Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Třetí část populární trilogie, poslední velká hra z produkce Sierry a v neposlední řadě jedna z nejlepších klasických (?) adventur. A také titul s údajně nejkomplexnějším puzzlem v rámci žánru (a ne, o slavném získání falešného knírku nemluvím).

O tom, že mě čeká další výborná hra, jsem nepochyboval - na mysl tak vystoupilo pouze to, zda se třetí díl přiblíží spíše FMV předchůdci, který považuji za nejkvalitnější point'n'click adventuru, nebo dílu prvnímu, který je hráči přijímán neméně vřele, avšak mě již tak neoslovil (voodoo tématika). K mírně pesimistickým úvahám přispěl dabing Tima Curry společně s technickým zpracováním – to se ale po čase stráveném se hrou ukázalo jako minoritní problémy na jinak kvalitním celku, jakým Blood of the Sacred, Blood of the Damned nepochybně je. Fanoušci série i hráči se tak dočkali rozsáhlého, dějově obsáhlého mixu mezi realitou a fikcí, který nepůsobí nijak nepatřičně a je více než vyvedenou tečkou za všemi adventurami Sierry.

První patrnou změnou oproti dílům minulým je trojrozměrné zpracování, které na první pohled oproti vyretušovaným fotkám z The Beast Within působí mírně nevábně, později se však ukáže síla použitého enginu, kdy si lokace můžete prohlédnout pixel po pixelu ze všech možných úhlů. Změnu doznala i hudba. Tu vytvořil David Henry, avšak vydal se stejným směrem jako Robert Holmes. To ve zkratce znamená, že se jedná o jeden z nejlepších herních soundtracků. Plusem také pro někoho může být kompletní překlad (povedený) a bezproblémová rozchození a běh na moderních systémech.

Jednou z největších předností titulu mimo příběhu, respektive jeho zdařilém podání hráči, je pocit, že se v herním světě stále něco děje - ať už se jedná o interakce členů zájezdu v hotelu a okolí Rennes-le-Chateau nebo události kterých se v roli Gabriela či Grace můžete, nebo i nemusíte účastnit (rozhovory, vloupání do pokojů). Děj, rozdělený na sedmnáct etap v rámci tří dnů, pokračuje v tradici dílů minulých a s přibývajícím odehraným časem bude hráče stále více pohlcovat až do závěrečné části, kdy celé snažení ukončí uspokojivé finále. Celá hrací doba je také propletena řadou zajímavých momentů, kterým nechybí intenzita (Chateau de Serras), detektivní činnost a předně výtečné puzzly, kterým kraluje Le Serpent Rouge a práce s takřka všehoschopným programem Sidney. Osobně mě také potěšil menší počet předmětů a tím odpadnutí častého kombinování všeho na všechno a větší důraz na samotný průzkum okolí a dialogy.

Je až s podivem, jak málo adventur se inspirovalo třetím Gabrielem a jeho revolučním zpracováním enginu s volnou kamerou (napadá mě pouze The Watchmaker). Na druhou stranu, je hraní pro mnohé „adventury roku“ o to unikátnější. Ač na mě zprvu hra působila spíše slabším dojmem (zvláště po druhém, fantastickém dílu), postupem času dostál GK3 své reputace a s klidem jej mohu zařadit mezi to nejlepší, co jsem zatím hrál. Pokud bych měl někomu doporučit, pak těm, které bavil Broken Sword, ale hledají něco komplexnějšího a narativně kvalitnějšího. Další rozehrání také podporuje řada easter eggů a snaha dosáhnutí plného počtu bodů, kterému se na poprvé takřka jistě nepřiblížíte.

Pro: hratelnost, logické a zábavné puzzly, řada informací o daném tématu, scénář, hudba, engine - volná kamera, délka

Proti: dabing (není špatný, ale nevyniká), grafika

+36
  • PC 70
Gabriel Knight je pozoruhodná série, ke které jsem se dostal z více jak dvacetiletým zpožděním. Jak se často zmiňuje, je každý díl naprosto unikátní ve svém zpracování a myslím, že to nemá ve světě her obdobu. A v mém osobním žebříčku stavím tenhle třetí díl na druhé místo po dílu druhém.

