Ke hře jsem přišel takříkajíc náhodou. Jednou jsem přijel k tetě a bum, na počítači byla nová hra. Jelikož ty ostatní jsem celkem znal, pustil jsem tohle. Jako malý capart, něco kolem 8 let, jsem se na to strašně těšil.

Knihu jsem znal, a film jsem ještě naštěstí tehdy neviděl, takže jsem neměl ani páru, že to je podle něj. Celou dobu jsem myslel, že je to podle knihy.

Hrou jsem byl na svůj věk velmi uchvácen a dohrál jsem ji cca 2x sám a 2x v kooperativním režimu. Byla to pro mě celkem zábava. Nevím, jestli bych dal tak vysoké hodnocení, kdybych si to teď zahrál znovu. No už dost kecání okolo a jdeme na hru.

Už od první výcvikové mise mi bylo jasné, že to bude zábavné. To byla pravda pouze poloviční, protože zábavnost misí se střídala jak na běžícím pásu (baví, nebaví). Pěkně byly především mise se Safirou, protože to byla taková simulace jízdy na drakovi. Bohužel jich bylo málo.

Hra za Eragona byla velmi zajímavá, především používání kouzel, kdy jste na protivníka mohli poslat kopí, které ho zabilo na jednu ránu nebo odstřelilo štít. V kooperativním režimu jsem si vyzkoušel hru jak za Groma, tak i za Murthaga. Murthag je velice skvělým lučištníkem a jeho šípy mají lepší účinek než ty Eragonovi.

V podstatě, když to shrnu se jedná o klasickou rubačku, se solidním příběhem a dobrým kooperativním módem. Grafika a zvuky jsou nic moc a cutscény ani nestojí za řeč.

Jak jsem později zjistil, hra je podle filmu, a doporučuji vám všem, co tohle čtete, nedívejte se na ten film, protože je opravdu špatný, doslova hrozný.

Nepamatuji si hru, u které bych měl nutkání neustále se drbat. Nejspíše to dělalo to bláto na trati.

Hra je čistou arkádou motokrosek. Řekněme si na rovinu, že udělat realistickou hru z těchto závodů, je takřka nemožné, protože vždy zde bude ta arkádovitá hratelnost.

Hra má oficiální licence, na jezdce (které neznám), dokonce se zde nachází i český zástupce. Stejně tak jsou zde i tratě, (které rovněž ze skutečnosti neznám). Opět se zde nachází i trať z ČR.

Hra je jednoduchou arkádou, jak již jsem na začátku zmínil. To bohatě k požitku z jízdy stačí. Velice pěkně je udělaná trať, která se mění podle toho, jak po ní jezdíte. Především se dělají vyjeté stopy od motorek, do kterých, když občas zajedete, můžete být rádi, že se nerozsekáte. Bohužel je i zde jeden neduh. Ten se nachází v odolnosti soupeřů, do kterých můžete strkat, jak chcete, ale shodit je ze sedla, rovná se zázraku. Zatímco, když drcnou do vás, padáte k zemi celkem ochotně.

Ve hře se nachází klasická sezóna, která ničím nepřekvapí. Poté je zde tzv. "World Tour", ve kterém jezdíte se čtyřmi fiktivními jezdci, které mají vlastnosti ve speciálních závodech. Jsou zde klasické závody, vyřazovací, časovky, duely a akrobatické soutěže. Nejtěžší z těchto všech typů závodů jsou duely 1 proti 1, kdy vám soupeř po sebemenší chybě pláchne a dohnat ho, to je o velikém štěstí. Akrobatické soutěže, jsou pro změnu tím nejnudnějším v celé hře. K úspěchu vám stačí opakovat dva triky a to "flip" a "backflip". To k vítězství bohatě stačí. Ke všemu je toto klání rozděleno do dvou až tří časově omezených úseků, povětšinou 5 minutových.

V módu World Tour můžete svým jezdcům vylepšovat atributy, nakupovat různá vylepšení, nové sponzory a hlavně si musíte nakupovat nové závody.

Když to shrnu, jedná se o průměrnou hru, která na chvíli zabaví a po chvíli zase omrzí.

Mé první setkání s touto hrou bylo:"Wau, tuhle hru si prostě musím zahrát".

To se lehce řekne než udělá. Tehdy, ještě jako malý capart, jsem byl okouzlený touto hrou (to jsem i doteď). Jenomže zde byl první problém, jak hru sehnat, to se mi podařilo celkem snadno, když jsme jeli k příbuzným, zrovna měli originální CD, a já si ho půjčil (vlastně vzal, protože jsem ho ještě nevrátil). To bylo vcelku štěstí, jenomže další problém vyvstal, s tím, že na mém starém počítači, který to mimochodem měl v pohodě zvládnout rozeběhnout, to prostě nešlo. Instalace proběhla, ale pak to nešlo spustit. Zajímavé bylo, že pokračování Prince of Persia: Warrior Within, to bez problémů rozeběhlo. Poté jsem si od kamaráda hru půjčil na jiném CD, a najednou to šlo, že by zázrak. Tak jsem se do toho pustil.

Z celé hry, se mi nejvíce líbil ten začátek, kdy jste běhali po venkovních prostorách hradu, a bojovali s lidskými nepřáteli, ten začátek jsem hrál nesčetněkrát. Poté když jsem získal dýku času, získala hra jiné rozměry.

Příběh hry byl střižen jako pěkná pohádka 1001 noci. To mi bohatě stačilo, a já postupoval, tedy spíše přeskakoval a probojovával se do dalších a dalších překrásných místností a oblastí. Trochu zapeklité byly nějaké ty hádanky, ale ty jsem celkem zvládal s bravurou. Největší problémy, jsem měl asi s úseky pastí, kdy jsem neustále používal písky času, a musel to hrát na několikrát. Příjemným zpestřením hry byla kooperace s Farah, kdy jste ji museli někam dostat, aby vám otevřela dveře.

