Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Angry Tapeworm • 34 let • ČR - kraj Praha

Komentáře

The Raven: Legacy of a Master Thief

  • PC 70
Raven je hra plná vnitřních rozporů, která sice začne slibně, ale kvalita se postupně propadá a výsledkem je průměrná adventura klasického střihu.

Na první pohled hra zaujme graficky líbivými lokacemi, na které je radost pohledět. Pak ale prožijete šok, jakmile se postavy začnou hýbat, nedejbože mluvit. Noří se do podlahy nebo nad ní naopak levitují, postava udělá několik otoček kolem vlastní osy, než dojde na vámi určené místo, občas je o nervy i jen přejít do vedlejší místnosti. Animace obličejů jsou pak opravdu hororovou záležitostí, zvlášť obličej společnice lady Westmacott je vyloženě materiál na noční můry. (Ty zuby!) Na obranu hry ale musím zmínit, že toto je bohužel u adventur standard a pokud si potrpíte na AAA grafiku, adventury prostě nejsou žánr pro vás. Naopak musím pochválit voice acting, který je v rámci žánru velmi dobrý.

Postavy jsou až přehnaně archetypální, dozvídáme se sice šťavnaté detaily z jejich osobních životů, nejde však o nic vyloženě překvapivého. Porozumíte motivům jednotlivých charakterů, ale nevytvoříte se k nim žádný emocionální vztah, protože všechno je až příliš potrhlé na to, abyste je mohli brát vážně, zároveň však jsou postavy v rámci možností snesitelné a někdy i sympatické. Hru čas od času komplikují bugy, kdy se postava zasekne v pohybu nebo se některé potřebné objekty stanou neaktivními. Je to nepříjemné, ale hra obsahuje mechanismus automatického ukládání a tak naštěstí nepřijdete o velkou část postupu. Na bug, kdy bylo potřeba obnovit hru z předchozího savu, jsem narazila 3x za celou hru.

The Raven nabízí systém in-game nápovědy, abyste se vyhnuli zásekům, ale nikdy nenarazíte na hádanky tak složité, abyste jej museli využít. Někdy je postup ve hře podmíněn jen tím, že vyčerpáte všechny nabízené dialogové volby, ale ani to není pro hry tohoto žánru nijak nezvyklé.

Hra buduje klasickou detektivní zápletku jako od Agáty Christie, aby nakonec místo dramatického rozuzlení přišlo ne příliš překvapivé "meh", a to i přes několik příběhových zvratů. Na rozdíl od předchozího komentáře nemám pocit, že by postavy postupovaly proti svým zájmům. Zellner nikdy nevystoupí z charakteru, protože si nemůže být jist, že ho v daný okamžik nesleduje někdo další, a chová se tak, jak by to od něj všichni čekali - jako policista si píše poznámky a vyslýchá svědky. Tak lze i vysvětlit vnitřní monolog (s přivřením obou očí) - že se prostě dokonale vžívá do role a neprozrazení jeho identity je absolutní prioritou jak pro něj, tak pro jeho společníky. Herní doba je relativně krátká, počítejte s 10 - 12 hodinami.

Vzhledem k nízké obtížnosti je The Raven hrou vhodnou spíše pro nováčky nebo pro ty, kteří hledají nenáročnou hru k odreagování, která bude odsýpat bez zákysů . Hra má sice nedostatky, ale nejedná se o nic fatálního.

Pro: Plynulý postup, lokace, voice acting

Proti: Nízká obtížnost, bugy, animace postav, finální rozuzlení

+8

Grim Fandango Remastered

  • PC 65
Jakožto milovník žánru adventur jsem byla na remaster Grim Fandanga hodně zvědavá. S nadšením jsem hru poprvé spustila už v roce 2015, došla do druhého aktu, kde však můj prvotní entuziasmus zcela vyprchal. Ke hře jsem se vrátila až za necelé dva roky.

