One must fall(OMF) byla jedna z mála bojovek, která se dostala na pc a celkem jednoznačně se na zdejší chudé bojovkové scéně stala na mnoho let králem (podle mnohých dosud nesesazeným). Grafika patřila svého času k absolutní špičce, koukatelná je i nyní. Horší to je se zvukovou stránkou, která neskýtá pro dnešní uši moc potěšení. Hra má chytlavé hudební skladby, bohužel už v technicky hodně zastaralé podobě.

OMF má, na rozdíl od ostatních pc bojovek, vysvětlení, proč se vlastně bojuje, pěkný interface a takovou omáčku okolo. Vaše dovednosti jsou dané nejen výběrem robota, ale také jeho pilota. V turnajovém módu potom můžete robota vylepšovat a kupovat už lepší nové modely (bojím se to nazvat RPG systémem). Po každém zápase je komentář jako z televizní sportovní rubriky, kde se popíše zápas, ze začátku zábavné.

Ovládání je prosté, šipky a dvě tlačítka. Jejich kombinací můžete dosáhnout různých komb. Každý robot a hráč má jiné slabiny, výhody a zvláštní pohyby. Jsou zde i různá destruktivní zakončení a skryté postavy a stroje. Arény jsou také odlišné, některé mají i různé nástrahy, takže hrozí zranění nejen od protivníka ale i od nich.

Hra je čistě bojová RTS z prostředí americké občanské války. Na výběr tak máte pouze mezi Unií a Konfederací. Jednotky, nepočítám-li nebojující velitele, jsou pouze pluky pěšáků, jezdců či děl. Hra byla tak především o tom využít terénu, formací a přečíslení (nejlépe obklíčení). Cílem bylo získat/udržet si pozice na mapě s co nejmenším množstvím ztrát.

Technická složka hry byla téměř dokonalá, výborná grafika, věrné zvuky (střelba, trubka,..) a pěkný dabing včetně rozkazů. Menu, interface, brífing a vůbec celé zpracování byly velmi vkusné a atmosférické. Nastavitelná obtížnost umožňovala hru jak nováčkům, tak zkušeným matadorům. Součástí byl i tutorial, který vás základní pohyb a zásady naučil.

Bitvy samotné byly moc povedené, AI soupeře jednalo s rozumem a nenechalo hráčovi nic zadarmo. Obě strany začínaly někde rozmístěné. Někdy byly jednotlivé armády rozdělené, pokud jste je chtěli spojit nebo právě využít sevření k výhodě už bylo jen na vás. Každopádně vždy přes samotným střetem bylo třeba své jednotky výhodně rozmístit, nejčastěji na okraje lesů nebo na kopec. (ne vždy to tak šlo). Často bylo třeba i za cenu větších ztrát zariskovat a pokoušet se udržet výhodné místo vůči přesile či se riskantně pokusit o probojování bez jednotek vzadu.

Příkazů bylo několik, od odpočinkové chůze až po úprk či zteč. Ztrátami a únavou se snižovala morálka, dobré tak bylo mít velitele poblíž a často střídat regimenty v první linii. Naopak jste si častým bojem jednotky cvičili. Mnohdy přicházely oběma stranám ještě v průběhu boje posily, což byl další strategický prvek který šel využít a přidával na atmosféře. Mnohdy jste z posledních sil drželi daný kopeček a hltali zprávy kde ten generál s posilami je.

Gettysburg tak využíval mnoha prvků (zkušenosti, morálka), které tehdy mnoho jiných RTS nevyužívala. Technické provedení bylo dokonalé. Téma občanské války a čistě vedení bitev však nemusí sednout každému.

Zatímco předcházející 3 ročníky šly pořád směrem k větší rychlosti a "arkádovosti" zápasu, ročník 2002 šel jinou cestou.

Nová Fifa se výrazně zpomalila a dá se říci že i ztížila. Přihrávky už nebyly jen o zmáčknutí tlačítka, určovala se jejich prudkost i směr. Také střely nešly vždy do šibenice, ale mnohdy vedle. Kličky už nebyly samozřejmou cestou k překonání soupeře, naopak jejich nadměrné užívání vedlo ke ztrátě míče. Výrazným prvkem k překonání obrany se vedle maximálního využití přihrávek staly narážečky, se kterými se s trochou umu mohl probít k brance i obránce (i když to dalo opravdovou rychtu).

