Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Tak tohle byla jedna z nejlepších her, co jsem kdy hrál. Dohrání mi trvalo cca 2 měsíce, které jsem si rozprostřel na měsíce čtyři (každý den pár hodin hraní a vyneslo to cca 140 hodin i s DLC). Hru jsem rozehrál už někdy po Vánocích 2018, ale můj notebook byl někde na hraně použitelnosti a tak hra ne vždy běžela úplně plynule. Ale jako největší překážku jsem cítil ten anglický dabing, normálně proti němu nic nemám, ale kdy jindy by ve hře měla znít čeština, než když se odehrává v Čechách a její protagonisté, až na pár výjimek, by česky určitě mluvili. Hru jsem tak tehdy opustil a čekal až vyjdou všechna DLC, opraví se bugy, pořídím lepší stroj a přál jsem si, že se nějakým zázrakem dostaví i ta čeština. No a letos se to všechno sešlo a nebyl důvod už hraní odkládat.

A hra je pořádná jízda, příběh střídá totálně akční pasáže s těmi až pohodovými a vtipnými. Postav jsou ve hře stovky a z toho tak padesátka má i významný vliv na hráče a jeho putování Posázavím. Některé si budu pamatovat ještě hodně dlouho, hlavně svérázného faráře Bohutu z Úžic, nebojácnou Terezu, smutného kata Heřmana, melancholickou Štěpánku, ale i toho šlechtického hejska Jana Ptáčka. Stejné je to i s jednotlivými úkoly, zejména ty vyšetřovací opravdu stály za to, stejně tak i situace, kde bylo potřeba být nenápadný. O bojích ani nemluvím, těch pár bitev bylo opravdu velkolepých, nicméně soubojový systém hry je nejlepší v boji jeden na jednoho, kde je naprosto bezkonkurenční a zejména na začátku je boj s kdejakým pobudou opravdu výzva a bojování mě tak bavilo až do konce.

Skvělé jsou i mechaniky typu páčení zámků, okrádání, opravování, nebo třeba i "očista". I takový systém ukládání je dobře vybalancovaný, kromě autosavů při nějakém postupu v ději, či spaním v posteli, lze ukládat prakticky kdykoliv, ale zároveň je to omezeno množstvím Sejvovice v inventáři, které není nekonečné, ba naopak se prakticky po celou dobu hraní počítá jen na několik kusů a navíc se nejedná o nějak levnou legraci, hráč si tak opravdu rozmyslí, kdy už stojí za to hru uložit a který neúspěch případně nechat i s jeho následky. Do příjemných mechanik hry řadím i hru v kostky, která je prakticky ihned pochopitelná, relativně návyková, ale zároveň se v ní nedají vydělat tak vysoké částky, které by mohly rozbít herní ekonomiku (to se povedlo až kvůli DLC Kingdom Come: Deliverance – From the Ashes).

No a samotný příběh je velkolepý, ale často i úplně všední, záleží jak jaké události zrovna proběhly, nebo proběhnou. Nutno uznat, že i velké množství úkolů, které jsou vedeny jako vedlejší, může trvat i desítky minut a hlediska zážitků a emocí hráč prakticky nepozná, že hraje něco "nepovinného", to se také často nevidí. To ani nepočítám ještě třetí kategorii úkolů - aktivity, kde se často jedná o nějakou opakující se činnost především na zlepšení statistik, ale určitě nejde o grindování, spíš jde to zábavné trávení času ve hře.

No a dostávám se k hlavní postavě - Jindrovi. Ten je ze začátku takový vesnický ňouma, ale události a vlastní ctižádost ho velmi významně změní a na konci hry už je z něj chytrý, obratný a vážený muž. Svoje schopnosti rozvijí celkem uvěřitelně, určitě uvěřitelněji než v jiných RPG. Jasně, i tady jsou různé klišé momenty, středověké stereotypy a větší či menší úpravy opravdové historie, ale každý takový okamžik jde na ruku vlastní hratelnosti, takže mi to v důsledku vůbec nevadí.

Co je ale podle mě to nejlepší na celé hře? No přece to prostředí opravdového Posázaví, to přeci není jen nějaká vymyšlená mapa, ale velmi věrně zachycená realita. Všechny hrady, kostely a další významnější stavby tu jsou dotaženy takřka do dokonalosti a opravdu tak zřejmě před těmi 620 lety vypadaly. A ta příroda všude kolem, rozlehlé louky plné květin, hluboké lesy plné zvěře a hub, nebo i různé velké terénní útvary od kopců přes skály, či různé meandry Sázavy a menších toků. To všechno mě vyprovokovalo, abych se do těch míst vydal a prošel si celou mapu i v reálu. Překvapilo mě, kolik toho dodnes stojí, jak se vývojáři opravdu snažili přenést vše, co šlo a zbytek věrně zrekonstruovat. Tady kdyžtak naleznete pár desítek mých srovnávacích fotek z reality a ze hry. Nejlepší na tom všem bylo, že ač jsem v těch místech nikdy nebyl (kromě města Sázavy), tak jsem všude trefil a mohl se pohybovat prakticky bez mapy. Takový zážitek mi žádná hra ještě nikdy nedala a díky za něj, jako i za ty skvěle strávené desítky hodin v neuvěřitelné realitě.

Pro: neuvěřitelná rekonstrukce Posázaví, příběh, postavy, mechaniky, Sejvovice, množství zážitků a to i mimo samotnou hru, český dabing

Proti: občas pozlobí textury, český dabing má pár chybek, ale nic hrozného to není

+37
  • PC 75
Je to české, nově to mluví česky a bylo to zadarmo. A tak jsem si řekl, že si poprvé v životě zahraju erpégéčko...

Technické okénko tradičně na začátek. Ze začátku to vypadalo nadějně. S nastavením vše na "vysoké" to jelo po většinu času slušně a nepadalo to s FPS extra hluboko. Ale pak se ale člověk dostal do centra Skalice a vyvstal problém. Při správných úhlech kamery se dostavil brutální CPU bottleneck, frametimes se rozkolísaly a framerate dropnul na půlku. Problém by nebyl stabilní nižší framerate, to vychytá VRR, ale stutter, ten byl fakt špatný. Sice mě překvapilo, že hra, co má v minimálních požadavcích nějakej stoletej 4jádrovej Phenom je schopna vytížit skoro na max 6 jader nesrovnatelné Zen2 architektury, ale co se dalo dělat. Laborování s nastavením nepomáhalo. Tohle je kochací hra, kde vyosení páčky na ovladači musí vést k pěknému plynulému pohybu. No nic, nastal čas DXVK. Ale bohužel, hra se s ním nespustila. No a tak jsem s hraním skončil a reálně uvažoval o koupi nového CPU. Po týdnu, možná dvou mi na PCTuningu poradili zkusit to zapnout bez Afterburneru. A hle, hra naskočila. Byť bylo celkové FPS o poznání nižší, konzistence byla výrazně lepší, čili dávalo smysl to pořádne rozehrát. Dropnul jsem ještě stíny na střední, zvýšil trochu LOD a dalo se konečně začít hrát. Později jsem nakonec ještě stáhl rozlišení z 1440p na 1080p. Přeci jen to v pokročilejší fázi hry RX580 úplně nedávala.

Co se týče samotného hraní, některé aspekty mě opravdu bavily, jiné mě skutečně prudily. Začněme tím dobrým. Zasazení hry, český narativ a v neposlední řadě dabing. To vše dohromady dává hráči dost nestandardní pocit, s kterým se v hrách příliš nesetkává. Je sakra v Čechách! Pecka. První hodiny hraní se nesly v kochacím režimu, kdy jsem si tohle opravdu užíval. Stejně jako příběh hry. Byť by se hlavní linka dala převyprávět v deseti větách, nevidím v tom problém. Hlavní je, že člověk vždy ví co dělá a proč to dělá. Byť jsem měl často dost neodbytný GTA-like pocit, že jsem taková děvka pro všechno. Jindro, máme problém. Běž ho vyřešit. Jdu za někým. Ten mě pošle do háje, dokud pro něj neudělám něco jiného u někoho jiného. Ok, jdu zase jinam. Ten někdo třetí mě zase pošle do háje, dokud pro něj neudělám něco dalšího. Takové questception do zblbnutí. V pozdější fázi hry mi to připadalo trochu únavné a na jedno brdo. Nemluvě o tom, že hra mi umožní dělat vedlejší questy i tehdy, kdy to v návaznosti na hlavní questy nebo i jiné vedlejší questy nedává absolutně smysl.

Bavila mě ta adventurní část hry (ala Sherlock Holmes). Kecat z postavama, tahat z nich informace... na druhou stranu nechápu, proč hra dává možnosti vybírat z dialogů, když jsou tak jako tak navržené tak, aby člověk jel od shora. Když pojede odspoda, vyleze z odpovědí často naprosto nesmyslný paskvil. Tomu se dalo snadno zabránit, kdyby byly jen dvě možnosti: ptát se dál a ukončit rozhovor. Protože upravit vyznění všech odpovědí s ohledem na pořadí vybrané hráčem, no to by byl slušný oříšek.

Postavy byly všechny sympatické (byť tedy Vávra je na prd dabér :-D) a Jindra bude jen takový, jaký si ho uděláte. Hrál jsem, jako by byl Sasakrem (když už je to ta hra na hrdiny), čili co mě nezajímá, do toho nefušuju (kapsářství resp. porušování NAP obecně, alchymie a kotel dalších dovedností, co mě vůbec nijak nelákaly) a jedu co nejvíc pacifistickým stylem. Ne vždy se to ale hře úplně líbilo.

Další věcí je velká volnost v dělání všeho. Řešení každého questu je nepočítaně a byť lze narazit na to, že vás hra nutí dělat něco zbytečně (viz Klášter, kde i když vím, kdo je Svatej a mám kliče ven, čili mám naprosto vše, co potřebuju, stejně to tak zakončit nejde, protože s tím hra překvapivě nepočítala).

No a pak tu máme ty spíše negativní věci. První je, že jsem si utvrdil, že RPG nebude mým oblíbeným žánrem. Každý prd ve hře má xy statistik. A já prostě nechápu proč. Co má představovat to, že mi hra řekne, že mléko je čerstvé na 72 nebo 68 %? Že v téhle kápi mám viditelnost 17 a v téhle 24? A v jakých je to sakra vůbec jednotkách? Kde v reálu se dozvím takovéhle parametry všech věcí, lidí, koní a já nevím čeho? Copak jsem bůh? Ne, tohle mi přijde prostě praštěný. Ať si pro mě za mě ta hra tyhle statistiky interně má, ale přece vidím, že černý hadry budou na noční stealth asi lepší než bílá košile od Talmberské milfky. Ale ať mi to ta hra nekvantifikuje. Kdykoliv jsem s tímhle přicházel do styku, měl jsem pocit, že hraju jen grafickou nadstavu Excelu. Divné, neuvěřitelné, nesedíci k tomu, jak se ta hra snaží být v některých ohledech realistická.

No a taky tu máme ten nešťastný soubojový systém. I když jsem se snažil veškerému boji maximálně vyhýbat, stejně je to v několika questech nutné. Souboje jsou tak neresponsivní, že jsou de facto tahové. Ale tak jako tak více než na umu záleží primárně na vybavení. A tak klidně ve Skalici můžu nastoupit na pěstní souboj u koželuha celej v pancířu, což mým herním soupeřům ani trochu nevadí, a tak dostanou brutální sodu. V postatě v okamžiku, kdy jsem shrábnul výbavu rytíře s bílým štítem přestaly být souboje větší problém.

Pak jsou tu další otravné mechaniky. Třeba sejvovice. Hm... no takže buď ji budu do zblbnutí vařit nebo ji do zblbnutí kupovat. A já se ptám - co za zážitek mi to přinese? Vždyť je to de facto grind. To není ani žádná výzva, je to tak zábavné jako jít každý den v 6 do Densa k pásu. Naštěstí to jde vyřešit cheatem.

A co neustálé přepadávání při fast-travelu? No, takže mě to hodí zpátky do hry, já kopnu koně do slabin ostruhama a mizíme pryč. Za půl minuty (což je btw. asi tak kilák za místem přepadení) konečně konec bojové muziky a já se můžu vrátit k fast-travelu. A já se pokaždé ptám: bylo to nutný? K čemu to bylo? Měla to být zábava? No a čas od času se stalo, že se jim povedlo mě z koně shodit, což vzhledem k přesile znamenalo zpravidla insta-kill. A to taky nebyla zábava, zejména po hodině plnění questu.

No a na závěr to nejzásadnější. Naprosto bezprecedentní množství bugů a glitchů. Postavy chodící skrz sebe, NPC co čumí tupě před sebe, když ho oslovím sedící, NPC jsoucí zcela mimo kameru při dialogu, geometrie výzbroje glitchující před sebe, a to kupodivu i v cutscénách atd. Pak tu máme další super věci, jako pády hry při loadingu a někdy i při samotném hraní. Zde můžeme říct, že si za to můžu sám, páč jsem si hru přeci namodoval. Ale co jsem měl sakra dělat, když vanilla nešla hrát! Žádná sláva nejsou ani animace a pohyby postav. Třeba větší bitvy vypadají neskutečně směšně (srovnej třeba s Ryse: Son of Rome). A celkově dialogy, kdy postavy cyklují pár pohybů dokola, vypadají nic moc. Bugy jsou i v samotném dabingu (stejnou větu řekne NPC dvakrát po sobě, případně chvíli mlčí, i když hýbě ústy apod.), ale pro to mám vzhledem ke způsobu vzniku pochopení.

Takže abych to nějak shrnul... bavilo mě to. A bavilo by mě to ještě mnohem víc, kdyby to byla prostě jen ukecaná adventura. Bohužel mám neodbytný pocit, že zde ve strašném nepoměru zvítězila kvantita nad kvalitou. Já bych byl spokojen, kdyby ve hře byla třetina obsahu, ale ten byl dobře proveden. Bohužel ten nedostatek polishe na mě dýchal celou dobu hraní. Ale vím, že nejsem cílovka, že jsem to asi nehrál úplně tak, jak autoři zamýšleli, nicméně dohrál a jsem rád, že jsem to zkusil.

Pro: V čechách, s českými reáliemi a česky mluvící; zábavná adventurní část; technické aspekty grafiky (nikoliv grafika celkově)

Proti: Čísla a statistiky, soubojový systém, některé otravné mechaniky, technická stránka věci celkově.

+17 +19 −2
  • PS4 85
Herní výzva 2021: 8 - Herní nášup (hardcore)

Kdybych měl shrnout mé zážitky tohoto českého díla, označil bych ho za geniální, skoro až revoluční dílo, které sráží obrovský počet chyb, občas až ostudných. Podívejme se na to však blíže.

Mechaniky: Hra přistupuje trochu jinak ke klasickým činostem, které můžete v RPG potkat. Pár hráčů si na mnohé stěžuje. Za mě je to však jedna z nejlepších věcí na celé hře. Neříkám, že jsem se ze začátku skoro nezbláznil z páčení zámků. Časem jsem se to však již naučil a ani hardcore zámek mi nemohl zabránit podívat se na ukryté poklady. Stejně tak lukostřelba ze začátku dělá potíže, i zde však bezvýhradně chválím přístup studia. Chceš používat luk? Tak se to nejprve nauč.
Nápad se čtením se mi také líbí. Pokud postava neumí pořádné číst, i text bude lehce přeházený. Zde bych však šel ještě troch uvíce do extrému. Dokud Jindra neumí číst, tak prostě neumí číst. Ve hře máte sice zpřeházená písmenka, i tak si ale text přečtete.
Obecně získávání perků a dovedností je velmi zábavné, a to i z hlediska jejich pojmenování. Opět skvělá práce.

Příběh: Příběh je vcelku zajímavý, nijak extra nevybočuje ze standardů velmi kvalitních RPG. Stejně tak vedlejší questy jsou povedené a velmi vtipné. Zde studio odvedlo dobrou práci.

Atmosféra: Další skvelý kousek vývojářů. Celý svět je velmi kompaktní a atmosféra tvrdého středověku v čechách je cítit na každém rohu. Hlavní roli hraje náboženství, společenské rozdíly, pověrčivost... Celkově je vše uvěřitelné (i díky chybějící magii a "drakům"). Velké plus za to, že se Vávrovi podařilo úspěšně bojovat proti nesmyslné politické korektnosti. Ne, opravdu není hra rasistická.

Chyby: Neoblíbená část. Rozumím tomu, že na vývoj bylo podstatně méně lidí, než u jiných her. Člověk počítá i s tím, že po vydání bude hra tak trochu rozbitá. Já ale hrál hru tři roky (!) po vydání, a tak bych neočekával, že dostanu třikrát game breaking bug, kdy nejsem schopen pokračovat v hlavním příběhu. Propady texturama bych asi ani neřešil. Opět bych ale neočkával náhodně se vyskytující chybu, kdy vám obrazovka směřuje směrem dolů. Nemělo to nic společného se žádným perkem a pomáhal pouze tvrdý restart hry. Stejně tak zabugovaná Sázava, kde nejste schopni obchodovat, by neměla být standard. Chyby hru zkrátka výrazně srážejí a jen kvůli nim stráví hráč cca pět hodin pouhým restartováním, opakováním a řvaním.



Určitě bych nechtěl Kingdom come hanit. Strávil jsem ve hře výrazně přes sto hodin a většinou se bavil. Kdyby vývojáři věnovali větší péči opravě aspoň těch největších chyb, dalo by se i uvažovat o absolutním hodnocení. Takto stále velmi solidních 8 a půl hvězdy.

Pro: Mechaniky, atmosféra, vtip, příběh

Proti: Obrovské množství chyb

+19 +20 −1
  • PC 90
  • XOne 85
Stalo se mi to snad jen u třech her kdy jsem doma zalezl do pokoje zavřel se a několik dní nevylezl. Když jsem pak z té kobky po dohrání vylezl na sluníčko, způsobilo mi to málem trvalou slepotu. Na Kingdom Come: Deliverance jsem čekal jako na zázrak. Na něco co tu ještě nebylo a navíc od českých ručiček v čele s Danem Vávrou.

Kingdom Come jsem v době vydání měl předobjednané na XBOX One, protože jsem nedisponoval PC strojem, který by hru bez větších problémů utáhl. K PC verzi jsem se díky novému hernímu notebooku dostal až minulé léto. Když mi hra dorazila tak jsem netrpělivě stahoval velký patch, který vývojáři vydali hned první den po vydání aby opravili ty největší průsery. Hra byla totiž příšerně zabugovaná ALE.... Nevím zda jsem měl štěstí nebo jsem pouze chyby přehlédl, ale během celého průchodu hrou jsem narazil na pár vizuálních bugů, které nijak nevadily. Zatímco kamarádi vztekle hru vyhodili v půlce hraní protože se jim hra rozesrala natolik, že nemohli pokračovat dál. Sám jsem se o množství bugů přesvědčil na brigádě u Warhorse při testování datadisků kde jen malá změna rozbila dalších tisíc věcí a váš úkol byl ty věci hledat. U bitvy v Přibyslavicích se mi hru podařilo rozbít takovým způsobem (nebudu rozepisovat co se stalo), že sami vývojáři nevěděli co jsem to provedl a co s tím :D Bylo to čiré peklo ale vcelku zábavné peklo. navíc jsem si odtamtud potají odnesl několik firemních hrnků s logem KCD :)

Ale teď ke hře samotné. Středověk mě vždycky bavil. Dost velký vliv na to měla mamka coby učitelka dějepisu a tak jsem se nemohl dočkat, že konečně zažiju středověk na vlastní kůži. Byl jsem omámen vizuálem hry a množstvím detailů, které hra obsahuje. Živoucí svět, malebné vesničky, majestátné hrady, louky, remízky, háje, lesy. Navíc bylo na první pohled poznat že je to česká krajina. Ta atmosféra byla vystihnuta do nejmenšího detailu. Myslím si že je dobře když zde byl zvolen 1st person view, protože z pohledu třetí osoby by jste si pohled na svět v KCD tolik nevychutnali. Dále mě překvapil soubojový systém, který byl jiný než na který jsme zvyklí ale zároveň byl hezky vymyšlen a trochu mi připomínal soubojový systém z prvního a druhého Gothica kdy musíte také volit směr útoku svou zbraní. Zezačátku pro mne nebylo jednoduché si tuto metodu souboje osvojit (a zvlášť na konzoli) ale když se do toho později dostanete je to hračka. Mimo hlavní příběhovou linii, která mě svým dějem nijak výrazně nenadchla, ale ani neurazila mě bavili vedlejší questy, které nabízeli spoustu hodin zábavy navíc. Líbilo se mi že mnoho questů mělo dva nebo více rozdílných konců. Na hrách z otevřeným světem jsem měl vždy rád prozkoumávání a tady jsem opět strávil nejvíce hodin plněním veškerých vedlejších aktivit.

