Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Polda 2

FingonFingon
Dohráno
  • PC 80
Tak, a dohrál jsem to znovu! Vlastně bych tento komentář ani nemusel psát, protože vše důležité ohledně grafiky, namluvení a vztahu k zahraniční herní produkci už za mně shrnuli jiní. Pro mně osobně spočívá význam Poldy dvě v tom, že na rozdíl od zbytku herní produkce jde o konzervu tehdejší popkultury. V žádné, skutečně v žádné jiné hře se takový mix až mišmaš neobjevil a popravdě jde silně na úkor příběhu, který, řekněme si to upřímně, opravdu za moc nestojí. Co na tom, že v Létě s Oskarem prodává na nádraží lístky Duke Nukem a v prvním Poldovi vystupuje ségra Lary Croft. V Poldovi 2 máme přímo její klon a navíc i Pamelu Anderson se strážní věží z Pobřežní hlídky, Esmeraldu, která během svého krátkého camea vyjmenuje všechny hlavní postavy stejnojmenné telenovely (a prosím nezapomeňte, že to byla první věc tohoto typu, která se u nás objevila. Nikdo už by dnes neuvěřil, že to šlo v hlavním vysílacím čase a velká část populace na to opravdu koukala. Bonusové body za to, že Esmeraldu dabovala Petra Hanžlíková, která poskytla hlas i Leticii Calderón, Esmeraldině představitelce. Ve hře navíc dabuje všechny další ženské postavy kromě Duo Marylins a krotitelky, o které se postarala Valérie Zawadská).

Nevím ani o žádné jiné hře, ve které by to dostali politici takhle sežrat jako právě v Poldovi 2. Na blábolícího Baštu z BIS si dnes vzpomene jen málokdo, stejně tak jako na politika, který se stal vzorem pro Rumlcajse (Jan Ruml). Nádherně napsaný je Miloš Zeman, snažící se zachránit státní rozpočet hrou na automaty. Václav Klaus jako doktor Zweistein, chybí snad jen Václav Havel (ale jeho kresba je alespoň zvěčněná v Poldovi 1). O dabing těchto postav se postaral Václav Faltus, další známé jméno z druhé poloviny devadesátých let. A generální ředitel TV Nova si je nejen trochu podobný vzhledem, ale i hlasem. "Néé, do sklepa néé, to je moje televize!"

(Když jsem psal komentáře k Horkým létům, Izerovo napodobování politiků mě štvalo - Izerův problém je v tom, že svou skupinu hlasů používá pro všechny postavy, které namlouvá, ať už je to v Horkém létě nebo v (Městské) policejní akademii a dalších kazetách).

Zkrátka a dobře, Polda 2 je pro mně nostalgickou vzpomínkou na zašlé časy - ne kvůli tomu, že jsem tu hru kdysi hrál, jak se obvykle taková nostalgie projevuje, ale proto, že je vyloženě napěchovaná dobrým i zlým, klišé i perlami z doby, kdy jsem tak říkajíc začínal rozum brát.

EDIT: Proboha, já zapomněl zmínit božského zpěváka Vlado Mečiara! (a na všechny ty hrubky, co jsou v titulcích. Někdy v nich zůstaly zachovány i poznámky pro dabéry, jakože danou větu musí říct slovensky).
+49

Dishonored

AppleCoreAppleCore
Dohráno
  • PC 95
Half-life se potkalo s Bioshockem, skočil do toho Thief s komplexem Altaira a rozpoutalo se vražedný peklo, kde slovo stealth (jakožto herní žánr) konečně dosahuje svýho plnýho významu.

A třebaže já osobně stealth akcím moc neholduju, tahle mě chytla jako žádná jiná. Ona to totiž neni žádná prdel a dostat se tam kam potřebujete, aniž byste museli někoho zabít, je vskutku velká výzva. A to i proto, že máte hned několik možných způsobů, jak misi (potažmo celou hru) dohrát. Jednak existují vždy alespoň čtyři varianty jak se kam dostat a jednak máte k dispozici externí úkoly, díky kterým můžete misi splnit vždy jinak. Hru tak můžete dohrát za trestuhodných pět hodin (jste-li pitomci a jdete jenom za hlavním úkolem) a nebo taky za osm a více (chcete-li si hru vychutnat se vším všudy). (je to docela těžká záležitost, přestanete-li se plížit, stačí kulka dvě a je po vás)

A protože jste ultimátním assassinem dali vám tvůrci celou řadu schopností (např. teleportace, posednutí), který parádně spestřujou hraní a vlastně jsou důležitým prvkem k postupu hrou (ač jsem je používal minimálně).

Příběhově je Dishonored záležitost sice dost jednoduchá, ale forma, kterou je nám příběh prezentován povznáší celou hru o dvě úrovně výš. Vše probíhá skrze město ubíjející mor, korupci, intriky, ale i zvrhlost a brutalitu. A že jsem zmínil město ubíjející mor, musím taky zmínit parádně navržený lokace, kde všechno má hlavu a patu, všechno graficky krásně vypadá, nic nepůsobí uměle, každá lokalita má svojí specifickou atmosféru a všechno si musíte hledat sami (neni to jako AC že máte do oka mlátící úchyty na každym metru). Co mi hru lehce kazilo byla někdy strašná tupost nepřátel, kdy jsem se proplížil doslova před nosem několika stráží, ale to není nic oproti tomu, že když necháte někde ležet mrtvolu, je jim to většinou srdečně jedno (jejich hlídací psi jsou snad chytřejší než oni).

Jako asi každá hra, má i tahle svoje chyby, jsou ale natolik zanedbatelný, že člověka nerozhodí. Dishonored je pro mě za poslední dlouhou dobu suverénně největším herním zážitkem. Po více než roce jsem totiž měl opět pocit, že tu hru vážně hraju.

Pro: zvrhlost, korupce, intriky, mor, brutalita, steampunk, grafika, zvuk, atmosféra, prostředí, více způsobů jak plnit misi

Proti: tupost nepřítel, těch cca osm hodin bylo málo (což je ale moje chyba)

+49

Doom 3

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 80
Doom 3, svého času velký konkurent Half-Life 2. Hororová hra s nedostižnou grafikou a hratelností jak ze staré školy. S hratelností to tak horké nebude. Svým způsobem byla v některých ohledech dost novátorská. Vždyť, v které jiné hře uvidíte na zemi válet brnění, munici, či lékárničku, a místo okamžitého sebrání budete přemýšlet o tom, kde se všude objeví monstra.

Jako zpestření by to bylo fajn, ale když se tohle děje celou hru, tak už je to otravné. Doom 3 se chlubí klaustrofobickou, temnou atmosférou. Pocit, že jste sami, a jen tak se z toho nedostanete. Prostředí je temné, a vy si ani nemůžete se zbraní v ruce posvítit. Ano, je to jak z hororu, kdy si na chvíli posvítíte, abyste později vystříleli do tmy naslepo celý zásobník.

Zbraně jsou udělány dobře a souboje jsou správně akční. S většími zmetky i docela adrenalinové. Jenom věčná škoda, že se mrtvoly hned vypaří. V tomhle směru mohl Doom 3 klidně navázat na svého předchůdce. Inteligence protivníků je na úrovni tupých zvířat. Tuhle nevýhodu nahrazují docela slušnou palebnou silou, rozmístěním a hodně odpudivým vzhledem.