Příprava na 2002 FIFA World Cup znamenala výrazný nárust reprezentačních týmů, i když řada z nich měla třeba místo jmen pouze čísla. V tomto ročníku jste si totiž mohli zahrát celkem zábavnou kvalifikaci na MS, vítězstvím v ní se vám aspoň odemkla kontinentální soutěž (např. Euro), samotné MS však nikoliv. S množstvím lig se tak i soupiskově jednalo o pořádně silný ročník. Zůstal perfektní in-game editor a pěkná hudba (např. Gorillaz), tady bych fakt uvítal něco vostřejšího co mělo NHL 2002

Bohužel tu byly i minusy. I když hráč měl nové možnosti v zápase, soupeř bohužel tyto možnosti nevyužíval. Soupeř téměř nepoužíval narážečky, hráči si nijak nenabíhali a když byli sami před brankářem tak celkem často zase vraceli zpět záložníkům. Debilita AI v enginu se naplno projevila Total Club Manager 2003, který používal engine fify bez zásahu hráče. Dalším minusem byly soupisky, méně známé reprezentace neměly ani vymyšlené jména, vyfasovaly rovnou jenom čísla. Skilly i nejznámějších hráčů byly mnohdy podivné. Z těchto důvodu dával mnohdy (pořád parádní) editor dost zabrat. Grafika se mi zdála docela mdlá, především trávník a samotný styl časomíry/menu se mi moc nelíbil. Také se objevilo mnoho ukazatelů spojených s manuálním přihráváním, ty někdy dosti rušily hru (šlo je samozřejmě vypnout, ale na úkor hratelnosti).

Fifa 2002 byla tak dosti rozporuplným dílem, který mi však osobně byl nejsympatičtějším pokusem od FIFA: Road to the World Cup 98. 2002 nabízela větší důraz na realismus, v mnohém však zůstala na začátku nebo na půl cesty. Pokud by následující ročník šel v jejích stopách a nebyl zase úplně jiný, dost možná by nebyl nástup série PES na pc tak razantní.

***EDIT:Po nostalgickém znovuzahrání musím ocenit neuvěřitelnou atmosféru danou různými vlajkami a chorály, kterou mohou nové PESy a Fify pouze závidět. Naopak musím ještě jednou pohanět AI, neuvěřitelně přesné přihrávky vzduchem útočníkům do šance jsou otravné a nerealistické. To má také za následek, že soupeř má vždy vysoké procento držení míče.

Polda byl svého času v ČR zjevení. Podle kritiků by se v zahraničí tento titul vůbec neprosadil, ale to přece vůbec nemusel ani nechtěl! Nesporným plusem, který někteří přezíravci opomíjejí, bylo to že se jednalo o českou hru určenou českému publiku - s českými reáliemi, povahou a humorem. Polda tak naplnil to co žádná, byť sebelepší, zahraniční hra nemohla uspokojit.

Grafika je velmi pěkná a zároveň není jen tak okopčená z úspěšných zahraničních titulů. Je zcela koukatelná i dnes, po 13 letech. Zvláště Pankrác je v jedničce velmi pěkně vyveden. Hudbu si dosud pamatuji, což se o řadě jiných hrách říct nedá, takže také chválím. Dabing byl jeden z prvních a nemohl být vyveden lépe. Humor samozřejmě nesedne každému, ale mě bavil i když jsem se přímo nechechtal.

Hra měla několik nedostatků, avšak nikterak v adventurách vzácných. Řešení byla mnohdy dost nelogická, někdy se řešilo všechno na všechno, jinde se zase něco pohnulo až když jste postoupili jinde. Nesouhlasím však s tím že by obtížnost byla nelidská, hru jsem dohrál bez návodu.

Velice si Poldy vážím a pokládám ho za nejlepší hru kterou kdy Zima Software produkovala. První díl mě především dostal svou grafikou a prostředím - hra podle mého měla specifickou maloměstskou atmosféru, ostatní Poldové už mě příliš nelákali jak pojetím okolí tak pojetím Pankráce. I když za 99 korun všechno, šup do obchodu:)

Tato Fifa byla mnohem dynamičtější než předcházející díl a přinesla řadu zlepšení popsaných v popisu. Míč byl přesně u nohy, mačkáním CTRL a ALT jste se lehce zbavili soupeře, přihrávky nepřirozeně přesné a rychlé a hra pěkně odsýpala.

