Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Silent Hill: Origins

  • PS2 60
Origins se opravdu vrací ke kořenům série a to:
1) příběhově - samozřejmě se dostaneme před události prvního dílu a zažijeme klíčové momenty série jako upálení Alessy a skládání Flaurosu.
2) herními prvky - jakkoliv předchozí SH4 šlo trochu jinou (lineárnější a akčnější) cestou, Origins se vrací ke klasickému běhání od dveří ke dveřím, zpět je klasické schéma ovládání (díkybohu), baterka na klopě a běhání po městě Silent Hill, kde váš pohyb je omezený krátery uprostřed silnic.

Co je tady nového? Hra je port z handheldového PSPčka a je to na zpracování trochu cítit, i když čekal jsem to horší. Grafika místy dost pokulhává, horší je ale naprosto otřesná kamera, kdy někam běžíte, kamera se najednou změní a běžíte opačným směrem. Kvůli tomu se mi často stávalo, že jsem se snažil před nepřítelem utéct, ale místo toho jsem mu vběhl přímo do náručí a nechal se zabít.

Výraznou novinkou jsou zbraně. Ty tady vydrží jen pár ran (některé jen 3) a pak se rozbijí. Proto jich vlastně s sebou musíte vláčet komicky velké množství a hlavně můžete využít skvosty jako je přenosná televize, psací stroj, věšák na oblečení, stolní lampička, apod., se kterými potvory praštíte po hlavě (z hecu jsem se pokusil zabít závěrečného bosse jen těmito zbraněmi a vyšlo to, za což bych zasloužil speciální ečívment). Pořád nevím, jestli to vývojáři považovali za seriozní nápad, nebo to byl nějaký vtip. Přeci jen když vidíte svojí postavu, jak v hororově laděné scéně běží s televizí v podpaží a vypadá jak prodavač z Datartu, tak to trochu kazí atmosféru.

Příběh je jinak z pohledu série jednoduchoučký a pokud jste hráli předchozí díly, tak tady není moc nad čím dumat, protože je jasné, o co jde. Dost mi vadilo, že se vývojáři neobtěžovali s vymýšlením nějakých přechodů mezi lokacemi a vyřešili to tak, že po vyřešení jedné lokace hlavní postava prostě omdlí a probudí se někde jinde. Travis je mimochodem neuvěřitelně nevýrazná a plochá postava.

Když to shrnu, Origins rozhodně není špatná hra a pro fanoušky prvního Silent Hillu je to téměř povinnost. Pokud jste ale zatím žádnou hru ze série nehráli, tímto dílem bych asi nezačínal.

Pro: Návrat k prvnímu dílu, ozvučení, hádanky, dobře zpracovaný Otherworld

Proti: Příšerná kamera, komické zbraně, je cítit že je to port z PSP, nevýrazné postavy v čele s Travisem

+11

Horizon Zero Dawn

  • PS4 75
Horizon Zero Dawn. Nejúspěšnější start IP na PS4. Ale stojí tahle hra opravdu za tolik povyku? Vidím že všichni to tady přirovnávají k open world hrám od Ubisoftu, a nejsou daleko od pravdy. I zde se nachází desítky sbíratelných předmětů, dokonce jsou zde i známé "Synchronizační věže" které poprvé uvedl Assassins Creed. Na rozdíl od Ubi ale každý z těchto sbíratelných předmětů obsahuje i trošku příběhu, a popisuje svět před katastrofou. Teď bych mohl říct něco málo o příběhu, že? Hrajete jako Aloy, dívčina narozená do krutého a divokého post apokalyptického světa, kdy se lidstvo vrátilo k mnohem jednoduššímu, skoro až pravěkému stylu života. Po divočině se místo obvyklých jelenů prohání stáda podivných robotických potvor, jejich rozmanitost sahá od malých jelínků po masivní tyranosaury. Aloy je vyvrhel, svou matku nikdy nepoznala, a její náhradní otec byl vyloučen z kmene za neznámý prohřešek. Co se stalo že je teď celý svět v háji? Jaktože jsou najednou všichni roboti mnohem víc agresivnější? Proč mě chce sakra celý svět zabít?

Řekněme si to na rovinu, celá hra vypadá úžasně, a pokud máte PS4 Pro, tak vypadá ještě líp. Animace jsou krásně plynulé, prostředí jsou uvěřitelná a plná detailů. Hra jede konstantně na 30 FPS, ani jednou jsem si nevšiml nějakého záškubu nebo dynamického rozlišení, což bych u podobně vypadající hry čekal. Roboti vypadají a zní moc hezky, a když je trefujete tak vidíte jak z nich odlétávají součástky. Audiovizuál hry je tedy téměř dokonalý. Téměř. Když budete hrát jenom hlavní příběh, tak si toho nevšimnete, ale ve vedlejších misích jsou animace obličejů špatné. Není to až tak hrozné, ale oproti tomu co hra předvádí při hlavním příběhu je to znatelně méně kvalitní. Také bych vytkl malou rozmanitost soundtracku mimo cutscény. Combat má snad jedinou znělku, a po chvilce mně přestal přidávat na pocitu nebezpečí a přestal jsem ho úplně vnímat.

A nakonec bych se rád zmínil o hratelnosti a světě samotném. Svět se propadl do téměř pravěkého stavu, a lidé žijí lovem robotických strojů a drobnějších živočichů. Po celou hru tedy budete primárně využívat luky, praky a podobné jednodušší zbraně. Z nich nejvíce vyčnívá Ropecaster, který vám umožní přivázat monstrum k zemi a umožní vám buď útěk nebo jednodušší zasažení slabin. Většina zbraní je dobře navržená, bohužel však u sebe můžete mít jen 4 zbraně, a některé zbraně tak možná celou hru nevytáhnete. Roboti jsou jako nepřátelé naprosto geinální, utíkají když mají málo životů, pak se vracejí a napadají vás když máte na kahánku vy. AI je navrženo docela dobře a několikrát mě zahnali do úzkých. Oproti svým robotickým bratříčkům jsou ale lidští nepřátele neskutečně tupí a nudní, takže jsem často raději než nenápadným plížením ničil tábory přímo a velmi akčně. Svět je rozdělen do několika menších sekcí, jímž vždy kraluje nějaká frakce. Tyhle frakce poznáte během hlavních a vedlejších misí, oproti příběhu "před apokalypsou" je ale tenhle příběh o dost méně zajímavý, a tak si mě moc neudržel, navíc si nepamatuji jedinou vedlejši postavu která by stála za to. Ještě bych rád vzpomenul dobré DLC The Frozen Wilds, které přidává nové prostředí a jeden nový a brutální typ robotího nepřítele.

Horizon je velmi solidní hra, se spoustou obsahu, nádhernou grafikou a zajímavým světem. Bohužel mě však několik chybek odrazuje abych téhle hře dal víc než 9/10, jinak se však jedná o produkt s vysokými hodntami. Pro lidi kteří si tohle čtou a přemýšli jestli si hru koupit: zapněte si dynamický HUD, hra pak vypadá mnohem lépe, a nebojte se hrát na nejvyšší obtížnost, není to až taková hrůza.