Souboje, kdy jste sice využívali pořád ty samá komba, byly i přesto kouzelné a bavily mě od začátku do konce. Prostě a jednoduše se mi líbilo přeskakování přes hlavu protivníků.

O nádherném prostředí, jsem již hovořil, a k tomu je potřeba i dokonalá hudba, která v této hře je, a skvěle doplňuje kouzlo hry.

Skvělé je i, jak se princ v průběhu hry mění, má více šrámů ze soubojů, a nevypadá tak jako na začátku hry. Musím ocenit, ukládání hry, kdy hru není možné uložit kdekoliv, ale pouze na místech, k tomu určených. To hře přidávalo na obtížnosti i prodlužovalo její hratelnost.

Na dokonalosti, hře ubírá místy chaotická kamera, díky které občas nevíte kam skočit nebo skočíte jinam než chcete.

Herní výzva 2017 bod číslo 4 "Nad Tatrou sa blýská"

Do loňské výzvy, jsem si vybral Air Conflicts: Secret Wars, které vyšlo o rok dříve, a příliš jsem z něj nadšený nebyl viz moje recenze http://dbher.cz/k17524. Přesto jsem si řekl, že bych mohl zkusit díl následující, že by to mohlo být lepší.

Ve své podstatě, je tento díl o něco lepší než již zmíněný. Jenomže si nese jiné neduhy. Mise jsou si velmi podobné. Leť na tohle místo, znič určitý počet letadel nebo lodí. Nebo hlídej naše loďstvo, a najdi nepřítele. U těchto misí, s hledáním nepřítele, se na chvíli zastavím. Představte si, že letíte nad mořem, kde vidíte pouze své lodě, a okolo všude vás je modré nebe s několika bílými mráčky. No, teď máš 5 minut a najdi zde nepřítele. Kamenem úrazu, je že nepřítel se většinou objeví dříve např. za 2 minuty. Vy ho nikde nevidíte, a najednou vám hra oznámí "Mission Failed".

Nyní k příběhu. Za úkol máte po celou dobu kampaně chránit letadlovou loď Enterprise. Pod velením (ovládáním) máte vždy několik letadel, namísto jednoho. Když vám v jednom letadle dojdou náboje, nebo bomby pro bombardování cílů, přepnete se do jiného letadla, a vámi používané letadlo letí doplnit munici. Jenomže zde přichází další kámen úrazu. Letadla doplňují munici strašně dlouho, a proto většinou stačíte prostřídat všechna letadla, než se vrátí první. Samozřejmě beru v potaz, že musí letadlo doletět na letadlovou loď, kdesi v nějaké dálce, doplnění munice, nějakou dobu trvá a potom zase musí letět zpátky. Přesto to mohlo být trochu urychleno.

Letci, za které hrajete, dostávají vyšší hodnosti a přezdívky, což je sice pěkné, ale žádného zlepšení jsem si u nich nevšiml. Teď mám na mysli, např. lepší míření, ovládání letadla.

Na každou misi, si volíte zbraně a bomby, které do letadla vložíte. To je celkem důležité, protože je lepší vzít si na bombardování letadlové lodi např. 2x 500 kg těžkou bombu, než 4x 100 kg. Někdy tyto detaily rozhodují o úspěchu celé mise.

Grafika a co jí vytknout. Celkem těžké je pro autory udělat zajímavé prostředí, když se většina bitev odehrává na moři. Takže po většinu času sledujete neustále stejnou animaci vln na moři a plujících bílých mráčků po modrém nebi. Zde autoři mohli přidat např. déšť nebo bouři, let v noci, ale bohužel nic z toho zde není, a tak jediným zpestřením zůstávají ostrovy při bombardování.

Největší peklo ve hře bylo hlídkování na lodi. Zde pro změnu ovládáte loď, ale pouze při hledání nepřátelských objektů.
Zde mě především dožrala mise, kdy jsem měl objevit letadla. Po cca 15 pokusech, kdy jsem nic neobjevil, jsem využil internetu a podíval se, kde mám hledat. Jenomže zde byl problém, i když jsem věděl, kde mám hledat, nemohl jsem stále nic najít. Zakopaný pes byl v tom, že letadlo musíte objevit, ještě dříve než ho ve skutečnosti uvidíte, a to je tak trochu problém. Asi na padesátý pokus se mi to povedlo, jenomže pak jsem ho musel sestřelit, a když se to nepovedlo, myslel jsem že hru srovnám se zemí. No nakonec se to povedlo.

Zase pro jednou si musím napsat komentář, ke hře, která mě celkem znechutila. Neberte to nijak špatně, jde pouze o můj osobní názor.

Sérii Medal of Honor, jsem příliš nehrál, ale měl jsem za sebou asi nejlepší díl Medal of Honor: Allied Assault. Na svém tehdy starém pc jsem už další díly nerozjel, a tak jsem se pokochal pouze obrázky z Medal of Honor: Pacific Assault. Poté přišlo na PS 2 celkem solidní Medal of Honor: Rising Sun, ale já a střílečky s ovladačem prostě nejdou k sobě (kdyby to bylo na kompu s klávesnicí a myší, celkem bych si to užil).

K vánocům jsem dostal Medal of Honor: Warfighter a ihned jsem musel vyzkoušet. Byla to ta nejhezčí hra, kterou jsem do té doby hrál.

Všechno to začalo, tak pěkně. První 3-4 mise byly opravdu bombové, především zajímavý byl výcvik teroristy v letadle. Jenomže potom se to celé zlomilo. Mise začaly být šedivé a nezáživné. Začal jsem se do hraní nutit, a to už je velice špatné.

Ke všemu tomu jsem začal objevovat nepříliš chytrou umělou inteligenci a bugy, kdy do mě nepřátele stříleli, i když jsem byl schovaný za nějakou překážkou. Tím se mi hra ještě více znelíbila.