Co mě nejvíc dostalo, je určitě technické zpracování a způsob, jakým se hráč ve světě pohybuje. Nikde jsem nic podobného neviděl, ani předtím, ani potom a přitom je to tak funkční. I proto vidím jedničku jako nejslabší. To je totiž klasická point 'n' click adventura, a i když je v mnoha směrech zajímavá, není podle mě rozhodně vrcholem svého žánru. Naopak dvojka je vrcholem svého žánru nejspíš poměrně jednoznačně a trojka, jelikož je v podstatě jediná svého druhu, je nejlepší taky.

Graficky je trojka podle mě úplně skvělá, na svou dobu samozřejmě. Je to hodně barevná stylizace, ale proč ne. Je jasné, že přírodní exteriéry budou víceméně ploché placky, ale interiéry vypadají skvěle i dnes, hlavní vesnice je taky fajn a holt obličejové detaily ve 3D hrách v té době nikde nebyly vůbec dobré, tedy ani zde, takže to se nedá moc kritizovat.

Nesouhlasím s kritikou dabingu a obzvláště ne s kritikou dabingu hlavního hrdiny. Styl Tima Curryho jsem si zamiloval už v jedničce. Dean Erickson ve dvojce byl fajn, ale bylo to takové ucho s vyšším hlasem. Zvyknul jsem si na něj, ale Tim Curry mi sedí mnohem víc. Jeho krásně arogantní styl mluvy spojený s roztomilým narcismem a dejmetomu sexismem mi mnohokrát vyloudil úsměv na rtech a několikrát jsem se zasmál i nahlas, což se mi ve dvojce myslím nestalo. Gabriela Knighta vnímám jako archetyp absolutního alfasamce, a to ve dvojce dost nabořili. Jasně, že obsah průpovídek napsala Jane Jensen, ale Curryho podání a intonace hlasu mě moc baví.

Hře se ale podle mě nevyhnuly ani dost zásadní problémy. Hned zkraje mě celkem udivil způsob uvedení do příběhu. Nemyslím si, že je šťastné místo intra použít externí komiks. Když už, tak ho zabuduji přímo do hry, ale tohle nechápu. Navíc nejsem ve čtení komiksů moc zběhlý, takže jsem ho musel dát natřikrát, abych trochu pochopil, o co šlo, a abych pochopil, že je to skutečně úvod do příběhu, protože to nikde není řečeno.

Nejzásadnější problém je pro mě ale tempo vyprávění příběhu. Píše se často, že první půlka. No mě přijde, že spíše dvě třetiny hry se opravdu vůbec nic neděje. A jelikož jsem šnek, tak to pro mě znamenalo něco kolem 20 hodin poměrně nudné hry. Navíc skoro všechno se tu dá prozkoumat a skoro všechno je zbytečné zkoumat. V adventurách ale není zkoumání možnost. V adventurách je zkoumání všeho naprostá nutnost. A když hrajete pak za druhou postavu, musíte všechny ty věci prozkoumat znova, protože co kdyby náhodou. A tempo hry uvadá ještě víc.

Ve třetí třetině se naopak příběh rozjede do takových výšin, kam se vlastně skoro nikdo neodváží. Mnoho konspiračních filmů se možná zlehka podobného tématu dotkne, ale nikde jsem moc neviděl takhle odvážně a natvrdo překopat pojetí nejpopulárnějšího náboženství na světě a jeho hlavní postavu zabudovat do současného světa. Ovšem k samotnému outru mám dost ambivalentní postoj. Je zároveň skvělé, ale přitom dost balancuje na hranici trapnosti.

Gabriel Knight 3 se může pyšnit na adventuru velmi živým prostředím, ve kterém se toho hodně děje. Je to taková pseudo real-time adventura, ale jenom ve vybraných momentech, na které je hráč většinou upozorněn tikáním hodin. Jenže, když takhle zatikají hodiny, tak možná víte, že musíte rychle někam jít, abyste to stihli, jenže často není žádná nápověda, kde by to teda mělo být. Takže výsledek je u mě akorát ten, že jsem nespočetněkrát loadoval uloženou pozici a hrál třeba celý úsek hry znova. I k tomuto mám ambivalentní postoj. Oceňuji, že hra není striktně lineární a že je tu velmi dobrá iluze toho, že svět okolo žije, zároveň strašně nemám rád, když ve hře o něco zásadního přicházím. A to má za následek fakt, že si herní dobu neúměrně navyšuji na úkor spádu hry.

