojho vlastného hrdinu a uteká do svojho vymysleného sveta. Tentokrát si môžete upraviť aj vzhľad Vašej postavy. Dej sa odohráva jedno zimné poobedie v prostredí Vášho domu a dvora. Pozadie príbehu odhaľujete pomocou hľadania dokumentov a dopisov. Vďaka Chrisovej fantázií sa v hre môže auto zmeniť na kozmickú loď, bojler na príšeru alebo snehuliak na úhlavného nepriateľa, takže sa nudy bát nemusíte. Napriek tomu by som uvítal v hre viacej postáv, ktoré by mohli ešte vylepšiť príbeh.

The Awesome Adventures of Captain Spirit by som odporúčal vyskúšať každému. Pre fanúšikov Life is Strange a TellTaleoviek je to povinnosť a pre ostatných je to úplne iný zážitok, na aký nie sú zvyknutý. Príbeh síce nie je výnimočný a dĺžka je naozaj krátka, ale hru si užijete, vychutnáte príbeh ako sa patrí a zabavíte. A to všetko zadarmo.

Pro: spracovanie, cena, life is strange štýl, sympatický hlavný hrdina

Proti: dĺžka (odpustiteľné vzhľadom na cenu)

+20

The Vanishing of Ethan Carter

SilentWolfSilentWolf
Dohráno
  • PS4 70
Vanishing of Ethan Carther jsem si chtěl zahrát hned po vydání, protože už Dear Esther ukázal, že hry mohou být umění. Musíme si připomenout, že tehdy byl tento žánr v plenkách a jednalo se o dost unikátní díla. Avšak kvůli mému typickému zlozvyku hry odkládat, se začaly podobné hry kupit a následné Gone Home, What reamins of Edith Finch, Everybody's Gone to the Rapture byly doplňovány o hromady méně známých, a najednou bylo těžké si z toho něco vybrat – obzvlášť, když kvalitní jsou údajně všechny.

A tak roky plynuly a přišla herní výzva 2018 a tvůrci jsou Poláci, tak bylo rázem jasno. Tyhle úvody píšu nerad, ale nejsou jen jakousi divnou omáčkou kolem. Naše vnímání her se z časem mění, a zatímco u Inside jsem se při pozdním hraní cítil spíše zklamaný, tak u tohoto kousku jsem byl i přes zub času velmi překvapen. Je na každém z vás si ty mé podmínky a okolnosti okolo hraní dát do souvislosti a udělat si obrázek o tom, zda jsem byl tím či oním ovlivněn.

Graficky je hra docela zarážející, což bylo dosaženo metodou fotogrammetrie a jde to sakra poznat. Celkově mi přišlo, že prostředí ve hře začaly okolní hry konkurovat až někdy… dnes. Takové porovnávání je sice nefér, Ethan Carter je stále kratičkou adventurou a nikdo takové kvality nemohl hned chtít v otevřených světech. Vizuálně zklamaní nebudete – to je garance.

Ke hře jsem už od začátku nepřistupoval jako k detektivní hře, protože „známe své lidi“. Aniž bych zde potvrdil, zda jsem se trefil nebo ne, tak jsem k titulu od začátku přistupoval spíš jako k nějaké mystické niterní cestě – nebo podobné blábol označení pro zážitek ne nepodobný Homerově mystické cestě, kterou prožil po pozření nejpálivější čili papričky. Takže jsem si zde připadal vždy jako nějaký nezávislý pozorovatel herního světa. A tohle hra umí krásně a do okolních zvuků je radost se zaposlouchat, jen mi ta krása byla hned opepřena, jsem totiž zvukový strašpytel a nemám rád náhlé hlasité zvuky. Zde mi přišly některé zvukové efekty malinko přepálené a infarktově tak na mě působil už samotný začátek, takže ačkoliv se nejedná o vyloženě hororovou hru pro mne se v tu chvíli chtě nechtě hororem stala a do konce hry jsem byl napjatý, protože ztišit jsem hru vážně nechtěl.

Na první pohled se příběh nejvíc jeví asi jako něco z pera H.P. Lovecrafta, ač tohle označení používám stále častěji a chtěl bych se ho odnaučit, tak směs rituálů, válejících se dopisů, kultem posedlá rodina, chapadla, voda, podzemí – tento guláš prostě nejde pojmenovat jinak než Lovecraftovský guláš s fazuľou.

Jo a závěr je bomba, překvapil a lituji, že jsem se k tomu dostal až teď.

Králem žánru (který to nemá vůbec lehké) však zřejmě zůstává stále Firewatch, který jsem tehdy strhal a dnes dokonce mazal svůj komentář, protože se sebou zpětně nesouhlasím. To jsou ty zpropadené vlivy působící na naše vnímání her.

Pro: Grafika, atmosféra, tajemno

+24

Alan Wake's American Nightmare

SilentWolfSilentWolf
Dohráno
  • PC 80
Akčnější Alan Wake v líbivém prostředí béčkových amerických filmů „kdesi uprostřed pouště, v tajemném motelu osvětleném bzučivými lampami, kde se oblast 51 nachází asi někde za kopečkem“. Alan je zde pronásledován svým démonickým dvojníkem Scratchem, který v mých očích pobral nemalé množství charismatu a uvrhne Alana do jakési časové smyčky, kvůli které nás přinutí několikrát poslouchat písničku od skupiny Kasabian. Fanoušky původní hry musím upozornit – nejedná se o pokračování původní hry, a ačkoliv to původně měla být dvojka (jsem rád, že ne) nakonec je to jen takový bonusový spin-off.

I když se kvůli časohrátkám podíváme do lokací postupně třikrát, nikdy mi to nepřišlo jako zbytečná recyklace, naopak to otevíralo nové otázky a cítíte gradaci. Líbila se mi nová zbraň – nastřelovač hřebíků a k tomu i skvělý nový druh nepřítele, který se může efektivně rozdvojit a transformovat do hejna vran. Na různých místech k nám promlouvá Scratch a spolu s Alanem tvoří hezké dynamické duo, které je radost poslouchat, protože jejich dabér je naprosto perfektní. Oproti původní hře zde také přibyly hrané scény a celá epizoda vlastně připomíná díl nějakého seriálu. Dejme tomu třeba taková vánoční speciální epizoda – akorát bez těch Vánoc.