Na hře mi vadil ukládací systém ve stylu sejvovice. Uvítal bych klasické rychlé uložení protože pokud člověk nemá sejvovici a někdo ho zabije, je celkem otravné hrát znovu tu neuloženou půhodinu. Do oka bijící pak byli animace obličejů, které působily moc staticky a bez života. Obecně hra byla strašně špatně optimalizovaná takže hra jela na nějakých 30 fps na konzoli. Občas to padlo v Ratajích na 25 fps. Teď na PC to rozjedu na nějakých 50fps se středními až vysokými detaily.

Když jsem tento týden spustil KCD po delší pauze znovu, byl jsem mile překvapen v jakém stavu je hra teď od doby vydání. Je vidět, že vývojáři se o ní starají s velkou péčí a stále něco opravují a vylepšují. Je skvělé že češi se mohou v herním průmyslu chlubit tímto skvostem, který navíc prezentuje české dějiny a českou krajinu. Pakliže hra s tímto zaměřením a českou tématikou se dobře prodává i za oceánem, tak je to pro nás velký úspěch. Za mě je Kingdom Come: Deliverance jedním z nejlepších herních počinů, který u nás vznikl a jsem rád že tu máme konečně něco pořádné stejně jako například němci mají Gothic.

Pro: Grafika, velikost mapy, herní svět, soubojový systém, perky, hudba, zábavné questy, důraz na realismus

Proti: Bugy, ukládací systém, špatná optimalizace, animace obličejů

+23 +24 −1
  • PC 85
Nechtěl jsem věřit svým očím, když mi Steam ukázal, že jsem s prvním dohráním Kingdom Come  strávil neuvěřitelných 140 hodin (a to jsem ještě některé vedlejší úkoly vynechal). Nepamatuji si, že bych někdy v životě hrál tak rozsáhlou hru. Ale těch 140 hodin za to rozhodně stálo, i když má hra spoustu negativ, celkově po jejím dohrání převládají kladné pocity. Všechna ta negativa bohužel vyplují na povrch hned v úvodu a začátek hry tak rozhodně není růžový. Po takových pěti odehraných hodinách jsem měl sto chutí to zabalit a ke hře se už dál nevracet (naštěstí jsem tak neučinil). Tím hlavním důvodem byla samozřejmě obtížnost. Hra je v úvodu opravdu neúměrně těžká a v závěru zase naopak až zbytečně lehká. Je trochu škoda, že se obtížnost nepodařilo lépe vybalancovat. K srdci mi nepřirostl ani systém ukládání. Nápad se Sejvovicí je sice vskutku originální, ale v úvodu hry, kdy si ji nemůžete dovolit koupit, je to fakt masakr. Když potom člověk nečekaně umře nějakou zbytečnou smrtí (pádem ze skály nebo ho zabijí lapkové při přepadení) a přijde o postup, který hrál celý večer, tak ho to opravdu nepotěší (slušně řečeno), zvlášť když se to stane hned několikrát po sobě. Úplně mi nesedla ani navigace (tím myslím, ten jakoby kompas, co vám radí, kam jít). Posledním lehkým nedostatkem jsou častokrát dost podobné vedlejší úkoly.

Co mě naopak hodně bavilo je alchymie. S tou si tvůrci opravdu vyhráli a vaření všemožných lektvarů byla díky tomu opravdová zábava. Obdivuji i snahu o maximální historickou přesnost a věrohodnost. Hodně mě bavilo prostředí otevřeného světa a krásně zpracované středověké vesnice. Výborný je i příběh, tedy až na ten konec. Nemám moc rád otevřené konce a tenhle byl na můj vkus otevřený až moc. To že Jindřich nedotáhne do konce ani jednu ze dvou věcí, o které se celou tu dobu snaží, je trochu škoda.

Sečteno podtrženo KC-D je povedená sonda do české středověké společnosti. Jsem hrozně rád, že Dan Vávra našel odvahu se do něčeho takového pustit. Podobných historicky zaměřených her, bych uvítal klidně víc.

Pro: Alchymie, historická věrnost, prostředí, příběh, zábavnost

Proti: Obtížnost, systém ukládání

+32
  • PC 80
Kingdom come je pro mě srdcovka jako třeba první Mafie. Tato hra je typické RPG ze středověku. Konečně má i Česko svého Witchera. Pamatuji si na streamy s D.Vávrou, kdy nám říkal různé detaily z této hry a stavěl velký HYPE. Dnes již víme, o jakou kvalitní hru se jedná. Líbí se mi vše o této skvělé hře. Děkuji pane Vávro. Děkuji <3

Pro: Otevřený svět, kvalita, česká hra, grafika a příběh

Proti: Optimalizace

+6 +8 −2
  • PS4 90
"Ještě si jááá, ještě si jááá, pohár piva zaplatím. Potom se jááá, potom se jááá, k mojej milej navrátím."

Tak aspoň v těch písničkách a nadávkách jsme si jako hrdí Češi mohli vychutnat mluvenou češtinu v českém prostředí. Nikde jinde totiž dabing nechybí víc, než právě tady. Ale jak poslední vývoj ukazuje, i to se brzy změní.

V Kingdom Come se totiž cítí člověk od první chvíle jako doma. Všude na mě mluví Tereza, Drahomíra, Lukáš, Pavel, i na svého jmenovce Miloše jsem narazil na smírčím kříži. Po všech těch záchranách vesmíru nebo hrách v hollywoodském stylu, kde na mě útočí John, Thomas, případně Jeffrey a kosím laserovými děly emzáky, tady otrhávám plevel v klášterní zahradě pro bratra Nikodéma, případně se vydávám na pěší cestu do Úžic, abych nebyl úplný negramot. Nic jiného mi aní nezbývá, protože na začátku hry jsem úplná nula a několik prvních dní přemyšlím, jak a jestli vůbec přežiju do dalšího rána nebo zemřu hlady. To vše v prostředí, které si na nic nehraje a kde nic není zadarmo. Tak jako ve skutečném životě. Často mi některé herní mechaniky přišly extrémní, až jsem si připadal spíš ve středověkém simulátoru než ve hře, ale právě ta snaha přiblížit celý herní svět víc realitě způsobí, že člověk příběh prožívá mnohem víc a několikrát mě hra napálila v situacích, se kterými jsem nepočítal, protože jako ostřílený hráč jsem byl přesvědčený, že to "tohle" se ve hrách nikdy nenapodobuje nebo se na to nikdo přeci neptá. Omyl. A tak jsem každý dialog četl najednou pozorně jak jen to šlo, až jsem se přistihnul, že za sebou v noci zavírám dveře do pokoje, protože přeci nepůjdu do postele s dveřmi dokořán ven.

Questy umí překvapit a dobře potrestat hráče, kteří nedávají pozor nebo jen tupě čtou text. Snaží se neopakovat a i když nejde o nic světoborného, působí neokoukaně, někdy dokreslují zajímavě tehdejší dobu a často umí zohlednit proběhlé události a rozhodnutí z dřívějška. Opět jsem si tu musel pozvdechnout, že bych se rád někdy dočkal hry, u které herní studio místo 200 talentovaných grafiků najme 200 scenáristů, kteří provážou všechny možné události, zohlední všechna rozhodnutí a naservírujou nám živý svět, kde volba skutečně něco znamená. Kingdome Come to sice taky zdaleka nedokázal, ale aspoň se o to pokusil a mnohde se mu to podařilo.

Výlet do lesa na lov, hledání pokladů, táborů nebo sběr bylin je doslova pastvou pro oči. I na PS4 bez jakýchkoliv módů je procházka lesem doslova zážitek a člověk se nestačí divit věrně zpracovanému prostředí všech kopečků, houští, keřů, pařezů, podvalů, louží a všeho možného, co je pro český les tak moc typické. V tomto ohledu může závidět i blockbuster Red Dead Redemption 2, který má sice technicky dokonalou a úžasnou grafiku, ale na míru věrnosti zpracování přírody v KCD prostě nemá. O to víc ale zamrzí nedotažený lov zvěře v lesích. Za normálních okolností by šlo o skvělou zábavu, protože zvířata se často dokážou nečekaně ztratit ve vysoké trávě, houští nebo za kopečkem, čemuž skvěle nahrává reálně zpracovaný les, ale co je to platné, když se zvíře při stopování často zasekává, respawnuje doslova před očima, nebo ho lze dohnat prostým sprintem.

Škoda také technického stavu. Na žádné zcela zásadní bugy co by mi bránily vyřešit úkol nebo postoupit ve hře jsem nenarazil. Byly převážně jen kosmetického rázu, ale když při rychlejší jízdě na koni začnou postavám mizet těla a zůstane jen hlava, případně přivoláním koně se teleportuje odnikud přímo před vás, protočí se mi panenky znovu a znovu. Gestikulace postav působila často přehnaně a nepřirozeně. Pohyb v záložkách uživatelského rozhraní je nepříjemně pomalé, obzvlášť přechod na mapu trvá.

Kingdom Come ukázal, kudy by se mohla herní scéna v budoucnosti dál rozvíjet, protože potenciál tu rozhodně je a open world RPG s generickým úkoly typu "vymlať tábor" naklonovanými po celé mapě se už myslím zajedly. Půdu pro případný druhý díl si připravil víc než dobře, tak nezbývá než čekat, že budeme mít možnost podívat se znovu do té země české, kde je domov můj.

Pro: obrovská míra imerze, kouzlo českého domácího prostředí, zajímavý kodex, originální questy

Proti: technický stav hry, katastrofální loadingy, přehnaně obtížné vylamování zámků

+31
  • PC 90
Konečně jsem se ke KCD dostal a dohrál jej, v již opatchované podobě se všemi DLC. Jakožto velký příznivec realismu ve hrách jsem svého času bedlivě sledoval vývojařské deníčky a tento projekt byl pro mě takový chlapecký vlhký sen. Vždy jsem věděl, že RPG nepotřebuje kouzla, magické bytosti, ani dungeony, že podstata je někde úplně jinde. A ať je Vávra jakýkoliv samorost, respektuji tvrdohlavost, se kterou to Warhorse dotáhli do konce, a to bez nějakých stupidních ústupků anglo-americkému světu a jejich přiblblé představě středověku a toho, co je zábavné.

KCD nabízí nebývale sugestivní zážitek a vzhledem k zobrazované éře příhodně kontemplativní, neuspěchaný gameplay, který ocení spíš náročnější hráči. Za nejambicióznější prvky považuji propracovaný a velmi originální soubojový systém, reflektující fyzikalitu a v rámci možností i podstatu dobového šermířského umění, a určitě také inovativní systém odívání. Nicméně ne všem aspektům stihla se věnovat stejná pozornost. Je tedy KCD kvalitní RPG hra? A jak je to s tím vychvalovaným realismem?

Hlavní příběhová linka se mi jevila jako poměrně solidní, zajímavě využívá skutečných událostí a zaměřuje se na vliv těchto reálií v lokálnějším měřítku Posázaví, na život tamější šlechty i obyčejných lidí. Občas využívá ohraných narativních prostředků, chybí nějaké opravdu překvapivé zvraty a většinu času i dramatické tempo a gradace, ale charaktery - jakkoliv většinou možná trochu ploché - jsou vcelku sympatické a napsané uvěřitelně a lidsky a mnohé cutscény jsou pak vyloženě skvělé a působivé.

Na RPG zpravidla oceňuji propracovanou tvorbu postavy, jež zde kompletně odpadá a hrajeme za syna kováře Jindřicha, ztvárněného Tomem McKayem. A musím říct, že to vůbec nevadí, protože herec je to fakt dobrý a vtipný, charismatický především svým hlasem, a role mu sedne jak na začátku, kdy je Jindra trochu hloupý Honza, tak na konci, kdy na sebe nabere již množství zodpovědnosti a etabluje se ve vyšší společnosti. Přesvědčivý je snad ve všem, dokáže být roztomilý, veselý, rozrušený, výhrůžný, stejně jako až úsměvně zahrát rozpaky a výmluvy. Za mě podivuhodně dobrá volba!

Mezi výrazné herní mechaniky patří již zmíněný soubojový systém. Jsem rád, že tvůrci do počítačové hry převedli něco, co zachovává reálné principy šermu a kontaktního boje, něco, co hráč musí postupně ovládnout a nač je třeba se delší časový úsek opravdu soustředit. Jakmile hráči souboják vejde pod kůži a chytí rytmus, přináší boj uspokojivý pocit. Na druhou stranu systém poněkud hapruje proti přesile, kdy sestává z backpedálování a frustrujícího zaměřování nepřátel, kteří se zrovna dostanou nejblíže na ránu.

Nevyrovnaná obtížnost pak od správně humpoláckých začátků brzy spolu s rostoucími staty a snadno ukořistitelnou kvalitní výzbrojí spadne razantně dolů a s prstem v nose si pak člověk poradí s hromadou nepřátel, aniž by vůbec bylo kdy nutné učit se zpaměti speciální útoky na sebe řetězených úderů.

Ještě banálnější se časem stane jinak skvěle designované otevírání zámků, obtížnost plížení je rovněž nastavena velmi nízko, zřejmě proto, že na něj hra není moc koncipovaná. Naopak třeba lukostřelbu považuji za hodně zábavnou a obtížnou tak akorát; až mě při výpravách po překrásných sázavských lesích trochu zamrzela mělkost lovu, kdy namísto nějakého stopování zvířat stačí nalézt pevně daná loviště, kde se vyrachtaná zvířata spawnují bez pudu sebezáchovy, ale tak beru tuto činnost spíš jako bonus - pořád jsme na půdě RPG, nikoliv dedikovaného titulu.

Hráčská postava roste spolu s činnostmi, jež vykonává, tudíž vám nic nebrání být absolutní jack of all trades. Perkový systém nenabízí zrovna přehršel možností a nemohl jsem se ubránit dojmu, že se horko těžko vymýšlelo, co tam vůbec ještě narvat za blbosti. Především však ale většina perků funguje defacto jako šidítko herních mechanik a tudíž se hratelnost časem stává čím dál tím mělčí a méně náročnou.

Udělal jsem tedy tu chybu, že jsem hru nerozjel na hardcore obtížnost a poté jsem ji musel modovat, abych přišel o fast travel a především casual player GPS určení polohy hráče na mapě. Na druhou stranu poslední třetinu hry mne občas absence fast travel mrzela...

Protože jakkoliv jsou vedlejšáky kvalitní, originální, ba občas vyloženě poetické, stejně jako hlavní příběh trpí syndromem nastavované kaše, takovou tou výplní, co vzniká v obavách o konkurenceschopnou hrací dobu. Pochybnosti by byly liché, ve hře jsem včetně DLC-ček (bez treasure huntu) strávil nějakých 150 hodin a vůbec bych se nezlobil, kdybych nemusel jako idiot jezdit pořád sem a tam, abych se posunul o jednu informaci dál, případně odřízl další pomyslnou slepou uličku. Obsahu by podle mě slušelo vykuchat klidně o 20%. Hra by byla intenzivnější, nemarnila tolik hráčův čas a navíc by později tolik nebilo do očí, jak malá je vlastně ta komprimovaná herní mapa.

Také jsem si nějak od poloviny začal všímat, kolik času v porovnání s jinými open world tituly trávím na obrazovce čekání. Fakt masakr, nepřekvapilo by mě, kdybych na té obrazovce zabil hodinu reálného času. Měl jsem tolik prostoru na přemýšlení, až jsem si vzpomněl na Adolfa Hitlera a jeho obědové konverzace, kde hovořil o vůli a o tom, jak jako mladík byl schopen čekat několik hodin v dešti; tuhle hru dotáhnout do konce, to je vskutku takový malý triumf vůle. Nejvíce to bylo samozřejmě dáno nástupem do Sázavského kláštera, kam jsem se strašně těšil, jen abych zjistil, že v něm není vyjma pár repetetivních činností co dělat.

Prvně vidět na ranní mši putovat vřelé paprsky světla po stěně, dokud neozáří oltář, byl velmi silný zážitek - ostatně ten člověk, co pro KCD dělal světlo, je nepochybně génius -, nicméně po x-té jsem si to již odpustil. A  musel bych být asi retardovaný, abych neurychloval ládování se kaší při společné večeři, zvlášť když všem mnichům ve frenetickém rytmu PA-PŮ prochází paže miskami. Prostě chybí content, tudíž se hráč přesouvá časem, aby se k němu dostal.

Z chutnějšího soudku stojí za zmínku překrásné černočerné noci, kdy v lese bez louče skutečně není vidět na krok před sebe a ve městech vás ponocní dokonce nutí chodit osvětlen. Jako naprosto senzační pak hodnotím nápad rozdělení oblečení a zbroje do množství vrstev. Ještě lepší je ale ta imerze, že každý svršek působí na okolí viditelností, nápadností i estetičností, a že se člověk může zašpinit a pak si jít vyprat do lázní.

Jak jsem naznačil v úvodu, obrovsky si vážím toho historického výzkumu, který autoři podnikli. Navíc nebýt KCD, nezažil bych s přáteli překrásný den v zámecké hospodě v Ratajích, kterou - přežije-li pandemii - vřele doporučuji. :-) Pro potřeby počítačové hry byl onen výzkum nepochybně zcela dostačující, ale vzhledem k tomu, že v jisté dvouhodinové nasrané reakci na tu paní, která měla na univerzitě ignorantskou přednášku, Daniel Vávra tvrdí něco v tom smyslu, jak šli fakt na dřeň a snažili se vše rekonstruovat tak věrně, jak se jen dalo, mi to nedá a pozastavím se nad pár věcmi, které mě praštily do oka.

S mnohými reáliemi se totiž podle mě zacházelo dost svévolně a eklekticky. Vychvalovaná nástěnná malba se sice může jevit na první pohled přesvědčivě, ovšem téměř všude je vidět ruka jednoho autora, který si vykreslil až secesně ucelený a harmonický styl na základě krásného slohu. Žádný pokus o rekonstrukci možné výzdoby se opravdu nekoná. Ikonograficky mi ty celky výzdoby nedávají vůbec smysl a ještě aby ano, když významná část je věnována quasi-dobovému zpodobnění kickstarter backerů s renesančně individualizovanými portréty. Zrovna tohle by šlo dle mého názoru vyřešit mnohem vhodněji klanějícími se postavami donátorů a po rozkliknutí exaktním ikonografickým popisem. Holt kickstarter badges, no.

Marně jsem pak hledal v Sázavském klášteře kapitulní síň a její extrémně významnou výzdobu, než mi došlo, že by to měla být asi ta holá studovna, za níž se nachází laboratorium. Těžko poznat, protože kapitulní síň se ve skutečnosti proti ambitu nachází o několik schodů níže, obsahuje sochařsky podstatně zdobenější žebroví klenby i konzole a především nepostrádá tu nástěnnou výzdobu, z níž do hry vzali pouze anděly, které pro mě naprosto nepochopitelně přesunuli a zaplnili jimi copy+paste všechny pole klenby křížové chodby. Chápu, že historickou podobu neznáme, ale tohle je trochu laxní přístup, zvlášť když v kapitulní síni hovoříme o památkově nejhodnotnější části kláštera.

Obdobně pak dnes zazděný boční portál do kostela sv. Jakuba Většího v tehdejší Rovné "zrekonstruovali" tak, že vzali články většího portálu v kostele sv. Václava v nedalekých Hrusicích, ač zdobené hlavice v té okleštěné subtilnější podobě působí podivně, a reliéf tympanonu zase nedává v jiném kostele opět smysl ikonograficky.

Také bych si dovolil zpochybnit ošacení, tohle je zvětšiny fádní, pytlovitá nuda a občas vyloženě úlet, jako třeba v případě Racka Kobyly, který nosí nějaký mongolský kabátec či co to dpč je. Anebo ty kyrysy zbrojí mají takový nevyklenutý - klausovsky řečeno - "netvar". :D Napadá mne však, že by to mohl být nějaký ústupek systému jednotlivých vrstev zbroje, případně fyzice úderů, nevím.