Obtížnost hry se od dvojky znatelně zvedla. Tím, jak se ve dvou třetinách hry nic neděje, není příliš zřejmé, co má člověk vlastně dělat. Je tu pár adventurních momentů, které jsou prostě akorát takovými naschvály, a to nemám rád (dalekohled v cizí motorce, kočičí fousy apod.).

Samostatnou kapitolou jsou puzzly. Během hry jsou tu vlastně dva takové výrazné, plus série puzzlů na konci. Puzzle s hlavami je divný, nápad je dobrý, ale výsledek je vlastně o ničem. Puzzle Serpent Rouge je naprostý úlet. Ono by se to třeba i dalo, Grace relativně radí, ale je tu jeden aspekt, který z tohoto megapuzzlu dělá pro mě nepřijatelnou věc, a sice umisťování bodů na mapě, které zvlášť z počátku podle mě nemá žádnou oporu a nechápu, jak jsem na to měl přijít. Navíc mám velký osobní problém s puzzly, které stojí na pochopení záhadného/zašifrovaného/poetického textu a tady to bylo prakticky celé o tom. Jestli jsem v něčem opravdu hloupý, tak je to rozhodně chápání poezie. Naopak závěrečné puzzly jsou podle mě úplně skvělé a zvlášť šachy byla výzva, které jsem velice rád čelil (donutila mě vytáhnout skutečné šachy a přemýšlet nad tím v analogové podobě) a k mému překvapení jsem ji vyřešil poměrně rychle.

Hudba je na tom technicky samozřejmě nejlépe ze všech dílů. Invencí je řekl bych ale nejslabší. Postavy příběhu jsou napsány dobře, i když hra na začátku vychrlí velké množství postav najednou a hráč se musí rychle začít orientovat. Naštěstí je většina z nich relativně charakteristická (především ženy), ale takového Buchelliho a Bazu jsem si pletl až do konce druhého dne.

Asi bych zvládl psát ještě dlouho, ale shrnu to tak, že série Gabriel Knight pro mě rozhodně není nejlepší adventurní sérií všech dob, jak se často tvrdí, ale je minimálně unikátní adventurní sérií. Má pro mě výborný druhý díl, dnes už velice nepříjemný díl první (viz komentář) a pozoruhodný díl třetí, který si ale žádá poměrně dost trpělivosti, trpí zdlouhavostí a repetetivními úkony, u kterých člověk neví, jestli k něčemu jsou, a tak je radši pořád dělá (poslouchání skleničkou za dveřmi, objíždění všech lokací každou část dne atd.), ale jako celek ve mně vzbudil třetí díl poměrně silný dojem, zejména díky poslední třetině, díky které jsem trochu pozapomněl, jak jsem se vlastně většinu hry nudil a musel se do hraní nutit.
+25 +26 −1
  • PC 90
Tak tohle je srdeční záležitost. :-) Třetí díl série adventur s mým oblíbeným hrdinou Gabrielem Knightem jsem dohrál snad dvacetkrát a pokaždé objevil nějaký zajímavý detail, který mi předtím unikl. Přestože byla hra vydána před skoro 25 lety, občas k ní sáhnu ještě dnes. Koneckonců je příběh založen na známé knize Svatá krev a svatý grál, kterou se inspiroval i Dan Brown při psaní proslavené Šifry mistra Leonarda.

Takže o co tu vlastně jde? Na celé sérii se mi líbí i to, že Sierra pokaždé zkusila trochu jiný přístup. První adventura patřila ke klasickým 2D point-and-click adventurám s ručně kresleným pozadím i postavami. Ve druhé autoři odvážně zvolili technologii FMV (full motion video), se kterou si poradili nad očekávání dobře a herci odvedli nadprůměrně slušný výkon. No a třetí díl se přenesl do plnohodnotného 3D prostředí, což na tehdejší dobu rozhodně neplatilo za samozřejmost - firma za tímto účelem vyvinula vlastní 3D engine, jehož modifikovaná verze se dá nalézt na GitHubu jako open source projekt.

