Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Kingdom Come: Deliverance

  • XOne 95
Zamyslete se, co je podle vás znakem kvalitní počítačové „hry na hrdiny“. Tabulky se statistikami? Záplava questů? Medovina tekoucí proudem? Ženské postavy s naddimenzovaným poprsím? Tohle všechno mnoho současných RPG nabízí, ale nic z toho nedělá dobrou hru. Pudlovo jádro ale dřímá někde jinde, ve zdánlivě banálním detailu – rozhlížení se. Pořádné erpégéčko totiž poznáte ve chvíli, kdy se vám v něm chce rozhlížet. Vylézt na kopec a rozhlédnou se. A když není kopec, tak na nejbližší věž, střechu stodoly, stožár plachetnice, nebo otevřít mapu a kochat se neprobádanými oblastmi, kde možná číhají nepřátelé o dvacet úrovní silnější, ale VY se tam jednou dostanete, to dá rozum. Ale nejde jen o technickou možnost rozhlédnutí se, ať už kamerou v první, nebo třetí osoby, izometricky nebo z ptačí perspektivy. Důležitá je ta chuť a chuť se rozhlížet nevykřeše ani sebelepší engine, když do něj autoři nenasypou poctivý virtuální svět.

Text (mírně upraven): Lukáš Grygar, Level 135, úvod recenze GODS, Lands of Infinity.

Tak a mám za sebou úvod ke komentáři na nejlepší RPG, co jsem kdy hrál, na hru, která se (alespoň v mých očích) blíží k dokonalosti.
Představovat tuhle hru většině čtenářů databáze nemá valného smyslu.
Zaměřím se spíše na to, co mi během těch 235 hodin hraní utkvělo v paměti a na co budu vzpomínat málem i na smrtelné posteli.
Jako zlomový okamžik hodnotím hardcore mod, který mně naprosto uchvátil a přinutil mně opustit rozehranou hru. Vynechání rychlocestování (byť skvěle zpracovaném ala Fallout) a vyhození kompasu se z jízdy na koni stal neuvěřitelný zážitek, včetně toho, že jsem si musel dávat pozor na větve visící nebezpečně nízko.
Negativní perky typu náměsíčnost zajímavě ozvláštňují hru: pamatuji, jak jsem se poprvé probudil na nejbližším hnojišti..

Souboje jsou výzvou, připouštím, že jsem se za celou dobu nenaučil pořádně bojovat s mečem a tak jsem souboje s těžkými soupeři absolvoval hluboce zabořený do křesla, s křečovitým držením gamepadu a s modlitbou na rtech za každý vypuštěný šíp.
Odemykání truhel, alchymie ani okrádání mně zrovna dvakrát nechytilo za srdce, ale budiž.
KC:D je jedna z mála her, kdy jsem četl všechny texty a byl nadšený ze sledování dlouhých ingame videí (zejména, když jsem před 14 dny koupil 65 palcovou TV). Jde vidět, že se autoři naplno věnovali uvěřitelnému hernímu světu v době předhusitské, jeho zákonitostí, vztahům mezi postavami, humoru.
Přítomen cit pro detail, včetně dodržení pravidel středověké architektury.
Možnost číst knihy v kadibudce s výhledem na Talmberk – kde jinde tohle zažijete?
Nadšen jsem byl z pohledu první osoby, a když jsem zjistil, že lze trhat „obyčejné“ pampelišky – málem jsem z toho měl orgasmus. Několikrát jsem se přistihl, že jsem cestou z práce sledoval příkopy, zda v nich neroste šalvěj.
První datadisk hodnotím shovívavě, byť zakomponování datadisku do hlavního příběhu mi přijde lehce kostrbaté. Například jsem očekával jsem větší roli v řešení „uprchlické otázky“. Nebo zapojení se do válečného zásobování (ke konci hry, kdy jsem pro vojsko měl zajistit jídlo, pivo a podobně) tak jsem ve „vlastní“ vesnici nepochodil.
Občas jsem se sice někde zasekl (technické problémy nebo moje osobní tupost), ale nejednalo se o nic co bych s vaší pomocí nevyřešil.
Po technické stránce. Hraji na XOXu a doskakování textur neřeším, za mně se z KC:D stala „launchovou hrou“ pro novou konzoli.

Pro: Zcela originální hra, která se zcela vymyká dosavadní herní tvorbě

Proti: Pár technických drobností, na hře jde vidět, že neměla přebytečných sto milionů na tvorbu chlupů v nose...

+37

SOMA

  • XOne 100
První komentář zde..na co jiného, než na jeden z nejlepších sci-fi zážitků, jež se mi poštěstilo si prožít?
SOMA začíná zcela nevinně. Jsem po nehodě ve svém bytě, pak jedu metrem do nějaké laboratoře, tam usednu do křesla kvůli nějakému oskenování mozku ...a najednou se probouzím někde zcela jinde, okolo mne chladné, nepříjemné prostředí neznámé základny. Jde se prozkoumávat a zjišťovat, co se stalo..
SOMA brilantně kombinuje strach z neznámého s až filozofickým příběhem. Ten se zajímavě zajímá o podstatu lidství a otázku co by se stalo, kdybychom mohli kopírovat své vědomí? Byli bychom to stále my? Závěr je tak vypointován, že ho pravděpodobně nikdy z hlavy nedostanu. A kdokoliv skládal soundtrack by zasloužil vyznamenat.
Od Frictional jsem nikdy nic nehrál, ale po tomto díle si od nich koupím cokoliv.

Pro: Atmosféra, příběh, hudba

+34

Metro Exodus

  • PC --
  • XOne 85
V roce 2017 jsem se velice vážně a velice dlouho rozhodoval, čím nahradím svůj dýchavičný notebook. Nakonec jsem se rozhodl pro Xbox one X (důvody nebudu raději rozepisovat), nicméně jeden z jazýčků na vahách byla působivá ukázka z Metra na výstavě E3.
Chvilku jsem váhal, zda si nové Metro koupit, či nikoliv, nakonec jsem ale neodolal. A věru nelituji.
Byl jsem příjemně překvapen atmosférou hry. Jistě časem se začnou herní mechanismy opakovat, ale podobně jako v nezapomenutelném Half-life se člověk rozhodně nenudí. S přibývajícím časem jsem na sobě pozoroval netrpělivost a snahu posunout se v příběhu dál a dál, podobně jako tomu bývá u skvěle napsané knihy či filmu.
Osobně beru to, že hra není open world jako pozitivum.
Technická stránka vůbec nepřipadá důležitá a na těch pár chybek se*e Bílý tesák.

Pozn.: zakoupeno na Xbox, vzhledem k tomu, že jsem "přišel" o 4k TV, dohráno na PC

Pro: Nádherná hra se silným příběhem, na kterou budu dlouho vzpomínat

Proti: Pár technických nedostatků

+31

Shadow Warrior

  • XOne 80
Zdařilá oddychovka.