To už jsou jistě spíš malichernosti. Dalo by se rozepsat ještě více, ale už tak komentář nabobtnal až až, a jakkoliv možná vyznívá hodně kriticky, sluší se dodat, že prvních 70 hodin hry jsem se bavil vskutku královsky a těší mě, že tohle ambiciózní dílo vůbec vzniklo. Hodně mě nadchnulo DLC A Woman's Lot, k němuž se nejspíš vrátím komentářem v odpovídající sekci. A doufám, že se v pokračování dočkáme Prahy - jako vypadnuvší ze Sapkowského Božích bojovníků, včetně buranů plivajících z mostů na lodě!
+38
  • XboxX/S 85
Když jsem se rozmýšlel, jakým způsobem pojmout komentář k této hře, musím přiznat, že jsem se rozhodl pro více subjektivní hodnocení namísto snahy „objektivně“ popsat své zážitky. Rozhodl jsem se tak proto, že hra je podle mého názoru nejsilnější co do vyvolání pocitů/atmosféry, kteroužto její stránku nepřehluší ani objektivně vyskytující se bugy, respektive chyby hry. Pokud totiž hra v něčem opravu exceluje, potom jsou to za mě především dva body. Prvním je vykreslení české krajiny/přírody. Během hraní jsem měl pocit, že se opravdu procházím českými luhy a háji, byť nepopírám, že mě místy dokázaly naštvat neprostupné keře, či (na určitém místě) nepřekročitelné útvary jako jsou kameny, kmeny stromů, břehy řek atd., přes které  tak nebylo lehké se dostat. Druhou silnou stránkou hry je pak atmosféra pramenící z hlavního příběhu. Aniž bych jakkoliv spoiloval, tak příběh obyčejného kluka, odehrávající se na relativně malém území, mi přišel daleko příjemnější a uvěřitelnější, než kdybych třeba zachraňoval galaxii, nebo přinejmenším planetu před šílenými bohy či mocným nekromantem apod. Díky tomu mi i vztahy mezi hlavními postavami přišly tak nějak uvěřitelnější a celý příběh jsem si opravdu užil. Vedle uvedeného pak dále kladně hodnotím i RPG systém vývoje Vaší postavy, kdy čím více určitou vlastnost/dovednost používáte, tím jste v ní lepší. Nadto jsou perky, které průběžné u dovedností a vlastností získáváte, povedené, když se například můžete stát pivařem, nebo odemknout perk „lidská popelnice“ a jíst co se Vám zlíbí. To opravdu v jiných hrách jen tak nemáte :).

Abych však nevyjmenovával jen klady, je na místě určitě zmínit i nedostatky hry. Vedle již řečených problémů při pohybu v přírodě je to například doskakování grafiky, či chyby v pohybu NPC, které občas kupříkladu chodily po stole atd. Rovněž se mi například stalo, byť zcela výjimečně, že jsem při stealth misi zrovna nesl mrtvolu a strážný klidně prošel kolem mě jako by se nechumelilo, aniž by jakkoliv reagoval. Také mi částečně nesedl režim ukládání hry skrze checkpointy v kombinaci se sejvovici, respektive to, jak jsou checkpointy rozmístěné. Rozumím tomu, že autoři nechtěli tyto dávat např. doprostřed mise, třeba aby to bylo napínavější. Nechápu už ale, proč je nedali třeba při dokončení questu. Nejednou se mi stalo, že jsem jeden dokončil a začal plnit další, během něhož jsem ale zemřel a hra mě vrátila doprostřed toho předchozího, z čehož jsem opravdu radost neměl. Konečně mohu říci, že hra sice občasně padá, ale jelikož se mi tak stalo tuším za 50 hodin hraní snad dvakrát, tak za mě nejde (oproti stavu hry v době vydání) o významnější chybu. Čistě subjektivního rázu je potom výtka mířící na soubojový systém. Chápu, že autoři nechtěli mít souboje arkádového rázu, ale zvolený systém mi ani na konci hry nepřešel do krve a stále to bylo víceméně o štěstí, zda toho kterého protivníka porazím. Je mi ale jasné, že někomu se soubojový systém může naopak strašně líbit, takže to nehodnotím jako chybu hry. Ten kdo se pro její zahrání rozhodne, by ale měl počítat s tím, že se při soubojích možná zapotí.

Pokud mám výše uvedené řádky nějak shrnout, potom si troufám říci, že KCD vyniká vykreslením české přírody, do níž umně zasazuje komorní příběh, kterému není těžké uvěřit. Současně hra disponuje povedenými RPG prvky, díky kterým Vás bude vývoj Vaší postavy bavit. Na druhou stranu je třeba počítat s určitými, výše popsanými, nedostatky, které by Vás však, pokud máte rádi RPG hry, neměly od zahrání tohoto titulu odradit. Já sám jsem si pořídil Royal edici a už teď se tak těším, že si skrze DLC výlet do českých zemí prodloužím. Tak neváhejte a naskočte do hry také :).

Pro: nádherné vykreslení české krajiny; komorní uvěřitelný příběh; povedený RPG systém vývoje Vaší postavy

Proti: doskakování grafiky a jiné grafické glitche; ne vždy dobře umístěné checkpointy; občasné obtíže při pohybu krajinou (např. neprostupné keře); soubojový systém, který nemusí sednout každému

+14
  • PC 0
Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu? Jako benchmark na nový hardware to účel splnilo, i když jsem se nedostal do nějaké akce s hodně postavami. Obětoval jsem tomu cca hodinu svého života a víc vážně ani ťuk. Za tu dobu jsem zjistil, že teenageři si ve středověku mohli vyspávat až do poledne. Házel jsem hovna na Němcův barák. Zaboxoval jsem si s jinými teenagery s německým přízvukem. Dostal jsem na budku od nějakého ožraly. Zahrál jsem si minihru s paklíčem. A vyzkoušel jsem si smlouváni s obchodníkem.

Tutoriály se zde nekonají, maximálně se zobrazí sprostý textový návod na celou obrazovku o několika stránkách. Odpornější přístup k vysvětlení herních mechanismů jsem snad nikdy nezažil, místo aby se mě hra snažila v úvodu dostat do děje, mi celou dobu hází klacky pod nohy. Graficky to vypadá parádně, ale při hraní jsem si připadal, jako bych se vrátil zpět do devadesátek. Takhle teda vážně ne. Jediné, co mě těší je, že jsem za tuhle hru nemusel platit, získal jsem jí v nějaké akci zdarma a zapomněl, že jí mám v Epic účtu. A vůbec mi nebude vadit, když na to zapomenu znova.
-31 +18 −49
  • PC 90
Upřímně, nečekal jsem, že mě KCD tak nadchne. Týmu Warhorse se povedlo stvořit unikátní dílo, za které opravdu nemusí stydět. Nešli s mainstreamem a KCD obsahuje spoustu netypických a často i kontroverzních prvků. Hře to podle mě pomohlo, aby byla jiná, a tak zajímavější. Samozřejmě není nouze ani o chybky a chyby, a to i 2 roky po vydání.

První věc co ocením, je zasazení. Historicky přesný středověk bez magie je v tomto žánru unikátní, a to i kdybych nepočítal zasazení do českých zemí. Něco jsem se díky tomu naučil, ale hlavně to zformovalo příběh i herní mechaniky směrem, který jiné hry nemají. Už jenom u questů si člověk uvědomí, o kolik jednodušší je nasázet hlavní a vedlejší questy, když můžete využít skřítků, upírů, či magických artefaktů. Tady musí být všechno zakotvené v realitě, navíc celkem chudé (ve středověku moc věcí lidé nevlastnili, a všechno to jsou základní věci typu kladivo a kůň, žádné pokročilé technologie). Vymyslet haldu zajímavých questů v tomto prostředí není žádná sranda.

Další poklona přichází za snahu o živoucí prostředí. Lidé nepostávají jako panáci na jednom místě, mají své životní cykly, a na pozadí probíhá velké množství simulací, aby hra reagovala na nepředpokládané situace. Samozřejmě z toho vyplývají i všemožné chyby a nedotaženosti, ale když se procházíte po hradě a okolí, tak máte pocit mnohem živějšího místa, než ve hrách obvykle bývá. A také můžete simulací využívat, jako když otrávíte banditům v kempu kotlík s jídlem, protože víte, že se ráno všichni půjdou nasnídat. A pak už jen přijdete posbírat vybavení.

Moc se mi líbilo, jak byla hra veskrze přízemní. Jste syn kováře, žádný vyvolený, snažíte se přežít a dostát cti u svého pána, nikoliv zachránit svět. Náplň jak hlavních tak většiny vedlejších questů byla taková obyčejná, lidská, uvěřitelná. Stejně tak rozhovory s postavami mi přišly realistické a lidské. O dost jiné, než vidíme v jiných hrách. Tady se opět povedlo KCD odlišit se v pozitivním smyslu.

Samotné RPG mechaniky se mi líbily, byly pestré a zajímavé (v kolika hrách se můžete zlepšovat v alkoholismu?), ale některé schopnosti byly poněkud grindovací, což je škoda. Co mě hodně nebavilo, byl systém vrstveného oblečení. Zpočátku to znělo perfektně, ale pokud chtěl člověk oblečení opravdu řešit (např. mít sadu oblečení/zbroje pro boj, sadu fajnového oblečení do města pro udělání co nejlepšího dojmu na lidi, a sadu tmavého tichého oblečení pro plížení a kradení), tak micromanagement v inventáři dosahoval neúnosných mezí. 4 vrstvy oblečení horní části těla, 4 vrstvy oblečení spodní části těla, 3 vrstvy pokrytí hlavy, atd. To všechno se může různě překrývat a interagovat spolu (hlučnost, viditelnost). Nepomáhal tomu ani inventář, který je sice krásný, ale v mnoha ohledech nepraktický. V dalším dílu bych jednoznačně ocenil redukci množství vrstev oblečení.

Questy byly vystavěné dobře, a nechyběly zajímavé zvraty. I když závěr hry byl pro mě dost antiklimatický, cítil jsem se jako u seriálu, kdy uprostřed napínavého děje naskočí titulky, a počkejte si týden na pokračování. Až na to, že tady se bude čekat roky. Hodně jsem ocenil oddělení vedlejších questů od "aktivit", což byly povětšinou různé fetch questy. Proti těm nic nemám, občas se hodí, když si člověk chce vycvičit lovení nebo kradení, tak aspoň si u toho vydělá něco navíc a má k tomu kapku příběhu. Ale jejich oddělení je výborná věc - když člověk zrovna nechtěl, tak věděl, že tím nemusí ztrácet čas a o nic nepřijde. Ačkoliv pár základních fetch questů se proplížilo i do sekce vedlejších questů. U questů jsem dále oceňoval, že často nevedly hráče za ručičku a naopak vyžadovaly zapojení mozku. Občas jste museli něco najít, a žádná šipečka neukazovala k cíli, naopak jste se museli navigovat podle instrukcí, co vám někdo sdělil. Občas jste museli něco logicky odvodit z přečtené knihy, nebo dokonce zapamatovat si písničku. Občas se vás někdo zeptal na informaci, kterou jste zaslechli v rozhovoru dříve, ale neměli ji zapsanou, a bylo na vás, jestli jste dávali pozor. Super.

Líbila se mi komunikace s postavami, kdy jste je mohli přesvědčovat výřečností, charismatem či zastrašením, a zpočátku (dokud/pokud jste si neodemkli konkrétní schopnost) jste netušili, jak je daná postava v těchto oblastech odolná. Museli jste zapojit mozek a odhadnout to z jejího postavení/okolností. Super.

Jak přesvědčování, tak další mechaniky (reputace, smlouvání, šacování, atd) nabízely největší herní zážitek ze začátku hry, dokud jste vůbec netušili, jak věci fungují, neměli jste pomocné schopnosti, a neprohlédli jste číselné systémy v pozadí. Postupně s vašimi zkušenostmi se to překlopilo ze zážitkové více do herní roviny, a už to nebylo tak silné. Ale to se samozřejmě dá očekávat. U těchto mechanik mám ale výtku, že často byla jejich prezentace poměrně matoucí. Například při rozhovoru uvidíte zprávu "Reputace ztracena", ale myslí se tím u dané postavy, v aktuální vesnici, ve městě odkud postava pochází, nebo něco jiného? Nebo vás prošacuje stráž a zabaví vám kradené předměty, ale už vám hra neřekne, které to byly (a vy už nemáte, jak to zjistit). Tohle mi zavánělo horečnatým vydáním, kdy nebyl čas dodělat do konce některé zásadní prvky.

Z kontroverzních mechanik jsem si myslel, že mě bude neuvěřitelně vytáčet systém ukládání. A neštval (nijak extra), dohrál jsem to až do konce bez instalace modu, který by mi umožnil ukládat kdykoliv. Jenom jsem teda často uléhal do postele, kde se ukládala hra. Přispěl k tomu i fakt, že hra mi za celou dobu nespadla (jinak bych quicksave zprovozňoval hned), a ve hře byla možnost Save&Exit, což při vydání nebyla (v té době bych to tedy hrát nemohl, a chápu rozhořčení z tehdejších recenzí). Co mě ale hodně vadilo byl systém únavy a spaní. Únava samotná není problém, ale nutnost najít konkrétní schválenou postel považuji za jednu z největších prohřešků hry. Hodně často se mi stávalo, že jsem byl v nějaké malé vesnici, kvůli questu se posunul/uplynul čas, mě se začaly klížit oči, a já nebyl schopen najít v celé vesnici jediné lůžko, kde se dalo vyspat. Samozřejmě že tam bylo plno laviček, seníků a podobných míst, ale vývojáři mi nedovolili ani na jednom z těchto logických míst si lehnout. Všude kolem les, kde se lehnout nedá taky, protože spaní pod širákem asi ve středověku neexistovalo. Mojí jedinou záchranou v druhé polovině hry byla schopnost, která vám silně zredukuje hlad a únavu. Najednou se mi zážitek ze hry zlepšil o 100%, a já si uvědomil, jak obtěžující pro mě bylo neustále řešit jídlo a zejména spánek. Místo správy měřáků jsem si začal více užívat obsah hry.

Do kontroverzních mechanik se dá jistě zařadit i bojový systém. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem pochopil, co se při boji doopravdy děje, a než jsem začal být trochu schopný. I tímto jde KCD proti proudu. Ale osobně se mi soubojový systém strašně líbil. Tak plynulé a zajímavé souboje na blízku chladnými zbraněmi jsem ještě nikde neviděl. Působily velmi přirozeně, i když člověk dlouho netušil, jak na ně. Stejně tak až do konce hry měl člověk problém při boji proti více nepřátelům, což zachovává snahu o realističnost. Jedinou výtku mám k příliš agresivnímu přichycování kurzoru na nepřátele, což nejvíce komplikovalo právě souboje proti přesile, až měl člověk pocit, že spíše bojuje s UI než s nepřáteli.

Nedá mi to a musím si ještě rejpnout do českého překladu. Zrovna u české hry mě překvapuje, že překlad mi přišel dost podprůměrný. Není mi úplně jasné, proč máme v češtině "questy" a "perky", ale to je to nejmenší. Samotný překlad se na hodně místech zcela odchýlil od toho, co postavy ve skutečnosti řekly v angličtině. Případně to vypadalo, jako by české titulky byly z nějaké prvotní verze dialogu, zatímco namluvení bylo z verze novější. Při vybírání odpovědi (které jsou ve formě útržků, nikoliv plných vět) byly některé útržky nesrozumitelné a matoucí, případně zcela zavádějící. Pravidelně jsem si musel na webu najít video stejné konverzace v angličtině, abych pochopil, co která volba má znamenat (v angličtině to bylo mnohem více zjevné). To mi přijde u české hry smutné.

A na konci musím ještě pochválit grafické ztvárnění. Ačkoliv je hra hodně náročná na výkon, tak venkovní lokace vypadají naprosto úchvatně. Navíc je příroda viditelně česká, což způsobuje hřejivý pocit známosti a v lesích a na loukách se cítíte jako doma. Takhle krásně ztvárněnou českou krajinu nikde jinde nenajdete. Povedla se i architektura středověkých hradů a vesnic, vše působí velice reálně. Slabší je ztvárnění obličejů postav a synchronizace rtů při mluvení, ale to se asi s českým rozpočtem bohužel dá očekávat.

Abych tuhle slohovku shrnul, tak KCD jsem si velice užil (dokončil jsem hru téměř na 100% včetně vedlejších questů), a hra se pokusila daný žánr posunout v mnoha oblastech kupředu pomocí používání nekonvenčních přístupů. Zároveň necílila na masové publikum a nebála se občas udělat věci složitější a zajímavější. Ne vždy to vyšlo, ale určitě to z ní udělalo výjimečný titul zasluhující vaší pozornosti. Hra je pořád trochu zabugovaná (i když občas jen špatně něco vysvětluje), ale čas od vydání ji velice prospěl a je perfektně hratelná. Pokud chcete nové netradiční zážitky (oproti klasickým RPG), tak ji určitě doporučuji vyzkoušet.

Celkové hodnocení: Nářez
+38
  • PC 95
Nedá mi to, abych si u hodnocení Kingdom Come: Deliverance nevzpomněl na slavnou Vávrovu kritiku Skyrimu. A zatímco my všichni kritici zůstáváme většinou u piva a kritizujeme dál, Vávra and his Warhorse Studios zasedli a pokusili se udělat RPG dle jejich gusta. A já musím uznale smeknout, že se jim to povedlo a KCD zařazuji k tomu nejlepšímu, co jsem kdy hrál a to nejenom v RPG žánru.

Nutno říct, že Kingdom Come: Deliverance není hra dokonalá a zvláště v té technické stránce to občas skřípe a to jsme dva roky po vydání. Jak to s bugy vypadalo těsně po vydání hry, radši nechci ani moc vědět, nakonec se to bohužel promítlo do recenzí. Přesto si dovolím do recenzentů malinko rejpnout, když si vzpomenu jak podobně zabugovaný Skyrim sbíral stoprocentní hodnocení ostošest, včetně českých webů a mnohem "chytřejší" hra dosáhla sotva na 80 %. Ale dost srovnávání, pojďme na Skyrim zapomenout a věnovat se téhle perle.

V předchozí větě jsem použil termín "chytřejší hra". Ono totiž skoro z každého prvku KCD je cítit, že se vývojáři snažili u vývoje přemýšlet, a ačkoliv snad ve hře není nic vyloženě unikátního, tak většina herních prvků je poladěna tak, aby si hráč nepřipadal jako úplný idiot. Chcete si uvařit lektvar, dokonce i znáte recept a máte všechny ingredience... v průměrném RPG byste prostě někde u alchymistického stolu míchali rukama a vařili lektvar. Tady si ten recept skutečně musíte přečíst a dodržet postup - hrst toho, dvě hrsti onoho, jedno drtit, druhé vařit stanovenou dobu, pak chladnout, popř. destilovat... no prostě skoro simulátor alchymie... WOW. A takto bychom si mohli rozebírat čtení, boj, smlouvání, vylamování zámků, atd. Důležité ovšem je, že v podstatě u všech herních prvků jsem měl pocit, že se vývojářům povedlo trefit tu správnou hranici mezi hrou a realističností, tak aby ty činnosti nebyly zbytečně zjednodušené až na kost, ale aby to stále zůstalo pro většinu hráčů přístupné a zábavné.

Navíc u mě KCD boduje svojí tématikou. Historické romány na pozadí skutečných událostí jsou mým velmi oblíbeným žánrem. A tady je cítit velký zápal Dana Vávry pro historii a reálné kulisy. Takže ve stylu Komenského "Škola hrou" je do nás naprána hromada dějepisných informací. Po dohrání KCD asi každý bude vědět, kdo to jsou Kumáni a kde se tu vzali, čemu se říká brigantina nebo šlap, kdo je to vikář, jak vypadalo gotické písmo a spoustu dalších historických detailů. A pokud budete poctivě číst i všechny záznamy v kodexu, dozvíte se toho opravdu hodně, zvlášť pokud nejste zapálení historici.

