Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Dark Souls III: Ashes of Ariandel

  • PC 80
Přiznám se, že nemám rád DLC a taky to, že jsem velkej fanoušek souls her, takže i když se snažím nekupovat samostatné přídavky do her, tady jsem ten season pass posléze koupil, i když ne za plnou cenu.

Zasněžený nový svět ztvárněný pro mě příjemnou grafickou stránkou mi samozřejmě připomíná Malovaný svět z prvního dílu se kterým je vlastně "částečně propojen". Není sice moc rozlehlý, což je určité mínus, ale najdete zde působivé lokace, které mě jak uchvátily, tak samozřejmě pěkně naštvaly, ale to pochopitelně k této sérii patří a na tom se nic nemění.

Co mě zarazilo jsou odměny, tedy duše a nové předměty. Jsou fajn, pokud se dostanete do dlc hned po přichodu do katedrály, zhruba v půlce hry. Jen jsou potom souboje o dost těžší na tu fázi kde se zrovna nacházíte, hlavně pokud na vás hra vyšle víc nepřátel najednou, čemuž se tady skoro nelze vyhnout. Osobně jsem se na tuhle výpravu vydal až když jsem byl téměř na konci základní hry a to už mi přišlo snesitelné, dokonce i prvního "bosse" jsem dal v pohodě, což opravdu přičítám mému levelu, ale rozhodně to není tak, že bych zde neumřel.

Tento přídavek je hodně zaměřen na možnost hrát pvp, najdete zde i předměty k tomu přímo určené, ale tahle část Dark Souls mě moc neláká. Takže mi to nevadí, ale žádné plus ani mínus to pro mě neznamenalo. Co považuju trochu za přemrštěné je obtížnost závěrečného bosse. Chápu, že pro někoho je tahle výzva jen plus, ale u mě to vážně trvalo až moc dlouho a právě zde si nedokážu představit, že bych ho dokázal porazit kdybych byl v půlce hry...

Přes velkou část komentáře zaměřenou kriticky jsem měl z průzkumu světa a soubojů pozitivní dojem, jen samostatně to za cenu asi 15 euro může působit krátce, hlavně pro někoho kdo pvp taky moc nevyhledává...

Pro: Svět, nepřátelé, hratelnost...

Proti: Herní doba, závěrečný a "jediný opravdový boss"...

+18

FlatOut: Ultimate Carnage

  • PC 60
S notnou dávkou nostalgie jsem celkem svižně profrčel celou kariéru. Tratě znám z druhého dílu skoro nazpaměť, ale přesto jsem tam objevoval nějaké nové cestičky, a proto mě to docela bavilo až do konce. Takhle po paměti už nejsem schopen rozeznat, nakolik se zlepšil fyzikální model oproti dvojce, ale u grafické stránky jsem to poznal. A to hlavně proto, že kvůli všelijakým dodatečným efektům jsem často v moři prachu, trosek aut a budov a přímé sluneční záři neviděl ani kulový, což dodává jízdě ve 200 kilometrové rychlosti ten správný adrenalin. Do toho přidejte 4 protivníky navíc, jejichž jediným účelem je ucpat první zatáčku, a máte o zábavu postaráno.

Co mě naopak dost zklamalo, byl naprosto otřesný soundtrack. Hudbu z prvních dvou dílů jsem si stahoval a poslouchal i po dohrání hry, tady mě ale hudba nehorázně štvala. Jakýsi nevýrazný americký rock, jehož jedinou vlastností je, že kytary znějí stejně jako řev motoru, mě fakt nenadchl.

Celkově se jedná o pěkný remake dvojky. Ale naprosto chápu kritice v době vydání, o plnohodnotnou novou hru se přece jen nejedná.

Pro: lepší grafika, o něco větší nářez, než ve dvojce

Proti: hudba, nové herní módy

+17

Cursed

  • PC 65
Cursed neboli Smlouva s ďáblem v české verzi od firmy Špidla Data Processing, je docela povedenou casual adventurou od studia Jetdogs, jež je známo jako distributor na DH oblíbené série 12 Labours of Hercules. Hru jsem dohrál v pokročilém režimu jako záložní “light” titul do 5. bodu Herní výzvy - Nervy z oceli. Naštěstí svou vyvolenou plošinovku se mi úspěšně podařilo zdolat, tudíž si Cursed mohu připsat pouze jako další zářez na pažbě do kolekce dohraných her.

Původně jsem se domníval, že se jedná o klasickou hidden object hru, ale ve skutečnosti se jedná o casual adventuru, pouze s hledáním a používáním předmětů a občasnými puzzly.

Hra je docela temně laděna, až hororově, i když jenom docela decentně, s přihlédnutím ke casual publiku. Pojednává o zamilovaném mladém páru, který plánuje svatbu. Snoubenec Albert dostane nabídku na bohatě honorované restaurátorské práce na tajemném sídle, což hodlá využít na úhradu svatebního veselí. Bohužel se Albert bez odezvy odmlčí, a tak se jeho milá vydá po jeho stopách do prokletého sídla, které se stává semeništěm duchů.

Graficky jsou lokace poměrně solidně vyvedené, včetně na podobně laděnou hru profesionálně zpracovaných videosekvencí. Příběh je předvídatelný, ale nicméně není úplně prostoduchý, jak mnohdy v hidden object hrách bývá. Hratelnost spočívá v exploraci lokací, hledání předmětů a jejich používání na patřičných místech. Vyhovovalo mi, že většina akcí se provádí v blízkém okolí, takže většinou nehrozí bloudění a hra pěkně odsýpá bez zádrhelů.

Interface občas trošku zlobí, zejména při puzzlech, kde u některých není úplně jasné, co po vás hra chce, a tlačítko s otazníkem mi nešlo aktivovat. Občas se použití některých předmětů jeví trochu nelogické, ale takhle to mají skoro všechny adventury, takže tuto skutečnost nevnímám jako zápor. Po stránce obtížnosti není žádný problém, hru i hádanky jsem zvládl bez komplikací. Cursed i v režimu pro pokročilé hráče disponuje dostatečnými možnostmi nápovědy, detekce aktivních míst nebo i možností přeskočit puzzle. Hra zabere 2 - 3 hodinky podle vaší adventurní zdatnosti.

Cursed je jednoduchá adventura pro chvíle odreagování, kdy se vám nechce přemýšlet a jenom si chcete chvíli v klidu klikat a užívat planulého adventuření. Nejedná se o nic převratného, ale ke krátkodobému zabavení je hra ideální a pokud hrajete na Steamu, získáte všechny achievementy jen za pouhé dohrání. Steam nabízí i českou lokalizací, ale bez dabingu. Takže nemusíte shánět cédéčko nebo download od Špidly. A pokud bude někdy ve výprodeji, určitě stojí za nákup.

Pro: Pěkná grafika. Lehce hororová atmosféra. Předměty se používají v blízkém okolí.

Proti: Příliš krátké. Někdy není jasné co dělat u hádanek.

+22

The Beast Within: A Gabriel Knight Mystery

  • PC 100
V půlce 90. let přišla nová, slepá větev adventur - FMV interaktivní filmy. Hnusné filmečky v malém okýnku, nulová hratelnost, mizerné herecké výkony, prostě sračky, které byly oprávněně kritizovány nejen ve Score. Ovšem i tady se objevilo pár výjimek, kdy se filmové zpracování potkalo se skvostnou hrou a Gabriel Knight 2 je jednou z nich. Dvojku jsem chtěl hrát od momentu, kdy jsem si přečetl recenzi ve Score, ale vzhledem k absenci titulků jsem si ji prvně zahrál teprve před pár lety, kdy vznikl patch.