Pro: Audiovizuál, roboti, střípky příběhu "před koncem", souboje s roboty, zbraně

Proti: Lidští nepřátelé, méně zajímavý příběh v současnosti, charakterový "plochost" Aloy

+14

Artifact

  • PC 85
Fiasko, ani ne dva týdny po opuštění bety se počet hráčů krčí na pár desítkách tisíc. Takhle si prodeje Ventil asi nepředstavoval. Za přepálených 20 Euro nabízí Artifact srovnatelné možnosti jako obdobné karetní F2P hry.

Nemůžu popřít, kartičkové jádro a mechaniky mě hodně baví. Spousta strategických možností, rozhodnutí, kdy a kam co zahrát, kdy obětovat linku a kdy soupeři nechat iniciativu, ve hře se toho děje přehršle. Mám rád Dotu i Magic, které jsou zde cítit z každého coulu. Jeden duel se kolikrát natáhne až přes půl hodiny a člověk si pod časovým presem ani nevšimne. Na druhou stranu všechno to taktizování, počítání a drama (obzvlášť pokud hrajete o tikety) člověka fakt vyčerpá a nedá se hrát tolik v kuse jako jiné kartičky (aspoň pro mě).

Výtky. Zatím malý počet karet a na to jak jich je málo, jsou celkem nedobalancované. Souboje zbytečně natahují animace, které vypadají parádně, ale po několikáté byste si je přáli přeskakovat. Chybí chat či jiné dorozumívací možnosti (hlášky, emoty). Náhoda je blbec a dokáže nakrknout. Na to kolik Artifact nabízí taktizování, se najde i dost RNG. Pominu jak vám chodí karty, jde hlavně o náhodné rozmisťování neutrálních potvor a takzvané šipečky, kdy neovlivníte kam se rozhodne neblokovaná potvora zaútočit. Jakkoliv se dá naučit s tímto fenoménem počítat, vždy se najdou hry, kdy ve vyhrocených soubojích právě náhodný creep statečně blokující hned 3 nepřátelské bijce rozhodne hru :)

Vyplatí se hra? Já se bez dalších investic zatím ve hře bavil cca 50 hodin, hlavně díky draftům. Pro mě ano. Pokud si libujete v konstrukci vlastního balíku, budete muset zainvestovat více (neplatí pro hráče s nehorázným winratem 70%+ nebo velkým štěstím na cenné karty ve vyhraných balíčcích).

Jo a impoví maskoti jsou super.
+21

Rex Nebular and the Cosmic Gender Bender

  • PC 70
Rex Nebular je jedna z mnoha adventur, která kdysi kolovala po pirátských CDčkách a docela mě kdysi bavila. Bohužel díky bugu jsem se nikdy nedostal z první části a dohrál jsem ji teprve před pár lety.

Rex Nebular je i titulní hrdina, totálně vypatlané hovado, které myslí jen na ženský, většině věcí nerozumí a tak se u většiny přístrojů dočkáme popisku ve stylu že by to hrdina nepochopil. Něco jako Dave Lister z Červenýho trpaslíka. Živí se jako vesmírný pašerák a jeho cílem je dovézt sběrateli z jedné planetky vzácnou vázu. A to je celé, žádná záchrana vesmíru, jen prachy. V parádním vesmírném intru je sestřelen jakými amazonkami a začíná boj o přežití. V jeho kůži projdete zajímavou planetou, ve které ženy vyvraždili muže, k rozmnožování používají přeměňovač (kterým si projde i hrdina) a vůbec se s chlapama neserou. Projdete se amazonskou vesnicí i základnou i pustým městem mužů, ve kterém všechno funguje včetně automatické autodopravy, jen tu nikdo nežije.

Nečekejte ale nějaký hutný sci-fi, je to spíše komediální a to takovým tím vulgárně-erotickým způsobem. Kozy, sexistické řeči, obrovská amazonka, spousta brutality. Autoři se s tím nepárali a tak hrdina může zařvat mnoha způsoby, umírají tu zvířátka a zatímco celou základnu amazon vykydlí nasraný vězeň, opuštěné město chlapů hrdina rovnou zatopí. Konec je lamerský až to bolí pracně získanou vázu hrdina shodí ze stolu při divoké gestikulaci.

Grafika je zajímavě nakreslená, připomněla mi právě včera dohraný Beneath a Steel Sky, jen ta (ne)detailnost je holt na úrovni roku 1992.

A jak se to hraje? Inu tradičně. Je tu spousta příkazů z nichž většinu použijete jednou za celou hru (a překvapivě chybí nějaké USE). Volitelná obtížnost i interface, které určují, zda se aktivní místa budou hlásit a stupeň obtížností puzzlů. Většina hádanek se moc neliší, jen ve městě si na easy ušetříte pár zbytečných kroků. Předměty mají hezké animované ikonky, většina činností je kupodivu logických, nebo jsem si je ještě pamatoval z předchozího hraní, občas je nutno si něco zapamatovat (kódy k teleportům, postup výroby třaskaviny). Co mě vytáčí je pixelhunting spojený s tunou aktivních míst na každé obrazovce, ze kterých 99% je naprosto k ničemu. Ale už si pomalu zvykám u starých her.

Celkově to není špatné. Žádná klasika, ale pohodové adventurní béčko, které být filmem, tak v roce 1992 jde nejspíše rovnou na video, ale dobře bych se u něj pobavil.

Pro: Zajímavá planeta, parádní intro i outro, celkem logická hratelnost, brutalita.

Proti: Zbytečně moc příkazů, aktivních míst, pixelhunting, béčkové ladění

+16

SUPERHOT

  • PC 75
Priznám sa, že SUPERHOT by som si zrejme nezahral, nebyť Hernej Výzvy 2018 a zdieľanej redaktorskej Steam knižnice. Tituly s netradičným vizuálom ma síce vždy zaujmú, ale keď som zistil, že celá hra je len o strieľaní bol som dosť podozrievavý. Ale to som nemohol vedieť, že z tak jednoduchého nápadu sa dokážu tvorcovia urobiť taký vcelku pozoruhodný zážitok. Celé čaro hrateľnosti totiž spočíva v tom, že čas sa hýbe iba vtedy, keď sa hýbete s hlavnou postavou. To znamená, že máte veľkú príležitosť počas tejto doby, kedy čas stojí premyslieť ďalší krok, prípadne iba sledovať ako efektne okolo vás letia náboje. V rámci strielačkového žánru je to rozhodne osviežujúce ale na dlhú hrateľnosť to stačiť nemôže. Nepriatelia navyše číhajú takmer všade, mnohokrát som ani nevedel, odkiaľ presne prišiel smrteľný zásah…

Štýlovo je spracované už samotné menu, a to konkrétne v štýle starého CTR monitora a systému MS-DOS, ktoré prudko kontrastuje s futuristickým prostredím a príbehom. V menu sa zjaví niekoľko položiek, spolu s najdôležitejšou s názvom superhot.exe. Po spustení tejto položky začne intenzívna akčná jazda, v ktorej môžete nielen strieľať, ale aj sekať katanou a hádzať rôznymi predmetmi. Je pritom nutné plánovať každý ďalší krok, pretože bezduché pobehovanie vás bleskovo pošle do virtuálneho pekla.

