Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Dragon Age: Inquisition
Dragon Age: Inquisition
77

Komentáře

Všechny PC PS3 PS4 PS5 X360 XOne XboxX/S
Napsat vlastní komentář
FrankHoriganFrankHorigan
  • PC 75
Dnes již prakticky zapomenuté RPG, časově nacvaknuté mezi špatně přijatý druhý díl a ve vyprávění příběhů přelomového Zaklínače 3.
Navíc byly velké problémy s češtinou, která vznikla teprve nedávno a navíc jen ve verzi Alfa.

Hra samotná je kupodivu velmi povedená, ovládání bojů je jak "pauzovací shora" alá BG, tak se to dá hrát jako klasická realtime rubanice - alespoň na průměrnou obtížnost.
Ve hře je opravdu všemožné a jde to i do hloubky. Podle mě vlastně poslední opravdu dobrá hra od Bioware. Bohužel po druhém dílu hodně lidí tomu třetímu už ani nedala šanci.

EDIT: V posledních fázích je to už pořád to samé, prozkoumávat/hledat, vyzobávat všemožná místa po mapě a jen spěje to k odhadnutelnému konci.
berry1009berry1009
Dohráno
  • PS3 60
  • PS4 75
Třetí Dragon Age je vskutku jízda. Rozhrkanou Carosou přes okrsky v mínus dvaceti stupních. Takže delší, než by musela být, s velkými prostojemi a poměrně jednotvárná. Ale jo, nějaké to kouzlo má.

Hlavní příběh je totiž slušný a společníci jsou různorodí a zábavní (až na tebe, Vivienne, královno snobství a pýchy). A tedy i questy související s vašimi společníky jsou tím nejzajímavějším mimo hlavní příběh. Který je klišé, ale dobře napsané. A zbytek?

Miliony questů, které jsou na jedno brdo. A je jich opravdu, opravdu spoustu. Na deseti různých lokacích. Tady objev všechny zajímavosti, posbírej kousky tohohle, sežeň zásoby tamtoho a obsaď tohle. A ve finále vám to dá pár perků a inkvizici sílu.

A tak se stalo, že jsem hru rozehrál na PS3, pak se dostala do backlogu, a dohrál jsem ji o pár let později na PS4. Tato pauza mi prospěla a hru už jsem bez přestávek dojel. Je pravda, že grafika na PS3 je vcelku odporná. Nevadí mi stará grafika, vůbec, ale ne u děl, která jsou evidentně dělaná na grafiku modernější.

Ještě se pozastavím u soubojů. Hru jsem hrál na Hard a ze začátku to bylo fakt hard. Zhruba po polovině však hra začala být už jednoduchá, a to hlavně hlavní linie. Protože jsem ty vedlejšáky nakonec dodělal, byl jsem lehce přeexpovaný. A narozdíl od dvojky nespočívala vyšší obtížnost v tom, že se vyspawnuje odnikud další vlna nepřátel, ale protivníci byli doopravdy silnější a lépe hráli.

Když to tedy shrnu, doporučil bych hráčům, aby nebyli maniaci jako já, a vedlejšáky se nesnažili dodělat na sto procent. Pak je Inquisition vcelku dobrá hra, která zabaví jak příběhem, tak gameplayem.

Pro: Společníci, propracovanost světa, návaznost na předchozí díly

Proti: Nudné side questy, frustrující souboje s náhodnými zívřaty, občasné bugy v questech

+21
JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 70
Ze dvou posledních velkých sérií od Bioware her u mě vždycky s přehledem vítězil Mass Effect. Z prvního Dragon Age s podtitulem Origins jsem moc odvařený nebyl. Fajn zábava, ale vcelku generický fantasy setting, MMOčkoidní souboják a ovládání, stejně jako občas trochu zbytečně roztahané lokace tak trochu po vzoru klasických RPG a menší důraz na filmovost - to vše DAO v mých očích řadilo kvalitativně pod úroveň zmiňované sci-fi série. DLC Awakening s lepším tahem na branku fungovalo o dost lépe, ale koncept téměř k dokonalosti dotáhl až díl druhý, který ovšem zase pro změnu trpěl jinými problémy. Z příběhového hlediska mi ale sedl z celé série svým komorním zasazením, přízemnější zápletkou, skvělými parťáky a vtipnými dialogy úplně nejvíc.

No a pak tu máme Inquisition. Díl, na kterém pracoval velký 300členný tým a který sliboval velké věci. A bohužel je to také díl, kde se poprvé naplno projevily čachry machry uvnitř Bioware. Je to krásné, je to velké, je to ambiciozní, ale je to hotové tak nějak napůl. Tvůrci si vzali příliš velké sousto. Výsledné dojmy je prakticky totožné s těmi, které ve mně zanechal Mass Effect: Andromeda - jen s tím rozdílem, že Andromeda má o něco zábavnější souboják. A příběh. Inquisition je bohužel co do příběhu jedna velká nuda. Nemá to tempo, nemá to až na pár epických scén žádné zajímavé momenty a příběhové questy mi v drtivé většině případů splývaly s těmi vedlejšími, byť jsou od open world map většinou hozeny bokem. Ale hlavně, je jich děsně málo. Kdyby nebyly ve hře velké otevřené vedlejší lokace, kterými však hráč navíc nemusí vůbec projít, tak je za pár hodin hotovo. Ve hře jsem strávil ohromných 130 hodin a jestli tam bylo 20 hodin příběhu, tak možná ještě přeháním.

Companioni a jejich příběhy jsou fajnově napsané, ale i ty jsou dost osekané. Trochu mi tam chyběly charismatické ženské postavy, ale ty bohatě vynahradila moje inkvizitorka Joanne. :) Mužské postavy jsou výrazně zajímavější, zejména Cole je z filozofického hlediska nesmírně originální postava. A vrací se i sympaťák Varric se svou Biancou. Ovšem na tak dlouhou hru a na poměry Bioware je interakcí s parťáky na můj vkus prostě zoufale málo. A i z hlediska celkového writingu uměl původní tým prostě výrazně lépe.

A věcí, co mě tam docela štvalo, bylo víc:
Co do animací je to ojebané úplně na dřeň a tvůrci prakticky všechno vypráví skrze neskutečná KVANTA textů v podobě knih a svitku. To není úplně to, co od Bioware hry chci a očekávám.
I to málo naanimovaného, co tam je, je co do provedení děsně clunky a kvůli starým konzolím ještě navíc locknuté na 30 fps.
Veškerá většina rozhovorů probíhá bez filmové kamery, animací a mimiky. Pouze na sebe 2 postavy čumí a hýbají rty. Plnohodnotné animace existují jen pro několik příběhových a loyalty missions momentů. Divím se, že si na to hráči stěžovali až v Andromedě.
Jednotlivé světy jsou, stejně jako v předchozích dílech, úplně statické a MMOčkoidně mrtvé, ale tentokrát to v kombinaci s fest hezkou grafikou působí jako pěst na oko. Ten svět mnohdy nepůsobí uvěřitelně, bohužel.
Vedlejší questy jsou většinou jen generický bordel a story-driven na nich není prakticky nic.
Podivný a občas až vyloženě špatný je i zvukový mix. Jednak nevyvážená hlasitost dabingu, ale především mix ruchů, který s tím, co se na obrazovce děje (nebo spíš neděje a hráč si to musí představovat) moc nekoresponduje. V některých příběhových misích se má na pozadí jakože odehrávat monstrózní bitva, jenže reálně se tam, krom uměle působící smyčky ruchu bitevní vřavy vloženého na pozadí, neděje vůbec nic. Stejně tak je to s hlučícími davy, které hráč ve hře slyší, ale nikdy nevidí.
Schéma všech otevřených map je jak z dílny Ubisoftu - jeden či dva hlavnější questy, kotel fetch questů, magické trhliny k uzavření, několik táborů, astrarium puzzly, shards collectibly a drak na závěr. Stále dokola. Chybí tomu pestrost.
Nevím jestli je to mou starou herkou, která nemá SSD disk, ale technický stav je dost hrozný. Úmorně dlouhé loadingy, propady snímků, neustálé doskakování assetů - zejména na Skyholdu. Jako kdyby Frostbyte engine (nebo můj disk) tu hru nestíhal. Hra má tendenci se zastavovat a několikrát jsem i proletěl skrze nedočtené textury ven z mapy (ač jednou jsem díky tomu našel na Skyholdu alespoň easter egg).
Nepřátelé nemají viditelně označený lvl, lokace jakbysmet. Abych věděl, kam mám vlastně jít, musel jsem si najít přehled na internetu. Proč?
Po zhruba 30 hodinách už nemá hra čím pořádně překvapit.

Ale i přes výše uvedená negativa mě Inquisition jako akční RPG v otevřeném světě fest chytl. I když jsou jednotlivé otevřené mapy převážně jen přehlídkou různých fetch questů, je radost je prozkoumávat, postupně čistit a dozvídat se více o lore světa. Tvůrci naštěstí měli alespoň celkem rozum a není v nich moc zbytečného backtrackingu a taky se tu neděje to, co se dělo v Andromedě, a to že by mě někdo posílal z lokace do lokace skrze loadingy neustále sem a tam. Jakmile jsem vyčistil celou lokaci, byl prostě konec a šlo se na další. Dá se v tom ztratit na opravdu dlouhé hodiny a hezky to i odsýpá.

Hinterlands je jednoznačně nejhezčí a největší - i proto, že to je jediná otevřená mapa využitá pro významnější kus příběhu, Crestwood má fajn nápad s přehradou a potopenou vesnicí. Poté už nápady trochu dochází a projeví se i mírná únava z opakovaně použitého podobného schématu u všech map. Noční putování roztahanou pouští v Hissing Wastes bylo zdaleka nejhorší a to i navzdory tomu, že měla tahle mapa zajímavou myšlenku s trpasličím městem, které si postupně vzal písek. Opět si nešlo nevzpomenout na Andromedu a na impozantní moment s objevením obřího vraku vesmírné lodi v poušti. Obdobně nevyužitý potenciál vcelku originálního nápadu - obojí se stalo jen kulisou pro primitivní fetch questy.

Bavil mě ten svět, bavil mě exploring, bavil mě loot, i když jsem měl po celou dobu hraní trochu problém, že jsem byl neustále nadlevelovaný a málokterá odměna pro mě byla skutečně užitečná. Jako celek se to hraje fajn, byť nemůžu se zbavit pocitu, že s větší péčí by Dragon Age: Inquisition mohl být opravdu krásná devítková hra. Tvůrci chtěli nebo možná dostali za úkol udělat velké RPG, na které ale nestačili a výsledek působí polovičatě. Hodně věcí je tam zábavných a pořád z toho v některých chvílích smrdí starý dobrý poctivý Bioware tak, jak jsem ho měl vždycky rád. Jen je ho tam, s ohledem na všechno ostatní, trochu málo.

Pro: hratelnost, exploring, grafika, zábavný looting, pár epických momentů, někteří companioni, hudba, možná stále trochu generický, ale velmi bohatý lore

Proti: zbytečně ambiciózní, leč nedodělané, kvantita na úkor kvality, MMOčkoidně statické, příběhově slabé, málo dialogů, ojebané animace, kvanta průměrných textů, nedobrá práce s ruchy, optimalizace

+27
SpaceMoominSpaceMoomin
  • PC 80
Řemeslně povedené moderní RPG, které vlastně vůbec není pro mě.

Je to až s podivem, jak v rámci mého soukromého tažení za dokonalým RPG zážitkem nakonec zabodovala hra, od které jsem to nejméně čekal.

Hodnocení Dragon Age: Inquisition je pro mě na jednu stranu vlastně hrozně jednoduché, na druhou poměrně oříšek. Tuhle hru dělal tým nadšených vývojářů, kteří velmi dobře ovládají své řemeslo a v první řadě, alespoň z mého pohledu, skutečně dělali hru v tom smyslu funkčních loopů a gamifikace zážitku - tuhle tezi se pokusím v následujících odstavcích rozvést.

Gameplay a combat

Je to vlastně strašně návykové, jakkoli je core loop poměrně snadno identifikovatelný, je alespoň za mě velmi zábavný a funkční. Šíření vlivu Inkvizice v regionech, vyjednávání s frakcemi, shánění spojenců - funguje to sakra dobře. Ano, za nějakou (delší) dobu se to pochopitelně ohraje.

Vložená mini hra u War table je vlastně perfketní nápad jak příjemně oživit hraní i zkušeným RPG harcovníkům, každá hra, která s něčím takovým přijde, má můj obdiv (nabízí se například začátek Tyranny). Vybírat si, která z vůdčích postav Inkvizice ten který problém bude řešit mě osobně bavilo. Co mě bavilo už méně byl systém získávání vlivových bodů, kterými pak šlo odemykat jednotlivé lokace - zejména proto, že se z nich stalo regulérní platidlo, nikoli hodnota, která pouze rostla a postupně odemykala regiony. Hráči jsou pak "nuceni" do plnění vedlejších questů, které často představují klasické zástupce těch největších a také nejvíc otravných klišé.

Ovládání vašeho reka a jeho společníků taktéž nemám co vytknout, ať už mimo boj nebo v něm (a přiznejme si, že boj tvoří velmi podstatnou část hry), určitá designérská (a z praktického hlediska pochopitelná) rozhodnutí mě sice lehce nabourávala imerzi - například použití mounta, kdy po osedlání koně zbytek družiny zmizí, ale jakmile někam dojedete a sesednete, zázračně se u vás opět objeví.

Boj samotný je dobře odladěný, taktická kamera za mě dává smysl a osobně jsem ji poměrně dost využíval, jednak pro udržování přehledu na bojišti a taky pro úkolování ostatních - jakkoli musím říct, že AI je na velice slušné úrovni a postavy se o sebe dovedou relativně slušně postarat. Zároveň ale musím dodat, že nemám rád pojetí boje a rozvoje bojových schopností postavené primárně na speciálních abilitách - ano, dává to tady naprosto smysl a je to udělané dobře.

Co už se příliš nepovedlo je UI inventáře a profilů postav, je tam znát, že hra šla ven i pro konzole a podobně jako ve Skyrimu se dělaly ústupky v neprospěch PC hráčů. edit Ale evidentně jde o dedikované UI pro PC, což je o to horší.

Předměty a loot mě příliš neoslovily, různá omezení vázaná na rasy, strašná spousta junku - to je takový klasický neduh mnoha RPG a DA:I není výjimkou.

Narativ a storytelling

Co Bioware umí sakra dobře je vykreslování vztahů mezi postavami a dialogy, já si prostě kompletní voiceover užívám, vím, je to drahé, ale když na to máte, neudělat to by byl hřích. Dialogový systém je, v limitech toho, co toto specifické pojetí nabízí, skutečně vychytaný. Občas se člověk rozčílí, když jím zvolené sousloví ve skutečnosti vyzní jinak, než jak to pochopil, ale díky tomu zasenemusíte číst šíleně moc textu a dialogy se zbytečně neprotahují.

Příběh vyvoleného, záchrana světa, démoni,...meh. Ale ono je to hrozně dobře nadesignované a implementované, takže ani odpůrci takových klišé to ve finále vlastně nevadí. Nicméně příběh pro mě byl vedlejší, více jsem si užíval vizuál, cutscény, dynamiku postav, romance a skvělý hudební doprovod.

Velké plus je pro mě extrémně rychlá a jednoduchá tvorba postavy - i když jsem milovník RPG, opravdu jsem nikdy neholdoval nahazování atributů, rozdělování bodíků, výběru přesvědčení a podobnému účetnictví. Tady je to fakt jednoduché a spíš se řeší kustomizace vzhledu.

World a level design

Teď za mě asi to nejhorší - DA:I není open world a není to ani lineární koridorovka (well,...). Loakce jsou sice opravdu krásně vizuálně zpracovány a např. Valammar v Hinterlands je opravdu impresivní, ale kvůli nutnosti nějak rozumně osekat velikost (už tak je obsahu ve hře co do míst, questů a rozlohy opravdu více než dost) jsou regiony poměrně sražené a věci jako tábor banditů vzdušnou čarou pouhý kousek od vašeho kempu, akorát že tam je teda kopec, na který nevylezete, dost nabourávají imerzi. Všechno je zkrátka dost nelogicky blízko (na druhou stranu uznávám, že roztaženější bych to nechtěl, protože i tak se mi při pohledu na umístění některých lokací na mapě často udělalo špatně z představy toho nekonečného utíkání tam a zpět). Stejně tak celkové pojetí toho, kam lze vyšplhat a kam ne občas postrádá konzistenci a produkuje wtf momenty. A jakkoli se to snaží level design regionů tu méně tu více maskovat, jsou to vlastně takové volnější koridory, která vám sice nějakou svobodu dávají, akorát že vůbec.

Závěr

Inkvizice je zkrátka řemeslně poctivá práce, moderní RPG, které oslovilo poměrně pestrou hráčskou základnu a dává agency a inkluzi minoritám. Je to zábavná hra, která má potenciál oslovit i řekněme více hardcore hráče, dokážou-li přehlédnout ty slabší místa a aspekty.

Jedna z prvních myšlenek během první hodiny hraní se zcela ztotožňuje s tím, co tady napsali už jiní: je to takový Mass Effect Andromeda ve fantasy settingu.

Vysoké hodnocení ode mě je tak zejména za to technické zpracování a vše, co vývojáři udělali skvěle. Pokud bych měl dát větší prostor osobnímu vkusu, asi bych se blížil více aktuálnímu průměrnému hodnocení, ale to by vůči autorům nebylo fér, protože hra mě skutečně dost dlouho bavila a užíval jsem si ji.

Jsem samozřejmě zvědavý, jaký bude Dreadwolf, už jen proto, že studio v mezičase opustila řada klíčových osobností, které měly na podobu série Dragon Age nezanedbatelný vliv.