Zajímavou věcí byly možnosti otevírání dveří, které jste získávali za počet headshotů, které jste udělili nepřátelům (nechápu, proč hra po každém headshotu ukazovala lebku, to mě celkem přišlo nerealistické, když se vývojáři snaží udělat hru, co nejvíce realistickou). Zpět k otevírání zamčených dveří. K tomu máte několik možností od použití tomahavku až po výbušninu. Celkový efekt je skvělý.

Nyní k příběhu. Zde se autoři nezaměřili pouze na život vojáka ve válce, ale i v rodině. To se jim příliš nepovedlo, a tak příběh zapadne do béčkových šedých průměrů.

Ještě jsou zde mise ve vozidlech, které se snaží o nějaké zpestření, což se jim celkem povedlo. Jízdní model sice není nijak skvělý, ale nejedná se o závodní hru a na těch pár misí vůbec neurazí.

Nehodnotím multiplayer, protože jsem ho nehrál, a většinou ho ani nehraji. Pro mě je prostě důležitý singleplayer, s příběhem.

Herní výzva 2017 číslo 8 - Pokračování příště

Vítejte zpět na našem televizním kanále, kde opět budeme vysílat seriál Murder, She Wrote.
Tentokrát máme na programu tři premiérové díly, které zakončují tento seriál.

Pokračování se od Murder, She Wrote, velice liší. Je to z důvodu, že už se nejedná o čistou hidden object adventuru, ale jsou zde i prvky, jako chození po lokaci, sbírání předmětů a jejich následné využívání. Hledání předmětů odstoupilo do ústraní. Trochu mi vadilo, že najít některé obrazovky, především s hledáním předmětů, bylo složité, protože hra mě na ně neupozornila.

V první knize, nás bude čekat vyšetřování vraždy, která se stala v galerii, a ke všemu byl ukraden nejvzácnější obraz. Dokáže Jessica Fletcherová odhalit vraha a nalézt obraz?

Společně s hledáním předmětů, do ústraní odstoupily na stranu i rozhovory postav, které již nejsou, tak zdlouhavé.

Ve druhém případu, se jedná o smrt elektrickým proudem. Kdo by měl, motiv zbavit se tohoto člověka, který byl šťastně ženatý. Mohl to být milenec, nejlepší přítel, manželka nebo úplně někdo jiný?

Co se týče grafiky, ta doznala pár změn, ale je stejně líbivá, jako v prvním díle. Zvuky a hudba, už nejsou tak šíleně opakující se, jako v prvním díle.

V posledním dobrodružství Jessicy, se vydáme do Irska, kde byl neznámý muž v knihovně. Podezřelí jsou úplně všichni. Motiv mohl mít kdokoliv, a tak je opět na Jessice, aby případ rozlouskla.

Oproti prvnímu dílu, se hra hraje o mnoho lépe, a je více propracovaná. Trochu mi vadí, prolínání, některých obrazovek, když mi lupa ukazuje stále na tu samou, ale přitom už se jedná o něco jiného.

Dnes Vám přinášíme, milí televizní diváci rovnou 5 případů od Jessicy Fletcherové. Společně s Jessicou máte možnost zapátrat po vrahovi a rozlousknout všechny případy.

Jedná se o klasickou hidden object adventuru, ale zde autoři jako hlavní bod použili právě hledání objektů na obrazovce. Občas jsou proloženy pouze nějakými puzzly např. Pexeso, skládání slov nebo obrázků.

První příběh nás zavede do Cabot Cove, kde se stala vražda jednoho z rybářů. Jessica a místní šerif, se vydávají po stopách, které jim vrah zanechal. Kdo by vraždil rybáře, určitě to má nějakou souvislost, s něčím movitým?

Hra si zakládá především na vyprávění příběhu, proto vás čeká celkem dost dialogů, do kterých nemůžete zasahovat (pouze je přeskakovat). Při vstupu do každého místa většinou proběhne dialog nebo monolog, poté hledáte předměty a občas i složíte nějaký ten puzzle. Poté občas následuje závěrečný dialog této scény a šup do dalšího místa.

Ve druhém příběhu se Jessica setkává se starou známou, který vyrábí sirupy. Jeden z jejich zaměstnanců je zavražděn přímo ve vývařovně jejího podniku. Kdo to mohl udělat?
Byla to konkurenční firma nebo jeho šéfka, protože chtěl přeběhnout? Možná za tím bylo i něco úplně jiného?

Co se týče grafiky hry, je celkem slušivá. Postavy jsou dobře vymodelované a při rozhovorech se i mění jejich animace (nejsou to statičtí panáci, kteří nehnou ani brvou, ať jim řeknete cokoliv).

Třetí příběh nás zavede do zahradnické kolonie, kde byl zavražděn jeden ze zahradníku.
Stane se tak kvůli konkurenci v soutěži, nebo čistě ze závisti?

Hudba ve hře je vytažená ze seriálu, a po čase vám z ní možná trochu začne šplouchat na maják, protože se neustále opakuje. Chtělo to přidat více skladeb.

Ve čtvrtém případě, poprosí Jessicu její kamarád, jestli by se nepodívala na 2 roky staré vyšetřováni, kdy zmizela jeho sestra. Jessica se vydává na průzkum do jejího domu, který leží na dobrém místě, a je o něj veliký zájem. Opravdu ta paní odjela a už se nevrátila, nebo ji někdo zavraždil?

Zde si malinko vyliji své srdíčko, protože se mi 2x vymazali savy, a musel jsem první tři knihy hrát od znova. Možná i proto jsem hře ubral 5%, ale to není jisté.

Pátý příběh nás zavede do Anglie, kam Jessica vyrazila za svou sestřenicí Emmou. Její kamarádka z divadla Jane je nalezena v šatně oběšena. Byla to sebevražda nebo vražda?

Co se týče seriálu, tak ten jsem měl velice rád, když jsem byl menší a většinou když běžel na Primě, jsem se díval. Teď už jsem ho dlouho neviděl.

Asi se ptáte, proč dávám, tak vysoké hodnocení této hře. Řekněme si na rovinu, že mám tento německý televizní seriál rád.