Grafika je na špičkové úrovni, i když se tu světlem dost šetří, a prostředí není zrovna rozlehlé nebo rozmanité. Zápletka v podobě podivného nálezu na Marsu a následného nevyzpytatelného experimentu je dobrá. Jednoduchá a dobrá. Trošku to připomíná film Horizont Události. Hororové bezútěšné sci-fi.

I přes spoustu věcí, které mě u hraní štvali, byl Doom 3 dostatečně zábavnou hrou, kterou jsem bez pocitu nudy dojel až do konce. A to je dobré, zvlášť když délka hry je ucházející.

Pro: zbraně, ošklivá monstra, atmosféra, zápletka, souboje

Proti: až moc tmy, zjevování monster za zády, někdy frustrující střílení do tmy

+49 +50 −1

Alan Wake

LuccinyHryLuccinyHry
Dohráno
  • PC 90
Mokrý sen každého čtenáře Stephena Kinga. Jeho jménem hra začíná a autoři rozhodně nepřehánější - všechno je jako vystřižené z jeho knih. Slovem všechno myslím úplně doslova kompletně všechno - příběh, postavy, zápletku, atmosféru, humor, formu, prostředí, dialogy, "to," proti čemu bojujete, vzpomínky na dětství. Odehrává se to sice v Oregonu, ale to je v podstatě Maine západního pobřeží, navíc jméno Kingova rodného státu alespoň nese sympaťák DJ z místního radia. Hra je vlastně strašně neoriginální, protože všechno přejímá, na druhou stranu ale dnes těžko vytvoříte něco čistě originálního, takže rozhodnutí čerpat z osvědčené kvality a nesnažit se nic vylepšit je podle mě dobré. Kingovy romány jsou všechny podle stejného mustru - a ten funguje, takže proč to měnit. Pokud se vám jeho knížky líbí, nemůžete si Alana Wakea nechat ujít.

Já jsem se od toho doslova nemohla odtrhnout. Jak by vás taky mohl nezajímat osud městečka, jehož největší událostí je každoroční Jelení festival? Hra je rozdělená na kapitoly, bojové sekvence se střídají s povídáním a mnoha cutscénami, takže se pořád něco děje. Jste prostě zvědaví, co bude dál a tak vám to nedá, abyste nepostupovali. Příběh nejdřív působí komplikovaně a roztříštěně (cestou sbíráte útržky rukopisu), ale nakonec do sebe vše zapadne a vše dává smysl. Hra mistrně zvládá něco, co se česky pravděpodobně řekne předznamenávání (foreshadowing) - všichni a všechno, co potkáte, mají později svoji roli. Celá forma vyprávění ve vyprávění je skvěle meta a neomrzí.

Hlavní hrdina se ve tvídovém saku probíhá po turistických cestách přírodním parkem a bojuje s temnotou pohlcenými lidmi. Jsou to v podstatě takoví zombie, což je dobře, protože vám pak nepřijde zvláštní, že se chovají dost jednoduše (prostě na vás naběhnou, velcí drsní zpříma, malí rychlí ze strany). Nabídka zbraní je jednoduchá, navíc ještě musíte hledat zdroje světla a baterie. Přístup k nepřátelům je vlastně dvojí. Můžete se jim postavit čelem, nebo zběsile zapalovat jednu světlici za druhou a prchat. Někdy funguje jedno, někdy druhé, hodněkrát oboje. Obzvlášť ke konci mi přišlo, že se obtížnost hry dost snížila, protože vám brzo dojde, že se vyplatí hledat skrýše a syslit si všechny super zbraně typu granát ("tohle nevypadá na standardní lesnickou výbavů"), protože pak většinu situací vyřešíte úprkem a průběžným odpalováním světel. Stíny ovládají i různé předměty od pneumatiky po kombajn, takže jednotvárnost nehrozí. I když je pravda, že poslední boss - celkem impozantně vyhlížející tornádo - je zcela nenáročný, až se vám zdá, že tohle nemůže být poslední. Existuje i něco, co je v menu ambiciózně označováno jako minihra, ale myslí se tím jen občasné posunutí plošiny, abyste mohli přeběhnout.

Vývojáři jsou Finové, takže možná proto si v této hře zasazené do ryze amerického kontextu nemohli odpustit trefnou a vtipnou poctu severským bohům. Heavy metalové podium uprostřed lesů byl skvělý odlehčený moment, vyrovnal se mu snad jen váš komický kamarád ověšený světýlky na stromeček. Ještě mě napadá, že městečko Bright Falls působí tak trochu jako Ku Klux Klan kolonie, protože je 100% bílé, ale tak co už.

Pro: Stephen King

Proti: drobnosti, které neubírají z celkového dojmu

+49 +50 −1

Wolfenstein: The New Order

pipboypipboy
Dohráno
  • PC 85
Jop, FPSka ve který kosíte nácky, sbíráte lékárničky a z rozbitých krabic vypadávají užitečné věci. 2014.

Příběh je sice hodně děravý a napěchovaný patosem, ale postavy jsou zajímavé, humoru je dost a celkově Wolf po této stránce funguje velmi uspokojivě.

Líbí se mi systém perků, oficírů, umělá inteligence nepřátel funguje tak akorát, v mnoha částech hry výborně funguje stealth přístup. (To, že hozený nůž je instakillový projektil bez ohledu na to, jestli trefíte kotník, helmu, nebo batoh, přejdu.)

Úrovně jsou vesměs poskládané z "arén" - některé si říkají o přestřelku, jiné o tichou práci a často okolím prochází několik cest, o secrety taky není nouze. Na některých místech si level design nezadá s Deus Ex (při nejmenším s Human Revolution).

V posledních částech hry mi přišlo, že na mě vrhá trochu víc nácků, než by bylo zdrávo, takže nějaké utancování nepřítele nepřipadalo v úvahu. Nutnost zpomalit a přidat na opatrnosti jako taková by nevadila, neustálé dobjení energetických zbraní ale trochu vopruz byl.

Dedikovaná klávesa pro vyklánění se je blbost, automatické vyklánění z krytu bohatě stačí. Vůbec mi přišlo, že v nastavení je nějak moc zcela zbytečných čudlíků.

Graficky hra vypadá celkem pěkně, ale nebyl by to snad idTech5 engine, aby s ním nebyly problémy - přůběžné načítání textur je zřejmé, i když většinu času to člověk nevnímá a na jednom místě v prologu mi framrate bůhvíproč kleslo někam k 5 fps. Taky jsem o něco snížil detaily jen kvůli screen tearingu - nepřišlo mi, že by položka V-SYNC cokoliv dělala. Na jednom místě jsem si všimnul, že hra přestává renderovat panáka o něco dřív, než mi v zorném poli celý zmizí za sloupem, ale o je spíš taková zajímavost.

Celkově vzato výborná střílečka s řadou oldskool prvků a těžko mohlo být zabíjení nácků lepší. Snad jen ten příběh by mohl být vychytanější, co se týče uvěřitelnosti. Každopádně radost.
+49 +50 −1

Half-Life

ad142ad142
Dohráno
  • PC 95
Na hru s názvom Half Life som na rôznych fórach narážal často. Veľa ľudí ju spomínalo, odkazovalo na ňu a to aj napriek tomu, že je už z roku 1998. Nikto s mojich kamošov ju nehral, každý skôr poznal jej odnož s názvom Counterstrike a taktiež nikto z nich nebol ochotný sa do nej pustiť hlavne s dôvodu slabučkých textúr a kostrbatej grafiky. Keďže ja som s iného cesta a skôr ma oslovujú staršie hry a na ešte slabšiu grafiku som s hrania napr. Might and Magic III zvyknutý, rozhodol som sa konečne zistiť, čo je vlastne na tejto hre také kultové a výnimočné.... V neposlednom rade mi k tomu dopomohla aj DH a herná výzva 2016, kde som si ju vybral ako prvotinu štúdia Valve, ktoré je teraz skôr známe ako majiteľ služby Steam.

