Řemeslně povedené moderní RPG, které vlastně vůbec není pro mě.
Je to až s podivem, jak v rámci mého soukromého tažení za dokonalým RPG zážitkem nakonec zabodovala hra, od které jsem to nejméně čekal.
Hodnocení Dragon Age: Inquisition je pro mě na jednu stranu vlastně hrozně jednoduché, na druhou poměrně oříšek. Tuhle hru dělal tým nadšených vývojářů, kteří velmi dobře ovládají své řemeslo a v první řadě, alespoň z mého pohledu, skutečně dělali hru v tom smyslu funkčních loopů a gamifikace zážitku - tuhle tezi se pokusím v následujících odstavcích rozvést.
Gameplay a combat
Je to vlastně strašně návykové, jakkoli je core loop poměrně snadno identifikovatelný, je alespoň za mě velmi zábavný a funkční. Šíření vlivu Inkvizice v regionech, vyjednávání s frakcemi, shánění spojenců - funguje to sakra dobře. Ano, za nějakou (delší) dobu se to pochopitelně ohraje.
Vložená mini hra u War table je vlastně perfketní nápad jak příjemně oživit hraní i zkušeným RPG harcovníkům, každá hra, která s něčím takovým přijde, má můj obdiv (nabízí se například začátek Tyranny). Vybírat si, která z vůdčích postav Inkvizice ten který problém bude řešit mě osobně bavilo. Co mě bavilo už méně byl systém získávání vlivových bodů, kterými pak šlo odemykat jednotlivé lokace - zejména proto, že se z nich stalo regulérní platidlo, nikoli hodnota, která pouze rostla a postupně odemykala regiony. Hráči jsou pak "nuceni" do plnění vedlejších questů, které často představují klasické zástupce těch největších a také nejvíc otravných klišé.
Ovládání vašeho reka a jeho společníků taktéž nemám co vytknout, ať už mimo boj nebo v něm (a přiznejme si, že boj tvoří velmi podstatnou část hry), určitá designérská (a z praktického hlediska pochopitelná) rozhodnutí mě sice lehce nabourávala imerzi - například použití mounta, kdy po osedlání koně zbytek družiny zmizí, ale jakmile někam dojedete a sesednete, zázračně se u vás opět objeví.
Boj samotný je dobře odladěný, taktická kamera za mě dává smysl a osobně jsem ji poměrně dost využíval, jednak pro udržování přehledu na bojišti a taky pro úkolování ostatních - jakkoli musím říct, že AI je na velice slušné úrovni a postavy se o sebe dovedou relativně slušně postarat. Zároveň ale musím dodat, že nemám rád pojetí boje a rozvoje bojových schopností postavené primárně na speciálních abilitách - ano, dává to tady naprosto smysl a je to udělané dobře.
Co už se příliš nepovedlo je UI inventáře a profilů postav, je tam znát, že hra šla ven i pro konzole a podobně jako ve Skyrimu se dělaly ústupky v neprospěch PC hráčů. edit Ale evidentně jde o dedikované UI pro PC, což je o to horší.
Předměty a loot mě příliš neoslovily, různá omezení vázaná na rasy, strašná spousta junku - to je takový klasický neduh mnoha RPG a DA:I není výjimkou.
Narativ a storytelling
Co Bioware umí sakra dobře je vykreslování vztahů mezi postavami a dialogy, já si prostě kompletní voiceover užívám, vím, je to drahé, ale když na to máte, neudělat to by byl hřích. Dialogový systém je, v limitech toho, co toto specifické pojetí nabízí, skutečně vychytaný. Občas se člověk rozčílí, když jím zvolené sousloví ve skutečnosti vyzní jinak, než jak to pochopil, ale díky tomu zasenemusíte číst šíleně moc textu a dialogy se zbytečně neprotahují.
Příběh vyvoleného, záchrana světa, démoni,...meh. Ale ono je to hrozně dobře nadesignované a implementované, takže ani odpůrci takových klišé to ve finále vlastně nevadí. Nicméně příběh pro mě byl vedlejší, více jsem si užíval vizuál, cutscény, dynamiku postav, romance a skvělý hudební doprovod.
Velké plus je pro mě extrémně rychlá a jednoduchá tvorba postavy - i když jsem milovník RPG, opravdu jsem nikdy neholdoval nahazování atributů, rozdělování bodíků, výběru přesvědčení a podobnému účetnictví. Tady je to fakt jednoduché a spíš se řeší kustomizace vzhledu.
