Díváte se v televizi na tenis? Nebo se chodíte podívat do haly? No, já se občas kouknu v televizi na nějaký ten turnaj, se světovými hvězdami. Ale teď už k této hře.

Hledal jsem nějaký novější tenis, kde by byli hráči z této doby. Podařilo se mi je najít v této hře. Bohužel je jich zde docela dost málo.

Hra se ovládá celkem jednoduše, jedná se spíše o arkádu, takže zaryté fanoušky tenisu příliš nezaujme. Ale jelikož já hraji tenis pro zábavu (samozřejmě i pro vítězství), zase tolik mi to nevadilo. Je zde několik klasických úderů, a jejich používáním se vám odemkne speciální silný úder, který vám prakticky zaručí bod, pokud ho nenasměřujete přímo do protihráče.

Největším lákadlem pro mě byla World Tour, kde jsem si vytvořil svého tenistu (tohle byla asi nejhorší postava, co jsem vytvořil, protože mi z toho vyšel trošku pedofilní číňan. World Tour postupujete přes malé turnaje, kde získáváte zkušenosti a posouváte se v tenisovém žebříčku směrem vzhůru.

V rámci toho musíte trénovat různé údery, aby jste si zlepšili své atributy. A samozřejmě musíte odpočívat.

Pohybujete se po mapě, ve které máte občas více možností, kudy se vydat. World Tour je rozdělena do čtyř částí podle hlavních soutěží (Wimbledon, US Open, French Open a Australian Open). V každé této části máte omezený počet dní (tahů), ve kterých se musíte dostat k hlavnímu turnaji, jinak se vám budou odečítat body z žebříčku.

Nejvíce mě zklamalo, že ve World Tour po dokončení sezóny nemůžete pokračovat, a musíte začít od začátku.

Pří tenisovém utkání se mi nejvíce osvědčila taktika, kdy jsem hrál tzv. obranný tenis, kdy jsem byl v zadní části kurtu a pouze vracel míček soupeři na různé strany, dokud to nevyšlo. Bohužel tato taktika nefungovala ve finále Wimbledonu, kde Roger Federer poučil, že se takto nedá vyhrát všechno, a dával mi míčky k síti.

Chtěl jsem to zakončit tím, že napíši, kolikátý jsem skončil v žebříčku, ale vůbec si to nepamatuji (mám takový pocit, že to bylo někde v Diamond players, nebo tak nějak).

Herní výzva 2017 č. 7
Zaměřím tenhle komentář na porovnání klasické verze Anny a Extended Edition.

Klasická verze:
Nejdříve jsem začal s klasickou verzí Anny, říkal jsem si, že rozdíly, asi nebudou podstatné. No, zas takovou pravdu jsem neměl. Když jsem začal hrát, zjevil jsem se před nějakým opuštěným, nejspíše mlýnem. Grafika byla nádherná, a už od začátku mi učarovala. Po úvodních slovech, co vám hra vysvětlí, o co půjde (mě to stejně příliš neřeklo) jsem se pustil do prvních hádanek.

Začal jsem sbírat nějaké předměty. Poté jsem narazil na nějaký zavřený dvířka, otevřel jsem inventář, a začal zjišťovat jak funguje. Byl celkem takový nepřehledný.

Dalším problémem bylo, že interaktivní předměty se špatně poznávaly (samozřejmě, že se dá občas něco přehlédnout).

Mým největším problémem bylo rozpoznání, jak používat předměty správně, protože občas jsem to musel zkoušet na několikrát, než se mi to podařilo. Po cca hodině hraní jsem přešel na Extended Edition a začal od znova.


Extended Edition:
Nyní přejdeme k Extended Edition, která výrazně poupravila příběh, aby byl trochu srozumitelný, a mě to vše od začátku dávalo větší smysl.

Největším plusem se stalo vylepšení inventáře, který je teď mnohem přívětivější ke hráči a věci můžete používat rovnou, i když z něho nevyskočíte (akorát se nemůžete hýbat a po použití daného předmětu se stejně vypne).

Trochu jsou pozměněné i hádanky, čehož si všimnete, již v první lokaci, kdy se do mlýna dostanete trochu jiným způsobem.

Pro mě byly hádanky největším problémem a bez návodu bych skončil už v první místnosti mlýnu (možná do druhé bych se dostal). Proto jsem hojně využíval nápovědy, protože některé hádanky nedávaly příliš smysl.

Teď něco málo o mém hraní. Hrál jsem to s pocitem menšího strachu. Některé figuríny mě občas docela vyděsily, hlavně, když se objevily přímo za mnou. Příběh jsem příliš v některých případech nepobíral, ale celkově jsem nebyl úplně totálně v pr****.

Nyní, jak jsem hru dohrál, spíše nedohrál. Sice se to počítá jako jeden z osmi konců, ale příliš spokojený s ním nejsem. Je to z důvodu, toho že jsem byl vyhozen nějakým duchem domu (nebo tak nějak jsem to pochopil.

