Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Lure of the Temptress

1992
01.01.1992
56
32 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
freeware (dříve placená hra)
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

LotT je hra od Revolution Software (série Broken Sword), ve které se poprvé objevil Virtual Theatre engine. Ten umožnil postavám volný, na hráčovi nezávislý pohyb. Jednoduše si žili vlastním životem, bavili se s ostatními postavami, vyřizovali si své záležitosti. Další novinkou byla možnost zadat postavám přímé rozkazy, mohli jste tak jiné postavě přikázat "zatáhni za páku", načež už jste procházeli otevřenými dveřmi.

Příběh se točí okolo zlé čarodějky Seleny, která přijela do mírumilovného městečka Turnvale a s pomocí Skorlů porazila královu armádu. Sedlák jménem Diermot, který se nechtěně připletl do bitvy, je uvězněn a právě v tento okamžik se ho hráč ujímá. Úkol je jasný - dostat se z vězení a zbavit se Seleny i Skorlů.

V roce 2003 byla hra uvolněna jako freeware.


Poslední diskuzní příspěvek

@Drolin (07.12.2018 14:16): Já jsem komerčák v muzice i ve filmech a ve hrách už tím tuplem. Beru hry jako dobré a špatné, za komerci považuju maximálně to že každý rok musí vyjít nový Call of Duty nebo Assassins Creed. Kupodivu všechny tři tebou vyjmenované hry znám podle názvu, ale radši si zahraju věci co jsem kdysi hrál, nebo chtěl hrát, na tohle je času dost :) Spíše mě lákají adventury od Legend nebo Phantasmagorie, kdyby na ně konečně někdo udělal patch s titulky.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 55
Lure of the Temptress je nejrozporuplnější adventura co jsem v poslední době hrál. Příběh o porážce zlé čarodějky Seleny a jejích přisluhovačů není špatný. Ani události které hlavního hrdinu Diermota po cestě potkají nejsou špatné. Hra je ale bohužel hodně krátká, což samo o sobě nemusí vadit, ale řada zajímavých lokací a nápadů je vidět jen z rychlíku. Jak je u Revolution zvykem, postavy mají vlastní život a pohybují se tak po mnoha obrazovkách. Jejich nahánění je ale na rozdíl od Beneath a Steel Sky frustrující. Lure má totiž katastrofální pohyb postav. Ty se často zasekávají, vyhýbání jim trvá dlouho a občas zapomenou kam šly. Příkaz pro přejití do další obrazovky je někdy nutné zadat vícekrát... Když tímto způsobem hledáte určitou postavu po celé vesnici, je to opravdu k vzteku. Samotné hádanky nejsou špatné a při luštění a rozhovorech jsem se bavil. Nepohodlné je ovládání. Jde o jakýsi mezičlánek, myš ještě není moc pohodlná a slouží vlastně jen ke skládání textových příkazů. Kdyby zůstala možnost příkazy ručně psát, bylo by to mnohem lepší.

Akční nebo bojové pasáže v adventurách rád nemám. Zde jsou přítomny dva souboje, ale naštěstí je jejich obtížnost nízká(jeden na druhý pokus a další už na první dobrou). Hudba a celkově ozvučení za moc nestojí. Naproti tomu grafika je celkem hezká a některé lokace se mi vyloženě líbily. Celkově má hra slušnou atmosféru a až na již zmíněné technické obtíže jsem si hraní užíval. Na hře je podle mého vidět její přepracovávání kvůli názvu. Sice prý byla původně ještě kratší, ale stejně by mě zajímal původní Cecilův námět. Závěr hry mě také zklamal, mohl být mnohem propracovanější. Zmínit musí ještě manuál, který je hezky a vtipně zpracovaný. V dnešní době je Lure of the Temptress naprosto průměrnou záležitostí a hraní mohu doporučit jen ze zájmu o historii nebo tvorbu studia Revolution.
+30
  • PC 50
Když máte rádi adventury, tak testujete různé kousky. Není totiž umění hrát jen ty dobré, ale rozehrát i ty rozporuplné. Nebo ty, kterými nějaká dnes slavná studia debutovala a jsou na ně hrdi.

Jedna taková adventura je právě Lure of the Temptress. Debut Revolution Software, kteří se jednoznačně proslavili dobrodružnou sérií Broken Sword. Debut, který této partě deklaroval, jakým směrem se budou v nadcházejících letech vydávat. Debut, který přišel do podvědomí hráčů v době, kdy adventury vládly herním světem. A co si budeme, díru do světa s ní neudělali. To se jim ostatně povedlo až o pár let později. Nicméně v roce 1992 se o ní taktéž mluvilo. Sice ne v totálních superlativech, protože v té době už světu vládl LucasArts, ale dodnes je vedená jako hra, kterou by žádný milovník adventur neměl vynechat. A tak, co Vám budu povídat, neváhal jsem a udělal si takový exkurz do let dnes už vlastně dávno minulých.

