No tohle se Revolution povedlo mnohem líp než Lure of Temptress. Beneath a Steel Sky jsem kdysi dohrál bez výraznějších vzpomínek, ale i bez nějakého pocitu, že to byla blbost. A zhruba tomu odpovídá i hodnocení.
Příběh je z mého nejoblíbenějšího ranku, tj. postapo sci-fi. Lidstvo je zdecimované válkami, těch pár vyvolených přežívá v megaměstech, zatímco zbytek živoří v pustině. A pro hlavního hrdinu si do pouštní osady jednoho dne přiletí po zuby ozbrojené komando z Union City, které za sebou zanechá zcela vyhlazenou vesničku v pustině a pekelně naštvaného hrdinu. Union City je navíc rozdělené podle sociálních tříd - a zatímco nahoře kde žije chudina je to otřískaný hnus, dole můžeme vidět luxusní uličky.
Mohlo to být špičkové cyberpunk/postapo sci-fi, jenže tvůrci kloužou po povrchu a tak místo hlubokého příběhu dostáváme vtipné postavičky, tvrďácky hláškujícího hrdinu, hádky s držkatým robotím sidekickem a ve finále klišé s umělou inteligencí, která chce pomocí androidů nahradit lidstvo. Připomnělo mi to Soudce Dredda, Mad Maxe či Terminátora a celé je to béčkové. Vadilo mi to? Trošku, ale ne moc, i béčko může být fajn.
Ono se to totiž příjemně hraje. Jeden kurzor na všechno, žádné bugy, žádné šílené kombinace předmětů, poměrně krátká, ale férová délka, žádné zbytečné odbočky. Některé vtipy jsou opravdu vtipné, ve hře se dá poměrně brutálně umřít, je tu parádní zpracování kyberprostoru (v roce 1994 to zřejmě frčelo viz System Shock). U grafiky nebudu hodnotit rozlišení, ale celkový dojem a ten se povedl, autoři namalovali minimálně pár moc hezkých obrazovek, nechybí pěkné komixové intro a vůbec atmosféra je fajn. Když si vzpomenu na moderní retro adventuru Gemini Rue, tak je mi jasné, kde tvůrci brali inspiraci.
Ano je tu pár chyb. Otravná hudba, kterou vypnete a po pár obrazovkách se zas zapne. Odporný pixelhunting, kdy se v případě zákysu spolehněte, že jste něco přehlédli (plastelína, objímka žárovky). Backtracking, který Vás ve snu nenapadne (například sklenička s otisky). I tak je to ale celkem povedená adventura.
Příběh je z mého nejoblíbenějšího ranku, tj. postapo sci-fi. Lidstvo je zdecimované válkami, těch pár vyvolených přežívá v megaměstech, zatímco zbytek živoří v pustině. A pro hlavního hrdinu si do pouštní osady jednoho dne přiletí po zuby ozbrojené komando z Union City, které za sebou zanechá zcela vyhlazenou vesničku v pustině a pekelně naštvaného hrdinu. Union City je navíc rozdělené podle sociálních tříd - a zatímco nahoře kde žije chudina je to otřískaný hnus, dole můžeme vidět luxusní uličky.
Mohlo to být špičkové cyberpunk/postapo sci-fi, jenže tvůrci kloužou po povrchu a tak místo hlubokého příběhu dostáváme vtipné postavičky, tvrďácky hláškujícího hrdinu, hádky s držkatým robotím sidekickem a ve finále klišé s umělou inteligencí, která chce pomocí androidů nahradit lidstvo. Připomnělo mi to Soudce Dredda, Mad Maxe či Terminátora a celé je to béčkové. Vadilo mi to? Trošku, ale ne moc, i béčko může být fajn.
Ono se to totiž příjemně hraje. Jeden kurzor na všechno, žádné bugy, žádné šílené kombinace předmětů, poměrně krátká, ale férová délka, žádné zbytečné odbočky. Některé vtipy jsou opravdu vtipné, ve hře se dá poměrně brutálně umřít, je tu parádní zpracování kyberprostoru (v roce 1994 to zřejmě frčelo viz System Shock). U grafiky nebudu hodnotit rozlišení, ale celkový dojem a ten se povedl, autoři namalovali minimálně pár moc hezkých obrazovek, nechybí pěkné komixové intro a vůbec atmosféra je fajn. Když si vzpomenu na moderní retro adventuru Gemini Rue, tak je mi jasné, kde tvůrci brali inspiraci.
Ano je tu pár chyb. Otravná hudba, kterou vypnete a po pár obrazovkách se zas zapne. Odporný pixelhunting, kdy se v případě zákysu spolehněte, že jste něco přehlédli (plastelína, objímka žárovky). Backtracking, který Vás ve snu nenapadne (například sklenička s otisky). I tak je to ale celkem povedená adventura.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Vynikající příběhové ukotvení, pěkná grafika, pohodová hratelnost
Proti: Občasný pixelhunting a backtracking, zbytečné rozbřednutí příběhu do vtipných pasaží.