World a level design
Teď za mě asi to nejhorší - DA:I není open world a není to ani lineární koridorovka (well,...). Loakce jsou sice opravdu krásně vizuálně zpracovány a např. Valammar v Hinterlands je opravdu impresivní, ale kvůli nutnosti nějak rozumně osekat velikost (už tak je obsahu ve hře co do míst, questů a rozlohy opravdu více než dost) jsou regiony poměrně sražené a věci jako tábor banditů vzdušnou čarou pouhý kousek od vašeho kempu, akorát že tam je teda kopec, na který nevylezete, dost nabourávají imerzi. Všechno je zkrátka dost nelogicky blízko (na druhou stranu uznávám, že roztaženější bych to nechtěl, protože i tak se mi při pohledu na umístění některých lokací na mapě často udělalo špatně z představy toho nekonečného utíkání tam a zpět). Stejně tak celkové pojetí toho, kam lze vyšplhat a kam ne občas postrádá konzistenci a produkuje wtf momenty. A jakkoli se to snaží level design regionů tu méně tu více maskovat, jsou to vlastně takové volnější koridory, která vám sice nějakou svobodu dávají, akorát že vůbec.
Závěr
Inkvizice je zkrátka řemeslně poctivá práce, moderní RPG, které oslovilo poměrně pestrou hráčskou základnu a dává agency a inkluzi minoritám. Je to zábavná hra, která má potenciál oslovit i řekněme více hardcore hráče, dokážou-li přehlédnout ty slabší místa a aspekty.
Jedna z prvních myšlenek během první hodiny hraní se zcela ztotožňuje s tím, co tady napsali už jiní: je to takový Mass Effect Andromeda ve fantasy settingu.
Vysoké hodnocení ode mě je tak zejména za to technické zpracování a vše, co vývojáři udělali skvěle. Pokud bych měl dát větší prostor osobnímu vkusu, asi bych se blížil více aktuálnímu průměrnému hodnocení, ale to by vůči autorům nebylo fér, protože hra mě skutečně dost dlouho bavila a užíval jsem si ji.
Jsem samozřejmě zvědavý, jaký bude Dreadwolf, už jen proto, že studio v mezičase opustila řada klíčových osobností, které měly na podobu série Dragon Age nezanedbatelný vliv.
Je to až s podivem, jak v rámci mého soukromého tažení za dokonalým RPG zážitkem nakonec zabodovala hra, od které jsem to nejméně čekal.
Hodnocení Dragon Age: Inquisition je pro mě na jednu stranu vlastně hrozně jednoduché, na druhou poměrně oříšek. Tuhle hru dělal tým nadšených vývojářů, kteří velmi dobře ovládají své řemeslo a v první řadě, alespoň z mého pohledu, skutečně dělali hru v tom smyslu funkčních loopů a gamifikace zážitku - tuhle tezi se pokusím v následujících odstavcích rozvést.
Gameplay a combat
Je to vlastně strašně návykové, jakkoli je core loop poměrně snadno identifikovatelný, je alespoň za mě velmi zábavný a funkční. Šíření vlivu Inkvizice v regionech, vyjednávání s frakcemi, shánění spojenců - funguje to sakra dobře. Ano, za nějakou (delší) dobu se to pochopitelně ohraje.
Vložená mini hra u War table je vlastně perfketní nápad jak příjemně oživit hraní i zkušeným RPG harcovníkům, každá hra, která s něčím takovým přijde, má můj obdiv (nabízí se například začátek Tyranny). Vybírat si, která z vůdčích postav Inkvizice ten který problém bude řešit mě osobně bavilo. Co mě bavilo už méně byl systém získávání vlivových bodů, kterými pak šlo odemykat jednotlivé lokace - zejména proto, že se z nich stalo regulérní platidlo, nikoli hodnota, která pouze rostla a postupně odemykala regiony. Hráči jsou pak "nuceni" do plnění vedlejších questů, které často představují klasické zástupce těch největších a také nejvíc otravných klišé.
Ovládání vašeho reka a jeho společníků taktéž nemám co vytknout, ať už mimo boj nebo v něm (a přiznejme si, že boj tvoří velmi podstatnou část hry), určitá designérská (a z praktického hlediska pochopitelná) rozhodnutí mě sice lehce nabourávala imerzi - například použití mounta, kdy po osedlání koně zbytek družiny zmizí, ale jakmile někam dojedete a sesednete, zázračně se u vás opět objeví.