Zaujalo hned zkraje, katanové kydlení, cákance krve a cynické hláškování hlavního hrdiny jsou jako herní kříženeček Deadpoola a Tarantinových filmů. A v tom se v podstatě pokračuje, byť místo lidských nepřátel se potýkate spíše s tím, jak je nejlepší naporcovat x variant démonů.

Kapitoly jsou sice poměrně repetitivní, ale jak Shadow Warrior slušně odbíhá, hlášek a narážek je dost a dost (pobavily "retro místnosti" nebo metal králík jak z Monty Pythonů), navíc hlavní dvojice hrdinů jsou fakt sympoši, takže nakonec to zase tolik nevadilo.

Svět je snad opakem té magické formulky, kterou se dneska každý zaklíná - není ani trochu otevřený. Ale je nápaditý, s hezkou mytologií a obstojnou příběhovou linkou. A některé lokace, obzvlášť v závěru, dají docela zabrat.

Ve výsledku nejvíc mrzelo to, že hlavní bossové mohli být vyrešeni kreativněji. Souboje s nimi jsou náročné spíše svojí délkou, než náročností samou.

Pro: Dynamika, nadhled, hlavní postavy, akce

Proti: Repetitivnost, nuda u hlavních bossů

+24

The Witcher 3: Wild Hunt

  • XOne 100
Psát „sáhodlouhý“ komentář ke hře, která je k dnešnímu dni již cca 5 let stará, a kterou hrál snad každý, kdo je alespoň trošku RPG pozitivní, by bylo jako nosit sovy do Atén. Pokusím se proto raději vypíchnou to, co mě osobně na hře zaujalo nejvíce. Z tohoto pohledu nemohu než na prvním místě jednoznačně zmínit naprosto skvělý scénář, a to jak hlavního příběhu, tak především bočních questů. Troufám si říct, že Zaklínač 3 je v tomto ohledu nejlepší hrou, jakou jsem buď vůbec, nebo alespoň za hodně dlouhou dobu hrál. Téměř každý z těchto úkolů mě něčím zaujal a zajímalo mě, jak nakonec dopadne, což je docela podstatný rozdíl oproti úkolům např. v AC Odyssey. Uvedené pro mě platí navzdory tomu, že i posledně jmenovaná hra mě celkem dost bavila. Dále musím kladně hodnotit i grafiku, která, samozřejmě za přispění několika patchů od doby vydání, nevypadá ani v roce 2020 vůbec špatně. Podle mého k tomu přispěla zvolená („pastelová“) grafická stylizace, která mě doslova pohltila. Pozitivně pak hodnotím například také zvolený strom skillů, a to hlavně proto, že neobsahuje jen perky typu vyšší damage s takovým a takovým útokem, ale i modifikace používaných znamení, komba atd.

Pokud bych měl jako protipól kladům uvést alespoň nějaké věci, které mi na hře vadily, zmínil bych asi repetitivnost „otazníčků“ na mapě, a to především ve Skellige, což ale bude problém snad jen pro ty, kteří jako já mají tendenci ve hře prolézt co se dá. Dále, což ale vnímám úkorně téměř u každé hry, mě místy iritovalo, když hlavní hrdina na jednu stranu dokázal kde co přelézt a přeskočit, aby jen o pár minut později nebyl schopen překročit třeba kámen na zemi, nebo vylézt z vody na minimálně vyvýšený břeh. To jsou ale v souhrnu veskrze drobnosti. Pět let po vydání pak mohu říct, že na bugy či glitche jsem narazil opravdu jen zcela výjimečně (s nemožností dohrát z tohoto důvodu quest jsem se setkal jen jednou), což dává do budoucna naději i ohledně stavu Cyberpunku :-).

V souhrnu shora uvedeného asi nikoho nepřekvapí, že všem, kteří jako já donedávna, mají Zaklínače 3 stále mezi herními resty, nemohu než jeho dohrání jednoznačně doporučit. Pro RPG fanoušky bych to dokonce označil za povinnost. Nad to lze dodat, že nebudete-li mít ani po dohrání základní hry dost, tak stejně skvělá DLC (věru nevím, které z nich mě bavilo víc), Vám poskytnou pořádný nášup.

Pro: úžasně nápadité questy, grafická stylizace, povedený strom skillů, celkové zasazení (což je přirozeně zásluha především knižní předlohy)

Proti: snad a opravu jen snad možný stereotyp co do „otazníčků“ (lokací) na mapě

+24

Red Dead Redemption 2

  • PC --
  • XOne 100
Red Dead Redemption 2 dle mého úsudku reprezentuje v herním průmyslu "Definitvní edici" westernového světa. Už první díl byl do detailu vytvořený svět divokého západu, který dvojka posunula ještě mnohem dál. A je propracovanější více než kdy předtím. Dokáže vás vtáhnout tak, že na několik dní zapomenete na reálný svět okolo vás. Ostatně mě se něco takového stalo, když se na pulty 26.10. 2018 dostala tato herní kovbojka.

Možná mě někteří z vás budou považovat za blázna, ale když jsem si v den vydání vyzvedl RDR 2 pro Xbox One a dorazil s ním domů, po nainstalování jsem se od hry neodtrhl téměř pět dní. A to je taktéž doba, za kterou se mi jí podařilo dohrát. Ano bylo to pět dní kdy jsem jen hrál, jedl, spal, hrál, jedl spal.....a tak to šlo stále dokola. Samozřejmě na osobní hygienu jsem nezapomněl aby jste si nemysleli, že po dohrání jsem vypadal a smrděl jak nějaký chudý farmář z West Elizabeth. Zkrátka dlouho se mi nestalo aby mě nějaká hra vtáhla tak moc, že jsem nebyl schopen dělat nic jiného. K mému štěstí jsem tehdy měl týden volno jinak bych hru zřejmě hrál mnohem déle.

Westernový svět v RDR 2 je oproti prvnímu dílu vskutku obrovský. Mapa je tentokrát alespoň 2x tak větší a přidává mnoho nových lokací, ale zároveň také ubírá. Mé milované Mexiko z prvního dílu bylo bohužel odstraněno což je veliká škoda. Zároveň, ale chápu že pro příběh by tato lokace byla zbytečná, jelikož i v New Austinu už v příběhové části trávíte minimum herního času. Postava Arthura Morgana za kterého hrajete, se vám vryje pod kůži a já s ním prožíval příběh silněji než s jakoukoliv jinou herní postavou za kterou jsem hrál. A obvzláště na konci kdy začne hrát píseň "That's the way it is" a vy jedete na svém hřebci splnit svůj poslední úkol. Tento herní moment by pro mě jeden z nejsilnějších. Mimo hlavní příběhovou linii, je zde klasicky mnoho vedlejších aktivit a misí. Věcí které zde můžete dělat je nepřeberné množství a i po dohrání je tedy stále co dělat. Můžete lovit zvěř, stahovat ji z kůže, rybařit, chytat psance, hledat poklady, opíjet se v baru, vykrádat domy, přepadnout vlak, hrát karty a tak dále. Svět působí velmi živě a uvěřitelně. Vše je od prvního dílu dotaženo k dokonalosti a třešničkou na dortu je opravdu nádherná grafika. Jen samotná procházka lesem, nebo projížďka na koni vás okouzlí.

