Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Alone in the Dark

Infogrames •  Arrow Micro-Techs (FMT, PC98) •  Krisalis Software (3DO) •  Kung Fu Factory (iOS)
02.06.1992
1993
10.12.1993
03.08.1994
19.05.2014
82
113 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Alone in the Dark je první díl série hororových akčních trojrozměrných adventur, který vyšel již v roce 1992. Hra byla ve své době revoluční díky použití polygonových modelů pro hlavního hrdinu/hrdinku (na výběr byly dva charaktery, ale na hratelnost neměla volba žádný efekt) a některé předměty, stejně jako použití statických kamer do lokací. Hratelnost je velice podobná pozdějším titulům jako Resident Evil či Silent Hill, které se nechaly Alone in the Dark inspirovat.

Příběh pojednává o velkém domě jménem Derceto, o kterém se mluví jako o místě, kde straší. Žádný div, že se tam nedávno oběsil majitel, Jeremy Hartwood. Na místo přijíždí soukromé očko Edward Carnby (či Jeremyho vnučka Emily), dveře se tajemně zavřou a po chvíli hra začíná. V Dercetu opravdu straší a abyste se dostali ven, budete muset porazit či uprchnout před spoustou tajemných monster, od zombieků až po duchy či pavouky. Někteří nepřátelé ani nejdou zabít, musíte přijít na to, jak je přechytračit či kam jim utéct.

Hra je známa svojí hororovou atmosférou a inspirací tvorbou H. P. Lovecrafta, jehož některé knížky a odkazy na jeho dílo (Necronomicon, De Vermis Misteriis) lze v průběhu hraní objevit.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Alone in the Dark se uvádí jako žánrový předchůdce Resident Evil a jsou k tomu pádné důvody. Hra je akční adventura s hororovými prvky, s důrazem na slovo "akční". Děj se z většiny odehrává v jednom domě a na výběr je mužská i ženská postava. Bohužel netuším jestli se něčím liší. Mužského detektiva jsem na chvíli zkusil a pak ho vyměnil za ženu s jižanským přízvukem.

Hře by slušelo pomalé budování atmosféry a stupňování napětí, ale autoři se rozhodli pro rychlý nástup. Bubák mě napadl hned v první místnosti a nepřipraveného mě okamžitě zabil. Než jsem přišel na způsob obrany, opakovalo se to ještě několikrát. Boje jsou nedílná součást hry. Jsou časté, díky neohrabanému ovládání těžké a díky různým typům nepřátel variabilní. Zkraje hry jsem našel brokovnici a později revolver, ale nábojů je jen hrstka, takže jsem většinu střetnutí absolvoval nablízko. Alone in the Dark je survival s omezenými zdroji. Lékárničky jsem našel jen tři a náhradní náboje jen jedny.

Zvládnutí bitek je první složka úspěchu. Ta druhá je správná interakce s prostředím. Panství Derceto je prošpikované různorodými pastmi. Některé zabíjejí postupně, jiné bez pardonu. Adventury nejsou můj oblíbený žánr a tak jsem si předem vytiskl návod. Překvapivě jsem se do něho podíval jen dvakrát. Sebratelných předmětů není mnoho a jejich využití je relativně logické. Na mimózní mechaniky a absurdní postupy jsem naštěstí nenarazil. Některé problémy mají dvě řešení, případně se dají obejít. Nemám to potvrzené, ale myslím si, že se v určité oblasti uzavře cesta zpět. Pokud bych v té době neměl všechny propriety nutné k dohrání hry, nejspíš bych se ocitl ve slepém konci. Naštěstí mi změna prostředí dala jasně najevo, že se příběh překlápí do další části.