Čím teda mohol zaujať legendárne Half Life takého mladého hráča ako som ja?

O hre som si naštudoval pred samotným hraním toho dosť, tak ako to mám vo zvyku. Vedel som s dobových recenzií, že unikátnym je najmä začiatok, kde sa dlhé minúty nebojuje a kde hlavný hrdina Gordon Freeman len pomaly prichádza do práce, trošku vykecáva (asi aby hráči nasali atmosféru komplexu) a pripravuje sa na prevedenie rutinného experimentu. Musel som sa pousmiať, keď som čakal, že ktovie aké výpočty bude musieť robiť alebo čo, ale jeho jedinou úlohou bolo zatlačiť nejaký vozík na určené miesto... :) To by som zvládol aj ja, a to len teraz končím základnú školu...
Ale tento "pokojný" začiatok už nie je ničím výnimočným, je už skoro v každej druhej hre, ale aspoň som zistil, kde sa všetci inšpirovali...:) Čo bolo pre mňa veľmi osviežujúce oproti dnešným hrám, bola akási "čistá hrateľnosť". Teda že tu neboli žiadne dlhé "vykecávačky" (ktoré aj tak skoro každý odklikáva) žiaden nudné renderované videá, ktoré len často zdržujú a spomaľujú tempo hry. Tu také nič nebolo... Od chvíle, keď sa v testovacej miestnosti ozve výbuch a všade prská elektrika a s vedcov sú už zväčša už len ležiace (alebo aj občas chodiace) mŕtvoly, začína ničím neprerušovaná herná jazda, kde sa v krásne vyváženom pomere strieda akcia s hádankami, či klaustrofobické preliezanie vetracích šachiet s jazdou na vláčiku. Prestrelky s mimozemskými príšerkami striedajú prestrelky s vojakmi a také slávne páčidlo, ktoré v iných hrách by ste už po získaní samopalu už nikdy nepoužili, zostáva do konca stále najlepšou zbraňou proti maličkým headcrabom... a tak som pochopil, čo je také kultové nielen na tejto hre, ale ja na takom páčidle, prečo je Half Life pre mnohých takou modlou.

Teraz k výhradám, s ktorými som sa často stretával na fórach... Budem teraz taký advokát Half Lifu...
Dočítal som sa, ako viacerí tvrdia, že je čiastočnou vykrádačkou System Shocku 1, ten som však nikdy nehral, ale viem že obsahuje RPG prvky, takže ho považujem za iný žáner, takže toto mi nemohlo vôbec vadiť.
Veľkú kritiku v recenziách vždy zožali úrovne na Xene. Bál som sa ich preto ako čert kríža, ale na moje prekvapenie, neboli vôbec také zlé... Prešiel som ich bez väčších problémov, skákanie na plošinkách ale bola určite riadna zmena oproti dlhým hodinám strávených v uzavretých chodbách a vetracích šachtách. Síce dokážem tieto výhrady plne pochopiť, ale pre mňa fakt bol Xen viac-menej príjemné osvieženie... Záverečný boj s bossom Xenu bol trochu frustrujúci, tie je ho teleporty mi šli riadne na nervy ale veľký zákys nepriniesol ani tento súboj... Hmm, celkovo som celý Half Life prešiel za 14 hodín (tak mi ukazuje Steam), hral na strednej obtiažnosti Normal a do návodu pozrel len párkrát kvôli Xenu. Čakal som na prvýkrát dlhší hrací čas, asi som už zvyknutý na dizajnérske a programátorské finty v iných, novších hrách, ktoré tvorcovia od Half Life odpozerali a tak som takmer vždy vedel, s čím si mám ako poradiť. Takmer okamžite som sa potom pustil do datadiskov Opposing Force a Blue Shift, ktoré som zvládol takmer na jediný záťah za pár hodín, ale to už do tohto komentára nepatrí...

Na záver ešte odporúčam výborný mód, ktorý do pôvodného Half Life pridá titulky rozhovorov, (ktoré tam inak programátori nedali) a ktorý je aj vo verzii, ktorá obsahuje aj vydarenú češtinu...

Pro: Atmosféra, príbeh, vyvážená hraťeľnosť, páčidlo...:)

Proti: Nič zvláštne som nenašiel

+49

Hellblade: Senua's Sacrifice

FritolFritol
Dohráno
  • PC 95
Hellblade sleduju od prvního teaseru na E3 někdy před třemi lety, pokud se nepletu. Tou dobou se ještě zdálo, že to má něco společného s Heavenly Sword a nikdo vlastně ještě donedávna netušil, jak se to bude hrát. Hry od Ninja Theory ale zbožňuju, tak jsem neměl obavy, že by se něco podělalo. Očekávanou third person akci jsem sice dostal, ale dosti atypickou.

Na hře je opravdu vidět, že byla dělaná s láskou, aniž by jim do toho kecal vydavatel či je nějak tlačil čas a peníze. Vývojáři si, řekl bych, splnili sen a při hraní je to dosti znát, protože věřte nebo ne, nic podobného jste s největší pravděpodobností nehráli. Podstatná část gameplaye je chůze a naslouchání hlasům, nabízí se zde tak označení walking simulator, řízlý akční rubačkou se Souls-like nádechem. Souboje jsou tak sice rychlé, ale zráveň jsou vlastně vcelku tuhé.

Atmosféra je pravděpodobně to nejlepší na celé hře. Zpočátku vás vyděsí s jistou formou permadeath Jak to s tím ale je, jste si určitě stihli někde přečíst a následně vás děsí na každém kroku. Nepoužívá k tomu laciný jump scare či jiné hororové klišé. Jedna z hlavních featur je zde frustrace, ač to může znít divně. Je to ale tak, nevím zda to funguje u každého, ale já měl po celou dobu hry strach, nervy v kýblu a gamepad se topil v potu. Je to strach z neznáma, ze selhání, z temnoty. Tomu všemu dopomáhá bezchybné ozvučení v čele s hlasy a tím, co říkají, jelikož vám neustále podrývají sebevědomí. „She's lightning the torch to keep the darkness away. It's not gonna help her.“

Čeho si jistě jedno bystré oko všimne, je nepřítomnost HUD. Hlasy zde totiž obstarávají všechno. V soubojích užitečně pomáhají místo nějakych ukazatel, health baru apod. Když je nepřítel skoro vyřízený, tak to poznáte jednak na jeho vzhledu a chůzi, ale hlasy vám taky řeknou věci typu „Finish him“ nebo „He's behind you“ pokud zrovna útočí nepřítel, kterého nevidíte. Stejně tak to platí u vás a své zdraví tak poznáte při pohledu na Senuu či zbarvení obrazu. Pokud bloudíte i přes velkou linearitu, tak se o navedení na správnou cestu opět postarají hlasy a zvuky. Geniální řešení a využití velké přednosti hry, řekl bych.