Dámy a pánové, to je vše, děkuji za pozornost :D

Jelikož už jsem zkoušel skoro všechny díly ze série Need for Speed, a na tenhle díl jsem měl zálusk z důvodu závodu napříč USA. Jenomže zde se objevuje první neduh hry, že ten závod je pouze jeden!

Na začátku je 200 závodníků a vy se musíte dostat na první místo, což nebude jednoduchý úkol. A zde se vyskytuje druhý problém. Tím problémem je rozdělení závodu na tzv. etapy (to by samo osobě nebyl problém). Jenomže v každé etapě musíte předjet předem daný počet soupeřů, nebo dohánět další soupeře, a to znamená, že za prvé jsou etapy krátké a za druhé lineární, protože se nedostanete dál dokud nesplníte zadaný úkol.

Proč vůbec takovýto závod. K tomu dává odpověď příběh, který je totálně neoriginální a je bez špetky nápadu.

Ve hře je nádherné prostředí, které se mění s tím, jak projíždíte částmi USA. Začnete v poušti, vezmete to přes sněhovou vánici, až do ruchu velkoměsta. Zajímavým aspektem ve hře je počasí, které nijak výrazně neovlivní jízdu, ale na efekt je velice pěkné. Především mě dostal únik před lavinou a tornáda.

Vozy jsou celkem typické pro tuto sérii. Vždy chvilku trvá, než si zvyknete na jízdní model, ale po chvíli se vám dostane pod kůži a poté je to celkem v pohodě. Trošku mě mrzelo, že si vůz můžete vyměnit na každé benzínové stanici za jiný (já osobně to nedělal a jezdil s tím, co jsem měl od začátku).

Hra je tak výrazně krátká, že ji sfouknete za jedno odpoledne.

Můj první dohraný dungeon, který si mě naprosto získal. Už dříve jsem nějaké zkoušel např. Stonekeep, ale bohužel zatím na něj nebyl čas, dále to byl Ishar: Legend of the Fortress, ten byl pro mě příliš zmatečný, Brány Skeldalu, ty byly zase velice obtížné a poslední hrou byla Towers, ta mě nezaujala. Každý dungeon má svůj příběh, proč jsem prozatím dohrál pouze tento. Doufám, že nebyl poslední a ještě alespoň jeden se mi podaří dohrát.

Když jsem hru začal, byl jsem překvapený, a zároveň jsem cítil takový ztísněný pocit, protože úzké chodby byly strašidelné a člověk nevěděl, co na něj číhá za rohem. Mělo to takovou svojí atmosféru boje o přežití. Nejvíce jsem byl posratý z pavouků, protože mám arachnofobii a už kvůli nim to bylo těžké dohrát, protože zde jsou opravdu hnusní a těžce se před nimi utíká.

No nic, celkem jsem hrou proplouval bez nějakých zádrhelů, až na pár logických hádanek, které byly o trošce přemýšlení se to jinak dalo. Trochu mi přišlo divné, proč jdu směrem dolů a ne nahoru, když jsem byl shozen do propasti a chci se dostat pryč, tak proč všechny schody vedou dolů?!

Graficky se mi to líbilo, hlavně monstra byly dobře udělané. Ovládání bylo v pořádku, po chvíli si člověk zvykl a bylo to celkem bez problémů, až na pár přehmatů, když to bylo v zápalu boje. Hudba a zvuky, hru nijak nekazí a přiživují dojem těsnosti.

Jediné, co mě na hře zklamalo byl konec. Ten byl naprosto divný. Prozradit nemůžu a od hry vás tím odrazovat nechci.

Pokud máte rádi dungeony, tohle je moderní nástupce a stojí minimálně za vyzkoušení.

Herní výzva 2017 č. 6
Znáte takové ty filmové parodie na různé filmy, hry, knihy atd. Tak tady máte jednu videoherní. Tato hra paroduje opravdu veliké množství filmů a her. Já sám jsem během hraní poznal jenom některé, ale myslím si, že je jich tam o mnoho víc. Např. Batman a Joker, Lovci duchů, cesta do budoucnosti atd.

Hra je především parodií na hru Grand Theft Auto, protože zde máte otevřené celé město a pohled zhora v 8bitech. Město je docela velké, ale především se mil líbí, že je zde hodně otevřených budov, do kterých můžete vstoupit např. videoherna, kasino, holičství, bar atd.

Hlavní postava se jmenuje The Player a přidá se ke zločinci jménem Joker. Jenomže jejich společná akce se trochu zvrtne a vy se v Toi Toice teleportujete do roku 20XX. Zde se seznámíte s profesorem, který bude chtít tento teleport opravit, a vy máte sehnat chybějící součástky.

Zde přichází systém misí, který je rozdělený na fáze, které naskakují bez přerušení a ani si toho příliš všímat nebudete, protože vám v danou chvíli bude jedno, jestli jste při misi ve fázi 1 nebo 3. Mise jsou různorodé, většinou jde o to, že vymlátíte všechny kolem, ale jsou zde i mise závodní a skákací. Mise nejsou nijak obtížné (pokud nepočítám ty ke konci), a tak budete bez větších zádrhelů pokračovat dále.