Hru jsem si koupil v tehdejší ABC edici, za pár korun. Bohužel můj tehdejší počítač hru nezvládl rozjet, tak jsem ji zkusil nainstalovat u tety, která přece jenom měla o trochu výkonnější počítač. Taky to nešlo spustit hned, ale poladil jsem nějaké věci v nastavení a voila, hra se spustila.

Těšil jsem se jako malý Jarda, a bylo to opravdu super. Není to nějak náročná hra. Jedná se spíše o arkádu, a pořád dokolečka děláte skoro to samé. Honička, závody, na čas, honička, závody, atd. Některé mise však byly zpestřením např. Řízení autobusu s bombou, kdy jste museli udržovat rychlost nad 40 km/h.

Jak už jsem naznačil, nejezdili jste pouze ve vozech Semira a Toma, ale vyzkoušeli jste všemožné vozy od závodních po nákladní. Sice se vozy ovládaly hodně podobně, ale tím se aspoň člověk neznechucoval, protože ovládání bylo jednoduché.

Podíváte se na dálnice, kde na cestě budete potkávat různé překážky ve stylu oprav a nehod. Dále navštívíte nějaké vesnice, a město. Mise ve městě, byly asi ze všech nejhorší, protože to byla jízda na několik míst v časovém limitu, a to opravdu moc zábavné není.

Herní výzva 2017 - číslo 2. - Právě vychází

Jelikož nemám zrovna silný počítač, nemohl jsem tedy vybírat žádnou AAA hru, protože bych ji neutáhl, musel jsem tedy lovit v indie hrách. Zde jsem od někoho získal klíč (myslím, že to byl ZX Atari), a jelikož to byla první hra, kterou jsem získal z letošního roku, šel jsem do ní.

Hra je to celkem zajímavá, když si vytváříte vlastní věžičku, z náhodně se generujících bloků, jako v tetrisu. Jenomže v každém bloku je nějaký nepřítel, nebo nějaké překvapení v podobě truhličky, kašny. V truhličkách nacházíte životy, kartičky, materiál nebo klíče. Klíče slouží k odemykání lepších truhel, ve kterých můžete najít i dvojitý život. Narazit můžete i na obchodníka, od kterého můžete nakupovat, za zlaťáky, které padají z truhliček. Také můžete potkat smrtku, u které si můžete zakoupit druhý život (pokud zemřete, znovu obživnete u smrtky s polovičními životy).

Na kartičkách můžete nacházet ochranná kouzla, nebo útočná. Můžou zde být i prsteny, které vylepšují vaše schopnosti např. 50% šance na kritický zásah. Jsou zde také lepší zbraně, které máte po určitý počet úderů.

Jediným mínusem hry, je stereotypnost úkolů, které se začnou opakovat, jako například zabij 25 elitních nepřátel. Poté je to nevyvážená hratelnost, kdy musíte levelovat svou postavu, abyste byli schopni přes danou věžičku projít, což se projevuje hned na začátku hry (někoho může odradit).

Jedná se o nejnovější díl, který jsem kdy hrál. Do té doby jsem hrál pouze Fifu 08, a to už je docela dost od sebe. Když už jsem zkoušel demoverzi, hra mě velice zaujala. Neváhal jsem tedy a pořídil si plnou verzi.

Zorientovat se v menu, nebylo nic jednoduchého, ale po chvíli se podařilo (ještě aby ne, když je to v češtině :D). Pár nastavení od obtížnosti, přes délku zápasu až po stadion a počasí, a jde se na to. Hra je o něco pomalejší, než tomu bylo u starších kousků, ale stále je dynamická. Nesmyslné červené karty, mě trochu naštvaly.

Po pár přátelských utkáních jsem se vrhl do režimu kariéry hráče, protože jsem ji do té doby neměl možnost vyzkoušet, a byl jsem na to natěšený. Vytvořil jsem si tedy svého hráče, a aby to bylo trochu reálné, šel jsem do týmu Baník Sokolov. Nemůžu přece začínat v nějakém hvězdném klubu, to by nebylo ono. V první sezóně jsem pěkně řádil a probojoval se do 1. ligy. Druhá sezóna začala skvěle, a ihned jsem táhl tým dopředu. V průběhu rozehrané sezóny mi přišla nabídka ze Španělska, ale já jsem chtěl vyhrát nejvyšší soutěž, a až potom odejít. Jenomže to byla nejspíše chyba, protože i když jsem Sokolov, dotáhl na nejvyšší stupínek celkem 3x, už jsem novou nabídku ze zahraničí nedostal. To beru jako mínus hry.

Po zklamání z módu kariéry hráče, jsem šel trénovat. Zvolil jsem si Viktorii Plzeň, protože v té době frčela a líbila se mi jejich hra. Chtěl jsem vyhrát ligu mistrů nebo pohár UEFA, s českým týmem. Asi v páté sezóně, už s hodně obměněným kádrem se mi podařilo vyhrát pohár UEFA, když jsem ve finále zdolal Porto 1:0.

Co jsem nevyzkoušel, byl Ultimate tým, protože mě to nijak nelákalo, možná vyzkouším v novějších dílech.

Ve hře je opět český komentář, který se výrazně zlepšil oproti minulým dílům, už to nejsou takové plky do prázdna, ale občas to má i hlavu a patu. Opět se zde objevuje kvalitní soundtrack, který v této hře nikdy neurazí.

Herní výzva 2017 - číslo 9 Kamarád doporučuje
Hra doporučena od rikuhahl.

Hra vypadá na první pohled jako hra pro děti. Vymýšlet slova dokáže přece každý blb, jak se říká. Jenže v této hře nejde pouze o to vymýšlení slov, ale občas i o to, zjistit, co po vás daná osoba chce, a to je někdy opravdu záhul. Pak je zde jazyková bariéra, která přidává na obtížnosti další stupínek.