Jak se dvojka hraje? Parádně! Tvůrci zjednodušili ovládání na maximum, takže máte jeden kurzor, pod kterým se navíc aktivní místa hlásí, pokud kurzorem na něco kliknete co jde prohlídnout, hlavní postava si to prohlídne, pokud to jde sebrat, sebere to. Oproti jedničce tedy 100% zlepšení, navíc stejně jako v prvním díle je většina hratelnosti založená na logice, spoustě rozhovorů a výslechů a minimu interakcí s předměty. Pravda, ke konci si i zaadventuříte v klasickém slova smyslu, občas přijde špek (použití kukaček na strom), ale jinak je hratelnost pohodová. Hra je rozdělená od 6 kapitol a pokud v dané kapitole nesplníte vše co je potřeba, nepustí Vás dál. Pořádně přituhne až ve finálním podzemním labyrintu při souboji vlkodlaků, tady jsem fakt vyzuřil, než se mi to konečně povedlo

A jak to dnes vypadá? No rozlíšení filmečků a lokací už dnes není nic moc, ale koukat se na to dá bez problémů. Pokaždé stojíte v nějaké fotografii určitého místa a interkací se spustí filmeček s danou činností.

To nejdůležitější je ale samotný příběh a tady se Sieře, resp. Jane Jensen povedlo něco neskutečného. Gabriel Knight se po událostech z jedničky přestěhoval na svůj nový zámek v Německu, kde se jednoho dne objeví vesničané s žádostí o pomoc. V okolí prý řádí vlkodlak, oficiální vysvětlení úřadů je pár uprchlých vlků ze zoo. Gabriel který si není jistý ani svou novou úlohou Lovce Stínů, ani tím, zda vůbec na vlkodlaky věří se zdráhavě pouští do pátrání, o něco později přijíždí Grace, za kterou odehrajete poctivě půlku hry a začíná své vyšetřování.

A je to jak sledovat nejlepší hollywoodské filmy. Gabriela jeho pátrání zavádí k elitnímu loveckému klubu, kterému vévodí nenávistný baron von Zell a především úchatně charismatický baron von Glover. Setkává se s všehoschopným právníkem, zupáckým policajtem a odhaluje tajemství klubu. Grace oproti tomu začíná pátrání v historii a tady to teprve dostává grády. Pátrání se dotýká tajemného Černého vlka, který se objevuje napříč staletími či historických postav Ludvíka II. Bavorského a Richarda Wagnera. Grace se projde několika zámky, doví se (a hráč s ní) spoustu fascinujících informací z historie a kupodivu většina z nich není vycucaná z prstu. Jestliže jednička šla do hloubky, dvojka jde ještě mnohem dál a přiznám se, že jsem možná nic podobného v adventurním žánru nikdy nehrál.

Pátrání se prolínají, obě hlavní postavy jsou navíc plnokrevné bytosti - Gabriel je stále trošku přezíravý frajírek kterému pomalu dochází jeho odpovědnost, Grace je trošku arogantní a hysterická a odmítá si připustit své city k němu. To vše je podpořeno celkem slušnými hereckými výkony (ač se tvůrci nevyhnuli jistým stereotypům o Němcích), dá se říct že představitel hlavního hrdinu hraje dokonce naprosto fantasticky - v okamžiku kdy je hrůzou bez sebe, zuří, nebo na konci opět ztratí někoho, koho měl docela rádjsem mu věřil na 100%.

Zkrátka Gabriel Knight 2 je naprostým skvostem kde se logická hratelnost potkává s povedeným filmovým zpracováním a fantastickým příběhem plným detailů a historických souvislostí.

Pro: Úžasný příběh a spousta detailů, FMV adventura který vypadá celkem dobře se skvělými hereckými výkony, logická hratelnost a jednoduché ovládání

+25

Mrtvé Město

  • PC 70
Když se řekne dobrá česká freeware adventura, Mrtvé město je jedna z prvních, která mě napadne. Hra s temnou a hutnou atmosférou, která by se dala krájet, lokace jak vystřižené z detektivek a parádní hudba, která všechny tyto aspekty jen umocňuje.

Příběh s psychopatem, právě propuštěným z léčebny je skvělý a byl hlavním hnacím motorem k tomu, abych hru dohrál na jeden zátah. To však není nic těžkého, když herní doba má něco kolem půl hodiny, což je snad jediný, ale o to větší zápor.

Mrtvé město mohu doporučit všem milovníkům adventur, a to nejen těm, kteří mají v oblibě freeware scénu, ale i všem ostatním. NiHiLiS totiž vytvořil něco, co není k vidění každý den a co stojí za více než jedno zahrání.

Pro: temná atmosféra, lokace, hudba, příběh

Proti: krátké

+20

DERE EVIL .EXE

  • PC 100
Hrála jsem na mobilu.
Z očekávaného hodinového hraní se vyklubaly snad necelé tři hodiny potom, co jsem zjistila, že platformovky nejsou tak lehké, jak se zdají. I když jsem ale v pozdější části hry mezi každým checkpointem potřebovala minimálně dvacet pokusů, stejně jsem si hru úžasně užila a při jejím hraním jsem se bavila, jako už dlouho ne.
Snad nejdůležitějším aspektem celé hry je příběh, který je velmi promyšlený a musí zaujmout každého. Skrze texty na vás mluví Dev (developer=tvůrce) a skrze audio A.I.D.E (artificiall inteligence for dere exe). V pozdější fázi hry na Vás mluví i korupce jménem Yanna a v té době už je vše pěkně zamotané a je jen na Vás, komu budete věřit a pro koho budete hrát. Ze začátku tedy hrajete moc pěkně vytvořenou oddechovou skákačku, která se ale později úplně plynně změní v děsivý zážitek, který jen tak nezapomenete, jaký dojem na Vás zanechá.
Ovládání pomocí tří tlačítek (chůze dopředu, zpět a skok) je jednoduché, pohodlné a velmi dobře zpracované. Nikdy se mi nestalo, že by se charakter někde seknul nebo se stalo něco, co bych nechtěla.
Hudební doprovod je jako u většiny pixelovek jednoduchý a moc pěkný. Nijak Vás nevytrhává ze hry, naopak příjemně doplňuje atmosféru, která je u hry, co se tváří hlavně jako platformovka, až nečekaně dobrá.
Grafika je příjemná pro oko nejenom v pixelové části hry, ale také i v designu "anime postav".
Když tedy zvážím vše, hrála jsem krátkou ale skvělou hru, která se mi líbila ve všech ohledech a v podstatě jsem na ní nenašla chybu. I po pár dnech dohrání stále vzpomínám na to překonávání různých překážek a chci hrát znovu.

Pro: Audio, skvělý neobvyklý příběh, zajímavý level design, hratelnost

Proti: Některé pasáže chtějí hodně pokusů (snad i štěstí), na což ne každý má trpělivost, pouze angličtina

+7

Dream Daddy: A Dad Dating Simulator

  • PC 70
Vysněnej Fotřík je sympatický příběh o péči o druhé, zasazen do sympatického alternativního univerza Maple Bay, ve kterém se sexualita a její nálepky prostě...nijak neřeší. A jelikož tvůrci vskutku chtěli pro jednou vytvořit LGBTQSAFJ+ fikci, která bude zproštěna úzkosti a nervů spojenými s menšinovou myslí, a místo toho to všechno prostě co nejvíc normalizovat, tak bych řekl, že rozhodně dosáhli svého.

Abych pravdu řekl, na Dream Deádýho jsem se vůbec nechystal, protože jsem nespadal do cílovky. Né protože je to hra o udržování dobrého vztahu s pubertální dcerkou, na pozadí čehož se randí s jinými fotříky, a to za doprovodu přemíry taťkovských džouků a baklažánských smajlíků - ostatně, kdybych se neuměl odosobnit a jen si prostě fiktivní dílo užít, asi by bylo dalekosáhle víc znepokojující, že si užívám třebas takové gétéáčka, než nevinnou vizuální povídečku o namakaných chlapech - ale protože jsem fakt nikdy nebyl VN pozitivní. NICMÉNĚ! Od té doby, co jsem v rámci letošní výzvy dohrál Thronebreaker: The Witcher Tales, jsem vám docela chytil slinu, a tak jsem napříč listopadem víc četl, než hrál. A pak jsem si vzpomněl tady na Taťuldu, a jelikož jsem docela velkej fanda Arina Hansona a jeho GG, nebylo dále co řešit.