Pokud v misi zemřete, nemusíte ji celou opakovat od začátku, ale vrátíte se na začátek poslední fáze nebo nějaký checkpoint. Pokud zemřete obnoví se vám zdraví na maximum a započítá se vám jeden minusový bod, který vůbec nic neznamená.

Grafika je v 8bitech, ale vypadá docela dobře a vůbec se v ní neztratíte. Ze začátku může někomu dělat problém ovládání, než si zvykne (především při řízení auta).

Zvuky jsou takové 8bitové, stejně tak hudba. Celé to dokresluje atmosféru hry a nijak ji to nezhoršuje.

PS: děkuji Krezovi, díky kterému jsem si tuto hru mohl zahrát.

Herní výzva 2017 č. 5
Na rovinu si hned na začátku řekněme, že autoři hry se nejspíše inspirovali ve filmech Císařův pekař a Pekařův císař. Z těchto filmů si vzali Rudolfa II. a pověst o golemovi. K tomu jako hlavního záporáka dosadili Karla Schwarzenberga (vůbec mi nesedí jako hlavní záporák).

Hra je klasickou Hidden objective adventurou, která ničím významným nepřekvapí. Jediná změna oproti ostatním hrám tohoto typu bylo zajímavé otáčení se v místnosti.

Hra se odehrává v Praze. Je to vůbec Praha, není to jakékoliv jiné město? Ve hře se totiž nevyskytují žádné známé oblasti z Prahy, ani památky. Autoři si mohli dát tu práci a do hry, aspoň jako kulisu dát např. Orloj nebo Pražský hrad.

Grafika obstojná, zvuky taktéž. Dohromady to dává obstojnou Hidden object adventuru, kterou, pokud se budete nudit můžete zkusit.

Já vůbec nevím, co si mám o této hře myslet. No vezměme to od začátku.

Ze začátku jsem si myslel, že se bude jednat o klasickou detektivku, s příchutí mystična. Už od začátku bylo zajímavé, že jsem si mohl zahrát, jak za vraha, tak za vyšetřovatele. Hra na vás okamžitě vybalí nelehký úkol a to vypořádat se s ničením důkazů a útěkem z restaurace. Jedná se o takový adrenalin hned ze začátku, což je super, protože to krásně vtáhne do hry/děje.

Postupem času se hra začne přeměňovat ve fantasmagorii a vy, ani nevíte, co si o ní přesně máte myslet.

Ve hře se objevují různé rozhovory, ve kterým máte právo volby odpovědi/otázky, díky čemuž má hra více konců. Trochu divné jsou vložené akční pasáže, kdy pomocí šipek a šipek na numerické klávesnici ovládáte dva panely, které mají po čtyřech tlačítkách.

Velice se mi líbily lokace, protože byly rozmanité (knihovna, policejní stanice, restaurace...)

Úkoly v každé kapitole byly úplně jiné, takže nenastupoval stereotyp a hra si vás držela v tempu. Zajímavá byla i možnost, kterou část chcete odehrát dříve, kdy měl člověk na výběr za jakou postavu chce v daný moment hrát.

I po dohrání ve mě zůstalo plno nevysvětlitelných událostí a jasný pocit, chci pokračování nebo něco podobného.

Poprvé jsem tuto hru viděl u kamaráda, docela si mi líbila, tak jsem si ji od něj vypůjčil. Bohužel můj starý počítač to nedokázal nainstalovat (Instalace se vždy zasekla na stejném místě, možná bylo poškrábané CD). Poté jsem si jednou od něj vypálil na disk již nainstalovanou hru a budiž ono to fungovalo.

Hra je takovou klasickou 3D skákačkou, ve které se vžijete do role Shreka, Oslíka a Kocoura. Každá postava má jiné vlastnosti, pouze ale trošku.

Hru započínáte ve Shrekově bažině, kde si projedete menší tutoriál a poté hurá do Království za Sedmero horami.

Hra má krásné pohádkové prostředí a známé lokace z filmu. Párkrát je za potřebí použít i hlavu, kdy vás čeká takový menší puzzle např. oprava vozu.

Zajímavým doplňkem hry je kupování lektvarů od víly (ve hře vousatá víla :-). Tyto lektvary vám přidají nějaké zvláštní schopnosti (samozřejmě po omezenou dobu), nebo oslabí nepřítele.

Nepřátelé jsou rozmanití např. rytíři, pomocníci víly, loupežníci atd. Bohužel oni moc inteligence nepobrali a vyřídit je, je velice jednoduché.

Hoří, hoří, hasiči a záchranáři už se řítí. No, řekněte, kdo by si nechtěl vyzkoušet práci hasiče. No, doopravdy, by nás to asi nebavilo, ale od toho je tady tato hra.

