Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Gabriel Knight 3: Blood of The Sacred, Blood of The Damned

19.11.1999
81
54 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Gabriel Knight 3 je dalším pokračováním známé herní série z pera spisovatelky Jane Jensen. Jedná se o plně 3D adventuru, což je vzhledem k době vzniku poměrně neobvyklý jev. Další věc, kterou se Gabriel Knight 3 odlišuje od jiných zástupců svého žánru, je naprosto volná kamera, pomocí které můžete zkoumat dané lokace, a skvěle sestříhané záběry na postavy při rozhovorech, které připomínají interaktivní film.

Gabriel Knight, jako člen starobylého rodu Schattenjägerů (lovců stínů), je předurčen k boji s temnými silami, které ve třetím díle našly zastoupení v rodu upírů. Gabriel je požádán o pomoc princem Jamesem Stewardem, který v současné době žije ve svém exilovém sídle v Paříži a obává se únosu svého syna. Hlavní hrdina se proto vydává do Francie, kde k únosu skutečně dojde a stopy zavedou Gabriela až do vesničky Rennes-Le-Chateau. Příběh se točí nejen okolo upírů a únosu dítěte, ale dojde i na odhalení týkající se Templářů, Svobodných zednářů nebo Svatého grálu.

Tato postmoderní adventura, ve které se mísí současná realita s fikcí způsobem, že nerozeznáte jedno od druhého, se svým nekonvenčním stylem vyprávění a strhujícím příběhem nesmazatelně zapsala v herní historii.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Třetí část populární trilogie, poslední velká hra z produkce Sierry a v neposlední řadě jedna z nejlepších klasických (?) adventur. A také titul s údajně nejkomplexnějším puzzlem v rámci žánru (a ne, o slavném získání falešného knírku nemluvím).

O tom, že mě čeká další výborná hra, jsem nepochyboval - na mysl tak vystoupilo pouze to, zda se třetí díl přiblíží spíše FMV předchůdci, který považuji za nejkvalitnější point'n'click adventuru, nebo dílu prvnímu, který je hráči přijímán neméně vřele, avšak mě již tak neoslovil (voodoo tématika). K mírně pesimistickým úvahám přispěl dabing Tima Curry společně s technickým zpracováním – to se ale po čase stráveném se hrou ukázalo jako minoritní problémy na jinak kvalitním celku, jakým Blood of the Sacred, Blood of the Damned nepochybně je. Fanoušci série i hráči se tak dočkali rozsáhlého, dějově obsáhlého mixu mezi realitou a fikcí, který nepůsobí nijak nepatřičně a je více než vyvedenou tečkou za všemi adventurami Sierry.

První patrnou změnou oproti dílům minulým je trojrozměrné zpracování, které na první pohled oproti vyretušovaným fotkám z The Beast Within působí mírně nevábně, později se však ukáže síla použitého enginu, kdy si lokace můžete prohlédnout pixel po pixelu ze všech možných úhlů. Změnu doznala i hudba. Tu vytvořil David Henry, avšak vydal se stejným směrem jako Robert Holmes. To ve zkratce znamená, že se jedná o jeden z nejlepších herních soundtracků. Plusem také pro někoho může být kompletní překlad (povedený) a bezproblémová rozchození a běh na moderních systémech.

Jednou z největších předností titulu mimo příběhu, respektive jeho zdařilém podání hráči, je pocit, že se v herním světě stále něco děje - ať už se jedná o interakce členů zájezdu v hotelu a okolí Rennes-le-Chateau nebo události kterých se v roli Gabriela či Grace můžete, nebo i nemusíte účastnit (rozhovory, vloupání do pokojů). Děj, rozdělený na sedmnáct etap v rámci tří dnů, pokračuje v tradici dílů minulých a s přibývajícím odehraným časem bude hráče stále více pohlcovat až do závěrečné části, kdy celé snažení ukončí uspokojivé finále. Celá hrací doba je také propletena řadou zajímavých momentů, kterým nechybí intenzita (Chateau de Serras), detektivní činnost a předně výtečné puzzly, kterým kraluje Le Serpent Rouge a práce s takřka všehoschopným programem Sidney. Osobně mě také potěšil menší počet předmětů a tím odpadnutí častého kombinování všeho na všechno a větší důraz na samotný průzkum okolí a dialogy.