Pokud však máte v singleplayeru většinu věcí splněno čeká na vás Online verze. Zde už jsem za poslední rok strávil podstatně více času. Online nabízí nekonečné množství zábavy a doplňuje hru o několik věcí navíc. Například si zde můžete vybrat jakou roli vaše postava bude hrát. Můžete být prodejce, lovec odměn, přírodovědec, sběratel nebo výrobce pálenky. Levelujete si jednak svou postavu a také své povolaní. Postupně se vám odemyká různé vybavení, zbraně a oblečení. Tempo je zde razantně pomalejší než v singleplayeru a na začátku nemáte zhola nic. Jste jen otrhaný vagabund, který má jen základní zbraň, koně a žádné peníze. Dokonce i ceny některých zbraní a vybavení jsou v online verzi podstatně větší. Trvá tak poněkud déle než se vypracujete. Online však nabízí svět pro hráče, kteří rádi tráví čas na divokém západě a žijí si svůj život psance nebo lovce. Je to zkrátka výborný simulátor westernového světa.

Hře nemám co vytknout. Nadchla mě ve všech směrech a stále si jí užívám. Příběh jsem dohrál na konzoli a když jsem si pořídil výkonnější počítač začal jsem hrát Online verzi na něm. 100% za nejlépe zpracovaný svět divokého západu co nám může herní průmysl nabídnout. A myslím, že dlouho zde nic lepšího ani nebude.
+24 +25 −1

A Plague Tale: Innocence

  • XOne 90
Tohle se mi líbilo. Tohle se mi hodně líbilo.
Vypravěčsky víceméně lineární, krásná hra z prostředí jihozápadní Francie v době nejtemnějších dní středověku, přesněji 14. století - takže mor, inkvizice, mrtvoly, hnus v lidech i kolem nich, krysy, smrt a zoufalství. Lidský život nemá pražádnou hodnotu. A uprostřed toho chaosu dospívající dívenka, která se snaží zachránit před krysami a inkvizicí sebe a svého malého bratra se záhadnou nemocí, poslední zbytky rodiny. Dospívající dívenka a její prak, nutno dodat.

A taky nějaký ten fantasy prvek, mno.

A Plague Tale kombinuje prvky stealth akce, adventury, tu a tam je potřeba poměrně rychlá akce, drobné RPG prvky, to všechno v poměrně zábavném, vyváženém mixu. Herní mechanismy jsou ale v tomhle případě sekundární - primární roli hraje příběh a emoce z něj plynoucí (notně nabuzované skutečně nádherným soundtrackem). Díky tomu je atmosféra hry silně vtahující - přiznám se, já se o ty děti fakt bál, doopravdy jsem se fest snažil, aby se jim nic nestalo... Postavy a jejich vztahy se přitom náramně vyvíjejí, k čemuž pomáhají i fajn herecké výkony (jelikož jde o francouzskou hru odehrávající se ve Francii, hráno s původním francouzským dabingem).
A málokdy vás potěšil kámen v něčím ksichtě tak, jako v Plague Tale.

Spokojenost.

Pro: Atmosféra, příběh, soundtrack, grafika

Proti: UI nepřátel, někdy zbytečné puzzles

+23

Kingdom Come: Deliverance

  • PC 90
  • XOne 85
Stalo se mi to snad jen u třech her kdy jsem doma zalezl do pokoje zavřel se a několik dní nevylezl. Když jsem pak z té kobky po dohrání vylezl na sluníčko, způsobilo mi to málem trvalou slepotu. Na Kingdom Come: Deliverance jsem čekal jako na zázrak. Na něco co tu ještě nebylo a navíc od českých ručiček v čele s Danem Vávrou.

Kingdom Come jsem v době vydání měl předobjednané na XBOX One, protože jsem nedisponoval PC strojem, který by hru bez větších problémů utáhl. K PC verzi jsem se díky novému hernímu notebooku dostal až minulé léto. Když mi hra dorazila tak jsem netrpělivě stahoval velký patch, který vývojáři vydali hned první den po vydání aby opravili ty největší průsery. Hra byla totiž příšerně zabugovaná ALE.... Nevím zda jsem měl štěstí nebo jsem pouze chyby přehlédl, ale během celého průchodu hrou jsem narazil na pár vizuálních bugů, které nijak nevadily. Zatímco kamarádi vztekle hru vyhodili v půlce hraní protože se jim hra rozesrala natolik, že nemohli pokračovat dál. Sám jsem se o množství bugů přesvědčil na brigádě u Warhorse při testování datadisků kde jen malá změna rozbila dalších tisíc věcí a váš úkol byl ty věci hledat. U bitvy v Přibyslavicích se mi hru podařilo rozbít takovým způsobem (nebudu rozepisovat co se stalo), že sami vývojáři nevěděli co jsem to provedl a co s tím :D Bylo to čiré peklo ale vcelku zábavné peklo. navíc jsem si odtamtud potají odnesl několik firemních hrnků s logem KCD :)

Ale teď ke hře samotné. Středověk mě vždycky bavil. Dost velký vliv na to měla mamka coby učitelka dějepisu a tak jsem se nemohl dočkat, že konečně zažiju středověk na vlastní kůži. Byl jsem omámen vizuálem hry a množstvím detailů, které hra obsahuje. Živoucí svět, malebné vesničky, majestátné hrady, louky, remízky, háje, lesy. Navíc bylo na první pohled poznat že je to česká krajina. Ta atmosféra byla vystihnuta do nejmenšího detailu. Myslím si že je dobře když zde byl zvolen 1st person view, protože z pohledu třetí osoby by jste si pohled na svět v KCD tolik nevychutnali. Dále mě překvapil soubojový systém, který byl jiný než na který jsme zvyklí ale zároveň byl hezky vymyšlen a trochu mi připomínal soubojový systém z prvního a druhého Gothica kdy musíte také volit směr útoku svou zbraní. Zezačátku pro mne nebylo jednoduché si tuto metodu souboje osvojit (a zvlášť na konzoli) ale když se do toho později dostanete je to hračka. Mimo hlavní příběhovou linii, která mě svým dějem nijak výrazně nenadchla, ale ani neurazila mě bavili vedlejší questy, které nabízeli spoustu hodin zábavy navíc. Líbilo se mi že mnoho questů mělo dva nebo více rozdílných konců. Na hrách z otevřeným světem jsem měl vždy rád prozkoumávání a tady jsem opět strávil nejvíce hodin plněním veškerých vedlejších aktivit.