Pro: Tajemno, hudba, Scratch

+24

Ni.Bi.Ru: Posel bohů

Dan9KDan9K
Dohráno
  • PC 65
Ni.Bi.Ru jsem si dlouhá předlouhá léta tak nějak šetřil, protože jsem měl původně v plánu starého Posla bohů, kterého jsem si nikdy nesehnal, takže jsem šetřil a šetřil a uběhlo skoro 15 let. Jenomže přišla slabá chvilka a já sáhl rovnou po remaku. Nemám to ve zvyku. Obvykle, když bych si chtěl náhodou zahrát třeba osmý díl něčeho, tak stejně nejdřív musím zahrát od jedničky, i kdyby byla jednička z roku 1972. Asi budu muset za psychiatrem, že se můj asperger zlepšuje!

Ni.Bi.Ru nezapře svou vizuální i náladovou spřízněnost s Poslem smrti, jenom je tak nějak ve všem horší. Zejména v tahu na branku a s tím související menší sounáležitostí s postavou a emocionální zainteresovaností. A ano, všemi zmiňovaná animace postav...

Na druhou stranu...nejsem ke hře zas tak kritický. Ve srovnání se světovou konkurencí jde sice o průměr, mám ovšem už celkem po krk bláznivých jakože komediálních point'n'click adventur, a tak mi mystická archeologická kriminálka s velmi jemnou příměsí sci-fi odkazující na nacistické Německo připadá jako sen.

Jenomže příběhu zas tak moc nebylo a byl hodně vypočítatelný. Až tak mi nevadí nesmyslné odbočky od hlavní dějové linie, ty byly třeba i v The Longest Journey, ale na to zas byla tahle hra celkem krátká a na hlavní děj pak není čas. Ni.Bi.ru obsahuje v podstatě jen jednu část, která mi přišla hutná, a sice bunkr. Tam jsem s napětím čekal, co se stane dál a co se všechno nedozvím. A zároveň má uspokojivé příběhové vyvrcholení v podobě skvělého deníku i střetu. Ostatní části měly své zajímavé momenty, ale tak nějak to plynulo už více beze mě.

Možná by pomohl lepší záporňák. On je sice skvěle nadabovaný Pavlem Rímským-Korsakovem, jedním z nejvýraznějších hlasů, které máme, ale samotná postava mi přišla spíš k smíchu, a to je škoda. Ta jistota, že se vždycky objeví a přesně v jakou chvíli se objeví, i když to bylo sebevíc absurdní, to táhne dolů.

Překvapuje mě místní přehnaná kritika věcí typu kečup vs. hořčice či vyřizování papírů na úřadě. Přijde mi to v tomhle žánru nanejvýš typické, neboli vždycky je nějaký problém, že s tím už počítám.

Co mě trochu vyhodilo z konceptu je až příliš okatý product placement na společnost Smartwings, ale aspoň jsem si mohl být jistý, že to letadlo nespadne, to by byla určitě horší reklama. A samozřejmě již v diskusi uživatelem 902 10 zmiňovaný "signore" v Mexiku, ale tak co, románština jako románština.

Z hlavolamů bych vypíchnul ten s užitím mayské dvacítkové soustavy. Nic přehnaně těžkého a přitom zábavné a člověk se něco přiučí. Tak by to mělo vypadat. Oblíbené kuličky byly ošklivé, ale asi jsem už narazil na horší věci.

Celkově jsem přesto víceméně spokojen. Ni.Bi.Ru má zjevné vady, přesto ho počítám mezi lehce nadprůměrné adventurní zážitky a v rámci českých vážných point'n'click adventur je určitě do top 5. Je teda otázka, jestli jsem jich vůbec víc než pět hrál... jo!... 17

Pro: příběhové zasazení, prostředí, český dabing, hezké kresby, některé hlavolamy

Proti: příběh trochu hluchý, uskákaný a až příliš předvídatelný, odfláknutá animace, málo hudby a spousta drobností

+22

Mimpi

ghostghost
Dohráno
  • PC 65
Moje hodnotenie to možno slabo vystihuje, ale Mimpi je dobrá oddychovka. Len na to musíte mať chuť. Na hru, ktorú dáte s prstom v nose. Na hru, ktorá je primárne pre deti, ale v konečnom dôsledku dokáže potešiť aj starších hráčov.

Tu sa nehrá na parádnu grafiku, na prepracované hádanky a ani zvuková kulisa neohromí. Prakticky všetko je spravené tak akurát. Aj animácií je pomenej, ale čert ich ber, nie sú tu potrebné.
Najvýstižnejšie slovo, ktoré mi prichádza na rozum je roztomilosť. Presne to slovo, ktoré mi chýbalo pri hraní Chuchla (koment), ale to je môj problém.

Hráte za psíka menom Mimpi, s ktorým sa vydávate na cestu za svojim pánom. Na ceste sa vyhýbate nepriateľom, riešite rébusy (nájdu sa tam aj vydarené kúsky) a zbierate kostičky. Nič zo spomenutého vás nezdrží na dlho*, hra krásne odsýpa a možno aj vy si občas poviete, že si chcete nechať hranie radšej na ďalší deň. HLTB síce uvádza hernú dobu okolo 3h, ale u mňa to bolo cca 5h pohodičkového hrania. No a po prejdení hry synček zmazal sejvy, takže si to deti budú musieť prejsť sami (než ma presvedčia k tomu, aby som si to zopakoval ešte raz :))

Pokiaľ si chcete oddýchnuť, toto je správna voľba. Odporúčajú 3 ghostovia a kúsok z 5.