Pod svou kontrolu dostanete hasičskou jednotku, kterou ovládáte a hasíte s ní požáry v různých scénářích. V menu si můžete navolit vzhled, jestli se bude jednat o americkou, německou, francouzskou nebo britskou hasičskou jednotku (na hru to nemá žádný vliv, pouze hasiči a vozy budou vypadat jinak).

Scénáře ve hře jsou různorodé, a mapy, na kterých se boj s ohněm odehrává nejsou vůbec jednotvárné a nudné. Ve hře budete hasit např. banku, vilu miliardáře nebo čerpací stanici. Každý scénář má svůj příběh, proč zrovna k tomu požáru došlo. Když se vám bude mise dařit, dojde k nějakému skriptu, který vám otevře nové oblasti k hašení a nové úkoly. Vaším jediným úkolem však nezůstává pouze hašení, ale i záchrana obětí požáru. Při skriptovaných situacích se bohužel občas stane, že na daném místě, kde skript proběhne, jste už dávno požár uhasily, což příliš na realističnosti nepřidává.Stalo se mi třeba v misi, kde jsem hasil miliardářovu vilu, a měl jsem vyjet s autem ven, ale mezitím jsem uhasil požár na celém pozemku, a poté co jsem vyjel s autem, objevil se nový docela silný požár, se kterým jsem měl potíže.

Oproti hře Emergency: Fighters for Life je tato hra jednoduší. Hlavně, pokud jde o hašení ohně, zde to je docela zábava oproti Emergency, kde se s ohněm lopotíte na jednom místě delší dobu.

Ve hře neovládáte pouze klasické hasiče, ale i speciální, kteří mají jiné vybavení do určitých misích např. jiný typ hasícího zařízení nebo specialista na elektřinu.

O Alanovi jsem se poprvé dozvěděl z nějaké video recenze, zaujal mě, ale nezajímal jsem se o něho. Až po delší době jak plynul čas, jsem zahlédl další video, tentokrát let's play. Shlédl jsem 1. part a řekl jsem si, to si musím zahrát.

A tak se jednoho dne stalo, zakoupil jsem tuto hru a očekával od ní zábavu, napětí, akci a hlavně strach. Toto vše jsem dostal, ale vezměme to hezky popořadě.

Alan Wake, slavný spisovatel, několik let už nemůže napsat knihu., vydává se do nádherného městečka, s nádhernou krajinou, aby si odpočinul a načerpal nové síly. Necestuje sám, ale se svojí manželkou. Mají zde objednaný dům s krásným výhledem do krajiny. Ale vše se změní. Alana jako hlavní postavu jsem si zamiloval na první pohled, protože je velice sympatický a nechci, aby ho dostali jeho noční můry.

Příběh začíná jako klasické klišé, něco se zvrtne a už se vezete. Zde, ale přichází strašně zamotaný příběh, ve kterém se dá ztratit raz dva, protože nevíte jestli je to skutečnost nebo sen. Po cestě můžete nacházet stránky z knihy, kterou Alan nikdy nenapsal, ale ty vám prozrazují děj lehce dopředu.

Grafika je naprosto skvělá, dodává hře neskutečnou atmosféru, pocit strachu se zde nachází na každém místě. Ať už se nacházíte v lese, ve městě nebo kdekoliv jinde, v noci nebo ve dne.

Atmosféru hry nádherně doplňují zvuky, které k dané situaci sedí naprosto dokonale. Ať už zde zazní tajemná hudba, rocková nebo kterákoliv jiná je to prostě naprosto přesné k dané situaci.

Většina soubojů se odehrává v noci proti silám temnoty, které si vypůjčili těla obyvatel městečka a některých objektů. Vaší jedinou záchranou je světlo. Toho je v noci nedostatek, takže vaším největším přítelem se stane baterka, do které ale musíte sbírat baterky, jinak vám zhasne a jste ve tmě úplně sami. Ve hře se nacházejí i palné zbraně, díky kterým se zbavujete otravných a nebezpečných posedlých obyvatel.

Bohužel vše v této hře není až tak dokonalé. Hlavně ke konci mi přijde, že soubojů už je nějak moc. Spíše se z toho stává taková střílečka, dokud se to zase nevrátí zpět k příběhu.

Herní výzva 10

Jubilejně 10 komentář na DH

Samorost, co bych o něm napsal, když je tak kraťoučký, že ho má člověk dohraný za 5-10 minut. No ono se něco snad najde.

Příběh úplně jednoduchý, na vaši planetku letí jiná a hrozí srážka, vy se svojí raketou z plechovky letíte na druhou planetku, abyste ji odklonili. Žádný extra příběh bez nějakých zvratů vás tady nečeká, opravdu jde pouze o toto.

Grafika vypadá velice zajímavě. I na to, že je ve hře tak málo obrazovek se opravdu vyvedla. Prostředí je takové tajemné a člověk má strach, co na vás může odkud vyskočit.

Hudba a zvuky, těch je na tu krátkost ve hře dost, především mě dostala veverka s gramofonem a skákající sova.