Druhé bystré oko se všimne zase hlavní hrdinky, která je výborně animovaná a ještě lépe vypadá. Nemám na mysli nějaký sexy vzhled, což samozřejmě nepopírám, ale ta pravá krása Senuy spočívá v detailech a mimice. Je mi jasné, že se nelze takhle drbat s každou postavou ve velkých hrách, ale doufam, že tohle bude v budoucnu samozřejmost.

Hudba, na které se podílel i Andy LaPlegua je samozřejmě výborná, což každý, kdo hrál DmC asi tušil. Většina skladeb sice není zrovna uzpůsobena na klasický poslech, ale ve hře funguje na jedničku. Především u soubojů a výborných bossfightů, které sice nejsou nikterak promyšlené jako právě ve zmíněném DmC, ale styl a atmosféra jim opravdu neschází. A samozřejmě nechybí aní krásná závěrečná písnička, která mi teď nějaký týden bude hrát dokola.

Na gamebreaking bug, který se po vydání řešil, jsem nenarazil, ale pár záseků v kamenech, které vyústily ve smrt či opakované loadovaní, jsem zažil. Hra mi běžela na nejvyšší nastavení na vesměs stabilních 60FPS, s malými propady především u skrytých loadingů.

Závěrem nesmím zapomenout na příběh. Ten si každý prožijte sami. Řeknu jen jediné. Hellblade dokazuje, že hry jsou pro vyprávění příběhů mnohem lepší medium než knihy či filmy, jen si toho společnost ještě není uplně vědoma a vývojáři toho málo kdy využijí. Jsem tedy rád za každou vlaštovku a lidem z Ninja Theory děkuji za tenhle skvělý zážitek.


+49

Divinity: Original Sin II

BINGMANBINGMAN
Dohráno
  • PC 70
"Jedinečná hra"
10/10 - Games.cz
"Fascinující, násilné a vtipné"
5/5 - Hrej.cz
"Na téhle hře není takřka nic špatně"
10/10 - Zing.cz
"Bože, to je dlouhý"
7/10 - Bingman

Tento komentář je věnován uživateli Jab, bez jehož podpory bych tento koment nenapsal: Jabe, bez tebe by na DH byla racionalita jen slovem ve slovníku cizích slov.

Pokud si pročtete výše zmíněné recenze, zjistíte, že se v nich často vychvaluje příběh. Musím dát za pravdu, že ten má opravdu zajímavou zápletku a solidní základ pro postavy. Navíc každého zatvrzelého ateistu musí potěšit vyzobrazení Bohů jako sobeckých, mocichtivých parchantů, jak to má taky být. Ale to provedení (čti vyprávění) mi trochu kulhá. Nejenže se hrozně táhne (opravdu bych se nebál hru trochu "prostříhat"), ale zvraty zde mají velmi slabý tah na branku. Moje reakce byla tak maximálně "Aha" a šlo se dál.

Podobný problém mám také s postavami: jak jsem říkal, spousta z nich má solidní základ, hází jim však klacky pod nohy průhledné dialogové možnosti. Vždycky tak nějak z těch nabízených možností tušíte, co si vybrat, aby se stalo, co potřebujete. Nejvíce patrné je to u vašich společníku, kde dosáhnout u všech na konci něčeho jako: "Myslel jsem, že lidem už nemůžu věřit, ty jsi mi však ukázal opak, příteli..." je docela easy business.

Ve hře k tomu není nic památného. Opravdu mi v mysli neutkvěla jediná momentka, zvrat, quest, místo atd. Budu zde možná překvapivě srovnávat s místním otloukánkem Falloutem 3, který, ano, má své mouchy, ale dodnes vzpomínám na quest s ghoulama, kteří chtěli bydlet s ostatními osadníky v jednom hotelu a pak je povraždili, na Vault plný Gary klonů, na misi ve virtuální realitě, na atomovou bombu v Megatonu a její odpálení atd.

K soubojovému systému nemám příliš výtek. Je dostatečně komplexní, avšak při užití trocha toho selského rozumu jednoduchý na pochopení. Nejvíce mi na něm vadí dvojí typ brnění, fyzické a magické v podobě dalších "health barů". Všichni tak mají de facto 3 různé health bary, kde z každého ubíráte nějakou jinou činností a přišlo mi, že je lepší svou partu specializovat na jeden typ útoků (ubíráte tedy jen ze dvou health barů), než mít vyváženou partu 2 mágy a 2 útočníky. Ale zvyknete si. Soubojů však v celé hře nemuselo být tolik. Jak jsem kdysi psal, mám tahovky rád, ale tady bojujete furt s někým. Souboj střídá souboj (jo a střety nejsou zrovna nejkratší) a časem se z toho stane až rutina, protože si uvědomíte, že používáte pořád ty stejné skilly.

Nakonec se dostávám k mé poslední výtce a to k samotnému RP systému. Máte velkou svobodu při vytváření vašeho avatara. Vybíráte nejen skilly a perky, ale také původ, rasu a typ charakteru a díky tomu se vám v dialozích často otevře nějaká nová možnost odpovědi. Většinou se mi však zdálo, že nepřináší nic navíc, tedy že bych se stejného výsledku dobral i bez nich. A třebas takový tag "Barbarian" je úplně na prd, protože jediné co umožňuje, je odpovědět něco na způsob "Budu se koupat v tvé krvi", což bývá v konverzacích zastoupeno i v mírnějších variacích. Stručně řečeno, nikdy jsem neměl pocit, že mi perky a tagy k něčemu jsou, že by hru nějak výrazně ovlivňovaly. Na RPG mi to přijde dost lineární.

Shrnutí:
Přestože jsem to ještě nezmínil, hra mě bavila, ale odvařený z ní nejsem. Prvních 20 hodin jsem byl nadšený, ale hlavně délka, rozvláčnost a množství soubojů mě udolalo a trochu znudilo. Být o polovinu kratší, intenzivnější a kdyby se ze scénáře vyhodilo vše zbytečné, půjdu určitě do zelených čísel. Přiznávám, jsem asi příliš kritický, chtěl jsem však své dojmy konfrontovat s někdy až gloryfikujícími recenzemi a názory a přinést i jiný pohled na hru. Proto jsem se také rozepsal více, než bych býval byl měl v úmyslu. Sorry.
+49 +50 −1

Tomb Raider

FatalityFatality
Dohráno
  • PC 85
  • PS1 90
Na obalu pevné kulaté, ve hře ostřejší než poslední Trumpův tweet na Kimovu adresu, ale čert to vem. Lara Croft odstartovala dodnes trvající mánii sexuální fantazie podstatné části mužské populace a já nejsem výjimkou. Její přednosti však nejsou jedinými přednostmi prvního Tomb Raidera.

Dalšími v pořadí jsou ponurá atmosféra, pozoruhodné monumentální lokace, adventurní část a skvělá hudba. Za hudbu ubírám PC verzi 5 %, kde některá hudba chybí úplně, což na jednu stranu jde lehce vyřešit modem, na stranu druhou jsem ušetřený čas mohl věnovat mému oblíbenému nicnedělání.

Úplně poprvé jsem Laru poznal na demoverzi, kdy ta nám tak zavoněla, že jsme brzy koupili za jářku židovských 1599 Kč verzi plnou (a poté i další čtyři pokračování) a i několikrát ji jako děcka dohráli. Zřejmě i proto moc nerozumím, když někdo tvrdí, že je těžká, nebo že nechápe, jak se skáče. Dojdu k okraji, skočím dozadu, rozběhnu se a skočím. Halo? Střelba je automatická jako úspěšné absolvování maturitní zkoušky na soukromé škole a zde se opět jen projeví nespokojenost těch, co syslí náboje do lepších zbraní, protože co kdyby náhodou? Sice ti po dohrání zbyde 1000+ nábojů v UZI a přes 40 lékárniček, ale hej.