Zůstal zachovaný asi tehdy nejrozumnější systém zahrávání standardek, tedy pěkná šipka se kterou jste mohli dělat falše, krátké i dlouhé obloučky. Postupně tento výborný systém začal degenerovat přes velkou tlustou šipku(2001) až k "standardmetru" (2003).

Musím říci, že přes všechny inovace se mi WC 98 líbila víc, 99ka byla taková Fifa na steroidech, tempo mi nevyhovovalo, přihrávání mi připadalo mnohem sofistikovanější v předcházejícím díle a i atmosféra 98čky byla pro mě o stupeň lepší. Přesto chápu, proč má své fanoušky.

Herní zpracování pátého dílu Harryho Pottera se podle mého povedlo.

První, co bych chtěl vyzdvihnout je český dabing. Ačkoliv ne všechny postavy mluví stejným hlasem jako ve filmu, rozhodně čeština výrazně prospěla atmosféře. Přeci jen Harry Potter by měl být především pro děti a tak by měla česká vydavatelství vždy češtinu zpracovat.

Další, co bych chtěl vyzdvihnout je velmi věrné zpracování prostředí. Jen se tak pohybovat po Bradavicích je v této hře skutečné potěšení, člověk poznává jednotlivá zákoutí a může si i jednotlivá místa reprodukovat. To je dané také téměř dokonalou grafikou.

Bradavice jsou prošpikované zkratkami. Tyto chodby však kryjí portréty, které je uvolní teprve až splníte jejich hádanku. Obtížnost hádanek je celkem vyvážená - některé jsou triviální, ale většina potřebuje hodně soustředění a někdy i umu.

Co se týče ovládání, hráč se pohybuje kombinací myši a šipek, každé místo má svou kameru (stejně jako například Alone in the Dark). Tento systém má téměř v každé hře své mouchy jako jsou špatně postavené kamery kde málo vidíte co se děje, nicméně v HP je jich celkem minimum. Vedle pohybu hlavně zaměřujete předměty a děláte na ně kouzla. Kouzla se zde vyvolávají pohybem myši, což je sice nápadité ale přináší řadu komplikací pro ty méně dovedné jako jsem já. Kvedlání myší lze ještě nahradit šipkami, ale pěkné oblouky už jsou docela problém a potřebují dosti cviku.

Co se týče miniher, byl jsem spíše zklamán - není zde Fanfrnpál, Harry Potter and the Half-Blood Prince má i velice pěkně zpracované míchání lektvarů.

Během hry především budujete Fénixův řád tím, že plníte úkoly pro jednotlivé spolužáky, aby se k vám ten který přidal, tu a tam taky musíte splnit přípravu na zkoušky NKÚ. Každý úkol je specifický, je však u něj téměř vždy potřeba kouzlení.

Samotná dějová linie není nijak závratná co do obsahu nebo délky, svět je však opravdu detailní a skrývá mnoho zajímavých zákoutí vhodných ke zkoumání a hledání bonusů.

Všechny výtky k singleplayeru jsou správné, jenže je potřeba připomenout jeden základní fakt - NWN byla odzačátku prezentována jako hlavně multiplayerová záležitost, jehož hlavní devizou je vytváření vlastního dobrodružství. I kvůli tomu hra nemohla ani nechtěla být nástupcem Baldur's Gate II: Shadows of Amn, ačkoliv bych si to nejen já přál;)

Neúspěch hry by byl patrný, pokud by hra byla po roce mrtvá a bez komunity. Nestalo se, pořád se v ní vytvářejí offline dobrodružství a hraje se online. V tomto ohledu se jedná o výjimečný úspěch.

Singleplayer mohl být bezpochyby lepší a mohl lépe přilákat davy...bohužel příběh je omšelý, a hra v jednom, i když s henchmanem, neskrývá žádný strategický potenciál podobný hrám v infinity enginu. Grafika není úplně top. Ovšem genericky vytvářená prostředí nikdy nemůžou být stejně kvalitní jako ty manuálně vytvářená. Některé efekty se světlem a stínem jsou však na svou dobu ojedinělé. Za zvuky a hudbu se hra stydět nemusí, možná se melodie tolik nezaryje do mozku jako BG, stále je to však atmosférická hudba.