*Aby som neklamal, tak v hre sú asi 3 miesta, s ktorými som mal dooosť veľký problém.
+14

Mutant Year Zero: Road to Eden

FlynnFlynn
Dohráno
  • PC 80
Určite poznáte ten pocit, keď sa na hru tešíte niekoľko mesiacov, no aj napriek tomu vás pozitívne poteší. To sa mi stalo v prípade Mutant Year Zero, ktorý som si ako veľký fanúšik novodobého XCOMu vyhliadol hneď od jeho oznámenia. S emzáckou sériou od Firaxis má však spoločný akurát ťahový boj a musím povedať, že je to dobré.

Mutant Year Zero je akýsi hybrid medzi stealth hrou a ťahovou stratégiou s RPG prvkami. Hra je poriadne návyková, súboje sú parádne a dosť náročné aj na normálnej obtiažnosti. Oproti titulom ako XCOM je rozdiel v tom, že normálne sa pohybujete v reálnom čase a do už spomínaného ťahového režimu sa prepnete až pred bojom. Navyše tu funguje tzv. mechanizmus prepadu, ktorý vám umožní nečakane napadnúť nič netušiaceho súpera. To je v spojení s tým, že súperov sa oplatí počkať si, keď sú osamote, aby ste to následne veľká taktická výhoda.

Vaše postavy - sympatickí zvierací a ľudskí mutanti, ktorí v trojici prechádzajú atmosferickým post apokalyptickým Švédskom - levelujete, vylepšujete im schopnosti (mutácie), nejaké bonusové atribúty, zbrane a vyberáte nejaké to brnenie a prilbu. Nie je to nič sofistikované, ale myslím, že je to postačujúce, hoci mutácií a vlastne aj samotných postáv, ktorých je iba päť, mohlo byť o čosi viac.

Sklamaný som hlavne z príbehu. Zatiaľ čo atmosféra je skvelá, štylizácia a aj samotný svet hry poteší a postavy si s ich humorom rýchlo obľúbite, za tých cca 25 hodín sa to dejovo nikam neposunie a je to vlastne veľké klišé. Aj cliffhanger na konci, keď sa mutanti dozvedia, že sú iba výsledkom experimentov a tajomný šéf posledného útočiska ľudí na Zemi Elder je vedec, ktorý ich uniesol, som tak nejak predvídal od polovice hry. Počas hrania sa našlo aj niekoľko bugov, ktoré sa dali vyriešiť iba načítaním starších uložených hier.

Suma sumárum, Mutant Year Zero: Road to Eden je veľmi príjemné prekvapenie a prepracovaná hra, ktoré zabaví a potrápi vaše mozgové bunky. Odporúčam.

Pro: Atmosféra, prepracovaný svet, návykovosť, náročnosť, skvelý súbojový systém

Proti: Nič moc príbeh, ovládanie na klávesnici, nejaké tie bugy, mohlo to byť ešte o čosi lepšie

+19

Turning Point: Fall of Liberty

FlynnFlynn
Dohráno
  • PC 40
Turning Point mi príde ako neskutočne premrhaný potenciál. Alternatívna história je v hrách absolútne nevyužívaná a vpád Nemecka do Spojených štátov po druhej svetovej vojne sľubuje výbornú odbojovú záležitosť (viď napr. Wolfenstein 2). Aj začiatok je fajn, invázia nacistov za oceán vyvoláva tie správne zimomriavky... a potom to všetko ide rýchle do kytek.

Ide v podstate iba o tupú koridorovku, ktorú sem-tam pretne nejaké to otvorené priestranstvo plné mimoriadne hlúpych nepriateľov. Tak hlúpych, až rozmýšľate, ako dokázali ovládnuť starý kontinent a prekvapujúco prepadnúť USA. Naozaj, niekoľkokrát sme sa dokázali pár sekúnd pozerať náckom priamo do očí, kým spustili paľbu. A možno boli iba galantní - keď už sú tu na návšteve, tak čakali na prvý výstrel od hostiteľa.

Ani príbeh sa nemá čím chváliť. Hlavným hrdinom Turning Point je obyčajný robotník, ktorý sa pri úteku zo stavby mrakodrapu tak nejak zamotá do odboja. Ako si môžeme uvedomiť postupom príbehu, je tam jediným schopným človekom, a tak dostane za úlohu vyslobodiť dôležitého generála, zabiť kolaborujúceho prezidenta, zničiť Biely dom a obetovať sa, aby ostatní mohli žiť.

A to všetko stihnete za mizerné štyri hodinky. Ako píše v komentári nižšie Sasakr, problémom hry je, že pôsobí ako budget, hoci budgetom nie je. Codemasters do Turning Point pritom vkladali veľké nádeje. Škoda. Pretože hoci hru kritizujem, z nejakého dôvodu mi tie cca štyri hodiny ubehli celkom rýchlo a nemôžem povedať, že by som sa vyslovene trápil. Iba to mohlo byť oveľa lepšie.

Pro: Námet, hudba

Proti: Grafika, príbeh, dĺžka hry, umelá inteligencia, tuposť,...

+13

Gabriel Knight 3: Blood of The Sacred, Blood of The Damned

Han22Han22
Dohráno
  • PC 80
Adventurní bída dosahovala na přelomu tisíciletí vrcholu, v roce 1999 mám ve svém seznamu poskládaném z recenzí pouhých 11 adventur, z toho 4 české. Když se podívám, tak Gabriel Knight 3 patří spolu s Atlantis 2 a Discworld Noir k těm snad jediným známým. Žádnou z her jsem doteď nehrál, včetně třetího Gabriela.

Ten šel bohužel s dobou a tak je v jakém pseudo 3D a nabízí naprosto otřesné ovládání. Pokud jsem nadával na čtvrtý Monkey Island, tohle je ještě horší. Pohybujete se myší, ale kamera zůstává stát na místě a musíte ji ručně!!! ovládat. S kamerou se dá kouzlit hned třemi způsoby a je to k vzteku. Nakonec si zvyknete ale... 3D grafika i přes vyšší rozlíšení je přinejlepším průměrná, atmosféru má tak maximálně závěrečný chrám. Když si to srovnám třeba s čtvrtým Tomb Raiderem ze stejného roku tak prostě ne. K dovršení všeho jsou tu opravdu ošklivé animace.