Ale zpět ke Gabrielovi. Asi by bylo spravedlivé říct, že hra do dnešního dne poněkud zastarala a to především z vizuálního hlediska - pozadí je vykresleno v nízkém rozlišení, modely jsou příliš low-poly a animace si v ničem nezadají s prkennými pohyby robotů. Proč jsem tedy z Gabriel Knight 3 stále tolik nadšen? Důvodů je několik:

1) Příběh: Hry vytvořené Jane Jensen byly vždy známé svým dokonalým příběhem, který vás od samého začátku vtáhne do nitra záhady a odhalí všechna tajemství až na samotném konci. Tato hra není výjimkou – Gabriel je pozván princem Jamesem do Francie, aby prozkoumal záhadnou povahu jeho jediného syna, kterému jako potomkovi velmi starobylé a hermetické rodiny hrozí únos. Gabriel a Grace přijmou pozvání a setkají se s princem v jeho sídle. Potíže přijdou velmi brzy – ačkoli jsou všechny dveře a okna bezpečně zavřené a hlídané, princovo dítě unesou v noci dva cizí návštěvníci. Gabriel okamžitě pronásleduje únosce a poté, co je sleduje k vlaku a slyší je říkat "San Greal", náhle schytá ránu do hlavy a upadá do bezvědomí. Probudí se ve stanici Couiza a ztratí stopu únosců v malé vesnici Rennes-le-Chateau, opředené záhadami starými více než dva tisíce let. Gabriel začíná čelit jednomu z nejděsivějších vyšetřování, jaké kdy dělal, a klade si ty nejkurióznější otázky. Mohou být únosci ve spojení se skupinou hledačů pokladů, kteří sdílejí místní hotel s Gabrielem? Co je vlastně svatý grál? Mohou být do případu zapleteni upíři? A kdo je stále o krok před ním?

2) Herní systém: Gabriel Knight jde do 3D na svou dobu velmi originálním způsobem. Všechny krajiny, interiéry, osoby a předměty jsou krásně modelovány a animovány v reálném čase (dobrá, docela slušně na rok 1999). Navíc můžete kameru umístit kamkoli, abyste viděli každý detail, který chcete. To znamená, že můžete prozkoumat všechny objekty ve vaší aktuální scéně, aniž byste pohnuli Gabrielem nebo Grace, což posouvá hratelnost ještě výše. V neinteraktivních animacích kamera automaticky najde nejlepší umístění. Co víc si přát?

3) Dialogy: Pokud jste hráli Sins of the Fathers, budete více než rádi, že Gabrielův hlas obstarává opět Tim Curry. Super! I další postavy jsou namluvené velmi příjemně, s trochou francouzského přízvuku, který se k prostředí skvěle hodí. Tedy snad až na Lady Howard, jejíž britský ječák mi občas přišel dost přehnaný, ale možná to bylo záměrem.

4) Hudba: Soundtrack si zachovává vysokou úroveň nastolenou v prvních dvou hrách Gabriel Knight. Skvěle dotváří všechny druhy scén a v nebezpečných herních částech vám běhá mráz po zádech.

5) Jiné: Existuje několik originálních funkcí, které jsem tehdy neviděl v žádné jiné adventuře.

- Počítač Sidney: Použití tohoto počítače k analýze tajemných dokumentů a hledání skrytých zpráv v obrázcích je prostě vynikající a nezapomenutelné.

- Otevřená architektura: Ze hry můžete extrahovat jakýkoli obrázek, postavu, zvuk, hudbu atd. a nahradit je vlastními. Extrahovaný soundtrack si rád přehrávám ještě dnes.

- Easter Eggs: Pomocí zabudované konzole je možné aktivovat spoustu skrytých easter eggs. Jeden z nich dokonce nenápadně upoutává na plánovaný čtvrtý díl, které ale, bohužel, nebyl nikdy realizován. Věčná škoda.

Pro: Příběh, hudba, dabing, nelineární řešení problémů. A je to prostě Gabriel Knight.

Proti: Zastaralá grafika, občas podivné animace. A nechvalně proslulý puzzle s černou kočkou.

+24
  • PC 90
Třetí díl této série mě po spuštění šokoval stejně, jako ten druhý. Nejdřív jsem si pod fousy říkal „tohle mě nikdy nemůže bavit, vždyť to vypadá hrozně a sotva se to dá hrát“. Po dohrání hry mám ale opět téměř výhradně pozitivní pocity z celého zážitku. Ony všechny ty zvláštnosti jako celek fungují, a to jen díky tomu, že je propojuje zajímavý příběh a skvěle napsané postavy.