Našťastie ale SUPERHOT nie iba o prechádzaní kratučkých levelov bez hlbšieho významu a za všetkým je zaujímavý a pomerne temný príbeh. Ten je ale jednoduchý a predvídateľný, takže pri bližšom opise by som sa iste nevyhol spoilerom. Zrejme úplne stačí, keď spomeniem, že vychádza z dnes už známej pop kultúrnej značky Matrix.

SUPERHOT musím zhodnotiť pomerne pozitívne. Celkom ma bavilo sledovať, ako sa nepriatelia trieštia na malé čiastočky, ako letia okolo mňa vystrelené guľky a popri som mal čas rozmýšľať, či to ďalší nepriateľ schytá do hrude, alebo hlavy. Celé to trvá tak akurát, aby vás to nezačalo nudiť a v prípade, že nebodaj SUPERHOTu prepadnete, nič vám nebráni po skončení hry skúsiť viacero ďalších herných režimov. Samotní autori vás k tomu v úplnom závere dosť presvedčivo vyzývajú...:)

Pro: Intenzívny zážitok z prestreliek, jednoduchá pozoruhodná štylizácia

Proti: Slabá variabilita prostredia, potenciál nie je úplne využitý

+30

Cars 3: Driven to Win

  • PS4 85
Cars 3: Driven to Win

Osobně nejsem žádný fanoušek animáku Cars, hledal jsem závodní hru, kterou lze hrát ve splitscreenu na PS4 a co možná nejvíc arkádovou - žádné gran turismo, především proto, abych mohl hrát s přítelkyní, která není moc na hry. Podařilo se mi najít právě Cars 3: Driven to Win a naprosto to splnilo podmínky.
Splitscreen her na PS4 není tolik, jako bylo na PS3 (tedy momentálně). Samozřejmě vyhlížím hry jako Sonic Team Racing a Crash Team Racing remaster, které budou na podobném principu.
Hra mi připomněla hodiny strávené u her jako Re-Volt, Ignition nebo Split Second: Velocity.
Sbíráte různé zbraně, kterými můžete škodit protihráči, aneb hrát ve dvou je vážně zábava.
Hra nabízí několik různých modů, ať už battle mod, kde jsou právě výše zmiňované zbraně, nebo klasicky arkádový závod, playground režim, teamové závody nebo sestřelit co nejvíce nepřátel, či nasbírat co nejvyšší skore v podobě triků (backflip atd)
Postupem a plněním různých achievementů si otvíráte nové tratě a auta.
Hra nabízí i menší příběh, pár "boss fightů" v podobě závodu.

Nejlepší arkádová závodní hra, kterou jsem letos na PS4 hrál.

Pro: splitscreen multiplayer, challenge, ohromná zábava

Proti: připadá mi, že auta nemají odlišné statistiky

+11

Dragon Age: Origins

  • PC 80
Hned na počátku hraní DA: O jsem kroutila hlavou, jaké megaklišé se na mě řítí. Hlavní postava je vcelku bezejmenný charakter, který se záhy stává sirotkem, ale naštěstí se ho ujímá bájný řád a dává mu za cíl zachránit svět, nic víc, nic míň. Ale abych zpočátku jen nehanila, tento koncept se mi v tu dobu líbil, měla jsem zrovna chuť si zahrát nějakou velkolepou hrdinskou fantasy odyseu a přesně to jsem dostala od Origins.

Brzy jsem nabrala do party potřebné a hlavně sympatické pomocníky a ty méně sympatické uklidila do tábora, kde po celou dobu hraní zůstali, ovšem i tak mi nezapomínali dávat rady do života a říkat, co si o mě myslí. Zde se projevila dobrá práce Bioware, kdy některé dialogy byly opravdu kvalitně napsané a někdy byly i vtipné, zvlášť interakce mezi mým psem a dalšími spolubojovníky. Samozřejmě jsem dotáhla romanci až do konce, ale cesta to byla trnitá, protože to vyžadovalo poslouchat Lelianu - uspávačku hadů. Navíc mi její naivita někdy lezla na nervy a získat její důvěru vyžadovalo opatrný přístup a trpělivost. Také se mi líbila možnost odpovídat cynicky a ironicky, takže mě některé ty možnosti v dialogu dost pobavily, ale škoda, že jsem roleplayovala samu sebe a já ve skutečnosti nejsem taková nestvůra, abych jim tak odpovídala. Takže u Morrigan mi ten můj přístup moc neprošel.

Na hře samotné mě překvapily úkoly. Tu a tam se sice objevily úkoly typu, že mám něco najít a donést, ale spousta úkolů mě utkvěla v paměti i po delším čase. Navíc hlavní úkoly se nemusely dělat popořadě, ale bylo na mě, kde začnu, což mělo také vliv na dění ve hře. Součástí úkolů bylo i rozhodování o tom, jak dopadnou a zde opět narazila moje povaha "volím jen a pouze dobro", protože úkoly černobílé vůbec nebyly. Takže nakonec moje rozhodování skončilo tak, že jsem volila menší zlo.

Soubojový systém mě bavil, většinou jsem sice bojovala bez pauz, ale jakmile přišel těžší souboj, tak jsem přepínala do taktického módu a některé souboje jsem opakovala. Nejtěžší souboj byl pro mě se Ser Cauthrien a jejími lučištníky. Mohla jsem se sice vzdát a po několikátém pokusu už jsem měla chuť to udělat, ale nakonec jsem to s vypětím všech sil a nervů zvládla. Finální bossfight byl po tomhle už procházka růžovým sadem.

Hraní Dragon Age: Origins jsem dlouho odkládala, ale nakonec jsem se k němu v květnu tohoto roku dostala, strávila ve hře 44 hodin a dost se bavila. Je dost možné, že si hru zahraji znovu, s jiným začátkem, jinou romancí a jiným složením party.

Pro: postavy, možnost voleb, úkoly, systém boje, psí společník

Proti: občas nudné a neskutečně dlouhé dungeony, malá rozmanitost nepřátel

+45

Diablo

  • PC 95
Hra mého mládí. Zkusil jsem si ji zahrát znovu v roce 2018, a pořád má grády. Temná gotická atmosféra, surové prostředí, hororové prvky, zábavné vylepšování postavy, pěkná hudba (až na ten pochoďák v pekle, ten se tam vůbec nehodí). I v moderní době na mě funguje stylem "ještě prozkoumám tuto místnost, ještě kousek popojdu, ještě dodělám level, a už budu končit". Ačkoliv mě trochu překvapilo, jak rychle se dá hra dohrát - v paměti ji mám jako mnohem delší titul.