Na hře mi vadil ukládací systém ve stylu sejvovice. Uvítal bych klasické rychlé uložení protože pokud člověk nemá sejvovici a někdo ho zabije, je celkem otravné hrát znovu tu neuloženou půhodinu. Do oka bijící pak byli animace obličejů, které působily moc staticky a bez života. Obecně hra byla strašně špatně optimalizovaná takže hra jela na nějakých 30 fps na konzoli. Občas to padlo v Ratajích na 25 fps. Teď na PC to rozjedu na nějakých 50fps se středními až vysokými detaily.

Když jsem tento týden spustil KCD po delší pauze znovu, byl jsem mile překvapen v jakém stavu je hra teď od doby vydání. Je vidět, že vývojáři se o ní starají s velkou péčí a stále něco opravují a vylepšují. Je skvělé že češi se mohou v herním průmyslu chlubit tímto skvostem, který navíc prezentuje české dějiny a českou krajinu. Pakliže hra s tímto zaměřením a českou tématikou se dobře prodává i za oceánem, tak je to pro nás velký úspěch. Za mě je Kingdom Come: Deliverance jedním z nejlepších herních počinů, který u nás vznikl a jsem rád že tu máme konečně něco pořádné stejně jako například němci mají Gothic.

Pro: Grafika, velikost mapy, herní svět, soubojový systém, perky, hudba, zábavné questy, důraz na realismus

Proti: Bugy, ukládací systém, špatná optimalizace, animace obličejů

+23 +24 −1

Far Cry 5

  • XOne 90
K sérii Far Cry jsem se dostal asi jako každý a to v roce 2004, kdy vyšel první díl, ze kterého jsem by nadšený.
Po třinácti letech jsem se k sérii vrátil, když jsem si pořídil X1 a rozhodl jsem se, že první konzolovou hrou bude Far Cry: Primal. Po dohrání "prájmlu" jsem byl stejně nadšený jako po dohrání prvního dílu, proto jsem se rozhodl, že si zahraju Far Cry 4. Když jsem dohrál čtyřku a její DLC Far Cry 4: Valley of the Yetis došlo mi, že Primal zase tak vynikající nebyl. Far Cry 5 vypadal, že by se měl vrátit do kolejí čtvrtého dílu, bohužel se tak stalo jen částečně.
Po grafické stránce toho není hře moc co vytknout. Zpracování je vynikající a rozlehlý, otevřený svět se mi za celou dobu hraní neokoukal. Co se hratelnosti týče, spousta lidí si stěžovala na opakující se zápletku s předchozích dílů. Tohle je jedna z věcí, která mi vůbec nevadila, naopak jsem se těšil, že příběh bude podobný čtvrtému dílu. To se z části vyplnilo, opět jsme bez ničeho vhozeni doprostřed mapy, kterou musíme postupně osvobozovat, jenomže z mého pohledu je příběh hrozně komplikovaný a nedokázal jsem se v něm pořádně zorientovat. Tomu pomohly i postavy záporáků. S Paganem jsem si to užíval, tady jsem byl v rozpacích.
Nepřátele postrádali veškerou rozmanitost, nebyl problém ve hře najít stanoviště, kde byli všichni nepřátele stejně oblečení.
Nelíbil se mi taky sytém perků, body se udělují jen za splněné podúkoly. Systém s XP je podle mě lepší.
V kampani si na pomoc můžete vybrat z několika postav. Přiznám se, že jsem to nikdy nezkoušel, nepotřeboval jsme je.
Je škoda, že ze hry zmizela možnost vyrábět si svépomocí různé nástroje a batohy, zvířata jsou ve hře už jen víceméně na parádu.
Moc se mí líbilo přidání helikoptér a letadel, kropit s nimi stanoviště z výšky těžkým kulometem a raketami bylo super.

FC5 je povedená střílečka, která, jak se říká, nenadchne ani neurazí.

Pro: Veliký, otevřený svět, grafika, letadla

Proti: Ke konci to byla trochu nuda

+21

The Outer Worlds

  • XOne 90
Na The Outer Worlds som sa tešil už dlhšiu dobu. Pre fanúšika Fallout hier sa táto hra radila medzi tie, ktoré si chcem isto zahrať. A keďže za hrou stojí Obsidian Entertainment, tak som sa tešil ešte viac. Čerešničkou na torte bolo, že hra sa hneď od vydania nachádzala v službe Game Pass.

The Outer Worlds je RPG z pohľadu prvej osoby odohrávajúcej sa na rôznych planétach, prípadne vesmírnych staniciach.
Keď už svet je v troskách, tak je niekoľko výnimočných ľudí zmrazených a vyslaných do vesmíru hľadať lepšie miesto pre život. Na planétach žijú ľudia, ktorým vládne korporácia, ktorá síce sľubovala úžasný život, ale ako to býva zvykom, "nie je všetko zlato, čo sa blyští". Jedného pekného dňa Vás šialený vedec rozmrazuje, lebo vy ste jedinou nádejou. Na začiatku si vytvoríte postavu podľa svojho obrazu a vydávate sa na cestu. Dostávate vlastnú loď, ktorou cestujete medzi jednotlivými planétami. Po lodi sa viete voľne pohybovať, upravovať si zbrane, rozprávať sa s posádkou. Práve toto sa mi na hre veľmi páčilo. Pokiaľ si dáte tu námahu a rozprávate sa s ľuďmi môžete občas natrafiť na niekoho, kto sa chce ku Vám pridať. Takto si môžete vyskladať vlastnú crew, ktorá má viac členov a pri vystupovaní z lode si zvolíte dvoch, ktorý Vás budú sprevádzať. Vaši členovia Vám pomáhajú v boji, zapájajú sa do rozhovorov a dokonca Vám môžu dať aj svoj vlastný názor na vzniknutú situáciu. V hre plníte rôzne misie, kde sa neraz musíte prikloniť na nejakú stranu. Hra totižto ponúka možnosť voľby v rozhovoroch. Je len na Vás komu pomôžete a proti komu sa postavíte. Každý má svoje argumenty a práve tu vie pomôcť aj Vaša posádka. Členov posádky môžete dokonca aj prepustiť, keď už ich budete mať dosť alebo sa Vám nebude páčiť ich názor. Pri nastavení ťažšej obtiažnosti môžu v boji permanentne umrieť. Jednotivé situácie dokážete vyriešiť pomocou zbraní, ale pokiaľ si svoje získané body viete dobre rozdeliť medzi jednotlivé schopnosti, tak sa z problému dokážete aj vykecať. Hra by sa mala dať prejsť bez jediného zabitia, pokiaľ Vám ide stealth. Mne nejde, resp. na to nemám nervy, takže neviem potvrdiť, či to je naozaj tak. Perky majú aj spoločníci, ktoré im priraďujete vy. Môžete im aj dať lepšiu zbraň, poprípade brnenie a jednoduché príkazy (tam choď, použi špeciálnu zbraň). Hra ponúka aj veľa vedľajších misií, ktoré sú miestami zaujímavejšie ako tie hlavné.
Bohužiaľ, sú tu aj mechaniky a funkcie, ktoré som nevyužil. Pri najťažšej obtiažnosti musíte aj jesť a spať. Pokiaľ si ju nenastavíte, tak je zbieranie veľa predmetov bezpredmetné. Raz za čas na Vás môže vyskočiť nejaká fóbia, ktorú môžete prijať alebo odmietnuť. Ak ju potvrdíte, tak sa Vám zhoršia niektoré vlastnosti, ale dostanete 1 bod na perk. Osobne som túto možnosť nevyužil a vôbec mi nechýbali nezískané perky.