Alone in the Dark není přímo horor. Nestojí na lekačkách ani na prvoplánově krvelačných scénách. Má tísnivou a krásně strašidelnou atmosféru. Hru podkreslují skvělé zvuky a velice slušná hudba. Dojem dotvářejí písemnosti roztroušené různě po domě. Jejich přečtení není k dohrání nutné, ovšem byla by škoda je ignorovat, protože zejména ty od pána domu jsou výborně namluvené. Z jeho deníku je přímo cítit jak postupně přichází o příčetnost a propadá šílenství. Jeden griomár je namluven latinsky a jeho poslech je jedinečný zážitek. Zvlášť tedy proto, že mi po jeho dočtení nějaká neznámá síla zlomila páteř a hra skončila.

Grafika je poplatná době. Vypadá slušně a pokud vynechám hlavní postavu a nepřátele, tak i krásně. Kamera je statická, což občas pomáhá atmosféře, občas vylepšuje dojem z grafiky a občas vyloženě škodí. Některé úhly jsou zvolené tak nešikovně, že jsem chodil prakticky naslepo. Iritující je to zvlášť v jedné ze závěrečných pasáží, která připomíná level Tomb Raidera. Alone in the Dark není dlouhá hra. K cíli se dá dostat za hodinu a něco, ovšem když víte co dělat. Já jsem s ní strávil něco přes pět hodin.

Pro: atmosféra, zvuky a hudba, knihy a psané zápisky, řešení problémů je logické, dům skvěle vypadá

Proti: ovládání je těžkopádné, postava a nepřátelé vypadají ohyzdně, kamera občas škodí

+39
  • PC 95
Zakladatel žánru. Klasika. První strach u PC. 


Každý hráč, který si prošel devadesátkami tuhle hru zná, ti mladší o ní určitě slyšeli a pokud ne, tak určitě uslyší. Zakladatel žánru hororové akční hry, který z dnešního pohledu spíše hladí po duši vzpomínkami, než aby ničil nervy strachem. Přesto nikdy nezapomenu na den, kdy jsem hrál Alone in the Dark poprvé….


...Zapnul jsem svojí 386 s nestandardními 3 MB RAM a počkal až počítač naběhne. Rodiče ten večer byli u sousedů na návštěvě, ségra koukala vedle na bednu, a já si v pokojíku mohl konečně sednou k té husťárně. Petr říkal, když mi to kopíroval na moje diskety, že to je fakt masakr, tak jsem se těšil. Přeci jenom, vykosil jsem všechny nácky ve Wolfovi, takže to zas tak horké nebude, byl jsem slušně natrénovanej na cokoli.
Barák vypadá parádně, ta ruka v tom okně, jak mě něco sledovalo, jooo, laciný, ale dobrý. No jasně, za frajerem se zavřou hlavní dveře a teď určitě vyleze až na půdu a já budu muset dolů. No jasně, vylezl až na půdu a já budu muset dolů. Na pohodu. Tak jo, konečně mám ovládání pod kontrolou. Ty jo, totální 3Déčko, jako postavy trochu hranaté, ale fakt 3D. Masakr pokrok v tom vývoji. Si pamatuju na hry na Atárku - pravěk. Tohle je jiné kafe.
Příšera rozbila okno, to jsem se fakt lekl. Co mám dělat? Ty jo, mrtvej. Jsem z toho nějakej nesvůj. Aha, takže můžu dělat fight, push a jump. Co to je? Máám… Sakra, jsou u sousedů. Kde je ten anglický slovník?…… hmmmm. Bojovat, tlačit a skákat. Aha. Zkusím zatlačit tu skříň před to okno. Paráda, funguje to. Další příšera leze z podlahy poklopem. Mrtvej. Ty jo, ta atmoška je hodně krutá. Zkusím to Push na tu bednu a zablokuju ten otvor.
Paráda, už sem nemůžou, příšeráci. Ale mám z té hry divnej pocit. Dva nepřátelé a takhle těžké na začátku? A kde mám zbraň? Ty zvuky těch kroků, ty jsou nejvíc. Úplně to vrzání podlahy vnímám. Ježiši, jak jsem otevřel tu truhlu, to vrže až do morku kostí. Alespoň jsem tam ale našel tu brokovnici. Hele, nějaká knížka. Anglicky. To nedávám, ale beru s sebou, co když se hodí. Hezky udělanej houpací kůň. Push. Houpe se. Sám. Znepokojivě.
Jdu po schodech dolů, mám z těch zvuků fakt husí kůži. Ty schody zní jako staré dřevěné… schody. Další dveře. Hele, chodba. Kam asi vede? Mrtvej. Propadající se podlaha? Ty jo, tohle už nedávám…. Budu to hrát až bude světlo….