Ze současné perspektivy je samozřejmě na hře vidět zub času. O grafiku ani tak nejde, ta je podle mě stále koukatelná. Ale třeba způsob generování úrovní a taková jejich "prázdnost" - nezajímavé obdélníkové místnosti nacpané monstry, bez nějaké vnitřní logiky, atd. Únavnost obcházení prodejců ve vesnici. Oddělené hromádky peněz. Atd. Samozřejmě těžko se na to nyní zlobit, když ve své době to byla průlomová hra.

V porovnání s Diablem 2 je mi jednička mnohem bližší. I když je dvojka technicky na vyšší úrovni, z čehož plynou i zajímavější prostředí, pohodlnější ovládání atd, tak atmosférou je pro mě tím pravým Diablem právě jednička - temné, krvavé, strašidelné.

Celkové hodnocení: Nářez
+37

Mystery of Unicorn Castle

  • PC 65
Rychlý hodinu a půl dlouhý zážitek, co vrací dětství. Na dnešní poměry je to samozřejmě hrozně blbá hra, ale jelikož já na ní vyrůstala, věci, co by ostatní spíše štvali, mě těšily.
Čekejte špatnou grafiku, nezajímavý obyčejný příběh, sem tam zvláštní hudbu ale jinak moc pěkné technické zpracování a docela i diverzitu jednotlivých levelů (sice se pořád dokola točí 3 herní styly, ale jelikož je hra krátká, moc to nevadí).
Jako hra pro děti je tohle myslím skvělý kousek. Pro mladší není třeba skvělé grafiky a příběhu, naopak by je hledání věcí v přeplněné místnosti mohlo bavit (pravda, že dnešní děti jsou trochu jiné, ale přinejmenším já tohle hledání jako malá opravdu zbožňovala).
Pro starší hráče to není nejlepší volba hry i kdyby chtěli zjistit "jak se hrálo dříve".

Pro: Hudba, délka hry

Proti: Nezajímavý příběh, stará grafika

+6

Shadowrun: Dragonfall - Director's Cut

  • PC 85
V podstatě je to stejné jako u "prvního dílu" (Shadowrun Returns). Atmosféra, prostředí, charaktery, hudba, rozhovory, to všechno je naprosto skvělé a hráče to opravdu vtáhne do děje. Příběh několikrát nutí dělat volbu mezi šedou a šedou, ke konci se dokonce větví (nebo se tak minimálně tváří) a zdá se, že díky tomu bude i nejedno zakončení, a to dosti rozdílné. Nové kulisy jsou ještě zajímavější než dříve, F-State je taková cyberpunkfantasy nirvána, prostě pecka.

Bohužel už ale nemůžu zavírat oči před technickým zpracováním, které je - opět stejně jako u Returns - dost bídné. Nevykládejte si tenhle povzdech zle, nejde o grafiku, páč já jsem ten poslední, kdo kouká na tohle pozlátko jako na nejzásadnější část hry (a na rozdíl od spousty přátel nemám problém díky tomu oprášit devadesátkové pecky a fláky). Že se jedná prakticky o 2D je spíš plus, navíc art je opravdu parádní. Problém je jinde. Problém je v uživatelské přívětivosti, která místo aby hráči pomáhala se do příběhu pořádně zakousnout, neustále mu spíš podráží nohy a kope ho do slabin. Všechny operace totiž (opět) vyžadují asi tak trojnásobek kliknutí než by bylo zdrávo - inventář či charakter screen jsou schované za menu, klávesové zkratky prakticky neexistují, překrývající se nepřátele nejde pořádně zaměřit, úspěšnost klikání na aktivní místa/předměty je tak 50:50, a celkově ovládání a UI je dnešním pohledem prostě tragédie. A přitom se na to nadávalo už u Returns...

Nebýt tohoto hendikepu, tak by si ode mě Dragonfall mohl klidně odnést absolutní hodnocení. Jenže já chci hru hrát a bavit se u toho, ne se každou chvíli handrkovat s kvaziinventářem a naprosto neresponzivním menu.

Pro: příběh, atmosféra, hudba, art style, atd.

Proti: UI, ovládání

+14

Beneath a Steel Sky

  • PC 75
No tohle se Revolution povedlo mnohem líp než Lure of Temptress. Beneath a Steel Sky jsem kdysi dohrál bez výraznějších vzpomínek, ale i bez nějakého pocitu, že to byla blbost. A zhruba tomu odpovídá i hodnocení.

Příběh je z mého nejoblíbenějšího ranku, tj. postapo sci-fi. Lidstvo je zdecimované válkami, těch pár vyvolených přežívá v megaměstech, zatímco zbytek živoří v pustině. A pro hlavního hrdinu si do pouštní osady jednoho dne přiletí po zuby ozbrojené komando z Union City, které za sebou zanechá zcela vyhlazenou vesničku v pustině a pekelně naštvaného hrdinu. Union City je navíc rozdělené podle sociálních tříd - a zatímco nahoře kde žije chudina je to otřískaný hnus, dole můžeme vidět luxusní uličky.

Mohlo to být špičkové cyberpunk/postapo sci-fi, jenže tvůrci kloužou po povrchu a tak místo hlubokého příběhu dostáváme vtipné postavičky, tvrďácky hláškujícího hrdinu, hádky s držkatým robotím sidekickem a ve finále klišé s umělou inteligencí, která chce pomocí androidů nahradit lidstvo. Připomnělo mi to Soudce Dredda, Mad Maxe či Terminátora a celé je to béčkové. Vadilo mi to? Trošku, ale ne moc, i béčko může být fajn.

Ono se to totiž příjemně hraje. Jeden kurzor na všechno, žádné bugy, žádné šílené kombinace předmětů, poměrně krátká, ale férová délka, žádné zbytečné odbočky. Některé vtipy jsou opravdu vtipné, ve hře se dá poměrně brutálně umřít, je tu parádní zpracování kyberprostoru (v roce 1994 to zřejmě frčelo viz System Shock). U grafiky nebudu hodnotit rozlišení, ale celkový dojem a ten se povedl, autoři namalovali minimálně pár moc hezkých obrazovek, nechybí pěkné komixové intro a vůbec atmosféra je fajn. Když si vzpomenu na moderní retro adventuru Gemini Rue, tak je mi jasné, kde tvůrci brali inspiraci.

Ano je tu pár chyb. Otravná hudba, kterou vypnete a po pár obrazovkách se zas zapne. Odporný pixelhunting, kdy se v případě zákysu spolehněte, že jste něco přehlédli (plastelína, objímka žárovky). Backtracking, který Vás ve snu nenapadne (například sklenička s otisky). I tak je to ale celkem povedená adventura.