Mně vždycky imponovala rozlehlost zdejších úrovní a některé opravdu vypečené věci, jako umístění železných cihliček do Midasovy dlaně, aby zezlátly. Level s místnostmi Atlase, Damokla a dalšími byl také naprosto skvělý, stejně jako Colloseum a jiné. V podstatě moc nemusím akorát poslední mapy, kde se proháníte v útrobách Atlantidy.

Tomb Raider 1996 byl opravdu průkopník, a i když některé jeho další pokračování byly o fous lepší, stále zůstává v mém srdci a dodnes si ho rád zahraju. Jo a představte si výše zmíněné výtky některých hráčů ve verzi na PS1, kde nebyl libovolný save, ale dalo se ukládat jen u krystalů. To byla vojna!

Pro: prostředí, hudba, lokace, délka, atmosféra, Lara

Proti: závěrečné levely, chybějící hudba (PC)

+49

Little Nightmares

LauronaLaurona
Dohráno
  • PC 85
Když jsem uviděla, co má v Little Nightmares hlavní hrdinka na sobě (žlutý plášť), hned jsem si vzpomněla na „IT“ a lehce znervózněla. Na vraždícího klauna zde ale naštěstí nenarazíte. Narazíte však na jiné věci, a přátelské, až na výjimky, rozhodně nebudou.

Aniž bych věděla jak, ocitla jsem se na palubě obrovské lodi, mířící neznámo kam. Za svitu zapalovače jsem se vydala na průzkum a postupně objevovala všechny lokace a bytosti, jenž je obývaly.

Občas jsem měla problém s ovládáním, např. vylézt na šikmou houpačku a jít po ní tak, abych neslítla, byl docela náročný úkol. Naštěstí tam však podobných zrádných míst bylo poskrovnu.

Po celou dobu hraní jsem vždy napjatě sledovala, co mě čeká v další místnosti a byla připravena na rychlý úprk. Nemůžu říct, že bych se při hraní vyloženě bála, bylo tam však několik velmi nepříjemných mrazivých momentů (např. staříkovi ruce šmátralky, či výtah, ze kterého na na vás vyběhne kuchař).

Za nejlepší část celé hry považuji závěrečné vyvrcholení příběhu, včetně napínavého bossfightu, při kterém jsem napětím téměř nemrkala.

Little Nightmares bych doporučila úplně všem, kteří milují atmosferické hry. Hudba, společně s pěknou grafikou, nechají jen málokoho chladným a nevadí, že je hra krátká. Pokud budete umírat tak často jako já, bude vám délka hry bohatě stačit.
+49

Baldur's Gate III

PeachPeach
Dohráno
  • PC 100
Hráno v co-opu:

Pro vášnivou hráčku tabletop DnD5e, fanynku Baldur's Gate II a loremasterku Forgotten Realms je jasné, že Baldur's Gate 3 je splněným snem. Na nějakou chvíli jsme se spoluhráči vyměnili stůl a papíry za počítač a discord a ponořili se na desítky hodin do roleplayového hraní nové pecky od Larianu. Nezklamala ani v nejmenším. Propracovaný příběh, obrovská volnost a neuvěřitelné množství řešení každé herní situace opravdu připomíná naše běžné hraní a "umělý" Dungeon Master odvedl v tomto případě až neuvěřitelně skvělou práci. Moji hráči byli navíc nadšeni, že ačkoliv se BG3 nedrží papírových pravidel vždy naprosto striktně, jejich oblíbená komba a buildy stejně fungovaly na jedničku.

Za mě tedy 10/10 hra a mohla bych tak můj komentář ukončit. Vzpomněla jsem si však, že u komentáře k druhému dílu této série jsem definovala šest bodů, které bych chtěla v každém západním RPGčku. Pojďme si je společně projít a odhalit tak přeci jen nějaké nedostatky BG3, které nemusí být na první pohled zřejmé na rozdíl od "je to spíše Divinity: Original Sin III než další Baldur's Gate."

1) Rozmanitost kouzel: Ačkoliv DnD od druhé edice ušlo velmi dlouhou cestu, některé věci se příliš nemění. Jednou z těchto věcí jsou kouzla. Ano, máme tu méně instant killů, ale to celému systému jen prospělo. Rozmanitost zůstává stejná, je obrovská a co víc, řada zdánlivě zbytečných kouzel má nevídaná využití. Bonusy a výhody při skill check hodech jsou najednou stejně důležité, ne-li důležitější, než silná bojová kouzla. Jump, fly, feather fall, speak with animals/dead či see invisibility vám značně obohatí hru a dokonce i vyčarování deště vám může vyhrát souboj.

2) Popisky každého itemu: Doba pokročila a dnes je ve hrách možné vidět nasazený předmět detailně přímo ve hře a ilustrace u popisku tak nejsou třeba. Samotné popisky však stále miluji a tady mi přijde, že Baldur's Gate 3 nejede zrovna na maximum. Některé popisky i u velmi zajímavých příběhových předmětů jsou vyloženě odfláklé, minimálně u jednoho legendárního artefaktu dokonce zcela chybí. Osobně si umím představit i postupné odkrývání historie kouzelných artefaktů pomocí skill checků, které by do hry perfektně sedlo, třeba by vedlo i k nějakému vedlejšímu questu, a považuji tak aktuální stav za promarněný potenciál.

3) Smysluplný loot: U BG2 jsem psala "Při nedodržení tohoto bodu se u novějších her vztekám nejvíc. Hrdina bojuje s minotaurem, třeba jen s nohou od židle, protože právě utekl z vězení, a já už se těším na jeho krásnou obouruční sekeru, kterou se mi snaží zaseknout do hrudi. A nic. Vypadne z něj potion, 5 mincí nebo třeba epický luk, ale sekera nikde..." Larian se snažil, to je vidět. U některých předmětů dokonce v popisku píší proč byly nalezeny zrovna na tak podivném místě, kde byste je určitě nečekali. Ale proč z po zuby ozbrojeného vojáka, který je v perfektně padnoucím setu z kovu od hlavy až k patě, vypadne pouze zbroj a nikoliv už boty, rukavice a helma, to nepochopím. Naštve hlavně, když hledáte helmu, co se vám hodí ke zbroji, soupeř má přesně takovou a ona pak v lootu není...

4) Rozdělení příběhové linie: Tak tohle je jedna z velkých předností této hry. Vlastně jsem to asi nikde neviděla zpracované lépe. Nejenže drtivá většina hry je nepovinný obsah, ale snad na každé příběhově významné místo vedou minimálně dvě cesty. Dokonalost.

6) Multiplayer: Ano! Ano! Ano! Konečně! Wasteland 3 i oba Divinity: Original Sin jsou sice super hry, ale DnD co-op je tu v mém dospělém životě poprvé, a to po dlouhých 17 letech od Neverwinter Nights 2.