Je až s podivem, jak málo adventur se inspirovalo třetím Gabrielem a jeho revolučním zpracováním enginu s volnou kamerou (napadá mě pouze The Watchmaker). Na druhou stranu, je hraní pro mnohé „adventury roku“ o to unikátnější. Ač na mě zprvu hra působila spíše slabším dojmem (zvláště po druhém, fantastickém dílu), postupem času dostál GK3 své reputace a s klidem jej mohu zařadit mezi to nejlepší, co jsem zatím hrál. Pokud bych měl někomu doporučit, pak těm, které bavil Broken Sword, ale hledají něco komplexnějšího a narativně kvalitnějšího. Další rozehrání také podporuje řada easter eggů a snaha dosáhnutí plného počtu bodů, kterému se na poprvé takřka jistě nepřiblížíte.

Pro: hratelnost, logické a zábavné puzzly, řada informací o daném tématu, scénář, hudba, engine - volná kamera, délka

Proti: dabing (není špatný, ale nevyniká), grafika

+36
  • PC 70
Gabriel Knight je pozoruhodná série, ke které jsem se dostal z více jak dvacetiletým zpožděním. Jak se často zmiňuje, je každý díl naprosto unikátní ve svém zpracování a myslím, že to nemá ve světě her obdobu. A v mém osobním žebříčku stavím tenhle třetí díl na druhé místo po dílu druhém.

Co mě nejvíc dostalo, je určitě technické zpracování a způsob, jakým se hráč ve světě pohybuje. Nikde jsem nic podobného neviděl, ani předtím, ani potom a přitom je to tak funkční. I proto vidím jedničku jako nejslabší. To je totiž klasická point 'n' click adventura, a i když je v mnoha směrech zajímavá, není podle mě rozhodně vrcholem svého žánru. Naopak dvojka je vrcholem svého žánru nejspíš poměrně jednoznačně a trojka, jelikož je v podstatě jediná svého druhu, je nejlepší taky.

Graficky je trojka podle mě úplně skvělá, na svou dobu samozřejmě. Je to hodně barevná stylizace, ale proč ne. Je jasné, že přírodní exteriéry budou víceméně ploché placky, ale interiéry vypadají skvěle i dnes, hlavní vesnice je taky fajn a holt obličejové detaily ve 3D hrách v té době nikde nebyly vůbec dobré, tedy ani zde, takže to se nedá moc kritizovat.

Nesouhlasím s kritikou dabingu a obzvláště ne s kritikou dabingu hlavního hrdiny. Styl Tima Curryho jsem si zamiloval už v jedničce. Dean Erickson ve dvojce byl fajn, ale bylo to takové ucho s vyšším hlasem. Zvyknul jsem si na něj, ale Tim Curry mi sedí mnohem víc. Jeho krásně arogantní styl mluvy spojený s roztomilým narcismem a dejmetomu sexismem mi mnohokrát vyloudil úsměv na rtech a několikrát jsem se zasmál i nahlas, což se mi ve dvojce myslím nestalo. Gabriela Knighta vnímám jako archetyp absolutního alfasamce, a to ve dvojce dost nabořili. Jasně, že obsah průpovídek napsala Jane Jensen, ale Curryho podání a intonace hlasu mě moc baví.

Hře se ale podle mě nevyhnuly ani dost zásadní problémy. Hned zkraje mě celkem udivil způsob uvedení do příběhu. Nemyslím si, že je šťastné místo intra použít externí komiks. Když už, tak ho zabuduji přímo do hry, ale tohle nechápu. Navíc nejsem ve čtení komiksů moc zběhlý, takže jsem ho musel dát natřikrát, abych trochu pochopil, o co šlo, a abych pochopil, že je to skutečně úvod do příběhu, protože to nikde není řečeno.

Nejzásadnější problém je pro mě ale tempo vyprávění příběhu. Píše se často, že první půlka. No mě přijde, že spíše dvě třetiny hry se opravdu vůbec nic neděje. A jelikož jsem šnek, tak to pro mě znamenalo něco kolem 20 hodin poměrně nudné hry. Navíc skoro všechno se tu dá prozkoumat a skoro všechno je zbytečné zkoumat. V adventurách ale není zkoumání možnost. V adventurách je zkoumání všeho naprostá nutnost. A když hrajete pak za druhou postavu, musíte všechny ty věci prozkoumat znova, protože co kdyby náhodou. A tempo hry uvadá ještě víc.