Pro: Vynikající příběhové ukotvení, pěkná grafika, pohodová hratelnost

Proti: Občasný pixelhunting a backtracking, zbytečné rozbřednutí příběhu do vtipných pasaží.

+12

Devil May Cry 4

  • PC 70
Riziko hraní svých oblíbených her po delší době je vskutku veliké. Zatímco Devil May Cry 3 považuji za příběhovou a herní špičku, nacházející se někde v mé osobní TOPce, je na čase nalít si čistého vína a přiznat si, že čtverka se tak úplně nepovedla.

Už před lety mě zarážela druhá půlka hry, kdy hrajete za Danteho a ač jsem se tam vždy těšil, protože Dante je má oblíbená postava, tak je to v podstatě sprostá recyklace první poloviny hry a není to doplněno naprosto o nic. Jedná se o pouhé vybíjení arén kterými jste už jednou šli a kde postupu brání červená magická bariéra, která zmizí po vykydlení všech nepřátel. Veškeré bosse zde zabíjíte znovu a třešničku tomu nasadí předposlední mise, kde je hezky všechny budete muset zabít i napotřetí. A důvod? Samozřejmě se ve vývoji škrtalo. Dante měl mít plnohodnotnou kampaň, ve které se podívá do pekla. Postava Glorie byla v půlce hry změněna na Trish se (mírně řečeno) divným odůvodněním. Zřejmě nám měl být i prozrazen původ Nera, což se nakonec hráč dozví z knihy výtvarných konceptů. Ke konci se děj posouvá celkem švihlým tempem, kdy mi přišlo, že když hra potřebuje někam dostat postavu, tak poblíž vyjede teleport, který ji tam vezme. Nic zde už nedává smysl a vy jen vybíjíte arény a procházíte teleporty.

Hra ve výsledku není tak špatná, jak se může z mého popisu zdát, ale je zřejmě první co jsem hrál, ve které se viditelně hodně škrtalo. Nic to neměnilo na tom, že jsem si užíval Danteho cutscény, jeho nové zbraně, hlášky, hezčí grafiku a možnost kombinovat plynule všechny bojové styly. Emoce z příběhu se sice nedostavovaly (trojka ho má fakt perfektní a spor dvou bratrů nebyl snad nikde zpracován lépe) ale vše mi zde tehdy kompenzovala hezčí grafika, více možností boje a … tehdy to stačilo. Teď se jednalo o docela smutný pohled.

Na každý pád je to příběhová epizoda, která je podstatná pro páté pokračování a bylo příjemným osvěžením si ji opět zahrát. Teď už jen netrpělivě vyhlížím onen pátý díl, protože se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších sérií.
Nejsmutnější na tom je, že ačkoliv nesnesu postavy z remaku jménem DMC a celý jeho děj mi přijde pitomý, tak je to ve výsledku asi lepší volba než čtverka což si velmi těžce přiznávám. Co naplat, stále je tu perfektní třetí díl a s pětkou to zatím vypadá velmi nadějně.

Pro: Dante, soubojový systém, hudba, hlášky

Proti: Recyklace obsahu, příběh

+17

Forza Horizon 4

  • XOne 100
Forza Horizon 4 ma dostala už na E3 v roku 2018. Nikdy som nebol fanúšikom závodných hier a ani ma nikdy nebavili, ale keď som videl video na túto hru, tak som vedel, že si ju chcem zahrať. Dočkal som sa. Hra vyšla pred niečo viac ako dvomi mesiacmi a ja už mám v týchto arkádových závodoch nahraných viac ako 50 hodín. Som vďačný za Game Pass, lebo som si túto hru mohol zahrať už v deň vydania bez toho, aby som musel vyhodiť ďalšie peniaze naviac.

Najväčšia obava z pokračovania Horizon série bola, že po naozaj super treťom diely sa hra už skoro ani nemá kam posunúť. Playground Games dokázali, že vedia posúvať latku stále vyššie a vyššie. Ak niekto hral predchádzajúci diel, tak zistí, že 4. časť je ešte o veľký kus ďalej. Lepšia grafika, väčšia mapa, viac možností. V hre je naozaj veľa možností a aktivít. Ani neviem, ako to napísať, aby som na nič nezabudol.

Forza Horizon 4 sa odohráva vo Veľkej Británii. Na prvý pohľad by sa mohlo zdať, že tento výber nie je najlepší, ale akonáhle sadnete za volant a začnete spoznávať mapu, tak prídete na to, že tvorcovia urobili dobre. Máte tu Edinburgh, malé dedinky, pláže, kopce, lesy, lúky, pamiatky, jazerá, rieky a veľa iných zaujímavých miest. Najväčšou novinkou novej Forzy je pre mňa jednoznačne striedanie všetkých 4 ročných období. Vďaka tomuto si niekedy ani nevšimnete, že cestou, po ktorej idete, ste už niekedy išli. Hral som 2 rôzne závody, kde asi 90% trate bolo na rovnakých cestách, ale keďže som každý závod išiel v inom ročnom období, tak som si to ani nevšimol. Zmena ročného obdobia prináša naozaj veľkú zmenu v hratelnosti. Okolie pôsobí inak a samozrejme aj autá sa správajú inak. Keď k tomu prirátam nádhernú grafiku, tak zážitok z jazdy je naozaj perfektný. Mapa by síce mohľa byť väčšia, pokiaľ to budeme porovnávať s podobnou hrou The Crew, ale tvorcovia to zachránili spomínanou zmenou ročných období.

Vo Forze Horizon 4 sa môžete voľne pohybovať po mape a jazdiť od závodu k závodu. Okrem toho je tu veľa iných aktivít. Kupujete tu domy, ktoré Vám dávajú odmeny. V domoch si môžete nakupovať a upravovať autá. Mne osobne sa páči funkcia, kde si môžete Vaše auto obzerať zo všetkých strán, zapnúť svetlá otvoriť kufor alebo nastúpiť do neho a naštartovať. Na mape sa môžete baviť hľadaním a rozbíjaním tabuliek rýchleho cestovania a vplyvu, navštevovaním pamiatok, skákaním na skokoch, prekonavaním rýchlostí na radaroch, zbieraním bodov za šmykovanie a búranie okolia, objavovaním ciest, hľadaním skrytých stodôl so špeciálnymi autami. Aktivít je v tomto svete naozaj veľa. Nemusíte ani závodiť a dokážete prejazdiť v tejto hre stovky kilometrov.