Jak dopadl příběh? No nemůžu popřít jisté zklamání. Oproti fantastické hloubce jedničky a hlavně dvojky se většinu hry kloužete hezky po povrchu. Gabriel přijíždí do malé vesničky vypátrat kdo stojí za únosem syna jednoho prince, ve kterém mají mít prsty upíři. V malém hotýlku se setkává překvapivě s Moselym z jedničky, záhy přijíždí i Grace a kromě nich je tu pár zajímavých postav. Sexy průvodkyně, jeden muslim, podivný kněz, historik, namyšlení americký turista, italský šupák a dvojice dam. Ti všichni přijeli hledat poklad, kterým má být podle všeho Svatý grál a každý do jednoho něco skrývá. A na Gabrielovi i Grace je rozmotat všechny nitky, vyhrabat co nejvíce špíny a odhalit kdo je kdo i co je pokladem. Příběh se šíleně ale opravdu šíleně pomalu rozjíždí, většinu hry sbíráte povrchní informace a nic se neděje a až ke konci to začne houstnout. Templáři, Převorství Sionské, svobodní zednáři, dědicové Ježíše Krista. Finální smršť odhalení mě zarazila do židle, ale stejně si nemůžu pomoc, je to jako pustit si po Mlčení jehňátek Hanibala nebo Červeného draka. Moc tomu nepomáhá ani to, že Gabriel se z přemýšlivého chlápka ze dvojky proměnil na hláškujícího baliče že s nedospělým přístupem k ženám, který se s Grace sice vyspí, ale nakonec ji svou blbostí nechá odejít.

No a nejvíce se změnila hratelnost. Sierra chtěla dokázat, že umí ještě pořád brutálně obtížnou hru. Takže se celá hra opět odehrává v časových blocích. Máte tři dny a v každém zhruba 5-7 bloků. A v těch blocích musíte stihnout co nejvíce věcí. Některé jsou podstatné pro příběh, jiné záleží na Vás. Jenže u většiny těch nepovinných nemáte ani ponětí, že máte někde být a něco slyšet/vidět. A hra je toho plná - budete odposlouchávat lidi, sledovat lidi i jejich vozidla, sbírat poznávací značky i otisky, krást přeměty a konfrontovat lidi. Zní to parádně, jen se toho spousta dá přehlídnout a pak budete mít z příběhu guláš. Některé akce jsou časované, díky kameře a grafice můžete přehlédnout spoustu stop (například od pneumatik). Navíc je tu Sidney, geniální noťas, který slouží k porovnávání stop, faktů a především luštění obrovského megapuzzlu kde se vlastně skrývá hrobka s vytouženým pokladem. Takže jsem v půlce tápání vyměkl, hru rozehrál znovu tentokrát s vytištěným full point listem a nestačil jsem zírat, co všechno jsem přehlídl. Musím uznat, že bez návodu bych třeba ten 9 stranný puzzle s mapou nikdy nerozluštil a hru dohrával asi měsíc.

Stejně tak ale musím uznat, že když člověk ví co a kde má dělat, je to naprosto parádní záležitost, hra je obrovská, ono sbírání stop, důkazů a práce se Sidney začne být zábavné a člověk vidí kolik možností hra nabízí. Jen abych je ocenil bych musel nejspíše sám být geniální detektiv a archeolog.

Pro: Stále slušný i když pomalu rozjíždějící se příběh, spousta zajímavých postav a odhalování jejich minulosti, práce se Sidney, hra je obrovská

Proti: Průměrná a zbytečná 3D grafika, otřesné ovládání kamery

+18

A Way Out

MortZMortZ
Dohráno
  • PS4 90
Pokud hrajete rádi coop hry, tohle musíte mít. A Way Out je snad první hra, která se MUSÍ hrát celou dobu ve splistcreenu. Je jedno jestli hrajete přes internet nebo sedíte vedle sebe na gauči, pokaždé je to zábava. Při hraní online bych přeci jen ale doporučil bavit se přes Skype nebo podobně, hra občas vyžaduje dost dobrou kooperaci. Jeden hráč vždy ovládá Vincenta, vězeňského bažanta, a druhý Lea, který už ve vězení nějaký čas je. Leo se postupně dostává ve vězení do potíží, a Vincent mu pomůže. Takhle začne přátelství mezi těmito dvěmi muži, no, a poté se rozhodnou spolu utéct. Příběh je velmi hektický, plný akčních scén, s kamarádem nám dal jen pár chvilek oddychu. Celkově bych příběh označil jako nadprůměrný, a opravdu jsme si ho oba užili. Co bych hře vytknul že v lobby občas nefungovala jak má, a podobně jako interaktivní filmy od Telltale má jen jednu dějovou linii a hrát znova prostě není ono. S kamarádem jsme hru dohráli na jeden zátah, trvalo nám to asi 6 hodin. Bonusem je, že hru musí koupit jen jeden hráč, druhý si stáhne "Trial" verzi, a normálně po připojení na hráče s plnou hrou s ním může hrát celou kampaň.