Ve třetí třetině se naopak příběh rozjede do takových výšin, kam se vlastně skoro nikdo neodváží. Mnoho konspiračních filmů se možná zlehka podobného tématu dotkne, ale nikde jsem moc neviděl takhle odvážně a natvrdo překopat pojetí nejpopulárnějšího náboženství na světě a jeho hlavní postavu zabudovat do současného světa. Ovšem k samotnému outru mám dost ambivalentní postoj. Je zároveň skvělé, ale přitom dost balancuje na hranici trapnosti.

Gabriel Knight 3 se může pyšnit na adventuru velmi živým prostředím, ve kterém se toho hodně děje. Je to taková pseudo real-time adventura, ale jenom ve vybraných momentech, na které je hráč většinou upozorněn tikáním hodin. Jenže, když takhle zatikají hodiny, tak možná víte, že musíte rychle někam jít, abyste to stihli, jenže často není žádná nápověda, kde by to teda mělo být. Takže výsledek je u mě akorát ten, že jsem nespočetněkrát loadoval uloženou pozici a hrál třeba celý úsek hry znova. I k tomuto mám ambivalentní postoj. Oceňuji, že hra není striktně lineární a že je tu velmi dobrá iluze toho, že svět okolo žije, zároveň strašně nemám rád, když ve hře o něco zásadního přicházím. A to má za následek fakt, že si herní dobu neúměrně navyšuji na úkor spádu hry.

Obtížnost hry se od dvojky znatelně zvedla. Tím, jak se ve dvou třetinách hry nic neděje, není příliš zřejmé, co má člověk vlastně dělat. Je tu pár adventurních momentů, které jsou prostě akorát takovými naschvály, a to nemám rád (dalekohled v cizí motorce, kočičí fousy apod.).

Samostatnou kapitolou jsou puzzly. Během hry jsou tu vlastně dva takové výrazné, plus série puzzlů na konci. Puzzle s hlavami je divný, nápad je dobrý, ale výsledek je vlastně o ničem. Puzzle Serpent Rouge je naprostý úlet. Ono by se to třeba i dalo, Grace relativně radí, ale je tu jeden aspekt, který z tohoto megapuzzlu dělá pro mě nepřijatelnou věc, a sice umisťování bodů na mapě, které zvlášť z počátku podle mě nemá žádnou oporu a nechápu, jak jsem na to měl přijít. Navíc mám velký osobní problém s puzzly, které stojí na pochopení záhadného/zašifrovaného/poetického textu a tady to bylo prakticky celé o tom. Jestli jsem v něčem opravdu hloupý, tak je to rozhodně chápání poezie. Naopak závěrečné puzzly jsou podle mě úplně skvělé a zvlášť šachy byla výzva, které jsem velice rád čelil (donutila mě vytáhnout skutečné šachy a přemýšlet nad tím v analogové podobě) a k mému překvapení jsem ji vyřešil poměrně rychle.

Hudba je na tom technicky samozřejmě nejlépe ze všech dílů. Invencí je řekl bych ale nejslabší. Postavy příběhu jsou napsány dobře, i když hra na začátku vychrlí velké množství postav najednou a hráč se musí rychle začít orientovat. Naštěstí je většina z nich relativně charakteristická (především ženy), ale takového Buchelliho a Bazu jsem si pletl až do konce druhého dne.

Asi bych zvládl psát ještě dlouho, ale shrnu to tak, že série Gabriel Knight pro mě rozhodně není nejlepší adventurní sérií všech dob, jak se často tvrdí, ale je minimálně unikátní adventurní sérií. Má pro mě výborný druhý díl, dnes už velice nepříjemný díl první (viz komentář) a pozoruhodný díl třetí, který si ale žádá poměrně dost trpělivosti, trpí zdlouhavostí a repetetivními úkony, u kterých člověk neví, jestli k něčemu jsou, a tak je radši pořád dělá (poslouchání skleničkou za dveřmi, objíždění všech lokací každou část dne atd.), ale jako celek ve mně vzbudil třetí díl poměrně silný dojem, zejména díky poslední třetině, díky které jsem trochu pozapomněl, jak jsem se vlastně většinu hry nudil a musel se do hraní nutit.
+24 +25 −1
  • PC 90
Třetí díl této série mě po spuštění šokoval stejně, jako ten druhý. Nejdřív jsem si pod fousy říkal „tohle mě nikdy nemůže bavit, vždyť to vypadá hrozně a sotva se to dá hrát“. Po dohrání hry mám ale opět téměř výhradně pozitivní pocity z celého zážitku. Ony všechny ty zvláštnosti jako celek fungují, a to jen díky tomu, že je propojuje zajímavý příběh a skvěle napsané postavy.