Na chvilku se zastavím u soubojového systému, protože ten je zde skutečně specifický a přiznám se, že jsem z něj měl docela obavu, zda to pro mě nebude kámen úrazu. Nejenom, že to kámen úrazu nebyl, ale nakonec jsem si boj vyloženě užíval. A ve chvíli kdy se naučíte riposty a mistrovské obrany, tak si nemyslím, že byste měli mít v boji jeden na jednoho zásadní problémy a ani nepotřebujete se učit komba. Jiná situace je samozřejmě boj proti přesile. Ten je z principu těžší, ale navíc tady ten soubojový systém začíná být trochu na obtíž, hlavně ta vlastnost, kdy se vám kamera zamkne na jednoho nepřítele a přitom na vás útočí jeho parťák ze strany. To přepínání mi dělalo dost problémů. A hromadné bitky jsou už akorát chaos, ve kterých jsem se radši ani moc nesnažil.

Příběh kovářovic synka Jindry je standardní a celkem i uvěřitelný příběh historického dramatu, mě rozhodně bavil a táhl celou hru. S Jindrou jsem se dokázal dobře ztotožnit a sem tam to dokázalo i nějaké ty emoce ve mě vyvolat. Na druhou stranu nečekejte nějaké zásadní wow efekty a zvraty. Každopádně ta postupná proměna z vesnického vidláka na důležitého člena šlechtické družiny mi nepřišla nijak násilná. Různorodých questů si zde užijete habaděj a znovu se musím vrátit k mé úvodní charakteristice, protože i zde je vidět to, že se vývojáři snažili přemýšlet a co nejvíce se vyvarovat questům typu "dojeď tam a přines to". Navíc hra skutečně v mnoha případech dokáže pracovat i s tím, že quest nesplníte nebo ho splníte jen částečně. Což si také zaslouží pochvalu.

Závěrem ještě zmíním obecně DLC a na rozdíl od některých svých kolegů zde budu trochu kritičtější. Pokud máte hru např. z bundlu nebo zdarma z Epicu a chcete si jí zkusit a řešíte zda jsou DLC nutná, tak se do toho klidně pusťte bez nich. Nejenom, že nejsou nutná, já se přiznám, že mě párkrát během hraní napadla kacířská myšlenka, jestli by to nebylo bez nich lepší. Některé questy a designerská rozhodnutí v DLC mi skutečně nepřišly dobré a celkový dojem ze hry kazily, např. způsob stavění a vylepšování Přibyslavic ve From the Ashes, kdy jak kretén pobíhám znovu a znovu s lokátorem po vesnici a poslouchám do nekonečna úplně stupidní rozhovor, to musel mít Vávra skutečně dovolenou, když to designovali, jinak to nemohlo projít. Ale aby to nevyznělo úplně negativně, jsou tam i questy výborné např. příběh Johanky a jejich prorockých vizí, a pokud máte problém s bojem jeden na jednoho, tak pes přidaný v DLC Woman's Lot dokáže být velkým pomocníkem.

Každopádně Kingdom Come: Deliverance je skutečně povedená hra a já ji mohu směle doporučit. V současném stavu většina bugů byla pravděpodobně opravena, vybavuji si jen jeden zásadní, kdy jsem musel trochu improvizovat, jinak to byly spíš grafické glitche. Technická optimalizace snad byla také trochu poladěna, i když v těch městech to dokázalo zacukat a kupodivu ne kvůli grafické kartě, ale vytížení mého postaršího procesoru. Takže na kalkulačku to úplně není. Ale pokud máte alespoň trochu slušný stroj tak směle do toho. Myslím, že většina hráčů by si tohle měla užít.
+54
  • PC 70
Kingdom Come se nedá upřít ambicióznost. Vybudovat open world RPG od úplných základů s relativně nízkým rozpočtem a zároveň se vzpříčit vůči některým designovým trendům je obdivuhodné. Nemůžu se tak zbavit jisté sympatie vůči této snaze, a to i přesto, že nepatřím do armády fanoušků stojících za Vávrou.
Zatímco většina západních RPG je přímo závislá na svých soubojových částech, Kigdom Come se snaží z toho důrazu výrazně ubrat. Může trvat i několik hodin než natrefíte na souboj, místo toho smlouváte o cenách, lovíte, vaříte lektvary nebo pátráte v přírodě. Plno problémů lze sice řešit mečem do žeber, ale hra to málokdy prezentuje jako jediný způsob. Hratelnost tak působí více variabilně. Navíc díky skvělému quest designu se nebojí poměrně často střídat typy hratelností a žádný z nich nezačne být otravný. Tak ani nevadí, že jednotlivé systémy nejsou zas až tak silné, jak by mohly být.

Příběhově to není žádná sláva. Hlavní linka je dlouhá a svým open worldem hodně rozmělněná a patřičný drive má prakticky jen na začátku a ke konci. Prolog vykopne se třemi motivy (konflikt Václava a Zikmunda, pomsta a ztracený meč), ale většina hry s nimi téměř nepracuje. Proto i další vesměs detektivní část, která zabere většinu herního času, působí dost odtrženě. Seznámíte se s řadou nevýrazných postav, které vás neustále posílají dál a dál. K nějakému posunu v ději, tematizaci nebo snad poodkrývání pozadí konfliktu nedochází. Tempo se sice v závěru zrychlí, ale kvalitativně se moc nezlepší. Dva zvraty otevírající poslední část jsou tragické. Odhalení záporáka má být vyvrcholením vašeho detektivního pátrání. Dramatická hudba, kamera a překvapený Jindra se mě snaží přesvědčit, o jak strašlivé odhalení se jedná. Jenže Toth se v ději naposledy ukázal asi před 80 hodinami a to tak přibližně na 3 minuty. Ani hráč, ani Jindra, k němu nemá žádný vztah. Druhý zvrat je vytržený jak z telenovely. Ač je průběžně naznačován, tak je jeho význam minimální. Nikdo na odhalení otcovství nijak zvlášť nereaguje, protože o něm už věděli, a Jindrovi to je vlastně taky jedno, protože jeho vztah k Rackovi se viditelně nijak nezměnil. Samoúčelný zvrat. Příběh se navíc ve výsledku smrskne na zlí rabují v naší zemi, tak jim dáme po hubě. Je tam sice určitá snaha říct něco o zbytečnosti Jindrovy snahy nalézt ztracený meč, ale vzhledem k tomu, že to hlavní postava nepřijme ani neodmítne, tak se jeho charakter nijak neposune od konce prologu.

Vedlejší questy jsou na tom lépe. Ty kvalitnější z nich nemají většinou extra dramatický děj, ale zabývají se do určité míry tehdejší středověkou společností. Vypíchl bych například Převlek. Někdy je důležitější to, co si myslí lidé, že je pravda, než pravda samotná. Ty nejhorší sice mají velké množství příběhu, ale s pointou, která vyzní levně a ještě k tomu do ztracena. Kvalita je tak značně nevyrovnaná.

Ve výsledku je tak Kingdom Come daleko lepší systémová hra než příběhová. Silnější zážitky budou se souboji s Kumány než s postavami se jménem. Více strachu zažijete při prvním přepadení než z prakticky jakékoliv dějové nesnáze.
+28 +30 −2
  • PC 90
Jmenuji se Jindra a budu vám vyprávět svůj příběh…

Znáte to. Někde se narodíte a tak nějak chcete vypadnout a jít do světa. Ta díra, ve které žijete, kde se nic neděje, ta prostě není pro vás. Jo, cítil jsem to stejně. Mám rád Blanku, táta je tvrdej, ale skvělej, a máma hodná. Občas máme u nás ve vesnici fajn zábavu, místní vyvalí bečky piva, přitáhnou maso a je fakticky fajn. Ale jinak je to prostě díra. Skalice je zapadlá vesnička někde v Posázaví, kde život tak nějak plyne sám bez vašeho přičinění a kde vládne rukou spravedlivou Racek Kobyla. Dobrého pána máme, ale tak nějak mám pořád pocit, že prostě z té díry chci vypadnou. Všude okolo je přece svět, svět nekonečných možností, svět který čeká jenom na vás… Jo, přesně takhle jsem si maloval. Dokud nepřitáhl Zikmund, ta liška ryšavá, a ze Skalice neudělal doutnající hromádku spáleného dřeva, masa a desítky zmařených lidských životů. Sebral mi domov, zabil mi rodiče, zničil vše co jsem měl. Utíkal jsem, utíkal jsem co mi síly stačili. Neustále se mi před očima promítala scéna, kdy otec ve snaze bránit matku, padl. Viděl jsem tomu parchantovi do očí, viděl jsem kdo to byl. Viděl jsem co udělal a přísahal jsem, že po něm nepřestanu jít do té doby, dokud ho nedostanu. Věděl jsem, že svůj osud naplním až tímto, nicméně teď jsem utíkal. Noha střídala nohu, v uších mi znělo “Běž Jindro, varuj Talmberk…” a já běžel. Nevím jestli jsem zahlédl Terezu, mlynářovic dceru, ale všude se bojovalo, všude byla zkáza a smrt. A já běžel, protože jediné co jsem teď mohl dokázat, bylo varovat Talmberk a zachránit je před osudem mého rodného místa. Stříbrné Skalice…

Jindrův příběh má spousty námětů na vyprávění, ale zbytek si bude muset každý hráč prožít sám. Pro mě je KC:D synonymem pro zkratku RPG. Už v momentě, kdy tato hra byla oznámena, jsem jí okamžitě začal sledovat. V momentě, kdy se hra objevila na Kickstarteru, stal jsem se jedním z mnoha bakerů, kteří do hry investovali své peníze hodně dopředu, důvěřujíc Vávrovi a jeho teamu. A když byla hra konečně dokončená a přišla mi domů s předstihem v krásné kovové krabičce, tak nějak jsem tušil, že se bude jednat o něco, co budu hrát hodně dlouho…

Celkový odehraný čas v této hře se u mě vyšplhal na 321 hodin. Včetně všech DLC, které jsem poctivě po vydání vždy zakoupil. Už jenom z této informace je patrné, že mě hra nejenom oslovila, ale že mě doslova nadchla. Jinak bych jí takové množství času nevěnoval. Je mi 41 let, za svůj život jsem odehrál nespočty RPG her, které jsou mým oblíbeným žánrem, ale jenom jedné z nich jsem udělal hodnocení 100 procent. Zaklínači 3. A i když bych rád stejné hodnocení dal příběhu Jindry, neudělám to a to především pro z počátku obrovskou zabugovanost hry, která ani dnes není v tomto směru stoprocentní. Došlo to tak daleko, že jsem hru úmyslně přestal hrát, počkal si na všechny DLC, na všechny patche, pak si ještě počkal jen tak pro jistotu a až potom si hru užil naplno. A čekání se z mého pohledu vyplatilo. Bugy se objevovali jenom zřídka, a já se mohl nerušeně ponořit do příběhu Jindry, syna kováře…

Hra mě oslovila téměř vším, co jsem v ní našel. A vlastně i tím, co jsem v ní nenašel. Chybějící kouzla, nadpřirozené postavy a čáry se ukázali jako velmi chytrý tah a hra tak získává body tam, kde není příliš velká konkurence. Nádherným způsobem přibližuje českou krajinu patnáctého století a ztratit se v lesích okolo řeky Sázavy je tak jednoduché, až z toho mrazí. Víte, že nepotkáte žádného ducha, ani že nenarazíte na doupě ogrů. Zase ale víte, že můžete narazit na jeleny, zajíce, pytláky, nebo taky hajného, který si svůj rajón hlídá. A přitom, pokud se vám toto stane, tak vlastně nehrajete hru, ale kocháte se. Kocháte se dokonalou krajinou, která je vám tak moc povědomá, protože je všude okolo nás.

A až začnete Kingdom Come hrát, budete bojovat v turnajích, budete závodit na koni, budete vyšetřovat, budete se opíjet a blejt z kostelní věže, budete smlouvat, krást, souložit, bát se, ostřit si zbraň, hledat, zabíjet, spát, jíst...
A najednou zjistíte, že vás hra tak neskutečně vtáhla, že chcete víc. Budete tak chodit do lázní, učit se číst, budete se modlit, hrát kostky, střílet z luku, shánět výbavu na koně, lhát, ochraňovat, komunikovat, pomáhat, lovit, sbírat bylinky a …..
A najednou zjistíte že za sebou máte 70 hodin hraní a že se příběh teprve rozbíhá. Cvičíte se v boji, v obraně, učíte se páčit zámky, jezdit na koni, komunikovat s lidmi okolo vás.
Všechny tyhle činnosti, a mnohé další, jsou navíc provedeny velmi dobře. Páčení zámků je z počátku peklo, jak by také ne, když to neumíte, ke konci hry si dáváte libovolné zámky na pohodu. Ze začátku lukem netrefíte dveře od stodoly, později dáváte headshoty. Z počátku mácháte mečem jak koza koštětem, později se z vás stává smrtící mašina. Vše se ve hře učíte postupně, doslova vše. Na začátku neumíte nic, kromě krátkého běhu a následného odpočívání. Jste nemehlo, šutr u cesty o který si každý tak maximálně utře botu. O to více uspokojivé je sledovat, jak Jindra pod vaším vedením postupně zlepšuje ty vlastnosti, které s ním trénujete a tím pádem vytváříte herní postavu doslova a do písmene k obrazu svému.

Těch možností, které Kingdom Come nabízí, je obrovské množství. Nejsou ale samoúčelné a dávají perfektní smysl. Chcete hrou projít jako závislý alkoholik, lhář a zloděj? Prosím. Chcete všechny spasit, nikoho nezabíjet a zůstat panicem? Jak je libo. Chcete být hovado a vymlátit každou vesnici, kterou uvidíte, do posledního? Poslužte si. Nevadí vám zabít duchovního? Budete mít možnost. Příčí se vám všechny neřesti pozemského života? Můžete jít příkladem. Hru si můžete jednoduše projít zcela dle svého, dle svého svědomí a vědomí a obtisknout do Jindry kus svého myšlení, či svého zvráceného já, volba je na vás.

Nechci se tu tedy rozepisovat o všech možnostech, o tom jak se vlastnosti trénují tím že danou činnost vykonáváte a ne tupým rozdělováním bodů do vlastností, o tom jak příběh, který se může zdát jasný, dokáže překvapit, jak si budete svého Jindru hýčkat, jak hra ke konci dostane pořádný spád, jak si budete užívat krajinu českého venkova. Ne, prostě jděte, pokud jste to již neudělali, a tuhle hru si zahrajte. Stejně jako mají poláci svého Zaklínače, my máme Kingdom Come. A myslím, že můžeme být hrdi, že takto rozsáhlé a komplexní RPG vzniklo v naší malé zemi. Ukazujíc tak celému světu, že prostě příběh postavený okolo české historie, může být doslova světový.

Jediné co mě na hře mrzí je občas se vyskytující bugy i po XY opravách, ale nenarazil jsem na nic zásadního. Někoho může odradit také hardwarová náročnost, ale stačí trochu snížit kvalitu grafiky a hra překvapivě běží na obstarožním hardwaru.

Pro spousty hráčů může být velmi limitující nemožnost ukládat hru dle libovůle, ale pouze na určitých místech, případně po vypití lektvaru Sejvovice, který navíc zvýší hladinku alkoholu v krvi, tudíž nelze pomocí lektvaru ukládat příliš často, nebo se Jindra opije. Taktéž chybějící zaměřovač u střelby lukem je pro spousty lidí velmi omezující. Tyhle věci, ale také spoustu dalšího, lze řešit pomocí modů. Tím neříkám, že je má každý použít, tím říkám, že hra jde ještě modifikovat, tedy upravit každému dle jeho chuti, třeba právě v otázce ukládání na běžný systém Save/Load,, což je asi nejvíce kontroverzní část herní mechaniky KC:D.

Kingdom Come se může navíc pochlubit neuvěřitelně dobře zpracovanou doslova středověkou Wikipedií, kdy každou budovu, povolání, postavu, zbraň, událost apod., kterou ve hře potkáte, vám hra zobrazí detailně popsanou, včetně souvisejících historických událostí a návazností. Když jsem hru spustil poprvé a já se takto na začátku začetl jak fungovalo mlynářské řemeslo, jak lidé vnímali koželuha, jak se stavělo opevnění apod., nevěřil jsem, že jsem jenom pročítáním těchto faktů mohl strávit přes hodinu a hru vlastně nehrál. A přesto se stalo. Poklona tvůrcům.

Pokud máte rádi RPG v pravém slova smyslu a neplete si omylem tento žánr s Diablem, tak buď máte Kingdom Come již dávno za sebou, nebo si nalijte víno, hru nainstalujte a nechte se unést vírem událostí, které začínají v jedné malé vesničce v Českých zemích, ve Stříbrné Skalici...

Pro: Fantastická atmosféra, velmi dobře podaný příběh, spousta smysluplných bočních questů, výborná grafika, příjemný hudební doprovod, neskutečná míra volnosti, uvěřitelná krajina, český středověk, komplexní RPG prvky, velmi dobře zpracované postavy v příběhu

Proti: Těžkopádný bojový systém, omezené možnosti ukládání (lze na PC řešit modem), občasné bugy i dva roky po vydání

+36
  • PC 95
Občas se dějí malé zázraky v našich malých světech. Třeba já osobně považuji za malý zázrak fakt, že jsem si na svém osmiletém notebooku (který navíc není ani herní) dokázal zahrát hru, o které jsem mnoho let snil. Především v době vývoje, kdy jsem sledoval každou novinku a vlog tvůrců, tak bědoval i v průběhu dvou let od vydání, že abych si hru vůbec mohl zahrát, musel bych si pořídit nějaké to nové železo...na což samozřejmě nebyl čas. Pak ale přišel Epic s nabídkou kvalitního se...tedy v podobě Kingdom Come zadarmo a já si řekl...nu, proč ne. Za zkoušku nic nedám. A tak si hru "koupil", celou noc instaloval a ráno ji zapnul s tím, že uvidíme, co se stane...

...a ono se stalo hodně. Naskočila úvodní obrazovka, naskočilo intro, rozjely se první minuty hraní a já si hru začal užívat s tím, že tohle prostě nějak dám. To, jak jsem hru v podobě takřka sto hodin hraní hrál Vám snad ani nebudu vysvětlovat. Občasné přehřátí a vypnutí notebooku v momentě, kdy se blížilo automatickému uložení po nějaké srdceryvné bitvě bylo to menší, co se v průběhu hraní dělo. Nicméně v úctě k tvůrcům a hlavně české historii jsem pokračoval dál...až do samotného konce.

Kingdom Come je jednoduše řečeno - herní nářez. Stoprocentní hodnocení nedávám jen kvůli pár detailům, o kterých budu mluvit až na konci. Spíš bych tu chtěl pochválit všechno, co mě na té hře tak bavilo. Bavilo mě prostředí v okolí Sázavy. Sledoval jsem jak se vine nejen samotná Sázava, ale i potůčky směřující všechny k ní, kopečky, lesy, polnosti, stráně, údolí...ten svět je naprosto geniální. Po pracovní osmihodinové klasice máte chuť přijít domů, narazit lahváč, zapnout hru a chodit sázavskou krajinou do zblnutí. Když je zima nebo karanténa (jako třeba zrovna dnes a posledních několik dní), tak je to perfektní alternativa k realitě, která taktéž stojí za návštěvu. Až to všechno opadne, určitě do Samopší, Ledečka a Ratají vyrazím. A musím se přiznat, že už se speciálně těším na moment, až přijedu do Ratají a budu chodit městečkem a říkat si, kde byl řezník, kde stála hospoda, kde radnice a kde jsem měl pokoj s postelí...:-) Projížděl jsem pár videí na internetu a musím říct, že z oné preciznosti k reáliím si tu tvůrci dali extra záležet!