Grafika hry síce nie je najdokonalejšia, ale tu ide o ten štýl. Prostredie sa mi naozaj páčilo, či už to bol exteriér planét alebo interiér vesmírnej stanice. Opustené budovy, havarované lode, pozostatky a mŕtvoly, ktoré majú svoje príbehy. Veľa ľudí vyčíta hre jej dĺžku, no pre človeka, ktorý má rodinu a nemôže od rána do večera hrať bola dĺžka hry postačujúca. Pokiaľ človek chce splniť všetky hlavné misie, vedľajšie misie, rád komunikuje aj s vedľajšími postavami, číta si rôzne dokumenty, zápisky, počúva nahrávky a snaží sa preskúmať každý detail, tak bude mať zábavku na desiatky hodín. Nakoľko sa v hre nachádza možnosť voľby, tak hra priam nabáda, aby ste si ju po dohraní pustili znova. Viac krát sa mi počas hrania a hlavne rozhovorov stalo, že ma zaujímalo aj iné riešenie situácie. Je veľká škoda, že hra neobsahuje české titulky. Pri takejto hre je to pre veľa ľudí rozhodujúce.

The Outer Worlds je hra, ktorá si podľa mňa zaslúži byť minimálne nominovaná na hru roka. Ja som si ju užíval, bavil som sa pri nej a naozaj si želám, aby som mal oveľa viac času na preskúmanie každého detailu v hre.

Pro: prostredie, spoločníci, rozhovory (dialógy), možnosť voľby

Proti: niektoré zbytočné mechaniky (asi záleží aj od nastavenej obtiažnosti)

+21 +22 −1

Silent Hill: Downpour

  • XOne 75
Slejvák byl mou první hrou ze světa SH. Zaujalo mě na ní to, že ji dělalo české studio, které tak mohlo vnést do tradiční japonské série nové prvky, i když nepochybuji, že vše, co ve hře tvůrci udělali, bylo pod pečlivým dohledem z Japonska. Je asi zbytečné psát o tom, že hra mě pohltila svoji atmosférou, ale i přesto tak učiním. Sama mám ráda deštivé, mlhavé a podzimní dny, takže se mi ponuré toulání se přírodou a samotným městem SH přesně trefilo do vkusu. 

Hlavní hrdina sice splňoval všechna klišé, která si tak v horových hrách vybavím, tedy muž kolem čtyřiceti, cynik, kterého tíží minulost, kterou si nepamatuje, nebo ji chce spíše zapomenout. To docela chápu. Je velmi snadné zahrabat svoji temnou či něčím poznamenanou minulost hluboko pod zem a dělat, že se to nikdy nestalo. Jenže minulost stejně člověka dožene. A Murphy se tomu dost bránil, ale Silent Hill je dost sviňské město, a tak mu ji neustále připomínalo a vracelo v jeho myšlenkách. Postupně jsem se tak dozvídala, co se Murphymu přihodilo a musím říct, že i přes některé známé motivy mě příběh držel a chtěla jsem se dostat až na jeho konec.

Hra si na mě přichystala rozličné lokace a pravidelně střídala exteriéry s interiéry, což mě potěšilo. Nejvíce mě bavila část v dolech s jízdou ve vozíku, která dokázala působit svým tísnivým dojmem opravdu nepříjemně. Byla jsem nakonec i ráda, že to mám za sebou. Samotné město nabízelo spoustu míst a vedlejších úkolů k prozkoumání a za pravidelného přísunu nepřátel jsem si málokdy mohla oddechnout. Tady ovšem musím pochválit, že nepřátelé se sice objevovali, ale nebyly to žádné absurdní počty, a tak se z hororové hry nestala akční hra. Tvůrci tak dokázali, že s celkem nízkým počtem nepřátel umí vybudovat atmosféru strachu a také neustálé očekávání, kdy se nějaká ta příšera zase objeví. Druhou věcí ze samotné herní části, která se mi líbila, tak byly hádanky. Jak je tu již zmíněno v komentáři, tak jsou zasazeny příhodně a jsou docela originální a přiměřeně těžké.

Teď něco málo k záporům. Co mě na hře vůbec nebavilo, tak byly pasáže z Otherworld. Ty byly naprosto nudné a stereotypní a neustále se opakovaly. Prostě někam běžet a vyhýbat se stále stejným věcem. Nejhorší to bylo ke konci, kdy jsem měla pocit, že je to nekonečné. Nebo to možná bylo i tím, že jsem zvládla párkrát v této části umřít, protože jsem se nedokázala v rychlosti správně rozhodnout, kam běžet. Jako další velké mínus považuji optimalizaci hry, kdy v některých částech se FPS docela propadly a hra byla vše jen ne plynulá. Ukládací systém se také moc nepovedl a rozhodně bych ocenila, kdyby se hra alespoň uložila, když ji opouštím.

Downpour nakonec hodnotím nadprůměrně. Spojení deště, napětí, střídmého množství nepřátel a také dobrého ozvučení se mi dost líbilo, ale naopak pro mě hru sráží některé její části a natahovaný závěr (zvlášť v těchto částích).
+21

Rise of the Tomb Raider

  • XOne 90
Druhý díl restartované série se nadmíru povedl. Jsem cíťa a v předchozím díle jsem s mladičkou Larou celkem trpěl (každá nepozorná smrt píchla u srdce), takže jsem rád, že v pokračování dostala ostřejší lokty a už není ze všeho tak vykulená. Mladá vykradačka starodávných hrobek samozřejmě dostává co proto i tady a když chuděra v jarním ošacením musí naleznouti úkrytu v sibiřské vánici, už už bych jí posílal epesní kožich Leoše Mareše, co jsem mu před lety čórl z Ferrary.

Příběhem se hra ničím nevymyká klasice předchozích dílů. Prastarý božský zdroj se má dostat do nepovolaných rukou Trinity - potřeba ovládnout svět pochopitelně nechybí. Mladá pohledná archeoložka musí těmto rejdům zatnout tipec a současně identifikovat své vlastní kostlivce ve skříni.