Pro: Kvalitně zpracovaný gameplay, narrative design, combat, dialogy, vizuál, hudba

Proti: Level design, UI inventáře a character sheetu, přílišná gamifikace zážitku, nudné a zbytečné sidequesty

+17
CathanCathan
Dohráno
  • PC 90
Shadows fall
And hope has fled
Steel your heart

The dawn will come

The night is long
And the path is dark
Look to the sky
For one day soon

The dawn will come 

Herní výzva 2022 - 5. Na vážkách  

Ano, na vážkách. Ačkoliv by pro mě bylo poměrně snadné aplikovat tuhle výzvu v hardcore verzi na nesmírné množství her, rozhodl jsem nakonec přeci jen jít s Dragon Age. Částečně proto, že už jsem roky rozhodnutý mít jí v herní výzvě, ale také proto, že to krásně vystihuje hodnocení posledního dílu této zatím trilogie. Na vážkách. Komentář obsahuje drobnější nezakryté spoilery.

Začnu tím, že ono velmi snadné odpouštět chyby u her které máme rádi. Mít něco rád není racionální, prostě to tak je. Je čtvrtá epizoda Star Wars perfektní? Zlatý voči, ale zkuste to vysvětlit skalnímu fanouškovi. Pro něj to bude nejlepší film vůbec a tečka. A já mám rád Dragon Age. A mám rád i tenhle díl. Tak to zkrátka je. A já ty chyby vidím, vlastně je i vnímám, ale zkrátka jsou mi jedno protože mě ta hra baví. Ten svět mě baví a ty chyby jsou jako nějaká ta včelka v létě na pláži, prostě vám to celý zážitek nezkazí.

Z mnoha důvodů jsem DA:I mnoho let odkládal. Částečně toho lituji, část mě je ráda, že jsem si ten zážitek nechal do období svého života, kdy jsem to asi potřeboval. Já už asi zapomněl, jaké to je ponořit se do jiného světa tak hluboko. A najednou je to zas tady. Někdo má Zaklínače, já mám Dragon Age. Trochu naivní fantasy, které ve mně ale neprobouzí takovou beznaděj jako Dark Fantasy, které je pro dnešek tak typické. To je BioWare.

Ono vše začíná už tvorbou postavy. Dragon Age Inquistion má zajímavou historii co se týče vývoje. Crunch byl zde opravdu šílený, údajně až tak moc, že někteří doufali, že hra bude neúspěšná. Nicméně, vývoj hry byl prodloužen o další rok, v během tohoto roku se rozhodlo, že budou celkem čtyři hratelné rasy. Ano, slyšíte správně, váš elf a qunari původně ve hře vůbec být neměli. Když vezmu toto v potaz, jsem ochotný odpustit takový pseudo-origins systém. Každá vaše postava má podle rasy odlišný původ. Člověk je šlechtic, elf je dálský elf, trpaslík površka, a qunari rebel. Tyto volby bohužel nejsou podrobnější, což mě právě mrzí. Rád bych měl elfa z Kruhu, ale vzhledem k tomu vývoji to překousnu.

Mnoho fanoušků se do dnes nedovede shodnout, jestli je to pro přínosné. Můj konsensus je takoví, že z počátku dává větší smysl lidská postava, v druhé polovině a DLC se to však zlomí a snad je i vhodnější elf. Trpaslík a Qunari jsou mnohem více do počtu, ale i tam se s tím dá pohrát, protože DA:I nabízí naprosto úžasnou možnost headcanonu. Můžete mít elfa co se nakonec vzdá své dálské víry, člověka bezvěrce nebo mága co miloval i nenáviděl Kruh. Mnoho dialogových voleb, vlastně většina, nemá na průběh hry vliv, ale dodává to hloubku.

Hra má výbornou gradaci. To se musí uznat. Stále mám pocit, že je to hra s nejdelším prologem vůbec. Začínáte v Havenu, kde byla obnovena prastará organizace, Invkizice, která chce přinést do světa řád a uzavřít Trhlinu do Úniku, stejně jako zastavit válku mezi mágy a templáři a další ambiciózní projekty. Máme zde vynikající scénku obnovení Inkvizice, kde je perfektní synchronizace hudby a animace a lehká inspirace Martinem Lutherem.

Nicméně, nakonec je Haven napaden a vy se musíte přemístit. Beznaděj. Prázdnota. A vy jste nová pochodeň naděje, víc než kdy předtím. A v ten moment, kdy zazní Dawn Will Come a vy dorazíte do Skyholdu… v ten moment začíná skutečná hra. To má opět zajímavou historii ze zákulisí (Dragon Age série jich má tunu) kdy údajně první akt hry měl být původně datadisk k Dragon Age, což by dost vysvětlovalo. Nicméně, ono to funguje. Stejně tak se může DA:I pyšnit s dobře využitími DLC.

Nicméně, není to bez chybičky. Dragon Age je pseudo-openworld. To mnoho hráčů přijalo nelibě, ale já v tom samo o sobě problém nevidím. Ano, bylo by super mít k dispozici více než Ferelden a Orlais, to ano a je to trochu podvod, ale samotné lokace jsou obří a je jich hodně. Nemám přesné měřítko, ale velikostí to podle mě přesahuje TES hry. To je bezva. Problém je, že mnoho hráčů se naprosto zbytečně zasekne třeba v první lokaci. I já tu chybu udělal. Celá ta pověst špatný questů a tak dále pramení spíše z toho, že hráči se zasekli na jednom místě. Hra má někdy nudné questy, ano. Je to trochu o kvantitě než o kvalitě, ale ve skutečnosti hra není stavěná na to, abyste je dělali všechny najednou. Ve hře byste si měli dělat co chcete. Co vás baví. A vracet se třeba později. Problém je, že hra to nevysvětlí. Tohle je obrovská chyba ze strany tvůrců. Možná by velká cedule „questy vám vydrží třeba až do závěrečných titulků“ zkazila ponoření, ale věřte mi, že by nebylo tolik vrácených peněz. Pokud má hráč pocit, že ho čeká jen grind, nenadchne to. O tom to ale není. DA:I je vynikající hra na ponoření, jen to není na první pohled vidět.

Je to však to částečně i chyba nás, hráčů. Zapomínáme, co je hlavní účel her. Zábava. Není to hora, co je třeba pokořit. Není nutné najít každý střípek, easter egg, skryté monstrum. Někdy prostě můžeme jen jít a dělat co chceme. Bavit se. 

Výhoda je, že hra měla – a stále má – vynikající endgame. Nevrátíte se jen do posledního checkpointu, ne, celý epilog se odehrál. Přesto se vrátíte zpět do své pevnosti, protože je stále dost co dělat. Kromě toho, že stále můžete prozkoumávat svět a odhalovat další tajemství, tvůrci na to navázali se zmíněnými DLC, které po vydání základní hry vydávali. Je to vzácný jev. Poslední DLC, Trespasser, které hru definitivně ukončuje, se odehrává DVA ROKY po závěru základní hry. A Dragon Age umožňuje, aby to nebyl obyčejný time-jump ale aby vaše postava vážně něco prožila. BioWare a EA vždy měli tak trochu problém s implantaci DLC. V tomto případě se ale překonali. 

DA:I je možná ještě o třídu akčnější než DA2, osobně s tím však nemám problém. Strategická kamera by mohla být lepší, dejme tomu. Co však nedovedu odpustit je odklonění od healerů k čistým supportům. Já chci zpět svého Spirit Healera. Trvám na tom. Knight-Enchanter se mu ani zdaleka neblíží, a můj další replay bude asi spíš za Rift Mage. Support v této hře není ani zdaleka taková zábava, jako to byla v předchozích dílech. 

U Stvořitele, tolik odstavců, a ještě jsem nemluvil o společnicích. Dobře, jen krátce, protože zde není ani moc co psát. Někteří hráči si stěžují, že jsou méně náhodní, ale v tomto případě to dává smysl. Nejste poslední Strážci, ani jen nějaký maník z města, jste členy velké organizace a společníci si spíše hledají vás. Jen mě mrzí, že neudrželi systém Přátelství/Rivalita z DA2. Zde je systém podobnější Origin, s tím rozdílem, že pokrok nevidíte. Jak moc vám to bude vyhovovat je individuální. Líbí se mi, že lze systém ošulit mnohem méně než v jiných BioWare hrách. Na vaše velké činy reagují všichni společníci, i když nejsou v týmu. To dává smysl, protože o menších věcech se asi nedozví, ale o těch větších zkrátka ano a budou na to mít názor. Dodám, že D:AI obsahuje společníka, kterým nejvíc pohrdám snad ze všech her, kde společníci jsou, ale schválně neřeknu jakého. Je třeba ocenit, že mají skvělou chemii, jejich vzájemná komunikace v divočině se však moc nepovedla. Jejich komentáře jsou skvělé, vtipné a často až nutné. Bohužel vzácné a příliš náhodné. 

A ještě, než skončím tak je třeba zmínit crafting. Je třeba ho zmínit, protože se stala divná věci. Od hry Forbidden Saga – ano, je to freeplay z RPG Makeru – jsem nehledal na různých wikinách kde najít recepty, suroviny a tak dále. Mně to bavilo. Nechápu jak a proč ale bavilo mě hledat různé suroviny a dělat tvořit z nich. Nutno dodat, že v tomto případě je asi nutnost DLC The Black Emporium – dnes snad asi není ano možné ho nemít – kde lze za draho ale přeci suroviny dokoupit a taky tam lze najít ty nejlepší schémata pro luxusně vypadající zbraně. Dragon Fashion for sure.

Shrnu to. Dragon Age Inquisitor je nejepičtější hra série. Není bez chybičky, ale myslím, že mnoha těch chyb lze bez problému ignorovat. Chce to jen trochu vstřícnosti a flexibility. Ono DA:I totiž nedává nic, co by bylo špatné. Spíš toho dává moc, a je snadné se v tom ztratit.

Ale já se v Dragon Age ztratím moc rád.
+24
MalignusMalignus
Dohráno
  • PC 85
O Dragon Age: Inquisition již toho bylo napsáno hodně, já ale začnu svůj komentář trochou historie vývoje celé série Dragon Age, abych alespoň trochu objasnil svůj postoj ke třetímu dílu, potažmo celé sérii.

Série vznikla v důsledku touhy autorů z BioWare vytvořit svůj vlastní fantasy svět a zároveň vypršení licence ke světu Dungeons & dragons. Čím víc poznávám svět Dragon age a D&D, tím víc mi přijde, jak je Dragon Age světem D&D inspirován. To by mi ovšem zas až tak nevadilo, protože série Dragon Age a Mass Effect představují ideální start pro hráče, kteří by si chtěli nějaké to RPG zkusit, ale nemají s RPG hrami žádné zkušenosti (existují takoví?).

První díl - Dragon Age: Origins - se objevil roku 2009. Autoři v té době měli vymyšlené dva příběhy - příběh mága Solase a příběh Šedého strážce, ten byl realizován první a dočkal se i několika DLC. Jedním z DLC k Dragon Age: Origins byl i příběh Hawke, který se snaží prchnout před nákazou z Lotheringu - vesničky na okraji Korcarijské pustiny. Vývojáři však měli ohledně příběhu Hawkea tolik nápadů, že se BioWare rozhodlo kolem něj vystavit zcela samostatnou hru. Do jejich plánů však negativně zasáhlo rozhodnutí vydavatele Electronic Arts, který s hrůzou zjistil, že nemá na rok 2011 žádný AAA titul a tak si vehemencí šestiletého rozmazleného spratka vynutil velmi urychlený vývoj a vydání Dragon Age II, který se stal hrou BioWare (která v té době neměla na něco takového potřebný počet zaměstnanců), která prošla nejkratším vývojem. To se samozřejmě na hře odrazilo velmi negativně a tak přišel na čas na odchody zaměstnanců a následný "damage control", který vyústil v roce 2014 ve vydání Dragon Age: Inquisition.

Příběh Dragon Age: Inquisition je v podstatě převzatý ze zrušeného datadisku k Dragon Age II - Exalted March. V něm hrdina druhého dílu - Hawke - chránil Kirkwall před ovládnutím Rudými tepláři vedenými Corypheem a zárověň se snažil odvrátit hrozící Velebný pochod (Exalted March) - thedasskou verzi křížové výpravy - odvrátit válku mezi mágy a templáři a invazi rozzuřených quinarijců za pomoci Felicismina loďstva, na které má vazby Isabela. Ta je přítomná v DA:I pouze v rámci multiplayeru společně s několika dalšími novými postavami, kterým se někdo namáhal vytvořit backstory.

Samotný příběh hry se točí kolem Inkvizitora - hrdiny, který se vynoří z neznáma, aby se stal vůdcem mocné organizace, která má za cíl ukončit válku mezi mágy a templáři a nastolit pořádek. Tomu však brání Rudí templáři a sekta tevinterských mágů - Venatori - kteří podporují Coryphea, který se chce stát bohem a učinit Tevinterskou říši znovu velkou ("make Tevinter great again" - to vůbec nemá politický podtext a žádnou analogii k současnému dění :-D ). Naštěstí na to Inkvizitor není sám. Má k ruce tři poradce - Lelianu, Cullena a Jossie, znichž první dva můžeme můžeme znát z předchozích her a svou roli měli sehrát i ve zrušeném Exalted March. Dále má svůj vnitřní okruh společníků (mezi nimiž nechybí starý známý Varric ze druhého dílu a zrušeného Exalted March), kteří s ním (na rozdíl od poradců) vyrážejí na výpravy za nastolením pořádku. Společníci jsou tradičně povedení a jsem si jist, že si většina hráčů najde svého oblíbence. Mezi mé favority patří Solas, Blackwall, Dorian a Iron Bull.

Společníci se k Inkvizitorovi přidávají postupně, jak roste moc a význam Inkvizice, která začíná jako malá organizace ve Fereldenu, ale nakonec získá vliv i na dění ve Svobodných markách a Orlais. Hra je takový semi-open-world, ve kterém hráč navštěvuje poměrně rozsáhlé regiony, kterých je celkem 14 v základní hře a 2 přidávají DLC Dragon Age: Inquisition – The Descent a Dragon Age: Inquisition - Jaws of Hakkon. Z regionů jsem si nejvíce oblíbil Hinterlands, Crestwood a Western Approach. Na těchto třech regionech je krásně vidět jak velká a bohatá měla hra být (respektive spíše druhý díl), ale k tomu se ještě dostaneme. Kromě navštěvování různých regionů je ve hře ještě novinka - Válečná rada, kterou Inkvizotor svolává a může jejím prostřednictvím vysílat agenty do různých částí světa Thedas. Může se jednat o staré známé z předchozích her či knih nebo o úplně nové postavy a skupiny dobrodruhů, které tak zažívají své vlastní "menší" výpravy. Upřímně řečeno, mě tahle novinka nadchla, stejně jako možnost vylepšit a upravit si svou vlastní pevnost. Přibyl i crafting, díky němuž si může hráč vyrábět své vlastní zbroje a zbraně, které si může i sám pojmenovat a většina se dá ještě i dále vylepšit, což se projeví na výsledném vzhledu. K tomu jsou třeba tři hlavní suroviny - kovy (dají se sbírat, ale ne koupit), kůže a látky (ty vypadávají ze zabité zvěře běhající v okolí a nepřátel, případně je lze od určité části hry koupit). Materiálů je samozřejmně více druhů s různými efekty v závislosti na tom, do jakého slotu je umístíte. Dále přibila jízda na koni / jelenu / baziliškovi, ale ta slouží jen pro potřeby přesunu a díky členitému terénu a potřebě sběrů materiálů jí ve výsledku moc nevyužijete.

"Novinkou" je i systém schopností a vývoje postavy, který se dočkal úprav. Počet vývojových stromů se oproti předchozímu dílu zmenšil z 9 na 5, avšak ty obsahují ne 10, ale hned dvanáct schopností, které mohou být buď aktivní nebo pasivní. Udržované byly zrušeny a odebrány, nebo upraveny na pasivní. Hráč si může vytvořit hned dvě postavy, při čemž jedna je jeho vlastní. Inkvizitora si může svého stvořit k obrazu svému a má na výběr čtyři různé rasy: člověka, elfa, trpaslík a nově i qunarijce, přičemž u qunarijců mi přijde, že se jedná o test pro další díl, neboť qunarijské dekorace a předměty byly dodány až později ve zdarma šířeném DLC. Tou druhou postavou, kterou si může hráč vytvořit, je Hawke. Hlavní hrdina druhého dílu, který měl být i hrdinou třetího, než se autoři rozhodli pro jiného hrdinu. Alespoň takové je oficiální vyjádření. Neoficální zdroje uvádějí, že distributor Electronic Arts si vynutil jiného hrdinu z důvodu komerčního neúspěchu druhého dílu a minimálních vazeb na něj. Vývojáři se s tím nehodlali smířit, a tak jej nakonec do hry propašovali. Kde je pravda se asi nikdy nedozvíme, každopádně si můžeme vytvořit vlastní vedlejší postavu, která se objeví celkem na 5 minut. S tím se pomalu dostávámě k dialogům. Ty jsou plně dabované, včetně hráčovy postavy, možností je více než tři, ale ne tolik, jako v případě prvního dílu, ale ve výsledku se liší jen minimálně a některé dialogy mají smysl pouze když je hráčova postava člověk, což nejvíce "trkne", když je Inkvizotor jiné než lidské rasy.

