Kultura

@AlieN (16.03.2026 00:32): každoročně to dávají v Bio Oko, jak pásmo hraných tak animovaných. Letos jsem na to úplně zapomněl...děkuju za připomenutí.
Letos 25.3. ! což nemůžu, ku.va, proč musím každý den pracovat minimálně do sedmi, pak nic nestihnu...

jo stihnu, ony jsou hraný až od 20.30

@Drolin (16.03.2026 12:32): Sydney bych toho oscara taky dal, kvůli prsům, si to zaslouží

a Oscara za hudbu nakonec Hříšníci...

chudák Johnny, ale vyhrál další můj desítkový OST, takže musím být spokojený. A výhra Sinners kompenzuje ten trapas, že nevyhráli píseň a místo toho ten kpop...

Bych dal píseň Sinners a hudbu One Battle a bylo by :-)

@AlieN (11.03.2026 09:25): jo, to se sluší dodat, že já z těch filmů viděl zatím jen Jednu bitvu za druhou, tak u těch ostatních nedovedu posoudit, jak fungují s filmem.
Ale obvykle mě to zklame. Třeba v Jedné bitvě mám moc rád track Baby Charlene, který má sice ve filmu důležitou úlohu, ale první minutu není vůbec slyšet přes hluky, a to mě pak štve :-)

Věnoval jsem jsem teď asi 5 týdnů velmi poctivému naposlouchávání nominovaných soundtracků na Oscary, tak se toužím o to s vámi podělit.
Jsem totiž dost nadšenej (po 20 letech ustavičné kritiky). Už loni jsem byl velmi spokojen a letošek mi dává naději na dobré zítřky.
Všech pět soundtracků má jedno společné. Nebojí se toho. Skoro ve všech jsou momenty, které by podle mě ještě před deseti patnácti lety neprošly. Ale zároveň mají všechny svoje háčky, kdy se to zase poslouchá velmi příjemně. Vlastně všechny do jednoho přišly s velmi výrazným reprezentativním hlavním tématem, který si člověk zapamatuje a obecně jsou dost pestré.

Alexander Desplat - Frankenstein - 8/10 - Desplat pro mě je už asi dvě desetiletí zárukou kvality a v podstatě pokračovatelem té nejlepší tradice. Zatímco když dělal Grandhotel Budapešť nebo Královu řeč, byla jeho lehká melodická hudba svěžím vánkem ve vší té hutné Zimmerovštině. V akutálním výběru je vlastně už tím největším dinosaurem. Je to velmi melodické, hitové, tradiční. Asi nejvíc pohodový soundtrack z těch pěti. Trochu moc dlouhý, ale tím jak je to lehká hudba, tak se to ještě dá. Je to taky klasický soundtrack v tom smyslu, že mele několik témat a nejsou ty skladby tak jasně ohraničené a samostatné, jako v dalších OST.

Jerskin Fendrix - Bugonia: 9/10 - Neskutečně super úlet. Extrémně pestré, extrémně hravé a pak do toho hodí vidle s "Řekni kde ty kytky jsou". Pro mě je tenhle počin vlastně takovým ideálním příkladem, kam bych si představoval, že by filmová hudba "měla" směřovat.

Max Richter - Hamnet: 6/10: tohle mě zaujalo nejméně. Hodně ambientní. Mám pocit, že to má dvě hodiny a ono jen hodinu. Na začátku to zní jak taková unavená Lenka Dusilová, to pro mě bylo ještě dost nadějné, ale pak je to nuda za mě. Je tam jeden zajímavý nápad. Vrcholem alba je Richterova 20 let stará skladba On the Nature of Daylight, která je v podstatě výjimečným dílem vážné hudby, protože od Šavlového tance, třetí symfonie Henryka Góreckého nebo Spiegel im Spiegel od Pärta, je to zase nějaký hit vážné hudby (pokud teda nebudu počítat Einaudiho nebo Yirumu, jakože nepočítám), který lidi aspoň trochu znají. Pärtovi je to nejblíže. Ale je to trochu podfuk, do tohohle soundtracku to jakoby nepatří (ale to nebylo Richterovo rozhodnutí)

říkal jsem, to bude těžké rozhodnout se mezi Frankensteinem a Bugonií a pak přišly na řadu zbývající dva soundtracky

Johny Greenwood - One Battle After Another: 10/10 - jako já miluju Radiohead už někdy od roku 1997, ale filmovou tvorbu Johnnyho jsem viděl přecijen trochu skrz prsty. V Až na krev nebo v Niti z přízraků mě vyloženě hudba rušila, i když sama o sobě byla fajn. Co ale předved Johnny tentokrát, to je geniální. Momenty jak z Planety opic (1968) střídají hitovky jak od Radiohead (a jakože by byl nový materiál už teda fakt potřeba). Má to konečně taky normální délku alba. Tohle je vyloženě vhodný soundtrack pro lidi, co neradi soundtracky. Opravdu to přetéká nápady.

Ludwig Göransson - Sinners: 10/10: a když už jsem začal tvrdit, že One Battle After Another je soundtrack desetiletí, zaposlouchal jsem se další týden do Sinners. Už jsem předtím slyšel skvělou píseň, která byla nominovaná. Ale to jsem netušil, že i soundtrack je boží. Navíc jsem Ludwigovi nějak extra nevěřil. Považoval jsem ho za někoho, kdo se tak trochu svezl s úspěchem Jóhanna Jóhannssona, ale musím to tedy přehodnotit.
Tohle je zase soundtrack nejen pro ty, co neradi soundtracky, ale je to vyloženě metalový soundtrack. Totální překvapení. Samozřejmě ne všechno je metal, ale v jedné písničce hostuje i Lars Ulrich z Metallicy. Ale to by samozřejmě na geniální soundtrack nestačilo. Je to zároveń skvělá kombinace s blues a country a to celé zabalené v klasicky hutné Göranssonově faktuře. Hlavní téma dost silné. Druhá půlka OST je jízda, což taky nebývá obvyklé. Většinou stačí poslechnout jen první song, tady by to byla chyba.

Takže fakt nevím, komu bych to dal. Snad jen, kdyby to dostal Richter, tak by mě to mrzelo a Desplat by byl krok zpět. Ale ti zbývající tři by si zasloužili oscara všichni.