Stav hry tak, jak ji koupíte třeba na GOG, je… nedostačující. Hra se místy seká, padá, a nenabízí příliš mnoho rozlišení vhodných pro moderní monitory. Naštěstí existují komunitou vyvinuté nástroje, které hraní velmi zpříjemní. Záleží tedy na každém hráči, které věci preferuje, a které mu spíš vadí. Rozlišení 1600x900 je na 24" monitoru to nejvyšší hratelné, pak už je UI příliš malé. To ale nevadí, i tak se jedná o obrovské zlepšení. Nevýhodou pak je, že vidíte i detaily, které byste vidět neměli. Třeba přechod krk/torzo u všech postav vypadá fakt děsivě, skoro máte pocit, že kdybyste zatáhli za vlasy, tak jim sundáte masku jak ve Scooby-Doo. V celé hře jsem narazil je na dva bugy. První, když jsem poprvé vstoupil do muzea a měl odposlouchávat – hra zamrzala. Vyřešilo to až nahrání staršího savu. A druhý, když jsem poprvé použil SIDNEY – je nutné počítač poprvé použít se hrou v nízkém rozlišení, protože když při tom máte velké rozlišení, prostředí počítače se vám bude až do konce hry zobrazovat špatně. Proto je dobré ukládat nový save při každém novém dni.

Ovládání je… originální. Líbila se mi možnost kombinovat klávesnici, myš, nebo ve chvílích lenosti i samotnou myš. Nejsem přesvědčený, že to byla dobrá volba, umožnit hráči lítat pohledem po celé lokaci. Chápu, že s ohledem na to byly tvořeny i hádanky, ale fakt bych se bez toho obešel. Obzvlášť v těch vyšších rozlišeních je to někdy jak na horský dráze, myš pohled vystřelí až někam do prdele, a na vás je vyhledat si klávesové zkratky, které vás vrátí zpátky na zem. Interakce s prostředím nabízí hodně možností, ale připadalo mi to hodně nekonzistentní. A navíc to dost komplikuje řešení hádanek, protože se některý typ interakce objeví třeba až ve třetině hry, ale abyste se k němu dostali, musíte znát klávesovou zkratku, kterou jste do té doby nepotřebovali.

Já si ani netroufám hrát podobné hry bez návodu. Ta představa, že se snažím vyřešit Le Serpent Rouge, když jsem se bez pomoci nevymotal ani z druhé části prvního dne, mi nepřipadá moc zábavná. Ve hře je několik „quicktime eventů“, o kterých se ale ani nemusíte dozvědět, protože nejsou povinné. Sbírání bodíků pro maximální skóre určitou motivací je, to by to ale člověk musel hrát několikrát za sebou.

Co se týče příběhu, postav, dabingu, atmosféry, hudby – jsem nadmíru spokojen. Ne že bych čekal něco míň, předchozí díly už laťku vysoko nastavily, ten třetí si své atletické schopnosti zachovává. Moc se mi líbí, jak Jane Jensen kombinuje reálná místa a historii s fikcí. Výsledek je velmi poutavý, a nepůsobí trapně, což je možná zásluhou i všudypřítomného humoru, který dodává některým nadpřirozeným elementům potřebnou nadsázku. Patřím mezi ty, kterým se líbí filmové adaptace knih Dana Browna, a v téhle hře jsem si připadal jako doma. Něco mi říká, že někteří budou brát tohle srovnání jako urážku Gabriela Knighta, ale ta podobnost je nepopiratelná.

Je zajímavé, kolik toho starším hrám začne člověk „odpouštět“, když už dohrál všechny ty moderní, a dostavil se pocit, že nemá co hrát. Ony mají stále co nabídnout i někomu, kdo vyrůstal spíše až na hrách z druhé poloviny nultých let. O to víc je mi líto, že z téhle série v nedávné době vzešel jen remake jedničky. Doufám, že se jednoho dne budu moct do světa Gabriela Knighta vrátit ke zcela novému dobrodružství.