A zde se dostáváme k aspektům hry, které u mě vyvolávají jistý pocit ne nedodělanosti, ale nevyužitého potenciálu. Vraťmě se k lokalitám. Hinterlands a Crestwood sloužily jako testovací lokality během vývoje. Původně měl hráč plnit úkoly, čímž zvyšoval úroveň své postavy a společníků. Zároveň s tím měl však zabíráním různých kontrolních bodů a opravou památek získávat vliv Inkvizice a odemykat si nová území a inkviziční perky, které ovlivňují celou partu. Jenže pak si někdo řekl, že není správné nutit hráče k průzkumu lokalit, když nechce, a tak lze zvýšit vliv inkvizice plněním běžných úkolů nebo úkolů rekvizičního důstojníka. Ten vám zadá v každé lokalitě jeden úkol, který se donekonečna opakuje (například získání nožiček z 5 pavouků). Vyjímkou je právě Hinterlands, kdy vám rekviziční důstojník zadává unikátní úkoly, které vedou třeba k vylepšení stanů, nebo konstrukci závěsných klecí pro zajatce. Nehledejte je, tento aspekt nebyl nakonec implementován.

Dále měla činnost Inkvizice na každém území spočívat v obsazení pevnosti a dobytí nepřátelské. Obsazené pevnosti jste pak mohli přidělit do zprávy jednomu z poradců, který ji využil pro špionáž, armádu či diplomacii, v důsledku čehož se vám aktivovaly příslušné úkoly s tím spojené (což je důvod, proč jsou na obsazených pevnostech insignie daného poradce). Opět tento aspekt nebyl plně implementován, ale jeho již vytvořené prvky zůstaly zachovány, takže vás vedlejší příběhová linka v Hinterlands žene k obsazení pevnosti, kterou můžete "přihrát" jednomu z poradců, ale žádné nové úkoly se neobjeví. Dále se mi v rámci plnění další fáze ovládnutí Hinterladns podařilo obsadit jinou pevnost, která sloužila jako základna nepřátel, ale nestalo se nic. Pobíhal jsem po oblasti jako vůl a nakonec jsem zahájil pátrání na internetu, kde jsem zjistil, že quest prošel během vývoje menší úpravou a cílem není obsazení pevnosti, jak bylo původně zamýšleno a uvedeno v zadání úkolu, ale vyplenění malého tábora v horách poblíž dané pevnosti. Co se týče pevností, původně bylo plánováno několik možností jejich obsazení v závislosti na terénu dané lokality, ale nakonec byl implementován pouze útok na hlavní bránu. Po obsazení se pevnost automaticky přidělí jednomu z poradců a aktivují se s ní spojené úkoly. V každém regionu měla bý alespoň jedna pevnost, ale implementovány byly nakonec jen tři. V Crestwoodu jsou zase u postranní branky pevnosti mrtvá těla, důsledek jednoho nakonec neimplenetovaného úkolu.

Další věc týkající se regionů - povinně musíte projít jen třemi a to již zmíněnými Hinterlands, Crestwoodem a Western Approach. Ostatní působí jako výplně. Po splnění hlavních úkolů v těchto regionech a Wicked Eyes and Wicked Hearts se Vám otevře finální region Arbor Wilds, který v podstatě představuje finální bitvu, která zřejmě také nebyla plně implementována, protože je to v podstatě lesní koridor s několika málo nepřáteli, kterým musíte proběhnout do zapomenutého chrámu. Pak už je jen finální souboj s hlavním záporákem. Pokud se vám nechce hru končit, zbývají další tři regiony, které jsou však "dějově prázdné". Respektive, stejně jako ve většině regionů se jejich děj točí okolo nalezení artefaktů před nepřítelem, na což vás samozřejmě navádějí NPC, ale bohužel, ve výsledku nacházení a využívaní prastarých artefaktů ve hře nakonec není. V Hinterlands se vám po obsazení významných míst aktivuje možnost vyslání archeologické výpravy, která vám přinese artefakt - super magickou hůlku. V ostatních regionech si jen vyřešíte tři puzzly a otevře se vám jeskyně s pokladem a za obsazení významných míst dostanete pouze XP a zápis v kodexu.

Přesto všechno se dle mého názoru jedná o velmi dobrou hru. Grafika, je skvělá, hudba taky a písničky bardky Maryden jsem si oblíbil. Navíc se najde i dost velmi povedených úkolů, například série vedlejších úkolů, které dohromady vedou k ovládnutí Hinterlands, In Hushed Whispers a Here Lies the Abyss, diplomaticko-špionážní Wicked Eyes and Wicked Hearts, skvělé Chateu d'Onterre (variace na Ghost Haunts at Midnight z Vampire: The Masquerade - Bloodlines) a finální What Had Pride Wrought. Na hře je znát, že si s ní dali vývojáři práci, ať už při vyladění enginu Frostbite, konstrukci náboženství tak, aby bylo uvěřitelné a přitom vyhovovalo liberální ideologii BioWare, nebo implementaci obsahu ze zrušeného Exalted March. A to "téměř" bez bugů.

Pro: Grafika, hudba, společníci, příběh, implementace obsahu Exalted March...

Proti: Některé bugy se nepodařilo odstranit, neimplementované prvky, které znatelně chybí.

+31
ShadracShadrac
Dohráno
  • PC 80
Víte, s Inquisition se to má tak. Je to jako béčkovej film. I když ho milujete, tak si musíte přiznat, že je vlastně strašně pitomý. Inquisition pitomý je a hned vám napíšu proč...

Tak nejprve. Celý je to sterilní, jak už napsal uživatel výše (nebo níže?). Jo, jasně je to vypiplaná a do detailů propracovaná fantasy (pokud chcete pročítat codex), ale neobsahuje absolutně nic, co by jste nenašli v jiných hrách nebo knihách (což je nefér srovnání, ale rozumíme si). Vezměte si všechny archetypy ze všech her a nasoukejte to do jediný. Že bude hra nesmyslně obrovská? Jo, pak jste na to kápli. Inquisition obrovský je. Podle mě až zbytečně obrovský. Když se ale zaměříte na detaily a začnete trochu pátrat v loru, tak zjistíte, že sice je vše promyšleno a propojeno, ale k posráním nudným archetypem a to mi celkem vadí. Zvlášť v dnešní době, kdy se skrývá v herním průmyslu celkem slušná dávka originálních her. I když to vezmu z roku 2014. Divinity original sin nebo třeba Dark Souls má několikrát násobně zajímavější lore a víte proč? Je osobitý. Tedy hlavně u Dark souls. A to je trochu to, co DA:I světu schází. Nějaký vlastní "trademark". I když je svět neuvěřitelně robustní, tak jsem z osobního pohledu po nějaký době pátrání a pročítání v codexu dospěl k názoru, že je ten lore k posrání nudnej a sterilní.

Questy. Tak trochu se pojí s předchozím odstavcem. Co se ale týče gameplay stránky, tak nemají smysl. Působí (a jsou) jako dominantní vata, která je nabalená na miniaturní jádro "epický" fantasy. To celkem nasere, protože drtivou většinu hry pobíháte po docela ok lokacích a plníte tyhle srandy (zavři rifty, vypráskej zlobivce, posbírej předkožky nebo tak něco). Jako vážně? Vždyť to je na singlovku strašná škoda. Kdyby alespoň bylo tý vaty omezený množství. Ne, vývojáři si řekli, že tam toho nasypou hromady.

Nesmyslnosti. Tak například. Ve hře je crafting. Logicky sbíráte surky na výrobu a těch surek potřebujete opravdu randál. No nic, jsem přeci Inquisitor, říkal jsem si. Prostě pošlu bandu cápků, aby prošmejdili lokaci a vzali všechno užitečný. Spokojeně vydám příkaz a po přibližně dvaceti minutách se vrátím. Výsledek? 6ks šutráku. To jako vážně? Banda vojáků posbírá za dvacet minut 6ks šutru? Co tam jako dělali? Není divu, že předchozí inkvizice zanikla, když její členové byla banda líných pobudů.
Pak tu máme naprosto dementní rozhodnutí v UI. Například v menu se můžete po jednotlivých sekcích pohybovat pouze skrz páčkou (hráno na gamepadu). Proč? Na co mám na gamepadu dpad? Snad u všech her to funguje stejně, ale DA:I chtělo být originální. Vlastně celkově UI je tak trochu shitfest. Každá položka má podmenu a je setříděná, ale při craftingu nemůžete porovnat se současnou nasazenou výbavou. Super, takže se proťukám na původní obrazovku, abych zjistil, co mám za gear. Ach, to vlastně nemůžu. Musím totiž jezdit páčkou...

RPG systém. Rozdělování bodů do skillů vypadá bezvýznamně. Netěšíte se nějak závratně na další level. Je to ten pocit "meh, ok tak já ten bodík někam hodím". Vlastně celkově je soubojový systém šíleně jednoduchý. Rubat, sem tam hodit skill a rubat dokud nepřítel nepadne. Nic víc nepotřebujete. Taktický pohled jsem použil pouze jednou (při boji s drakem v Hinterlands, protože jsem byl o pár úrovní níž) a i tak mi přišel neintuitivní a nefungující (po chvilce se postavy rozeběhly kam si zamanuly). A to je docela průser u hry, kde většinu času bojujete.

Víte co je ale nejhorší? Ono to nějakým způsobem dohromady funguje. 55h jsem s chutí procházel tou vatou a byl svědkem totálně klišé příběhu. Dokonce jsem tak blbej, že půjdu i do DLC. Když tak přemýšlím, tak si neumím obhájit, proč jsem dal takové hodnocení. Ono to totiž působí relaxačně. Nemusíte u hry téměř vůbec myslet. Prostě si tak procházíte lokace, sbíráte surky (protože armáda je složená z líných pitomců) a jen tak sem tam splníte nějaký quest. Nic vás netlačí. Byl bych tedy pokrytec, kdybych dal nízký hodnocení. Sorry jako, ale fakt si to neobhájím. Nesuďte mě!

Jo a díky všem, kteří můj výpotek dočetli až sem. Bylo fajn se po čase zase hezky vypsat. Tak zas někdy!

Pro: relaxační gameplay, soundtrack, hromada obsahu, některý postavy

Proti: soubojový systém, RPG systém, UI, ovládání, nudný lore, nevyužitý potenciál, sterilnost

+18
Colby SawyerColby Sawyer
Dohráno
  • PS4 80
K Dragon Age: Inquisition mám takový zvláštní vztah, když jsem před lety poprvé dohrál GOTY edici, byly mé dojmy velmi pozitivní. Bohužel tenkrát jazyková náročnost angličtiny převyšovala moje schopnosti, a tak jsem si příběh a svět moc nezapamatoval, takže teď napodruhé jsem šel skoro do nové a neznámé hry. Nevím, jestli jsem se stal mrzoutem, nebo třeba prostě v posledních letech vyšlo tolik kvalitních titulů, že jsem zvýšil své nároky, ale třetí díl této série mě napodruhé tolik nenadchl a byl jsem nucen snížit hodnocení. Zde to bude seznam mých poznámek a dojmů ze druhého hraní.

Příběh a postavy
Celý děj není špatný, i když je to vlastně klišé o záchraně světa. Samotná Inquisitors path není příliš dlouhá, má jen pár misí a některé jsou v řádu minut. Příběh tedy prodlužují mise spojené s parťáky, některé jsou lepší a některé jsou jen ok. Některá rozhodnutí mají vliv, jiná jsou jen pozlátko. V konečném důsledku, ale všechny tyto mise prohlubují lore, příběh i atmosféru a především umožňují si k postavám vybudovat vztah. Mezi mé oblíbence patřili Dorian, Varric a Iron Bull, ale všechny postavy jsou fajn, jen některé dostávají výrazně méně prostoru a hloubky než jiné. Třeba Vivienne působí, že byla přidaná na poslední chvíli.

Svět
Ferelden a Orlais jsou na první pohled krásná království, ale na ten druhý je vidět, že ten svět je úplně mrtvý. Nemění se počasí, ani denní doba. Všichni jen postávají, zvířata náhodně pobíhají a na vybraných místech se pohybují nepřátelé. Celé je to velmi generické. Tyhle body zadají úkol, tyhle obsahují zdroje a tyhle na vás zaútočí. Není v tom žádný systém, o nějaké simulaci ekosystému tu nemůže vůbec být řeč. Všechno to je uměle poskládané a nepůsobí to vůbec uvěřitelně.

Pohyb a boj
Inkvizitor je velmi špatně pohyblivý. Zasekne se o každý kamínek, skoky působí jako pokus o vyražení zubů a každý kopec o sklonu větším než patnáct stupňů je nepřekonatelnou stěnou. Je tam i kůň, ten je teda víceméně nepoužitelný, ale přesto tam ta možnost je. Kůň se spawnuje odnikud, je těžkopádně ovladatelný a má otřesné animace. Navíc, když si na něj člověk sedne, tak jeho společníci zmizí.

Boj je postavený na abilitách. To by bylo cool, kdybyste bojovali a sem tam předvedli nějaký supr čupr move, ale bohužel to celé stojí jen na nich. Základní boj je postavený na opakování jedné animace při držení tlačítka pro boj. Chybí zde úhyb, úskok či krytí, ale také zde není možnost zandat zbraň a běhat. Hra vás prostě přepne do bojového módu a pokud nechcete bojovat, tak se musíte velmi pomalým krokem odplížit do povzdálí.
Celé je to strašně těžkopádné a je vlastně jedno proti komu bojujete, vždycky to vypadá skoro identicky. Jste strašně pomalí, v případě mága pro jistotu stojíte na místě, a jen spamujete schopnosti, jak se jen stačí dobíjet. Žádný plán nebo taktika. Ze začátku je to ok, později z toho je dost pruda.

Questy
BioWare neumí openworldy, nevědí, jak je zaplnit zajímavým obsahem. Krom příběhových misí a těch pár hlavních pro každou oblast (jsou v deníku vždycky nad rifty) jsou všechny questy nudný, generický fetch odpad, který mě vyloženě urážel. Vy jste Inkvizitor, poslední naděje na záchranu světa, ale nějaký dědula chce dojít na hrob, ale nemůže, a tak to máte udělat vy. Jako WTF? Tohle totálně vraždí jakoukoliv imerzi. Všechno to je jen posbírej tohle, najdi tamto a vymlať tyhle. Kreativita nula nula nic. Navíc občas musíte nelogicky skákat z oblasti do oblasti, jakoby nějaká vzdálenost v tom světě vůbec neexistovala.
Samotný systém power a war tablu tomu vůbec nepomáhá, protože v první půlce hry je člověk nucen k otravnému grindu, aby si otevřel další oblasti a posunul se v příběhu.

Tuny textu
Nevím, jestli to brát jako výtku, ale pro mě to bylo dost velké mínus. Ve hře je strašně moc zpráv, kronik, knih, textů, memoárů, reportů, kodexů a já nevím čeho všeho ještě. Je tam toho až nezdravě moc, podobně jako třeba v Dishonored. Já bych se rád ponořil do lore světa, které je dost zajímavé, ale ne touhle formou. Kdybych chtěl číst hromady textů, tak jdu číst knížku ne hrát hru. Možná jsem omezenec, ale při hraní hry chci hrát tu hru, když si pustím filmu, tak chci koukat na film a když mám chuť číst, tak si vezmu knihu. Vím, že jsem toho hodně minul, ale já prostě nechci na televizi číst dlouhé hodiny poměrně nezáživných textů. Tohle mi přece mohli naservírovat BioWare ve formě zajímavých vedlejších questů a ne takto lacině, že?

Inkvizitor
Přes parádní tvorbu postavy si člověk má možnost vytvořit vlastního hrdinu k obrazu svému. Dostane se mu dojmu, že volba rasy, pohlaví a povolání bude mít vliv, ale pravda je bohužel jiná. To, kdo je Inkvizitor, ovlivňuje jen možné romance, jinak se liší jen tělesnými proporcemi. Já hraju za člověka Trevelyana, což je defaultní stav, takže je pro něj většina hry napsaná, a tak je s ním zážitek nejlepší. Každá rasa sice dostane jiné backstory, ale vliv to nemá. Čarodějka bude elfskou kulturu a historii popisovat stejně elfovi i člověku, bez ohledu na to, jaký to dává smysl.
(Tohle beru i podle rozhovorů s kamarády a samozřejmě videí na netu)

Osobnost je taky vždycky stejná, teda pokud se dá o osobnosti mluvit. Postava Inkvizitora je taková neslaná nemastná. Je to taková ta dobrá duše, která chce zachránit svět, ale je trochu mimoň. Občas řekne něco drsného, občas něco lítostivého, ale jinak je to taková prázdná schránka. Ona možnost udělat si svoji postavu podle sebe má tedy za následek jen to, že člověk hraje za plytký charakter, který mu k srdci přiroste jen velmi obtížně.

Uspěchanost a nedodělky
Je docela známý fakt, že Inquisition byla poslední hra, která přežila pokus EA o zničení reputace BioWare a byla přijata kladně hráči i kritiky a navíc byla i komerční úspěch. Andromeda i Anthem už jsou totální průšvihy a plivance do obličejů fanoušků. Nutit studia dělat fotbálek i příběhové RPG na jednom enginu mi přijde jako naprosto pitomý nápad i bez znalosti programování a na DA:I to je dost vidět. Už jenom ten pohyb a jak vypadá svět jsou jasné signály. BioWare evidentně dost bojovali a očividně nezvládli a nedodělali vše, co by bylo potřeba. Třeba Vivienne v porovnání s jinými společníky působí strašně chudě. Většina postav dostane vlastní oblast a Vivi má jen dva nudné fetch questy. Závěr je taky strašně uspěchaný. Zřejmě nebyl čas a prostředky, a tak místo epického finále se tam jen plácla cutscéna, vysvětlení z rychlíku a nudný bossfight. V porovnání s hrátkami s časem či návštěvou fadu je tomuto věnována úplně minimální péče. Pak tu máme detaily, jako třeba to, že se postavy po Skyholdu přesunují jen v cutscénách, ale nikdo si nedal práci je přesunout fyzicky, i když k tomu mapa vybízí.