Čo sa týka samotných závodov, tak ich máte na výber niekoľko. Sú tu bežné závody ako jazda po asfaltkách, závody na poľných cestách, šprint atď. Ďalej tu nájdete špeciálne závody, kde sa snažíte predbehnúť vlak alebo vznášadlo. Mne, ako fanúšika série HALO, učarovala misia, kde sadnete za volant Warthoga a prostredie sa úplne zmení. Naozaj máte pocit, ako by ste boli v hre HALO, a to najlepšie je, že budete počuť vo vysielačke Cortanu, ktorá Vám zahlási pár super hlášok. Parádny zážitok. Potom sa tu nachádzajú aj príbehové misie. Každý príbeh má 10 misií a svoju tému. V jednom príbehu sa snažíte robiť kaskadérske kúsky s rôznymi autami, v ďalšom sadnete do ikonických áut zo starých závodných hier (Ridge Racer, Crazy Taxi, Test Drive a iné). Tvorcovia sa pri vymýšľaní závodov naozaj vyšantili.

Toto všetko samozrejme dopĺňa multiplayer, ktorý je podľa môjho názoru parádne zvládnutý. Na mape sa môže pohybovať až 72 hráčov, ktorými môžete závodiť v co-op režime, pvp režime, vyzvať ich na rýchly súboj, alebo sa pripojiť do špeciálnych hier. V špeciálnych hrách hrajú proti sebe 2 týmy v rôznych režimoch. Je tu klasický capture the flag, naháňanie kráľa alebo zombie režim. Najväčšia zaujímavosť celého multiplayeru je možnosť zapauzovať hru alebo použiť vrátenie času. A to naozaj aj vtedy, keď závodíte online s inými hráčmi. Na nich to nebude mať samozrejme vplyv.

Áut nájdete v hre naozaj veľa. Malo by ich byť cez 450. Okrem toho, že si autá môžete kupovať v obchode, tak si ich môžete vydražit v aukcii, vytočit v kolese "šťastia" alebo nájsť v stodole. Narozdiel od iných hier, kde pomaly celú hru jazdíte na jednom alebo dvoch autách, ich v tejto hre môžete mať, koľko chcete. Na každý závod sa Vám hodí iné auto. Autá sa dajú upravovať ako Vám len napadne. Okrem vylepšovania motora, brźd, kolies, tlmičov a veľa iného, si môžete aj vytvárať vlastné polepy a dizajny. Dizajny si viete stiahnuť aj od iných hráčov, takže sa Vám kľudne môže stať, že budete závodiť v dodávke s logom UPS alebo ikonickým mini autíčkom, na ktorom jazdil Mr. Bean. Jediná škoda pre nás na Slovensku a v Čechách je, že sa do tejto hry ešte nepodarilo dať značku Škoda. Noazaj by som uvítal zajazdiť si na autách od tejto značky. Či už na nových alebo veteránoch.

O Forze Horizon 4 by sa dalo písať toho naozaj veľa. Je obrovská a možností v hre je neúrekom. Okrem možností zaujme samozrejme aj grafikou a hernou dobou. V hre môžete stráviť desiatky hodín a stále budete mať čo robiť. Pre mňa to bola jedna z najočakávanejších hier tohto roka a aj napriek faktu, že nehrávam automobilové hry, ma Forza chytila a už nepustila. Microsoft momentálne ťahá v exluzivitách asi za kratší koniec, ale na Forzu Horizon môžu byť naozaj hrdí. Spolu s Gears of War a HALO je toto hra, pre ktorú sa nájdu ľudia, ktorí si kúpia Xbox One. Za mňa je to jednoznačne najlepšia závodná hra, aká tu doteraz bola.

Forzu Horizon 4 si zahráte na Xboxe a na PC s Windowsom 10. Patrí do skupiny Play Anywhere hier, takže pokiaľ si ju zakúpite na Microsoft Store, môžete ju hrať aj na PC aj na Xboxe. Hra sa od vydania nachádza aj v službe Game Pass a je to jedna z hier, ktorá ukazuje, ako má naozaj dobrá herná platená služba vyzerať.

TIP: Kto ešte neskúšal Game Pass, tak si ho môže na Xboxe alebo na Windowse 10 aktivovať na 14 dní zadarmo, a to Vám dáva dostatočne veľa času na vyskúšanie aj práve tejto hry. Neoľutujete.

Pro: naozaj veľa možností, herná doba, grafika, prostredie, zmena ročných obdobií, autopark,

Proti: veľkosť mapy (trošku väčšia by neuškodila), chýbajú vozidlá značky Škoda

+15

Overwatch

  • PC 70
Overwatch - daľšia hra z rady first person strielačiek, ktorá ale určite partrí k špičke. Ale napriek kvalitám tejto hry, stále sa jedná podľa veľa ľudí o najhoršiu hru od Blizzardu. A ja musím súhlasiť. Blizzard bol vždy synonymom kvality ale ked vyšiel Overwatch, fanúšikovia sa rozdelili na dva tábory. Jedny ho milovali a druhý nenávideli. Vývojári ale zamakali a každej postave a mape vymysleli pekný príbeh a tým vlastne vytvorili nový svet v Galaxii menom Blizzard. No a momentálne je táto hra jedna z najlepších multiplayer strielačiek, Esport hier a jedna z hier kde veľmi ľahko naštvete. No a samozrejme sa jedná o hru kde v hľavno móde hrajete 6v6 na rôznych mapách. Hry sú rýchle a niekedy ani neviete čo vás zabilo. Hlavná vec čo ma vždy štvala bol matchmaking. Hned pri mojej prvej hre ma to hodilo proti extrémne vysokým levelom a v tejto hre platí, že pokiaľ viete nejakú postavu, napríklad Genji alebo Widow hrať naozaj dobre tak si proti vám nováči ani nezahraje ale po pár prehrách vám už bude jedno aké levely proti sebe dostanete.

➤Moje začiatky a malé pokroky
Overwatch som kupoval mesiac potom ako vyšiel a vtedy som to neľutoval. Veľmi ma bavil aj ked som ho až tak hrať nevedel, pretože aj ked sa to nezdá, niekedy je to naozaj zložité. Momentálne by som ale nedoporučoval si hru kúpiť za plnú sumu. Taktiež samého ma to po chvíli nebavilo a preto som nahovoril kamaráta aby si Overwatch kúpil tiež a následne sa zábava znova vrátila. A ešte niečo z takých mojích štatistík: momentálne som level 118, rankedy som hral len jednu sezonu a bol som len Gold, obľúbná mapa žiadna a obľúbený hrdina pred nerfom určite Symetra a momentálne po sérii nerfov nemám obľúbenca.

➤A čo vlastne Overwatch ponúka ?

➤Postavy
V hre sa nachádza momentálne 29 postáv, ktoré sú rozdelené na supportov, útočníkov a tankov. Ako som už spomínal, každá postava má svoj príbeh a to robí každú jedinečnou. Samozrejme sú špecifické aj svojimi schopnosťami. Každá postava má dve schopnosti a ultimátku. No a čo musím nakoniec Blizzardu uznať je ich kreativita pri tvorbe daných postáv. Všetky sú do detailov premyslené a veľmi pekne aj vyzerajú, samozrejme hlavne ženské charaktery :)

➤Mapy a herné módy
V tejto chvíli sa v hre nachádzajú 4 Assault mapy v ktorých ako útočníci obsadzujete 2 body a ako obrancovia ich bránite. 5 escort máp v ktorých je vašou úlohou eskortovať vozík. 4 hybridné mapy v ktorých musíte obsadiť bod a následne eskortovať vozík. A 5 kontrolných máp v ktorých musíte bojovať o jeden bod a následne ho musíte udržať. O grafickom spracovaní máp sa ani nemusíme baviť, to je na vysokej úrovni.
Ešte sa tu dá naraziť na jednu špecifickú mapu na ktorej hráte 3v3.