Tak to bychom měli k samotnému prostředí, které je prostě pecka. Dále se pojďme podívat na příběh. Příběh je totiž přesně to, co Dan Vávra se svou partou lidí umí. Stejně tak, jako Viktor Bocan si umí vyhrát s prostředím, ve kterém, i když máte koně, nebo můžete zrychlovat cestu, prostě stejně chcete chodit. Na Operaci Flashpoint jsem Viktore totiž rozhodně nezapomněl! Tam jsem to měl úplně stejně. Nicméně co se týče příběhu, musím říct, že oceňuji snahu předat celému světu pár mocenských informací z období 14. století v oblasti Českých zemích. Myslím si, že naše středověká historie je celosvětově ještě dost neprobádaná a jestli se někdy někde odehrávaly nějaké hry o trůny, tak to pak muselo být zrovna u nás! Kde jinde taky, že? :-) Na příběhu ale neoceňuji jenom ty historické přesnosti, líbí se mi i ta příběhová linka Jindřicha. Nemá žádný výraznější vliv na historii, ale od začátku do konce mě prostě a jednoduše baví. A nebaví mě jenom procházet tím příběhem, já si vysloveně vytvářím vztah i se samotnými postavami ve hře. A co víc, hra Vás díky tomu nutí i do vedlejších misí. Ale co nutí...nutit ani nemusí...vy je chcete hrát sami. Chcete si vytvářet s jednotlivými postavami vztah, chcete se s nimi kamarádit, chcete s nimi být za dobře. Jestli někdo někdy řekl, že Kingdom Come je simulátor středověkého života, tak to řekl jednoznačně dobře.

No a když už jsme u těch hlavních a vedlejších misí. Jasně, dobývání hradů a mydlení kumánů je to podstatné, co se ve hře děje. Na co ale nikdy nezapomenu je chvíle, kdy jsem se v jednu v noci dostal do světa faráře Bohuty, se kterým proběhla největší herní pitka, kterou jsem kdy zažil. Smál jsem se během hry, smál jsem se před spaním, smál jsem se i další dny. Nejvíc jsem se vlastně smál, když jsem kolegům v práci vyprávěl, čeho jsem byl svědkem a rozesmál jsem tím půl jídelního stolu v jídelně. Faráře Bohutu vymyslel nějaký génius, protože cokoliv se tam s ním stane, to se u mě automaticky zařadilo do legendárních herních momentů, kterých jsem byl svědkem! A podle mě naprosto oprávněně. Taková kalba opravdu nastane párkrát za život, všichni o tom určitě něco víme.

Co Vám budu povídat, bál jsem se, že se tady budu vykecávat, ale jinak to ani u podobné hry nejde. A to jsem ještě nepřistoupil k herním mechanismům. Už jednou jsem tu totiž zmínil slovní spojení simulátor středověkého života, což je víceméně přesný. Líbí se mi, jak se hlavní postava Jindry neustále vylepšuje při čemkoliv, co dělá. Chodíte? Získáváte body do vitality. Běháte nebo skákáte? Vitalita zákonitě roste. Vykrádáte? Lepšíte se ve vylamování zámků. Bojujete často? Lovíte srnčí? Trháte bylinky? Vaříte lektvary? Obchodujete? Objevujete okolí? Čtete často? To vše vylepšuje Vaše vlastnosti. Navíc i v podobě miniher u vaření lektvarů a vylamování zámků. Ze začátku s nimi bojujete, ke konci hry je to ale sranda zmáknutá dvěma prsty...a ještě navíc malíčky.

TAK...a teď trošku také k těm negativům. Největší problém jsem měl třeba s tím, že ač je hra absolutní simulátor, ve kterém se navíc střídá i den a noc, tak některá ingame videa na to úplně neberou ohled. Jasně..je to v celkovém kontextu hry vysloveně prkotina, ale pokud o hře mluvíte před ostatními, jako když byste to všechno vykonával sám..a vězte, že když jsem vyprávěl, jak jsem smilnil s ovcemi nebo vykradl kata, abych od něj za jeho peníze následovně odkoupil prsten...tak se notná část jídelního stolu točila směrem ke mně, jestli náhodou nejsem blázen a neutekl z nedalekého blázince. Také třeba jízda s koněm při útěku z přepadení skrz křoví bylo trošku nad moje nervy. Některým křovím se projít dalo, některým ne, kůň se pak zasekl tak, že byste z něj nejradši okamžitě slezli, dali mu pětník a vzkázali, že až se vymotá, ať si uctivě dojde domů sám. No a navíc obrovské zklamání je příběhová linka v klášteře v Sázavě. Tam jsem měl tendenci udělat to co nejlépe, ale nakonec jsem na to neměl nervy a udělal to nejrychlejším možným postupem. Nebudu nabádat, každý na to jistě přijde sám.

Nakonec tedy mohu říct, že jsem po dobu desítek hodin byl fascinován herním světem, který zde byl vytvořen. To čekání se rozhodně vyplatilo a jsem rád, že se po těch letech popasovali s úspěchem. Já si na hru dva roky počkal, mezitím vymazali plno bugů a navíc na stroji, u kterého by mě v životě nenapadlo, že ji budu hrát. A co víc, že jí dohraji. Tak a teď k těm samotným parametrům:

Intel Pentium B980, 2,4 GHz, 6GB RAM vnitřní paměti, NVIDIA GeForce GT 630M

Já nevím jak Vy, ale já to říkám furt. Hra se nemá hrát pro krásu z grafiky, ale pro krásu z hratelnosti. A tady to Kingdom Come vyhrálo na celé čáře. Plus samozřejmě ty jednotlivé detaily tomu dodávají patřičný lesk, co Vám budu vykládat. Nikdy totiž nezapomenu na moment, kdy čtyři roky po vydání Mafie v Americe vydali Godfathera a všichni o něm mluvili jako o profláklé hře, která sere na detaily, na rozdíl od Mafie. No...a Kingdom Come to má stejně, podle mě se horko těžko bude hledat nástupce žánru. Holt není občas od věci být v něčem první, že? A být v něčem první víc jak jednou? Kdo z Vás to má?

P. S. Zapomněl jsem úplně zmínit, že hra disponuje krásným soundtrackem. Nevím, jak je to možné, ale při psaní komentáře mi to vypadlo. Uvědomil jsem si to v momentě, kdy jsem druhý den na zahradě rozhrabával 20 tun zeminy a k tomu mě napadlo si pustit pár těch hospodských odrhovaček s Bohutou :-)

Pro: Není nad to, když celý svět vidí kus malé české historie v perfektním herním hávu a navíc se kochá nádhernou českou krajinou, která je jak vymalovaná od Aflonse Muchy. Ryzí český středověk se všemi herními mechanismy, které si dovedete představit.

Proti: Jízda s koněm je občas za trest, některá ingame videa jsou ztraceny v mezičasí, závěr hry se možná až moc táhne...

+27
  • PC 90
Hru jsem dohrál již po třetí a můžu říct, že každý průchod hrou byl docela odlišný od těch ostatních. Questy jsem dělal jinými způsoby, vymýšlel nové taktiky atd. Je to dle mého další vynikající práce od Dana Vávry, který si tuhle myšlenku prosadil u všech lidí i přesto, že se mu dost házeli klacky pod nohy. Hra je těžká hlavně pro první průchod. Trvá dlouho než si zvyknete na soubojový systém (ještě teď mě občas překvapí). Trvá dlouho než se naučíte střílet s lukem (jestli se to vůbec naučíte). Trvá dlouho než se naučíte správně otevírat zámky a takhle bych mohl pokračovat donekonečna. Každopádně tohle vše se dá naučit na takovou úroveň, že nad tím už ani nebudete pomalu přemýšlet a to se mi na té hře hrozně líbí. Samotné vylepšování postavy je dost fajn. Líbí se mi variabilita perků a každý si může hodit věci dle svého playstylu. Save systém teď s odstupem času taky nehodnotím negativně. Je to trochu něco jiného, když si nemůžete hodit quicksave před každým riskem, který uděláte a o to mi to přijde zajímavější.
Teď pár negativ. Nepřijde mi ideální, že nevíte, v jaké výškové úrovni se nachází NPC, za kterým musíte jít. Je to věc na kterou si sice zvyknete po čase, ale přece jenom by bylo lepší, kdyby jste viděli jestli je nad nebo pod vámi. Dále tu jsou bugy, které i přes ten čas nezmizeli a pravděpodobně na ně narazíte. Naštěstí už nejsou takové, jaké byly.
Celkově se řadí KC:D mezi mé dost oblíbené hry a upřímně se nemůžu dočkat dalšího dílu

Pro: Detaily textur, historie, příběh, unikátní soubojový systém

Proti: Bugy, Radar

+25
  • PC 90
(Na úvod komentáře musím říci, že hodnotím Royal Edition, tedy hrál jsem hru včetně DLC v jednom tahu a po odstranění většiny technických problémů.)

Kingdom Come: Deliverance (dále KDC) pro mě není jen hrou, je pro mě také českým produktem, který mimo jiné propaguje české dějiny a přináší hráčům na celém světě i něco, co bych obecně nazval "českou atmosférou". Jako člověk hrdý na tuto zemi jsem rád, že česká hra takového formátu uspěla a dělá dobré jméno naší zemi v jejíž zajímavé historické epoše se odehrává.

Zasazení děje do roku 1405 mě zpočátku překvapilo. Mnohem logičtější a možná i PR zajímavější by bylo zasazení do husitských válek. Ale velice rychle mi došlo, že to byl dobrý tah. Jednak pro Čechy je období po smrti Karla IV. do husitských válek málo známé a třeba v dějepisu se skoro neřeší a tudíž má hra nepopiratelný vzdělávací efekt, ale především šlo v tomto období vykreslit zajímavý a pro neČechy celkem pochopitelný příběh.

Příběh sám hodnotím pozitivně i když musím přiznat, že jsem od Vávry čekal přece jenom ještě něco o chlup lepšího. Příběh je v zásadě jednoduchý, lineární a překvapení o původu Jindy v závěru hry není moc úderné. Příběh není silný, ale je realisticky. Staví na skutečných událostech a po celou dobu hraní jsem měl pocit, že takto by to klidně mohlo v té době probíhat. Dobré jsou i DLC příběhy (i když jsou krátké). Realističnost je vůbec slovo, které k této hře patří.

Na realističnost narážíte neustále, což má někdy pozitivní, někdy negativní důsledky. První bych ohodnotil prostředí a atmosféru, která je prostě vynikající. Věrné přenesení výseku Posázaví do herní adaptace se neskutečně povedlo a mimo jiné přispělo k rozvoji turistického ruchu v této oblasti (znám jednoho člověka, který byl loni v létě na brigádě v Sázavě a říkal, že při hovoru se zahraničními hosty, kterých mimochodem viditelně přibylo, padalo sousloví KDC velmi často). Realistické prostředí, včetně staveb, oblečení postav, chování lidí i příběhového pozadí a vedlejších misí Vás prostě přenese o více než 600 let zpět. Popravdě asi neznám hru, která má tak dokonalou středověkou atmosféru. Grafické zpracování je na velmi dobré úrovni, i když nedosahuje špičky v žánru. Občas mi plynulost hry kolísala, především třeba při vstupu do města nebo místa s větší koncentrací lidí i mírně zaškubala. Přestože můj stroj splňuje doporučené požadavky.

Realističnost se také projevuje v herních mechanikách. Musíte spát, musíte jíst, musíte se koupat pokud nechcete aby nad vámi lidé ohrnovali nos. To vše posiluje zážitek z hry, ale přináší to i negativa. Často totiž vykonávat nějakou tu činnost neznamená, že kliknete a hra se načte posunuta v čase nebo přenesena na jiném místě. Když spíte nebo čekáta odbíhají hodiny, když používáte rychlé cestování, vaše figurka se pohybuje po mapě. Když jdete do vězení čekáte třeba i 4-5 minuty než se přetočí hodiny vašeho trestu. A když hrajete takovouto dlouhou hru (chcte-li odehrát maximum misí, oběvit všechny poklady, přečíst knihy atd. hra vás klidně zaměstná na více jak 200 hodin) tak Vás chtě nechtě toto natahování již nebaví. Další spoustu času navíc strávíte souboji.

Souboje v této hře si zaslouží vlastní odstavec. Jsou nepochybně unikátní a opět použiji slovo reálné. Především z počátku dají hodně zabrat. Hráč ovládá svého hrdinu pomocí kurzoru na zaměřeném nepříteli, kterým provádí jednotilvé údery. Souboje jsou velmi realistické ale i dlouhé a předvším v boji proti větší skupině nepřátel i hodně složité. Když dostanete ránu, vaše postava se realisticky zakymácí a ztratíte orientaci. Když jste tak obklopení 4-5 nepřáteli, kteří do Vás buší, máte poměrně malé šance vyváznout živí. Souboje v uzavřených prostorech nebo v lese s hustou vegetací jsou hodně nepřehledné. Vyhodou se Vám pak stává paradoxně častá chyba hry, kdy se nepřítel zasekne o překážku, kterou neumí obejít nebo kdy doslova zamrzne a nechá do sebe bušit. I v Royal Edici stále častý problém. Hodně jsem se snažil využívat luk jehož ovládání je také poměrně složité (nevidíte zaměřovač a přesnost si tak musíte natrénovat). V poslední třetině hry už jsem měl dostatečně silnou postavu a vykoumanou strategii jak uspět i proti výrazné přesile jen s mečem v ruce, ale i tak jsou souboje pro běžné hráče celkem oříškem. Zmíním zde ještě jednu věc. Noc v této hře opravdu znamená noc. Když jste v noci v lese nic nevidíte a musíte zapálit pochodeň, která však realisticky osvítí pouze malý prostor okolo Vás. Když mě poprvé v noci v lese přepadli lapkové, které jsem vůbec neviděl, bylo do pár vteřin po mě.

Hra jak jsem naznačil nemá dořešeny všechny chyby a bugy. Některé problémy mi nevadí (náhle se před Vámi z čista jasna objeví postava nebo spadne z nebe kráva), ale stalo se mi asi třikrát, že mě chyba ve hře znemožnila dokončit misi. Uvedu jeden příklad. Plníte vedleší quest, kdy máte chytit 3 ptáky v lese do 3 klecí, které dostanete od zadavatele, ale když jsem na dané místo chtěl jednu klec položit, z inventáře mi zmizely 2 klece a tudíž jsem nemohl misi dokončit protože mi pak jedna klec chyběla. Výrazný problém je pak již zmíněný pohyb NPC ale i třeba Váš pohyb na koni v husté lesní vegetaci. Přesto naštěstí tyto problémy alespoň v Royal Edici již nejsou takové, aby mi zkazily celkový dojem ze hry.

Poslední, co bych chtěl zmínit je RPG systém rozvoje postavy, který mi naprosto sedl. Jednotlivé dovednosti postavy rozvýjíte prostě tím, že danou věc děláte (chcete být skvělí alchymik, hodně vařte lektvary). Hráč si tak naprosto přirozeně vyvýjí postavu směrem, který mu vyhovuje a není nucen třeba na začátku dělat volby, které neví jak mu budou při hře sedět. Tento systém bych přenesl i do řady jiných her. Já osobně jsem se zaměřil především na bojové a komunikační schopnosti svého hrdiny a zcela minimálně využíval alchymii nebo bylinkářství. Ale máte-li čas, můžete zcela volně rozvinout všechny dovednosti a být naprosto všestraný. Možností jak hru hrát, jakou volit strategii pro řešení problémů je celá řada a jak píši, kdyždý si svojí cestu může zcela přirozeně rozvynout během hry. Nehledě na to, že pak takto vyselektované schopnoti lze promítnout do způsobu řešní problémů během misí. Kvituji i funkční a gaficky perfektní herní rozhraní jako inventář, krásně ilustrovanou mapu nebo kodex plný zajímavých inforamcí.

Mohl bych toho napsat ještě hodně, ale nemá smysl popisovat vše. KCD je prostě hutná a poctivá hra, která Vám nedá nic zadarmo, ale která Vám nabídne zážitek, který jinde nenajdete. A je to hra s opravdu českým srdcem, která ukázala, že i u nás můžeme udělat hru té nevyšší úrovně. Takže přes drobné nedostatky a poněkud zdlouhavé tempo není o čem diskutovat. 90%

Pro: středověká atmosféra a realistické prostředí, česká historie (v české hře), výborný RPG systém, dobrý příběh a většina vedlejších misí a questů

Proti: zdlouhavost, přetrvávající technické problémy a občas nepřehlednost

+32
  • PS4 90
Čechy krásné, Čechy mé, je nekonečnou slastí se po Vás projíždět na koníčku, navštívit Sázavský kostel, pokecat s mnichy o všech těch malých neřestech a poslouchat to krásné české hospodské tlachání. I proto, a možná právě proto je Kingdom come: Deliverance pro mě masterpiece. 180 hodin jsem zde strávil a nelituji ani vteřiny (hráno na první dohrání na Hardcore mód i se všemi DLC). Jindrova výprava působí velice sympatickým dojmem, kdy se z obyčejného prosťáčka vypracujete na rytíře, kterého znají a vítají v každé vesnici. Na první pohled přitroublý trumbera Jindra se tak z pitomce v povlíkačkách stane váženým rytířem v zářivé zbroji.

Celá hra působí sympatickým oldskůlovým kouzlem, ať už je to pomalejší templo celé hry či tím, že Vás hra nevede přesně za ručičku, kde, co a jak. Příkladem budiž, že pokud v rámci questu bylo třeba přečíst něco z knížky, tak jste onu knížku opravdu museli přečíst a využít informace z ní ke správnému zvolení odpovědi. Krásně malovaná mapa či zpracování inventáře Vás přinutí zas a znovu si pročítat historické události či informace, jak to tehdá ve středověku chodilo. Rovněž skyrimovské zvyšování úrovně podle toho, kterou činnost více používáte působí svěžím dojmem. Hrál jsem Hardcore verzi, tak mohu potvrdit, že nejvyšších úrovních v některých činnostech jsem vskutku dosáhl až ke konci hry.

Příběh se celkově jeví jako klišovitý, leč některé questy stojí za to. Ojedinělým úkazem je tak například exkurze v Sázavském klášteře i se všemi neduhy s mnišským životem spojenými. Přímo legendární je však quest či setkání s farářem Bohutou. Mám dojem, že pokud si na smrtelné posteli budu moci vzpomenout na jednu jedinou cutscénu z mé historie hraní všeho možného, tak to bude ta s Bohutou. Tolik vtipu a radosti zakomponovat do asi 10-minutové sekvence se jen tak nepodaří už nikomu. Na konci však příběhu dochází dech, ale zato se dočkáte nečekaného konce.

Samostatnou kapitolou jsou pak jednotlivé mezihry. Proč už někoho nenapadlo dříve takto zpracovat alchymistické řemeslo? To je otázka, která Vám ihned vyvstane na mysli. Pointa jednoduchá, stačí sehnat recept s přísadami a postupem a pak si vše připravit na alchymistickém stole správným přidáváním přísad, rozdmýcháváním ohně, drcením ingrediencí a následnou destilací. Jednoduše geniální, geniálně jednoduché. A v momentě, kdy Vás to přestává bavit, tak se naučíte perk, že se lektvary budou míchat sami. Och, sladké. Zajímavé a krkolomné je rovněž páčení zámků, se kterým jsem však potíže na neměl jako ostatní uživatelé. Ono vylepšování jednotlivých dovedností ala Skyrim rovněž přijde k duhu, bez patřičného tréninku ani toho králíčka nevykucháte.

Soubojový systém mi snad jako jediný aspekt této hry moc moc nesedl, snad proto, že jsem hrál na Hardcore, jsem nebyl moc schopen provést na oko zdánlivě jednoduchá komba či dostatečné množství perfektních protiúderů. Celkové pojetí souboje mi přišlo dosti neestetické, neohrabané, ač přiznávám, že vypadalo přinejmenším realisticky. Samostatnou kapitolou jsou pak souboje v hromadných bitvách, které působí tak nějak komicky. Jako by každá bitva čekala na Vás, až nějakým způsobem zasáhnete či rozdáte patřičný počet úderů. Zaměřování na jednotlivé oponenty je poněkud neintuitivní, ne vždy Jindra zaměří toho nejbližšího nepřítele, kterého bych čekal, že zaměří, pokud mám palcát v ruce. Střelba z ruku bez zaměřovače má své kouzlo nechtěného. Výše zmíněný králíček Vám uteče nespočetněkrát než ho dáte konečně na rožeň.

Co se týče grafiky, tak jsem byl nadmíru spokojen. Zpracování české krajiny je velmi hodnověrné, malebné české vesničky, potůčky a lesy vypadají tak, jak ve skutečnosti. Líbilo se mi zpracování cest, bláta, louží atd, o to méně však doskakování textur na PS4 či chodící hlavy bez těla. Animace postav spíše na průměrné úrovni, několik Jindrových gest během jeho rozhovorů si však zapíšete do paměti (např. varovné zvednutí obou rukou působí komicky).