Nutné upozornit, že jsem hrál verzi z GOG, kterou jsem občas musel hrát s návodem, protože jinak bych asi musel někoho zabít. Proč, vysvětlím později…

Hned úvodní logo společnosti mi vchrstlo slzy do očí. Nešlo jinak. Když žijete a rostete se sérií Broken Sword, tak se Vám vpálí do mysli tak, že na něj nezapomenete. Ani po těch letech ne. S logem pak přispěchalo úvodní intro, které mě okamžitě vrátilo do doby, kdy jsem byl malý capart a podobné hry bylo to jediné, co mi na tehdejším počítači šlo. S ním super fantasy příběh, překrásný pixel art, kouzelná atmosféra městečka Turnvale. No, hned jsem tomu podlehl. Prostě nešlo jinak.

Zde ale ta velká nostalgie skončila.  

Skončila a začal nekonečný vztek a zamýšlení se nad tím, zdali to dřív byl standard nebo se tu Revolution Software samo učilo a vytřít zrak nám chtělo až s další hrou.  

V tu chvíli jsem si totiž začal osvojovat herní mechaniky. Hlavní postava Diermot je totiž uvězněná ve vězení a dostat se už jen z něj ukazuje všechno, co hra nabízí. Hudbu složil zřejmě nějaký ultratalent, který měl buď rozbité klávesy a nebo se zaměřil jen na jednu klávesu (takových tu dřív už pár bylo, třeba slavný producent David Guetta). To by se možná přežít ještě dalo, i když to neustálé znění jedné klávesy občas vybízelo k prostřelení hlavy kulovnicí. Horší to bylo hlavně s možnostmi. Levým tlačítkem myši totiž na všechno koukáte s tím, že Vám to hlavní postava nějak vokecá a popíše. S pravým tlačítkem myši ale pak začíná série možností, která nebere konce. Pokecej si, zeptej se na, podplať, daruj a bůhví co ještě. K tomu máte po ruce pomocníka, kterej neustále do někoho naráží a neustále se někomu omlouvá, čímž se neustále zpomaluje Váš pohyb na obrazovce. To, jak se postavy ve hře pohybují..o tom ještě později. Tento pomocník, tomu, co rozkážete, to on udělá. V tu chvíli na všech těch obrazovkách vzniká nepřeberné množství možností a je opravdu hodně těžké vymyslet postup tak, aby dával logiku a ještě Vás posunul dál. Když už jsem ale otevřel to narážení postav. Postav je totiž ve městě poměrně dost a pro oživení děje se tak různě prochází, kam je to napadne. Svou postavu jsem tedy poslal přes obrazovku do další obrazovky a výsledek bylo, že se mi půl minuty motala v kruhu, pak se u něj objevila bublina s otazníkem, asi co jako po něm chci. Jelikož se totiž jeho cesta křížila s jinou postavou v danou chvíli, zazmatkoval a byl v tu chvíli v hajzlu. Můj pomocník, ten se pro změnu v jednu chvíli někde u hradeb zasek a já toho, s prominutím, k*k*ta, nemohl najít, protože neustále problikával ve dvou obrazovkách. Všem adventurám znalým hráčům jistě nemusím říkat, že když jsem někoho zrovna potřeboval, tak jsem ho nemohl najít, nebo že některé úkoly musíte udělat v pohybu nějaké postavy v rozmezí vteřin, jinak jste v hajzlu jak Baťa s dřevákama. Nejenom tedy, že hra je docela těžká, ona Vám to navíc ještě vůbec nezlehčuje.

Pro všechna negativa je ale Lure of the Temptress jasný devadesátkový titul. Má krásnou grafiku, skvělý fantasy příběh, který je vlastně obsahem docela krátký. Jenže možnostmi, které hra nabízí, dochází k posunu velice…velice….pozvolna, a tak se musíte obrnit velkou trpělivostí. V dnešní době je tato hra především (a pouze) pro fajnšmekry. Je pro ty, kteří si chtějí zavzpomínat na stará léta nebo jen ze zajímavosti znát první hru legendárního studia. Je pro všechny ty, co mají rádi fantasy příběhy a nebo se kochají krásnými pixelartovými obrazovkami. Těm všem hru přeju, protože pak překonají všechny ty nesnáze s ní určené. Když se s tím poperou, tak pak si budou moci zapsat zářez na pažbu adventurního kulometu. A to se počítá.  


Nikomu bych nepřál bug, jaký v devadesátkách museli mnozí prožívat, když v kovárně nenašli křesadlo, ale pro posun v příběhu ho jednoznačně potřebovali. V tu chvíli bych opravdu někoho přizabil, protože v tu chvíli si Revolution Software nic jiného nezasloužilo. Dnes je to asi k smíchu, ale v devadesátkách to bylo u her běžný, dnes už takřka nevídaný, jev. 

Pro: Adventura tehdy debutujícího studia s krásně namalovaný obrazovkami a pěkným fantasy příběhem…

Proti: a herními mechanikami a odladěním hry, za které bych někoho vykostil.

+18 +20 −2
  • PC 40
Už se mi nechtělo pouštět do nějakých mnohadílných adventurních ság a tak jsem sáhl po jedné z mnoha klasických adventur co jsem kdysi hrál. Tahle navíc byla na GOG zadarmo. No to jsem si naběhl.