Verdikt?
Dragon Age Inquisition je velice dobrá hra, která má hromadu chyb a nedodělků. Člověk se v ní dokáže nadchnout i totálně naštvat. Chápu všechny nadšené lidi, ale i ty zklamané, co nedohráli. Překonat Hinterlands může být peklo. S určitou dávkou tolerance, trpělivosti a láskou k žánru, značce či tvorbě studia se dá třetí Dragon Age náramně užít. Mohlo to být mnohem lepší, ale pořád to není vůbec špatné.

Pro: příběh, parťáci, lore, na první pohled i krásný svět

Proti: soubojový systém, milion fetch questů, nutnost grindu, délka, svět je vlastně dost prázdný a mrtvý

+18 +20 −2
raisenraisen
Dohráno
  • PC 80
Třetí díl série Dragon Age jsem při prvním hraní po asi pěti hodinách opustila, protože mě to nějak nechytlo. Ovšem vzhledem k připravovanému čtvrtému dílu jsem se k Inquisition vrátila s tím, že tentokrát to dohraji. Opět mě to zpočátku příliš nebavilo, ale po pár hodinách mě to chytlo a začal mě svět třetího dílu Dragon Age bavit.

Začnu tím, co podle mě má Inquisition skvěle zpracované, a to je svět, ve kterém se odehrává. Co musím opravdu nechat, tak je to, že Bioware umí dělat světy, které chci poznávat a které mě zajímají a baví. Tím ani nemyslím to, jak vypadá nebo co se v něm pohybuje za živočichy, ale jeho zvyklosti, rasy, národy, konflikty a mýty. Ráda jsem se o místech, která jsem ve hře navštívila, dočítala více a odkrývala jejich tajemství. Ovšem s tímhle přichází i jedna výtka, a to ta, že takových zajímavých míst bylo na můj vkus ve hře málo. Chybělo mi více chrámů či svatyň se spletitými chodbami s pastmi a hádankami. Tím neříkám, že hra taková místa vůbec nemá, ale třeba takové Origins ve mně zanechalo více vzpomínek na tato místa. Venkovní lokace byly ovšem dobře zpracované a naštěstí se od sebe lišily, takže nehrozil stereotyp.

S výše zmíněným souvisí postavy, které hlavního hrdinu doprovází. Některé mě rozčilovaly, za některými jsem chodila z nutnosti, abych nepřišla o nějaký zajímavý a rozšiřující dialog, a některé jsem si oblíbila tak, že jsem je tahala pořád s sebou. Jejich rozhovory mezi sebou jsem ráda četla, zvlášť když se popichovali, což moje parta dělala často. Co mě mrzelo, tak byla malá četnost těchto rozhovorů mezi společníky. Vím, že to vynahrazují dlouhé monology a dialogy na základně, ale to časté ticho mezi námi bylo někdy až moc hlasité. Ještě více bych ocenila, kdyby mi tvůrci v těchto malých rozhovorech dali více prostor na reakci a ne jen pětkrát za celou hru. Musím ovšem vypíchnout některé momenty, kdy přede mě hra postavila nějaké velké rozhodnutí. Často to samotnou hru třeba příliš neovlivnilo (ale kdo ví, co bude ve čtvrtém díle), ale už je to nějakou dobu, co jsem musela nad nějakým rozhodnutím déle přemýšlet a zvažovat pro a proti.

Další věc, která se mi na Inquisition líbila, tak byl vcelku působivý dojem z toho, že opravdu jsem v čele mocenské organizace, která se rozrůstá, má vliv na dění ve světě, bere válečné zajatce a ty následně může soudit (malá, ale zábavná část hry) a vysílá své zvědy, vojenské síly a diplomaty na mise. Jasně, je to prostě jen taková blbost, kterou člověk na War Table odklikne, ale dobře to zapadá do celé hry. Navíc bylo příjemné hrát za někoho, před kým mají respekt, klaní se mu a má nějaký věhlas. Příběh sice není nic převratného, ale jako celek s tím vším funguje skvěle.

Soubojový systém mě příliš nebavil, ale jsem ráda za možnost, že jsem nemusela hrát hru v taktickém módu, protože to už by mě vůbec nebavilo (jaká to hereze..). Takto jsem si mohla hrát hru, jak jsem chtěla a užívat si zejména to ostatní mimo souboje. Ovšem bitvy s draky jsem si i tak užila a jsem ráda, že jich tu konečně bylo více než v předchozích dílech.

Nakonec hraní hodnotím jako skvělý zážitek a jsem ráda, že jsem úvodní hodiny, než se hra více rozjede, překousla a vydržela. Hra má co zlepšovat, což zmiňují zdejší komentáře, ale i přesto jsem se u hry bavila a na hraní se těšila.

Pro: herní svět a jeho lore, postavy, dialogy, Inkvizice, možnost bojovat akčním stylem

Proti: menší množství dialogů mezi postavami, absence sprintu (zvlášť v bojích), málo nápadité vedlejší úkoly

+34
SinisterSinister
  • PS4 65
Inkvizitor Cadash, pašerák Carty, plenitel profesí, ale šampion s dobrým srdcem dotáhl své bezmála stohodinové tažení do konce, leč namísto zaslouženého odpočinku chroupe hořkosladké plody své mamutí časové investice.

Inquisition uzavírá pomyslnou trilogii Dragon Age, která je pro mě symbolizovaná především v metafoře dítěte, které se nejprve snažilo dosáhnout věhlasu svých starších sourozenců, poté se pokusilo jít vlastní cestou, což se ukázalo jako báječný nápad plný omylů, aby se nakonec pokusilo opájet vlastní výjimečností, byť právě tím se paradoxně postavilo do řady šedého nikoli strážce, ale průměru.
Nejprve tedy, co hra dělá dobře. Dokreslím oblouk, který jsem začal u komentáře k prvnímu dílu tím, že uznám, že mě konečně zajímá svět i mytologie Dragon Age a co víc, konečně mi dává smysl zajímat se o jednotlivé rasy. Konečně mám pocit, že je vše domyšlené, setkání se starými známými místy nahání husí kůži a z každého mám upřímnou radost a to i často navzdory mým antipatiím k těm samým postavám v předchozích hrách série.
Scenáristi se však vytáhli nejen u nostalgie, nýbrž opravdu každý jeden nový parťák je zábavný a svým dílem práce přispívá do celkového dojmu, že hlavní postava Inkvizitora opravdu patří do nějakého, i kdyby třeba notně dysfunkčního celku. Může to třeba chvíli trvat, ale věřte mi - zamilujete si každou z nich.
Zlepšení doznal i holý příběh, který rozhodně není nikterak bravurní, ale hlavní padouch zaujme a přiběhové lokace - tedy lokace, které nejsou open worldové - se počítají na úplně jinou kvalitu, než kterékoli jiné v sérii. Tyto lokace mají neuvěřitelnou dynamiku, s jejich designem někdo viditelně strávil spoustu bezesných nocí a příběhové části v nich vyprávěné jsou v nich neuvěřitelně ukotvené. V těchto místech hra ukazuje to vůbec nejlepší, co může nabídnout, a tato místa jsou důvodem, proč si Inquisition zahrát.
K těmto lokacím hraje nádherná hudba, i kdyby šlo i jen o ten nejzavšivenější popěvek.

Proč ale nehodnotím lépe?
Za prvé si hra ublížila tím, že do ní bylo násilím na úrovni inseminace dobytka vpraveno několik otevřených lokací. Tyto se dají snadno považovat za filler a po jejich projití a dokončení questů v nich se u lidí s prací na plný úvazek a zdravým společenským životem musí nevyhnutelně projevit syndrom ztraceného času. Nadpoloviční většinu jejich náplně tvoří sběratelské úkoly typu pět kůži z medvěda, dva entí pestíky, patnáctero tydlifidly a kvadrilion bambáren - a to vše jen proto, abyste získali agenta, s nímž se už setkáte jen písemně, případně se dočkali sedmiřádkového poděkování a odměny v podobě tretky.
Každý jeden aspekt hry mimo příběhové lokace byl navržen zcela bez ohledu na hráčův čas. Jakoby vývojáři zcela nedovedli vyhodnotit, co tvoří kvalitní a zábavnou část hry - je tu mamutí crafting, při jehož využívání vám soustavně chybí důležité informace, je tu spousta úžasného lore, ale musíte číst tuny textu knih a poznámek a to celé je k pláči, protože mimo to se s ním nijak dál nepracuje a ty opravdu zajímavé kousky vám utečou, protože jsou rozředěny v hektolitrech zbytečností.
A to je přesně důvod, proč hra nemůže dostat vyšší hodnocení - je totiž ROZŘEDĚNÁ. Nesporně je v ní spousta kvalitního obsahu, ale ten přebíjí ohromná tsunami průměru.
Úplně nejhorší je potom War Table, což je mechanika mobilních her vražená zbytečně do hry. Čekáte klidně šest hodin, než se mimo obrazovku vyřeší quest, který byste ale chtěli plnit vy! Jedna z nejpodstatnějších událostí pro svět hry - volba nové Divine - se pro vás stane mimo monitor a vy dostanete shrnující text! Nechci ani přemýšlet, kolik obsahu mi uteklo, protože jsem prostě dokončil hru dřív, jelikož se mi na tohle nechtělo čekat.
Vrcholem celého zklamání je samotný závěr, kdy zřejmě ani sami autoři nepředpokládali, že to tam doklepe alespoň třetina hráčů a - navzdory upozornění hry, že odteď už nebudete mít možnost vyřešit některé věci - prostě zabijete záporáka, objevíte se na základně, parťáci s vámi prohodí každý asi deset vět a jedou titulku.

Bioware žije většinu své existence přisáté na auře, kterou vydobilo duo Zeschuk & Muzyka, a s každou další hrou je jasné, že byť je studio plné nadaných lidí, chybí manažeři, kteří by okráli sádlo a nastavili priority. A to je Inquisition v kostce.

Pro: Příběhové lokace, hudba, super práce s nostalgií, parťáci a postavy obecně

Proti: Zahlcení nudným obsahem, War Table, naprosto nezvládnutý konec

+20 +21 −1
EbbEbb
  • PC 85
Ešte zopár takýchto hier a možno zmením názor na Bioware. Vtípky bokom. Po Andromede myslím, že druhý, veľmi podarený pokus o semi-open world od tejto firmy. Moje očakávania boli mizerné, DA 1&2 u mňa rozhodne nebodovali, predovšetkým kvôli veľkej lineárnosti, dejového stereotypu, údesných súbojov, a príšernej melodrámy (oxfordská comma FTW!).

Inquisition určite prekvapil veľmi príjemne. Svet, podobne ako v Andromede, sa mi podobá na Gothic/Risen; exploration jednoducho má zmysel, všade sa môže skrývať niečo podstatné a stále je čo objavovať. Občas vás hra vráti do miest, kde ste už boli, ale nie je to nikdy nasilu. Questy plynú svižne, a aj keď mi dej stále príde dosť cliché, nenudilo ma čítať všetky dialógy. Celý setting je veľmi politický s referenciami na dnešnú dobu, ale nie je vyhrotený. Snaží sa ísť na to centristicky, a to prakticky v každom smere. Analýza politiky by si zrejme zaslúžila samostatný článok. Ťažko nájsť nejaké veľké negatívum, snáď len, že hra trochu začína nudiť ku koncu, ale neviem, či to nie je problém každého RPG, ktoré sa začne blížiť 100 hodinám.

Neviem, čo k tomu dodať. Mýlil som sa v Bioware? Možno som nad nimi zlomil palicu priskoro. Určite mi ich kúsky ako Jade Empire, NWN, Mass Effect 2 a 3 však neprídu zrazu tip-top. Skôr si myslím, že Inquisition a Andromeda sú len veľmi odlišné od ich predošlých hier, pre niekoho je to možno skôr krok k horšiemu, pre mňa je to vzbudenie záujmu u Bioware, a už teraz netrpezlivo čakám na štvorku.
+26 +27 −1
GoodspeedMGoodspeedM
Dohráno
  • PC 95
Když jsem dohrál první Dragon Age i s datadiskem, říkal jsem si tohle je konečně po Dungeon Siege pořádná dávka RPG a navíc s poutavým příběhem. Díl druhý mě až tak moc nenadchl a tak jsem od toho třetího moc neočekával. Nicméně po pár hodinách jsem si říkal ,,kruci tohle nebude až tak špatné“ . A po dokončení musím s klidným srdcem říct, že Dragon Age : Inquisition zařazuji ve svém žebříčku na třetí místo nejlepších her co jsem za 20 let hrál. Opravdu se čekání na češtinu vyplatilo, protože příběh je zde dost propracovaný. Herní mechanismy nejsou nijak složité a postupem času si vše osvojíte.

Děj se odehrává v zemích Orlais a Ferelden, které jsou součástí kontinentu Thedas. Po výběru postavy a rozmístění základních atributů Vás hra hodí přímo do příběhu, kde jste zajat a obviněn Inkvizicí z vraždy božské Justin. Ovšem při deportaci před radu zachráníte své věznitele a uzavřete jednu z mnoha trhlin vedoucí z Úniku, přes kterou se na povrch derou démoni a zplozenci zla. Postupem času Vám inkvizice začíná věřit a stáváte se spojenci v boji proti původci zla Corypheovi .

Na vaší pouti za záchranou světa Vás mohou doprovázet tři společníci. Celkem je hratelných postav devět a je jen na Vás s kým osvobodíte Thedas. Občas se k vám do družiny přidají i nehratelné charaktery jako například Morigan jenž je známá z prvního dílu Dragon Age : Origins ( kterou dabuje herečka Claudia Black známá např. ze seriálu Hvězdná Brána). Každá postava ( některé i nehratelné ) má své boční questy, které s ní můžete plnit a tím i upevňovat vztahy. Do boje musíte sebe i své spojence patřičně vybavit zbrojí i zbraněmi, které lze nakoupit, najít, popřípadě vlastnoručně vyrobit, očarovat pomocí run, přebarvit a neustále vylepšovat. Osobně se mi vyplatila kombinace družiny 2x lotr, 1x válečník a 1x mág. Obzvlášť je dobré mít sebou mága i válečníka. Občas je totiž potřeba něco nabít magickou energií nebo něco rozbít silou. V průběhu souboje lze hru pozastavit a rozdat příkazy co jaká postava má zrovna udělat. To se hodí spíš při hraní na těžší obtížnost. Také v pozastaveném režimu vidíte vůči čemu je protivník odolný a naopak proti čemu je zranitelný. Ve hře lze měnit i taktiku chování jednotlivých členů. Například jaké lektvary, jedy a výbušné láhve mohou během boje použít. Jestli mají při střetu útočit či čekat na útok hráče. Mezi protivníky najdeme např. šelmy, templáře, zombie, duchy, draky, démony, stíny, nemrtvé a mnoho dalších. Ve hře se nachází i několik rébusů zpřístupňujících skryté jeskyně a chrámy, které ukrývají bohatství a poklady a třeba i výrobní schémata run. Nechybí ani klasické bylinkářství, kde z nasbíraných bylinek vyrábíte lektvary a jedy, postupem času i zápalné lahve. K výrobě zbraní a zbrojí jsou potřebné nerostné suroviny a suroviny ze zvířat, jako jsou kůže, zuby, drápy atd. Zkrátka vše co v žádném RPG nesmí chybět.

Orlais i Ferelden je rozdělen na mnoho menších lokací ( map ). Cestovat mezi nimi lze pomocí velké mapy nebo Válečného stolu. U toho lze kromě cestování získávat také suroviny a spojence nebo přidělit perky do vylepšení. A vylepšovat se toho dá v DAI opravdu hodně. Jednotlivé mapy jsou velice dobře graficky propracované a vše vypadá úchvatně. Navštívíte rozmanité lokace jako poušť, bažiny, lesy, města. Jeskyně, paláce, hrady, zámky, chrámy, ruiny a plno dalších, kde naleznete i spoustu čtení doplňujícího historii Dragon Age. Když přidáte skvělý příběh doplněný mnoha animacemi a do toho hraje výborný hudební doprovod, vytváří to jednu z nejlepších her co jsem kdy hrál.

S bočními questy jsem hru dohrál za 181 hodin, což je na singleplayer opravdu hodně.

Pro: Příběh, Grafika, Hudba, hratelnost

Proti: Kupodivu nic

+15
PaulPaul
Dohráno
  • PC 70
Co se líbilo:

- zábavná skvadra postav, dobře vyprofilované, víceméně zábavně napsané. Standouts hlavně Dorian, Solas a Varric
- krásná grafika, v některých lokacích se nejde nekochat
- velká variabilita lokací, takže se to neokouká
- celkově slušně napsaný příběh s charismatickým záporákem, přestože je to ohromné klišé (v typické Bioware šabloně)
- když zrovna hrála, tak hudba. Ať už ambient či heroické combat skladby
- main questline + companion questy (některé) byly povedené
- příchod do Skyholdu byl řádně epic

Co se nelíbilo:

- téměř všechny vedlejší questy. Prakticky všechny jsou MMOčkový designový odpad. Inquisitor je poslíček a naháněč zvířátek. Tyto questy slouží jen k uspokojení OCD a zabití času, ale z mechanického ani emocionálního hlediska nemají žádnou hodnotu.

