Nejlépe hodnocené komentáře

Tak po dohrání Doom 3 jsem se vrhnul na největší konkurenci roku 2004 - Half-Life 2. Dá se říct, že když jsem to poprvé hrál, dostavil se mi naprostý wow efekt jak taky 3D akce může vypadat a ten mě nepřešel celou hru. A dodnes považuji za největší herní trauma, že jsem se nedověděl jak to dopadne. Moje nadšení z grafiky už trošku opadlo, ale jinak je to stále stejně fantastické.

Stejně jako v originále se jako mlčenlivý hrdina bez tváře Gordon Freeman probouzíte ve vlaku, jenže teď je vše jiné. Od událostí v Black Mesa uplynulo 15 let, lidstvo prohrálo sedmihodinovou válku s mimozemskou rasou Combine, která nyní kontroluje všechny aspekty lidského života, včetně rozmnožování. Lidé co přežili odevzdaně plní roli nižšího druhu a jen podzemí je hrstka rebelů s Gordonovými známými z prvního dílu (strážný Barney, vědec Eli Vance). A objevují se i nové postavy, především pak Alyx Vance, jedna z nejúžasnějších NPC co byly vytvořeny. Krásná, chytrá, vtipná, plná emocí a především užitečná. Navíc má mazlíka - obřího robota Psa, který Vám nejednou pomůže. V průběhu hry se tak snažíte zoufalými akcemi pomoci rebelům, někoho zachránit a možná na konci zastavit největšího zrádce, správce Wallace Breena, který v supermoderní věži čnící nad Městem 17 zrazuje svoji rasu - a nebo dělá zoufalá rozhodnutí, aby zabránil jejímu vyhubení? Vůbec postavy Vám přirostou k srdci jako kdybyste sledovali hollywoodský velkofilm a ne jenom hráli hru.

A právě tady vidím největší chybu - nemyslím že je SPOILER, když prozradím co každý ví. Na konci zastavíte Breena, ale ne Combine. Ani dvojice datadisků nepomůže - v prvním se zoufale snažíte dostat z bortícího se města, v druhém cestujete lese do základny rebelů s důležitými informacemi, ale ke zničení Combine se nedostanete ani na píď blíž. Jak to dopadne? Těžko říct, čekám na to už 11 let.

Graficky to byla před lety naprostá bomba. Ty venkovní projížďky úchvatnou přírodou, supermoderní a mimozemská věž z jiného světa. Dnes už ten wow efekt pod vlivem novějších her co jsem viděl zmizel, ale stále je na co koukat.

A samozřejmě hratelnost. Tak ta je i dneska na 100%. Už díky tomu, že Half-Life 2 je neskutečně různorodý. Ano některá kola jsou trošku moc dlouhá, některý typ akce Vám nemusí vyhovovat, ale najdete tu všechno. Budete se se zapnutou baterkou plížit kanály plných monster, v zbořeném městě s partou spolubojovníků zažijete pravou urban akci plnou sniperů, bomb a trosek, procházet strašidelné vězení, město plné zombíků, projíždět člunem či autem v nádherné přírodě, plné staveb, které můžete prozkoumat a případně si otevřít cestu dál. Za vrchol považuji misi, kde po vzoru hororu Chvění se budete vyhýbat písku plnému písečných brouků - aby se pak karta obrátila a Vy, obdařeni broučími feromony budete velet nekonečné armádě brouků při útoku na jinak nedobytnou základnu. Nebo dobývání naprosto velkolepé, cizí a mimozemské věže. I datadisky obsahují nejeden památný moment a například při obraně údolí před Stridery jsem potil krev.

Navíc mise obsahují nejeden skript a hlavně logické úkoly. Ty většinou řešíte s pomocí reálné fyziky - prostě si přestavte co by mohlo fungovat ve skutečném světě a bude to fungovat i ve hře. Co by mělo jít rozbít rozbít jde atd. Každá mise je tak jedinečným zážitkem.

Samozřejmě bez bojů by to nešlo a naštěstí autoři se vytáhli. Combine jsou v podstatě vojáci, kteří po zásahu moderní zbraní padnou jak podťatí, ale umí výborně spolupracovat, házet granáty, občas snipeřit nebo stavět obranné věže. A kromě nic se vrací i staří známí - headcrabové, co Vám jedním skokem seberou všechny životy až na 1, zombíci, stropní chapači, ale také nepřátelé noví jako antlioni, píseční brouci jak z Hvězdné pěchoty či monumentální Strideři, obří třínozí roboti, kteří jen tak nepadnou. Navíc opět logicky - nepřátelé nebojují jen s Vámi, ale i mezi sebou. Combine nemilosrdně pobíjí veškeré příšery, když se potkají antlion a zombie tak se do sebe pustí a můžete se koukat jak to dopadne. A v roli nečekaných spojenců se vrací energetičtí Vortigoni, kteří jsou ve dvojce úplně jinou rasou, než v prvním díle.