A kde mám pátý bod? Ten byl "vztahy mezi postavami" a oceňoval, když se vedlejší postavy umí pobavit i sami se sebou a nemusí se tak vždy vše točit jen kolem hlavního charakteru. Tady ale neposloužím, hráli jsme v plném počtu custom postav a vztahy jsme si tak vytvářeli sami. Někdy velice přátelské, jindy docela napjaté. Takže ačkoliv se těším i na singleplayer hraní a vzrušující atmosféru letního tábora, kde chce každý spát s každým (jak jsem četla v diskuzi), tady hodnotím náš co-op a ten byl nejlepším videoherním zážitkem v mém životě. Těším se, moc se těším, až jej jednou něco překoná.

Dohráno za 94 hodin.

Pro: Nejlepší DnD multiplayer na PC s neuvěřitelnou volností a rozmanitostí řešení problémů.

Proti: Loot a předměty celkově by mohly dostat trochu více péče, ale to fakt hnidopišsky hledám, co vytknout.

+49

The Operative: No One Lives Forever

IndianIndian
Dohráno
  • PC 100
Težko hledat chyby na této téměř dokonalé FPS v které najdeme jak vyborný příběh, skvělý level design i chytré nepřátele, ale to co je hlavním tahounem cele hry je humor od čehož se odvíjí desítky rozhovorů nepřátel, přátel i loutek :-) a řeknu Vám že u každého se budete nesmírně bavit a jen s překonáním zabíjet ony aktéry malé komedie, kterou jste si vyslechli za rohem. Vinu na tom má i výborný dabing. A vězte že hra je jimi prošpikována takřka celá a nejen to je i plná vizuálních vtípků, narážek a dělání si srandy s tématu ( hra je dalo by se říct parodie na bondovky kdy hrajete za agentku Cate Archer ) víc prozrazovat nebudu....běžte a zahrajte si ji, stojí za to :)

Pro: hratelnost, humor, level design, gadgety, dlouhá hrací doba, zbraně, dabing

Proti: horší grafická prezentace

+48

World of Warcraft

RenyReny
  • PC 100
WoW je hra, která mi nejvíc ovlivnila život. Dřív jsem byl zastáncem názoru, že to není jen hra, že je to něco víc, nedílná součást životního stylu a životní filozofie, čemuž se můžu teď akorát zasmát. Asi bych lhal, kdybych tvrdil, že mě WoW úplně nepohltilo a k závislosti jsem skutečně neměl daleko(během dvou let asi 100 dní čistého času hry, z toho první rok asi 65 dní)a kdybych tento komentář psal před rokem nejspíš by byl plný superlativů. Jenže ho píšu teď, kdy je můj názor na hru už mnohem střízlivější. Nemůžu WoWku upřít, že mi spoustu věcí dalo. Našel jsem si spoustu nových kamarádů, na spoustu událostí mám krásné vzpomínky, ať už na raidy, na BG, na guildu nebo na organizaci a hlášky na TSku. Dřív jsem si ale neuvědomoval, že spoustu věcí i ztrácím, a tou největší ztrátou bohužel nebylo množství času, promrhaného dychtivou honbou za každým, třeba i sebemenším vylepšením equipu, statistik nebo reputace, který šel strávit v reálném světě, a ne v tom virtuálním. Nejhorší bylo, že čím víc jsem postupoval ve hře, tím víc jsem klesal ve svém životě. Začal jsem mít problémy ve škole, oddaloval jsem se ode všech kamarádů a i od rodiny, ale včas jsem si uvědomil co se děje a výrazně jsem hraní WoW omezil. Po této zkušenosti jsem si mnohem víc svých blízkých začal vážit a líp se k nim i chovat, protože díky WoW jsem si uvědomil co v nich mám, a už i proto mu musím dát nejvyšší hodnocení. Jeden z herních tipů od Blizzardu, zobrazovaných během loadingu, který paradoxně s hrou samotnou nemá nic společného, říká: "Buďte se svými kamárady v Azerothu, ale nezapomínejte na kamarády mimo Azeroth"... neřídil jsem se tím, ale teď vím, že to je ta nejlepší rada pro hráče WoW. Pořád WoW hraju, ne kvůli hře samotné, ale právě kvůli kamarádům co v ní mám. Dnes už mám jasno...skutečně to je jen hra.
+48 +54 −6

FlatOut: Ultimate Carnage

ChuckChuck
Dohráno
  • PC 95
Hra je v podstatě kopií úspěšného 2. dílu s několika rozdíly. Tím nejpodstatnějším je vylepšení grafické stránky, která je vskutku nadupaná, ovšem přináší zvýšené hardwärové nároky, takže majitelé slabších strojů se mohou potýkat s problémy. Dalším rozdílem je zvýšení počtu soupeřů ze 7 na 11 hráčů, takže především po odstartování je to správný chaos a při samotném závodu se máte co ohánět, abyste udrželi solidní pozici, ale o to je hra akčnější.

Hra je rozdělena do dvou režimů a sice FlatOut, který obsahuje známé závody z 2. dílu a Carnage, který je nově doplněn o doprovodné zábavné i méně zábavné disciplíny, u nichž se hráč také leckdy pěkně zapotí.

Někdo namítne, že hra nenabídla mnoho nového a že je to zase jen dvojka, ale vzhledem k její předchozí úspěšnosti, skvělé hratelnosti a ojedinělému hernímu nápadu její fanoušci určitě nic nenamítali.

Co dodat? Mně závody s destruktivními prvky sedly jak vyšité, takže kdyby vývojáří zapracovali na dalším dílu, přijmu jej s otevřenou náručí.

Pro: skvělá grafika, nápad, hratelnost, doprovodné disciplíny

Proti: hardwärová náročnost

+48

Machinarium

ugraugraugraugra
Dohráno
  • PC 75
Oba Samorosti patří mezi mé oblíbené hry, takže jsem od Machinaria hodně očekával. Kdo však od něčeho hodně očekává, bývá často zklamán, protože ne vždy to dopadne podle jeho představ. To se naštěstí u Machinaria nestalo, naopak. Je to ještě lepší, než jsem se vůbec odvážil doufat.

Těžko se dá popsat, jak je tahle hra roztomilá, hezká a skvěle se hrající. To prostě musíte zažít na vlastní kůži. Podobně nadšen jsem byl už snad jen u World of Goo, což je pro mě asi jediná hra, která se s Machinariem může kvalitativně srovnávat. Celé grafické ztvárnění je prostě nádherné, město, kde se hra odehrává a všechny robotické postavičky jsou kouzelné, hudba a zvukové efekty jsou perfektní. Hádanky dávají smysl, takže se nekonají nesmyslné kombinace typu "použij banán na metronom, čímž zhypnotizuješ opici, kterou následně použij na hydrant" (schválně kdo uhádne ze které je to hry). Většinou jsem se zasekl na logických minihrách, které jsou výborné a to říkám i přesto, že osobně hlavolamy v adventurách nemám rád, jelikož jsou převážně nudné a nezajímavé. V Machinariu jsem se ale na další puzzle vyloženě těšil.

Nutno říct, že některé hlavolamy byly docela těžké, ale i na to autoři mysleli a zabudovali do hry zajímavý systém nápovědy. Když nevíte co a jak, stačí si z menu vyvolat jakousi knížku, která je ale zamčená. Zmáčknete tedy čudlík a začne minihra, ve které ovládáte klíček, jenž umí střílet a zabíjet potvory, co se vás snaží sejmout a prolétáváte zleva doprava k zámku. Když tam doletíte, kniha se odemkne a zobrazí grafický (namalovaný) návod pro celou obrazovku, ve které právě stojíte, včetně řešení hlavolamů. Hezky vyřešené.