- mechanicky příliš jednoduchý, neměnný soubojový systém. Párkrát jsem se respecnul (na mága, rogue), ale combat nikdy příliš nebavil. Tohle je hlavní bod proč dávám nižší hodnocení než Andromedě - Andromeda je extrémně podobná hra Inquisition prakticky ve všem, ale má mnohem zábavnější soubojový systém

- Inquisition působí krapet sterilně. Důvodem je absence hudby 99% herní doby mimo hlavní mise (při normálním průzkumu zdejších map), velmi málo dialogů mezi členy party a kompletní statičnost herního světa (nikdy se dynamicky nemění den, noc ani počasí, všechny NPC stojí na jednom místě, ten svět, ač krásný, prostě nežije)

Descent (první DLC) mě dost nudil, měl jsem co dělat abych se na to nevykašlal. Jaws of Haakon (DLC#2) mě naopak bavilo, je to dost možná nejhezčí/nejdetailnější mapa ve hře. Na Trespasser se chystám nyní.
+38
HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PC 60
Byl listopad, podzimu čas, a tak si Jaryn řekl, že s nevyhnutelným příchodem kruté zimy nadešla ta správná chvíle si opětovně zahrát nějakou tu oblíbenou pařbu, ať ty chladné večery taky nějak odsýpaj. I šáhnul po prvním Mass Effect, který si konečně mohl užít při skoro nerušených 60ti fps. Když už byl u toho, dal si i dvojku. A trojku. A jaksi taksi ho chuť na bajovér nepřecházela, tak se odvážně znovu pustil i do Dragon Age: Origins v té naději, že v této předvánoční náladě by jej snad mohl konečně bavit. Nebavil. Ale dal si rovnou i dvojku, která sice velmi úkrutně doplatila na šibeniční dedlajny a všelijaký hokuspokus v managementu, avšak přesto (či proto?) s pár modifikacemi pořád jde o herně ten zdaleka nejzábavnější a nejchytlavější díl. Taky nejkratší, takže no hard feelings. Nu a to se vám takhle myšlenka s myšlenkou sešla, a Jaryna posléze nenapadlo nic lepšího, než se hodinu mrdat s Keepem bo #geniusinventions (vůůůbec by nebylo lepší něco takovýho zakomponovat přímo do hry jako volitelný dodatek k tvorbě postavy, vůůůůbec ne), a posléze svůj výtvor importovat do Inquisition a razit pokusit se tu ohyzdně překouřeně dlouhou šarádu dohrát podruhé. A povedlo se!

Rád bych napsal, že omluva za dvojku je z Inkvizice cítit každým cloumem, se sílou tvarůžek v tašce po čtyřech hodinách v autobusu. A vono to tak většinově docela i je. Želsatanovi ta hra ale obsahuje i pár věcí, které z té úpřímné omluvy dělají takovou tu rozkošnou omluvu na styl "ano, předtím jsem zrobil strašnou chujovinu, omlouvám se. Ale podivé, co jsem zrobil teď! No není to krásné? Báječně jsem ti to vynahradil, žeó? Žejo? KURVA ŽEJO?!" Totiž...

Inkvizice je nádherná. Lokace za lokací člověku pokojně brada zevlí na stole, ať už člověk trajdá po pískem zamořeném Západním Přístupu nebo živoucně zelených Smaragdových Hrobkách. Blbý ovšem je, když hra člověka svým způsobem nutí si tu lokaci projít a užít jejím tempem, nikoliv hráčovým. Obyčejně bych takovou výtku měl na situace, kdy jsem hrou nucen spěchat a kvůli tomu si to nestihnu užít, nicméně DAI má opačný problém - se svou absencí sprintu, trestuhodně pomalými mounty, otřesnou skákací mechanikou, odfláklým nastavením kolize (to, co vypadá jako hromádka tří větších šutrů, po kterých by každý normální člověk s funkčními končetinami bez sebemenšího problému přelezl, je kolikrát ve skutečnosti klouzačka) a vyloženě prostředníčkovým umístěním mnoha questových itemů, je člověk prostě nucenej v každý ty lokaci trávit nezdravě hodně času a všude se trmácet k uzoufání unyle. A aby bajovér potvrdil, že si za touto kombinací bombastických designérských rozhodnutí stojí, je tu Syčící Pustina. Jako správná pustina je obrovská a prázdná a ještě k tomu tma jak v řiti, no opravdu radost prozkoumávat!

Inkvizice je umně napsaná a hráči představí hned několik úpřímně zajímavých, povedených postav. V kombinaci s dobrou hudbou některé momenty a scény chytaj za koule způsobem, jakým by to méně zkušení developéros prostě nedali. Ostatně, poznávání postav a vyvíjení vztahů s nimi mě na hře bavilo nejvíc. K tomu pár variabilních perliček jako quest s císařovnou, War Table minimise, soudy...tak schválně, jak pomrdali tuto složku? Skyholdem! Skyhold se totiž podřizuje té stejné mentalitě, jako ostatní lokace, takže krátké prokecnutí tří postav může klidně zabrat půl hodiny, a to jen kvůli tomu treku ad absurdum z jedné části Skyholdu do další. Doteď, ani po dvou kompletních dohrání, si s přesností dokonce ani nepamatuju, jak jsem se to vlastně dostal od trůnu do Cullenovo kanclu.

Inkvizice má obstojnou hratelnost, pakliže pohlížím jen na vybrané pilíře, zatímco u těch zbylých zohledním jen koncept. V rámci tvorby a další úpravy vlastního vercajku je až mimořádně uspokojivý - takřka každá zbraň a kus hadru se tu dělí na několik částí, přičemž na každou lze použít jiný materiál a získat tak odlišné staty. Pak se k nim stejným způsobem dají vytvářet i extra kusy, např. má oblíbená Smrtící Brutální Odolná Rukojeť (ano, takto mé dílo hra pojmenovala), a runy pro dodatečný damage. Craftění je tu větším časožroutem, než u leckterých her výhradně o craftění. Chuť craftit podporuje hon za matrošem. Hon za matrošem podporuje poctivou exploraci. Poctivou exploraci si už člověk bohužel v každé lokaci užije nanejvýš hodinku dvě bo #geniusdesigndecisions. Krom toho tu vlastně už je jen ten hlavní pilíř hratelnosti, a sice souboje - hrál jsem na nejlehčí obtížnost, protože mě souboje od samého začátku v podstatě jen nudily a prudily. Né protože by byly nudné z hlediska napětí nebo snad konceptuálně špatně navržené, ale kinesteticky mi to prostě přišlo naprosto o ničem. A čekal jsem, že když přepnu na nejlehčí obtížnost, hra pochopí, že chci mít souboje za sebou co nejrychleji, abych se víc nerušeně mohl věnovat téj exploraci a tomu prohlubování vztahů. Ani hovno. I na nejlehčí obtížnost jsem musel dbát na správné výbavě těch správných druhů, na výhodné synergii mezi našimi schopnostmi, atd. I na nejlehčí obtížnost mě o level vyšší pavouček vedle tábora totálně rozdrtil. Po dvou minutách brutálně nezáživného boje. Pavouček.

Možná jim křivdím, možná to tak vůbec nemysleli, ale já to tak holt vnímal. No a co včil s tím, když to člověka v podstatě nebaví hrát bo 90% času tráví na hlavním zmrveném pilíři, ale zároveň v tom nachází tolik krásy a chce si to prostě dát znovu kvůli postavám a příběhu a jiným volbám? Áleluja za PC platformu, neb existují módy a cheaty, které mnoho toho otravného de facto eliminují. Díky tomu, že jsem hrál PC verzi, jsem si z toho mohl udělat ten glorifikovaný dating simulator, který jsem od toho od začátku chtěl!

Ale kvůli tomu určitě žádný procenta přidávat nebudu, žeó.

Doporučuju:
War Table bez čekání
Rychlejší looting
More Banter
Lepší skener
CE table od Steva A. (lítací čít!)
A taky doporučuju hrát za/mít permanentně v partě válečníka s Charge Bullem. Vcelku úspěšně to ten sprint nahrazuje.

Původně dohráno za lidského mága, posléze rozehráno za qunari zlodějku, nyní dohráno za elfího válečníka. I na nejlehčí obtížnost, s lítacím čítem a dalšími urychlovacími mody, přeskakováním mnoha dialogů, totálním ignorováním kodexu a hromadou nedodělaných vedlejšáků, mi to furt zabralo necelých 80 hod. To chceš.

Pro: Audiovizuálno; Craftismus; Scénářium; má to své momentky čiré brilance - namátkou první setkání s drakem, objevení Skyholdu a následná "korunovačka", mnoho výsledků mnoha variabilek, aspol...

Proti: ...jen je věčná škoda, jak nudně a nasíroucně se to kolem a kolem hraje.

+19 +20 −1
VurhorVurhor
Dohráno
  • PC 70
Jak to zpívají KC and the Sunshine Band: That´s the Way. I like it! Měl jsem po zkoušce, následně tedy i po kocovině, přičemž jsem si řekl: ,,Tak. A je čas už na tu trojku konečně!" Nainstaloval, zapl, rozehrál na nejnižší požadavky, což vůbec nevadilo, protože i tak hra vypadá senzačně, a jel jsem. Po první hodině hraní jsem se culil od ucha k uchu, Dragon age se vykoupil.

V jedničce jsme zachraňovali celé království, ve dvojce...ehm..město, a ve trojce konečně zachraňujeme celý svět. Jeden cápek z cool temňáckým hlasem (a evidentně i potomek Hellraisera) ho totiž chce zničit. A byť takovej Irenicus z BG2 je stále záporácky na mnohem vyšším levelu, stejně se jedná o nejlepšího hl. záporáka z celé Dragon age trilogie. Jeden z hlavních důvodů mého nadšení ze třetího DA je také ten fakt, jak velice se podobá Mass Effectu. Hráče tu totiž čeká velkolepá a epická podívaná, při které mnohokrát přeběhne husina, se společníky se průběžně poznáváme a plníme jejich loyalty missions, plus občas uděláme i nějaké to zásadní rozhodnutí, které ovlivní dění budoucí. A ta filmovost. Já pro ty filmový ukázky mám prostě strašnou slabost, ve fantasy hrách to platí dvojnásobně, a DA 3 jimi fakt nešetří. Takže když přijde scéna, ve které se zrovna naši hrdinové nacházejí ve stavu nouze a začnou postupně zpívat píseň s melodií hlavní herní znělky, totálně se roztékám blahem.
Svět. Je krásný. Na rozdíl od dvojky tu máme parádní různorodost prostředí, přičemž člověk si může prozkoumat dost velký kus území, ve kterém se zrovna nachází. Někomu může vadit poněkud AssassinsCreedovské: na každé mapě dojdi ke všem points of interest, sesbírej to, to a to, atd. mně osobně to zas až tolik nevadilo, přesto jsem ale spíše fanda lineárnějšího stylu, který mi k Bioware prostě sedí víc. Ale jak říkám, nevadilo mi to. Jen ty zkurvený crystaly nemusely vždycky být na nějakých těžce dosažitelných místech. A to Orlais... Ciwe, teď se vůbec nedivím, že ten Ferelden před těmi lety okupovali. Vždyť ta země je oproti nim tak o tři čtyři století pozadu. Doslova!

Příběh je pěkný. Rozhodně nejlepší z celé trilogie. Přináší pár zvratů, je parádně odvyprávěný a atmosféra z něho srší jedním proudem. Mezi opravdové perly považuju "krátké zavítání do blízké budoucnosti" v Redcliffu, útok na Haven a odhalení Coryphia, ten chlap si ale sakra umí udělat nástup!, a samozřejmě bál ve Val Royeaux, kde ta atmoška už jela na plný kola. A kurňa napínavý to byla jak kšandy! Co se soubojů týče, zprvu jsem s tím systémem musel trochu zápasit, nakonec jsem to ale nějak ovládl a užíval jsem si to. Ty souboje s draky jsou jednoznačně nejlepší soubojové pasáže, ti zmetci se teda uměj hýbat. Jo, a ještě bych chtěl zmínit věc, kterou jsem chtěl zmínit už v komentáři na jedničku, ale samozřejmě jsem na to zapomněl. (Celej já) Velice se mi líbí ten lore. Především pak monoteistická Chantry jako alegorie na křesťanství, s čímž souvisí i pověst o Makerově nevěstě Andraste, která je zas takovým alegorickým mixem Ježíše s Mojžíšem. Stává se mi ve hrách jen málokdy, že bych s takovým zaujetím četl z codexy o minulých dobách.

A co ti společníci? Jsou skvělí. V předchozích dílech jsem s sebou většinou bral pevně stanovenou trojku a nikým je neměnil, zde jsem to však různě střídal, protože jsem s každého chtěl vytřískat co nejvíce. Navíc mezi sebou mají mnohdy vtipné a skvělé interakce, Cassandra x Varric, Sera x Vivianne, Dorian x "kdokoliv" Mezi mé oblíbence patří hrdá a tvrdá Cassandra, která mi v určitých částech připomíná Jaheiru z BG (plus má cool přízvuk!), tu doplňoval již ze dvojky skvělý Varric, kterému se dokonce podařilo zhubnout! Dále sympaticky arogantní a vtipný Dorian, se kterým jsem si kecání vyloženě užíval. Chci s ním nějakej spin-off!(Třeba jak jel do Ruska z knírkem přebarveným na duhové barvy, jen ať si na něj něco zkusí!) Iron Bullovi gratuluju, protože se stal ze všech dílů historicky prvním zástupcem quanarijské rasy, který mi nelezl na nervy a měl jsem ho rád. Stene, uč se! A i ta Sera mi celkem přirostla k srdci, jen mi až moc připomíná naši jednoletou kočku, která nám v domácnosti dělá vyložený peklo. Ale na její motiv vznikla jedna z nejlepších "Tavern song", takže budiž jí má přízeň hebká. A i další společníci jsou fajn - tajemný Solas, aristokratka Vivianne, i mrzutý Blackwall, jsou jak skvěle napsaní, tak i výborně nadabovaní. Jediná výjimka je Cole, který mi vůbec nesedl, jeho kecy mi po brzké době začaly lézt na nervy, až jsem s ním přestal mluvit úplně. Taky potom nějak zmizel, což mě trochu překvapilo, ale vůbec mě to nemrzelo. Vrací se i staří známí z předchozích dílů, přičemž někteří se nám i trochu změnili... Třeba taková Leliana nám zvážněla a zdrsněla, z Cullena, blbečka z jedničky, se však stal charismatický velitel hráčových armád, který už má všech pět pohromadě, přičemž se z něho stal už i docela sympaťák. Taky s ním nakonec měla moje Inkvizitorka romanci (Sera se mi vzhledově nelíbí, tak to zůstalo na něm) a nelitoval jsem. A Morrigan je zpátky <3 Stejně tak i její mámina, se kterou se pojí jedna z nejlepších dějových linek hry, už se na ní těším v dalších dílech!

A ta hudba!!! Tohohle Trevora Morrise jsem znal pouze z OSTu k Vikingům, ale v jednom mám jasno - Inona Zura si zcela strčil do kapsy. Takhle velkolepou a parádní hudbu si tahle série přesně zaslouží. Mezi mé oblíbené tracky patří: samozřejmě Dawn will come, Wrath of heaven, Wicked Eyes and Wicked hearts, Guardians of the Past a Adamant Fortress (jsem línej dávat odkazy, srry.) Jeden z nejlepších fantasy OSTů, co jsem kdy v životě slyšel. A co teprv ty překrásné bardské písně. Rise a Sera was Never jednoznačně nejlepší.

A teď ty věci, co mě serou. Taktický mód. Stojí totálně za hovno. Jestli jste si v jedničce užívali taktizování z pohledu ze shora, tady budete trpět. Je to nepřehledné a příšerně ovladatelné. Ale teď ty podstatnější věci: Finální souboj je opravdu extrémně jednoduchý. Mnohem mnohem jednodušší, než v jedničce, což je už teda fakt bída! Nevím, asi jsem měl prostě moc vysoký level, ale pravda je fakt taková, že po boji jsem si pořádně povzdechl ne úlevou, ale hořkým zklamáním. S tím také souvisí celkem odfláklé anti-climactic finále, kterému nic nepředchází. Prostě se stane.

Hrál jsem to jak divej a velice mě to bavilo. Původně jsem byl připravený dát 85%, nicméně to zklamání ze závěrečné části to bohužel muselo snížit, z toho důvodu také konstatuju, že první díl vo chlup lepší. Ale i tak jsem si třetí díl dosyta užil, už především kvůli té skvělé atmosféře a filmovosti, která jakoby Mass Effectu z oka vypadla. Možná, že i fakt vypadla.
A rada na závěr: Nejlepší forma rychlého cestování je válečnická schopnost Charging Bull. Věřte mi, budete s ní tak třikrát rychlejší, než při jízdě na koni, přísámbůh!

Pro: Příběh, atmosféra, filmovost, bitky s draky, hudba, společníci

Proti: Taktický mód, závěrečný boj, odfláklý konec

+27
Ria KonRia Kon
Dohráno
  • PC 75
Dragon Age: Inquisition... kde jen začít.
Asi doposud nejrozporuplnější díl ze světa DA. Na jedné straně tu máme úžasnou grafiku, silné postavy, rozmanité lokace, provázanost s předchozími díly, zajímavé novinky (wartable, MP...) a na druhé ubíjející MMO vedlejší úkoly a slabé podaní příběhu s ještě chabším zakončením. Dlouho po dohrání (a opakovaném rozehraní) jsem přemýšlela, jaký je vlastně můj výsledný dojem.
Inquisition se pro BioWare stalo experimentem, na kterém se vývojáři naučili pracovat s Frosbite enginem. Když na to pohlédneme takto, BioWare vcelku důstojně obstálo. Bohužel v následku toho Inquisition utrpělo na místech, kde jeho předchůdci automaticky bodovali - filmové podání s hojnými cutscénami, hlubší a možná i četnější úkoly pro společníky a epické zakončení s důležitým rozhodnutím. A to jsou záležitosti s nejvyšší váhou pro fanoušky nejen DA, ale většiny tvorby tohoto studia.
Přesto má Inquisition své kouzlo, které mě donutilo hru opakovaně rozehrát. Nakonec jsem zjistila jednoduchý trik jak DAI hrát, aby měl člověk pocit větší kontinuity příběhu - vynechte vedlejší úkoly, které vám nepřijdou zásadní. Zachraňte vesnici, ale neobtěžujte se s každou cetkou k doručení. Hned se budete cítit víc, jako hlava Inkvizice a méně jak nějaká podžtaška. Obsah se zhuští a výsledný dojem je o 10% lepší (v rámci hodnocení).