Pro: Koncept celé hry ve splitscreenu, bezvadná kamera při akčních sekvencích, cena, nutnost vlastnit jen jednu kopii hry

Proti: Drobné problémy připojování do Lobby,téměř nulová replay value

+12

Donut County

MortZMortZ
Dohráno
  • PC 60
Donut County má neskutečně jednoduchou premisu, a to že hrajete za díru, která pojídá věci a přitom se zvětšuje a může jíst větší a větší objekty. Trailer na hru jsem viděl někdy před lety na E3, a od té doby jsem na ni zapomněl. V tichosti vyšla letos v srpnu, a já se o ní dozvěděl až v listopadu kdy dostala první slevu. Jak jsem již zmínil, celou dobu ovládáte černou díru a snažíte se toho co nejvíc pohltit. Hru prolíná velmi jednoduchý příběh, který mi přišel spíš na škodu, a necelé dva týdny po dohrání si z něj již nic nepamatuji. Grafika je jednoduchá, velmi stylizovaná, soundtrack je velmi uklidňující a mění se s tím jak vaše díra roste. Co mě velmi mrzí je délka samotné hry a počet levelů. Hra mi zabrala necelé dvě hodiny, a to jsem délku nijak nenatahoval, ani jsem nespěchal. Byl bych raději kdyby ve hře nebyl příběh, a přibylo větší množství úrovní. Každý level lze navíc vyřešit pouze jedním způsobem, takže hru nemá cenu hrát znova. Škoda, koncept mi přišel zajímavý, snad se toho autor bude držet a vydá pokračování. :)

Pro: Gameplay, stylizovaná grafika, soundtrack

Proti: Krátká herní doba, neúměrná cena

+8

Horizon Zero Dawn

SeekerSeeker
Dohráno
  • PS4 95
Svět Horizonu mě od prvního okamžiku naprosto uchvátil. Po dohrání mi strávený čas ukazuje něco málo přes 110 hodin. Stále nemám dost a už se těším, až vyluxuji i ty poslední zbývající vedlejší mise. Ne, že by byly zrovna nějak zajímavé nebo originální. Vlastně je považuji za nejslabší část celé hry. Poprvé pátrání po ztracené osobě pomocí technického udělátka, které máte ve hře celou dobu v uchu, působí zajímavě, ale po padesáté už to spíš nudí. Stejně tak vybíjení kempů banditů, plění časových úkolů v tak zvaných Hounting grounds nebo plenění zón zasažených korupcí působí dost repetetivně. Od každého z těchto úkolů není zase až tolik, ale nelze se zbavit dojmu, že jde jen o vatu a jak zaplnit obrovský rozsáhlý vět.

Příběh se mi zpočátku hodně líbil. Úvodní a poslední část hry je plná pěkných filmečků, hra má spád a pokud by si takové tempo udržela po celou dobu, nebál bych se jí vysolit stovku. Bohužel i hlavní mise mají občas hluchá místa. Hlavně ve střední části hry se příběh posouvá pouze studováním nahrávek a záznamů lidí z období před pádem civilizace. Navíc spoustu důležitých souvislostí hráč nemá moc šanci hned pochopit, protože je zapotřebí znalosti z okolních poznámek a audio knih, tzv. datapointů. Ty buď vůbec nenaleznete, nebo s určitým zpožděním. A tak se mi často stalo, že jsem začal rozmlouvat s nějakou postavou, ale vůbec jsem neměl tušení, o čem mluví. Navíc jak příběh postupuje, přišel mi víc a víc překombinovaný a nereálný. Informací a událostí, které se staly až do současnosti je zde opravdu dost. Vůbec by nebylo myslím na škodu trochu ho zredukovat, případně citlivěji převyprávět. Samostudium v obsáhlých datapointech mi nepřišlo moc záživné, navíc mi ani nepřišly nějak zvlášť zajímavé.

Přesto jsem si hru vychutnával plnými doušky a úžasným světem jsem se nedokázal za celou dobu hraní dost nabažit. Trávil jsem v něm čas tak moc rád, že i když jsem měl možnost nějaký ten stroj si po čase ochočit a osedlat, raději jsem chodil všude pěšky, abych někde něco nepřehlídnu a mohl si v klidu vychutnávat ty úžasný panoramata, která se přede mnou doslova na každém kroku vynořovala. Vlastně je Horizon první hrou, kde jsem častokrát měl pocit, že jsem narazil na hodně zajímavá místa, která tu prostě jen tak jsou. Neodehrává se v nich žádný příběh, neslouží jen jako kulisa pro nějakou hlavní nebo vedlejší misi a přesto si dali autoři práci a nesmírnou piplačku s každým koutem světa. Až si říkám, jestli to není snad i škoda, mnoha místy prostě jen tak projít, říct si, tady je to pěkný a jít dál. Mapa je tak rozlehlá, pestrá a zajímavá, že hráči se prostě nemá šanci dřív nebo později okoukat a objevování si tady člověk užije opravdu spoustu. Svět působí živě, tu a tam se občas připletu na svých toulkách do probíhající bitvy. Boj obyčejných lidí bránící vesnici před útočícím Behemothy nebo opatrný průchod polní cestou kolem obřího létajícího Stormwindu nedaleko Meridianu. Toulání se prázdnou přírodou v prachové bouři s příjemnou ambientní hudbou za šelestu trávy a kdesi v dáli se ozývajících strojů. To jsou momenty, které mi zůstanou navždy vryty do paměti. Hlavně proto, že spoustu z nich jsem zažil jen a jen já a nikdo jiný, díky tomu, jaké náhodné situace si pro mě hra připravila.

Určitě doporučuji hrát na velkou obtížnost. Hra pak dostává zcela jiný rozměr. Hráč se musí pak víc snažit pochopit a odhalit slabá místa strojů a o to lepší je pak pocit z pokořeného obřího stroje, který hráči po dlouhé bitvě padne k nohám.

Pro: rozsáhlý svět, pestrost strojů a prostředí, úžasný audiovizuál

Proti: vedlejší mise, překombinovaný příběh

+18

Red Dead Redemption

Sheffield_czSheffield_cz
Dohráno
  • PS3 --
„Change is only good when it makes things better.“ - Bonnie MacFarlane

Nebudu vůbec zastírat, že hry ze stáje Rockstaru jsou jedny z mých nejoblíbenějších, ale u Red Dead Redemption to v mých očích dotáhli až na samotnou hranici toho, co stará generace konzolí vůbec technicky dovolovala. Ale hra samotná stojí hlavně na příběhu, jehož oblouk je vystavěn téměř mistrovsky. Klade důraz na postavy, opatrně vykresluje jejich charaktery a odkrývá jejich motivace. Přesně takovou hru jsem si přál už v dobách, kdy jsem kdysi dávno jako malý špunt zbožňoval (na tom se stále nic nezměnilo) Pro hrst dolarů s Clintem Eastwoodem, a propadl kouzlu spaghetti westernů.