Hlavní postavička za celou hru nic nepromluví, ale aspoň na vás zamává.

Tak to by bylo asi vše, protože nic víc už ani o této hře napsat nelze.

Herní výzva 4
Varování, tento komentář obsahuje plno sprostých slov, krve a potu. Proto není určen pro lidi se slabým srdcem, pro lidi, kteří se složí kdykoliv vidí krev a pro děti.
PS: Tento komentář si tito lidé mohou přečíst pouze po poradě se svým lékařem nebo pod dohledem další osoby.

Konečně jsem se dostal do Vietnamu. Přišlo mi, že to trvá celou věčnost, a že už se tam nikdy nedostanu. Naštěstí se mi to povedlo...

Tato česká hra mě minula, když jsem byl ještě malým capartem, a je to trochu škoda. No nic méně jsem to teď napravil a docela jsem si to užil možná i o trochu více.

Letím vrtulníkem nad Vietnamskou džunglí. Tady asi nebudu moct chodit na procházky.Vedle mě sedí Hornster, můj první přítel na této základně. To jsem ještě nevěděl, že je tak šílený...

Hra určitě není procházka růžovou zahradou, ale drsnou realitou, kde každičký zásah zabolí a může znamenat vaši smrt. Pokud si myslíte, že to bude něco podobného jako "Call of Duty" nebo "Medal of Honor", tak na to okamžitě zapomeňte.

Konečně jsme přistáli a já se setkal s velitelem, který mi ukázal můj nový dům. Nebo to byl byt? To si nejsem jistý. Jisté ale je, že je to díra. No nic, pak si to tady vyzdobím pár plakáty s nahými krasotinkami...

Grafika je i na dnešní poměry velice kvalitní. Je zde všude hodně zelené, ale to je snad jasné každému, když jsme v džungli. Ale nebojte se lokace jsou velmi různorodé, takže se nemusíte bát jednotvárného prostředí, to tady nehrozí.

Vydal jsem se na svoji první misi, kde jsem se seznámil se zbytkem svého týmu. Le Duy Nhut bude můj stopař, Joe Crocker doktor, PJ Defort radista, Thomas Bronson, zásobič a posledním členem je CJ Hornster, se kterým se už znám. Já mám být jejich velitelem. No uvidím jestli to zvládnu...

Zvuk a hudba jsou v této hře naprosto famózní, a skvěle dokreslují atmosféru misí. Nejenom zvuky zbraní, ale i hudba na pozadí jsou opravdu dobře udělané a vybrané.

Moje první mise nedopadla podle mých představ, ale nakonec jsme to nějak zvládli. Teď mám aspoň chvilku na odpočinek a potom hurá zpět do víru bitev...

Hratelnost na tu dobu určitě na vysoké úrovni. Dnes mi trochu vadilo pomalé přemisťování se za Nhutem, který šel strašně pomalu a stále zastavoval a čekal na ostatní, ale bez něj by se člověk v této džungli ztratil. Postavy se neustále o něco zasekávali. A nejhorší bylo, když se zasekli sami za sebe, nebo vás zasekli ve dveřích. Mise byly opravdu rozmanité a většina z nich byla i zábavná, především, když jste byli sami, protože vás nikdo nezdržoval.

Dnes jsme nalezli díru do doupěte Vietcongů, já mám za úkol to tam vyčistit. Tak snad to zvládnu a ještě se někdy uvidíme. Jinak jsem se zapomněl představit. Jmenuji se Steve Hawkins.

Pokud jste to dočetli až sem, smekám klobouk (kdybych nějaký měl). :)

Herní výzva 5
Zmizení Ethana Cartera je vlastně takový béčkový film převedený do počítačové hry. Jednoduchý příběh podpořený jednoduchou hratelností, výtečnou hudbou a skvělou grafikou. Tyto čtyři části dají dohromady jeden nádherný celek.

Příběh o chlapci, kterého se snaží najít nějaký neznámý, nejspíše detektiv, v nějakém "městečku". Je to jednoduché, ale účinné.

Člověka ve hře drží jednoduché ovládání, kde používáte pouze chůzi, popřípadě běh a občas se skrčíte. A samozřejmě se rozhlížíte myší a klikáte s ní na dané předměty. To je vše, co ve hře děláte. Pouze jdete vpřed po cestě, kolejích, lesem nebo kudy chcete. A zde se dostáváme k tomu, co autoři píší na začátku: "Hra vás nepovede za ručičku". Z části to je pravda, protože se rozhodujete sami, co uděláte, ale ve skutečnosti je to trochu jiné Na konci stejně musíte splnit všechny úkoly, které jste doposud nedokončili, minuli jste je nebo je nepochopili, nechtěli se s nimi zdržovat.

Hudba skvěle dokresluje celou hratelnost a do hry více přináší strach a zároveň nádheru dané lokace. Není příliš akční a je pouze taková (pro mě) frustrující, ale zase neřve tak nahlas, aby vás při hraní rušila.