Pro: postavy, lokace, grafika, lore, MP

Proti: vedlejší úkoly, zakončení

+14
MickTheMageMickTheMage
  • PC 75
Nie je potrebné zapierať – zo začiatku som bol z posledného Dragon Age celkom nadšený. Patrím k tým málo ľuďom, ktorý prežil prvý Dragon Age v plnom zdraví a druhý diel som nakoniec tiež (po rokoch) zobral na milosť. Inkvizícii sa nedajú uprieť vysoké produkčné kvality, rozsiahly svet a často celkom vtipne (a dobre) napísané postavy a udalosti. Prvých, povedzme 30, hodín je ešte zábavná jazda, človek objavuje svet a skúša čo je v ňom nové. Problémom je, že nie všetko je také fajn ako sa na prvé hranie zdá. Hlavnou náplňou Inkvizície je totiž boj. Niekomu sa to nemusí páčiť, ale niekde vo svojom jadre je vlastne Invkizícia taká glorifikovaná diablovka. ;-)

Prvá na súbojovom systéme je najviditeľnejšie, že si Bioware nevedia poradiť čo s touto značkou. Ako sa k hre postaviť. Chceme rýchlu, veľkolepú akciu alebo niečo pomalšie, taktickejšie s pauzou? Kto to má, sakra, vedieť! Nie, skúsime to cez vesm..., cez akýsi MMO hybridný systém, pretože to dnes letí. Ale pritom sa budeme tváriť, že chceme nechať hráčovi trochu tej taktickej kontroly. Tá síce nebude poriadne fungovať, ale koho to v konečnom dôsledku zaujíma? Poviem vám, prvých pár hodín to môže byť „zábava“, ale po 80 hodinách je to už otravná nuda. Ubíjajúca a neinšpiratívna. Čomu pomáha pekné grafické spracovanie, pár zaujímavých prostredí, pokus o veľkolepú filmovosť strihových scén, keď hlavná náplň hry je úplne nedomysleným mačkopsom. Keď už chceli mať z toho konzolovitú akciu, tak to pokojne mohli urobiť. Pokúsiť sa o niečo na štýl Kingdoms of Amalur alebo (lepšie) Dragon’s Dogma, možno by urobili lepšie a ich tzv. „epické“ súboje by možno potom pôsobili epickejšie, uveriteľnejšie a predovšetkým zábavnejšie.

Po zhruba 40 odohraných hodinách som začínal mať pocit, že ma nič neťahá ďalej. Nemal som záujem odhaľovať príbeh a strácal som i záujem o svoju vlastnú pevnosť (za čo možno môže aj nutnosť vracať sa k strategickej mape v pevnosti, ak chcete niečo urobiť!). Čo sa mi v iných RPG stáva málokedy. Dokonca je tu výborná možnosť stretnúť postavy z predchádzajúcich dielov, tak ako ste nalinkovali ich príbeh v predchádzajúcich hrách. To je predsa výborný nápad! Ale nepomáha to. Neinšpiratívny RP systém a nezaujímavé vedľajšie questy ťahajú zábavu smerom dole. Kým je hra nová, je zaujímavá. Čím dlhšie s ňou trávite čas, tým horší pohľad na ňu budete mať.

80 hodín neskôr a ja nemám chuť sa k hre vrátiť, ani ju dokončiť. Prečo? Neviem, ale celý čas som mal pocit, že hru naplánovalo marketingové oddelenie. Všetko je tam nalinkované, aby zodpovedalo predstavám prieskumov, ktoré niekto dôkladne pripravil a na základe ich výsledkov začal budovať herný svet a jeho náplň. Možno preto. Hre skrátka chýba duša.

Pro: postavy, dialógy, grafické spracovanie, produkčné kvality

Proti: súbojový systém, prílišné zameranie na súboje, spracovanie inventára

+34
archie789archie789
  • PC 50
Nejhorší hra od Bioware. S přehledem. Naprosto nechápu ta šílená hodnocení oscilující někdy mezi 90-100%. Proboha, tohle není single player RPG ale offline MMORPG. Pocit z ovládání je stejný jako u MMO, questy a vůbec všechny události/místa na mapě působí tím nechutným generickým dojmem. Mapa je sice na jednu stranu krásná, ale opět po vzoru MMORPG typicky kompresovaná tak, aby na 50 metrech byla vesnička, dungeon, tábor banditů, 5 questů a vodopád. Zlatý Skyrim, kde jsem si nepřipadal questy zahlcen a musel pro jeho splnění projít kus uvěřitelně vypadajícího světa. Ani samotný boj, kterého je tu opravdu přehršel, mě nijak nezaujal. Zmatek, efekty, barvičky - zlatý taktický mód DAO. Příběh by mě býval zajímal, dialogy postav působí zábavně, některé scenérie jsou nádherné, ale co naplat, samotná gameplay je opravdu generický MMO theme park plný prázdného obsahu. Mám takový dojem, že na DAI pracovalo víc vývojářů Old Republic než by bylo zdrávo. První Gothic měl MNOHEM uvěřitelnější svět než tahle naleštěná nádhera.

Pro: Grafika, příběhové video sekvence, postavy.

Proti: Generické MMORPG pojetí, nepřehlednost prakticky všeho, málo uvěřitelný svět.

+17 +24 −7
RawarRawar
Dohráno
  • PC 95
Nic objektivního zde nečekejte, jen vyjádřím svůj dojem ;)

Právě jsem zakončil strastiplnou cestu, za pokořením hlavního příběhu a mohu s čistým svědomím prohlásit, že jsem velmi spokojen. Skutečný nástupce skvělého, prvního dílu. Rozhodl jsem se nejprve zakončit dějovou linku a k vedlejším příběhům odbíhat jen zřídka, abych se posléze navrátil s novou postavou a vyzkoušel si odlišný postup hrou.

Tolik skvělých a nových míst k prozkoumání na mě čeká, snad nebude příliš troufalé tvrdit, že máme co dočinění s offline mmorpg ;) Krásný svět, vymalovaný v nádherných barvách, nápaditý, okoukaný ale přesto zábavný. Monumentální vrcholy hor, na které vedou klikaté stezky, vinoucí se zpod zalesněných nížin, které jsou protkány pěšinkami a skrývají tajemné jeskyně a pohádkové mýtiny. A taky mokřadla, nebo písečné pustiny, opuštěné chrámy, vypleněné vesnice...na co si jen vzpomenete, to zde čeká na Vaši pozornost.

O společnících a vztazích mezi nimi nebudu moc diskutovat, protože jsou pro mě opět perfektní. Vedlejší Úkoly sami o sobě se možná mohou po čase zdát podobné, ale nikdo Vás nenutí se do nich pouštět. Nechybí zde ani možnost vyrobit si vlastní zbraně a brnění a sbírat si všechny možné serepetičky, jakožto si i zvelebovat svoje bydliště.

Všechno se mi to tak moc líbí, že jsem na vážkách dát hře rovných 100%, ale počkám si na druhé dohrání. Naposled zmíním úžasnou hudbu. zejména při geniálních soubojích s Draky

Pro: Nádherný svět, krásně se to hýbe. Líbí se mi příběh a možnost až extrémního průzkumu historie světa pomocí různých zkazek, knih a svitků. Draci. Cassandra

Proti: ...ale prosím Vás :-)

+20
SolidorSolidor
Dohráno
  • PS4 70
Hodnotit Dragon Age: Inquisition nezaujatým pohledem není vůbec snadné. Od předcházejících dílů se, pro mě naštěstí, velmi liší, ale zároveň se jedná o už mnohokrát viděnou BW šablonu, které se už většina hráčů do sytosti přejedla.

Hra nabízí až neuvěřitelné množství obsahu. Hromada questů v několika různorodých prostředích zajistí, že budete mít v Thedasu stále co na práci. Samotný svět už není tak ohyzdný a tuctový jako v Origins a omezenost dvojky zmizela. Nečekejte ovšem nic jedinečného, nýbrž klasické fantasy lesy, zasněžené hory, roztahané pouště a snový svět.

Doporučuji přistupovat k DA:I jako k akční hře. Boje se velmi rychle změní v stereotypní klikfest s možností úsměvného „taktického“ módu. I ty nejmenší špetky taktiky se vypaří, jakmile získáte nehorázně nevyváženého knight enchantera. Zároveň zmíním i AI, která absolutně nezvládá hrát za roguea. Nepřátelé, pro jistotu, inteligenci nemají vůbec žádnou. Technických chyb potkáte také požehnaně. Od vlasů procházejících skrz uši přes občas nehrající efekty kouzel až po úplné pády hry (dokonce i na PS4).

Provázet vás bude klišé příběh velkého Inquisitora. V jeho/její kůži rozhodujete o osudech miliónů, prohledáváte starodávné chrámy a … sbíráte kytičky. Doprovodem se mu/jí stane skupina charakterů, z kterých si nejspíš aspoň jednoho oblíbíte. Zato hlavní záporák pronese asi úplně každou hlášku z knihy „Jak být správným antagonistou s božským komplexem“. Ještě dodám, že chcete-li z příběhu něco mít, tak se připravte na přečtení mnoha stránek textu v nudném kodexu.

Z těch věcí, kterými se může DA:I chlubit stojí za zmínku předně atmosférická hudba a vynikající dabing. I prostředí vypadá skvěle a několik momentů příběhu je hodně povedených (příchod do Skyholdu, epilog).

Možná můj komentář ve výsledku vyznívá negativně, jenže uznávám, že po většinu času mě třetí Dragon Age bavil a většinu nedostatků lze, s jistým odstupem, ignorovat.

Pro: hudba, dabing, vcelku zábavné

Proti: klišé příběh, kodex, nevyváženost povolání, bugy

+18
RedfieldRedfield
Dohráno
  • PC 50
Asi už bych si měl konečně přiznat, že opravdového nástupce Origins se od BioWare nedočkám. Ne že bych to od Inquisition přímo očekával, spíš jsem si držel naději, že se stane zázrak. A, světe div se, nestal. Třetí Dragon Age pokračuje v kurzu, který nastavil přechozí díl - směr mainstream. Takže se nám z Dragon Age stal open-world (protože Skyrim) a hack & slash (protože Diablo?).

Veškeré zbytky taktického systému z Origins BioWare nejspíše exkomunikovali a v zásadě se rozhodli napasovat third person pohled na Diablo. To, že trochu zapomněli na ty hordy nepřátel, jejichž likvidace dělá h&s tak zábavné, je vedlejší. Výsledkem je simulátor držení kláves R (pro útok) a W (to když nepřátelé udělají něco neočekávaného, třeba krok dozadu) a trochu button mashingu kvůli schopnostem. Je v zásadě jedno do čeho se zrovna trefíte, většina z toho nějakým způsobem vybuchuje a/nebo poskytuje nějakou formu crowd controlu (stun, freeze, paralyze… v zásadě v tom není větší rozdíl). Hlavně aby to dobře vypadalo…

Pro staromilce je tu naštěstí ještě tzv. tactical mode že. Ten by měl připomínat soubojový systém z Origins a logicky se dá tedy předpokládat, že se s ním BioWare obtěžovali právě kvůli fanouškům prvního dílu. Tudíž je naprosto smysluplné navrhnout jeho ovládání primárně pro gamepad…

Ale co nám tedy ten tactical mode vůbec nabízí? Možnost pořádného odzoomování? Ne. Ovládání pohybu kamery kurzorem, který je přilepený k zemi a ochotně se zasekává o jakoukoli nerovnost terénu? Ano. Kamera, která spáchá sebevraždu, kdykoliv probíhá boj v interiéru? Ano. Tyhle výdobytky „moderní“ technologie si vývojáři mohli vážně odpustit. Aspoň že tactical mode nepostrádá autoattack jako jeho akčnější bratříček.

A to je jenom začátek. Pro představu něco z toho co se může stát, když chcete, aby postava použila nějakou schopnost. Animation cancelling si třeba může z ničeho nic vzít dovolenou a vám tak nezbyde nic jiného, než čekat, až si postava dokončí svou věčnost trvající animaci, a teprve pak začne se zaobírat vaším příkazem. Pokud se je tedy hra nerozhodne rovnou ignorovat. A takový pohyblivý cíl, to je teprve něco. Postava začne hledat správný bod, na kterém může abilitu použít a zatím se třeba i pár sekund klouzá po bojišti jako Jarda Jágr. V některých soubojích (převážně s medvědy) to pak většinou znamená, že skončí na zemi dřív, než stačí schopnost vůbec použít. A když už to zvládne, tak se zase můžou předvést dokonalé hitboxy. Takový Grappling Chain, který má přitahovat označený cíl, zvládne bez problému přitáhnout někoho, kdo stojí vaší postavě za zády. Pokud ho tedy přitáhne vůbec, v některý případech ho místo toho odhodí nebo vystřelí do vzduchu.

Všechno jenom dobarvuje umělá "inteligence". Ta se sice dá částečně nastavit, ale možnosti nejsou ani zdaleka na úrovni Origins. V zásadě vám hra umožňuje nastavit, jestli bude AI používat jednotlivé ability samo, nebo ne. AI ale není schopná používat většinu schopností smysluplně, takže jsem radši všechny pokusy o nastavení po necelých dvou hodinách vzdal a přepnul na mód „chůva“.

No a pak je tu ještě pathfinding je na úrovni 90. let, takže se vám může snadno stát, že se vám uprostřed boje jedna z postav rozhodne vydat do světa. Stejně tak AI s oblibou střílí zdi, nebo se naopak bojí některé neviditelné textury a nakráčí s postavou přímo vedle nepřítele (ve výjimečných případech i potom začne střílet do zdi).

Aspoň že ten přechod na open world nedopadl tak strašně, jakkoli málo to znamená. Všechny lokace vypadají dobře minimálně po grafické stránce, i když jejich výplň je na úrovni průměrného MMO. Vedlejší úkoly jsou přinejmenším odfláknuté. Přečtete si dopis, ve které stojí, že má jeho adresát přinést tři medvědí drápy. Zabijete medvědy (tři samozřejmě), seberete drápy. Konec. Člověk ve vesnici vás poprosí, abyste našli berana, který radí jeho rodině. Najdete berana (který si očividně odkráčel hlavní branou z vesnici a přes lokaci, ve které probíhají zuřivé boje mezi templáři a mágy), řeknete mu, ať se vrátí. Konec. S kontextem se nikdo moc nezabýval, companioni v partě to ani nijak nekomentují a třeba různá řešení úkolů a podobné věci, které by snad RPG mohlo nabízet? To Inquisition nevede. Aspoň příběhové úkoly jsou na tom o dost lépe, ale nic na úrovni Original Sin.

BioWare se také asi báli, že by si hráči mohli stěžovat, že se v některých lokacích nemůžou prohánět na svých (absolutně nepoužitelných) mountech, takže si dali obrovskou práci se všemi těmi pouštěmi a močály a ty zajímavější lokace (Val Royeaux), zpracovali jen jako miniaturní koridor. Jako malou náplast si v otevřených lokacích aspoň můžete užívat naprosto šílený respawn, který se nestydí vám naspawnovat další skupinku banditů přímo na hlavu a to klidně i uprostřed boje.

A pak je tu vaše základna. Vzhledem k tomu, že se příběh točí okolo vyvoleného, který má zachránit svět (kdo by u BioWare takovou originalitu čekal), tak máte k dispozici vlastní pevnost s poradci, společníky, obchodníky atp. Kromě toho, že máte ve hře později možnost soudit zajatce, také můžete (a musíte) posílat své jednotky na mise. Pokud máte rádi Farmville a podobné facebookové nesmysly, tak budete ve svém živlu, pokud ne, tak budete jako já nadávat „proč musím čekat 21 (reálných) hodin na blbou hůl pro mága?“ a přemýšlet, proč se BioWare rozhodli zazdít tolik potenciálně zajímavých úkolů pitomými operacemi.

Příběh už jsem lehce nakousnul. Zase je to klasické klišé o vyvoleném zachránci, které si BioWare tak oblíbilo, ale je to jedna z jeho stravitelnější iterací a má pár světlých momentů. Na druhou stranu občas působí dost šroubovaně a nesmyslně. A proč se BioWare rozhodli navázat příběhem zrovna na DLC z dvojky (a ještě k tomu na to méně zajímavé), mi vážně uniká.

Většina nových postav je až na výjimky (Dorian, Cassandra, Iron Bull) poměrně nezajímavých, ale vesměs to zachraňují postavy z předchozích dílů. Importování savů pro mě bylo opět zklamáním, většina voleb, které jsem si tak pracně vyplňoval v Keepu, hru ovlivňuje nanejvýš kosmeticky. Body navíc si Inquisition zaslouží aspoň za povedený návrat Hawkea z DA2.

Vývoj postavy je podobný tomu ve dvojce (za každý level atributy a jeden bod na ability), s tím rozdílem, že tentokrát už si nemůžete naházet rozdělit atributy sami, hra se o to stará automaticky. Asi aby to hráče nemátlo. Jenom pro představu, mému válečníkovi máchajícímu obouručkou to nacpalo všechny body do strength a ostatní atributy to zcela ignorovalo. Jedna věc, kterou aspoň lze pochválit jsou předměty. Výběr je dost různorodý, většina z nich má i velice detailní modely, na které je radost pohledět (pokud tedy díky některému náhodou nezmizí postavě torzo) a můžete si i vyrábět vlastní díky cratingu, který trochu připomíná ten z Kingdoms of Amalur.