Tím se dostávám k samotnému hraní. Prostředí, kde se hra odehrává, nabízí variabilitu zasněženého mrazivého Ruska (s krvelačnými vlky, pumami a medvědy), pískem a atmosférou zavátou Sýrii či geotermální údolí s partizánskou frakcí, odbojnou proti všem nezvaným hostům. V počátku Lara není žádný ultimátní asasín a zkušenostní body harvestuje za likvidaci nepřátel, splnění hlavních či vedlejších questů, lovu nebohých zvířátek a za vyřešení chytře pojatých puzzlů v podobě hrobek. Možná jsem ujetý, ale bavilo mě plánovat z dálky útok jen s pomocí luku, nože a cepínů. Prokousávat se parkurovým stylem krajinou a nic nečekající nepřátele, ale i tupou faunu, likvidovat pro vylepšování vlastního vybavení. Hledat a sbírat všechno možné, jen pro ten pocit, pro magické percentuální vyjádření s hodnotou 100.

Technicky je hra zvládnuta fantasticky, ať už jde o hudební a zvukový projev, vyhlídky pro čiré kochání se a čekání na dokonalý screeshot v zlatém řezu, nebo chování zvířat a nepřátel (tady přeci jen občas nelogické). A když už jsem u jasných pozitiv, nesmím opomenout ani dabing nebo bezvadně béčkově vyvedený příběh.

Pro: pohledná Lara, crafting, technické zpracování, zbraně, prostředí, vedlejší postavy, zvířata

Proti: nicetné bugy, lehčí přestřelky

+20

Hellblade: Senua's Sacrifice

  • XOne 95
Dohráno. A je to ohromná pecka.

Dlouho jsem nebyl takhle vtaženej do hry, která mě zároveň děsí i dojímá, která funguje moc dobře nápaditými herními mechanismy, příběhem, zpracováním, hudbou, temnou atmosférou... a hlavně myšlenkou.

Hlavní hrdinka, mladá piktská válečnice Senua, se vydává do vikinského pekla. A jelikož sama trpí mentálními poruchami, je to peklo dvojnásobný.

Na vývoji téhle akční adventury spolupracovali lidé s psychózami i psychiatři, aby bylo zachycení jednotlivých příznaků (od hlasů - zábavný je, že vás hra na začátku přivítá jako nový hlas v hrdinčině hlavě -, přes halucinace, po hledání vzorů v okolí, které tady představuje časté řešení "puzzlů") co nejvěrohodnější.

Hellblade tak dokazuje, jak velkým vypravěčským médiem mohou videohry být - mohou vám dát prožít i stavy, o kterých se vám snad ani nezdálo (tedy, doufám v to, i za vás).

Pro: myšlenka, nápadité herní mechaniky

+20

Wolfenstein: The New Order

  • XOne 85
Hodně povedené pokračování legendy mezi střílečkami - B..J. Blazkowicze kosícího nácky v děsivých labyrintech 3D světa - studiu Machinegames se podařilo z tohodle námětu přivést na svět opravdu uspokojivou záležitost, kde všechny ty roztomilosti prapředka jsou povzneseny na úplně jinou úroveň.

Vizuální stránka je moc líbivá, každá z lokací pestrá, originální a vytuněná, prakticky se nestane to, že by jeden bloumal v jednotvárných, opakujících se vzorcích. Zvuková stránka povedená jakbysmet, od zvuků střelby po hard doprovod v průběhu akce, tady panovala naprostá spokojenost a povedený příběh se spoustou reálných detailů v rámci vložených videí s jedním překvapivým pelešením - nevídané :-)

Co se týče kvality palných zbraní - tady panovala spokojenost s vyjímkou energetických blasterů u kterých mě neustálé dobíjení docela vysíralo a taky si nemůžu odpustit výtku k arzenálu, který dovolí sekáči s ostrou bradou tahat po kapsách veškerý arzenál včetně granátů.

A ještě pár slov k protivníkům - IQ vojáků docela obstojné, head shot a zneškodnění nožem na několik způsobů dost ooool, potěšily mě vizuály a agresivita robotických psů, kteří párkrát mou pumpu vyděsily, jediné co bych osekal byly roboti a jejich zneškodňování.

Suma sumárum příjemné překvapení a pochvala za dobře odvedenou práci vývojářům - velmi silný nadprůměr 85 %
+20

Ori and the Will of the Wisps

  • XOne 90
Hneď na začiatok sa musím priznať, že toto vôbec nie je štýl hier, ktorý by ma bavil. Pamätám si, že som ešte kedysi kukal videá a streamy Ori and the Blind Forest a vravel si, že tá hra by ma isto nebavila. A pritom to bola tak ospevovaná hra. A zrazu tento rok vyšiel ďalší diel a nikto nebol prekvapený, že sa vzniesla na túto hru opäť samá chvála. Zhodou okolností som práve v tejto dobe mal zaplatený Game Pass, v ktorom sa obe hry nachádzali, tak som si povedal, že to teda vyskúšam. Rovno som preskočil prvý diel a vrhol sa na ten novší.

Aj napriek veľkej šanci, že ma hra nebude baviť, tak opak bol pravdou. Stačilo pár desiatok minút a nemohol som sa od nej odtrhnúť. Zakaždým, keď som ju hral, tak som mal problém ju vypnúť. Vždy som chcel ešte nejaký kút preskúmať. Prostredie je spracované úžasne a ovládanie jednoduché. Postupom času sa učíte nové pohyby a schopnosti, vďaka ktorým sa dostanete na miesta, do ktorých sa predtým nedalo dostať. Aj keď pre mňa bolo pri konci tak veľa rôznych schopností, že už som sa v tom strácal. Ale to bude tým, že ja takéto hry proste nehrávam. Svet bol dostatočne veľký a rozmanitý. A hlavne nádherný. Rôzne miesta, rôzne ročné obdobia, rôzne možnosti. Všade bolo niečo, čo ma upútalo a bavilo. Hra mi neprišla ani nejak moc ťažká, len niektoré úseky boli na mňa frustrujúce. A trochu mi vadili pasáže, kde som musel rýchlo utekať pred niečím. To bolo vlastne len na štýl pokus a omyl. Inak je v hre naozaj čo robiť. Mne dokončenie zabralo asi 16 hodín a to som zďaleka nerobil všetko, takže aj po prejdení príbehu mám stále veľa možností.

Príbeh nebudem prezrádzať, ale je dobrý a hlavne dojemný, no nie je to prehnané. Úžasne to dopĺňa nádherný vizuál a perfektná hudba.

Som rád, že som dal šancu tejto hre a je veľká pravdepodobnosť, že si zahrám aj jej predchodcu a vrátim sa aj k tejto časti. Jednoznačne odporúčam. Stále by mala byť v Game Passe, takže odporúčam aj ľudom, pre ktorých tento štýl nie je zrovna ich šálka kávy.

Pro: príbeh, vizuál, hudba, dlhá herná doba, zábavnosť, úžasný svet a lokácie

Proti: občas trochu frustrujúce

+19

Mafia: Definitive Edition

  • XOne 90
Tak jsem si po dlouhé době s chutí pořádně zahrál! A jsem spokojeny. Všiml jsem si ale různých názoru na tuhle Definitive Edition Mafie a vcelku to chápu. Lidé jsou totiž rozděleni na dva tábory a proto je hodnocení pro někoho 6/10 a pro jiného 9/10. V obou případech je ale hodnocení dobré nebo nadprůměrné za co můžeme poděkovat Illusion softworks za dobrý základ jak vystřižený z Kmotra tak i Hangar 13 za to, že to zvládli a nezkazili.