Základem RPG je kvalitní vývoj postavy. Zde opravdu NWN patří k absolutní špičce. Možným problémem však je, že jisté vlastnosti využijete na všech možných mapách, jiné jsou však už dost specifické a dobrodružství tak musí patřit k těm opravdu vypiplaným aby bylo možné všechny vlastnosti adekvátně využít. Ovládání je příjemné, hra nesklouzává k akčnímu pojetí - vše je zde na tahy i když realtimově.

Editovací možnosti zde jsou opravdu nevídané, znám i pár lidí co hru nikdy fakticky nehráli, jen si vytvářejí své vlastní dobrodružství a kochají se s ním:)

Oba pozdější plnohodné datadisky (Neverwinter Nights: Hordes of the Underdark a Neverwinter Nights: Shadows of Undrentide) Základní hru výrazně zlepšují a i singleplayer je zde zábavnější;)

Suma sumárum NWN byla ve své době ojedinělá díky svému skvělému editoru a i proto si zaslouží respekt. I když kdyby měl infinity engine pěkný user-friendly editor tak by se možná vlk nažral a koza zůstala celá.

Nepatřím mezi fanoušky této hry, ale myslím že mám u této série své odehráno. Jedničku jako, ehm, záložní kopii, ehm, jsem sehnal kdysi sám a brzy se stala oblíbenou hrou mé mámy, která potom vesele skupovávala další díly a hlavně obrovské množství datadisků.

Základ hry zůstal stejný, tedy vytvořit si své alter ego případně jeho pár kamarádů, vystavět mu základní dům, sehnat pro něj práci, nakoupit vybavení které ulehčí naplňování jeho potřeb a postupně s ním i postupovat v kariéře, získat přátele a pozdějí i založit s jiným panďulákem rodinu. Takže takové vypiplané Tamagoči, jestli si tu hračku od trhovců ještě někdo pamatujete...

Jak se mi Simové hrají? Vždy když jsem nainstaloval hru a rozehrál ji tak jsem se dostal do ráže. Zezačátku, navíc když ještě nemáte dostatek zkušenosti, se snažíte hlavně přežít. Volný čas přichází, až když získáte v práci dostatek peněz na základní vybavení. Poté přichází honba za zlepšením všech skillů, získáním maximálního vztahu s vybranými "simy" a dosáhnutí vrcholu kariéry. A potom už pro mě přichází víceméně nuda, jakmile dosáhnu cílů, už "nebojuju o přežíti" tak se pro mě hra stává spíše stereotypní klikačkou.

Když už jsem zmínil, že tuto hru hraje moje máma, pro kterou je to mimo RPGčka hlavní láska, tak ta se jedním simíkem nebo jeho rodinou nespokojí. Snaží se celou vesnici zlikvidovat a zaplnit svými vytvořenými simíky. Zcela politicky nekorektně vyvražďuje jiné rasy i méně pěkné postavičky, ve dvojce na to měla dokonce speciální hřbitov s bazénem bez schůdků. Své postavy zcela řídí a nemůžou udělat téměř svobodný krok, obléká je do takových šatů, které barevné ladí s tapetami v bytě, stejně tak zařizuje i samotný dům odpovídajícím nábytkem.

Je asi zbytečné popisovat detaily hraní simů, tak se zaměřím špíše na srovnání s předcházejícími díly:

Obsahově zde nejsou zahrnuté věci co měly jednička a dvojka s datadisky. Je tedy téměř jisté, že se firma pokusí i nadále dolovat peníze z dalších rozšíření, místo toho aby vytvořili hotovou hru. Tento postup není až tak překvapivý, stejně tak se postupovalo v jedničce a dvojce.

Oba jsme se shodli, že to hlavní, co trojka přináší, je konec nahrávacích obrazovek. Dvojka s datadisky byla velmi dobrá hra, nicméně každý výlet mimo domov znamenal nahrávací obrazovku s taxíkem nebo autem. To bylo velice zdlouhavé, zvláště na ne úplně hvězdných strojích.