Pokud se aspoň jedna věc dá od BioWare s klidem očekávat, tak je to obstojný port na PC. Ani Inquistion partu netrhá, i když o nejlepší kousek v katalogu BioWare ani zdaleka nejde. Už jsem zmínil problémy s ovládáním. UI je viditelně navržené pro konzole a jen částečně upravené pro PC a obzvlášť za navržení inventáře by někdo zasloužil vyhazov. Další vada na kráse je lock na 30 fps v cutscénách, který údajně zamezuje tomu, aby se v delších cutscénách rozbíjel lip-sync… Naštěstí se ho ale jde zbavit během chvíle zbavit přidáním spouštěcích parametrů. Také jsem si „užíval“ podezřele dlouhé loadingy. Grafických nastavení je ale dostatek a optimalizace se jinak zdá velice solidní.

Inquisition je první hrou po dvou letech, během kterých si BioWare zvládlo zklikvidovat všechnu tak pracně budovanou reputaci, a nemůžu říct, že by mě přesvědčil o jejich návratu na vrchol. Celkově jsem si připadal, jako kdybych hrál DA2 obalené neskutečným objemem vaty. K čemu je mi open world a 90 hodin herní doby, když polovinu z toho strávím běháním po pustině, sbíráním střepů, zabíjením respawnujících se nepřátel a loadingem pevnosti, abych si doběhl zadat nové mise. A když se vám hra snaží podstrkovat pěstování kytiček, tak už je něco vážně špatně.

Pro: grafika, crafting, příběh (relativně)

Proti: soubojový systém, open world, ovládání, bugy

+18 +23 −5
DFCZDFCZ
  • PC 60
Asi je načase, aby zde někdo splaskl tu bublinu a řekl na rovinu, jestli má smysl Dragon Age Inquisition ty nekonečné hodiny vůbec hrát.

Předpokládám, že mnozí z vás hráli první díl, ti odvážnější i díl druhý (který je obecně považován za pěkný průšvih), takže podrobíme Inquisition přímému srovnání spíše s DAO, jelikož se kasá, že odkazuje spíše na něj, dvojka jakoby neexistovala. Po stránce příběhové nemohu sloužit, jelikož dvojku jsem nikdy nehrál a hrát snad ani nehodlám, takže návaznost třetího dílu s bezprostředním předchůcem bohužel neznám.

Od Inquisition jsem pak čekal jakýsi návrat, jelikož Bioware se holedbali, že ještě našli poslední zbytky soudnosti a do hry přidali taktický mód, ve kterém můžete všem členům vaší družiny opět zadávat rozličné rozkazy, podobně jako v prvním dílu.

Po prvních pár hodinách hry pak již naprosto jistě vím, že Bioware opět jen plácají, a skutek utek. Inquisition je totiž opět konzolovým portem, ze kterého konzolový původ smrdí (stejně jako v případě Mass Effect 2.3) na sto honů a místo plnohodnotného taktického módu s možností v pauze zadat všem členům cíle a sledovat, jak je efektivně a efektně rozebírají, je zde jakýsi "overhead" mód, jenž je ovšem v případě interiérů naprosto nepoužitelný, jelikož kamera se přepne do ptačí perspektivy, kde se v interiéru tak nějak nachází strop.

Další věcí, která mne na Inquisition totálně dostala, je částečně konzolové ovládání, ale především herní náplň. Bioware sami přiznali, že inspirací pro Dragon Age III byl (nejspíše asi jeho komerční úspěch) Skyrim, a tak je Inqusition jakýmsi nativně z třetí osoby viděným Skyrimem, částečně šmrncnutým sandbox stylem Assassins Creed v rámci svobodného plnění úkolů a hledání rozličných random rozházených věcí po mapách. Nebudu lhát, nevěřil jsem svým očím - už DAO se místy hrálo jako offline MMO, Inqusition navíc přidává i ony debilní (rozsviť tři svíčky, přines čtyři dopisy) úkoly, kterých se všichni snažíme vyvarovat, jelikož jsou jednoduše stupidní. Tohle má být rodinné stříbro EA v 21. století? Kopie The Elder Scrolls jen proto, že TES V prodalo přes 20 milionů kopií? No, to jsme to tedy dopracovali..

Stejně tak dříve tradičně silná doména Bioware znovu, jak je u nich v posledních letech zvykem, nabízí jen slabou a stokrát omletou zápletku o zachránci světa (můžete to být jedině VY), přičemž ani postavy tentokrát nestojí za řeč a byly mi absolutně ukradené. Se slzou v oku vzpomínám na silné rozhovory a volby v KOTOR, které rozhodně nespočívaly jen v tom, že se místo jedné lajny rozhovoru přehraje jiná a vzápětí se předivo hovoru opět splete v jedno. Standardy Bioware - je potřeba mít vyšší, ne nižší standardy..

Co musím naopak pochválit, je prostředí. Od sněhem zavátých plání přes pouště, lesy až po jezera - vše je moc pěkně vymodelované, navíc svět je obrovský - jen kdyby často tolik neřval SKYRIM a nebyl totálně zaměnitelný a v podstatě šedivý. Už chybí jen obři s antigravitačními kyjy - a člověk je doma. Bohužel s relativně hezkým prostředím přichází i šílená optimalizace, která v současnosti trápí nejen uživatele AMD, ale pokles framerate mohou pocítit i lidé s jinak relativně nabouchaným herním strojem. Na R280 mohu potvrdit nějakých avg 60 FPS na high s AA a HBAO, ale stabilní to tedy rozhodně není.

Opravdu nevím, asi nejzajímavější mi paradoxně na Dragon Age III přijde protipirátská ochrana Denuvo, která dokázala celý týden potrápit i ty nejlepší čínské hackery, během něhož se prodalo (a přes Great Game Guarantee zase vrátilo) relativně dost kopií. Já osobně jsem tedy rád, že jsem si hru jen zapůjčil od rodinného příslušníka, jelikož utratit za toto peníze, to bych si vážení sypal popel na hlavu ještě teď. Pokud pořádné RPG, tak nejspíše ještě počkáme na Zaklínače III (předobjednáno), či nové TES, byť Skyrim měl svých problémů také dost. Alespoň se ale, na rozdíl od DAI, držel svého kopyta.

DAI chce přilákat nové casual hráče, milovníky RPG MMO, sandboxu, uspokojit fanoušky DAO a zároveň úplně neodsouvat akční povahu Dragon Age II. Že z toho musel vzniknout kočkopes, musí být úplně jasné snad každému..

Pro: Prostředí

Proti: Bugy, Optimalizace, Klišé, Neoriginalita, Konzoloidní ovládání, Scénáristika a dialogy,

+17 +24 −7
johnny2015johnny2015
Dohráno
  • PC 85
Mám za sebou zhruba 55 hodin a upřímně se neodvažuji tipovat, jestli jsem už v polovině hry nebo ještě pořád tak nějak na začátku. Co ale vím už nyní, je, že hra zcela exceluje po stránce rozsahu, hloubky a mytologie světa. Upřímně by mě zajímalo srovnání rozsahu Inquisition (tj. součtu všech jeho lokalit) a Skyrimu, a vůbec bych se nedivil, kdyby to byla remíza. Ten pokrok, který Bioware učinili za pět let (od vydání Origins), je naprosto úchvatný. Jednotlivé mise se odehrávají ve dne i v noci, ve sněhu, v dešti, v mlze, v močálech, v poušti, na pobřeží, v lesích, v jeskyních, na horách, v typicky středověkých (fereldenských) vesnicích i větších renesančně laděných (orlaiských) městech, můžete vyrábět zbraně, upgradovat zbroj, craftit speciální předměty, vytvářet lektvary, studovat spisy a kodex, verbovat agenty, soudit různé postavy a tím rozhodovat o jejich osudu i způsobu, jakým bude okolí nahlížet na vás, zakládat vojenské tábory, spravovat svoje sídlo a vybavovat jej až do detailů jako je trůn, praporce či erby, a soustředit svůj inkviziční řád buď na diplomacii, špionáž, nebo vojenskou disciplínu (přičemž každá taková volba přidává do rozhovorů nové dialogové možnosti), případně volit od každého něco, při tom všem musíte stále kličkovat mezi mágy, templáři, církví, odpadlíky i lyriem nadopovanými rytíři... Politika, která byla ve Skyrimu znázorněna jen neinteraktivními, porůznu rozesetými mapami v domech jednotlivých jarlů, a kterou jste z pozice osamoceného bojovníka v Zaklínači 2 mohli ovlivňovat jen velmi nepřímo, zde hraje zásadní roli a vy udáváte jasný směr, kterým se má ideologie vaší organizace hnout. Zčásti je to samozřejmě založeno na iluzi, a do budoucna se jistě dočkáme ještě mnohem větší herní svobody a širších možností, ale už nyní je ta iluze mimořádně zdařilá, věrohodná a funkční.

Jak už sami asi cítíte, Inquisition není revoluce, po vzoru zmíněných ARPGs či Watch Dogs (pokud hovoříme o open world konceptu) jde spíš o evoluci v podobě drobných krůčků směrem k vylepšení a rozšíření stávajících open world ARPG prvků. Bioware nicméně hru jakožto nějakou RPG revoluci ani neprezentují, takže v tomhle ohledu mají u mě plusové body.

Hra představuje asi nejdokonalejší kompromis (jakkoliv je spojení "dokonalý kompromis" už ze své podstaty problematické), který hardcore RPG fanoušci mohou na dnešním mainstreamovém ARPG nebi nalézt. Tvůrci zvládli zacílit na největší možnou masu hráčstva - na ty, kterým v původním Dragon Age chyběl otevřený svět, i na ty, kterým ve Skyrimu chyběl příběh. Všichni se v Inquisition najdou.

Hra sama nicméně není dokonalá. Velký problém mám s inventářem, který je bohužel dost chaotický a tempo hry zbytečně zpomaluje. Obdobnou poznámku si zaslouží i bitky, které - pokud hrajete za válečníka nebo zloděje - umí být dosti nepřehledné a hráč má tendenci se v nich ztrácet. Cestu si musím rovněž hledat k parťákům. Někteří jsou hodně zajímaví, Sera je správně trhlá a Iron Bull je prostě qunarijec, ale Morrigan a Alistair byli jenom jedni. O Garrovi, Liaře, Tali, EDI, Mordinovi a Thaneovi ani nemluvě. Bohužel tak i nadále platí, že jediný Geralt je zajímavějším, tajuplnějším a charismatičtějším hrdinou, než celé biowarské universum dohromady.

Pro: Rozsah světa, možnost některých voleb, pestrost jednotlivých lokalit, odkazy na předešlé díly

Proti: Nepřehledné bitky, chaotický inventář, zatím vcelku nevýrazné postavy

+17 +18 −1
ChipsonatorChipsonator
  • PC 100
Sním nebo snad bdím? Může to být pravda? ENCHANTMENT? Opravdu? Je to pravda pravdoucí? ENCHANTMENT? Pověsti nelžou? Opravdu? Opravdu reálně opravdovsky je to pravda? ENCHANTMENT? To se vážně vysrali na legendu? Na nejlepší herní postavu všech dob? Na herního Chucka Norrise spářeného s Medojedem (kurva drsný zvíře kdyby jste nevěděli). Voni tam ti dementí kašpaři z Kanady kteří si myslí, že ta jejich trapná šablona zachraň svět ještě někoho zajímá, nedali do hry Sandala?

Víte co BéWé? Já na vás mrdám! Mrdám, mrdám, mrdám! Naserte si! Fuck off! Proklínám vás! Nechť vaše nenarozené děcka chodí pozpátku! Nasrat! Mrdat! Shit off!

ŽÁDNÝ SANDAL, ŽÁDNÝ HRANÍ, NASRAT NA CELÉ TO SLAVNÉ BAJOWER! ENCHANTMENT!

EDIT!
Sním nebo snad bdím? Může to být pravda? CHAMPION? Opravdu? Je to pravda pravdoucí? CHAMPION? Pověsti nelžou? Opravdu? Opravdu reálně opravdovsky je to pravda? CHAMPION? Legenda legend se vrací? Šampión šampiónů? Herní Ježíš Kristut skřížený s Medojedem (ano, s tím kurva drsným zvířetem)! Voni tam ti géniové geniální z Kanady kteří tvoří nejlepší příběhy ever, dali do té hry Hawka!

Víte co BioWáre? Já vas miluji! Miluji, miluji, miluji! Sláva vám! Fuck Yeaaaaaaaaa Hawke bitches! Nechť vaše nenarozené děťátka žijí dlouhým a šťastným životem! Miluji Vás!

HAWKE JE ZPÁTKY, AŤ BAJOWÉR ŽIJE, LONG LIVE BIOWARE, NEJLEPŠÍ VÝVOJÁŘI EVER FOREVER! CHAMPION!
-20 +8 −28
pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 80
Varování: dlouhý komentář!
88 hodin a 38 min. Tak dlouho mi trvalo dohrát hlavní dějovou linku s mnoha vedlejšími úkoly. Přesto mi v journalu svítí ještě několik desítek nedokončených questů. Je těžké uvěřit, že stejný tým, který vytvořil to malé, šedivé Dragon Age II udělal něco tak velkého, barevného a rozmanitého. Tak jako tak je má mysl plná dojmů, které bohužel pro netrpělivé budu muset zde vypsat.
A jak už to tak u Pajmy bývá vždy rozpitvá hru na kousíčky, tedy vezmu a popíši to co je podle mě nejlepší, dobré a špatné. Vezmeme to od nejlepšího.

1) Příběh, postavy, rozhovory a vliv vašich voleb:
Story jest klišé podané na 158 způsob. Nebál bych se ho označit za klasický "biowareský" Blíží se zlo. Zastav zlo. Spoj dohromady různé frakce a zabij záporáka.
Navíc aby té "originality" nebylo mnoho, tak tu máme do toho zápletku se ztrátou paměti. Výborně máme tu dvě cliché v jednom. Ale to by nebylo BW aby z toho milionkrát odrbanýho konceptu neudělali něco nad čím by se každý normální člověk na chvilku nezamyslel. Příběh DAI nám pod nohy hází politické rozpory, náboženská a společenská dilemata, zradu, přátelství, lásku ba dokonce i sexualitu stejných pohlaví. Je to o morálce a umu rozlišit odstíny šedé barvy. Už jen proto upřednostňuji DAI před jeho předchůdci.

Jak se k tomu postavíte je čistě na vás. Můžu se považovat za svatého zachránce světa, můžu být skromnej týpek, co nevěří v jeho boží poslaní. Nebo budu věřit ve své vlastní bohy? Budu ateista? Bezohlednej hajzl A náboženskej fanatik v jednom? Celou svou cestu jsem poprvé po hooodně dlouhé době cítil, že mě Bioware nikam netlačí. Už nejsem Shepard nebo Hawke. Jsem Inkvizitor, elf co nenávidí vlastní klan. Trpaslík co je znám pro své kriminální aktivity v podzemí. Člověk, kterému záleží na jeho rodině. Mág, který neschvaluje chování svých čarovných kolegů.
Skládáte si svou minulost a svou osobnost skrze parádní stromové rozhovory, které se pochopitelně liší v závislosti na rase, zaměření (mág či ne) a dokonce v několika případech na vaší specializaci. Konverzace jsou košaté a zajímavé (vždy je tu na výběr ze 3-6 někdy i více možností v dialogu) což už samo o sobě dává hře obrovský potenciál znovu hratelnosti. Ale tady to nekončí. Jako bonus tu máme k více než 80 000 řádků dialogů na výběr ze dvou hlasů pro každé pohlaví.

Rozhovory jsou tu vedeny třemi druhy dialogových BW koleček:
Klasické "rozhovorové" - Pravidlo "nahoře" dobrák "dole" hajzl už tu tak moc neplatí. Inkvizitor tu není nutně veden na jednoznačnou cestu (jako v ME2, který to vyvedlo do extrému) navíc je tu i hromada situací kdy z obyčejné konverzace vylezlo dilema a já nevěděl jak odpovědět na prostou otázku. Paradoxně se mi v těchto situacích naskytla možnost z výběru odpovědí, které mi probleskly hlavou. Jako by scénárista tušil na co v tu chvíli by jste chtěli odpovědět. Též postavy reagují časem na vaše odpovědi. Někdy se projeví okamžitě někdy třeba za 10h. To je pro mě zkrátka obrovský skok kupředu. Pokud takový přístup bude zaveden k novému Mass Effectu rozhodně jsi stěžovat nebudu.

Dále tu máme "reaction wheel" zde jsi vybíráme to, jak naše postava bude emocionálně reagovat na určité situace. Smutek, zlost, zmatenost, tvrdohlavost, sarkasmus atd. dlouhodobě to vztahy a rozhovory s postavami nějak neovlivňuje, ale dává to hře takový příjemný nádech interaktivity.

Poslední jsou tu samotná velká rozhodnutí, která ovlivní průběh celého příběhu nebo výrazně změní vztah s vašimi parťáky. Rozhodnutí v DAI nejsou již Black and White a dostávají silný nádech "Witcherovského" rozhodování. V mnoha situacích jsem prostě NEVĚDĚL co dělat. Byl jsem nejistý a přemýšlel, ale nikdy jsem si nebyl jistý svým rozhodnutím. TO MI KURVA DRÁT CHYBĚLO BIoware! A pak že to neumíte! Pár rozhodnutí zcela změní vývoj příběhu a v několika situacích i mise a pochopitelně rozhovory, z čehož vyplývají jiné volby.... Lidi vás můžou opustit, zemřít, zradit vás. Vaše volby mají dopad. Ne. Není to jako u Mass Effectu, kde si následky vašich činů domýšlíte. A ne. Není to jako u Telltale her, kde se všechno veze po jedný lineární lince. Je tu neskutečná hromada detailů, které nemůžete vidět na první zahrání. Jednoduše to shrnu: Slovo "ROLE PLAYING" tu Bioware posouvá do nové laťky a nechává konkurenci daleko za sebou. Scénáristé odvedli obrovský kus práce a dokázali udržet kvalitu úměrnou kvantitě. Pokud nedokážete ocenit toto, tak by jste možná měli přestat hrát RPG. Nebo cokoliv co zahrnuje interakci s postavami.