Pro: příběh, postavy, atmosféra, hudba, spojení reality a fikce

Proti: ovládání, zdánlivá absence nápovědy

+19
  • PC 80
Adventurní bída dosahovala na přelomu tisíciletí vrcholu, v roce 1999 mám ve svém seznamu poskládaném z recenzí pouhých 11 adventur, z toho 4 české. Když se podívám, tak Gabriel Knight 3 patří spolu s Atlantis 2 a Discworld Noir k těm snad jediným známým. Žádnou z her jsem doteď nehrál, včetně třetího Gabriela.

Ten šel bohužel s dobou a tak je v jakém pseudo 3D a nabízí naprosto otřesné ovládání. Pokud jsem nadával na čtvrtý Monkey Island, tohle je ještě horší. Pohybujete se myší, ale kamera zůstává stát na místě a musíte ji ručně!!! ovládat. S kamerou se dá kouzlit hned třemi způsoby a je to k vzteku. Nakonec si zvyknete ale... 3D grafika i přes vyšší rozlíšení je přinejlepším průměrná, atmosféru má tak maximálně závěrečný chrám. Když si to srovnám třeba s čtvrtým Tomb Raiderem ze stejného roku tak prostě ne. K dovršení všeho jsou tu opravdu ošklivé animace.

Jak dopadl příběh? No nemůžu popřít jisté zklamání. Oproti fantastické hloubce jedničky a hlavně dvojky se většinu hry kloužete hezky po povrchu. Gabriel přijíždí do malé vesničky vypátrat kdo stojí za únosem syna jednoho prince, ve kterém mají mít prsty upíři. V malém hotýlku se setkává překvapivě s Moselym z jedničky, záhy přijíždí i Grace a kromě nich je tu pár zajímavých postav. Sexy průvodkyně, jeden muslim, podivný kněz, historik, namyšlení americký turista, italský šupák a dvojice dam. Ti všichni přijeli hledat poklad, kterým má být podle všeho Svatý grál a každý do jednoho něco skrývá. A na Gabrielovi i Grace je rozmotat všechny nitky, vyhrabat co nejvíce špíny a odhalit kdo je kdo i co je pokladem. Příběh se šíleně ale opravdu šíleně pomalu rozjíždí, většinu hry sbíráte povrchní informace a nic se neděje a až ke konci to začne houstnout. Templáři, Převorství Sionské, svobodní zednáři, dědicové Ježíše Krista. Finální smršť odhalení mě zarazila do židle, ale stejně si nemůžu pomoc, je to jako pustit si po Mlčení jehňátek Hanibala nebo Červeného draka. Moc tomu nepomáhá ani to, že Gabriel se z přemýšlivého chlápka ze dvojky proměnil na hláškujícího baliče že s nedospělým přístupem k ženám, který se s Grace sice vyspí, ale nakonec ji svou blbostí nechá odejít.

No a nejvíce se změnila hratelnost. Sierra chtěla dokázat, že umí ještě pořád brutálně obtížnou hru. Takže se celá hra opět odehrává v časových blocích. Máte tři dny a v každém zhruba 5-7 bloků. A v těch blocích musíte stihnout co nejvíce věcí. Některé jsou podstatné pro příběh, jiné záleží na Vás. Jenže u většiny těch nepovinných nemáte ani ponětí, že máte někde být a něco slyšet/vidět. A hra je toho plná - budete odposlouchávat lidi, sledovat lidi i jejich vozidla, sbírat poznávací značky i otisky, krást přeměty a konfrontovat lidi. Zní to parádně, jen se toho spousta dá přehlídnout a pak budete mít z příběhu guláš. Některé akce jsou časované, díky kameře a grafice můžete přehlédnout spoustu stop (například od pneumatik). Navíc je tu Sidney, geniální noťas, který slouží k porovnávání stop, faktů a především luštění obrovského megapuzzlu kde se vlastně skrývá hrobka s vytouženým pokladem. Takže jsem v půlce tápání vyměkl, hru rozehrál znovu tentokrát s vytištěným full point listem a nestačil jsem zírat, co všechno jsem přehlídl. Musím uznat, že bez návodu bych třeba ten 9 stranný puzzle s mapou nikdy nerozluštil a hru dohrával asi měsíc.