Příběh ve hře je celkem jednoduchý a nepodstatný, hlavně jde o to, vyblbnout se při vymýšlení slov, protože je zde dost možností jak to dané osobě i znepříjemnit. Např. Opice chce po vás banán, napíšete tedy banán, ale můžete přidat různé přívlastky, jako třeba toxický, zelený, velký, kosmický atd.

Cílem je nasbírat určitý počet hvězdiček, k dokončení příběhu jich stačí 60, celkem jich je 106. Mně osobně se jich podařilo nasbírat 84. Hvězdičky získáváte plněním úkolů pro různé lidičky, speciálními eventy a netypickými speciálními věcmi, které jsou napsané v deníku.

Herní mapa čítá celkem 39 míst, kam se můžete podívat. Ze začátku jsou to celkem klasická místa, jako např. Škola, město nebo metro. Později už jsou to i méně obvyklá místa, jako je Jurský park, pyramida, Měsíc atd.

Jelikož angličtina nikdy nebyla můj silný obor, a ke všemu z ní příští rok maturuji, tak jsem rád, že jsem si ji v téhle hře mohl vylepšit, ať už novými slovíčky, tak i nějakými souslovími.

Sherlock Holmes, jeden z nejlepších detektivů na světě. Proč se s ním nevydat po stopách mýtického zločinu? To vám povím v tomto kometáři.

Všechno to začíná celkem dobře. Zápletka případu vypadá velmi dobře, a také celkem zábavná i je. Příběh se vyvíjí celkem dobře, a občas se objeví i nějaké překvapení. Jenomže to by se dalo považovat za jediné plus této hry.

Ovládání hry pomocí šipek, kdy přepínáte mezi chůzí, krčením a během by celkem ušlo, kdyby se mi několikrát za hru nestalo, že se totálně ovládání rozhodí, a stane se například, že Holmes se zasekne a běží neustále, i když zastavíte nebo běží nějakým směrem, kterým běžet nechcete.

Prohledávání míst, spojování a používání předmětů, je celkem v pohodě. Jediné, co mi vadilo, bylo, že když Holmes momentálně danou věc nepotřeboval, tak jste ji sebrat nemohli, ale museli jste ji prozkoumat, abyste se posunuli v příběhu. Pro tu věc jste většinou museli jít za malý okamžik. Nejhorší je, když předmět, který je celkem nepodstatný přehlédnete a hledáte ho po celé lokaci, aby vám poté Holmes řekl "Tento předmět momentálně nepotřebuji". Jako příklad uvádím V New Orleans jsem v domě na balkóně přehlédl citronovník, který jsem stejně nepotřeboval v daný okamžik, a bloudil jsem po domě cca 10 minut, aby se mi poté otevřela možnost otevřít trezor.

Ve hře je spousta materiálu ke čtení, poznámek Holmese, zaznamenávání provedených rozhovorů, přehledný inventář a mapa.

V některých pasážích si zahrajete i za doktora Watsona, ale jsou to většinou sekvence, kde nějak musíte pomoci Holmesovi, abyste s ním mohli pokračovat dál. Také dostáváte od Holmese otázky, na které musíte s Watsonem odpovědět (menší rada, pokud máte hru v češtině odpovídejte na otázky českými slovy).

Hra mě bavila do okamžiku, než se přehoupla do své 2/4, protože od této chvíle to začínal být hrozný vopruz. Zde se vydáte do Švýcarska, kde musíte projít psychiatrickou léčebnou pomocí stealthu, jako pacient. Jenomže zdejší stealth je šílený, pokud se chcete okolo někoho v podřepu proplížit, tak na to rovnou zapomeňte, všechno musíte vyřešit logicky, nějakou fintou. Doporučuji zde hru neustále ukládat.

Těšil jsem se na další adventuru z prostředí Sherlocka Holmese po dohrání The Testament of Sherlock Holmes. Šel jsem do toho, s tím, že ta hra je starší, ale neměl jsem žádné předsudky. Musím říct, že mě ta hra zklamala.

Představte si ten moment, kdy se ráno probudíte po operaci vaší paže. O pravou paži jste dočista přišli, a druhou vám nahradili mechanickou. Tu samozřejmě neumíte ovládat.

Je ráno, a vy dostanete strašnou chuť na čaj, jenomže je zde již zmiňovaný háček. Tak nejdříve se naučím paži ovládat. Otočím s ní kolem dokola, zkusím sevřít prsty, nejdříve po jednom a potom všechny najednou. A jde se na věc.

Jenomže to nejde tak snadno, jak se zprvu zdálo. Nejdříve si musíme připravit hrneček, který je v poličce, která je na okraji stolu, takže ji nesmím shodit. Zatím se daří, ale první hrneček mi spadl, říkám si, no nevadí zkusím další. Zase spadl, jsou to mršky klouzavý. No nevadí začneme znovu, jako by se nic nestalo.

Po úporném boji máme hrneček, teď přichází druhá fáze. Dát do hrnečku pytlík s čajem. Připravím se na to. Ale i zde se vyskytne problém. Vzít pytlík s čajem je takřka nemožné. když už ho konečně zvednu, vyklouzne mi, a můžu zase začít znova. Achjo, já si ten čaj snad neudělám.

Konečně je pytlík v hrnku, teď dostat hrnek pod konvici s horkou vodou. No to snad není možný ten hrnek mi vypadl a sáček samozřejmě vypadl. Zase jedeme nanovo. Hrnek je pod horkou vodou a už jí tam pouštím. Hurá.

Na mléko a cukr kašlu, radši to vypiju jen tak. Jenomže je zde další problém abych to na sebe nevylil. Ale to už není problém téhle hry naštěstí.

V televizi běželo Riskuj na jednom programu (nebudu jmenovat, abych nedělal reklamu). Občas jsem se podíval, protože tyto vědomostní soutěže mám rád. A jednoho dne mě napadlo, jestli neexistuje podle této televizní soutěže i počítačová hra. Chvíli jsem na internetu hledal a našel.