Tábor A: mafii jsem hrál už 18 krát, naposledy před 2mi roky
Tábor B: mafii jsem hrál 2 krát, naposledy před 18 léty

Tábor A jsou lidé, kteří znají Mafii tak jak nikdo jiný, jsou to srdcaři co znají každé zákoutí a každou hlášku z této hry. Bohužel jim občas vadí i to, co jiným vyhovuje a jen těžce rozdýchávají to nové nebo to co je jinak. Těmto lidem jejich názor neberu a vlastně ho i chápu. Pro tuhle skupinu mám dobrou zprávu, původní Mafii Vám nikdo nikdy nesebere a vy tedy můžete hrát to, na co zrovna budete mít chuť, třeba jen pro to, aby jste si upevnili Váš názor.

Tábor B jsou lidé, kteří si vzpomínají na silný a na tu dobu naprosto úchvatný příběh. Ono příběh je úžasný i po těch letech. Tihle lidé například neřeší, jestli postava Dona Salieriho vypadá jinak než kdysi, protože se tato změna nedotkla příběhu ani atmosféry. Do této skupiny se řadím i já. Líbí se mi nový a moderní vzhled, líbí se mi zahrát si Mafii na velké 4K TV na konzoli a vychutnat si všechnu tu špínu Lost Heaven z odlesku v kalužích, za deště a při poslechu našeho rodného jazyka. Říkejte si co chcete, dabing je na profesionální úrovni a jsem za něj opravdu rád. Za co ale musím poděkovat nejvíc, je za oživení 18 let starých vzpomínek.

Závěrem jenom napíši, že se jedná o hru, která rozhodně nedělá ostudu a neničí odkaz svého původu. Pro nové lidi do rodiny Mafie je povinnosti stejně jako pro otrlé mafiány, kteří by měli srovnat nové se starým a užít si tak zas a znova obě hry.

Pro: Dabing, Atmosféra hry, Grafické zpracování, Nezvorali to

Proti: Rádio (zprávy) v autě není dabováno, uvítal bych DLC s engame obsahem pro volnou jízdu

+19

Call of Duty 2

  • XOne 95
Píše se rok 2002 a já na svém PC právě rozehrávám v Medal of Honor misi s vyloděním na Omaha Beach v Normadii. Doslova splněný sen jednoho z největších překvapení v kině, a od kterého jsem upřímně nic nečekal, v podání filmu Zachraňte vojína Ryana. I přes mou oblíbenou tématiku WW2 a nezapomenutelou main theme hru po čase odkládám. O pár let později hraji Call of Duty, a už nevím proč hru opět odkládám.

To vše již je historie jednoho unaveného, (de)motivaného a tak trochu herní krizi prožívajícího PC hráče co právě propařil počínaje nedělí roku 2022 čtyři noci, a jenž před chvíli dohrál Call of Duty 2. Hráče, před kterým se dnes v noci odemknul achievement Won the War.

Od první chvíle co jsem CoD2 spustil jsem věděl, že tahle jízda neskončí dokud hru nedohraji. Je to neskutečný pocit ale hra mě tak pohltila, že jsem nemohl jinak! Tohle se mi ještě nikdy v mé herní historii nestalo, snad s výjimkou System Shock 2. I když jsem věděl, že je dávno čas jít spát a mám věk a rozum na to abych věděl co je prioritou, přesto mi to nedalo a hrál jsem další a další mise abych viděl dnes v noci, již značně unavený, závěrečné titulky. Tak neskutečnou, intenzivní akci jsem od doby co jsem si pořídil své první PC (1998) snad nikdy nehrál. Už chápu proč je značka COD mašinou na peníze.
Tohle je taková pecka, že ani nevím jak se vypsat ze svých pocitů, respektive vím zcela jistě že se jedná v mém případě o nejintenzivnější herní zážitek za poslední roky.

Ještě teď vstřebávám adrenalin a závěrečné titulky kde si autoři nachystali de facto další misi, kterou ovšem již hráč sleduje z pohledu třetí osoby s úžasným výrazem v tváři. Neskutečné jaký autoři mají smysl pro detail, historické vsuvky, uvěřitelné prostředí, mise, hlášky, zbraně, technika, atd. to vše dokázali přeměnit v mix. zážitku jaký poskytne málokterá hra. Co na tom, že hra je koridor, celou dobu jsem se cítil jako bych tam byl!
A to říkám jako člověk co se o WW2 zajímá od dětství a má načteno knih od zážitku obyčejného vojáka až po vrchní velitele.

Tahle hra má pro mě osobně několik prvenství, zatím je to jediná hra kterou jsem v roce 2022 dohrál a zároveň je to první WW2 3D akce kterou jsem od roku 1998 dohrál do závěrečných titulků (!). A navíc je to první 3D akce kterou jsem rozehrál a dohrál na konzoli s ovladačem v ruce.

Pro: atmosféra, fantastické mise, zvuk, grafika, animace, závěrečné titulky

Proti: pár maličkostí by se našlo, ale vše bledne v porovnání s klady hry jenž jednoznačně převažují

+19 +20 −1

SUPERHOT

  • XOne 85
SUPERHOT je hra, ktorá prináša niečo špeciálne. Pokiaľ ste už unavený z nekonečnej záplavy klasických hier, tak toto je hra, ktorú treba vyskúšať.

Tento počin od Poľského štúdia ma naozaj zaujal a bavil. Už hneď po zapnutí ma prekvapilo riešenie menu. Všetko je to robené v retro štýle a nápadne sa to podobá na Norton Commander. Program, ktorý bežal kedysi na systéme MS-DOS. Norton Commander vo mne vyvolal úžasnú nostalgiu, keďže práve s ním som začínal v mojej 486tke. Hra pozostáva z menších levelov, v ktorých sa nachádza určitý počet nepriateľov. Vy ich musíte zabiť. Znie to ako otrepaná klasika. Po spustení prvého levelu ale zisťujete, že toto nie je klasická FPS strieľačka. Máte tu síce rôzne strelné zbrane, meče, kladivá a kopec iného, ale to špeciálne je ako tu funguje čas. Čas beží len pokiaľ sa hýbete. Ak stojíte a nič nerobíte, tak čas skoro úplne stojí. Predstavte si, že ste Neo v Matrixe. Pokiaľ na Vás nepriateľ vystrelí, tak vidíte kadiaľ poletí náboj. Každý pohyb si musíte dobre premyslieť, lebo nepriateľov môže strieľať naraz viacej. Nepriateľov môžete zastreliť, umlátiť zbraňou v ruke alebo po nich niečo hodiť. Podľa ich pohybu si ale musíte dobre premyslieť, ako to urobíte, aby ste ich trafili. Nepriatelia sú všade, dokonca aj za Vami. Hocikedy sa môže stať, že sa otočíte a tesne pred hlavou uvidíte vo vzduchu náboj a Vy už budete vedieť, že máte problém. Chyby sa tu trestajú. Tak ako im, aj Vám stačí jedna rana a je koniec. Niekedy budete musieť proste obetovať pár pokusov, kým prídete na to ako na nich. No je parádny pocit, keď vidíte spomalene ako náboj letí presne na nepriateľa a vy viete, že za chvíľku bude po ňom.