Mno a ve výsledku jsem spokojen. Neojel jsem všechny fot...erm, tedy neprojel jsem si všechny linky, neboť mě některé prostě ze srdce opravdu nezajímaly, ale Craiga, Damiena, Roberta, a Jožku jsem pečlivě vyrandil, i s opakovanými reloady, jen abych za každou schůzku slíznul eSkovou odměnu, a zajistil si tak jejich nejlepší konce. Ono vůbec to, jakým způsobem tu je simulováno budování obliby, a až jak překvapivě snadné je něco posrat a udělat tak z nich zvadlíky s nezájmem, a že i v té formě pořád můžou být rande, jen asi bez happy endingů ;), má rozhodně ocenitelně poučný přesah. Tedy, určitě bych to nikomu nedoporučoval jako pickup učebnici (ale já bych vlastně v prvé řadě nedoporučoval pohlížet na pickup artistry jako legitimní umění/skill, je to jen další z mnoha kapucí, do které schovat reálně velmi nízké sebevědomí), ale pár poznatků si z toho nestoudně odnáším.

Je to většinově dobře napsaný (akorát to občas tlačí na pilu, občas se to až moc snaží být vtipné, a občas je disparita mezi heslovitou dialogovou možností a tím, co pajdulák fakt řekne, mrtě ostrá), příjemně nakreslený a zanimovaný (ale fest by tomu bodlo víc unikátních renderů, některé citově vypjaté momenty docela trpí a ztrácí na síle jen kvůli jejich absenci), a navzdory hodně niche zaměření to mělo i výrazný finanční úspěch (pravda, to hlavně kvůli známé značce tvůrce, ale i tak to značí, že něco soudruzi udělali dobře). Za těch aktuálních 15 éček to s klidem na duši nedoporučím, ale jestli nemáte problém se odosobnit a brát věci tak, jaké jsou, tedy nebrat moc vážně hru, která sama sebe taky nebere vůbec vážně, tak někdy ve slevě směle do toho. Zasmějete se, pobavíte se, budete dojatí.

Pro: Humor; audiovizuální stránka; writing; sympatická myšlenka; celková převládající příjemnost

Proti: Za tu cenu moc krátké; za tu cenu by to chtělo víc unikátních renderů; občas to hrozně tlačí na pilu; otravné minihry; tvůrci, kteří předtím nikdy hru netvořili, zvolili Unity

+13

Project Warlock

  • PC 70
Kompletní recenze na Somhráč.sk

Project Warlock je 3D akční střílečka vytvořená v dnes módním retro stylu. Titul podstoupil poměrně komplikovaný vývoj. Jeho hlavním tvůrčím mozkem je mladý polský vývojář Jakub Cislo, žijící v současné době v Německu, který si spolu se svými spolupracovníky pro vývoj založil studio Buckshot Software. To, co zprvu vypadalo jako graficky zastaralý klon Wolfenstein 3D pod názvy Exitium 3D a Cataclysm 3D, vykrystalizovalo v povedený mix akční hratelnosti stříleček devadesátých let s RPG prvky.

Hlavní inspirací je bezesporu stařičký Wolfenstein. Určitě znáte originál od id Software, v němž jste v rozsáhlých labyrintech likvidovali nacistické pohůnky. Tento praotec 3D akcí ještě nedisponoval výškovými převýšeními a úrovně byly ploché jako mužská ňadra. V této tradici se nese i Project Warlock.

Jeho levely však na rozdíl od dalších klonů Wolfa nejsou omezeny na interiéry, ale proběhneme se i v četných exteriérových oblastech, jež jsou naštěstí zpracovány mnohem více realisticky a nejsme ve výhledu omezováni stropem. Design tak vizuálně připomíná modernější retro akce, zejména Doom. Ale i tak se náš pohyb stále drží při zemi, tlačítko skoku neexistuje a jedinými prostorovými přechody jsou v podstatě přesuny výtahem do sklepení či vyšších pater budov.

Je zachována rovněž retro laděná grafika, samozřejmě s bohatou paletou textur v pixel artovém provedení, zčásti osvěžená modernějšími grafickými efekty. Hra nabízí celkem 5 světů - středověk, Antarktida, Egypt, městské industriální lokace a finální peklo. Každý z nich má svou unikátní grafickou stylizaci, motivy se neopakují a jednotlivé epizody jsou vizuálně unikátní. Což je dobře, jelikož nehrozí stereotyp z opakující se grafiky a prostředí.

V celkem 60 levelech se setkáváme s obrovskou spoustou nepřátel, většinou specifických pro daný svět. Až v pekle se mutanti setkávají všichni společně. Také zachovávají retro provedení ze spritů a dlužno podotknout, že kreativita vývojářů umožnila vytvořit nepřebernou spoustu potvor. Je patrná inspirace z jiných FPS titulů, ale mnozí nepřátelé jsou originální a nikde doposud nevidění. S vizuálem jsem tak nadmíru spokojen.

Jak je na tom Project Warlock s hratelností? Titul nedisponuje příběhovou linkou, natož pak videosekvencemi nebo animacemi. Dozvídáme se jen to, že jsme se vtělili do postavy tajemného a mocného mága, který putuje rozličnými světy a snaží se ze světa sprovodit veškeré zlo. Nic víc. Po kratičkém tutoriálu se ihned vrháme do líté akce.

Project Warlock není žádnou přemýšlivou či stealth střílečkou, ale poctivou řežbou ze staré školy. S ostře tasenou zbraní kličkujeme v bludištích chodeb a zabíjíme hordy různých mutantů s nulovou inteligencí. Jejich hlavním cílem je vás zlikvidovat, a tak nabíhají přímo před mušku vašich zbraní. Vše je rychlé a levely odsýpají překotným tempem.

Mapy jsou relativně krátké, žádné bloudění jako ve Wolfensteinovi 3D se nekoná, což je dáno i systémem ukládání, o kterém se ještě zmíním. Akce je zábavná, střílení a eliminace pestré škály pěkně vyvedených nepřátel za rozprskávání krvavých spritů poskytuje dokonalou herní satisfakci.

Máme k dispozici širokou paletu zbraní a každý z vás si jistě vybere tu svou. Preferoval jsem zejména kulomet a dvouhlavňovou brokovnici, ale i ostatní zbraně přinášejí velice dobrý pocit ze střelby. Snad pouze kuše je jen do počtu a taky sekeru jako základní obranný prostředek pro boj nablízko jsem prakticky nevyužil, spíše jsem preferoval vrhání nožem.

Na plynulosti hry se podílí i přehledný level design, v kterém nikdy neztrácíte orientaci, levely jsou menší a i když obvykle potřebujete najít tři klíče k odemčení všech dveří, nebloudil jsem. Navíc akci zpestřuje pátrání po secretech, v nichž se nacházejí nejen poklady, ale také unlock pointy. Mnohdy si průchodem tajnou chodbou zkrátíme cestu a vyhneme se obtížnému úseku, nebo naopak vnikneme do skrumáže nepřátel. Kostičkový design bez zaoblených hran upomíná styl hraní Wolfensteina s nezbytným vykukováním zpoza rohů, abychom zjistili, co se kde šustne. Naproti tomu v otevřených prostorách je Project Warlock arénovou střílečkou, spojenou s pobíháním mezi útočícími mutanty.

Jak vypadají avizované RPG prvky? Těmi se Warlock lehce připodobňuje dalšímu klenotu od id Softu - hře HeXen: Beyond Heretic. Při zabíjení nepřátel získáváte zkušenosti a vylepšujete si postupně úroveň schopností vaší postavy. Na různých místech levelů, zejména v těch tajných, jsou ukryty unlock pointy. Ty slouží k upgradu zbraní a kouzel. Podle preferencí vylepšování vašeho vybavení se může odlišovat styl hry a použité zbraně.