➤Herná mena a lootboxi
V hre vám po každom levely alebo po splnení určitých eventov padnú lootboxi z ktorých vám môžu padnúť rôzne itemy a aj herná mena, ktorá sa vám pripočíta aj ked vám z lootboxu padne duplikát. Za tieto coiny si môžete kúpiť skiny (najdrahšie špeciálne počas eventov stoja 3000 ) alebo iné blbosti.

➤Skiny a iné kozmetické vylepšenia
Jeden z mínusov multiplayer Blizzard hier, aspoň za mňa. Blizzard jednoducho nevie robiť až také pekné skiny, aj ked je pravda že občas sa nejaký podarí. Dalej sa tu dajú získať rôzne profilové ikonky, víťazné pózy, emotikony alebo spraye. Všetko to celkom pekne doplňa celkový kvalitný vzhľad hry.

➤Komunita
Prvé dni bola komunita úžasná ale ked sa Overwatch dostal viac do povedomia tak si hru začal kupovať každý a išlo to trochu dole vodou. Ale stále má táto hra omnoho lepšiu komunitu ako CS:GO :).

➤Konečné zhrnutie
Overwatch určite nieje zlá multiplayer hra. Zabavíte sa pri nej dlhé hodiny ale len v partii ľudí, sámeho vás to po chvíli omrzí. Postáv je celkom dosť na výber a určite si nájdete svoju obľúbenú, mapy sú krásne a môžete si zahrať denné eventy, takže stereotyp môže nastať ale určite nepríde rýchlo a hned. Za plnú cenu ale hru nedoporučujem a 70% som udelil preto, pretože Overwatch je stále len multiplayer strieľačka a nič viac od toho nečakajte, takže ak máte možnosť tak siahnite po ostatných hrách od Blizzardu pretože ešte stále platí že kvalitu nájdete v každej ich hre. Ale pokiaľ poznáte ľudí ktorý budú ochotný hrať Overwatch s vami tak ich povolajte a užite si akciu naplno a bez nervou ( aj ked je to skoro nemožné ).
+12 +13 −1

Záhada Jablůnkova

  • PC 10
Záhada Jablůnkova je další z řady freeware adventur s pitomým příběhem a nekvalitní vizuální stránkou. Situaci nezachrání ani tajný agend Jiří Máldr, se kterým mám vyšetřit zmizení vědce.

Dialogy jsou stejně pitomé, jako všechno ostatní a nepamatuji si, že bych se třeba i jednou zasmál. Alespoň, že jsem se v Jablůnkově nemusel zdržet příliš dlouho, protože dokončení je otázkou pár minut. Tohle opravdu nemá cenu hrát, když existuje řada daleko lepších titulů.

Pro: krátká herní doba

Proti: pitomý příběh, pitomé dialogy, vizuální stránka

+8 +9 −1

Forgotton Anne

  • PC 70
Po audiovizuální stránce jedinečná plošinovka. Dobře nazvučená, výborně namluvená a naprosto perfektně zanimovaná. Skákání je ale na plošinovku poněkud kostrbaté a takové těžkopádné a nikdy pořádně nevíte, kam doskočíte a kam už ne. A držet pro jeden spešl skok naráz čtyři tlačítka moc pohodlné není. Ale ono to vlastně nevadí, protože se tady víc mluví než skáče. A jaká je hra ve smyslu příběhu? No, postavy i dialogy má hra dobré, ale samotný děj je variací na stokrát viděnou formulku "boj proti odboji > prozření hl. postavy > boj s odbojem proti systému". A nic moc extra navíc. Přestože však není Forgotton Anne bůhvíjak skvělá hra, díky jejímu vizuálu a pohádkovému zasazení na ni jen tak nezapomenu.

2. bod herní výzvy 2018 (hardcore)
+20

StarCraft II: Wings of Liberty

  • PC 85
Je málo věcí, po kterých dychtilo tolik fanoušků, zvlášť málo produktů, které opravdu stojí zato.
Starcraft díky BroodWarru přinesl něco velkolepého. Zbývala jen otázka, co naváže.

A po více jak deseti letech tu máme pokračování.

Wings of Liberty přinese opravdu epickou podívanou, plnou sympatických prvků. Hra je mnohem impulzivnější, gameplay intuitivnější a ve všem je slyšet tu nádhernou předzvěst mnohých hlasů, které slibují odvetu vůči událostem Broodwarru.

Hra se rozjíždí a nutí hráče volit, rozhodovat se o svých investicích a také uvažovat o tom, jak se příběh bude vyvijet dál. A na poprvé je to zažítek, rovnající se orgasmu. Hráč nadopován adrenalinem odhaluje každou novinku a dočká se opravdu líbivé kampaně.

No jo, ale kde jsou ty opravdové postavy?

Původní starcraft disponoval realistickými charaktery. Žádní "slaďáčtí" záporáci, které lze kdykoli spasit. Žádní super dokonalí hrdinové (s vyjímkou Raynora), kteří jsou téměř svatí. Ale normální bytosti, které se řídí pudem sebezáchovy, kteří neřeší morálku ale přežití. Konklává likvidující celé světy, jen aby zastavila zergskou invazi. Mengsk popravující miliony na Tarsonisu...atd. A v tom je ta chyba. Záměrně hodnotím jen Singleplayer. Je to z důvodu, že první Starcraft nabídl opravdu dospělý děj, né jen komerčně líbivé zápletky.
A v tom Wings zkrátka pokulhává. Ano je to velice líbivá hra, zaslouží si stovky odehraných hodin v mulťáku, ale zároveň postrádá tu surovost světa, právě ve které exceloval první díl.
+16

Lure of the Temptress

  • PC 40
Už se mi nechtělo pouštět do nějakých mnohadílných adventurních ság a tak jsem sáhl po jedné z mnoha klasických adventur co jsem kdysi hrál. Tahle navíc byla na GOG zadarmo. No to jsem si naběhl.

Lure of Temptress začíná zajímavě. V pěkném intru se dovíme, že zlá čarodějka Selena ovládla pomocí armády Skrolů malé městečko, hrdina Diermont skončí ve vězení ze které uniká spolu se šaškem Ratpouchem. Po útěku z vězení se dostane do malého městečka, kde je spousta postav a začne peklo. Ony postavy totiž mají ve zvyku pochodovat po městě, což je sice zajímavý nápad, ale když pak nemůžete jednu z postav najít (a překvapivě místo pochodování stojí před hradní bránou) rozkousali byste vzteky klávesnici.