Když jsem Alone in the Dark zapnul poprvé jako dítě, tak mě ta hra tehdy takto dostala. Ne počtem zabitých nepřátel, ne zběsilou akcí, ale atmosférou, kterou budovala mistrně a pro mě zcela novátorským způsobem. Zvuky. Prostředím. A nutností přemýšlet. 

Najednou jsem musel přemýšlet proč nemůžu zabít daného nepřítele, jak ho překonat, jak projít určitou část hry. Zjištění, že obraz indiána, který po mě hází sekerou mohu přikrýt indiánskou dekou, čímž po mě obraz nemůže nic házet, ve mě vyvolal doslova nadšení. Stejně tak puštění desky mrtvým tanečníkům a proplétání se mezi nimi ve snaze získat klíč z krbu. Alone in the Dark se choval v podobných případech jako adventura, ale nebyla zde statičnost adventurám tak vlastní, ale kamera dynamicky měnila úhel záběru jak jsem se pohyboval, hudba se přizpůsobovala situaci, hra mě nutila myslet abych přežil. A tím se zapsala do mého srdce. 

Z dnešního pohledu je samozřejmě Alone in the Dark v několika pohledech pouze reliktem své doby. Hrubá grafika, nemotorné a těžkopádné ovládání, zvukové samply nízké kvality, schopnost hry nechat hráče dojít za pomyslnou čáru, ze které není návratu, a to bez odpovídajících předmětů, aniž by to bylo hráči jakkoli naznačeno. Takže se může nadále pachtit pekelně dlouho než zjistí, že je v mrtvém bodě. Jestli to zjistí. 

Z jiného pohledu je to ale hra velmi stará (1992) a nutno uznat, že ve své době způsobila slušné pozdvižení. Právě ony zvuky v kombinaci s ponurou grafikou vytvořili neopakovatelnou atmosféru stísněnosti, strachu z neznáma a touhy dostat se ven na svobodu. 

Kombinatorika předmětů je poměrně jednoduchá, boje taktéž, jakmile hráč zjistí jak na to. Hra těží především z objevování tajemného domu Derceto, jeho zákoutí a zákonitostí. A postupného zjišťování, proč se tu nachází ty nadpřirozené síly a co se tu stalo.

Škoda toporného ovládání a tím nemyslím ovládání ala tank, to je poplatné své době a nejen té, ale velmi špatně řešené běhání, které se aktivuje dvojitým poklepáním na šipku dopředu, nicméně postava se rozběhne pouze občas. Vlastně málokdy. Taktéž úhly kamery, které jsou občas fantastické, jsou někdy k uzoufání špatně vybrané a hráč tak nevidí kam šlape, nebo co je před ním. Stejně tak možný deadend je podpásovka.

Vzhledem ke své době vzniku je ale Alone in the Dark masterpiece, kterým začala spanilá jízda francouzských Infogrames. Z lokální francouzské firmy na výrobu licencovaných her se díky této hře stal světový hráč. 

Znát pojem Alone in the Dark patří k běžným znalostem hráčů. Mít ale tuhle hru i odehranou navíc značí, že jste buď veterán DOS éry, nebo znalec. Nebo obojí.