Nebo si za unlock pointy zakoupíte kouzla, která se odemykají pomocí magických knih. Magických schopností máte celkem osm, ale ani zdaleka se mi nepodařilo je zpřístupnit všechny. Já jsem používal výhradně magické světlo, které získáte zdarma a jen občas schopnost doplnění munice. Ale dokážu si představit, že s dostupnými kouzly si hráč s odlišným herním stylem může vyhrát.

Hned po vydání traileru jsem o hře začal pochybovat, jelikož je v něm docela zdůrazňován aspekt No Save - tedy žádné ukládání. Naštěstí se nejedná se o rogue like titul. Ukládání je omezeno, to ano, nelze si za každým rohem stisknout Quick Save. Váš postup se ukládá po zvládnutí daného počtu úrovní. Nejprve po dvou, po třech a před boss fightem musíte zvládnou bez úmrtí celé čtyři mapy. Pokud zemřete, naštěstí začínáte pouze na začátku levelu, pokud máte k dispozici extra život. Tato volba je vcelku akceptovatelná a zvyšuje napětí, adrenalin a také dodává nutnost opatrnosti ve hře.

Ale nicméně k dokonalosti má hra daleko. Zejména díky jistým nedomyšleným designérským rozhodnutím. V prvé řadě jde o nevyrovnanou obtížnost. Mám pocit, že úvodní levely mohou mnohé hráče odradit. I na casual obtížnost mi první dva levely činily poměrně výrazný problém díky uzavřeným místnostem s monstry kolem vás. Teprve až seberete brokovnici, hra začne odsýpat a problémy jsem již v dalších fázích neměl. Rovněž boss fighty, jakkoliv se veliká monstra tváří hrozivě, lze udolat poměrně bez obtíží, snad až na mocného Cthulhu, u kterého jsem se chvíli zasekl.

Další problém v první verzi byla všudypřítomná temnota. Lokace byly opravdu tmavé, dokonce v několika levelech jsem pobíhal v úplné tmě a nebýt osvětlovacího kouzla, tak bych neviděl vůbec nic. Problém je v tom, že s aktivním kouzlem nemůžete střílet, a tudíž byla moje palba v podstatě poslepu. Trochu jako baterka v Doom 3. Naštěstí v aktuálním updatu byl tento problém odstraněn.

Taky jsem docela prskal v poslední pekelné epizodě díky lávovým děrám, do kterých se mi dařilo padat více než bylo zdrávo. Asi třikrát se mi ještě stalo, že se hra zasekla, když jsem spustil výtah a pohnul jsem se o krok zpět. Ale jinak hra běží stabilně bez pádů či znatelných bugů. Pro některé uživatele může být mínusem i časově omezená exkluzivita prodeje na platformě GOG.com. Plánuje se i distribuce na další platformy, ale fanoušci Steamu si zatím hru neužijí a musí trpělivě čekat.

Jak jste měli možnost poznat, Project Warlock je nostalgickou akční hrou pro fanoušky těch starších titulů. Nabízí povedenou akční hratelnost, ale autoři se nevyhnuli zmíněným designovým chybičkám. Je vidět, že na hře nadále pracují, a třeba se nakonec podaří hru vypilovat k dokonalosti. Pokud hodláte vypnout mozek a užít si bezmyšlenkovitého zabíjení v povedené pixel artové grafice, hra bude pro vás jistou volbou.

Pro: Perfektní retro atmosféra. Zábavná a rychlá akce. Přehledné a kratší úrovně

Proti: Systém ukládání. GOG exkluzivita. Nevyvážená obtížnost

+28

Mimpi

  • PC 65
Mimpi je kouzelná/tripová 2D adventurka, která se jednoduše ovládá a její logické hádanky jsou postavené na jednoduchém principu, což ale bohužel neznamená, že mě nepotrápila :(
Netrápila mě vždy a ani schválně, teda kromě logického vázaní provazu na kladky, tam jsem si musel pomoci návodem, protože jsem nepřišel na to, na jakém principu to funguje.
Potrápila i hrozně příjemně a to když mě nutila vyřešit logický problém něčím nelogickým, něčím co mě po celou dobu hraní neučila. Řešení byla většinou první (ne)logická věc, která mě napadla.
Určitě mě dost překvapilo rozuzlení. Byl jsem strašně rád, že se to nevydalo nastíněným směrem a "boss fight" byla úsměvná třešnička na dortu.

Při prvním spuštění jsem si říkal, že to vypadá jako hra na mobilní zařízení, perfektně by se tam hodila, proč tam sakra nevyšla? Vyšla, dokonce zdarma. Což je tak trochu můj hlavní problém. Za ty peníze na PC určitě neurazí, ale hry na mobilní zařízení by měly zůstat přesně tam.

Herní výzva 2018 - 3. "Lidem vstup zakázán"

Pro: stylizace, zápletka

Proti: kladky, ty zatracený KLADKY

+16

Marvel's Spider-Man

  • PS4 80
Já a superhero komiksy. To je něco, co nejde moc dohromady. Veškeré mé pokusy se do toho dostat selhaly po jednom čísle, Marvel filmy jsou fajn nenáročná zábava, která má většinou kvality vysoko, ale nikdy jsem v tom neviděl extra velké umění a zapomněl jsem o čem byly sotva jsem vyšel z kina. Jenže hry tohoto typu stojí především na hratelnosti, takže by to mohlo být tentokrát jiné. A bylo.

Nutno říct, že jsem od Spider-Mana nic neočekával. Po představení na E3 mi to přišlo takové nemastné, neslané a čekal jsem, že to bude sbírat vesměs solidní sedmičky. Nestalo se tak, hodnocení bylo nad má očekávání a po jedné recenzi, kde chválili příběh, mě to začalo i docela zajímat. No, příběh je úplně obyčejné komiksové klišé, trapné a nelogické momenty nejsou výjimkou a z úžasných akčních cutscén jsem se na zadek taky neposadil. Ta pravá síla tkví v postavách. Nejlepší příběhové části se odehrávají v civilu, bohužel jich ale není tolik, kolik bych si přál a jednotlivé vztahy nejdou příliš do hloubky. Ovšem některé momenty pobaví, některé napumpují trochu adrenalinu do žil a jiné zas dokáží dojmout. Jako celek vesměs průměrné. Fanoušci to nejspíš ocení více.

Hratelnost je docela zábavná, podobná třeba Batman sérii, s čímž osobně nemám problém. Krásně jde řetězit komba, odemykat si nové útoky a pohyby, vylepšovat gadgety. Souboje jednoduše baví po celou dobu hry. Co mě osobně ale nebavilo, jsou boss fighty. Tvůrci neměli ani špetku představivosti a výsledek je taková stereotypní rubanice, kterou občas ještě podělají QTE, což jsem jako PC hráč myslel, že vymizelo z her někdy s koncem minulé generace. Mimo souboje má ale překvapivě zábavné sbírání collectibles a dělání vedlejších úkolů, ač i u těch se dostavuje stereotyp. Dá se to ale omluvit, jelikož jich je fakt šílená spousta. Chytání holubů, vědecké výzkumy, sbírání batohů či focení budov a spousta dalších věcí. Nejlepší je fakt, že Peter má ke všemu co říct a téměř nic není jen bodík na seznamu. Tenhle fakt nejspíš ocení nejvíce znalí universa. Ze všeho nejlepší jsou ale části, kde hrajete za MJ a Milese. Je to sice šíleně casual stealth, ale jako oživení to funguje výborně.