Stav hry tak, jak ji koupíte třeba na GOG, je… nedostačující. Hra se místy seká, padá, a nenabízí příliš mnoho rozlišení vhodných pro moderní monitory. Naštěstí existují komunitou vyvinuté nástroje, které hraní velmi zpříjemní. Záleží tedy na každém hráči, které věci preferuje, a které mu spíš vadí. Rozlišení 1600x900 je na 24" monitoru to nejvyšší hratelné, pak už je UI příliš malé. To ale nevadí, i tak se jedná o obrovské zlepšení. Nevýhodou pak je, že vidíte i detaily, které byste vidět neměli. Třeba přechod krk/torzo u všech postav vypadá fakt děsivě, skoro máte pocit, že kdybyste zatáhli za vlasy, tak jim sundáte masku jak ve Scooby-Doo. V celé hře jsem narazil je na dva bugy. První, když jsem poprvé vstoupil do muzea a měl odposlouchávat – hra zamrzala. Vyřešilo to až nahrání staršího savu. A druhý, když jsem poprvé použil SIDNEY – je nutné počítač poprvé použít se hrou v nízkém rozlišení, protože když při tom máte velké rozlišení, prostředí počítače se vám bude až do konce hry zobrazovat špatně. Proto je dobré ukládat nový save při každém novém dni.

Ovládání je… originální. Líbila se mi možnost kombinovat klávesnici, myš, nebo ve chvílích lenosti i samotnou myš. Nejsem přesvědčený, že to byla dobrá volba, umožnit hráči lítat pohledem po celé lokaci. Chápu, že s ohledem na to byly tvořeny i hádanky, ale fakt bych se bez toho obešel. Obzvlášť v těch vyšších rozlišeních je to někdy jak na horský dráze, myš pohled vystřelí až někam do prdele, a na vás je vyhledat si klávesové zkratky, které vás vrátí zpátky na zem. Interakce s prostředím nabízí hodně možností, ale připadalo mi to hodně nekonzistentní. A navíc to dost komplikuje řešení hádanek, protože se některý typ interakce objeví třeba až ve třetině hry, ale abyste se k němu dostali, musíte znát klávesovou zkratku, kterou jste do té doby nepotřebovali.

Já si ani netroufám hrát podobné hry bez návodu. Ta představa, že se snažím vyřešit Le Serpent Rouge, když jsem se bez pomoci nevymotal ani z druhé části prvního dne, mi nepřipadá moc zábavná. Ve hře je několik „quicktime eventů“, o kterých se ale ani nemusíte dozvědět, protože nejsou povinné. Sbírání bodíků pro maximální skóre určitou motivací je, to by to ale člověk musel hrát několikrát za sebou.

Co se týče příběhu, postav, dabingu, atmosféry, hudby – jsem nadmíru spokojen. Ne že bych čekal něco míň, předchozí díly už laťku vysoko nastavily, ten třetí si své atletické schopnosti zachovává. Moc se mi líbí, jak Jane Jensen kombinuje reálná místa a historii s fikcí. Výsledek je velmi poutavý, a nepůsobí trapně, což je možná zásluhou i všudypřítomného humoru, který dodává některým nadpřirozeným elementům potřebnou nadsázku. Patřím mezi ty, kterým se líbí filmové adaptace knih Dana Browna, a v téhle hře jsem si připadal jako doma. Něco mi říká, že někteří budou brát tohle srovnání jako urážku Gabriela Knighta, ale ta podobnost je nepopiratelná.

Je zajímavé, kolik toho starším hrám začne člověk „odpouštět“, když už dohrál všechny ty moderní, a dostavil se pocit, že nemá co hrát. Ony mají stále co nabídnout i někomu, kdo vyrůstal spíše až na hrách z druhé poloviny nultých let. O to víc je mi líto, že z téhle série v nedávné době vzešel jen remake jedničky. Doufám, že se jednoho dne budu moct do světa Gabriela Knighta vrátit ke zcela novému dobrodružství.

Pro: příběh, postavy, atmosféra, hudba, spojení reality a fikce

Proti: ovládání, zdánlivá absence nápovědy

+19
  • PC 80
Adventurní bída dosahovala na přelomu tisíciletí vrcholu, v roce 1999 mám ve svém seznamu poskládaném z recenzí pouhých 11 adventur, z toho 4 české. Když se podívám, tak Gabriel Knight 3 patří spolu s Atlantis 2 a Discworld Noir k těm snad jediným známým. Žádnou z her jsem doteď nehrál, včetně třetího Gabriela.