Nakonec je tady grafika, která celé dílo vede, protože bez ní by to asi nedopadlo slavně. Opravdu jsem se kolikrát přichytil, kdy jsem pouze stál na místě a sledoval vodu, stromy a další předměty, lokace jak jsou nádherně vymodelované, jak na ně působí vítr a okolí.

Herní výzva 8
Tuhle hru jsem hrál již před několika lety, když jsem byl ještě mladší, asi okolo 10-12 let. Tehdy jsem příliš o Half-Lifu netušil, ne že by jsem ho neznal, ale neviděl jsem z něj nic jiného než nějaké obrázky a hra mě příliš nezajímala.

Nyní jsem si ji zvolil do své herní výzvy, protože příliš freeware hry nehraji. Dříve jsem je hrával, protože jsem neznal rozdíly mezi freeware a klasickými placenými hrami. A musím říct, že hra mě bavila, i po té dlouhé době, co jsem ji nehrál.

Na hře mě prostě a jednoduše zaujalo její 2D zpracování, které bylo naprosto kouzelné. Líbily se mi lokace daných prostředí. Nejvíce mě překvapila jízda buginou, to jsem opravdu nečekal.

Ve hře jsem se setkal se známými postavami jako např. Alyx Vance, Barney atd. S nimi vedete vtipné rozhovory. Teď si asi klepete na čelo a říkáte si, vždyť Gordon Freeman nemluví. A máte pravdu, protože používáte pouze znaky, jako je vykřičník, otazník nebo smajlík.

Jelikož je hra docela krátká, tak se nedá uložit, a proto jsem ji musel projít najednou. To by nebyl problém, kdyby se mi hra ke konci posledního levelu nesekla, a já ji nemusel začínat znovu. I přesto jsem si hru prošel podruhé a nebylo to vůbec špatné.

Poté co jsem dohrál hlavní hru, otevřel se mi ještě bonusový level, ve kterém se nachází socha Gordona Freemena a vy ji musíte po určitou dobu chránit.

Herní výzva 2
Milý deníčku, můj dědeček zemřel a já jsem po něm zdědil jeho farmu. Zítra se vydám na cestu do městečka Stardew Valley.
Ps: konečně se zbavím své nudné a monotónní práce.

1. den - Pondělí
Dnes jsem dorazil do městečka a přivítala mě milá slečna. Dovedla mě na mojí farmu a poté dorazil i starosta. Pan starosta mě přivítal ve městečku a popřál mi hodně štěstí. Když jsem se ráno probudil čekal na mě dárek od pana starosty. Byly to mé první semínka. Okamžitě jsem se vydal podívat ven a uviděl jsem ten nepořádek. Farma byla celá zarostlá. Ihned jsem se pustil do práce a vyčistil malou část pozemku, abych mohl zasadit svá semínka. Jsem zvědavý, co mi z nich vyroste. Pak jsem se vydal do městečka a poznal pár lidí, kteří zde žijí. Navštívil jsem místní prodejnu a podíval se na další semínka rostlin, které budu moc pěstovat. Poté jsem se vrátil domů, podíval se jaké bude zítra počasí a šel spát.

2. den - Úterý
Byl krásný slunečný den, když jsem vstal, a šel jsem zalít své kytičky. Podíval se do schránky, a s úžasem jsem řekl: "To už mi někdo píše." Byl to místní rybář. Vydal jsem se tedy na pláž. Když jsem dorazil přivítal mě, dal mi rybářský prut, pár rad a naučil mě chytat ryby. Byl jsem tím tak unesený, že jsem celý den chytal ryby.

3. den - Středa
Po probuzení jsem zalil svých pár semínek, ze kterých už něco vyklíčilo a možná zítra už by to mohlo vyrůst. Opět jsem se vydal do městečka a potkal nové lidi a pokecal jsem s nimi. Pan starosta mi ukázal kulturní dům, který je ve špatném stavu. Vešli jsme dovnitř a já uviděl ducha, a strnul jsem hrůzou. Odešli jsme a já se za okamžik vrátil dovnitř a objevil zvláštní destičku, na které byly různé věci, které jsem měl přinést sem např. kokosový ořech. Vrátil jsem se domů.

4. den - Čtvrtek
Vstal jsem a šel jsem se podívat na své kytičku a byl jsem v úžasu, protože už vyrostly. Posbíral jsem je a vyrazil s nimi do obchodu, kde jsem je prodal a nakoupil nová semínka. Poté jsem se vrátil domů a konečně jsem si prošel celý svůj pozemek. Objevil jsem zde hrob mého dědečka. Byl na něm lístek, že se objeví jeho duch na začátku třetího roku. Byl jsem z toho trochu vyděšený, tak jsem šel radši spát.