Těším se na pokračování, byla by škoda nevyužít veškerého středověkého potenciálu a zkušeností a nevytvořit třeba trilogii o trampotách rytíře Henryho, údatného reka z Čech.

Pro: Farář Bohuta, některé skvěle napsané questy, alchymie, zvyšování úrovní praxí v dané činnosti, inventář, historické detaily, zpracování krajiny, Farář Bohuta a ještě jednou Farář Bohuta.

Proti: Otravné zasekávání koně o překážky, příběhu na konci dochází dech, soubojový systém a zaměřování v hromadných bitvách, nerespektování oblečení, co máte na sobě v některých cutscénách, strašlivé doskakování textur na PS4.

+30
  • PC 90
Musím říct, že mám z této hry opravu rozporuplné pocity. Chvílemi jsem byla opravdu nadšená a chvílemi docela smutná.
Když jsem hru poprvé zapnula a začala hrát úvod, připadalo mi vše krásné. Jak jsem ale pokračovala hrou, najednou se mi detaily zpracování přestaly líbit. To zašlo až do té míry, že se mi hra vlastně přišla ošklivá. Například jsem se koukala na zboží jednoho obchodníka (zelenina a tak) a říkala jsem si, že nemůže být možné, aby zboží vypadalo takto špatně. Začala jsem to zkoumat a zkoušet různá nastavení. Nakonec pomohla instalace HD textur, čehož jsem si hned nevšimla. Nastal ale jiný problém, kterým bylo načítání textur. Přišlo mi, že se to časem zhoršovalo. Na začátku hry to nebyl téměř žádný problém, ale na konci se kolikrát textury při rozhovoru s někým ani nestihly načíst. Tak nevím, jestli jen na to můj PC nestačil, nebo byl problém někde jinde. Ještě jsem měla problém se vzhledem skvrny od krve na meči při broušení. Těm ani instalace HD textur nepomohla a zarytě zůstaly čtverečkované. Poslední, co bych chtěla zmínit, je měnící se zbroj a kůň v cutscénách na konci hry. V některých částech jsem měla to své a někde ne. Na Vraníku se mi podařilo získat své věci zpět, ale do Talmerku Jindra stejně kulhal bez něj.
Na to, že vývojáři používaly vlastní motion capture, přišlo mi, že výrazy často neodpovídaly rozpoložení postav (podle hlasu). Dále ženám divně odstávalo oblečení a psi (tedy bez DLC) se moc nepovedli. Koně jsou ale super. Na těch je vidět, že si na nich dali vývojáři záležet. Zvláštní věc, která mně trochu vadila, byla při rozhovorech. Když jsem začala mluvit s nějakou osobou, která ke mně byla zády, osoba se neotočila, ale mluvila prostě dopředu a já jí mluvila do zad.
No, ale teď to pozitivní. Hrozně se mi líbí, že je hra z českého prostředí a přímo z okolí Sázavy a Stříbrné skalice. V těchto místech máme chatu, a tak je mi to blízké. Je také super, že hra popisuje skutečné historické události. Díky tomu a různým textům, které se postupně otvírají, plní i vzdělávací funkci.
Příběh ve hře je zábavný a zajímavý. Hra je hodně ukecaná, ale to nevadí. Právě díky vyprávění (a to i ve vedlejších misích) jsem neměla pocit repetetivnosti. Trochu mě jen mrzelo, že jsem prošvihla některé úkoly na čas. V jednom konkrétním případě (Hledání bezvěrců)[spoiler] jsem při rozhovoru se zadavatelem vůbec nepochytila, že by se mohlo jednat o úkol časově omezený.
Soubojový systém mi bohužel nesedl. I když oceňuji jeho originalitu, já jsem ho kvůli vysoké náročnosti nezvládla. Často, když mě přepadli lapkové a cestě, jsem byla mrtvá dřív, než se mi podařilo vytáhnout meč. [spoiler]Naštěstí se dá většině soubojů vyhnout, tak jsem raději chodila vybíjet lapky po nocích, když spali. Musím ale říct, že mě překvapilo, že se nedá vyhnout úplně všem soubojům. Autoři slibovali mnoho variant, jak řešit situace, ale někdy to jde jen jednou cestou. Vůdce banditů jsem ale při útoku na Přibyslavice po 150-ti pokusech porazila, tak dobrý.

Super věc, která se už v nových hrách začíná objevovat, je možnost přizpůsobit rychlost chůze osobě, kterou máte následovat. Občas mi ale přišlo, že i když jsem to měla zapnuté, stejně jsem je mírně přebíhala.
Pozitivně určitě hodnotím realističnost hry, která spoustu věcí nijak neulehčuje, např. alchymie. Zajímavé je i provedení jízdy na koni. Na to jsem si musela zvyknout. Ze začátku to nebylo nic příjemného, ale vlastně to dává smysl. Ve skutečnosti se také jezdec na koni může rozhlížet a nekouká se jen směrem jízdy koně.
Přes všechny mé výhrady můžu hru doporučit. Určitě stojí za to si jí zahrát.

Pro: Umístění, příběh, alchemie, koně

Proti: Souboje, mluvení do zad

+19 +20 −1
  • PC 90
Češi sice nemají velké množství AAA her, ale o to jsou lepší. To potvrzuje i krásně vypadající hra Kingdom Come: Deliverance, která je zasazena do období vlády Václava IV. Jedná se o RPG hru se survival prvky, kde začnete hrát za floutka, kterého nic netrápí, ale později se bude muset přizpůsobit situaci. A hra se s hráčem opravdu nemazlí. Hráč jde do souboje s mečem, ačkoliv ho nikdy nedržel v ruce? Smůla. Zaměřovač u luku? Tak to vůbec. Jde vyjednávat ve špinavém oblečení. No nebude mít úspěch. Jede si takhle v noci v lese? ...no...
Hráče čeká netradiční soubojový systém a s tím spojená spousta akcí s mečem, sekerou či jinou chladnou zbraní, vyjednávání na tržišti i mimo něj a řešení někdy velice zajímavých situací.
Pak je tu druhá část a tou je vyobrazené prostředí, které je naprosto úžasné. Při hraní se mi často stávalo, že jsem se jen procházel po vesnici a užíval si tu středověkou atmosféru. Tady si povídají selky, tady pánové hrají kostky v hospodě, u stánku prodavačka vykřikuje, že má čerstvé koláče. K tomu hraje super středověká hudba. (A spousta spousta dalších detailů, které jsou prostě "wau" a nemá cenu je popisovat, protože bych to za A) nedokázal a za B) ochudil tím další hráče. A ačkoliv se hra nemá hodnotit podle vzhledu, myslím si, že tady tomu hodnocení vzhled hodně přidá.
Aby to nebylo jen o kladech, dáme si taky pár záporů - kůň. Ten se chová mnohdy opravdu mizerně a několikrát, když jsem se zasekl o keř, slezl jsem a šel radši pěšky.
Když hra vyšla, slyšel jsem, že obsahuje mnoho bugů. Já ji hrál až později a setkal jsem se asi se dvěma u úkolů, které šly vyřešit jiným způsobem. Nestalo se mi, že bych byl v situaci, že se musím něčemu vyhnout nebo čekat na opravný patch.
Co mi chybí, je dabing, který by se do toho prostředí parádně hodil, třeba jen kvůli českým jménům, a oblastem o kterým se mluvilo a byly česky pojmenované. Už jen ty české titulky byly naprosto super, kdy každá postava měla svůj styl a jedna a ta samá věta, byla řečena pokaždé jinak.
Závěrem: super hra, která má strašně moc co nabídnout

Pro: známé a krásně zpracované prostedí, skutečné historické události, souboje, obtížnost, hodně detailů

Proti: kůň, chybějící cz dabing

+25
  • PC 100
Osm let čekání, čtení vývojářských deníků, kickstartování, testování alfaverzí a betaverzí, sledování zábavných videí z vývoje, Viktorových stand-upů a trailerů...ano, přiznávám, že pro mě Deliverance bylo již od oznámení srdcovkou, protože podobnou hru jsem si přál již dlouho před založením Warhorse - něco historického, ideálně z naší vlastní země, bez fantasy či sci-fi elementů. Navíc v královském žánru open world RPG, s AAA cryengine zpracováním a od lidí stojících za mými nejoblíbenějšími českými hrami (Mafia/Flashpoint - Dan Vávra/Viktor Bocan). Nešlo se netěšit. Aby ale nevznikla mýlka - Deliverance bych hodnotil stejně, kdyby ho vytvořil tým v Nigérii o jejich zemi, pokud by bylo takto kvalitní. České zasazení je samozřejmě skvělý bonus, primární je ale samotné provedení. V době vydání však Deliverance trpělo na bugy (a pár se jich najde i dnes, nedostatky vypíšu na konci), což mě přimělo ještě vydržet a počkat si na finální, obsahově kompletní verzi. Rozehrál jsem tedy až s patchem 1.9.2, všemi DLC, zapnutým hardcore módem a po upgradu PC, aby nebylo třeba dělat příliš kompromisů.

První, co mě na Deliverance po rozehrání zaujalo (po skončení několika nádherně zpracovaných inter) bylo, jak dobrý mám "feel" ze samotného hraní/ovládání Jindry. Velmi mi sedlo, že Jindra není jen odosobněná levitující kamera, ale skutečná postava, takže vidím své tělo při pohledu níže, ramena či luk při pohledu za sebe a ruce při interakci s předměty (sbírání šípů z mrtvých nepřátel, otevírání dveří..). Zní to možná jako malichernost, ale tohle rozhodně není samozřejmost - z 3D first person RPG her tuto fyzikalitu zatím neměla snad žádná. Tohle je jeden z důsledků volby Cryengine, a to důsledek velmi pozitivní.
Druhou okamžitě viditelnou věcí je nádherné grafické zpracování. Ať už jde o chajdy, domky, hrady, vesničky, městečka, hvozdy, lesy, louky, potůčky, řeky...vše je zpracováno se smyslem pro detail a znamenité zachycení reality. Osvětlení působí úžasně reálně a kvalita textur je univerzálně perfektní (na PC). Dokonce bych řekl, že z dnešních her má podobně malebné zpracování světa jen Red Dead Redemption 2. Občas jsem se musel zastavit a prostě si užívat tu nádheru. Ve spolupráci s herními mechanikami Deliverance působí skoro jako stroj času do Čech léta páně 1403. Postavy jsou zpracovány také dobře (zejména oblečení), kde však prezentace trochu selhává jsou obličeje a jejich animace - zejména s očima při dialozích by to chtělo něco udělat, působí příliš staticky.
Za to zpracování map..nádhernější mapy než má Deliverance v herním průmyslu neexistují.

RPG systém. Deliverance si bere to nejlepší od konkurence a mixuje do toho dávku zdravého rozumu a simulace. V praxi to znamená, že primárně hráč své dovednosti zlepšuje děláním té dané činnosti ve stylu TES (e.g. střílím lukem zvěř ---> zlepšuji se v lukostřelbě a lovu). Do toho si ale na každém druhém (či třetím, pátém..) levelu dané dovednosti mohu vybrat perk, podobně jako ve Falloutech. Některé perky jsou čistě pozitivní, jiné mají i negativa, ale vesměs jsou zábavné (True Slav) a levelování příjemně okořeňují. Progrese postavy je v Deliverance obecně zvládnuta téměř výborně - podobně jako v Gothicu, na začátku je Jindra opravdu vesnickej vidlák, jenž má problém máchnout mečem aniž by mu vypadl z ruky, zatímco na konci mi nedělalo problém bojovat se třemi bandity v plátové zbroji zároveň. Píšu ale "téměř", protože bych i tak uvítal, aby ta progrese byla ještě pomalejší, vzhledem k rozsáhlosti hry - v Posázaví jsem strávil kolem 200 hodin (částečně i díky nemožnosti používat fast travel v hardcore mode). Jinak o herních mechanikách bych se tu mohl rozepisovat do aleluja (plížení, kapsářství, páčení, boj s mnoha typy zbraní..), zmíním tedy alespoň tři konkrétní příklady:

- Chlast. Nejen že je to samostatný skill s vlastní kategorií perků, ale i způsob jak je chlastání zaimplementováno je na herní poměry realistický a zároveň neotřelý. Napiju se a zezačátku jsem v klidu..postupně se opilost zvyšuje..a dokud jsem "v náladě", tak se mi sice malinko kolébá obraz, ale dostávám bonus k výřečnosti..pokud se ale ožeru jak zjednanej, obraz se rozmaže, nedokážu chodit rovně, místo bonusů se mi staty zhorší a pokud jedu dál, tak následuje bezvědomí. A druhý den samozřejmě pořádná kocovina.

- Čtení. Protože Jindra je na začátku vesnickej balík, tak samozřejmě neumí číst. Sice to malinko koliduje s přístupem k deníku hned od začátku hry (který je psaný z první osoby), ale budiž, gameplay ústupek. Každopádně pro čtení ingame knih (a možnost plnění některých questů) je dobré se naučit číst. Takže navštívit písaře a skutečně ingame si sednout a číst knihu. A postupně jak se člověk učí, tak se nesmyslný text v knihách mění za správný. A když si sednu (třeba na hajzl), tak dostanu ke čtení bonus. Podobný věci ve hrách prostě miluju.

- Alchymie. Říkat tomu "minihra" je skoro až urážka. Je to prostě krásně in-game zpracované míchání lektvarů z všemožný bylin, jejich drcení, vaření, kombinování...žádné GUI tabulky jak z Excelu, ale krásně zpracovaná herní činnost, jak to má být. A jak se v alchymii člověk zlepšuje, tak si také odemyká různé perky, jež jí usnadňují.

Svět si žije svým životem, postavy mají své rozvrhy, přes den práce, večer zábava, v noci spánek..zaujal mě např. detail, že když jdou lidé spát, tak se svléknou a oblečení si dají do truhly..to se dá samozřejmě při gameplayi využít.
Nebo jak postavy Jindru vítají a komentují nejen dle reputace, ale třeba i špíny na oblečení..zkrátka smysl pro detail.
Deliverance je opravdu vtahující záležitost a ten skoro až simulační aspekt - jak je zpracována únava a potřeba se občas vyspat, hlad a nutnost jíst..vše napomáhá pocitu "jsem tam". Když jsem se plížil do vypálené Skalice na začátku hry a začala bouřka, nemohl jsem si nevzpomenout na STALKER a jeho atmosféru. Tu v Deliverance též brilantně dokresluje soundtrack Jana Valty a Adama Sporky.

Také musím zmínit souboje. Souboje pro mě nejsou důvod, proč hraju hry - víc mě baví explorace, dialogy, questy - ale nepodstatná složka to není. V Deliverance jsou zpracovány poměrně unikátně, ale mají i své nevýhody. Nejdříve to dobré - funguje zde ta progrese, kdy člověk má z nepřátel respekt, ale po pořádném vytrénování a s lepší výbavou už si troufne i na menší přesilu. Stejně tak je skvělá možnost mířit na jednotlivé části těla, učit se nová komba a finessy typu masterstrike. Problém je, že aby ten systém míření fungoval, je zapnut lock-on. A ten funguje výborně při duelu 1-1, ale když je nepřátel víc, ani na gamepadu není úplně snadné mezi nimi přepínat, a není příjemné nechat se mlátit ze strany, protože se tam nemůžu zrovna kvůli lock-onu podívat.
Možná by nebylo od věci dát hráči možnost lock-on pro masovější bitku vypnout a sekat "po skyrimovsku", ale kdo ví jak by to fungovalo. Na druhou stranu, Deliverance je realističtější než většina (všechna?) ostatních RPG a nemožnost jednoduše bojovat proti hordám nepřátel zde docela sedne. Když jdu vyčistit kemp kumánů/banditů, tak se vyplatí je nejdřív prořídnout lukem (klidně s otrávenými šípy) a pak se snažit dodělat zbytek (a pokud mají dobré zbroje, tak vzít kladivo/palcát místo meče). Zkrátka snažit se hrát inteligentněji, než naběhnout do hloučku a sekat/tančit jak v Zaklínači.

Questy. Ve hře plné inovativního přístupu k designu jsou questy možná vůbec nejzajímavější. Nejen, že jsou vesměs velmi dobře napsané, umožňují často různé postupy a využívají rozsah herních mechanik jak to jen jde, ale hra též vcelku příjemně pracuje s časem. Takže questy kde to dává smysl (např. je potřeba donést otrávenému protijed) mají nějaký hráči neviditelný time limit a pokud se na ně Jindra vykašle, může to mít své vlastní následky - ale hra s tím počítá a jede se dál, žádný game over screen. Jindra je skvělý protagonist, vůbec pro mě nebyl problém se do něj vžít. I když je pravda, že dialogy a příběh jsou spíš psané pro Jindru Klaďase, nežli Jindru Psychopata. Co se obsahu questů týče, tak nebudu spoilovat detaily, ale připravte se na vyšetřování různých zločinů, hledání kacířů, pomoc s přípravou svatby, záchranu morem zasažené vesnice, infiltrace kláštera (ten byl vskutku brilantní) a mnoho dalších.
Questy jsou zde takřka na úrovni třetího Zaklínače a z hlediska svobody konání možná i před ním, každopádně daleko před popkornem jako AC Odyssey či Horizon. Mimochodem, DLC jsou naprostá nutnost pro kompletní zážitek. Nejen kvůli přidané funkcionalitě (stavba vesničky, možnost mít psa), ale hlavně Ženský Úděl a Milostná Dobrodružství Jana Ptáčka obsahují i jedny z nejlepších questů, co jsem v RPG hrál. Jedno je tragédie, druhé komedie, ale doporučuji vše.
Je pravda, že závěr hry nechává otevřené dveře (resp. vrata) pokračování, ale přesto je závěr zpracován tak výživně, že mi to vůbec nevadilo. Spíš to ve mne jen vyvolalo chuť ono pokračování hrát hned teď. A ta perfektní orchestrální metalová skladba v titulcích..nemohl jsem si nevzpomenout na zdánlivě se nehodící, ale přesto dokonale hrnec-na-prdel sednoucí Lake of Fire v první Mafii.

Je asi na čase vypsat i všechny bugy jež mne potkaly, a nedostatky, které bych chtěl vidět zlepšené do budoucí hry. Předpokládám, že lidé z Warhorse o tomto všem ví - většina věcí je zkrátka limitace technologie nebo budgetu.
Ale zde jsou, nejdříve bugy:

- jedno propadnutí do země v lese při lovu zajíců (nejdřív propadl zajíc, já se šel podívat kam zmizel a už jsem zahučel taky)
- nemožnost zazoomovat mapu v ratajích (vyřešilo se samo od sebe po pár hodinách)
- při dialogu se Štěpánkou na Talmberku kamera kouká do zdi místo na Jindru
- čas od času NPC projde skrz jinou NPC
- Kuno (postava z DLC) nebyl kde měl být a nemohl jsem pokračovat quest (vyřešil reload pozice)
- jednou mi Jindra udělal v inventáři T-Pose, naštěstí po vypnutí/zapnutí hry vše v pořádku
- dva pády do Windows (tyto byly způsobené příliš malým swap file, po jeho zvětšení žádný crash, takže to asi ani není chyba hry)

A nedostatky:
- chápu, že Warhorse nemá zdroje Rockstaru, ale přesto doufám, že se do dvojky zlepší animace obecně. V dialozích, ale např. i taková šenkýřka v hospodě vypadá krapet roboticky
- grafice trochu ubližují stále dost viditelné LoDy (přepínání kvalit modelů v dálce jak se hráč pohybuje). Je to vidět hlavně při rychlé jízdě na koni a to i na maximální nastavení detailů
- nezničitelné a neprůjezdné keře. Chápu, že v reálu jsou některé keře taky prakticky neprostupné, ale v Deliverance byl občas opravdu opruz hledat kudy projít/projet, protože můj jinak skvělý kůň Sleipnir nedokáže prošlápnout keřík
- občas (naštěstí vzácně) neseděl text v deníku s realitou co jsem v questu udělal. A někdy také ne úplně ideálně navazovaly dialogy v questech. Plus jeden nebo dva questy jsou dost rigidní a nenabídly mi řešení se kterým bych byl spokojen, ale to byl asi záměr
- clipping oblečení byl občas trochu viditelný

Nakonec ještě poznámka k hardcore mode. Z celého srdce doporučuji hrát s ním. Hra je sice asi obtížnější (srovnání nemám, hrál jsem jen s ním), ale už jen to, že nevidíte GPS ikonku Jindry na mapě dělá z Deliverance ještě imersivnější záležitost. Nutnost se skutečně koukat kolem sebe, dávat pozor kde jsou různé zajímavosti a navigovat dle prostředí či pozice slunce. Skvělé. Deliverance je asi první hra za nevím kolik let, ve které jsem se regulérně ztratil v lesích. Pro někoho to možná zní otravně, ale já si to užíval. Absence fast travel sice znamená hodně času v sedle, ale s rychlým koněm to není problém.