Ten šel bohužel s dobou a tak je v jakém pseudo 3D a nabízí naprosto otřesné ovládání. Pokud jsem nadával na čtvrtý Monkey Island, tohle je ještě horší. Pohybujete se myší, ale kamera zůstává stát na místě a musíte ji ručně!!! ovládat. S kamerou se dá kouzlit hned třemi způsoby a je to k vzteku. Nakonec si zvyknete ale... 3D grafika i přes vyšší rozlíšení je přinejlepším průměrná, atmosféru má tak maximálně závěrečný chrám. Když si to srovnám třeba s čtvrtým Tomb Raiderem ze stejného roku tak prostě ne. K dovršení všeho jsou tu opravdu ošklivé animace.

Jak dopadl příběh? No nemůžu popřít jisté zklamání. Oproti fantastické hloubce jedničky a hlavně dvojky se většinu hry kloužete hezky po povrchu. Gabriel přijíždí do malé vesničky vypátrat kdo stojí za únosem syna jednoho prince, ve kterém mají mít prsty upíři. V malém hotýlku se setkává překvapivě s Moselym z jedničky, záhy přijíždí i Grace a kromě nich je tu pár zajímavých postav. Sexy průvodkyně, jeden muslim, podivný kněz, historik, namyšlení americký turista, italský šupák a dvojice dam. Ti všichni přijeli hledat poklad, kterým má být podle všeho Svatý grál a každý do jednoho něco skrývá. A na Gabrielovi i Grace je rozmotat všechny nitky, vyhrabat co nejvíce špíny a odhalit kdo je kdo i co je pokladem. Příběh se šíleně ale opravdu šíleně pomalu rozjíždí, většinu hry sbíráte povrchní informace a nic se neděje a až ke konci to začne houstnout. Templáři, Převorství Sionské, svobodní zednáři, dědicové Ježíše Krista. Finální smršť odhalení mě zarazila do židle, ale stejně si nemůžu pomoc, je to jako pustit si po Mlčení jehňátek Hanibala nebo Červeného draka. Moc tomu nepomáhá ani to, že Gabriel se z přemýšlivého chlápka ze dvojky proměnil na hláškujícího baliče že s nedospělým přístupem k ženám, který se s Grace sice vyspí, ale nakonec ji svou blbostí nechá odejít.

No a nejvíce se změnila hratelnost. Sierra chtěla dokázat, že umí ještě pořád brutálně obtížnou hru. Takže se celá hra opět odehrává v časových blocích. Máte tři dny a v každém zhruba 5-7 bloků. A v těch blocích musíte stihnout co nejvíce věcí. Některé jsou podstatné pro příběh, jiné záleží na Vás. Jenže u většiny těch nepovinných nemáte ani ponětí, že máte někde být a něco slyšet/vidět. A hra je toho plná - budete odposlouchávat lidi, sledovat lidi i jejich vozidla, sbírat poznávací značky i otisky, krást přeměty a konfrontovat lidi. Zní to parádně, jen se toho spousta dá přehlídnout a pak budete mít z příběhu guláš. Některé akce jsou časované, díky kameře a grafice můžete přehlédnout spoustu stop (například od pneumatik). Navíc je tu Sidney, geniální noťas, který slouží k porovnávání stop, faktů a především luštění obrovského megapuzzlu kde se vlastně skrývá hrobka s vytouženým pokladem. Takže jsem v půlce tápání vyměkl, hru rozehrál znovu tentokrát s vytištěným full point listem a nestačil jsem zírat, co všechno jsem přehlídl. Musím uznat, že bez návodu bych třeba ten 9 stranný puzzle s mapou nikdy nerozluštil a hru dohrával asi měsíc.

Stejně tak ale musím uznat, že když člověk ví co a kde má dělat, je to naprosto parádní záležitost, hra je obrovská, ono sbírání stop, důkazů a práce se Sidney začne být zábavné a člověk vidí kolik možností hra nabízí. Jen abych je ocenil bych musel nejspíše sám být geniální detektiv a archeolog.