Príbeh je krátky, ale celkom zaujímavý. Podaný je pomocou rozhovoru Vášho priateľa s Vami a aj tu je cítiť nádych filmu Matrix. Po prejdení príbehu je tu možnosť hrať rôzne výzvy a porovnávať sa so známymi. Môžete opäť hrať jednotlivé levely, ale s rôznymi úpravami. Hra dokáže zabaviť na pár hodín aj po odohraní príbehu a to je veľké plus. Grafika je netypická ako samotná hra. Prostredie levelov je z najväčšej časti biele, zbrane a použiteľné veci sú čierne a nepriatelia sú červený a kryštalický. Takáto grafika do hry sedí a je veľmi príjemné pozerať sa, ako sa nepriateľ rozletí na malé kúsky po zásahu.

SUPERHOT je noazaj niečo iné a netypické. Kto rád vyhľadáva takéto hry, tak by si to mal vyskúšať. Ja osobne doporučujem, nakoľko ma hra naozaj bavila a vždy som sa tešil na nový level.

P.S.: Túto hru som mal možnosť zahrať si aj na VR na PC s plným snímaním pohybu celého tela a musím povedať, že je to jedna z najlepších hier aké som na VR hral. Stretol som sa s veľa negatívnymi reakciami na túto hru, ale treba si uvedomiť, že táto hra je primárne robená na VR a komu sa zdala slabá, tak by si ju mal vyskúšať na VR. Mal som možnosť vyskúšať viac VR hier, ale až v tejto malo snímanie celého tela naozaj význam. Pre mňa SUPERHOT VR je dokonalý VR zážitok. (10/10)

Pro: koncept, zábavné, veľa rôznych výziev, štýl menu

Proti: krátky príbeh, vo VR je to oveľa lepší zážitok

+18

Assassin's Creed Origins

  • XOne 85
Hry se dají hrát z několika důvodů: hratelnost, atmosféra, příběh, okouzlení grafickou stránkou, nebo člověk hledá výzvu (vysoká obtížnost). Z těchto parametrů hraje grafika první housle. Jedná se o příjemnou, oku lahodící AAA hru.
V mém případě se jedná o druhou záležitost první byla hra Kingdom Come: Deliverance- 230 hodin, kterou jsem hrál a dohrál na Xboxu one X (ve spojení s "obyčejnou" 4k 65 palcovou TV). Možnost vidět Egypt tak jak mohl vypadat a tak jak jej nikdy neuvidíte v reálu je zážitek k nezaplacení. Zmíním dvě věci: vidět zevnitř Snorfuovu druhou pyramidu (tento faraon má tři, protože ty první dvě se "nepovedly") a pak úžasné panoramatické výhledy z vrcholku pyramid, chrámů, uschlých stromů...
Po stránce herních mechanik i příběhu je jasně vidět inspirace v Zaklínači. Avšak hra je plošší (kvantita vítězí nad kvalitou).
Hru jsem bral jako nádherný walking simulator (kde člověk nemusí nikam spěchat), s tím, že v okamžiku dosažení 40. úrovně jsem už jen snažil hru rychle dohrát. Jediný moment, který mne dostal a patří k těm úchvatným zážitkům, které si budu pamatovat celý život byl osud malé Šadji.
Jedná se o mou první hru z universa Assassina, proto hře dávám vyšší hodnocení a jsem shovívavější k některým neduhům hry (repetitivnost, vyvražďovačky, hraní za Ayaju), které vnímají ostatní.

Pro: Nádherná AAA hra ze starověkého Egypta

Proti: Kvantita mnohdy vítězí nad kvalitou

+18

Vampyr

  • XOne 80
Na Vampyra jsem měl od vydání hry zálusk, ale asi jako všichni z vás i já mám velkou frontu her před sebou, takže na upíra došlo až teď, když Xbox oznámil, že ho stáhne z Game Passu.
Hra se odehrává v Londýně v roce 1919 v době španělské chřipky. Naším hrdinou je doktor Jonathan Reid, který se probudí v masovém hrobě, pocítí touhu po krvi a smolně jeho první obětí je jeho sestra. Hra ho dál provede čtyřmi londýnskými čtvrtěmi při snaze vypátrat a ukončit upírskou nákazu.
Vampyr je velmi ukecaná záležitost, není divu, že Dontnod předtím dělali skvělý Life Is Strange, dialogy mě hodně bavily, bylo to jako sledovat panství downton. Soundtrack byl úžasný, zasazení hry do temných nočních uliček dodalo hře skvělou atmosféru. Graficky žádná bomba, ale nemůže všechno vypadat jak to Battlefield.
V každé čtvrti bylo kolem 12 NPC postav, o které jsem se mohl postarat nebo "postarat". Pokud jsem někoho zabil a odkrvil, získal jsem expy, ale záleželo jak na tom dané NPC bylo zdravotně. Mohl jsem někoho napřed vyléčit jako doktor, zvýšit jeho exp hodnotu a pak ho zabít. Touto mechanikou se ve hře reguluje obtížnost, protože když nezabiju tak leveluju opravdu velmi pomalu. Vampyr má achievement za dohrání hry bez zabití těchto postav, je to v boss fightech výzva, ale není to nehratelné. Bossové jsou zábavní, jsou dostatečně odlišní, aby nenudili, což se nedá říct o běžných soupeřích, kteří se neustále na ulicích spawnují a v druhé půlce hry už nejsou žádnou výzvou a pouze zdržují.
Jonathan disponuje několika schopnostmi, které se levelují, není jich moc ale jsou dobře navržené a při kompletování v new game mě bavilo zkoušet odlišné věci než při prvním průchodu. K dispozici jsou střelné zbraně a zbraně na blízko, střelné jsem asi ani jednou nepoužil.
Nejsem si úplně jistý, jestli je Vampyr tak skvělá hra nebo mi prostě zrovna výjimečně sedl, ale kdyby bylo vše v pořádku dával bych 95 %. Bohužel hra i dva roky po vydání má na Xboxu velké potíže s nahrávacími časy, každý vstup do domu je loading, něco v něm seberu, ihned odcházím a další loading. I při volném běhu ulicí velmi často hraní přerušil zhruba 15sekundovy loading s velmi to kazilo zážitek ze hry takže nakonec snižuji hodnocení na 80%.

Pro: Atmosféra, příběh, hudba.

Proti: Loading

+18