Graficky se hra viditelně nezlepšila, na druhou stranu tím, že můžete téměř do celého města, tak je grafika super. Hra je výborně optimalizovaná, ta základní verze fičí možná ještě lépe než dvojka s datadisky. Co do stylu je hra dětinská, ve trojce vypadají dospělí ještě více jako mimina než ve dvojce. Moji mámu dlouhodobě rozčiluje to, že ženy a chlapi mají stejnou výšku.

Co do zvuků a hudby nelze víceméně nic vytknout, trojka nijak nevybočuje ze směru, kterým šla jednička a dvojka. Můžete si ladit různé stanice, simíci v konverzaci žvatlají, když je nějaký problém tak vám zvukový signál dá vědět.

Zásadní změnou je vývoj. Vývojem rozumím to, jak se budou vyvíjet další rodiny, jak budou stárnout atd. Buď ho paušálně vypnete nebo zapnete. Při vypnutí bohužel dochází ke stagnaci, zatímco při zapnutí se zase dějí věci. Mně osobně to nevadí, ať si okolo lidi umírají a množí se, já hraji pořád se svým simíkem či jeho rodinou. Horší to má máma, která odehraje u jedné domácnosti dva dny a potom nevěřicně zírá u druhé rodiny jak v druhé domácnosti chlapíkovi umřela žena, naopak získal homosexuální vztah s Pavlem a místo truchlení někde sehnal dvě děti, které nemají v rodokmenu ani maminku (vzpomínáte na Simorosty? Jinak si to nedovedu vysvětlit...) . Tohle mě docela překvapuje, že v EA nikoho tyhle podivnosti netrkly, případně si mysleli, že to vadit nebude.

Hru jsem opravdu silně hrál téměř týden, potom mě to ještě za života mého "simíka" náhle přestalo bavit. Máma se také po měsíci vrátila ke dvojce, s datadisky je přeci jen obsahově daleko bohatší. Celkově tedy tento díl má podobně (omluvte mě případně za nemístné srovnávání) jako Mafia II dobrý základ, ale obsahově velmi zklamal.

Tato hra byla primitivní, graficky ani zvukově nezářila. Minihry měly různou úroveň a obtížnost, jednoznačně nejzábavnější ale také nejtěžší bylo shazování žárovek z letadla.

Pro škodolibé kladení pastí se mi přeci jen více líbilo Home Alone. Tom a Jerry byly zabavní tak na dvě tři hry denně.

Total Club Manager tehdy hodil sérii Championship Manager hozenou rukavici. Zatímco CM se soustředil především na trenérství a nákupy, TCM přinesl řadu sereptiček, jako je grafické zpracování, hledání sponzorů, vylepšování všeho možného včetně samotného soukromí manažera. Hra měla pro mnohé mnohem atraktivnější interface než CM a celkově působila graficky vypiplanějším dojmem.

Proklamované největší eso v rukávu, 3D zpracování zápasu, se bohužel stalo zároveň i Černým Petrem. Engine totiž nebyl o nic sofistikovanější než předcházející díl Fify. Jako hráči Fify jste mohli své hráče řídit a udávat tak hře svůj ráz, AI soupeře tak byla trochu skrytá. Tady se však objevila zcela na odiv a zápas tak vypadal jako všechno jen ne simulace fotbalu. Hráči z nebezpečných pozic vraceli zpátky obloučkem obráncům, ignorovali volné prostory, atd. Bylo jasně vidět, že taktická nastavení mají velmi sekundární úlohu. Upřímně, kdoví jak to tehdy bylo u CM - jisté je to, že to za textovým popisem dokázal velmi dobře skrýt. Naštěstí tu bylo ještě tradiční textové zobrazení a "rychlosimulace", avšak fakt že v jednom vždy padalo mnohem více gólů než ve druhém však ještě více ukazoval, že je více méně všechno o spočtení sil a náhodném výsledku.

Zlepšování hráčů a jejich trénink bylo primitivní ale vcelku zábavný díky tomu, že zlepšování hráče bylo velmi rychlé. Přestupy byly často velice nesmyslné, nebyl problém získat do své Horní-Dolní největší esa. Databáze hráčů byla ve své době na úrovni, i když samozřejmě opomíjela ligy na východ od Německa. Ty však šly velice dobře upravovat.

Celkově vzato TCM zaútočil ve správnou dobu, kdy série CM byla ve stagnaci a urval si tak řadu fanoušků. Především pro nové manažery představovala jednodušší a přátelštější prostředí, více voleb (i když mnohdy iluzorních) a na manažer nevídanou grafiku.