Pro: Stále slušný i když pomalu rozjíždějící se příběh, spousta zajímavých postav a odhalování jejich minulosti, práce se Sidney, hra je obrovská

Proti: Průměrná a zbytečná 3D grafika, otřesné ovládání kamery

+18
  • PC 65
Série Gabriel Knight krásně ilustruje historii adventur v 90. letech minulého století. Každý díl vypadá jinak a hraje se jinak přesně podle toho, co bylo tehdy cool s vytříbenou hratelností.
1. díl nás zavedl do zlaté éry ručně kreslených, klasických 2D adventur, plné Voodoo vražd. Příběh balancující na hraně nadpřirozena (takové miluju), s výbornou gradací a plný atmosferických momentů, ze kterých mě mrazí dodnes. Jednoznačně nejlepší díl série.
2. díl se vydal tehdy oblíbeným FMV směrem, se kterým se hojně experimentovalo. Představil nám sympatického Gabriela a stíhačku Grace v příběhu už ne tak tajemném, ale pořád kvalitním za pomocí obstojných hereckých výkonů jak hlavních, tak i vedlejších postav.
3. díl se svezl na vlně módy mít vše ve 3D, v době postupného úpadku adventůrního žánru. A stejně jako adventury zažívaly svůj pád, měl svůj pád i Gabriel Knight se svým 3. dílem.

GK3 není špatná adventura, jen je v mých očích tou nejhorší v sérii. Začnu špatným dabingem, který mi trhal uši až do konce. Gabriel mi po celou dobu zněl jako špatná imitace Johnyho Brava. Přehrával a nevěřil jsem mu víc, než 70 bodů IQ. V 1. díle ta povaha floutka fungovat mohla. K vymítání zla se zde dostal vlastně náhodou. Ale poté, co nám ve 2. díle představili už docela rozumného Gaba, který bere svou práci dost vážně, ten floutek už znovu fungovat nemůže. Měl jsem pocit, že do Francie jel na výlet a ne za prací. Vedlejší postavy jinak byly docela v pohodě.

Příběh je dalším kamenem úrazu. První polovinu hry se totiž vlastně nic neděje. Máte hledat unesené dítě, ale místo toho se z valné většiny zaobíráte ztraceným pokladem. Navíc se často jenom tak plácáte z místa na místo bez jasné představy, co dělat, nebo hledat a postupujete ve hře tak nějak náhodou. Dalším problémem, kterým však trpěli všechny tři díly, je nemožnost se posunout na další den, případně na další hodinu, protože jste někde něco zapomněli udělat, nebo se na něco podívat. Koncem 2. dne se však hra konečně rozjede. Na můj vkus zde ale bylo příliš mnoho tajných organizací a spolků.

Grafika koresponduje z dobou. Dívat se na ní dá, jde poznat, co je co...je jenom zastaralá. Třeba GK1 je proti zubu času odolnější. Jelikož je vše ručně kresleno, je mnohem detailnější a živější. No, ale tehdá znamenalo 3D špičku, takže se proti tomu ani nedá namítat.

Co se mi na hře naopak líbilo, byla volná kamera, se kterou se můžete na cokoliv podívat z jakéhokoliv úhlu. Ve hře to fungovalo a měl jsem přehled o dění. Jen je škoda, že tento aspekt nebyl nějak ve hře vytěžen, třeba nějakým nápisem, který by byl vidět jen odněkud atd. Práce se SYDNEY také nebyla špatná, jen jsem to po 2. hádance s mapou vzdal. Neměl jsem na to nervy. Jinak hledání otisků a jejich porovnávání, či hledání geometrických vzorců na obrázcích bylo pěkné zpestření.

Shrnutí: Gabriel Knight 3 není špatnou adventurou, existuje i řada horších. Naopak, na svou dobu se jedná o nejlepší 3D adventuru. Jen je taková rozvláčná, příběh byl podán lépe v předchozích dílech a Gabriel mi byl sympatičtější naživo.

Pro: 2. polovina hry, SYDNEY, volná kamera, grafika

Proti: 1. polovina hry, dabing, knír z kočičích chlupů a sirupu... a na to jsem měl přijít jako jak?