Pro: Výborné zvuky, skvělá a neopakovatelná atmosféra, dům má svojí logiku, zápisky a knihy, logické používání předmětů

Proti: Toporné ovládání, možný deadend

+31
  • PC 85
Snad každý kdo hrával v éře DOSu narazil na Alone in the Dark. To platí samozřejmě i pro mě a ačkoliv jsem tenkrát z časopisů tušil, že jde o povedený titul, ani mě nenapadlo, že odstartuje vlastní žánr. U hry jsem tenkrát strávil dost času, ale nejsem si jist, zda jsem ji dokončil. Při současné dohrávce jsem nenarazil na žádnou vyloženě neznámou lokaci, takže snad ano. Tenkrát jsem byl ze hry nadšen a těší mě, že z ní mám stejné pocity i dnes. To hlavní totiž zůstalo zachováno navzdory tehdejším technickým omezením - atmosféra. Sídlo působí stále velice tajemně a děsivě. Kombinace kreslených lokací a relativně jednoduchých 3D modelů zestárla velmi milosrdně. Není problém se do scény vžít a několik jich opravdu umí polekat. Dojmu pomáhá také vhodná hudba a především skvělé zvuky. Postavy sice hekají spíše komicky, ale ostatní je na tom podstatně lépe. Obzvláště zvuky kroků, které reflektují povrch, a samotného domu, za ty by se nemusela stydět ani řada dnešních her.

Příběh je uveden pro obě postavy zvlášť, ale cíl a následných průběh je stejný (alespoň co mohu soudit, za Emily jsem odehrál jen několik místností). Už první lokace v podkroví přináší překvapení i různé možnosti. Hratelnost je kombinací řešení hádanek a boje. Ale neustále jste ta slabší strana, nejde o žádnou zběsilou akci a i pozdější Resident Evil, který z Alone in the Dark silně vychází, je mnohem akčnější. Opatrnému postupu nahrává také ovládání, kdy musíte každou akci volit z menu. Naštěstí se hra v této fázi pozastaví, takže není problém se v klidu rozmyslet a vybrat. Především z počátku to působí nezvykle, přece hledání nebo skok by byly lepší na samostatné klávese ne? Ale ovládání rychle přejde do krve a ačkoliv bych ho za plus nepovažoval, ani si nemůžu stěžovat. Jediným problémem je nespolehlivě vyřešený rozběh, kdy provést druhé stisknutí šipky je spíše o náhodě.

Naopak pevné kamery mám na hrách rád a mají své opodstatnění. Obtížnost hry je díky neustálému nebezpečí vyšší, ale díky opatrnosti a pravidelnému ukládání nejde o nic hrozného. Řešení většiny problémů je relativně logické a s trochou hledání se na ně dá přijít. Připravený návod v Excaliburu jsem nakonec využil jen jednou. Inventář je omezený nosností a rozhodně se do něj nevejde vše co najdete. Není tak na škodu si udělat na vhodném místě menší skladiště. Ve výsledku mohu i dnes Alone in the Dark s klidem doporučit. Ano, některé mechaniky jsou sice zastaralé, ale jako celek to výtečně funguje a ta trocha zvykání si za to stojí.
+31
  • PC 70
Alone in the Dark je hra, resp. série, ke které jsem se chtěl vždycky vrátit a zjistit jaké to vlastně bylo. První tři díly jsem v období DOSovek párkrát dohrál, ale nikdy se to nestalo moji srdovkou a z toho plyne celý můj přístup k survival hororu. Většina her žánru se mi úspěšně vyhnula včetně Silent Hill, které vycházeli většinou na playstationu nebo Resident Evil (zato jsem viděl všechny filmy).

Alone in the Dark je takový praotec žánru. Píše se rok 1925 a v roli soukromého očka Edwarda Carnbyho přijíždíte na panství Derceto odvézt kus staré piano. Má to háček - na panství straší, poslední majitel Hartwood se oběsil a hrdinu hned na začátku napadne zombík. A tak se Carnby (případně Emilia Hartwoodová pokud se rozhodnete hrát za druhou postavu) pokusí projít strašidelný dům, vyřešit něco málo hádenek, nakopat prdel pár monstrům a odhalit původ zla.