Kus pozornosti si zaslouží i samotné město New York. Od krásného Hong Kongu ze Sleeping Dogs jsem ještě neviděl tak propracované město a přes fakt, že se většinou pohybujete ve vzduchu a vše pod vámi je spíš taková kulisa, je až překvapivě detailní. Ulice jsou krásně zalidněné, s lidmi je možná interakce, lze i mrknout na nejnovější noviny a byl jsem i poměrně překvapený, jakou práci si tvůrci dali třeba s modelováním zahrádek za domy a podobnými detaily. Až jsem si říkal, že takové město by mohlo být v GTA. Ač pravda, město se nedá příliš zapamatovat a jako celek trochu splývá a nenabízí moc unikátních bodů, což hře samozřejmě nezazlívám, jelikož se soustředí spíše na střechy.

Spider-Man není ničím výjimečná hra a ani se nejedná o nějaký must play titul. Je to ale hra poctivá a s velkou pravděpodobností i to nejlepší, co Marvel hry momentálně nabízí, tudíž by si ji fanoušci neměli nechat ujít. Pro všechny ostatní je to skvělá zábava, která jistě neurazí a pokračování bych si rozhodně nenechal ujít.
+22

Tomb Raider

  • PC 70
Hru jsem si střihnul po několika letech znovu, jednak kvůli Herní výzvě, dále pak kvůli novému filmu podle hry, který mě tak nějak dostal do správné nálady hned prvním trailerem. Film byl nakonec trochu sympatičtější svým realistickým vysvětlením všech zdánlivě fantasy prvků, to ale ve hře nenajdeme (jak je ale v Tomb Raider sérii normální). Po technické stránce hra už trochu zastarala, překvapivě ne tolik graficky, jako spíš některými mechanikami (quick time eventy :'( ).

Dále nemám rád takové ty Ubisofťácké "100 % exploration find it all" kraviny. Některé nalezené historické spisy či deníky byly zajímavé, ale Lara na ně stejně nijak nereaguje (ač je díky nim někdy dopředu objasněno něco z děje), jelikož se jedná jen o pitomé "collectibles" položky pro splnění 100 % achievementů. No a nakonec musím vytknout to co všichni: absurdní exploze úplně čehokoliv a naprosto šílené utrpení hlavní hrdinky, která by šokem, vykrvácením, nebo prostě naprostou únavou padla už někdy v 5 % hry.

Jinak se to ale hraje dosti dobře, jako i předchozí série s Larou v hlavní roli. Těším se, až si najdu čas na zbytek série.

Pro: dobře se to hraje, příběh žene kupředu

Proti: QTE, exploze, utrpení Lary, Collectibles

+23

Machinarium

  • PC 80
V rámci herní výzvy jsem se pustila znovu do Machinaria, které jsem dohrála naposledy před pár lety. Tehdy to byla moje první hra od českého studia Amanita Design, tak jsem byla zvědavá, jak na hru budu pohlížet poté, co jsem odehrála všechny jejich hry, krom té poslední.

Celá hra, mimo úvodní scénu, se odehrává v městě robotů. Prostředí je sice ztvárněno pěkně a zajímavě, ale zhruba v polovině hry se dostavuje jistý stereotyp, co se týče lokací. Chápu, že hra není moc dlouhá a že studio asi nemělo dostatek peněz, ovšem bylo by zábavnější, kdyby ve hře bylo i jiné prostředí než jen město.

Hlavní i další postavy byly roztomilé a bylo mi jich líto poté, co jsem se dozvěděla, že obyvatelé onoho malého městečka byli sužováni šikanujícími, zlými roboty. Ti dokonce pronásledovali Josefa a Bertu již od dětství! Dialogy se odehrávají ve formě bublin s obrázky, které sice nejsou detailní, ale výstižné.

Cestou k cíli jsem potkávala mnoho hádanek, rébusů a miniher. Některé mě bavily a byly dobré, jiné byly nudnější a některé nebyly ani moc logické, a tak jsem na ně přišla pouze metodou pokus-omyl. Za nejlepší považuji minihru, kdy se měly zelené kuličky dostat na určené místo. Co mi vadilo, tak že některé rébusy byly vložené samy o sobě, nenavazovaly na děj, ani jsem nenašla souvislost mezi tou hádankou a výsledným efektem po jejím vyluštěním. Na druhou stranu je hra cílená i pro děti nižšího věku.

Grafika. I když jsem z ní neměla takový hezký, estetický pocit jako ze Samorostu 3, tak působila pěkně a skvěle dotvářela místní industriální svět. Hudba se ke hře také hodila a nebyla nijak rušivá. Otravný byl způsob, jak se postava pohybovala, že ji nešlo v chůzi zastavit a přemístit jinam, ale musela nejdříve dojít na místo a pak se teprve pohnout dál. To už považuji za vcelku zastaralý způsob ovládání.

Pro: grafika, některé hádanky, příběh Josefa a Berty, tu a tam dojemné chvilky

Proti: málo rozmanité prostředí, nudné hádanky

+39

Gabriel Knight: Sins of the Fathers

  • PC 90
Gabriel Knight je adventurou, která se mě vlastně nikdy příliš nelíbila. Dohrál jsem ji víckrát, ale nikdy jsem k ní nijak nepřilnul a až teď po mnoha letech vidím její kvality.

Začnu tím co mi vadí a to je grafika. Je ručně kreslená, není ošklivá, ale je chvílemi zoufale rozplizlá, jako u většiny adventur z té doby. A mám ten silný pocit, že podobně nedetailně vypadala i v těch dávných dobách 14-15 palcových CRT monitorů. Na druhou stranu grafická stránka zahrnuje i poměrně povedené portréty postavy, animované sny a příběhové komixy, které vypadají slušně. Z technické stránky musím ještě vyzdvihnout dabing, protože jména jako Tim Curry nebo Mark Hamill jsou více než slušná na adventuru z roku 1993.

Co se týče hratelnosti, je to veliký krok stranou na adventuru od Sierry. Žádné dead endy, časové limity, šílené kombinace či nesmyslné hádanky. Hra je rozdělená do 10 dnů, v každé ze dnů můžete projít zhruba desítku lokací ve městě, prokecat postavy ohledně témat, které neustále přibývají a získávat další a další stopy. Občas je potřeba něco někde použít, ale většinou takovým způsobem, který je logický a hned Vás napadne. Lokace k průzkumu postupně ubývají jak ztrácí smysl v příběhu, podíváte se kromě města i do Německa nebo do Afriky. Celý systém hraní, založený na dialozích (mimochodem skvělých) mi připomenul modernější adventury v čele s Poslem smrti. Samozřejmě je to stále Sierra, takže nechybí bodový systém, občas brutální puzzle (voodoo kód na hřbitově, bubny) a občas je potřeba rychlá akce (mumie). Na několika místech se dá umřít a je to vcelku krvavé :) Co mi přišlo zbytečné bylo množství ikonek, které se většinou stejně nepoužijí, když by na vše stačilo jediné USE.

Hlavní devizou hry je ale fantastický příběh. Gabriel Knight je cynický kurevník a neúspěšný spisovatel, který pro novou knihu získává informace o nedávných voodoo vraždách v New Orleans. Kamarádí se s detektivem Moselym, marně se snaží sbalit svou asistentku Grace a životem prochází s lehkostí. Během 10 dní se vše změní. Při pátrání po voodoo sektě, která má prsty ve všem co se děje ve městě půjde o život, nechybí veliká láska s tragickým koncem, nečekaná úmrtí (mrtvol není moc, ale stačí to) i odhalování vlastní minulosti. Gabrielovi předci jsou tzv. Lovci stínů a vypadá to, že jeho osudem je pokračovat v této cestě. Během hry se hrdina mění, dovíte se spoustu věcí o voodoo a jeho původu i o historii New Orleans. Na závěr Vás čeká rozhodnutí zda zkusit zachráni Malii posedlou duchem nebo ji zabít a ani jedno z řešení nepřinese vytoužený happy end

Dá se říct, že hloubka příběhu, detaily, celková atmosféra podpořená vynikajícími postavami i dialogy by klidně vystačily na parádní film, ostatně mě při hraní napadaly filmy jako Angel Heart nebo Had a duha. Podpořené slušnou hratelností to kazí opravdu trochu jen ta rozplizlá grafika.