A nakonec zbraně. Ano k Freemanovi patří páčidlo, ale to tentokrát příliš nevyužijete, stejně jako slabší pistolku. Ale už takový magnum udělá se zombie nebo vojákem krátký proces, slabší samopal se hodí proti slabším soupeřům, silnější skolí cokoliv. Brokovnice je pak ultimátní v často procházených úzkých prostorech, kde si stačí počkat na vojáka za rohem. Mínusem je kuše, kterou můžete sniperovat, ale netrefíte nic, protože náboj neletí přímo a také raketomet, protože pobere jen tři rakety a další poblíž většinou nejsou. Hra má plno lékárniček, dobíjecí stanice, baterka funguje díkybohu nezávisle na zbrani, zaměřovač se netřepe při palbě, zkrátka boj je perfektně odladěný.

A pak je tu Gravity Gun, který byl v datadisku Dooma 3 úplně k ničemu. Tady je to ale parádní, protože má tisíc využití. Ať už budete chytat a skládat bedničky či prkna kvůli cestě dát, vytrhávat mříže a zabedněné dveře, rozbíjet bedny s náboji, podávat si nedostupné vybavení, či házet po soupeřích výbušné sudy či kotoučové pily (chuťovka), nepustíte ho z ruky. A když Vám ho v Citadele upgradují, stene se z Vás vraždící polobůh se silami ala Jedi.

Zkrátka podruhé za sebou dávám hře 100%. Half Life je hra s úžasným příběhem plným skvělých postav, na svou dobu neskutečnou grafikou, plná perfektní akci a především neskutečně rozmanitých misí a prostředí. Pro mě osobně nejen 3D akce, ale i hra roku 2004.

Pamatuju si první dohrání F.E.A.R. někde v roce 2007. Tehdy to byla špičková kombinace akční řežby a hororu, ze které jsem byl absolutně nadšený a dal bych bez váhání 100%. A dnes? Už trošku slabší, ale ne úplně vinou hry samotné.

Samozřejmě je tu příběh, který je dávkovaný po malých dávkách, za pomocí záznamníků a nahraných logů z počítače. Je o projektu Origin, na jehož konci je psychopat Paxton Fettell, ovládající telepaticky tisícihlavou armádu klonovaných vojáků. Ale co bylo na začátku? Proč má hlavní hrdina téměř zázračnou schopnost přežít a proč se tu zjevuje spousta duchů v čele s odpornou černovlasou dívenkou Almou? No popravdě celý projekt Origin jsem nakonec pochopil, ale jak do toho zapadají duchové už moc ne. A také jsem nepochopil proč je na likvidaci stovek vojáků nasazen 3-4 členný tým (který stejně většinou chcípne/zraní se hned na začátku.

Graficky je to oproti starším Doomovi 3 či Half-Life 2 chudý příbuzný. Grafika není špatná, různé efekty odletující suti, střepin a jisker při přestřelkách jsou super, ale na vině je fádní, repetivní prostředí - prakticky celou hru procházíte ty samé sklady, kanceláře a laboratoře, což je asi největší mínus hry.

Samotná hra je pak mixem špičkové akce a japonské duchařiny. To znamená, že mimo přestřelek se občas někde něco šustne, občas spadne mrtvola, občas se vedle Vás zjeví duch, uvidíte krvavou halucinaci nebo kráčející Almu. Podobnými postupy straší moderní horory už dobrých 15 let a úpřimně, už jsem z těch filmových duchařin tak znechucený, že jsem se prakticky ani jednou nelekl. Nicméně před těmi roky to bylo zatraceně působivé.

Nicméně jádrem hry jsou přestřelky a to takové, jaké jste v žádné jiné hře do té doby nezažili. Protivníci jsou z drtivé většiny vojáci, kterých na Vás naběhne většinou 4-8 a pokud zkusíte taktiku naběhnout a kosit, je po Vás. Vojáci se kryjí, dorozumívají, pokud přebíhají ostatní je kryjí palbou, pokud se schováte, přiletí granát. Nedělá jim problém vyklánět se zpoza zdí, či naslepo střílet zpoza beden a hlavně jim nedělá problém oběhnout si Vás a vpadnout Vám do zad. Navíc mají přesnou mušku, jejich zásahy pěkně bolí a hned tak nějaká kulka je nerozhodí. Přestřelky se tak mění v adrenalinovou jízdu plnou taktizování, přebíjení, hledání krytů, snahy zasáhnout vyčuhující části těla či ve vhodné chvíli hodit granát. Ano je tu i bullet time, ale ten nevydrží věčně a není spásou... zariskujete s ním, dostanete dva tři nepřátelé a co zbytek? Mimo vojáky můžete narazit na obrněné vojáky (peklo) a párkrát i roboty (ještě horší peklo).

K boji s nepřáteli můžete nést jen tři zbraně a protože probíhají většinou na dálku, využijete spíše kulomety, než brokovnici na blízko nebo překvapivě slabý raketomet. Moje výzbroj byla lehký samopal, těžký kulomet (protože náboje jsou všude) a pak co šlo. Především však parádní railgun, kterým proměníte soupeře v oslizlou kostru na jednu ránu. V boji Vám pomáhají i lékárničky, které nosíte sebou a také upgrady, které jsou skryté a zvedají zdraví a výdrž bullet time.

Takže můžete nadávat na ohranou japonskou duchařinu či repetivní prostředí, ale to nejdůležitější - přestřelky fungují jako málokdy a díky adrenalinu z nich si myslím F.E.A.R. zaslouží titul 3D akce roku 2005.