Boj samotný je dobře odladěný, taktická kamera za mě dává smysl a osobně jsem ji poměrně dost využíval, jednak pro udržování přehledu na bojišti a taky pro úkolování ostatních - jakkoli musím říct, že AI je na velice slušné úrovni a postavy se o sebe dovedou relativně slušně postarat. Zároveň ale musím dodat, že nemám rád pojetí boje a rozvoje bojových schopností postavené primárně na speciálních abilitách - ano, dává to tady naprosto smysl a je to udělané dobře.
Co už se příliš nepovedlo je UI inventáře a profilů postav, je tam znát, že hra šla ven i pro konzole a podobně jako ve Skyrimu se dělaly ústupky v neprospěch PC hráčů. edit Ale evidentně jde o dedikované UI pro PC, což je o to horší.
Předměty a loot mě příliš neoslovily, různá omezení vázaná na rasy, strašná spousta junku - to je takový klasický neduh mnoha RPG a DA:I není výjimkou.
Narativ a storytelling
Co Bioware umí sakra dobře je vykreslování vztahů mezi postavami a dialogy, já si prostě kompletní voiceover užívám, vím, je to drahé, ale když na to máte, neudělat to by byl hřích. Dialogový systém je, v limitech toho, co toto specifické pojetí nabízí, skutečně vychytaný. Občas se člověk rozčílí, když jím zvolené sousloví ve skutečnosti vyzní jinak, než jak to pochopil, ale díky tomu zasenemusíte číst šíleně moc textu a dialogy se zbytečně neprotahují.
Příběh vyvoleného, záchrana světa, démoni,...meh. Ale ono je to hrozně dobře nadesignované a implementované, takže ani odpůrci takových klišé to ve finále vlastně nevadí. Nicméně příběh pro mě byl vedlejší, více jsem si užíval vizuál, cutscény, dynamiku postav, romance a skvělý hudební doprovod.
Velké plus je pro mě extrémně rychlá a jednoduchá tvorba postavy - i když jsem milovník RPG, opravdu jsem nikdy neholdoval nahazování atributů, rozdělování bodíků, výběru přesvědčení a podobnému účetnictví. Tady je to fakt jednoduché a spíš se řeší kustomizace vzhledu.
World a level design
Teď za mě asi to nejhorší - DA:I není open world a není to ani lineární koridorovka (well,...). Loakce jsou sice opravdu krásně vizuálně zpracovány a např. Valammar v Hinterlands je opravdu impresivní, ale kvůli nutnosti nějak rozumně osekat velikost (už tak je obsahu ve hře co do míst, questů a rozlohy opravdu více než dost) jsou regiony poměrně sražené a věci jako tábor banditů vzdušnou čarou pouhý kousek od vašeho kempu, akorát že tam je teda kopec, na který nevylezete, dost nabourávají imerzi. Všechno je zkrátka dost nelogicky blízko (na druhou stranu uznávám, že roztaženější bych to nechtěl, protože i tak se mi při pohledu na umístění některých lokací na mapě často udělalo špatně z představy toho nekonečného utíkání tam a zpět). Stejně tak celkové pojetí toho, kam lze vyšplhat a kam ne občas postrádá konzistenci a produkuje wtf momenty. A jakkoli se to snaží level design regionů tu méně tu více maskovat, jsou to vlastně takové volnější koridory, která vám sice nějakou svobodu dávají, akorát že vůbec.
Závěr
Inkvizice je zkrátka řemeslně poctivá práce, moderní RPG, které oslovilo poměrně pestrou hráčskou základnu a dává agency a inkluzi minoritám. Je to zábavná hra, která má potenciál oslovit i řekněme více hardcore hráče, dokážou-li přehlédnout ty slabší místa a aspekty.
Jedna z prvních myšlenek během první hodiny hraní se zcela ztotožňuje s tím, co tady napsali už jiní: je to takový Mass Effect Andromeda ve fantasy settingu.
Vysoké hodnocení ode mě je tak zejména za to technické zpracování a vše, co vývojáři udělali skvěle. Pokud bych měl dát větší prostor osobnímu vkusu, asi bych se blížil více aktuálnímu průměrnému hodnocení, ale to by vůči autorům nebylo fér, protože hra mě skutečně dost dlouho bavila a užíval jsem si ji.
Jsem samozřejmě zvědavý, jaký bude Dreadwolf, už jen proto, že studio v mezičase opustila řada klíčových osobností, které měly na podobu série Dragon Age nezanedbatelný vliv.
The Invincible
Pro: Kvalitně zpracovaný gameplay, narrative design, combat, dialogy, vizuál, hudba
Proti: Level design, UI inventáře a character sheetu, přílišná gamifikace zážitku, nudné a zbytečné sidequesty