+17 +19 −2
  • PC 80
A je to tady poslední díl výtečné trilogie o Gabrielu Knightovi. Bylo zajímavé sledovat jak každý díl má odlišné grafické zpracování a tady nám byl naservírován 3D grafický kabátek který není na tu dobu vůbec špatný ale o tom níže....takže zamačknout slzu a jde se to rozebrat :D

Na začátku jsme svědky toho jak Gabriel sleduje podezřelé muže kteří údajně unesly dítě Prince. No a už od začátku je Gabriel až po uši v problémech a probouzí se v hotelu po tom co zkolaboval u vlakového nádraží no a ještě větší potíže na sebe nenechají dlouho čekat.

Jak je zvykem byl nám opět naservírován výborný příběh který si budete pořádně užívat. Je sice pravda že mi sice začátek přišel trochu únavný a pomalu jsem se začínal nudit, ale v ten moment začal příběh nabírat na obrátkách a já si až do konce užíval výborný a napínavý příběh.

Další zajetou věcí v trilogii Gabriela jsou zajímavé a dobře napsané postavy a i tady je jich dostatek. Dobrou zprávou určitě je že se vrátil starý známý detektiv Mosely který tu hraje v celku hlavní roli a díky němu se dočkáme věčného špičkování mezi Gabrielem a Moselym což přidává na humoru. Celkově humoru je tu více než v obou předchozích dílech Gabriel je sarkastičtější ke všemu vypustí nějakou tu připomínku narozdíl od minulého dílu. Jinak za zmínku stojí i hlavní záporák který sice nedosahuje kvalit minulého zloducha ale neurazí.

Dialogy jsou pořád stejné kvality jak jsme zvyklí takže jsou zajímavé a nenudí.

Grafické zpracování je už poněkud tužší oříšek nevím jestli ho dát jako mínus nebo jako plus. Když si vezmu v jakém roce hra vyšla musím říct že grafika i animace jsou na dobré úrovni. Bohužel hra díky 3D grafice velice rychle zestárla narozdíl od dílu minulých tu některé lokace nevykazují ani známky nějaké atmosféry ale vypadají jak z papundeklu. Co ale stojí za obrovskou pochvalu je volná kamera díky které se dostanete všude a máte o všem hezky velký přehled.

Dobré také je že celá hra působí živě v momentech jako prohledávání pokojů nebo že některé zajímavé části v příběhu vám můžou uniknout když je neprovedete včas např:Když nezareagujete na podivné zvuky z poza dveří a ujde vám že vás někdo odposlouchává..

Dabing byl pro mě docela šok po druhém dílu kdy jsem byl zvyklí na docela příjemnější hlas hlavního představitele tak po poslechu Tima Curryho jeho hlas byl pro mě jako ledová sprcha. Naštěstí jsem si na něj hned zvykl a v některých pasážích mě i jeho hlas bavil třeba v momentě když najedete na dveře od cizího pokoje a chcete aby Gabriel popsal čí dveře od pokoje to jsou tak Gabriel u každého člověka mluví jiným hlasem např: U pokoje Madeliny začne mluvit lehce sexy hlasem apod. V některých momentech mi ale jeho dabing zase trochu rval uši. Celkově dabing je docela slabší ale co už poslouchat se dá.

Soundtrack mi přišel slabý všechny skladby mi přijdou vesměs podobné a ty chytlavé jsou jen upravené melodie z minulého dílu. Poslouchat se to dá a neruší vás to ale žádná skladba není nijak zapamatovatelná jak tomu bylo u minulých dílů.

Nemohl bych opomenout puzzly které jsou hlavně v poslední části hry v celku chytré a zajímavé ale co musím zmínit je program Sidney u kterého se přiznám že jeho části jsem hrál s návodem. Neměl bych na to totiž nervy a musím dodat že s návodem mě části s tímto programem docela bavily i když uznávám že bez něj to musí být hodně frustrující chvíle.

Podtrženo sečteno třetí díl je podle mě nejslabší ale za to pořád silný,zábavný,napínavý a chytlavý. Je tu kopa zajímavých postav,výborný scénář spolu se stejně kvalitními dialogy apod. No musím říct že jsem vcelku smutný že tohle je poslední díl doufám že tohle setkání s Gabrielem nebylo moje poslední..no hra se asi řadí mezi srdcovky :D

Pro: Příběh,postavy,humor,puzzly,herní doba,prostředí,dialogy,volná kamera,soundtrack (pořád je uspokojující),pocit živého prostředí)

Proti: Místy dabing ,Grafika, pro někoho pomalejší rozjezd

+14