Sport

Spartě to v pohárech šlo naposledy za Holoubka. Od té doby třikrát po sobě vypadli v prvním dvojzápase kvalifikace a počtvrté letos a loni a předloni nepostoupili ze skupiny El. Titul mají za posledních deset let jediný z jara 2014. Zde to není o změně trenéra, kádr je přinejlepším průměrný, pár hráčů lehce nadprůměrných. Co jsem za ty roky odpozoroval, defenzíva je strašná. Co standardka, to horor a velká šance inkasování. Hráčům balón vyloženě překáží, nehrají krajní beci a krajní záložníci. Chybí myšlenka ala Kanga nebo Dočkal. O gólmanech se snad ani nemá cenu bavit. Nitu s klidným srdcem propustí a nechají si taková propadla. Ten Holec snad nikdy nevybíhal na centry. A hlavně tým nejezdí po zadku. Hlavně, že mají kérky jak muklové, srdíčka na sociálních sítích a fackují se tortilami. Kdyby si raději přidávali po tréninku. Arogance a sebevědomé kecy jim jdou, ale skutek utek.

V prvé řadě by si měli všichni přiznat, že jejich hegemonie už je dávno pryč. Oni žijí v bublině úspěchů minulosti, na které se ale nehraje. Otázka je, zdali současné vedení vůbec stojí o sportovní úspěchy. Přijde mi, že si ze současného stavu udělali výnosný business, který jim slepě platí ti odspodu. Že jim stačí výsledky posledních let. Impuls ke změně by měl přijít právě od fandů tím, že nastane hromadný masivní bojkot. Nekupovat permice, suvenýry, nic, ignorovat dění v klubu. Ale toto není reálné, protože jsou lidi, kteří si bez Sparty nedovedou představit jediný den svého života. Tomu Dánovi dávám měsíc, maximálně dva.