Sice jsem koukal v televizi již na novější verzi, s trochu jinými pravidly, ale to nevadilo, do hry jsem se dostal celkem rychle. Trochu mě mrzelo, že zde chybí soupeři, které by ovládala umělá inteligence, tak jsem se do hry pustil sám.

Zvolil jsem si jméno (samozřejmě své vlastní), a zapnul hru. Začaly se generovat otázky. No říkám si uvidíme, co mi to hodí za otázky, jenomže při generování jsem málem vypustil duši, protože to trvalo nehorázně dlouho (cca 5 minut). Říkám si no konečně, začalo mi to vyjmenovávat okruhy otázek. Hmm, no něco snad budu vědět, začnu něčím lehčím, co mě zajímá např. "Poznej město v písni". No dobře, pohořel jsem na tom a už jsem v mínusu. No nevadí, zkusíme jinou otázku, snad to bude lepší. Volím tedy otázku "Naše řeky". Na otázku za 1000 jsem odpověděl správně, a přiblížil jsem se zpět k nule. Takhle jsem vybíral z otázek, a nakonec jsem to v prvním kole ušmudlal na 5000 korun.

Začíná druhé kolo, opět nekonečně dlouhé načítání. Zde už je méně okruhů, ale celkem 5 otázek v jednom okruhu (předtím byly pouze 2 otázky na okruh). Volím tedy okruh otázek "7 divů světa". No vida, a hned jsem na tom o dost lépe a mám 14000 korun. Sice už v dalších otázkách tolik nezářím, ale nakonec se dostávám do finálního kola s 16000 korunami.

Finále. Na výběr mám otázku rozeznej podle obrázku, podle hudby (slova) nebo videa. Volím tedy asi nejlehčí variantu podle obrázku. Obrázek se opět načítal hodně dlouho. Vyskočí mi tedy obrázek a říkám si, co to může být, to jsem snad v životě neviděl. No zkusím aspoň něco napsat. Bohužel jsem se netrefil, a nic jsem nevyhrál. Hra to byla celkem dobrá, někdy to zkusím znova.

Pokud nemáte někoho do party, který by si s vámi zahrál, tak nebudete mít celkem žádnou výzvu. Já jsem si to párkrát zahrál s kamarádem, a celkem jsme se dobře pobavili, a něco se i dozvěděli, ale to je asi tak všechno k plusům hry. Pokud vás tedy hraje víc, musíte se mačkat u jedné klávesnice.

Otázky jsou dvojího druhu. Buď napíšete správné slovo, nebo si vybíráte ze čtyř možností. Když slovo napíšete špatně, tím že se překlepnete, tak máte smůlu a přijdete o peníze. Nebo to hra může špatně pochopit např. Správná odpověď byla "Cesar", já jsem napsal "Caesar", a hra mi to neuznala.

Pokud máte rádi vědomostní soutěže, určitě se dají sehnat i lepší kousky, ale pokud zvolíte tento, tak nijak neprohloupíte.

Přeji hodně štěstí při výběru otázek a pevné nervy :D

Jelikož nevlastním žádnou konzoli, kromě PS2 (ani po žádné netoužím). První díl jsem tudíž nehrál. Sice to nejspíše na něj navazuje, ale ve hře je video, které mi ukázalo, co se stalo v díle prvním. Tím jsem se dostal trošku do obrazu.

PS: Komiks jsem nikdy nečetl, ani jsem nevěděl, že nějaký existuje :-)

Bylo mi od začátku jasné, že se bude jednat o tzv. koridovou střílečku a nebudu moct chodit, kam se mi zachce. Příběh je, ale tak skvěle vyprávěný, že mi to ani nevadilo. Asi největším rozdílem od klasických stříleček jsou zde tajemná chapadla, která pomáhají v přestřelkách s nepřáteli, ať už je s nimi mlátím, odhazuji nebo dělám jiná zvěrstva. Trochu mi to připomíná Doctora Octopa ze Spider-Mana. No a taky je tam nějaký skřet, nejspíše něco jako svědomí nebo rozum. Ten má svoje vtipné hlášky, které se snaží zpestřit hru.

Jelikož jsem vládcem mafie, tak zde je hodně společníků a postav, se kterými si můžu promluvit, a určitě jsou zajímavé, ale za tak krátkou dobu, jsem si k nim nemohl vyvinout žádný vztah. Hlavní postava se po celou dobu naklání mezi dobrem a zlem a nemůže se pořádně rozhodnou, kterou stranu si vybere.

Co je na hře opravdu krásné je její komiksová grafika, která díky tomu jaká je, ubírá trochu na brutalitě hry. Další zajímavostí je, že temnota se bojí světla, a pokud se v této hře dostanete někam na světlo, začne vám to ubírat zdraví. Proto musíte rozbíjet světla, aby jste se třeba posunuli dál.

Hře ubírají naopak stejní nepřátelé, kteří moc inteligence nepobrali, a proto není problém je celkem lehce vyřídit. Hra je i celkem krátká, a kdyby autoři přidali ještě o pár levelů navíc, nejspíše by tím nic nezkazili.

Herní výzva 2017 číslo 3 - Only the Best

Po nadšení z prvního dílu, který jsem prošel celkem rychle, jsem se vrhl na druhý díl (chvilku jsem si musel dát pauzu, abych se z toho úplně nezbláznil, a neviděl zombíky na každém kroku :D).

Druhý díl samozřejmě navazuje na ten první. Sice zde hrajete za jiné postavy než v prvním díle, ale příběhově to navazuje na události, které se staly v sídle. Hrou si můžete projít buď za Claire Redfieldovou, sestru Chrise z prního dílu, nebo za Leona Kennedyho nového pracovníka policie. Jelikož jsem v prvním díle hrál za Jill Valentineovou, tak jsem pro tentokrát zvolil hru za Leona V některých situacích přijde na pomoc Ada Wong.

Oproti prvnímu dílu, zde udělali vývojáři i část města Raccoon City, které si proběhnete se všemi zombíky. Bohužel se jedná pouze o koridor, kterým musíte projít až k policejní stanici. Kam jinam taky jít, když započala zombie apokalypsa.