Příběh je řekněme prostý. Dal jsem si tu práci najít a přečíst všechny knihy, ve kterých získáváte pozadí příběhu (živáčka tu nepotkáte, zato mrtváčků spoustu). Ve výsledku ale není o co stát. Je tu blábolení o prastarých včetně Cthulhu, nějaké aztécké rituály a stopa vede ke starému plantážníkovi a příležitostnému pirátovi, který sídlo vybudoval z krve a potu otroků a který si zahrávat s temnou magií.

Hratelnostně je to zkrátka akční adventura. Sesbíráte pár předmětů, na víceméně logických místech je použijete a mezitím narážíte na monstra. Některé jdou zabít normálně mečem/pěstmi (máte i pistoli a brokovnici, ale málo nábojů). Některá monstra se dají zlikvidovat jen speciálním způsobem a některá jsou nesmrtelná (nepochopitelně krysy či pavouci). Naštěstí boje jsou celkem snadné, totéž se dá říct o hádankách a navíc dům přestože vypadá honosně je celkem malý. Je to survival horor, ale nečekejte že se budete bát, to v prastaré grafice ani nejde. Dlužno říct, že to jakousi atmosféru má - příjezd hrdiny sledovaný monstrem v okně, pár nečekaných útoků, parádní hudba. Závěr s obrovským stromem plivajícím oheň je výborný, nicméně ho zabije to nejtrapnější hororové klišé na konci Carnby uteče z domu a přijede si k němu řidič, což je také monstrum. Díky poměrně snadné hratelnosti to máte za pár hodiny hotovo.

Hra má bohužel dva velké nedostatky. Zaprvé ovládání. Hrdinovi trvá nekonečně dlouho než se otočí, trefit střelnou zbraní je kumšt, protože díky statické a občas velmi nevhodně umístěné kameře netušíte kam se dívá. V určitých pasážích potřebujete běhat, jenže jak se to dělá jsem nepochopil - ano vím, zmáčknout asi 2* dopředu... jenže problém je, že to z větší části nefunguje.

Zadruhé grafika. Já vím, rok vzniku 1992, tvůrci se jakžtakž snažili aspoň u prostředí, které vypadá celkem normálně. Obrovský průser jsou ale postavy, složené z jakýchsi hranatých, rozplizlých textur. Carnby s knírkem vypadá spíše jak nějaký úředník a ne soukromé očko. Atmosféra jde díky tomu do kopru, protože místo špičkových monster koukáte na něco co jako by vypadlo z dílny Eda Wooda. Pamatuji si, že se mi trilogie vizuálně moc nelíbila ani v době, kdy jsem měl a hrál pouze Dosovky.

Zkrátka a dobře. Alone in the Dark bez diskuze otcem žánru a pro mnohé klasikou. Nabízí se ale otázka, jestli to není spíše tím, že ji měl a hrál díky pirátům v 90. letech snad každý.

EDIT: Opraveno milion chyb. Omlouvám se, psal jsem to v polospánku ve dvě v noci.
+30
  • PC 90
Alone in the Dark bylo pro mě první setkání se strašidelnou hrou. První kroky na půdě ve vile Derceto mám hluboko vryté do paměti. Stejně jako hranatý knírek Edwarda Carbyho. Atmosféra tohoto pradědy survival hororů na mne působí do dnes. Pro mne to bylo poprvé co jsem se setkal s Lovecraftovskou tématikou. Grafické zpracování se mi pořád líbí i po letech. První díl je za mne nejlepší v celé sérii.

Zajímavé je, že i tenkrát byli souboje na blízku krkolomné a nábojů málo. Ze začátku to bylo komplikované ale jak si zapamatujete postup tak je hra docela krátká. Za zmínku stojí poslední část hry ve sklepení, která mne nikdy nebavila. Tak dvakrát šipku dopředu a hurá za dobrodružstvím.

Pro: atmosféra, zvukový doprovod

Proti: část ve sklepení

+23