Takže...díky Dane, Viktore, Martine, Guldy, Bodkine, Ašo a všichni ostatní z Warhorse, za tento středověký a nezapomenutelný zážitek. Těším se na další.

Pár pohlednic z Posázaví:

https://abload.de/img/379430_20190823015643q8j7d.png
https://abload.de/img/379430_20190824005613rsj47.png
https://abload.de/img/379430_20190827224517fbjx7.png
https://abload.de/img/379430_2019083123434793kht.png
https://abload.de/img/379430_201908240101139sk53.png
https://abload.de/img/379430_20190906163301d1jbj.png
https://abload.de/img/379430_2019082409084436kr4.png
https://abload.de/img/379430_20190824110103bzkl0.png
https://abload.de/img/379430_20190823202122yjj6e.png

A pár videí:
Noční procházka ze Skalice
Večer v Ledečku
Lesy nad Sázavou
+80
  • PC 80
Tak a je to tady, po delší době po dohrání hry jsem se rozhodl napsat svoji osobní recenzi na tuto milovanou i nenáviděnou hru od našich soudruhů. Přemýšlel jsem, že na recenzi je možná příliš pozdě, přece jen jsem hru dohrál v polovině léta a už je podzim, na druhou stranu jsem si tak stačil udělat celistvý názor o hře a navíc jsem hru hrál bez datadisků, takže můj pohled není ovlivněn ne-vanilkovým obsahem, ten jsem si nyní dokoupil i vyhrál skrze DH Masters. Chuť do napsání komentáře zvýšily také mé výtky v diskuzích, kde jsem působil už jako hnidopich natolik že jsem i donutil vývojáře mi soukromě napsat ať "nepíšu sračky", haha!

Nuže, začnu tím zábavnějším a tím jest negativa.
Bugy:
Co se týče bugů a glitchů, toho že byl internet plný zábavných videí, co se baví na účet rozbité hry, nebudu brát v potaz, v jakém stavu hra byla po vydání ale v jakém stavu jsem ji hrál. O to smutnější je fakt, že jsem narazil na bug už na začátku hry, který se dělá všem a to je rozbitá kamera při rozhovoru se Štěpánkou, psal jsem vývojářům i na podporu, kde se mi dostalo odpovědi, že v příštím patchi to je už opravené, no... Není. Dále jsem narazil i na bug, při kterém vám po smrti vašeho koně vznikne v inventáři vašeho koně monstrum z lovecraftovských knížek. To bylo i vtipné, ovšem třeba zásek v nespočtu křoví při stealthu už tak vtipné není, ani to že se vám poctivě ulovený zajíc propadne do voidu pod mapou, nebo to, že si koupíte boty u ševce a zjistíte, že jsou neviditelné. Na druhou stranu tyto bugy nejsou zas tak příšerné a dají se celkem s klidem přejít a dokonce vám některé glitche vytvoří úsměv na tváři, protože vás pobaví situace, která vznikne a ani vývojáři s ní nemohli počítat.

Čeština:
Dále mě štvala nedodělanost dialogů, splníte určitý úkol, ale postavě pořád můžete v dialogu nabídnout další možnost řešení již splněného úkolu, pochybuji, že tohle někdo vůbec testoval. Tím se dostáváme k totálně zmrskané češtině, nechápu, jak je to možné, ale česká hra odehrávající se v českých dějinách má špatně titulky, kolikrát postavy říkají anglicky úplně něco jiného než je v titulcích, a to i v hlavních úkolech. Aby to zas nevypadlo že přeháním, většinou je text tak nějak podobný zadání, ovšem tvar vět a jejich seřazení kolikrát je i úplně přehozeno. Nechápu, jak se něco takového může stát, to v tom studiu tu hru nehráli?

"Sliby, chyby":
Hry Daniela Vávry jsou proslulé tím, co v nich mohlo být a není (alespoň v Česku). Tak například před samotném vydání hry jsem četl, že War Horse studio spolupracovalo s pražskou univerzitou na implementaci revoluční AI do hry, postavy ve hře mezi sebou měli mít vztahy, částečně náhodné denní režimy, například když do hospody vejde autistický Véna, kterého nemá ráda půlka vesnice, mazáci co už v hospodě jsou, se naštvou a odejdou, nebo Vénu zmlátí, lovec prodá své výrobky řezníkovi, mlynář zas prodá mouku pekaři a pekař udělá chléb, chléb koupí měšťané. Nic z toho se nekoná, Postavy mají generické denní režimy jako ve Skyrimu, například takový mlynář celý den nosí pytle do mlýna, pak je nosí zpět a po zbytek dne se opírá o sloupek, pak se nažere a jde spát a takhle pořád dokola, den za dnem, dokud nechcípne rukou deprimovaného hráče, deprimovaného z toho, že ty postavy jsou jen blbý panáci bez jakékoliv hloubky a tak se rozhodl vyvraždit celé Čechy. Dále je tu například zahozená UI vašeho koně nahrazená travelingem po cestičce, jako v Assassins Creed. (ke koni se ještě vrátíme) Vrcholem toho všeho jsou panďuláci, kteří se vám do ksichtu spawnou pokaždé na stejném místě při cestování, úplně stejně oblečení, dělají že někam jdou, ale to je lež, když se vrátíte později na stejnou cestu zase tam budou, vždycky, jdoucí jedním nebo druhým směrem, jsou odsouzeni do konce života být na té jedné cestě bez jakéhokoliv smyslu, je to jen další důvod stát se vraždícím psychopatem. Nebo slavné sliby z Kickstarteru, které nakonec horkou jehlou přidali v datadiscích, které jsem ještě nehrál.

Svět jako skála:
Toporným AI se dostáváme k vytvořenému světu. Nejvíce si topornosti všimnete, když budete chtít role-playovat za zloděje, zde se nevyhnu dalšímu srovnání ke Skyrimu. Ve Skyrimu kradete nejrůznější věci, většinou drahokamy, šperky, zbraně, vše se to tak nějak válí po barácích a vy je tak s dobrým pocitem zadostiučinění vybílíte, v KCD jsou ovšem interiery pevné a nehybné, nejde v nich vzít nic jen tak a těch pár itemů jako lopata nebo klíč to nezachrání, zbytek je ukryt někde ve stejně vypadající truhle, většinou tam najdete ale věci co najdete i všude jinde, zlodějina se tak stává nesmírně nudnou záležitostí bez jakéhokoliv dobrého pocitu z nahrabání si cenných věcí. Alespoň tak to na mě působí, po questu v klášteře jsem plánoval se tam vrátit a vykrást je, ovšem chuť mě přešla, protože všeho jsem měl dost a nic tam v podstatě není, kříže a poháry, všechno je jen nasázené v náhodně položených truhlách.
Zase abych hře nekřivdil,. Svět je to nádherný a plný detailů a já se ztotožňuji s tím, že detaily dělají dobré hry, Ovšem kombinace tohoto tupého AI a jaksi pevně vymodelovaného světa na mě působí negativně, možná je to tím, že čím víc hra simuluje skutečnost a podobá se jí, tím spíš si člověk všimne nedostatků, je to jakýsi Uncany Valley herního světa, alespoň tak to vnímám já.

Zbroje:
Už jsme si napsali, co na hře je pevné a nehybné, no, ale zbroje to rozhodně nejsou. Vidím to v každé hře, kde hlavní hrdina nosí zbroj z pevného kovu a tím jest ohebná a natáhnutelná zbroj v místech, kde vůbec takové vlastnosti mít nemá, Z nových her jsem to zažil například v Assassin Creed: Odyssey, ukázce z Dooma, je to i ve Skyrimu a je to i tady, Když postava v animačce (!) zvedne ruku, k ruce se natáhne jako guma i celý plát brnění, nebo se hrudník u rukou nádherně uzpůsobuje řeči těla, Jinde by mi to moc nevadilo, tady celkem jo, jedná se o realistickou hru, možná jde opět o ten herní Uncanny Valley, oči to ale przní dobře. Co si vzpomínám, toto jsem neviděl například v Mass Effectu, který to řešil tím, že ta zbroj byla na kusy pevně fixnutá k kostře a hlavní hrdinové se podle toho také pohybovali, maximálně při boji párkrát projde kus zbroje jinou částí těla, ale nenatahuje se, protože je z kovu! Duh.
Další legráckou je krapet nedodělané vrstvování oblečení, takže pokud jste v plné polní a podíváte se za chůze na své nohy, (což oceňuji, že postava jde vidět, moc možností vidět svoji zbroj hra totiž nemá) tak uvidíte, jak vám kolena prochází skrz vaše plátové chrániče nohou. Občas se některý oblek neshodne s jiným a tak se zvláštně překrývají, to ovšem není nic hrozného a tolik jako natahovatelná zbroj mi to nevadilo. Moc jsem také nepobral to, proč se zbroj špiní tak rychle, jako kdyby byl Jindra dement, co se musí vykoupat v první louži plné hoven, co uvidí.

Grafika:
Už to vezmu trochu rychleji, Voda v potocích je špatně nasvícená, její modrý odstín by měl reprezentovat odraz oblohy, ovšem "odraz" je příliš tmavý oproti obloze a voda jako taková má málo lesku, nic hrozného. Je škoda že hra nepodporuje RTX, alespoň na ty odrazy od řeky, je strašně okaté, jak se odraz hladiny zmizíkuje tím, jak na něj koukáte. Nasvícení interierů a podobné, mi přijde nádherné. Déšť splňuje sice svou funkci, je ovšem strašně odflákli, když se podíváte hlavou k nebi, zjistíte, že déšť jsou jen čtyři animované sprity pronásledující hráčovo pozici, za mě nepovedená iluze.
Co mě ale nejvíce zklamalo, byly bitvy odlišné od těch v trailerech, tady se opravdu škrtalo. Nejen, že je spočítáte na jedné ruce, dokonce jsou dost zjednodušené, Dvě bitvy o tábory lapků byly sice vizuálně povedené, ovšem pokud budete trošku pozornější, zjistíte, že to celé je krásně nalajnovaná choreografie a skutečná bitva je v rámci maximálně 20 NPC. Velké Finále, zlatý hřeb večera, byl oproti propagaci v trailerech špatný fór, doporučuji se kouknout na video od výborného kritika Crowbcat. Tady se opravdu zástup praporců na výběžku nekoná. Vlastně největší armádu uvidíte jen prerenderovanou na videu, a to hned na začátku hry.

Království za koně!:
Kůň je ve hře krásná věc, zkracuje vám čas cesty a umožňuje krásnou imerzi ve virtuálním světě, v KCD je ovšem něco víc. Nevím, kde se tento nešvar vzal, ale toho kdo to první použil bych zastřelil, je to teleport na písknutí. Ať jste kdekoliv, stačí písknout a kůň přiletí... jako na koni, jste obklíčeni bandou debilů s halapartnami, zapískejte a váš kůň vás zachrání, kůň je jako Superman, co vždy přiletí na poslední chvíli, je věrný jako ve filmu Zorro, pokud jste šikovní a umíte mířit, tak nakonec stačí kroužit kolem debilů na koni a pomalu je ubodat šípy ze svého sedla. Ano kůň je tady prostě OP, je natolik chrabrý a oddaný, že vás zachrání i před zločinem a všechno kradené vezme na sebe, je jedno kde je, prostě mu to teleportujete do batohu a voala, pašovácí stezka kradeného zboží z města je na světě. Gratuluji, to se fakt povedlo, zabít kompletně zlodějinu tím, že hráč má jednoduše možnost na poslední chvíli před dotěrným strážníkem všechno hodit na koně, ať je kdekoliv. A jestli tohle chcete odargumentovat tím, že to přece hráč nemusí udělat, tak běžte do háje, ta hra v první řadě nemá mít tuhle možnost.

Tohle bylo vysilující i pro mě, takže kdo to dočetl až sem, má můj respekt. Nyní se podíváme, proč má hra ode mě tolik procent, když to skoro vypadá, že ji nenávidím jako Anakin Skywalker nenávidí písek.
V první řadě si myslím, že dobré hry by měli být zaslouženě zkritizované za faktické chyby a pořádně jim to předhodit, sice to zní hloupě, ale třeba díky tomu budou další dobré hry ještě lepší!

Na hře mě nejvíc bavila simulace co nejvěrnějšího světa, hromady detailů a hlavně netradiční příběh naprostého lůzra, co dělá jednu chybu za druhou a postupně se někam dopracuje, tak to sice v RPG už bývá, ovšem v podání KCD mi to vyloženě bavilo. Od začátku do konce jsem ve hře strávil přes 120 hodin a získal to nejkrásnější brnění, co jsem získat dokázal, takže můj Jindra s fešným fousem na středu tváře a culíkem na hlavě na posledním tažení vypadal, jako jeden ze šlechticů.
Co mě nejvíce bavilo, bylo poznávat okolní svět. Rychlé cestování jsem až na vyjímku z donucení, nepoužíval. Díky tomu jsem objevoval nádherné prostředí věrně zpracovaného Česka ve středověku, lesy mi z monitoru skoro i voněli podhoubím a až na absenci popadaných šišek z bety, jsem si připadal jako za sídlištěm v lese. Polím a pastvinám dominují typické boubelaté kopce zasypané stromy na pozadí. Krásná města jsem si procházel od sklepa až po půdu, rád jsem lezl, kam jsem neměl a objevoval věci, které jsou naprosto běžné ve středověkém městě. Nejvíce jsem si oblíbil Talmberk a Rataj.

Co hru nejvíce odlišuje od ostatních, je soubojový systém, zamlouval se mi natolik, že představa, že bych se po tomhle vrátil k subojáku například ze Skyrimu, pro mě byla lehce katastrofická. Sice jsem se nenaučil ani jedno kombo, ale něco tak zábavně složitého jsem nezažil snad od Jedi Outcast/Academi. Tedy, alespoň do doby, kdy bojujete maximálně proti dvěma nepřátelům, jakmile se na vás uchytne víc nepřátel, začnou kolem vás kroužit jako retardovaní lumíci a vy si připadáte jako kolotoč. Výtku bych měl i k systému uzamknutí pohledu na nepřítele, je to sice funkční, ale velice nepraktické v souboji proti většímu počtu. Nejvíce jsem používal obouruční meč, jednoduše protože mi přišel elegantní a nejefektnější, prostě civilizovaná zbraň pro civilizovanou dobu. Hodně jsem používal i luk, nemám moc pochopení pro ubrečence, kteří si stěžují, že je hra příliš těžká, mě přišla celkem jednoduchá ve všech aspektech, stačí dělat to, co po vás hra chce a nebýt debil.

Moc se mi líbilo se ve hře vymódit na zlodějinu, cestování nebo do bitvy, měl jsem u sebe několik setů oblečení, které jsem měnil podle situace. Nejvíce mě potěšilo, když jsem našel nový kus zbroje, který doplňoval vrstvy mého válečného setu, postupně jsem takhle doplňoval a měnil kusy zbrojí a podšívek, až jsem nakonec byl skutečný středověký rytíř v blýskavé zbroji. Systém vrstev mě opravdu bavil a těšil jsem se, až budu neprůstřelný kus plechu bez slabin.

Jsou zde přítomny i minihry jako špalkovaná, ta spočívá ve střílení šípů na špalky na řece, ovšem slouží spíše jen jako naučení se střelby. Kostky později zase kazí speciální kostky, které mají větší šanci na určité číslo.
Minihra odemykání zámků by mohla být lepší, ale svůj účel splňovala. Broušení zbraní bylo na brusném kole uspokojivé.
Musím také pochválit RPG prvky, například takový skill na pijáctví, to se opravdu jen tak nevidí, jakousi magií tu je alchymie a ono opilství. Moc jsem toho ale ve hře nevyužil, maximálně jsem si uvařil vždy jen pár sejvovic a měsíčkových sirupů. Ono kuchtění je ale opravdu propracované, škoda, že to takto nemá více her. Co bude dál, možnost ukovat si meč?
No, nechám se překvapit!

I přesto všechno jsem ale ve hře měl pořád pocit, že něco chybí, ať už to bylo absencí obsahu, co by možná neměl být jako DLC, nebo velkým množstvím malých nedodělků a chyb, které mě neustále vytrhovali z imerze. Pořád se ale jedná o opravdu solidní hru, která má potenciál naučit nové věci ostatní.
Ani moc nevím, jak tenhle můj rekordně dlouhý komentář ukončit, snad jen, že se těším, až si KCD znova zahraji se všema datadiskama.
+32 +33 −1
  • PC 90
Vždy jsem doufal, že u nás vznikne opravdu kvalitní RPG hra. Vlajkové lodi tuzemské produkce počítačových her v podobě Operation Flashpoint: Cold War Crisis, Mafia: The City of Lost Heaven nebo Vietcong jsou výborné a patří k tomu nejlepšímu ve svých žánrech, ale stále zde nebylo žádné opravdu velké RPG od vývojářů z České republiky. V Německu nebo Polsku to šlo, ale u nás stále nic.

Izometrické Tears nikdy nevyšlo, podobný osud potkal i pozdější chystané Vision postavené na pravidlech Dračího doupěte od Altaru a Inquisitor se stále odkládal a byl především daleko více akční, než by si většina (role play pozitivních) hráčů žádala. Naději tak přineslo až oznámené Kingdom Come: Deliverance, aneb videohra, která se na základě jistého článku měla stát antitezí populárního Skyrimu. Po úspěšné kampani, kdy byly zafinancovány náklady na vývoj, šlo pouze čekat, jak vše dopadne. Osobně jsem se stavil k projektu neutrálně až skepticky, jelikož použitý Cryengine zrovna nepůsobil jako vhodná volba pro role play titul a druhou otázkou bylo to, jak si tvůrci poradí s ryze středověkým zasazením a důrazem na realistickou vizi doby roku 1403. Pokud je mi známo, až tolik čistě příběhových her ze středověku není (možná Mount & Blade nebo Darklands), takže tvůrci šli tak trochu do neznáma.

Po dohrání hlavní příběhové linky a většiny vedlejších úkolů mohu říci, že se jim zpracování středověku povedlo náramně. S ročním odstupem od vydání se podařilo vychytat většinu chybek a problémů, a technická podoba hry je dnes plně odladěná. S vydáním Royal edice to bude, předpokládám, ještě o stupínek lepší, takže v tomto směru se už není čeho obávat. Navíc Rataje a okolí jsou opravdu pěkně zpracované, a vizuální stránka si zaslouží pochvalu. Potěší i rychlé načtení hry (při instalaci na SSD) a absence nahrávání dalších míst v průběhu hraní. Co je ovšem stále důležité je obsah, aneb otázkou je jak se povedl příběh, jaké jsou vedlejší úkoly a jak se vše hraje.

Povedené RPG se pozná podle toho, že na něj - a především jednotlivé zážitky z něj - vzpomínáte ještě dlouho. A do této kategorie s největší pravděpodobností bude spadat i Kingdom Come: Deliverance. Ačkoliv příběh působí jako delší prolog (tak to ovšem bylo i plánováno), najde se v něm mnoho zajímavých událostí, a dobové reálie jsou opravdu využity na maximum. Šarvátek a střetnutí s Kumány a lapky je spíše méně nebo na ně dlouhé hodiny vůbec nenarazíte, a obyčejné obyvatelstvo a jejich problémy obvykle řešíte jinou než krvavou cestou. Jak by ne, hlavní hrdina Jindřich je syn kováře, který toho o boji s nepřítelem opravdu moc neví. Jeho předností tak budou minimálně z počátku rychlé nohy, silné plíce a výřečný jazyk. A tak to má ve správném RPG vypadat. Protože naopak u konce je Jindra v tvrdém kyrysu, s drahým mečem u opasku a se šlechtěným koněm. Ale cesta to není jednoduchá. Poměrně vysoký počet úkolů (mělo bych jich být více jak 50 vedlejších) na relativně malé mapě zaručuje stálou aktivitu, stačí si jen vybírat co je právě poblíž nebo na co má hráč právě chuť. Jednou budete řešit čarodějnice z Úžic, podruhé zase získávat předměty (dary) na chystanou svatbu. Naštěstí jsou úkoly nápadité a někdy mají i více řešení, protože moc dalších aktivit středověké Čechy nenabízí. Máme zde kostky, lázně nebo docela velký počet knih na přečtení, ale není toho příliš. Například takový lov je s těžko ovladatelným lukem spíše frustrující výzva, než zábava. Tím hlavním je ovšem rámcový příběh, který se soustředí na vzchopení se, detektivní práci a následně aktivní zapojení se do boje s nepřítelem. Příběh táhne, a moc často jsem od něj neodbíhal k jiným aktivitám (úkolům) pokud k tomu zrovna nebyl prostor. Určitě tak očekávám další události, které závěr hry naznačuje.