Lure of Temptress začíná zajímavě. V pěkném intru se dovíme, že zlá čarodějka Selena ovládla pomocí armády Skrolů malé městečko, hrdina Diermont skončí ve vězení ze které uniká spolu se šaškem Ratpouchem. Po útěku z vězení se dostane do malého městečka, kde je spousta postav a začne peklo. Ony postavy totiž mají ve zvyku pochodovat po městě, což je sice zajímavý nápad, ale když pak nemůžete jednu z postav najít (a překvapivě místo pochodování stojí před hradní bránou) rozkousali byste vzteky klávesnici.

Ještě horší je provedení. Hrdina totiž musí přijít k postavě v přesném úhlu, aby s ní promluvil, jenže když mu stojí někdo v cestě, začnou tance po celé obrazovce plné vyhýbání a tak milý Diermont pochoduje, pochoduje a nakonec to vzdá. Totéž platí při pokusech opustit obrazovku a nakonec mě to vedlo k ultimátnímu zákysu, kdy se mi ke konci klučina sekl ve dveřích a neměl jsem jak otevřít bránu k čarodějnici. Poslední 4 minuty jsem tak dokoukal na youtube. Další chuťovkou je když s někým mluvíte a v místnosti se začne bavit někdo jiný s někým jiným - dva texty jsou dohromady a musíte si počkat až na Vás přijde řada. Optimalizace je naprosto otřesná, v životě jsem něco tak odfláklého neviděl a půlku hraní jsem trávil snažením se přimět dementa, pardon Diermonta aby s někým promluvil.

Co je tu dál? Městečko s asi 10 postavami, které musíte pokaždé znovu oběhat, abyste zjistili, kdo Vás nasměruje dál, pixelhunting, nepoužívané příkazy na které zapomenete a pak se zaseknete (Ask), mizející postavy Ratpouch mi zmizel a já si marně lámal hlavu jak vypáčit dveře. Průměrná grafika, otřesná dvoutónová hudba, textové outro hrdina si nechá utéct holku ech.... A kromě toho těch 10 obrazovek v městě a 4 v hradu jsou všechno, nic víc ve hře není, nebýt záseků, dohraju to do 2 hodin.

Tuhle hrůzu že stvořili Revolution, tvůrci mých milovaných Broken Swordů? No každý nějak začíná.

Pro: Městečko se spoustou postav.

Proti: Otřesná optimalizace kolizního modelu a dialogů, krátké, mizející postavy, nulové zakončení.

+16
  • PC 65
Lure of the Temptress som hral poprvýkrát až toto leto. Z toho možno pramení aj pár mojich negatívnych dojmov z hry, možno som už priveľmi "rozmaznaný" súčastnými poväčšinou user-friendly titulmi. Najväčším problémom a záporom aký hra pre mňa predstavovala bol totiž systém príkazov. V podaní vašej postavy Diermonta to ešte nie je problém, síce hra neponúka len pár príkazov ako use, talk to, give, pick up a podobne ako v prípade série Indiana Jones alebo Monkey Island, ale stretneme sa s viacerými príkazmi, z ktorých minimálne polovicu použijete maximálne raz za celú hru. Problém tohto rozhrania prichádza v momente, keď musíte zadať inej postave príkazy, aby vykonala určitú činnosť. Treba napríklad zadať lokáciu kam má prijsť a následne dve až tri činnosti, ktoré má vykonať, aby sa dosiahlo vytúženého výsledku. Tu sa mi práve stalo, že som vedel, čo potrebujem spraviť, ale jednoducho som mal "bordel" v tom, ktorý príkaz zadať predktorým + existovali asi tri rôzne príkazy, ktoré sa dali použiť na dvere čo nakombinované s ďalšími troma príkazmi, dá zopár kombinácií kým človek príde na tú správnu a priznám sa, prišlo mi to otravné.
Samotná zápletka, ktorá je spomenutá v popise hry má slušnú atmosféru, Diermont aj ostatné postavy sú skutočne uveriteľné a celý príbeh sa zaujímavo vyvíja takmer až do veľmi rýchleho záveru. Hra je totiž napriek občasným zákysom neskutočne krátka. To ani zďaleka nie je zlé, ako nechutne odfláknutý koniec hry. Nechcem ho tu spoilovať, ale rozhodne ho považujem za jeden z najhorších koncov, s akým som mal tú česť sa v prípade pc hry stretnúť.
Zaujímavo pôsobí "život" mestečka Turnvale, trasy pohybu postav sú na dnešnú dobu možno primitívne a úsmevné, ale v roku 1992 išlo skutočne o čosi viac, navyše keď vás ešte okolo prechádzajúca postava slušne pozdraví a pokračuje vo svojej činnosti.
Grafika pôsobí taktiež napriek svojmu veku príjemným dojmom.

Pro: Príbeh, atmosféra, "živé" mestečko

Proti: odfláknutý koniec, uživateľsky veľmi nepríjemné ovládanie (hlavne v prípade druhých postáv)

+14