Nu, a pak jsou tu parťáci. A jako vždy je to úctyhodná sbírka různorodých charakterů. Každý si najde své oblíbence i ty, které bude i třeba nenávidět. Pozn. to, že se vám nelíbí dva nebo tří charaktery neznamená, že scénáristé selhali. Naopak. Jen to dokazuje schopnost scénáristů vybudovat silný charakter. Po ME2 a Jade Empire se jedná o nejlépe napsané postavy v repertoáru půnů a dam z Edmontonu.
Každá postava časem ukáže své slabiny a přednosti. Své pochybnosti a obavy. A jak je opravdu poznáte, tak pochopíte. Je to prostě jako v životě. Je to přirozené je to zábavné. Nejste nuceni je milovat či nenávidět, prostě si s nim najdete svou cestu.
Moji oblíbenci:
Dorian - vzorová ukázka (a vztyčený fakáč pro homofobiky) že i gay charakter ve hře může být skvěle napsaný. Dorian je ten typ chlápka, se kterým bych si moc rád zašel na pivo.

Iron Bull - je skvělý jak Patrick Weeks dokázal napsat postavu, která tak moc na pohled vypadá jako stereotypní, velká, tupá, rohatá potvora s dvoumetrovým kladivem. A ve skutečnosti je pravým opakem. Bull je čestný, rozvážný a nad věcí. Stejně jako Doriana jsem si ho oblíbil okamžitě.

Sera - Asi nejrozporuplnější postava. At už ji milujete či nenávidíte, tak jisté je jedno. Luke Kristjanson mi tu dokázal předvést dokonalý příklad.....jak to nazvat? "polarizace" charakteru? Je to divný přirovnání/termín já vim. Ale u Sery je to tak. Je to magor. Je hloupá, trochu dětinská pro někoho ošklivá (to by mě zajímalo jaký posraný hetero bukvice si to myslej). Mnoho lidí může proto Seru odsoudit. Já jsem však hoch trpělivý. A paradoxně se stalo to, co by jste čekali od klasické životní události.
Chodil jsem za ní a odčas se její hlouposti zasmál, snažil se jí porozumět. Nakonec se stala moji nejlepší kámoškou.

Solas - Chlap s rozumem. muž argumentů. Nenávidět ho můžete snad jen, protože jste totální paka.

Cassandra - Cass, Cass. Nekompromisní žena, která jsi jde tvrdě za svým. Za závojem romantik, dívka, jenž touží mít někoho po svém boku. Ten někdo jsem já muhehehe. Někdo nedávno napsal "Cass mi připomíná Garruse" Je to tak. Pokud by jste si jí uvázali sňatkem zůstala by vám nadosmrti věrná. Stejně tak jako je věrná svým ideálům.
A líbí se jí Varrickovi milostné romány. Prostě dokonalost sama.

Nakonec bych tuto kapitolu uzavřel s tím, že se mi celkově příběh líbil. Nachází se v něm několik skvělých okamžiků. Záporák je klasický moc nepřekvapí. konec je dobrý. Ani zdaleka ne tak epický jako u DAO, ale je dobře zakončený a skvěle otevírá dvěře údajně plánovaným dalším třem dílům.

Svět, rozlehost a různorodost map, design:

Jak jsem napsal na začáktu této eseje DA2 je oproti DAI.....co si to namlouvám? Obě předchozí hry vypadají vedle DAI jako králičí varlata. Nejen co se rozlehlosti týče. Pryč jsou ty hnusné šedo-zeleno-hnedý koridory. Teď tu máme prosím Thedas takový jaký si Dragon Age zasluhuje. Barevný, rozmanitý, krásný.
Tady však ona rozlehlost může působit jako dvojsečná zbran. Někoho prostě nebaví zkoumat velká území sbírat kytičky, shardy, nebo objevovat dungeony. Ovšem, design DAI je takový jako u všech hry s rozlehlým územím..... a zároveň je trochu jiný. DAI má těch velkých map spousta. Každá se svou jedinečnou atmosférou, stylizací. Namátkou vyjmenuji Pouště (nejrozlehlejší oblast ve hře), lesy, džungle, Hory, zamrzlá místa, bažiny s temnou atmosférou, pobřeží, louky, jeskyně... tím chci říct, že takovou variabilitu jen tak v nějaké hře nenajdete. Nemá ji Skyrim, nemá ji Far Cry, nemá ji spousta jiných. Právě ta rozmanitost mě držela u prozkoumávání a sbírání materiálů, které mají smysl, ale k tomu později. Jistě, ano. Náplň je stále stejná. A koncept se vám líbit nemusí. Mě ovšem uchvátilo jak se s tím level designeři dokázali poprat. Ono uspokojit lidi je nemožný. Jednou si někdo stěžuje, že je jejich hra málo barevná a lineární a pak zase, že je to moc ne-lineární........lidi, lidi.

Ozvučení, dabing, hudba:
Začal bych hudbou, jelikož odklizení mistra Inona Zura a náhrada v podobě Trevora Morrise vyvolala v lidu pocit nejistoty. Práci Inona mám rád a ne jen s pojitostí s Dragon Age. Avšak pan Morris dokázal, že to jde i bez Zura. Ano, jeho styl je odlišný, proto ale není špatný. OST k DAI je skvělý, přesně takový jaký se od epického RPG čeká. Emotivní, tématický. Rozhodně všechny skladby mají účel a téma, a každá je velice kvalitní.
Moji favorité:
Calling the Inquisition
The Dawn Will Come
Journey to Skyhold
Val Royeaux
WickedEyesandWickedHearts
The Inquisition Marches
A to nezminuji krásné bardské písně a to i ty Francouzké (Orlaiské)

Dabing je velice kvalitní. Caroline Livingstone dokázala ukočírovat těch více jak 300 herců s více jak s jedním milionem mluveného slova naprosto bravurně. Bioware si prostě řeklo. "Někdo má rád hodně slov, někdo zase nemá rád tichého hrdinu. Fuck it! Uděláme oboje!" Tomu se říká přístup.
Zvuková kvalita je super, ale občas byla zvuková hladina nebo spíš rozsah dost nekonstantní (při in game rozhovorech) takže jsem někdy sotva postavy slyšel. To by potřebovalo opravit.


Gameplay, souboje, ovládání:
Ok, tady se nám slovy klasika láme chleba. BW zariskovalo a pokusilo se sloučit dva diametrálně odlišné soubojové systémy. Jeden pomalý a taktický. Druhý plynulý, akční. Vlastně se pokoušeli vytvořit jaký si kompromis. A z velké části se to povedlo. Akční složka, která převažuje funguje slušně a pauzování a volnější kameru jsem užíval hojně při soubojích s vyšším levelem. Musel jsem si zvykat, ale nakonec se to dalo v klidu ukočírovat. Co mi ovládání přešlo do pazour, tak jsem okamžitěpřešel na vyšší obtížnost.
Každá klasa má pochopitelně své unikátní schopnosti. Možná je to jen mnou, ale podle mě tu BW dalo přednost zábavě před balancem. Používání abilitů je děsná sranda. Hrát za každou klassu má své pro. Warrrior se může naučit kotoul a blokování. Též se vám spotřebovává stanima. Důležitá je pozice, takže blokovat údery jde jen jedním směrem. Některé útoky jsou účinnější z boku či do zad. Hra za rogunu a Valečníka dost připomíná stylem boje dark souls. Ale jak jsem řekl. Některé stromy abilitů jsou OP jiné zase zpomalují tempo. Na druhou stranu nic co by nenapravil drobný update.

Takže jsem s combat systémem spokojený. Jediné co mě s prominutím sralo bylo zasekávání kolečka v taktickým modu o objekty a zdi na mapě... wtf?? Taky by neuškodilo trochu oddálit kameru. Tedy, ano prosím toto hodit do cajku.

Grafika, animace, engine.

DAI je technologicky nejpokročilejší hrou od pánů z Kanady. Nikoliv však vizuálně nejpřitažlivější (Mass Effect2). To nic nemění na tom, že DAI proti DAO, DA2 vypadá jako boží dílo. Nepopsatelný pokrok kupředu. Chápu, že u takové subjektivní věci jako třeba stylizace může někdo tvrdit, že se mu DAO zdálo lepší. Ale tvrdit mi "DAI je stejně hnusná jako DAO?" Kolik lobotomií mozečku jste to prodělali??.
Nasvícení je největší silou a krásou hry. Světlo tu nejen vypadá suprově, ale také parádně dělá atmosféru. Textury jsou velice solidní, modely postav a xichtů velmi povedené. A překvapivě tu je kvalitní Mimika. Jasně nic převratného, ale opět nejlepší co lze od BW vidět (používají od ME1 stejnou technologii bez mo-cap, tak co čekat)

Technické problémy hra má a je jich dost. Lidé hlásí zamrzávání, pády, bugy všeho druhu. Osobně jsem byl svědkem jen jednoho zamrznutí. Též tu jsou nedokonalé animace při cut scénách. BW se s BUGBITE enginem teprve učí a je to znát. 90ˇ% enginu museli předělat, jelikož neuměl ani takový základní věci jako animaci čtyřnohých bytostí, nebo snímání in game animací.....the fuck? Na druhou stranu vzpomínáte jak hroznej byl v den vydání Mass Effect? Nehratelnej bordel. Až po nějakym druhým patchi se to dalo hrát. Tedy nepochybuji o tom ani na chvilku, že do ME4 si svůj RPG engine vymazlí a bude to vše šlapat a dupat jako králík (ME2 vypadal líp než ME1 a běhal daleko líp)

Ještě bych měl zmínit robustní krafting systém, jenž umožnuje si vytvožit z nazbíraných materiálů své zbraně a brnění. Na braně lze dokonce kraftovat věci jako čepele, držadla a rukojeti.

Závěr: Dragon Age: Inquisition je pro mě bezpečně nejlepším Dragon Age. Je na něm vidět neskutečné množství práce a úsilí. Dragon Age nepatří mezi mé neoblíbenější serie, ale tady se DA tým překonal. Jenom bych ještě rád reagoval na mou kolegyni nade mnou. "Bioware přitom bojují po vašem boku, ale jak se zdá, tak sami se sebou. To je však bohužel boj, který se nedá vyhrát."

Já tuhle společnost podporuji už od nepaměti. Takřka od jejího začátku. Hraní beru jako zábavu asi jako každý z vás. Tady to je ale srdcová záležitost. BW se stalo mou malou součástí. Poslední 4 roky to byl sakra boj. Mohl jsem se na ně vysrat, ale neudělal jsem to. Jsem s nima v dobrém i ve zlém. Upřímně obdivuju jak dokážou snášet neustálý nátlak homofobiků, šovinistů, trollů, hejtrů. Částečně si za to můžou sami, ale všechno se jednou přejí.
Ano, Bioware se perou, a pomalu se škrábou zpátky na vrchol. Mass Effect 4 má teď díky DAI skvělou výchozí pozici. A pokud do ME4 vloží EA/BW stejně času a úsilí jako do DAI. Nepochybuji o tom, že se ten návrat na naprostý vrchol podaří.

Pro: Příběh, skvělé postavy, dopad vašich voleb, dabing, velké množství obsahu, různorodost prostředí, hudba, solidní hratelnost.

Proti: Technické problémy, nedoladěný taktický mod, animace v rozhovorech.

+23 +26 −3
LuccinyHryLuccinyHry
Dohráno
  • PC 60
Jako Inkvizitor v poslední dílu Dragon Age s více či méně silnějším náboženským podtextem bojujete o záchranu míru a pořádku celého světa, jak ho znáte (znovu). Bioware přitom bojují po vašem boku, ale jak se zdá, tak sami se sebou. To je však bohužel boj, který se nedá vyhrát.

Ve dvojce si všichni stěžovali, že je málo prostoru, mapy se opakují, že jednička, jé to byla bomba. Takže tady máme hodně prostoru, množství krajinek, mezi kterými si můžete přepínat na hlavní mapě – no a kochejte se. Jenomže čím? Hra se totiž nebezpečně vrací k jedničce i graficky, a to v tom smyslu, že Dragon Age prostě nikdy nebyla nijak dechberoucně krásná hra, no a není tomu tak ani tady (z barev sice oči přecházejí, ale všechno vypadá hrozně uměle, to ani nemluvím o lesku vlasů a vousů (!!), který mi vypálil oči při hraní na medium setting). Takže na přání hráčů je zde hodně prostoru, můžete si v něm pobíhat hodiny a hodiny, ale co z toho? Ono to totiž ani nemá to skyrimské kouzlo pocitu neuvěřitelné rozsáhlosti, protože prostě mezi těmi mapkami musíte pořád skákat, zato to ale s přehledem zvládá onu skyrimskou ubíjející nudu neustále se opakujících úkolů. Přines ono, přines tamto, sesbírej desítku střepů válejících se všude možně ...

Společníci mají také na vyžádání zdánlivě více replik (dokonce jsou i ochotni vám je přednést, kdykoliv chcete), je jich sakra hodně a dle mého skromného odhadu se s vámi jeden z nich, když do něj budete hodně dlouho hučet, nakonec i vyspí, ale upřímně řečeno, zapamatováníhodní jsou tři. Třeba pro každého jiný, ale v momentě, kdy jsem si zkompletovala družinu přibráním pravděpodobně z nostalgie zahrnutého Šedého strážce, už jsem na jeho obecné řeči, kdy vás stejně jako ostatní poslušně a zdlouhavě informuje o povaze svého povolání a zvycích země, z které pochází, neměla vůbec náladu. Boj je opět ještě o něco zjednodušenější a ruku na srdce – kdo z vás ještě taktizuje s celou skupinou a kdo stáhne hru na normál a řeže jen tím svým panáčkem? Ono těch trhlin v obloze je hodně a u všech děláte to samé. Jako další zádrhel vidím to, že se nepřátelé pohybují pouze po svém vyhraničeném prostoru - mnohokrát jsem tak jinak předem prohraný boj s velmi silnými protivníky doklepala prostě tak, že jsem odeběhla s mágem do dostatečné vzdálenosti a pak jen 1 2 3 proklikávala nejúčinnější kouzla.

Hru jsem zatím nedohrála a ještě hodnou chvíli nedohraju, protože na ni chci jít pomalu a opravdu si to všechno doprokecat a doprohlédnout. Po čtyřiceti hodinách už totiž vím, že znovu se do Inkvizice pravděpodobně nikdy neponořím, protože ten vložený čas mi zatím přinesl pouze poměrně zajímavý hlavní příběh a poměrně zajímavé společníky, ale také poměrně nezajímavé pobíhání okolo, abych mohla poměrně plynule postupovat a občas narazit na postavu, událost nebo i jen hlášku, která mě trochu více zaujme, pobaví nebo překvapí.

Ponořit se do Inkvizice možné je, budovat si svůj hrad, poznat všechny zúčastněné, důležitě si projíždět si hlavní mapu a posílat své pobočníky na nové a nové mise, o kterých vám pak předloží psanou zprávu, o které si můžete představit, že něco znamená. Hlodá ve mně ale podezření, že se ve finále v poměru méně času–více zábavy bude daleko lépe rentovat hru co nejvíce přelstít, projet hlavní příběh co nejrychleji, popovídat jen s tím, kdo vás zajímá, a akceptovat skutečnost, že vám třeba něco uniklo – protože, přiznejme si, ono by to stejně nic extra nebylo.

Možná, že mě Dragon Age III ještě odrovná svým vyvrcholením, ale faktem je, že dobrat se ho, není úplně nejzáživnější. Už teď se děsím toho, jak moc třetí Zaklínač roznese Inkvizici na kopytech svého snad trochu méně neohrabaného koně.

EDIT: Uf ... tak si konečně můžu oddechnout a navrátit se do normálního života, protože jsem po 70 hodinách hru dokončila. Moje závěrečná slova k Inkvizici jsou, že jsem se, jak je u Bioware zvykem, dočkala ucházejícího příběhu jako vystřiženého z filmu od Marvelu (zlý hnusák chce ovládnout svět za pomoci svítící magické hračičky, vy ho se svými kamarády, z nichž někteří nejsou ničím více než strojem na hlášky, zastavíte) - včetně závěrečné scény po titulcích. Je samozřejmě můj problém, že jsem čekala trochu více zvratů nebo větší trojrozměrnost postav, a že jsem bláhově předpokládala, že se to nekonečné sjednávání spojenců a obsazování nových lokací v tom velkém finále nějak projeví, ale prostě nemůžu jinak, než pro zachování vlastní integrity snížit hodnocení o dalších deset procent.

(Na druhou stranu musím uznat, že mě příjemně překvapila příběhová linka Cullena a také Morrigan (šťastné rodinné shledání nemělo chybu) - jen víc takových scén namísto výkřiků typu I'm too pretty to die! u jinak taktéž zajímavé postavy.)

Pro: celkově je to pořád slušná hra

Proti: průměrnost

+14 +22 −8
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 181 77
  • PS3 5 55
  • PS4 35 78
  • PS5 2 80
  • X360 2 70
  • XOne 4 83
  • XboxX/S 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
8982
Odkaz:
http://dbher.cz/h8982
Přidána:
14.06.2014
11 let a 219 dní
Hodnocení:
229 (0-100 %)
Komentářů:
26
Oblíbenost:
Sledovat 35 Chci si zahrát 84
Rozehráno 27 Dohráno 168
Návštěvnost:
124683× (celkem)
1110× (poslední měsíc)
320× (poslední týden)
17× (dnes)
Více