Často zmiňovaný propracovaný soubojový systém se povedl, ale jako u většiny hráčů, i mně velmi dlouho trvalo, než jsem si na něj zvykl. V jiné hře bych podobný systém už asi nechtěl vidět, ale je to zase něco trochu jiné. Naopak mě potěšil docela propracovaný systém schopností, a jinak kvalitně provedený inventář, kodex nebo podrobné statistiky z průběhu hraní. Na druhou stranu, například takové páčení zámku jsem předem vzdal a stáhl si na to modifikaci. Jako celek je ale Kingdom Come po stránce přehlednosti a ovládání až nezvykle dobré.

Jsem opravdu rád, že videohra odehrávající se v reáliích našeho Českého království dosáhla úspěchu, a dokázala bez často zbytečných fantasy prvků zaujmout mnoho lidí. Realismus, nebo snaha o něj, je podle mě velkou předností právě proto, že ji až tolik velký počet videoher nedokáže podat zábavně. Ruku v ruce s realismem jde i náplň hry, který připomíná RPG doby minulé a určitě nevede hráče za ručičku. Ano, je zde mnoho nových prvků jako je propracovaná mapa, přesný popis co a kde je třeba nebo výuka boje, ale kdo chce, může si nastavit „hardcore“ mód a hrát například s orientací dle hvězd na nebi. Pro zapálené fanoušky je Kingdom Come: Deliverance určitě splněným snem, nicméně i příležitostným hráčům role play titulů má dílo Warhorse co nabídnout.

Jsem rád, že jsem s hraním počkal přibližně rok a hrál jsme na novém PC, protože takto zmizela většina problémů Kingdom Come a zůstala jen výborná RPG hra, která si zaslouží ještě o chlup lepší pokračování.

Pro: nápadité úkoly, kvalitně napsané, vizuální stránka, možnosti, realismus

Proti: nevýrazná hudba, souboje plné krytí, páčení zámků

+59
  • PC 85
Herní výzva 2018 - 2. "Krize identity"

O hře už toho bylo řečeno tolik, že to vezmu stručně. Teda myslím. Navíc jsem hru dohrála už před 3/4 rokem a to je pro mě a mou děravou hlavu celkem doba. Už vím co si dám za předsevzetí - psát své dojmy hned! Co si tedy odnáším z Kingdome Come: Deliverance?

V první řadě, že mi ho kupodivu PC i se streamem utáhl (i5 4460 + 1060 GTX). Že Jindra vypadá jak ňouma. A že jsem měla tu čest, loudat se po těch nejkrásnějších lesích v herním světě. Krom nádherně zpracované přírody bych ráda vychválila hudební podkres, snahu o historickou přesnost a vtipnost a originálnost některých herních postav. Nejvíc mi utkvěl v paměti asi Bohuta a samozřejmě Ptáček. Kdo by si nevzpomněl na Ptáčka? Stejně tak se našel i nějaký ten zapamatováníhodný questík.

Co se soubojového systému týče, nepřišel mi špatný. Možná spíš nezvyklý a originální. Problémy jsem s ním neměla. Ale je pravda, že soubojů jsem zase tolik nezažila. Jediný extrémně frustrující moment byla jedna z bitev. Ta nejhlavnější. S lukem mi to chvíli trvalo. Ale nakonec padal zajíc za zajícem a já nevěděla, co s takovým množstvím masa budu dělat. Inventář a systém výzbroje se mi líbil.

Bugy jsou kapitola sama o sobě. Lítám z koně sem a tam, lítá kůň na plotě, ve křoví i jen tak a taky si zalyžoval z kopce. Vylezl mi na schody u hradeb, na lešení vedle chrámu a já jsem středověký superman, protože z kopců mi to taky pěkně lítá. Vlastně i bez kopců - jednou ke mně přišel rozzuřený pán, chtěl mi jednu fláknout a jelikož jsem nebyla vyzbrojená, jala jsem se přehrabovat v inventáři. Nasadila něco, čím bych se možná i mohla ubránit a najednou letím. Letím asi 30 metrů do výšky. "Páni to je výhled! Ale při dopadu jsem mrtvá", proletělo mi hlavou. Dopad na životech neubral naštěstí nic. No alespoň mám pěknou sbírku vtipných klipů. A na co vzpomínat!

Dalo by se na hře najít jistě mnoho dalších věcí. Ale buď si je nevybavuju nebo už v tuhle chvíli úplně nestojí za řeč. Hlavní je, že mě těch zhruba 88 hodin hraní bavilo a celkem se těším, až ji rozjedu nanovo na novém stroji, s DLCčky a hlavně po updatech. Jsem zvědavá, kam se to posunulo, jestli mě to vůbec bude znovu bavit a zda to budu vnímat celkově jinak. A především, na budoucí pokračování!

Pro: Celkové pojetí hry, herní doba, hudební podkres, originalita (postav, soubojového systému, questů), snaha o dodržení historických poznatků, stylizace celkového rozhraní, zpracování světa

Proti: Bugy, chyby, glitche, častá potřeba postav verbálně otravovat Jindru na potkání, optimalizace, technická stránka

+28 +29 −1
  • PC 80
Těžko bych mohla o této hře napsat něco, co už tu nebylo řečeno, jak už to v případě takto populárních kousků bývá. Naopak bych mohla zkusit být stručná. ;)

Začnu třeba tím, že cokoli před vydáním šlo naprosto mimo mě a o hře jsem nevěděla zhola nic. Absence draků, kouzel a realistický soubojový systém? Jak by mě takové RPG proboha mohlo bavit?

Jak se velmi brzy ukázalo, hra je dělaná s láskou a smyslem pro detail, který je prostě vidět. Já to samozřejmě nejvíc postřehla, když jsem se toulala po lesích a lukách, přetížená houbami, bylinkami (a zvěřinou). Když jsem "čistila" cizí knihovny a na pařezu za kostelem četla. Když jsem obdivovala množství oblečení, zbraní a zbroje nebo třeba Sázavský klášter. Příjemné detaily byly ale i v úkolech, jak v těch více důležitých, tak v těch spíše úsměvných. Ano, humor mi také skvěle sedl a Jindra se jako hlavní postava prostě hodil. Příběh originalitou nesršel, ale svým zasazením a zpracováním byl výborný.

Soubojový systém (a páčení zámků!) mi po dobrou část hry působil nevýslovné utrpení. Těžko se ale divit, když jsme (já i Henry) teprve začínali. Jakmile si pak člověk zvykne, ocení jeho originalitu a užívá si. Ke konci hry už mě štvaly pouze bugy (naštěstí kosmetického charakteru) a příliš dlouhé načítací obrazovky.

Pro: příroda a její detail; příběh - zasazení, dialogy a humor; systém perků,

Proti: bugy, některé pasáže zdlouhavé, nevyváženost (moc těžké X moc lehké)

+31 +32 −1
  • PC 80
Nahráno 103,4 hodin (bez dlc)
Kingdom come: Deliverance... hra na kterou jsem se velmi těšil, hra která mě velmi bavila a zároveň velmi štvala, až nudila, paradox?

Hru trápí nedodělanost a to nejen technická. Přítomné bugy, které kazí dojem ze hry, například problikávající, dokreslující se textury v nepředrenderovaných videích (kvůli vaší zbroji) bych přehlédl, ale bugy typu, že po rozhovoru s quest npc hra spadne a tudíž musíte věc řešit tak, že npc zabijete a vezmete mu q item touto cestou, je smutné. A takových věcí tam je víc.. ano, hru lze dohrát, ale najdou se místa, které neuděláte kvůli takovým bugům podle sebe.
Mám odehráno 100 hodin a splněno 90+% achievementů. Chybí mi jen některé, na které je potřeba rozehrát novou hru a nebo achievementy, které mám prostě bugnuté.
Ale dobře, bugy budou časem (snad) opravené, bohužel nedodělanost trápí hru i jinde a to: Ve hře neklade krom lidí nic odpor, tudíž souboje jsou repetivní tím spíš, že jsou ovlivněné jen zbrojí a počtem nepřátel. Vlci v lese? Nejsou, tedy nejsou vidět, jen slyšet. Medvědi? Nejsou. A že by kanec kladl odpor? Ne, při zasáhnutí šípem před vámi začne utíkat stejně jako srnka.
Co hlavní příběh? Ten je také nedodělaný, ale nechci spoilerovat.. snad jen podotknu, že byly původně plánované 3 akty, hra se nakonec rozrostla..bohužel obsahuje ale "jen" akty dva. Na zakončení příběhu abychom si počkali na dodatečný obsah, nebo spíše další díl.
Obtížnost? Hra není tak těžká, upřímně nevím, na co si většina stěžuje, soubojový systém mě baví, hrál jsem s lehkou zbrojí, abych měl hru záměrně ještě těžší. Lukostřelba je zpracovaná skvěle, to, že chybí zaměřovač bylo skvělé rozhodnutí, skillování lukostřelby má svůj smysl a opravdu, přibližně od 5. levelu to není problém.
Questy jsou většinou skvělé, krásně napsané a užil jsem si je, ale určité questy jsou šíleně zdlouhavé, například quest giver vám řekne, ať příjdete až za dva dny, v zápětí opět za další dva dny. Některé questy jsou časově omezené, což je sice realistické, ale mě to spíše otravovalo a nutilo udělat určitý quest co nejdřív, aby náhodou neskončil - nevíte kolik na něj máte času a pokud vezmete quest, na který musíte umět číst a přitom číst ještě neumíte.. hned máte dva dny v háji jen učením četby.

Celkově mě hra.. emmmmm. ale joo, bavila. Ale čekal jsem víc, hra má větší potenciál. Jsem rád, že u nás vznikla hra, která dokáže konkurovat větším RPG a hru doporučuji, jen to chce trpělivost. :)

Pro: lesy!

Proti: bugy, (ne)zakončení prvního dílu

+16
  • PS4 85
Uff, tak se mi po desítkách hodin (mám pocit, že jsem se dostal i přes sto hodin) povedlo tuto “velkou“ hru pokořit. První dobrá zpráva je, že jsem se po celou dobu bavil a užíval si výborné prostředí, slušnou hratelnost a chytlavý příběh. Nevybavuji se, že bych se někdy do hraní musel nutit, což je vždy velké plus.

Ono není divu, tohle je přesně typ hry, který mi sedí, je to prostě můj styl. Mám rád větší světy, vyvážené RPG pro víc casual hráče a silné příběhy. Tohle vše KCD splňuje a přidává i něco navíc.

Věcí, co tu hráč může dělat je tu opravdu velmi slušné množství. Většina činností je udělaná zábavnou formou, občas je to i celkem výzva (kolik jsem zlomil šperháků – ano, nejsem kovaný PS4 hráč) a tak vás ani obvykle nudnější questy typu “dones maso, ukradni šperk“ nebudou obtěžovat a často vám samotné hraní zpestří.

Tady bych navázal na jednu věc, která mi trochu vrtá hlavou. Přišlo mi, že na to, že hrajete za takového českého Jendu dobráka, jste vlastně nuceni až moc být špatní – vraždit, krást, zabíjet, loupit – prostě dělat všechno, co dělá klasický padouch. Nedovedu si moc představit, že by hra šla hrát s čistým morálním štítem a zároveň aby zůstala zábavná. Vždyť valnou většinu questů prostě musíte řešit tím, že někoho zabijete, zmrzačíte či něco ukradnete… Chápu, že to je vlastně gró zábavné hratelnosti, ale u KCD mě to tak nějak víc bilo do očí a je škoda, že se s tím tvůrci lépe nevypořádali.

Souboje jsou také jedno vlastní téma. Je pravda, že umějí být ze začátku celkem výzva a i jeden na jednoho vás může potrápit, ale jakmile zjistíte co a jak, tak není moc šance v souboji zahynout. Ve finále nejtěžší jsou souboje 1v3 (a víc), kdy vám věčně někdo řeže do zad, čemuž se ve hře dá vlastně celkem snadno vyhýbat tím, že se vyhnete takovýmto situacím. Souboje 1v1 jsou dost lehké a hromadné bitvy ještě víc. Upřímně jsem čekal, že soubojový systém bude větší výzva, přeci jen se většina dá řešit klasickým hack’n’slash.

Hře ovšem nejvíc škodí její bugy, glitche a místy hodně špatný grafický kabátek. Upřímně jsem nenarazil na žádné větší bugy, které by mi dokonce bránily v postupu ve hře, ale je zase pravda, že se jich ve hře vyskytuje větší množství, než je žádané. Taky se mi stal seknutý loading, uvíznutí ve stromě, nemožnost dokončit quest (a to jsem hrál téměř půl roku po vydání, kdy vyšlo značné množství patchů). Daleko horší pro mě byl grafický stav (PS4 Pro). Takhle rozpixelovaný list jsem hodně dlouho neviděl. Neustále načítání textu, kdy jedete, místo po mostě ve vzduchu, je a je a je otravné a hrozně viditelně to hře ubližuje.

Jak jsem již zmiňoval RPG prvky jsou pro mě, jako nepříliš ostříleného hráče, naprosto ideální. Není zde přerozdělování bodů (snad jen na začátku), ale naopak vylepšování tím, jak danou činnost využíváte. S tím souvisí získávání určitých perků, které můžete, ale nemusíte, využívat. Hrozně super bylo, že jako postava neumíte číst, ale musíte se to nejdřív naučit (jste přece syn kováře), to jsou prostě detaily, které vždy tak nějak zahřejí hráčská srdce.

Kladů a různých fičuřinek bych tu mohl jmenovat více (stejně tak asi negativ), ale jiní už to stejně udělali, tak se nebudeme opakovat. Ano, hra není zdaleka doladěná a pro vyhledávače chyb a věčné stěžovatele to bude voda na jejich mlýn a vlastně se jim nedá úplně divit. Na druhou stranu tato hra nabízí opravdu silný středověký zážitek, které tlačí daleko více na reálnost, než je u RPG her obvyklé. Příběh a spousta vedlejších questů jsou velmi dobře napsané. Navíc nechybí jeden slušný plot twist. Dále hra funguje jako dobrý vzdělávací zdroj, který obohatí vaše historické znalosti.

Moje hodnocení je možná lehce nadsazené tím, že se jedná o “můj žánr“, ale zároveň si stojím za tím, že hra toho nabízí opravdu dost.
+26 +27 −1
  • PC 95
KC:D, tak opravdu málo her vyvolalo v česku takové pozdvižení jako tato. Od nadšených až po zklamané přispěvovatele, odpůrce Vávrových názorů, odpůrce Bakaly, který projekt z podstatné části zafinancoval…na všechno tohle se já vybodnu a budu řešit hru jako takovou, ostatně v době práce na projektu jsem dění okolo ní nijak zvlášť nesledoval, a hru jsem zakoupil za plnou cenu až na GOGu a rozehrál až po pár vydaných opravách. No a budu sice trochu předbíhat, nicméně ze hry jsem byl nadšen. Ale trochu popořadě:

Grafika hry je opravdu moc hezká, pěkně se na to dívá a české prostředí a reálie jsou na té hře prostě znát. Samosebou se dá grafice něco vytknout, nejvíc asi v průběhu hry ruší vzájemné prolínání některých kusů oblečení (holt daň za složitý systém odívání postavy), ale vše ostatní jsou už drobnosti zcela akceptovatelné v rámci takového obřího světa. Mne se grafika a prostředí prostě líbí, a Cryengine se opravdu snaží, a taky dá zabrat grafické kartě, která se u této hry opravdu nenudí.

Ozvučení hry mi přijde také v pohodě – příroda, dabing, všechno se to poslouchá hezky. U dabingu se zastavím, spousta lidí nemůže hře prominout, že není k dispozici český dabing. Nevím jak přesně co bylo při crowfundingu slíbeno, ale mne osobně to nevadí. Zcela dokážu pochopit, že práce na slušném kompletním dabingu je opravdu náročná, jak časově, tak finančně, a pro relativně malý český trh není úplně rentabilní. Bylo by to hezké mít opět pořádnou pecku se skvělým CZ dabingem, ale já bych si celkem poradil i s kompletní angličtinou, a s profesionálními českými titulky tak nemám vůbec žádný problém.

A co samotné hraní? Hra je opravdu velmi poutavá, a dějová linka, i když je trochu předvídatelná, je zábavná a rozsáhlá, vedlejších questů je dost a většina opravdu dobrých a zajímavých. A potěší i důraz na realizmus, ovšem v takové míře, aby zase bylo zábavné hrát. Některé úkoly se dají pojmout vícero způsoby, takže cesta jak vyhrát není nalajnovaná linka. Činy hráče mají na jeho reputaci a herní svět logický dopad, postava se vylepšuje se získanými zkušenostmi (zkuste si jít bez natrénovaného souboje na kumána…). NPC postavy se chovají ke hráči podle toho jak vypadá – jak kvalitní oblečení má, zda není celý od krve nebo smradlavého bahna, prostě hráčovo chování se reflektuje do hry. Jasně, někdo kdo je zvyklý z arkádových her popadnou meč/kulomet a vběhnout přímo do vřavy tento pomalý start neocení, ale mne se to líbilo moc, člověk se se svojí postavou lépe sžije (škoda, že kromě oblečení nelze přizpůsobit i vzhled postavy). Ukládání je taky řešeno dobře, mezník úkolu nebo lektvar Sejvovice je pěkný nápad (aspoň mne to nenutí co pět kroků mačkat F5). A je fajn, že když jsem hrál, bylo už aktivní ukládání při odchodu ze hry. Občas člověk potřebuje odejít a opakovat rozehraný úkol jen kvůli tomu, že zrovna nemám Sejvovici by bylo otravné. A naštěstí musím říct, že mnou hraná pozdější verze hry už byla stabilní, takže se mi nestalo, že by se mi bugnul zásadní úkol nebo se sesypala celá hra (nebo se sesypaly uložené pozice, to už byl opravdu velký renonc od tvůrců, který se u původních verzí stával). Nějaké ty technické chyby hra stále má, ale už to není nic, co by překazilo celé hraní. Hezká je i snaha tvůrců pojmout hru z historického hlediska, kdy se ve hře reflektují reálné historické prvky a rozsáhlá encyklopedie. A to jsem děják na škole kdysi neměl rád :-) A možná také díky této hře pár lidí v cizině poznalo, že existuje nějaká malá země uprostřed Evropy s bohatou a zajímavou historií.

Ke hře se by se toho dalo napsat opravdu hodně, ostatně hra samotná je velice komplexní a rozsáhlá (na jedno dohrání mám v GOGu uvedeno skoro 150 hodin hry – teda už včetně From the Ashes), tak nechci tu vypisovat romány a ani si teď najednou nevybavím všechny podrobnosti.

Shrnutím hra mne opravdu bavila, líbila se mi grafika, reflektující české prostředí, líbil se mi zvuk i příběh. Bez ohledu na to, co si mohu myslet o názorech Vávry (třeba jeho argumentační útok na Skyrim ohledně bugů – echm, zrovna KC:D se taky docela převedlo, hlavně zezačátku to byly bugy prakticky zabíjející hru), je to prostě výborné dílo, které se zařadilo mezi moje TOP hry. Na Zaklínače to nemá (ostatně obě hry jsou pojmuté úplně jinak), ale v mé perspektivě se mu přiblížila hodně blízko…

Pro: Grafika, příběh, zvuk, české prostředí, české historické reálie, rozumné pojetí historické reality

Proti: Občasné bugy, nemožnost upravit si vzhled postavy k obrazu svému

+29 +30 −1