Když jsem dorazil na stanici, samozřejmě že tam nikdo živý, kdo by mi pomohl nezůstal. Proto jsem začal objevovat různá tajemství, které tato policejní stanice ukrývala. A že jich nebylo málo.

Styl hry je v podstatě stejný jako v prvním dílu, a tak s ním nebyl žádný problém. Občas samozřejmě pozlobí kamery, ale to je u této série v pořádku. Hra odsýpala celkem rychle a neměl jsem žádné vážnější záseky Dohráno za 3 hodiny a 3 minuty. Párkrát mi došly pásky na ukládání a dokonce i náboje, což je to nejhorší, co se může stát. Protože pobíhat po místnostech jen tak bez nábojů, to je skoro jako sebevražda. Taky jsem párkrát běhal se životy na úrovni danger, což se rovná 1 zásah a smrt.

Tentokrát autoři přidali více zombíků. Už to není jako v prvním díle, kdy jste v místnosti nebo na chodbě potkaly maximálně 3-4 zombíky. Zde jich totiž potkáte ve většině případech aspoň 6, a to už se kolem nich špatně prochází. Novými potvorami, které byly celkem nepříjemné, byli takový po zemi lezoucí lidé bez kůže s obřím mozkem a jazykem žáby (nevim, jak se jim nadává).

Dobré je, že pokud si myslíte, že už jste chodbu vyčistili, a že už v ní nic nemůže být, hra vás vyvede z vašich představ. Několikrát se mi stalo, že už jsem chodbou procházel již aspoň popáté, a najednou na mě něco vyskočilo.

Hádanky jsou sice oproti prvnímu dílu o trochu jednodušší, ale stále dokáží dobře potrápit mozkové závity. Nijak zvlášť jsem se u nich, ale nezasekl, že bych prostě nevěděl a musel použít návod, k tomu jsem se naštěstí nesnížil :-)

Hra za druhou postavu, má v sobě určité odlišnosti, dostanete se do míst, kam jste se s první postavou nemohli dostat, a zjistíte jiné, nové informace.

Herní výzva 2017 číslo 10 - zapomenutý kousek

Když jsem se díval na hodnocení hry na DH a v článcích na internetu, bylo velice kladné. Přesto, když jsem hru hrál před nějakou dobou, tak mě vůbec nebavila. Díky výzvě jsem si řekl, že této hře dám ještě jednu šanci.

Po zapnutí a rozehrání šampionátu, jsem byl překvapen tím, že hra na mě působila stejně jako před cca 3 lety. Prostě a jednoduše mě nebavila. Ale pořád jsem si říkal, že mi nejspíše něco zásadního uniká, co hru posune na vyšší úroveň. Možná to byly slabé zbraně, nebo pomalé auto.

Do závodů, jsem se musel nutit, a ze začátku, když jsem neměl vylepšené auto, byly závody těžké, a vyhrát v nich rovnalo se malému zázraku. Tak jsem alespoň sbíral nějaké peníze a vylepšoval si svůj vůz, a poté se dostavily první úspěchy. Pořídil jsem si lepší auto a začal stoupat v žebříčku jezdců.

Cílem každého šampionátu, bylo dostat se na vrchol žebříčku, přes 15 soupeřů, a to tím, že jste vyhrávali závody. Za vítězství vám přibyly 3 body, za druhé místo 2 body a za třetí místo 1 bod. Jenomže stejně takto sbírali body i vaši soupeři a mohli vám odskakovat, nebo se dostat zpátky před vás v žebříčku. Když se dostanete na 1. místo v žebříčku, čeká vás pohár šampionátu, ve kterém jedete tři závody.

Zajímavým nápadem jsou tři závodní módy, ze kterých si můžete vybírat. Prvním je klasický závod, ve kterém závodíte proti dalším 7 soupeřům. Druhým módem je závod se zbraněmi, ve kterém buď můžete své soupeře zničit zbraněmi nebo vyhrát protnutím cílové pásky. Posledním, třetím módem je vyřazovací závod, ve kterém po každém kole vypadne nejpomalejší závodník, stejně tak můžete k urychlení závodu použít zbraně a protivníky odstranit.

Ve hře je dostatek tratí, které jsou různorodé a odehrávají se na různých místech a v různých podmínkách. Např. V kaňonu jezdíte po písku, na jiné trati je zase sníh. Toto však nemá žádný vliv na řízení, takže je to spíše pro efekt grafiky. Bohužel autoři později začali tratě opakovat, akorát jste jezdili v protisměru než doposud. Zároveň, aby zamezili rychlému rozpoznání, tratě pojmenovali jinak.

Co mě absolutně znechutilo, bylo přejíždění zvířat, za které jste dostávali nitro. Kdyby to byly nějaká zlá zvířata, ale přejíždět králíčky nebo surikaty, to opravdu autoři trochu přehnali.

Hudební doprovod v podobě rockových a jiných skladeb, je opravdu slabý. Za tu dobu, co jsem hru hrál, se mi líbila možná tak jedna písnička, a to si ji ani nijak nepamatuji.

Závěrem bych to shrnul, tak že mě hra celkem frustrovala svým jízdním modelem a trochu i obtížností, kdy jsem se do závodů musel nutit a nebavili mě. Dalším zlým aspektem je přejíždění zvířátek, jak už jsem zmínil!

Do té doby, než jsem si zahrál Resident Evil, jsem byl velikým milovníkem Silent Hillu, ale nyní jsem i milovníkem Resident Evilu.

Říkal jsem si, proč to nezkusit, a kvůli příběhu hezky pěkně od prvního dílu. Bohužel se mi nepodařilo na mém počítači přes několikero nespočet pokusů rozjet Resident Evil z roku 1997. Tak jsem vzal za vděk Remasteru z roku 2015.