Pro: Fantastický příběh plný detailů a skvělých postav, na Sierru férová hratelnosti, podstata hry v dialozích a ne nesmyslných kombinacích

Proti: Grafika, zbytečně moc ovládacích ikonek

+25 +26 −1

We Happy Few

  • PC 60
We Happy Few je sice povedená, ale po všech stránkách velmi rozporuplná hra. Skvělé okamžiky se zde střídají s průměrnými až vyloženě špatnými. Pocity při hraní jsou pak jako na houpačce - nadšení vs. frustrace.

Na první pohled zaujme unikátní, graficky stylizovaný a od začátku otevřený svět, který je však pro potřeby obyčejné adventury zbytečně velký. Lokace vytvořené pro příběhové mise jsou vždy zajímavé a propracované. Zbytek světa ale působí dosti fádně a rychle se okouká. Především městské části vypadají hodně podobně, při průchodu stejnými ulicemi je nutné překonávat dlouhé vzdálenosti a kolem dokola až na pár obchůdků nikde nic není. O nějakém životě nemůže být ani řeč. Obyvatelé chodí od ničeho k ničemu a jejich jediným smyslem bytí je pouze zevlovat a prudit. Spáchání přestupku proti dobrým mravům kromě policie rozdivočí celé město. Prakticky není možné někam utéct a schovat se. Nejlepším řešením šílené situace je tak quickload. Anebo všechny pozabíjet.

Příběh je rozdělen do tří aktů a v každém je sledován osud jedné ze tří hratelných postav. Stejné události je proto možné vidět pokaždé z jiné perspektivy. Oproti běžným fantasy/sci-fi klišé je příběh originální, plný absurdního humoru a s lehkým filozofováním po vzoru Bioshocku. Celkový dojem sráží jeho nedotaženost a fakt, že kromě tří hlavních hrdinů ve hře nejsou žádné zapamatovatelné vedlejší postavy nebo hlavní záporák.

Některé hádanky jsou složité, dobře vymyšlené a vyžadují roztočení mozkových závitů. Vedle nich jsou však hádanky úplně primitivní, jakoby šité horkou jehlou. Např. pro vstup na párty je nutné sehnat pozvánku, která leží na zemi hned vedle recepce. Paklíč pohozený hned vedle zamčených dveří se ve hře dokonce vyskytuje několikrát.

Soubojový systém je založen na jednoduchém principu bum - blok - úkrok - žduch - a svůj účel splňuje. Mnohem hůře na tom jsou plíživé pasáže, kde se naplno projeví naprosto tupá inteligence nepřátel, kteří jsou často úplně zmatení a hráče nevidí, i když se zrovna rozhodl dělat bordel.

Významnou roli ve hře mají survival vopruzující a neustále nasírající mechaniky - pravidelný spánek, stravování, převlékání a správné užívání zázračné tablety Joy. Kromě nich má každá postava svoje vlastní osobní "problémy", které je nutné průběžně řešit. Když se k tomu přidá existenčně povinný sběr surovin a následná výroba předmětů, tak se z obyčejné adventury stává téměř hardcore RPG, přestože samotný vývoj postavy je velice prostý. Zkušenostní body se získávají pouze po dokončení úkolu.

We Happy Few je velká hra s ještě většími ambicemi, které se autorům bohužel nepodařilo dotáhnout do 100% úspěšného konce. Prvotní problémy sice odstranily patche, ale chyby v designu už zůstanou navždy. Přesto dohráno za pěkných 21 hodin.
+23

Heroes of the Storm

  • PC 80
Heroes of the Storm - daľšia MOBA hra ktorú som mal tu česť si vyskúšať, tentokrát od herného giganta - Blizzard. A po Smite je to daľšia MOBA ku ktorej sa celkom rád vraciam. Táto hra zaujme hlavne fanúšikov hier od Blizzardu, čo ja niesom (hral som tak Hearthstone a Overwatch) a preto sa veľmi divím že sa mi zapáčila, ale je to asi preto že v sebe má niečo viac ako tradičné LoL alebo Dota 2. Ale musím povedať že som si obľúbil pár postáv a ich lore, napríklad taký Varian Wrynn. No a samozrejme tu nejde o nič iné ako o zničenie nepriateľskej základne .

➤Moje začiatky a malé pokroky v hre
Heroes som skúšal už ked bolo v bete ale vtedy ma MOBA hry veľmi nelákali a vlastne doteraz nelákajú. Hru som si nainštaloval až ked sa ma môj kamarát nezpýtal či by som ju nechcel skúsiť, pretože som mu vždy hovoril že jeho obľúbené Lolko ma baviť nebude a tak ma namotal aspoň na Heroes. Není to moja obľúbená hra, ale veľmi rád si ju zahrám ked sa naozaj nudím. Profesionálne som ju nikdy nechcel hrať a čo sa týka hrdinov tak som mal najradšej Variana Wrynna, kým ho nenerfli a momentálne u mňa vedie kupodivu support Li Li.

➤A čo vlastne Heroes of the Storm ponúka ?

➤Postavy
V hre sa náchádzajú 4 classy a jedna špeciálna multi-class do ktorej patrí len Varian Wrynn. Dokopy je v hre 83 hrdinou (v deň písania komentára), na ktorých je niekedy poznať inšpiráciu z iných MOBA hier ale vačšina z nich je jedinečných a originálnych (Abathur, Mury, The lost vikings). Pokiaľ je nejaká postava z nejakej hry od Blizzardu vaša obľúbená tak je možné že sa v hre nachádza alebo sa v blízsej dobe objaví, pretože hrdinoc pridávajú celkom často. Jediný problém ktorý vidím je ich nevyváženosť. Jednoducho sú v hre postavy s ktorými si ani neškrtnete a aj také ktoré dominujú, ale dá sa vôbec niečomu takému zabrániť ? :)

➤Mapy a módy
Daľšie veľké plus. V hre sa nachádza celkom 15 druhov máp a každá je o niečom inom (zbieranie kvetín a následné prebudenie veľkej kvetiny ktorú môžete ovládať alebo mapa na ktorej budete obsadzovať chrámy, ktoré budú pomaly ničiť základnu nepriateľov). To hre dodáva vždy novú tvár a jedinečnosť.

➤Herná mena
V hre sa nachádzajú celkovo tri druhy mien. Goldy za ktoré si kupujete hrdinov (niektorý sú drahší a iný lacnejší), Gemy - vzácnejšia mena, ktorú získavate levelovaním a môžete si za ňu kúpiť hrdinov, skiny a rôzne bundly a Shardy za ktoré si môžete craftiť skiny a iné vylepšenia.

➤Skiny a iné kozmetické vylepšenia
Jeden z mínusov hry sú za mňa určite skiny. Jedna z naozaj mála vecí ktoré Blizzardu nejde je vytváranie skinov, a to som si všimol aj v Overwatchi, kde sa mi páčili tak 4 skiny. Ale ked opomenieme skiny tak sa v hre nachádzajú aj iné kozmetické vylešenia. Mounti na ktorých sa v hre rýchlejšie presúvate, bannery ktoré sa objavia ked zničíte nejakú nepriateľskú štruktúru, spraye - pre mňa zbytočnosť, portréty a Announcers packy ktoré vám môžu zmeniť hlas hlásatela v hre pokiaľ niekoho zabijete a podobne.

➤Absencia nakupovania itemov
Vo vačšine MOBA hier máte možnosť si na spawne nakúpiť itemy a tak si prispôsobiť svoju postavu na svoj štýl hrania. V Heroesoch máte namiesto itemov len rôzne vylepšovania schopností. Vždy dostanete na výber tri alebo štyri možnosti a tak si môžete prispôsobiť schopnsti ako chcete a taktiež si môžete vybrať aj z dvoch ultimátok. Niekomu takýto štýl hrania nevyhovuje a nepáči sa mu ale mne osobne je to veľmi sypatické ked sa nemúsím starať o itemy len hrajem.