Popis hry je téměř všeříkající, přesto zkusím přidat něco ze svýho.
Hra, aspoň tento díl, je podle mého duchovním předchůdcem série Heroes of Might and Magic. Předchůdcem je možná trochu shazující slovo, protože série Warlords je stále dosti opěvovaná a ve freeware se dělá spoustu jejích remaků.

Dosud si pamatuji jak mě kamarád, současný velký fanoušek série HOMAM zlanařil na hraní této gamesy na své 286. Hra byla celkem prostinká, i tak ale ten systém byl velice návykový. A podobné pocity jsem poté zažíval právě až s HOMAM.

Hra byla z prvních strategiích, které měly dynamickou "minimapu" (uvozovky dávám protože "minimapa" zabírala třetinu obrazovky). Ta byla použitá jak u Sid Meier's Civilization, tak se používá dodnes téměř ve všech strategiích.

Hratelnost byla neuvěřitelná když jste hráli s lidským protivníkem. Bohužel jste málokdy dohráli, protože nebyla žádná mlha nebo současné tahy - musely být viděny všechny tahy protivníků, potom přišel na řadu kamarád(i) a potom teprve vy. Hra byla tak dosti zdlouhavá.

Dnes asi lze hrát pouze z nostalgie nebo ze zajímavosti - stejný koncept hry můžeme vidět u mnoha nových kousků

Alley Cat, v mém okolí spíše důvěrně známá jako "Kočka", je asi nejstarší hra, kterou jsem kdy hrál. Hra sice ukazuje jako cíl pouhé políbení, ovšem zobrazení bonusových koťat ukazuje méně nevinné ambice kocoura.

K tomu, aby náš chlípník dosáhl cíle, není zas tak moc třeba. Hra má několik stupňů obtížnosti, což rozhodně nebylo zvykem, a kocour má i pár kočičích životů. S přibývající obtížností se překážky zvyšují dosti drasticky. Smějete se? Až bude na šňůrách asi stejně oblečení jako ve vesnicí domorodců v Amazonii tak si povíme.

Kocour sbírá body k cíli plněním řady miniúkolů, ke kterým se dostane skočením do příslušného okna. Tyto miniúkoly jsou docela nápadité - pití mlíčka mezi rozzuřenými hafany, chycení rybky mezi elektrickými úhoři, chycení brkouna v kleci, atd...při skocích trochu frustruje nulová tolerance, skočíte prostě vždy stejně, když o milimetr minete záclonu tak ji prostě minete.

Hra je v malém rozlišení a málo barvách, o to víc však překvapí, jak může být roztomilá. Úvodní znělka se jen tak nezapomene, každý kdo hru tehdy hrál tak vám melodii bez problému zabrouká.

Husita byla opravdu veskrze průměrná hra. Stejně jako Paranoia! byla vykrádačkou Dune II: Battle for Arrakis, tak Husita byl jednoznančně vykrádačkou Warcraft II: Tides of Darkness. Invence byla jen taková, že místo lidí a orků proti sobě bojují husité a křižáci. Obsahově nic navíc než mapy s dvěma bojujícími stranami, 4 roky po vydání prvního warcraftu dosti smutné.

Technicky ovšem šlo o pěkný počin, grafika i hudba šly pěkně s dobou, v tomhle ohledu se hra neměla za nic stydět. Právě díky tomu, že je hra česká jsem mnohé odpustil, má hlavní vzpomínka je jak bylo možno s jednotkou kliknout na studnu a panák už jenom zahučel s výkřikem dolů :)

Hra nabízela mnoho možností, na svou dobu nevídaných.

Graficky ve své době neměla hra v rámci hokeje konkurenci, dnes však už samozřejmě málokoho osloví. Čím naopak hra překvapí je fakt, že obsahuje téměř všechno co novější NHLka - únava a tedy i střídání řad, odvolání brankáře, bohaté taktické změny (jednotlivé hráče šlo stavět do různých soupisek i taktických rozestavení) i osobní souboje.