5. den - Pátek.
Ráno jsem zasadil nově zakoupená semínka a zalil je. Šel jsem se podívat více na sever městečka, kde jsem objevil doly. Tam stál nějaký pán, vrazil mi do ruky meč, a že dole něco ztratil a mám mu to najít. Říkám si no dobře a vyrazil jsem do dolů. Začal jsem kutat kameny a pod nějakým byl schovaný žebřík do dalšího patra. V dalším patře jsem zjistil, proč jsem dostal meč, protože tam byly malé zelené bubliny s očima a skákaly na mě. Pobil jsem je a dostal jsem se až do pátého patra, kde byl výtah, kterým jsem se svezl nahoru. Odteď jsem měl přístup do pátého patra vždy volný a nemusel začínat od začátku. Pak jsem vyrazil domů a do postele.

6. den - Sobota
Byl to takový nudnější den, kdy jsem zalil kytičky čistil svůj pozemek od zbytečných stromů, kamenů a trávy. Když jsem se unavil šel jsem spát.

7. den - Neděle
Dnes mi to nedalo a opět jsem vyrazil do dolů. Dostal jsem se do desátého patra, kde jsem objevil truhlu. V truhle byly schované fajnové boty. Pak jsem ještě zaskočil ke starostovi, který měl dnes narozeniny a daroval jsem mu jednu ze svých ryb.


O tomto je celá tato hra, staráte se o svojí farmu, později si koupíte i dobytek (krávy, kozy). Plníte úkoly, které dostáváte od místních lidí, chodíte do dolů, chytáte ryby, kácíte stromy, chodíte na různé slavnosti atd. No řekněte, koho by tohle nebavilo.

Herní výzva 3
Nikdy jsem neviděl žádný film Indiana Jonese, a ani jsem doteď nehrál žádnou hru. Tato hra pro mě byla premiérou. Jelikož mám rád takovéto adventury, tak jsem se na ní velice těšil.

Na začátku si můžete vybrat ze dvou režimů a to více akčního nebo logičtějšího. Samozřejmě jsem chtěl více logičtější, protože to je adventura. Vstup do hry byl docela zajímavý. Prostě a jednoduše mě hra prskla do akce. Najdi daný předmět a zábava byla na světě.

Velice jsem se těšil na cestování po různých zemích světa, ale byl jsem trochu zklamán, protože jsem jich očekával mnohem více a doufal jsem, že se v nich zdržím déle. Autoři bohužel tohoto nevyužili a do každého státu jsme pouze nahlédli a získali daný předmět nebo informaci.

Předmětů na sebrání ve hře bylo velice dost, ale i když už je člověk zužitkoval, hra mu některé předměty nechala v inventáři, i když už je po zbytek hry nevyužil a akorát se pletly. Ve své podstatě byly dokola používány ty samé předměty např. disky.

Hra má krásnou grafiku, se kterou vykresluje daná města a krajinu. Grafika vypadá, jako by byla ručně kreslená.

Příběh je docela obstojný, ale příliš mě nenadchnul (na příběh nejsem příliš náročný ve většině hrách mi stačí i úplně obyčejný). Jako příběh byl v pohodě, ale neudržoval mě v napětí a nenutil mě k takzvané větě "Ještě chvilku a ukončím to" nebo "Co se asi stane, když udělám tohle".

Herní výzva 7
Čím bych měl začít? No, prostě to vezmu hezky od začátku. Poprvé, když jsem tuto hru spouštěl, byl jsem celý očekávání, jestli to bude podobné, ne-li dokonce lepší než první díl, který jsem hrál před mnoha lety. Tvorba profilu OK, nic nového. Teď ještě jukneme do nastavení a jde se na věc.

Hrajeme za ženu, nu dobrá, já proti nim nic nemám. První mise, osaháme si ovládání a styl hry. Úkol mise velice jednoduchý a bez nápadu, celkově nudný. No, co se dá dělat, snad se to časem zlepší. Bohužel příliš se to nezměnilo, mise byly takové prázdné, nudné a stereotypní. Proč mám dělat zrovna tohle, vždyť tohle by zvládly pozemní jednotky.

Za každou splněnou misi dostávám ohodnocení v podobě hvězdiček, za které, když jich nasbírám určitý počet dostanu nový typ letadla. Ano jsou zde zajímavá letadla, jenomže jediný rozdíl, který mezi nimi je v počtu raket, bomb a barvy, protože se ovládají skoro stejně. No u arkády to zase tolik nevadí, jsou zde horší věci.

Příběh v této hře je docela zbytečný a sám o sobě je i celkem nezajímavý. Celý příběh je o tom, že se snažíme přežít válku a zjistit něco o svém otci. Mnohem lepší by bylo hrát za nějakého bezejmenného pilota, který by pouze plnil rozkazy.

No, ale abych hru pouze nekritizoval, tak musím říct, že letadla se ovládala opravdu jednoduše. Prostředí je rozmanité, a často se mění, a nachází se zde občas zajímavé oblasti.

Nevím, jestli je český dabing do této hry oficiální nebo vytvořený fanoušky, ale je naprosto otřesný, takže doporučuji nastavit anglický nebo jakýkoliv jiný.