Před očima se vám střídá jedno dechberoucí panorama za druhým. Krásně se to hýbe, nádherně to zní a ještě lépe se to hraje. Máme tu tři rozdílné, nádherně propracované regiony. Objevování jejich zákoutí je naprostá lahoda, takže jsem možnost rychlého cestování pomocí drožky použil jen výjimečně. Tomu napomáhá i systém náhodných událostí, kdy se vám může po cestě stát spousta věcí, o které by byla velká škoda přijít.

Jako John Marston jsem cválal na oslu prérií. Vyhrával duely v tasení koltů ve městě tím, že jsem protivníkovi vystřelil zbraň z ruky, načež s jekotem zbaběle utekl. Nechal se překvapit pumou, když na mě zpoza křoví skočila tak, až zabila mého věrného oře. Vydával se na lov medvědů pro jejich kůži. Skákal za jízdy na vlak a sledoval z něj západ slunce v Rio Bravu. Krotil koně na paloučku. A zamiloval se do Bonnie MacFarlane, přičemž mi rvalo srdce, že nám to není souzeno, protože kluci z kapely mi řekli, že už jako jednu holku mám.

Na předchozí generaci konzolí je ohromná spousta skvělých her, a tahle se bez nejmenších pochyb řadí mezi ty nejlepší.

Pro: kulisy a nefalšovaná atmosféra divokého západu, příběh, Bonnie

Proti: PS3 občas nestíhá

+18

Krematórium

JumasJumas
Dohráno
  • PC 20
Krematórium je adventurka na pár minut, která toho příliš nenabídne. Vizuální zpracování není nic extra, příběh hra v podstatě nemá a zvuky nebo nějaký náznak hudby také ne.

Jediné pozitivum je tak jen občas povedený humor, jako je třeba jméno bývalého ředitele krematoria (Jan Hus) nebo fakt, že nelze pokračovat v činnosti, protože se nelze dostat k uzávěru plynu. Většina vtípků ale moc dobrá není.

Pro: občas humor

Proti: vizuální zpracování, příběh, chybí ozvučení

+9

Epistory: Typing Chronicles

HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PC 70
Je to Bastion, je to The Typing of the Dead, je to tak trochu Zelda. Nicméně tady se nesekaj žádní bublibáci, nestřílej žádní zombíci, a rozhodně se tu nehraje za malého blonďáka, kterého si pořád až moc lidí plete s titulární princeznou. Je to Epistory!

Místo větropytlů a zombíků se tu vypisuje všemožná hmyzí havěť, a místo blonďatého klučiny v zelených trenkách se tu hraje za blonďatou holčinu na přerostlé lišce. A tak spolu cestujou malým světečkem, od jedné kobky přes támten chrám až po zamrzlou jeskyňku, aby získali nové schopnosti a zpřístupnili si tak další, již dříve oběhnuté, kousky mapy. Cestou deratizují zmíněné brouky, řeší prostoduché hádanky (avšak za nápad s ledovou klouzavou plochou, v tomto izometrickém úhlu pohledu a s tímto ovládáním, bych soudruhy dyzajnéry nejradši podrobil lumbální punkci), a postupně nám odkrývají, byť občas poněkud kostrbatě, onu epickou story. A to všechno skrze sílu slov!

Jen je věčná škoda, jak málo je na té hře reálně pamětihodné, a že to 'Epi' v názvu vyloženě lže. Příběh je ryze osobní, podán patřičně intimně, ale zároveň je zpracován poměrně dětinsky, bez většího důrazu na detail. Z hudby si taky nepamatuju ani notu. Asi nejintenzivněji mi v paměti zůstane vynikající artstyle, kdy naprosto všechno, od samotného světa a jeho plno stromků, přes všechny nepřátelské chrobáky, až po každý z mnoha liščích ocasů, je stylizováno do origami papíru, a pokryto relativně retro paletou barev. Kouká se na to opravdu pěkně, a dokud se píše, tak se to fajně i hraje.

Jakmile se ale nepíše, hra redukuje do neohrabané chodičky za doprovodu slabě přednesené narace, a v tom tkví největší zádrhel. Byť je sympatické postavit celou hru kolem jediného neotřelého gimmicku, bodlo by, kdyby i to kolem onoho osamoceného triku bylo herně aspoň trochu zajímavé. A vono není. Za své mluví už jen ta skutečnost, že navzdory velmi krátké herní době to stihne smrdět iritujícím stereotypem. A pak i vysloveně nudit. Hodnotím vcelku pozitivně, jelikož prostě mám slabost pro kreativní přístupy, třebaže jsou trochu krátkozraké. Nicméně bych sám sobě přehnaně fandil, kdybych věřil, že si z toho budu po silvestru něco pořádně pamatovat.

Jo, a taky to samozřejmě má nadbytečný upgrade systém, ve kterém si můžete odemknout takové báječné věci, jako rychlejší pohyb po mapě, tj. "Je nám jasný, že hodně lidí bude zbytečně pomalý běh lišky srát, ale zadara jim s tím nehelfnem, že."

První půlka a cosik zdokumentována.

Pro: Artstyle; základní koncept hry

Proti: Takřka všechno kolem ústředního ťukání do klávesnice je tak nějak meh

+16

Dear Esther

raisenraisen
Dohráno
  • PC 85
V rámci herní výzvy jsem se pustila do mého vcelku oblíbeného žánru - walking simulator pro škarohlídy/vizuální novela pro ty druhé :) Věděla jsem dopředu, o jaký typ hry se jedná, a tak jsem ve výsledku zklamaná nijak nebyla, ba naopak.