Velice zajímavé byly právě souboje a střelba, které měly zvláštní obrazovku. Zvukově už to bylo horší, nicméně znělky byly opravdu skoro stejné jako slyšíme dnes. Výborný byl ingame editor kde šlo nejen měnit názvy hráčů, ale i názvy týmů(!), takže šlo z NHL udělat extraligu, mistrovství světa nebo všechno co jste chtěli...

Bohužel hra měla i několik mínusů. Menu hry je nepěkné a bez nápadu, to co však vás trkne asi víc je fakt, že proti sobě hraje furt zelený tým s červeným. Jednoduše na ostatní barvy se nedostalo, btw na NHL tým hrající v zeleném si nějak nevzpomínám...

Hráči se na hřišti motají dosti podivně, často se dostanete do brejku aniž by jste vyvinuli jakékoliv úsilí. Zároveň však brejk není nějaká zvláštní výhoda, střílíte na brankáře stejně z brejku jako z 20 metrů přes 5 hráčů pokud vyžijete in-game pohled. Střílet lze i bez přesunu do "3d pohledu", když akorát puk dloubnete k brankáři. Když jste trochu zkušenější, tak právě s tímto můžete dávat velmi lehké góly. Naopak bránit můžete s hráčem, který má pořád připravenou hokejku na krosček a kosí protivníky po řadách bez jakéhokoliv rychlostního omezení...

Hra se tak časem stává velice lehkou a stereotypní. Znovuhratelnost může výrazně zvýšit hra ve dvou hráčích.

Fifa 2003 přinesla sérii překvapivé překopání. Dá se říci, že rozdíl mezi 2002 a 2003 byl asi podobný, jako mezi 98 a 99. Hra je výrazně dynamičtější a efektnější.

"Intro" zápasu ale i cut-scény byly opravdu výborné. Poprvé se zde opravdu využily licence na plný obrátky, a tak jste na začátku zápasu mohli vidět na trávníku krásně promítnutá loga hrajících týmů a zblízka i přesné dresy a tváře fotbalistů. Publikum bylo stále placaté ale pěkně zakamuflované, s vlaječkama a konfetama. Bohužel si to vyžádalo i skokové zvýšení nároků, aspoň na mém tehdejším počítači byl rozdíl mezi WC 02 a tímto jasně patrný.

Už nebylo třeba nijak zvlášť vymezovat přihrávku, narážečky se staly docela zbytečnými. Na druhou stranu tady narozdíl například od 2001 nebyl jednoduchý trik jak přímo překonat obránce, chtělo to prostě sofistikovanější pohyb nebo přihrávky. Dobře byly vidět skilly hráčů.

Grafické hody však bohužel hodně znehodnotilo chování hráčů na hřišti. Nový systém zřejmě nebyl dostatečně vyzkoušen a tak docházelo k podivným situacím, kdy bránící hráč dělal vše pro to aby si nehlídal útočníka a zároveň minul přihrávku na něj. Míč už nedrží na kopačce jako přibitý, ale o to hůře to často vypadá. Všudypřítomné scripty jsou až příliš patrné a tak jsem měl velký pocit nepřirozenosti.

Hra bohužel neměla žádný ingame editor a tak jste si nemohli mnohdy podivné skilly a hráče upravit jinak, než externím editorem. Menu bylo na svou dobu v nízkém rozlišení a celkově nic moc.

Nebavil vás Tropico, nemáte na něj peníze nebo nezvládnete angličtinu? Nevadí, vaše tužby v češtině a v českých politicky nekorektních reálích (viz zákeřná Cigánie) naplní freeware hra Diktátor!

S popisem i hodnocením popkeca souhlasím, otázkou ovšem potom je, jak toto dílo které je remakem hodnotit? Diktátor není ani tak dokonalý technickým zpracováním jako nápadem a vtipností textů. Převod do Windows je chvályhodným činem, ale tu hlavní práci udělalo právě Victory Software (mimo jiné i autoři podobného hitu Playboy)

2000 byla herně takový mix mezi 1998 a 1999, paradoxně tím trošku ztratila v konkurenci k oběma. Nyní bych ji trochu s dneškem poučeného pohledu viděl jako typického zástupce, kde můžete vidět nádherně všechny plusy a minusy série z přelomu milénia. Proto spolu s nejlepším dílem série FIFA: Road to the World Cup 98 je zde nostalgie asi nejvyšší.