Abych ale jen nechválil, musím zmínit i negativa. Takže... eh... no... Sakra, na nic si nevzpomínám :o) Kdybych ale byl hodně zlej, tak bych za mínus považoval délku hry a to i přesto, že jsem hru dohrál tak za 7-8 hodin, což v dnešní době rozhodně není málo (řada AAA titulů vám zabere stejně). Dále mi trochu vadilo, že se s robůtkem nemůžete pohybovat kamkoliv, ale na obrazovce je vždy několik aktivních míst, kam se můžete přesunout. Ale je jich hodně, takže to většinou taky nevadí. No a za třetí, prostředí je trochu stereotypní (95 % hry se odehrává ve městě), ale to už opravdu vařím z vody, protože na tohle během hry vůbec nepomyslíte, jelikož budete uneseni krásně nakreslenými lokacemi.

Já ty kluky český ušatý z Amanita Design prostě žeru. Dokázali naplnit moje očekávání a vytvořili inteligentní a krásnou hru, navíc mě potěšil i závěr, který je otevřený a vsadil bych se, že vzhledem k předpokládanému komerčnímu úspěchu vznikne pokračování. No jo, ale laťka je teď hodně vysoko - dokážou kluci vytvořit ještě něco lepšího? Já myslím že ano, dávám tedy 75 a těším se na dvojku!

Pro: roztomilé, krásné, inteligentní, roboti, hlavolamy, příběh, systém nápovědy, od českých tvůrců

Proti: drobnosti

+48

Syberia

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 100
Precizně zpracovaná hra, nádherný příběh kombinující fantazii a realitu, krásné grafické zpracování (ač pro mě grafika je vždy až to poslední, co od hry vyžaduju). Dodnes vzpomínám na to, jak jsem tuto hru hrál, a takových her opravdu není mnoho. Pokaždé jsem se těšil na nové a nové vynálezy a automaty, které jsou zcela jistě, to nejhezčí, co lze ve hře vidět.

Nejsem bezbřehý fanda adventur, ale sem tam si nějakou zahraju, no a toto byla dobrá volba. Nechci jen chválit, takže i já musím připomenout občas zdlouhavé procházení lokacemi sem a tam, ale na další zápor si už nevzpomínám. Ke hře jsem se nedávno vrátil, abych si vše zopakoval před hraním dvojky a opět jsem byl unešen.

Pro: příběh, neotřelost, fantazie, krásné obrázky, vynálezy a automaty

Proti: občasné opakované procházení lokací

+48 +50 −2

Return to Castle Wolfenstein

Aaron_HillAaron_Hill
Dohráno
  • PC 90
Poprvé jsem RtCW viděl u kamaráda o letních prázdninách roku 2002. Tou dobou jsem trávil čas na chalupě v malém západočeském městečku. Popravdě, v mém věku prázdniny s babi a dědou nepatřily už zrovna k mým vysněným představám. Průlom přišel, když se mi klučina od sousedů pochlubil, že mají doma nové PC. To nebyla příliš povzbuzující informace vzhledem k tomu, že jsem se pár let nazpět ptal jeho starší sestry, jestli mají počítač a ona suverénně vytáhla dětské počítadlo. Optal jsem se tedy kamaráda, co hraje? Když řekl, že Wolfensteina, napadl mne okamžitě Wolfenstein 3D z roku 92. V duchu jsem se smál představě jejich „nového“ počítače.

Samozřejmě jsem se mýlil. Když jsem pak viděl jejich nabušenou mašinu, klesla mi brada. Oproti mému stařičkému P166 to byl přímo zázrak moderní technologie. Po spuštění RtCW jsem se musel opravdu hodně snažit nevypadat překvapeně. Ta grafika byla božská, námět neokoukaný, design úrovní špičkový a při tom všem novém naprosto intuitivní. V člověku se kloubil strach, zvědavost i vzrušení, všechno to bylo tak moderní a úžasně hratelné, že se nešlo odtrhnout. Od té chvíle už mi prázdniny na chalupě vůbec nevadilo trávit, naopak musím trochu rozpačitě přiznat, že jsem každý další den po probuzení vstával s nádhernou myšlenkou na hraní u sousedů. Když prázdniny skončily, vydupal jsem si doma nový počítač.

Při hodnocení RtCW je třeba uvážit, jaké FPS hry vznikaly do té doby. Call of Duty ani Medal of Honor ještě nebyly na světě, akčních her s tématikou druhé války (a okultismu) bylo méně než co by se za nehet vešlo a těžko mohla jiná akce nabídnout alespoň zdánlivě podobnou atmosféru. Engine byl využit do mrtě a nabízí to nejlepší pokoukaní, co v daném roce šlo vytvořit. Nejen že hra ovlivnila můj herní život, ovlivnila i celou následující éru v herním průmyslu a dala vzniknout mnoha dalším legendárním titulům a herním sériím. Povedený začátek.
+48

Mafia: The City of Lost Heaven

CJCJ
Dohráno
  • PC 100
!!!!!POZOR TEXT OBSAHUJE SPOILERY ČÍTANIE LEN NA VLASTNÉ RIZIKO!!!!!

Mafia: The City of Lost Heaven. Rozohral som ju už asi 4 krát ale nedotiahol som ju dokonca. Doteraz mlátim hlavou do steny prečo som to spravil až teraz! Avšak kým som sa dostal k hraniu mojou šikovnosťou mi padlo CD od Mafie na zem a mechanika ho nevedela ďalej prečítať, takže som odniekadiaľ stiahol nejaký mini image a rozbehol som to. Ale to nieje podstatné a rád by som začal kladmi.

Myslím že pozdvihnúť treba filmový príbeh a najmä to, že je to česká hra. Na začiatku je síce trochu ťažká naháčka ale potom Vás hra vtiahne do príbehu a nepustí. Počas hrania sa stane veľmi veľa zvratov (niekomu sa to páči niekomu možno nie) ale keď sa všetko rozuzlí zrazu vám to do seba začne zapadať ako puzzle. K ďalším kladom patrí vynikajúci, filmový český dabing. Hneď po pustení hry Vás v menu možno uchváti hudba a počas hry vynikajúci soundtrack. Ukážky sú veľmi dobre urobené. Ale to som trocha preskočil tutoriál ktorý je tiež dobre urobený a dokonca aj nadabovaný čo nebýva v každej hre. Síce sa mi prvá misia zo začiatku zdala ťažká stačí sa len naučiť ovládať auto potom to ide samo. Ale myslím si, že najťažšia misia je závod. Ten nebyť podvodu by som asi nikdy nedohral. Veľmi zaujímavá misia je v hoteli s efektným výskokom na strechy a odtiaľ sa dostanete do kostola kde to bude ešte zaujímavejšie. Pestrosť misii je tu veľká dokonca je tu aj stealth pasáž keď sa musíte nepozorovane dostať do domu radného, získať dokumenty a presrieľať si cestu von (môžete ale nemusíte). Čim ďalej budete, tým menej ľudom môžete veriť. V Mafii sa mi páčia aj prestrelky, napríklad keď si budete musieť vystrieľať cestu von z podzemných garáží, z reštaurácie. Dostanete sa aj na loď a zahráte sa aj na snipera. V jednej misii budete musieť dokonca zostreliť lietadlo a najväčší masaker bude, ako väčšina dúfa na konci hry. Aj keď stačí si zobrať Thompson 1928 a máte to raz, dva. Zaujímavé sú aj misie u Lucasa ktorý Vám, ak pre neho spravíte nejakú tú ,,službičku" dá vynikajúce auto.