Po spuštění hry jsem se ocitla v krásné a opuštěné krajině, kterou jsem se po vyšlapaných stezkách pohybovala, potkávala zchátralá obydlí, jeskyně s krasovými jevy a to vše dělilo od zbytku světa chladné moře. Do podzimního dne, ve kterém jsem hru hrála, se atmosféra ve hře velmi hodila a vzbuzovala ve mně touhu sbalit si kufry a odcestovat na podobné místo. Jak jsem se blížila ke konci, tak prostředí potemnělo a nastala noc, což působilo uklidňujícím dojmem a některé povahy v tom mohou spatřovat i cosi romantického.

Příběh byl vyprávěn monologem hlavního hrdiny, jenž reagoval na můj postup hrou. Mírné náznaky, o co tam jde, poskytovaly chemické vzorce a jiné malby, například nervových buněk, na stěnách jeskyně a domů. Hlavu mi zamotaly zmínky o postavách, které byly v příběhu zahrnuty, ale jejich role nebyla nikterak vysvětlena a popravdě řečeno, ani po více dohraní by mi příběh nebyl o nic jasnější.

Hudební doprovod hře velmi seděl a i když nebyl nijak složitý (spíše komorní), tak se mi hodně líbil a často jsem jen bezmyšlenkovitě šla a užívala si poslech. Hrála jsem vylepšenou edici a ani v ní nebyla grafika nijak zvlášť detailní, přece jenom je to starší hra, ale to nijak nevadilo celkovému dojmu ze hry.

Až někdy budu chtít meditovat, vrátím se opět na tajemný ostrov v Dear Esther.

Pro: atmosféra, hudba, příroda, uklidňující zážitek

Proti: krátká herní doba

+36

Hidden Agenda

SyLeBROsSyLeBROs
Dohráno
  • PS4 70
Vývojářské studio Supermassive Games, stojící za Until Dawn, se pustilo do další interaktivní adventury a změnili téma z hororu na čistou kriminálku. Prvním rozdílem je kvalita řemeslného zpracování. Hidden Agenda sice oplývá skvěle nasnímanými postavami, obličeji nebo dabingem, hůře už na tom jsou ale s celkovým prostředím, které neoplývá zrovna extra detaily. Dále pak jde o délku příběhu. Ten sfouknete za 3 hodiny, ALE!... lze projet několikrát a pokaždé (pokud tedy budete hrát rozdílně) s rozdílným průběhem. ALE číslo 2. Hra je vyloženě interaktivní film, kde pouze volíte mezi dvěma možnostmi a hra vám ukáže jen to, co ukázat chce. Žádné chození. Prostě si lehnete a "píšete" si svůj film na večer. Zatím to zní jako recenze na hru klasického žánru, jenže Hidden Agenda vaše rozhodnutí neovlivní pouze na úplném konci, ale v každé ze tří kapitol. Mnoho pasáží je díky specifickým rozhodnutím ovlivněno předchozími volbami, některé scény za jeden průchod ani neuvidíte, pak zase uvidíte úplně jiné. Ne jen drobně pozměněné, jako je tomu u her od Quantic Dream (tím neříkám, že mají špatné hry). Za tohle opravdu palec nahoru a pokud tímto stylem někdy někdo udělá hru o délce 15 hodin, půjde o vrchol v tomto žánru.

Zapomněl jsem ale zmínit jednu velmi podstatnou věc, která vás na této hře překvapí. Po spuštění na vás obrazovka vyplivne, že si máte na mobil stáhnout aplikaci Hidden Agenda. Hra se totiž z 99 % ovládá mobilem (není třeba mít milion ovladačů) a samotná činnost je velmi jednoduchá. Aplikace taky nabízí prohlédnutí si výtahu postav a řetězové reakce vašich voleb. To ale není vše. Jestli máte kámoše (praví pařani nemají), stačí je pozvat k vám domů na pivko, rumík nebo whiskey a můžete si zahrát "soutěžní kampaň". Na úkor většinového hlasu se rozhodne, jakou ze dvou možností postava udělá a také každý člen může plnit skrytou agendu, např. "Slovně napadněte parťáka". V případě úspěchu dostane body. Pokud odhalíte toho, kdo má skrytou agendu, dostáváte body i vy. Řekněme, že ve 4 lidech to muže být fajn zábava. A teď pozor... hra má jak české titulky, tak i DABING! Ten sice nesedí přesně postavám do pusy a trošičku buguje, nicméně je to příjemná věc a hlavně díky tomu můžete hrát i s přáteli, kteří neumějí anglicky. Když to podtrhnu a sečtu, tak jde nakonec o docela příjemnou krimi, kterou můžete projet přiopilí s bandou a dobře se pobavit.

Herní výzva 2018 - Hru nezastavíš

Pro: Volby mají následky napříč celou hrou, netradiční ovládání mobilem, lze hrát s kamarády, Becky má fakt dobrou prdel

Proti: Kratší příběh, graficky trochu slabší, tu a tam díra ve scénáři, prdel Becky lze vidět jen jednou...

+9

Call of Duty: United Offensive

CrashCrash
Dohráno
  • PC 80
Ještě více Call of Duty, tak by se dal jednou větou zhodnotit tento datadisk. Pokud se vám první díl líbil, měl by se vám líbit i přídavek, jedině snad, že by došlo ke stavu přesycení CoDem. Válečná atmosféra je znovu výborná, zastřílíte si dosytosti, občas někde i zhebnete. V této souvislosti musím podotknout, že mě osobně ta obtížnost přišla o milimetr lehčí, než v Call of Duty, což je v rozporu s většinou ostatních komentářů. Ale možná, že jsem už tak nějak víc tušil, jak některé zapeklitější situace řešit. Plus má u mně i těch pár "nestandardních" misí (bombardér, člun), které příjemně rozbíjejí možný počínající stereotyp.