➤Komunita
Aj v hrách od Blizzardu občas narazíte na otravných a toxických hráčov. Ale určite sú tu v menšom počte ako v takom LoLku. Pokiaľ nehráte rankedy tak je ľudom prakticky jedno kde so svojou postavou hráte takže nemávajú problémy a ked áno tak to vedia slušne vysvetliť.

➤Konečné zhrnutie
V skratke, Heroes of the Storm je daľšia MOBA hra, ktorá má v sebe pár originálnych nápadov, ale aj veľa nevyvážeností. Pokiaľ ste fanúšikovia Blizzardu tak určite doporučujem skúsiť a možno vás to začne baviť. Pre mňa to určite nieje najlepšia online hra ale určite dokáže zabaviť hlavne ked ste vačšia partia ľudí.

A nakoniec asi len to že od môj obľúbený Varian Wrynn ma naučil jednu frázu ktorú v poslednej dobe často používam ale musím si dávať pozor na ľudí pred ktorými ju používam - For the Alliance !!

+15

Battlefield: Bad Company 2

  • PC 80
Puvodni recenzi jsem znacne odflakl, takze pisi reparat. Tento Battlefield byl mym uplne prvnim, ktery jsem kdy hral, takze jeho hodnoceni bude znacne zkreslene. Nicmene jej i dnes po temer deviti letech od vydani povazuji z nejlepsi od roku 2010 dosud. Vyrovnanym souperem mu je pouze DLC Battlefield: Bad Company 2 - Vietnam, ktere pridalo do hry "pouze" multiplayerovou slozku z prostredi teto valky. Ostatni dily s cisly 4, 3, 1 a V uz cim dal vice, dalo by se rici az exponencialne, zaostavaji a to ve vsem.

Pustil jsem tedy Singleplayer, abych si pred multiplayerovou vravou alespon trochu osahal ovladani a naucil se alespon zaklady pohybu. Mam rad vyzvy a zvolil jsem nejvyssi obtiznost. A musim rict, ze jsem byl misty i docela v ouzkych, jelikoz nektere pasaze byly skutecne tezke na zdolani. Zejmena mise v pousti, kdy jsem musel chovany v chramu zneskodnit vrtulnik pomoci RPG jsem dokoncil snad az napopadesate. Vubec me prekvapila rozmanitost misi, ktere se odehravaji po celem svete. Zacinate v minulosti, abyste se posleze presunuli do pritomnosti. Jednou dobyvate ostrov, pote ujizdite pres horske prusmyky pred stihajicim vrtulnikem, bojujete s nepritelem ve vyse zminene pousti, utikate jihoamerickou dzungli do vesnice, branite radioprijimacku v horach a podobne... Pametnici starsich dilu budou urcite namitat, ze Singleplayer byl o nicem, ale ja nemohu porovnavat s predeslymi dily a ac jde o koridor, ktery vas vede za rucicku, v ramci moznosti jsem si jej uzil. Co bychom v pozdejsich dilech za alespon takto zpracovany storyline dali. V zive pameti mam misi, kdy se v horach zmenilo pocasi a vy jste museli prchat dolu, pricemz se vam nejprve zamlzovaly a pote zamrzaly bryle a snizovala se viditelnost. Navic byla silena zima, takze bud jste zabehli nekam do baraku ke krbu se ohrat nebo s vami byl amen.

Prava rezba ale zacala az s prechodem do multiplayeru. Nez jsem se stacil rozkoukat, byl jsem nekolikrat nemilosrdne zabit protivniky a takto to pokracovalo prvnich snad 200 hodin meho hrani. Vzpominam si, ze jsem nekolikrat behem hrani chtel hru odinstalovat, protoze skore 5:14, 10:18, 9:16 a podobne me opravdu frustrovali. Nicmene jsem vydrzel a nakonec jsem se po nejakych snad 600 odehranych hodinach prehoupnul do plusu a uz v nem i zustal na hodnote nejakych 1.10. Vetsinu casu jsem stravil paradoxne na Team Deathmatchich, ale nakonec se prece jen presunul na Conquest. Mapy ve hre jsou super. Co jsme se teto hry s kamarady na hrali... Vymysleli jsme pojmenovani pro baraky na Isle - rozestavenej, zelenej, pod tankem, nad rozestavenym a jine. Na Lagune jsme kopeckum rikali nas, stredovej a horkej - ten nejblize prehrade. Tyto dve mapy a pote jeste sniping na Arica Harbour jsme hrali nejcasteji. Pote dalsi sniping na Harvest Day. Nejlepsi mapou ale byl dle me Heavymetal, ktery me osobne bavil nejvice zejmena diky clenite krajine a neustalym tankovym najezdum. S jejim vydanim vzaly za sve boje na Port Valdez, Atacama Desert a Laguna Alta. Oproti tomu nocni sichty na Nelson Bay a silenosti ve snehu na Cold War a zejmena na White Pass, kde neustale letaly nad vasimi hlavami stihacky dodnes ma sve kouzlo.

K dispozici byla ctyri povolani. Assault trimal v rukou utocne pusky, podvesne granatomety, podvesne brokovnice, strilel kourove granaty a doplnoval munici. Medic, ktery ozbrojen lehkymi kulomety kosil a potlacoval vse, co se hybe, hazel lekarnicky, ozivoval a fungoval spis jako support. Engineer, ktery se svymi SMG utocil casto nepozorovan a byl kvuli opravarske sade nejvyuzivanejsi klasou v Conquestech. A na zaver samozrejme Recon, ktery se zakempil a snajproval a navadel palebnou podporu pekne zdali. Vsechna povolani mohla nosit i jakekoliv pistole, brokovnice a C4. Mymi nejoblibenejsimi zbranemi byly AN94-Abakan, na nekterych serverech zakazany, M416, 9A91 Avtomat a UMP, MG36, M24 a GOL, pripadne pekne potichoucku SVU. Nesmim zapomenout na emotivne velmi dobre zpracovany voiceover vsech jednotek. A rustina ve hre - famozni. Diky jiste podobnosti s cestinou jsem necemu rozumel hned a dalsi hlasky si odvodil, nebo dohledal. Autenticita a atmosfera z multiplayeru salala na kilometry. Moznost srovnat na mape cele vesnice se zemi byla do te doby ve hre nevidanou.

Hra mela samozrejme i nejake ty neduhy. Cas od casu spadly servery, potkavali jste zoufale aimbotery a zejmena nemoznost zalehnuti ve hre dost chybela. Na druhou stranu sniperi v hejkal oblecich byli casto ukryti ve stromech a hodne spatne dohledatelni, zejmena na Hardcore serverech, kde chybela killcam a na jednu ranu bylo po vas. Tuto hru radim v online FPS hodne vysoko a jelikoz jde serie Battlefield do haje, asi se k ni vratim, budu-li si jeste nekdy chtit toto zahrat. Toto je jistojiste jeden z klenotu DICE, kdo mohl vedet, ze s nejvetsi pravdepodobnosti mozna i posledni...

Pro: ruznorode mise v singleplayeru, atmosfera, znicitelnost prostredi, kdy muzete temer vse srovnat se zemi, tuny zbrani, bomb, vozidel, plavidel, helikopter, stacionarnich zbrani

Proti: koridor single vede za rucicku, pro novacky byl multiplayer brutalni, neda se zalehnout, noobove pouzivaji aimboty nebo do vas strili jednu raketu za druhou

+18

Adventura v Olomouci

  • PC 10
Co napsat k tomuto dílku. Jak je z názvu patrné, vše se odehrává v Olomouci. Navštívil jsem místní nádraží, ale nejvíce času jsem strávil na náměstí s kašnou, orlojem a modelem města.

Lokace jsou zobrazeny pomocí fotek, které byly pořízeny nebo následně upraveny nějakým filtrem, ale lepší by asi bylo, kdyby fotky zůstaly v původním stavu. Postavy, s nimiž lze mluvit a předměty, které je možno sebrat, jsou dokresleny ručně a vypadají příšerně. Existuje tuna daleko lepších freeware adventur a s touto určitě nemá cenu ztrácet čas.