Stejně tak ale musím uznat, že když člověk ví co a kde má dělat, je to naprosto parádní záležitost, hra je obrovská, ono sbírání stop, důkazů a práce se Sidney začne být zábavné a člověk vidí kolik možností hra nabízí. Jen abych je ocenil bych musel nejspíše sám být geniální detektiv a archeolog.

Pro: Stále slušný i když pomalu rozjíždějící se příběh, spousta zajímavých postav a odhalování jejich minulosti, práce se Sidney, hra je obrovská

Proti: Průměrná a zbytečná 3D grafika, otřesné ovládání kamery

+18
  • PC 65
Série Gabriel Knight krásně ilustruje historii adventur v 90. letech minulého století. Každý díl vypadá jinak a hraje se jinak přesně podle toho, co bylo tehdy cool s vytříbenou hratelností.
1. díl nás zavedl do zlaté éry ručně kreslených, klasických 2D adventur, plné Voodoo vražd. Příběh balancující na hraně nadpřirozena (takové miluju), s výbornou gradací a plný atmosferických momentů, ze kterých mě mrazí dodnes. Jednoznačně nejlepší díl série.
2. díl se vydal tehdy oblíbeným FMV směrem, se kterým se hojně experimentovalo. Představil nám sympatického Gabriela a stíhačku Grace v příběhu už ne tak tajemném, ale pořád kvalitním za pomocí obstojných hereckých výkonů jak hlavních, tak i vedlejších postav.
3. díl se svezl na vlně módy mít vše ve 3D, v době postupného úpadku adventůrního žánru. A stejně jako adventury zažívaly svůj pád, měl svůj pád i Gabriel Knight se svým 3. dílem.

GK3 není špatná adventura, jen je v mých očích tou nejhorší v sérii. Začnu špatným dabingem, který mi trhal uši až do konce. Gabriel mi po celou dobu zněl jako špatná imitace Johnyho Brava. Přehrával a nevěřil jsem mu víc, než 70 bodů IQ. V 1. díle ta povaha floutka fungovat mohla. K vymítání zla se zde dostal vlastně náhodou. Ale poté, co nám ve 2. díle představili už docela rozumného Gaba, který bere svou práci dost vážně, ten floutek už znovu fungovat nemůže. Měl jsem pocit, že do Francie jel na výlet a ne za prací. Vedlejší postavy jinak byly docela v pohodě.

Příběh je dalším kamenem úrazu. První polovinu hry se totiž vlastně nic neděje. Máte hledat unesené dítě, ale místo toho se z valné většiny zaobíráte ztraceným pokladem. Navíc se často jenom tak plácáte z místa na místo bez jasné představy, co dělat, nebo hledat a postupujete ve hře tak nějak náhodou. Dalším problémem, kterým však trpěli všechny tři díly, je nemožnost se posunout na další den, případně na další hodinu, protože jste někde něco zapomněli udělat, nebo se na něco podívat. Koncem 2. dne se však hra konečně rozjede. Na můj vkus zde ale bylo příliš mnoho tajných organizací a spolků.

Grafika koresponduje z dobou. Dívat se na ní dá, jde poznat, co je co...je jenom zastaralá. Třeba GK1 je proti zubu času odolnější. Jelikož je vše ručně kresleno, je mnohem detailnější a živější. No, ale tehdá znamenalo 3D špičku, takže se proti tomu ani nedá namítat.

Co se mi na hře naopak líbilo, byla volná kamera, se kterou se můžete na cokoliv podívat z jakéhokoliv úhlu. Ve hře to fungovalo a měl jsem přehled o dění. Jen je škoda, že tento aspekt nebyl nějak ve hře vytěžen, třeba nějakým nápisem, který by byl vidět jen odněkud atd. Práce se SYDNEY také nebyla špatná, jen jsem to po 2. hádance s mapou vzdal. Neměl jsem na to nervy. Jinak hledání otisků a jejich porovnávání, či hledání geometrických vzorců na obrázcích bylo pěkné zpestření.

Shrnutí: Gabriel Knight 3 není špatnou adventurou, existuje i řada horších. Naopak, na svou dobu se jedná o nejlepší 3D adventuru. Jen je taková rozvláčná, příběh byl podán lépe v předchozích dílech a Gabriel mi byl sympatičtější naživo.

Pro: 2. polovina hry, SYDNEY, volná kamera, grafika

Proti: 1. polovina hry, dabing, knír z kočičích chlupů a sirupu... a na to jsem měl přijít jako jak?

+17 +19 −2