Jedinou výtku tak mám stejně jako u původní hry k podání příběhu. To smíchání tří nesouvisejících příběhových linek, ve mě moc velký zájem o ten příběh neprobudilo a o nějakém "souznění" s hlavním hrdinou, resp. hrdiny se vůbec nedá mluvit. Po pár měsících po dohrání si vlastně z příběhu nevybavuji skoro nic. Herní doba je sice kratší, ale na datadisk podle mě dostatečná, a pocitem, že toho bylo málo jsem rozhodně netrpěl. Takže pokud chcete ještě více Call of Duty, tak si pusťte United Offensive.
+20 +21 −1

Sonic Mania

RonikRonik
Dohráno
  • PC 90
Pokud se vám někdo bude snažit namluvit, že Sonic nikdy nebyl dobrá série, nevěřte mu. Od přechodu do třetího rozměru sice i přes občasná světlá místa postupně upadala, ale původní 2D Sonicové z Mega Drive mají co říct i dnes. A není lepšího důkazu, než je Sonic Mania, která po dvaceti letech neúspěšného experimentování prostě jen zopakovala, co tehdy fungovalo a odnesla si nadšené přijetí v recenzích i u hráčů.

Mania není jen tak dobrá, jako původní trilogie. Je dokonce lepší, a to z jednoho prostého důvodu – jelikož funguje jako taková „best of“ kolekce Mega Drive Soniců, mohla si dovolit vybrat ty dobré úrovně z původních her, zahodit ty horší a doplnit je novými. Výsledek je čtyřiadvacet nabušených úrovní, téměř prostých hluchých míst. Jsou obří a prodchnuté myriádou možných cest, plné detailů a nápadů a krásné na pohled i na poslech.

I přesto Mania na ničem nelpí, překotně vás žene od nápadu k nápadu a nenechá vás ani na moment vydechnout. Tvůrci zručně mixují přítomné zóny s hratelnostními prvky zón, které ve hře vůbec nejsou a přidávají vlastní, čímž dosáhli toho, že i každá ze dvou úrovní jedné zóny působí zcela jinak. Chemical Zone přidává chemikálie, které vodu promění v želé trampolínu, v Oil Ocean můžete všudepřítomnou ropu s pomocí ohnivého štítu zapálit, Metallic Madness přidává zmenšující a zvětšující paprsky... Variabilita je zkrátka obrovská, což se týče i bossfightů. Bylo by jednoduché vytvořit nějaké minibosse a opakovat je, ale s tím se autoři nespokojili a hra tak obsahuje čtyřiadvacet unikátních bossů, včetně jednoho téměř geniálního (mluvím samozřejmě o Mean Bean Machine na konci Chemical Plant).

Plus to celé fantasticky vypadá – každá zóna je překrásně detailní, rozanimovaná a na rozdíl od originálů v plynulých 60FPS. A ten soundtrack! Nemůžete mít kvalitní Sonic hru bez dobrého soundtracku, a tenhle je na sto procent, ať už co se týče remixů (Stardust Speedway) či nových tracků (Ruby Delusions).

Kdybych měl Manii něco vytknout, tak to, že je až moc oddaná původním hrám. Převzaté a vylepšené staré úrovně jsou sice v pořádku, ale pořádně hra září teprv v těch nových, kterých je bohužel jen třetina. Hlavně taková Studiopolis je snad nejlepší zóna, kterou jsem v Sonic hrách viděl a hra složená jen z nových zón o její kvalitě by mohla být zcela fantastická. Snad tedy příště.

Manii je zkrátka a dobře radost hrát. Není to v žádném případě nic revolučního – je to prostě hra od fanoušků pro fanoušky, ale v tom je téměř dokonalá. Tvůrci očividně zbožňují Sonica, což prokázali už svými fangames a když dostali možnost vytvořit hru s oficiální licencí, udělali zkrátka hru, která by bavila hrát je samé. Čímž mimo jiné dokázali, že tak často skloňovaná poučka o tom, že fanoušci neví, co chtějí, nemusí být vždycky pravda.
+16
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • John Mirra Fahrenheit +23
    Napsal John Mirra, 10 dní
    Hry (filmy, knížky) mají být únik od reality. Kdyby byly všechny reálné a držely se při…
  • S4TW Shadowrun: Hong… +22
    Shadowrun: Hong Kong
    Napsal S4TW, 9 dní
    Herní výzva 2024 - Volání Cthulhu  Třetí díl velmi zdařilé série a já se i na…
  • Peach Neverwinter … +22
    Neverwinter Nights 2: Mask of the Betrayer
    Napsala Peach, 11 dní
    Hráno v co-opu: Maska Zrádce je nejlepší příběh, jaký Forgotten Realms videohernímu…
  • Zoltan Oddworld: St… +21
    Oddworld: Stranger's Wrath
    Napsal Zoltan, 12 dní
    Kdysi dávno jsem jednu hru ze světa Oddworld chvíli hrál, a to Oddworld: Abe's Oddysee. Ale…
  • Vashek Cyberpunk 2077 +21
    Napsal Vashek, 24 dní
    Cyberpunk zkrývá dopaminovou hratelnost, která nabízí doopravdy kopec možnost jak hru hrát.…
  • Peach Neverwinter … +20
    Neverwinter Nights 2
    Napsala Peach, 25 dní
    Hráno v co-opu: Jak pro mne byl Neverwinter Nights spíše zklamáním, tak jeho druhý díl,…
  • jones1240 Plumbers Don't… +20
    Plumbers Don't Wear Ties
    Napsal jones1240, 23 dní
    O této absurdní, a pro mnohé i kultovní FMV Vizuální Novele, jsem se dozvěděl díky…
  • jones1240 Alone in the Dark +20
    Napsal jones1240, 17 dní
    Nebudu lhát, trochu jsem si to nadhodnotil, protože nový Alone in the Dark je pro mě tak trochu…
  • JohnCZ Deus Ex: Human… +20
    Deus Ex: Human Revolution
    Napsal JohnCZ, 20 dní
    Původní Deus Ex jsem hrál se zpožděním nějakých 10 let a to v době, kdy kvalita her a…
  • raisen Final Fantasy VII… +19
    Final Fantasy VII Rebirth
    Napsala raisen, 30 dní
    Pokačování předělávky sedmého dílu Final Fantasy bylo pro mě jednou z…