Ještě horší je provedení. Hrdina totiž musí přijít k postavě v přesném úhlu, aby s ní promluvil, jenže když mu stojí někdo v cestě, začnou tance po celé obrazovce plné vyhýbání a tak milý Diermont pochoduje, pochoduje a nakonec to vzdá. Totéž platí při pokusech opustit obrazovku a nakonec mě to vedlo k ultimátnímu zákysu, kdy se mi ke konci klučina sekl ve dveřích a neměl jsem jak otevřít bránu k čarodějnici. Poslední 4 minuty jsem tak dokoukal na youtube. Další chuťovkou je když s někým mluvíte a v místnosti se začne bavit někdo jiný s někým jiným - dva texty jsou dohromady a musíte si počkat až na Vás přijde řada. Optimalizace je naprosto otřesná, v životě jsem něco tak odfláklého neviděl a půlku hraní jsem trávil snažením se přimět dementa, pardon Diermonta aby s někým promluvil.

Co je tu dál? Městečko s asi 10 postavami, které musíte pokaždé znovu oběhat, abyste zjistili, kdo Vás nasměruje dál, pixelhunting, nepoužívané příkazy na které zapomenete a pak se zaseknete (Ask), mizející postavy Ratpouch mi zmizel a já si marně lámal hlavu jak vypáčit dveře. Průměrná grafika, otřesná dvoutónová hudba, textové outro hrdina si nechá utéct holku ech.... A kromě toho těch 10 obrazovek v městě a 4 v hradu jsou všechno, nic víc ve hře není, nebýt záseků, dohraju to do 2 hodin.

Tuhle hrůzu že stvořili Revolution, tvůrci mých milovaných Broken Swordů? No každý nějak začíná.

Pro: Městečko se spoustou postav.

Proti: Otřesná optimalizace kolizního modelu a dialogů, krátké, mizející postavy, nulové zakončení.

+16

Plug & Play

  • PC 50
Toto bude komentár na asi najbizarnejšiu hru, akú som kedy hral. Ak sa to dá nazvať hra. Ja ani sám neviem, či som tú hru hral alebo sa tá hra hrala so mnou. Sám neviem ako tento počin definovať a obdivujem ľudí, ktorí dokážu o tejto hre napísať článok, ktorého prečítanie mi zabralo viac času ako prejdenie hry.

Plug & Play je black & white niečo. Ale čo? O čo v tejto hre ide? Neviem. O čo tejto hre ide? Neviem. V tejto jednoduchej a super krátkej hre ovládate myškou nejaké divné postavy, ktoré majú namiesto hlavy zástrčky a zásuvky. A potom ovládate zástrčky a zásuvky. A sem-tam nejaký vypínač. Hra Vám neukáže čo máte robiť a ako to máte robiť. V podstate ani neviete, či niečo robíte alebo to robí hra. Klikáte, ťaháte, zapájate, odpájate, prepínate. Ja som žiadny význam v tejto hre nenašiel. Ani neviem, či tá hra má príbeh. A to aj napriek tomu, že tam narazíte na nejaký ten rozhovor, kde vy môžete rozhodnúť ako bude pokračovať. Alebo nemôžete? V tejto hre ide asi o spájanie a oddeľovanie. Možno o lásku a nenávisť. Niekto v tom môže vidieť veľa, ale niekto v tom neuvidí nič. Niekto túto celú hru prejde nechápavo s otvorenými ústami, niekto sa bude stále smiať a niekto bude asi veľmi znechutený. Nechcem toto napísať veľa, aby som nedával moc spoilerov a aby si prípadný záujemca mohol tento počin vychutnať naplno.

Plug & Play odporúčam každému, kto má rád absurdity. No je to asi len pre ľudí, ktorých len tak hocičo nerozhádže a nepohorší. Možno je to len pre silnejšie žalúdky, kedže hra obsahuje sexuálne scény. Ak od toho nič nebudete čakať, tak nebudete sklamaný.

Pro: absurdnosť, originalita, jednoduchosť

Proti: dĺžka, cena

+11

God of War

  • PS3 85
U hlavního bosse už jsem to chtěl skoro vzdát a snížit obtížnost na nejlehčí. Souboj, který byl rozdělen na 3 fáze, byl hlavně v té třetí dost urputný. Snad až na padesátý pokus se mi podařilo najít účinnou taktiku na všechny tři fáze. A boha války porazit. Nedal se lehko. Aby ne, vždyť to byl bůh.

S hramy podobného typu nemám moc zkušeností. Bojovky mi někdy moc nešly. Bál jsem se trochu, že se u toho budu trápit. Byly to liché obavy. Bojová část je dobře srozumitelná. Komba nedá velkou práci se naučit. A to ani, když přibývají nové možnosti díky zlepšujícím se schopnostem. Boj je hodně zábavný, až skoro návykový. Líbilo se mi, že často bylo víc způsobů jak porazit monstra. Podle toho, jestli Kratos zrovna potřebuje manu, životy nebo má všeho dostatek a může sbírat zkušenosti.

Hra překvapivě obsahuje i hádanky. Není to nic složitého. Většinou jde o jednoduché principy. Horší jsou pasti. K těm jsou totiž často šibeniční limity. Místnost s podlahovými bodáky mě rozpalovala do ruda. V omezeném čase došoupat bednu na určené místo a vyskočit na skálu. Vteřina zpoždění znamenala smrt. Balancování na úzké lávce nad propastí s rotujícíma čepelemi bylo taky o nervy. A to hlavně díky hrozné kameře.

Kamera se nepřizpůsobuje. Najde si pevný bod. Když se otočíte a běžíte nazpátek, koukáte hrdinovi do tváře a běžíte po paměti. Kamera se často přepíná a zároveň s ní i osa ovládání. To mi často přinášelo smrt. Zvlášť při balancování na úzkých lávkách. V tu chvíli ale nemůžete vzteky vypnout hru. Ne, pokud chcete delší část opakovat znova. Check pointy jsou sice časté, ale ukládací body nikoliv. Pro hráče, kteří si chtějí zahrát půlhodiny po práci na odreagování tedy nic moc.

Grafika je svižná a jednoduchá. Ve své jednoduchosti ale dokáže vykouzlit atmosferické scenérie. Například lezení po skále, zatímco pod vámi pochoduje titán, je pěkná scéna. Nebo mečová lávka. Dobře, grafika není žádný zázrak, ale technicky funguje skvěle. Příběh je správně akčně jednoduchý a na poměry akčního žánru dostatečně béčkově poutavý. Má to atmosféru. Vlastně jsem se celou hru bavil.

Pro: soubojový systém, atmosféra, zpestřující hádanky, Kratos je správný parchant

Proti: kamera, řídké ukládací body, některé frustrující pasti

+21