Pro: Olomouc

Proti: ošklivé fotky, dokreslené postavy a předměty, krátké

+17

Detroit: Become Human

  • PS4 80
Detroit je další ze série "walking" simulátorů, kdy hlavně děláte rozhodnutí a je to říznuté s quick time eventy. Je to prostý gameplay, ale funguje, protože je právě jednoduchý, ale hlavní je, že dává neuvěřitelný prostor vývojářům pro děj a vizuální stránku. Když to rozeberu bod po bodu, jak jsem to napsal, tak "walking" pasáž je zase pokrok kupředu. Snímání pohybů jak chůze, celého těla, či detailní mimiky obličejů je taky famózní. Herci jsou jak roboti a pomalu svým rolím vdechují onu lidskost a postupem hry to fakt baštíte. Nakonec velmi pomáhá i fakt, že hrajete rovnou za 3 charaktery, takže si chtě nechtě jednu více či méně oblíbíte a právě grafická stránka na tom má velký podíl. Co se týče quick time eventů, tak to je prostě paráda, protože využívají snad všechny prvky ovladače. Naklánění, trhání, třepání, půlkruhy s páčkou a pak standardní tlačítka včetně dotekového pole, to vše je velmi pestře nakombinované. Navíc si můžete vybrat jednu ze dvou obtížností, kdy u té těžší je možné po posrání 3, 4 eventů v řadě, že vám umře postava.

No a teď děj. Studio Quantic Dream vám nabízí futuristický pohled do roku 2038, kde je android v domácnosti naprosto běžnou záležitostí. Někdo má svého androida na úklid domácnosti, někdo na prcání, armáda jako vojáky. Jednoduše každý si v něm najde své. A tady s dějem přichází i filosofický přesah, zda-li je možné, že stroje někdy mohou nabýt vědomí. Jako hráč pak máte možnost hrát za 3 androidy, kteří balancují na hranici vědomí a syrového softwaru a určovat jejich osud. Možnost voleb má opravdu své následky a mohou vás zavést i do rozličných lokací, což nebylo u předešlých her od QD studia pravidlem. Vyústění děje je pro mne pak trochu neuspokojující. Je to tak nějak náhlé a asi ne dostatečně epické, jakoby vývojáři vyčerpali všechnu gradaci. I přesto mě Detroit ale dojal, nadchl i krapec naštval (ale za to si můžu sám pomalými prsty). Navíc je teď možné si po každé kapitole prohlédnout flowchart, kde můžete vidět, kolik různých konců ona kapitola má, nebo také kapitolu spustit od přednastaveného bodu. Já si oblíbil Connora a držím mu pěsti na GOTY awards. A v poslední řadě je třeba zmínit soundtrack a zvuky celkově. Každá postava má hudbu složenou od jiného autora a mají tak unikátní podkresy. A pak si jen vzpomenu na zvukový efekt "obnovení sluchu" a mám možná sluchový orgáč.

Herní výzva 2018 - Nervy z oceli

Pro: Trio hlavních postav, volby mají následky, využitelnost ovladače, hudba, děj, myšlenkový přesah

Proti: Některé QTE nejsou časté, nedostatečně epický konec, vyspoiloval jsem si děj na streamu od Agraela... (no comment)

+13

DISTRAINT

  • PC 75
Hrála jsem na mobilu.
Moc pěkný 3-4 hodinový zážitek pro každého, kdo má rád logické pixelové hororovky. Je nutné zmínit, že celou hru vytvořil jeden člověk během 8 měsíců, což je podle mně skvělý výkon na to, jak je hra pěkná, plynulá a má zajímavý příběh.
K ovládání máte pouze pět tlačítek, přičemž jedno vás vezme do menu. Ovládání je tedy lehké a poměrně příjemné (ideální do cestování veřejnou dopravou)
Hudební doprovod je skvělý. Nádherně doplňuje napjaté chvilky a v momentech děsu znovu dokonale podkresluje atmosféru. Rozhodně to není kvalita, kterou bych čekala, kdybych poprvé viděla nějaký záběr ze hry.
V příběhu hrajete za mladého Price, který nováčkovsky konfiskuje majetek dlužníků a cítí se kvůli tomu z nějakého důvodu hrozně špatně. Jediná věc, která mi na hře vadí, je právě to, že nechápu, proč by Price měl tak zlé svědomí, noční můry a krvavé halucinace z toho, že konfiskuje majetek dlužníkům. Přesto jsou ale děsivé chvilky ve hře zpracovány s grácií, kterou už spousta dnešních hororových her ztratila. Pixelové hororovky se prostě nezapřou, ty budou vždy v něčem speciální.
S hraním jsem tedy neměla žádný větší problém a hru jsem si užívala. Ačkoliv je pravda, že kolikrát se mi stalo, že jsem se sekla a nevěděla co mám dělat, abych postoupila dál. V takových chvílích Vám hra moc nepomáhá - prostě si musíte škvařit mozkové buňky a přijít na řešení sami.

Pro: Hudba, zpracování děsivých momentů, pěkné využití pixelové grafiky

Proti: Trošku přehnaný příběh, většinou bez žádné rady, co dál, pokud se zaseknete, občas moc dlouhé pochodové pasáže

+20

TrackMania United Forever

  • PC 90
Začalo to tak, že jsem si kdysi stáhl freeware hru Trackmania Nations, tenkrát mě hra zaujala, ale měl jsem příliš pomalé připojení na pohodlné hraní přes internet a můj hardware, také nebyl pro tuto hru optimální. Přesto mě tato hra zaujala svou hratelností, grafikou a hlavně schopností přinutit mě k vylepšování techniky jízdy. Po nějaké pauze jsem si stáhl pokračování tohoto freeware produktu, tedy Trackmania Nations Forever, a protože jsem měl už lepší PC i internetové připojení, propuklo u mě závodní šílenství, nebo spíš, blíže k názvu hry, opravdová mánie. S freeware verzí hry jsem si vystačil dlouho, ale má touha ukázat ostatním závodníkům svůj avatar, skin formule a zvědavost, jak vypadají ostatní prostředí a módy hry ve mě stále více vyvolávala potřebu vlastnit plnohodnotnou hru Trackmania United Forever. Koupil jsem si jí k narozeninám a po nainstalování a zadání unikátního registračního klíče na mě čekala velmi milá, ale i nemilá překvapení. Mezi milá překvapení patřily změny k přístupu k online hraní, možnost získávání bodů, zakládání klanů nebo přidávání se do nich a také to, že i když mám najiném počítači nainstalovanou free verzi hry (Trackmania Nations Forever), mám po přihlášení pod svým účtem podobné možnosti, jako ve hře plné! Nemilým překvapením bylo chabé zpracování ostatních herních prostředí oproti mně již dříve známému prostředí Stadium z freeware verze. Formulky na stadionu jsou prostě nejlepší, ale i přesto si občas zajezdím třeba jeepem, SUV nebo superrychlým speciálem. Hra je průměrná, možná spíš podprůměrná pro hraní v singleplayeru, ale co se týče hraní po internetu, je to droga. Člověk chce neustále zdokonalovat svou techniku a tím své časy, aby se dostal v celosvětovém žebříčku, v žebříčku své země a nebo aspoň v žebříčku svého kraje - ano, i Česká republika je v této hře rozdělena na jednotlivé kraje.

Pro: výborná hratelnost / žebříčky krajů / adrenalin u některých tratí / možnost jednoduše vytvářet plnohodnotné tratě v enginu hry a sdílet je s ostatními / video-editor přímo ve hře / velká internetová komunita

Proti: horší kvalita prostředí, které hra obsahuje navíc od free verze / pár hracích hodin trvá, než člověk odhalí kouzlo této hry / vysoce návykové!

+13