Mojí volbou byla hra za Jill Valentine, protože mi do toho zapadala lépe, a z pár ukázek, které jsem viděl, všichni hráli právě spíše za Jill (Neměl jsem vůbec potuchy, o tom, že má oproti Chrisovi určité výhody např. Lockpick).

Pustil jsem se tedy do hry. Pro mě to bylo něco okouzlujícího, protože rád prolézám různé místnosti a plním všemožné úkoly. Nezačal jsem příliš dobře, protože hned první zombie, kterou jsem potkal, tak mě zabila :-( Nejspíše to bylo dáno ovládáním, na které jsem nebyl zvyklý, a chvíli mi trvalo si na něj zvyknout.

Při prozkoumávání sídla, jsem objevoval různé poznámky a rozkrýval příběh rodiny, která v něm dříve žila. Atmosféra příběhu byla skvělá.

Nepřátelé zde hrají úlohu, kdy se vás snaží zakousnout, ale spíše vám blokují cestu. Většinou se kolem nich dalo proběhnout, ale pouze za předpokladu, že jste je povalili na zem nějakou střelou, nebo je rychle a šikovně oběhli, když k vám byli otočeni zády. Postupem času však přituhovalo, a tak už obíhání nebylo možné, především u takových těch zelených potvůrek s drápy, rychlými jako drak.

Jako klad, který napomáhal atmosféře byly pásky, přes které jste si ukládali pozici. Protože, když vám došli, museli jste hrát, dokud jste nenašli nové, nebo v horším případě nezemřeli. Jednou za hru, někdy ze začátku, jsem s tím měl problém, kdy jsem jich měl nedostatek, a musel jsem riskovat dlouhé a nebezpečné výpravy do neznáma.

Hudba a zvuky hře přidávali dostatečnou kvalitu a nijak nekazili hororovou atmosféru. Co mi vadilo, byl špatně zvládnutý dabing a cutscény, kde se často obraz předbíhal dabingu (nebo to bylo obráceně).

Již nyní se těším na další díly, které mám v plánu si v budoucnosti zahrát :-)

Hned na začátku musím říct, že jsem se na hru velice těšil, ihned poté, co jsem ji získal z časopisu SCORE. O hře jsem nikdy předtím neslyšel, ale zahrát si ji, se určitě vyplatilo.

Jelikož jsem o hře nic nevěděl, ihned po zjištění, že hraji za jednoho z jezdců apokalypsy, konkrétně za Válku, jsem byl nadšen. Začátek hry byl skvělý, zničení Země a příchod na ní, první seznámení s Válkou a to ihned v boji.

Jak jsem se ve hře posouval dál, přišlo mi všechno strašně (zbytečně) složité. Jelikož se nejedná pouze o bezduchou rubačku, byly ve hře velmi často úkoly, při kterých jsem musel zapojit svůj mozek a logiku. Některé logické úkoly se opakovaly celkem často např. přesunutí předmětu z jedné místnosti do druhé.

Dalším mínusem hry je strašně pomalý a těžkopádný pohyb postavy (možná to bude tím mečem). Na druhou stranu bylo dobré využívání teleportů do lokací, které jsem již navštívil.

Dalším aspektem hry je vylepšovaní schopností postavy (nová komba, zbraně, schopnosti zbraní). To vše si člověk mohl zakoupit pouze na určených místech a to je velikým plusem, protože jste nemohli vylepšovat své schopnosti kdykoliv.

Příběh hry jsem příliš nesledoval, protože jsem ji hrál s velkými rozestupy (občas jsem se musel nutit). V této hře jsou velmi dobré souboje s Bossy, na které jsem musel vymýšlet taktiku, abych je dokázal porazit. Především v souboji se Strigou jsem do ní půl hodiny mlátil jako blbec, než jsem zjistil, že ji musím rozbít rukavicí ochranu :-)

Herní výzva 2017 č. 1

Dalo by se říct, že se jedná o kopii, série Total War. Částečně to pravda je, ale částečně není.

Začnu tedy tím, co hra převzala. Nejdříve je tady herní mapa. Vyobrazená je celá Velká Británie (ostrov), po které se pohybujete pomocí postaviček generálů. Bohužel si zde nemůžete vytvářet vlastní generály a můžete hrát pouze s těmi, které dostanete (alespoň já jsem nepřišel na to, jak si vytvořit jiné generály.

Pak jsou tady souboje, které se odehrávají na mapě, která je náhodně vygenerovaná. Oproti sérii Total War, jsou zde novou věcí kouzla, která můžete sesílat na protivníka, ale protivník vlastní stejnou zbraň jako vy. Na mapě jsou speciální místa, která po obsazení přidají jedno kouzlo na vaši stranu, a nepřicházíte o manu, takže ho můžete sesílat dokud o dané místo nepřijdete (samozřejmě je to časově omezený, po každém seslání musíte nějakou dobu čekat). Mě osobně přišli bitvy strašně jednotvárné a jednoduché, protože ve většině případech stačilo jít čelně proti nepříteli a zvítězili jste.

Nyní k odlišným věcem. Tou hlavní věcí je příběh, který nestojí na druhé koleji, jako v sérii Total War. Zde celou hru táhne příběh směrem v před (sice není příliš originální, ale k této hře stačí). Na strategické mapě, se vám vyobrazují listiny (úkoly), které musíte splnit pro posun vpřed. Jenže to není jenom o tom, že k listině přijdete a strhne se boj, ve kterém musíte zvítězit. Většinou se jedná o příběh, který se rozvíjí podle určitých rozhodnutí, která uděláte např. Můžete se rozhodnout, jestli půjdete přes les, s celou armádou, nebo vyšlete pár vojáků, kteří cestu prozkoumají.

To je asi tak všechno, co se o hře dá napsat, protože žádné další věci už mě nenapadají. Počkat, ještě je tu hudba a grafika. No, hudba je taková klasická, která hru nijak neznepříjemní, ale ani neposune o stupeň víš. Grafika je na tom úplně stejně.

Teď už je to ode mě vše, někdy zase na počtenou :-)