Už nebudem vyzrádzať misie ale pustím sa k ďalším veciam. Myslím si že grafika, aj keď Mafia nepatrí medzi najnovšie hry grafika a najmä tváre ktoré sú robené fotkami vyzerajú výborne. Aby sme rozobrali aj soundtrack. Najlepšia skladba je samozrejme hudba z hlavného menu. Pri prestrelkách a naháňačkách hudba skvelo zapadá do pozadia. Ďalej sú tu aj režimy Voľná jazda a Extrémna jazda. Voľná jazda dobrá ak napríklad nemáte chuť hrať misie alebo chcete vyskúšať nejaké auto. V extrémnej jazde môžete nájsť 19 chlapov pre ktorých spravíte nejakú úlohu a dajú Vám väčšinou dosť zvláštne auto, prototyp. Ale je tam veľká výhoda oproti normálnej jazde a to taká že tam nie sú policajti. Skorom som zabudol na policajný systém ktorý je však trocha nedoriešený najmä pri misiách kde ide o čas.

K záporom by som dal možno len bugy a nechutne ťažký ZÁVOD!

Celkovo je Mafia: The City of Lost Heaven jedna z najlepších hier akú som hral.

Pro: Príbeh, dabing, soundtrack, grafika, autá, misie, postavy, dobre fungujúce mesto, policajný systém, zbrane, tváre, prestrelky

Proti: Bugy a neznesiteľne ťažký závod

+48 +52 −4

Mafia: The City of Lost Heaven

ThellwinThellwin
Dohráno
  • PC 95
Docela jsem zvažoval, jestli mám psát komentář i k Mafii, těžko sem napíšu něco nového nebo objevného a je mi jasné, že číst po "padesáté" to samé, jen jinak napsané, asi spoustu lidí nebude bavit. Ale nakonec jsem usoudil, že Mafia si to zaslouží, speciálně proto, že je to klenot vytvořený v ČR, kterému se podařilo dosáhnout opravdu nečekaného úspěchu a je v tom i trocha té národní hrdosti :)

Přiznám se, že ačkoliv jsem Mafii dohrál čtyřikrát, tak do dnešního dne nemůžu pořádně pochopit, co se mě na ní vlastně tolik líbí, že jsem ji hrál tolikrát. Hry se silným, ale striktně lineárním příběhem, který je při každém hraní takřka stejný jsem vždy považoval za znovunehratelné a nebo až po X letech, kdy člověku z hlavy vymizí všechny vzpomínky i účinné postupy a hra mu je tak schopná nabídnout nějaké překvapení. Mafia je v tomhle výjimka. Musím se přiznat, že pokaždé jsem ten příběh prožíval docela silně, i když jsem věděl, co bude následovat a jak to dopadne. A na konec a závěrečné video jsem se opravdu netěšil.

O technické stránce nemá moc smysl hovořit, je až s podivem (vlastně pro mě ani tak ne, LS3D engine je hodně nadčasový a hry na něm vytvořené zastarávají po grafické stránce pomalu), že hra i po těch letech vypadá hodně k světu, zvuk je také velmi podařený. Snad jen ten český dabing, který je dle mého názoru trochu přeceňovaný, mohl být ještě krapet lepší.

Mafia pro mě není tou nejlepeší hrou, kterou jsem kdy hrál, ale je to jedna z mála her, na kterou asi nikdy nezapomenu a ke které se jednou za čas vždycky hodně rád vracím.

Pro: Příběh, atmosféra, hratelnost, i na dnešní dobu pěkná grafika, k dokonaliosti chybí jen malý kousek

Proti: Občas slabší AI, k dokonalosti chybí jen malý kousek

+48 +49 −1

Max Payne 2: The Fall of Max Payne

John MirraJohn Mirra
Dohráno
  • PC 95
K Maxovi 2 jsem nejdřív přistupoval dost skepticky... Ale hned po několika minutách hraní si mě získal. Oproti minulému dílu se toho moc nezměnilo, snad jen drobně upravený bullet-time (nabíjení zbraně s rotující kamerou je úplně nehorázně cool ;)), celkem povedená grafika a možnost střílet ze dvou Desertů najednou. Musím říct, že příběh je celkem obyčejný a tuctový, ale je podán takovým stylem, že to vůbec nevadí a Maxova cesta nocí vás do sebe prostě vcucne. Škoda jen, že není trochu delší, 6 hodin je opravdu málo :(
Ano, Max Payne je lineární hra, ale nemyslím si, že by to něčemu vadilo. Koneckonců je to "jenom" TPS, tak co :) I přesto mě Max Payne 2 dostal, hlavně svojí ponurou atmosférou, ponurým příběhem, ponurým hlavním hrdinou a ponurým prostředím. Závěr hry je správně filmový a kdo náhodou neví, při dohrání na nejtěžší obtížnost vás čeká alternativní konec.
I kvůli tomu dávám tak vysoké hodnocení.

Takže nezapomeňte... .mirrorS arE morE fuN thaN televisioN ;)

Pro: Fungující a efektivní bullet-time, noir atmosféra, Mona Sax :),

Proti: Krátká doba hraní

+48
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • Vivaldi Baldur's Gate II:… +30
    Baldur's Gate II: Shadows of Amn
    Napsal Vivaldi, 18 dní
    Ok, toto bude celkom zaujímavé. Ako človek ohodnotí hru, ktorú považuje za absolútne…
  • Zoltan Return to Castle… +24
    Return to Castle Wolfenstein
    Napsal Zoltan, 2 dny
    Return to Castle Wolfenstein byl jedním z mých největších herních restů. Hru jsem hrál…
  • Chuck The Last of Us… +23
    The Last of Us Part II
    Napsal Chuck, 20 dní
    Vzpomínám si, jak jsem si před pár lety při pohledu na hlavní postavy v The Last of Us…
  • Flowerpot Blue Prince +22
    Napsal Flowerpot, 23 dní
    V Borgesovej poviedke Zahir je titulný predmet objektom, ktorý môže nabrať ľubovoľnú…
  • jones1240 Clair Obscur:… +20
    Clair Obscur: Expedition 33
    Napsal jones1240, 22 dní
    Nejsem určitě jediný, koho doslova uhranuly první ukázky debutové hry studia Sandfall,…
  • raisen Croc: Legend of… +20
    Croc: Legend of the Gobbos
    Napsala raisen, 10 dní
    Remaster oblíbené plošinovky z 90. let měl původně vyjít už na konci roku 2024, ale…
  • ad142 Atomfall +20
    Napsal ad142, 20 dní
    Atomfall začína klasicky, teda podobne ako množstvo iných videohier. Zobudíte sa bez pamäti,…
  • styeer Brány Skeldalu +18
    Napsal styeer, 6 dní
    Hráno poprvé v roce 2025 a spokojenost. Hra teď vyšla na steamu, tak jsem to zkusil a…
  • Ross Vivat Slovakia +18
    Napsal Ross, 17 dní
    Herní výzva č. 5 -  Zase práce!  Jak jenom začít? Skvělý příběh v nedokonalé hře?…
  • Red Return to Monkey… +18
    Return to Monkey Island
    Napsal Red, 20 dní
    Monkey Island jsem v době vydání nehrál. Jako správný adventurista jsem si nakonec doplnil…