Herní výzva 1
Možná jsem od této hry očekával více, možná méně, ale nakonec z toho vznikl příběh plný dobrodružství, strachu a pár těžkých rozhodnutí. První věc, co mě na hře překvapila byla tvorba vlastní postavy v určitých mezích. A hned jsem toho využil a zahrál si menší vesmírné "The Sims".

Vstup do hry se odehrál velice rychle a formou dialogu se seznámil s členy posádky, a poté byl vysazen na první planetě, kde jsem si vyzkoušel akční a strategickou část hry. Dále jsem si mohl vybírat (nacházet) nové členy posádky, a poté si z nich vybírat tříčlenný tým, se kterým jsem se vydal na danou planetu.

Velice mě zaujalo vozítko "Mako", které se stalo příjemným zpestřením při výletech po planetách a určitým urychlením přesunu. Kdyby člověk měl běžet po vlastních nohách, tak by to trvalo neskutečně dlouho a možná to unudilo k smrti.

Veliké množství vedlejších questů napomáhá k rozšíření herní doby, i když se některé z nich zdají z části opakující se. Ve hře se nachází kodex, který napomáhá s orientací ve hře a doplněním informací o mimozemských rasách, zbraních, předmětech atd.

Trošku zklamáním se stal strom dovedností, od kterého jsem očekával větší možnosti. Přišel mi příliš ochuzen, ale nebylo to nejhorší. Sbírání zbraní, vylepšovacích modulů a obleků, které byly uschovány v uzamčených bednách, které jste museli ve většině případů hackovat. Hackování nebylo příliš složité a bylo příjemným zpestřením hry.

Herní dobu jsem očekával delší. Mých cca 14 hodin i s několika vedlejšími questy mi přišlo docela málo, ale je to jen pouze můj názor.

Herní výzva 6
Max Payne je jedna z her mého dětství a také jedna z mála her, kterou jsem dohrál (a to hned třikrát). Teď tomu bylo počtvrté, co jsem došel (ne)úspěšnému konci. Hra totiž nabízí dva konce. I když jsem hru hrál poněkolikáté znovu, tak jsem si příběh skoro vůbec nepamatoval, takže jsem byl v několika momentech i překvapen.

Na hře je super bullet time, který v mnoha okamžicích přijde vhod, protože by člověku trvalo strašně dlouho, než by se dostal přes nějaké lokace. Ve hře se nachází veliké množství odlišných lokací a nepřátel, takže nestřílíte stále stejně vypadající panďuláky.

Vyprávění příběhu pomocí komiksu je velice originální a v příliš hrách se nenachází, a do této hry to skvěle zapadlo. Některé komiksy jste si museli najít sami, protože byly schovány v nějaké místnosti, ale hra Vás upozornila na to, že se ve Vaší blízkosti nějaký nachází.

Veliké množství zbraní hře pomáhá k lepšímu zážitku, protože oblíbenou zbraň si zde musí najít snad každý. Ať je to od trubky přes berety, brokovnice, až po molotovovy koktejly. Zbraně Vám padají ze zabitých nepřátel, takže by jich měl být dostatek, ale párkrát se mi stalo, že jsem byl úplně bez nábojů (vyplácí se šetřit).

Hra mě dokázala vrátit do dětských let, kdy jsem ještě této hře nerozuměl a šlo mi pouze o to prostřílet se o kousek dál.

Herní výzva 9

Jubilejně první komentář na DH (i v životě)

Tento díl Prince se mi nějakou dobu vyhýbal a vždy mě lákal. Nakonec se mi to podařilo a zahrál jsem si ho. Nejdříve, když jsem začal hrát jsem si říkal, kde jsou souboje z Warrior Within, kde protivníka rozseknete na dvě půlky, useknete mu hlavu. Tyto komba nezmizely, ale byly umírněny, aby nevypadaly tak drsně. Novinkou byla stealth akce, která mě ze začátku příliš neoslovila, ale postupem hry jsem si na ni navykl a častokrát mi pomohla. Přišlo mi, že oproti Warrior Within zde přibylo nepřátel při souboji.

Zajímavou alternativou se stala hra za temného prince, který byl již ve druhém díle, ale zde už měl vlastní zbraň a schopnosti. Jeho zbraní byl řetěz, díky kterému mohl princ doskočit mnohem dále a točit s ním nad hlavou a rozbourávat všechny nepřátele okolo. Jeho jedinou nevýhodou bylo, že mu neustále ubýval život a museli jste pro něj stále nacházet nové písky, aby jste nezahynuli.

Novinkou byla i jízda s koňským povozem. Tato jízda byla zpestřením hry a nebylo jí ve hře málo ani hodně. Vždy to byla zběsilá jízda plná naprosté akce.

Tento díl se stal kvalitním zakončením trilogie o perském princi, který tuto sérii nijak nezahanbil ani nepoškodil. Čím dále hra ubíhala, tím se mi zdála zábavnější a napínavější.