Jak hellhouse99 tak Jumas hru dobře zhodnotili. Výjimečné intro, skvělý jednoduchý editor, historické týmy, fotbalová atmosféra. Jen bych dodal že 2000vka byla graficky inovativním dílem a zajímavé byly i cheaty (například UFO které vám během zápasu unášelo postupně hráče). Bohužel jako u většiny Fif i zde přichází rychle stereotyp a časem se budete muset snažít vyhýbat situacím ze kterých vždy dáváte góly.

Co dodat k popisu hry? Tak především adventura byla slušným peklem kvůli svému technologickému zpracování. Nedokážu hodnotit, zda bylo ve své době standardní nebo ne. Každopádně jste se ve hře šipkami pohybovali po obrazovce a cokoliv dalšího, co jste chtěli udělat jste museli napsat (např.:open a door, take an apple, atd.). Pro neangličtináře opravdu křest ohněm, mnohdy jsem věděl přesně, co chci udělat, ale nedokázal jsem to textově vyjádřit tak, aby mi to program schválil. Často jsem měl také problém rozeznat o jakou věc vůbec jde, tedy jak ji pojmenovat. Už je zde tradiční přičítání bodů za jednotlivé akce, takže si můžete krásně počítat úspěšnost.

Hrál jsem všechny tři díly Huga (Hugo's House of Horrors; Hugo 2: Whodunit?; Hugo III: Jungle of Doom) ale spokojil jsem se vždy se 150+ body a utekl ze hry. Tak moc to tehdy bylo pro mě frustrující. Tehdy bylo těžší najít návod pro konkrétní hru než je dnes těžký najít návod na granát. Už tehdy to byla hra kterou málokdo dohrál, ale teď když to začnete hrát a dohrajete bez návodu tak budete patřit mezi ty nejukrutnější borce;)

Co se týče jednotlivých dílů, jednička je nejtradičnější a asi nejatmosféričtější. Trojka je zase podle mého výrazně jednodušší než předcházející díly, ale je tam mnohem bohatější prostředí (začínáte v džungli)

Nelze než souhlasit s THX. Jen bych dodal, že design úrovní je opravdu tragický, kdo by se bránil tomu, že hra je jenom zastaralá, tak ať se podívá na Doom, Hexen, Heretic, Decent atd. I ten starý Wolfenstein měl nápaditější úrovně. Zkoušel jsem to hrát v plus minus v době vzniku a už tehdy mě hra nezaujala.

Hra v zásadě pracuje se strachem ne nepodobným Aliens versus Predator, jen ve všem na výrazně nižší úrovni. Ze začátku zvuk kroků, ozývání skřeků zdálky a tu a tam mládě přichycené přes obrazovku vyděsí, bohužel to funguje jen několik prvních minut. Přeci jen pořád stejné klapání a stejný zvuky postupně stahují i atmosféru směrem dolů.

Musím nesouhlasit s hodnocením Caelose. 2001 byla podle mě rozhodně nejhorší.

Ano, jednoznačně hra šla graficky opravdu dopředu. Jenže zároveň také zavedla po několik dalších let se opakující komicky velký stehna a navoskovanost hráčů. Další velice nepříjemnou změnou bylo výrazné rozšíření šipky u rozehrávání standartek.

Jestliže byly předcházející díly o rychlých kombinacích, tady jste si úplně vystačili s jedním hráčem. Jednoduše jste rozehráli a potom už drželi jenom směr k brance a mačkali sprint a alt. Hráč potom dělal pořád zidanovky a dostal se úplně vždy úplně bez problému až sám před brankáře. V jakékoliv obtížnosti.

2001 tak byla hratelná opravdu jen, když jste si výrazně sami přidělávali překážky. A to nejen v absenci používání altu, ale také brzy v zákazu používání volejů, centrů, atd.... I tak však přišel velmi záhy stereotyp, takže mnoho hráčů se vrátila k předchozím, už zastaralým, dílům.

Soundtrack byl výrazně víc "techno" než předcházející a následující díly, ale udržel si tradiční úroveň.

Jediné, co lze jednoznačně pochválit, je ingame editor. Velmi jednoduchý a efektivní. Je ostudou, že v mnoha dalších dílech nebyl ani v této jednoduché podobě samozřejmostí a bylo mnohdy potřeba nesmyslných nahrávání a upravování databází externími programy.