Grim Fandango je prostě obrazem své doby, kdy hry byly naprostým opakem dnešních interaktivních filmů, kde jednou do minuty kliknete, abyste nezemřeli. Hra je opravdu velmi složitá a to i pro adventurní veterány, ale bohužel ne tím správným způsobem. Málokdy se mi u hry stane, že bych chtěla zlostí něco prohodit monitorem, jako se mi to stalo tady - ne, řešení puzzlu se dveřmi do trezoru fakt nebyla zábava.

Nepomáhá ani to, že některé klikatelné objekty splývají s okolím, za všechny například lékárnička v tetovacím salonu. Rovněž hádanky, jejichž podstatou je, že některou činnost musíte zopakovat víckrát, jsou otravné (likvidace zlobobrů). Co mi rovněž pilo krev, bylo množství průchozích lokací, ve kterých není nic zajímavého a i když vaše postava umí běhat, strávíte v těchto lokacích více času, než by vám bylo milé.

Hra se sama neukládá. Jste na to sice důrazně upozorněni hned na začátku, to mi ale nezabránilo ztratit celý akt tím, že jsem zapomněla pravidelně ukládat a narazila jsem na bug, který zabránil dalšímu postupu. Těchto nedostatků bohužel bylo více a nejsem zdaleka jediná, kdo na ně narazil. Remaster by takové problémy prostě mít neměl, zvlášť když byl dostatek času na patch.

Ne všechno je však na hře špatné - voice acting, hlavní námět, směsice mexického folkloru a jazzu, to všechno bylo výjimečné a naprosto skvělé. Hra má osobitý humor a hlavní hrdina Manny je prostě sympaťák.

Pokud máte žánr klasických adventur rádi, doporučuji Grim Fandango alespoň vyzkoušet. Musíte však mít trpělivost a překousnout již zastaralé herní mechaniky a občasné bugy. A ukládat, hlavně musíte pořád ukládat!

Pro: Příběh, voice acting, stylizace, humor

Proti: Zastaralé herní mechaniky, bugy, občas frustrující puzzly

+13 +14 −1

Transistor

  • PC 70
Transistor je hra pro hipstery, což by asi samo o sobě mohlo stačit jako hodnocení, ale pro jistotu to trochu rozvedu.

Hlavní hrdinka je umělkyně, zpěvačka, co z nějakého důvodu přišla o hlas.

Hlavní záporáci jsou skupinka privilegovaných blbečků v retro hadrech, kterým přišlo jako super nápad vyrobit vynález zkázy. Tento nápad se pak zcela nečekaně zvrtne.

Zápletka je tak rafinovaně vágní a metafyzická, že si musíte po dohrání skočit na wiki přečíst, o čem že to sakra bylo.

Schopnosti se zde nazývají funkce, včetně závorek na konci, a abyste ji mohli použít, musíte mít dostatek volné paměti.

Ve hře vás pronásleduje obří chapadlo.

Co je Transistor ve hře není vysvětleno, ačkoliv je pravděpodobné, že to nemá souvislost se součástkou složenou z polovodičů.

Je to vlastně romantická tragedie o jednom dějství, kdy se heroina příběhu po dokonané pomstě zasebevraždí ve jménu lásky. Je to velmi romantické, když si odmyslíte to, že své schopnosti vycucáváte z mrtvol.

Pokud máte alergii na cokoliv, co i jen lehce zavání hipsterstvím, hře se raději vyhněte. Pokud vám to však zas až tolik nevadí, doporučuji hru vyzkoušet, třeba až bude na Steamu zlevněná.

Pro: Soundtrack, vizuál, souboje, herní doba tak akorát

Proti: Žádný další obsah kromě soubojů, omezená interakce s prostředím a jinými postavami

+16 +17 −1

Dreamfall Chapters - Book Five: Redux

  • PC 65
Tak jo, je to tady. Po téměř dvou letech vyšla konečně poslední epizoda. Tohle jsou moje dojmy po prvním dohrání, tak jak vycházely jednotlivé epizody.

Nemá smysl se hnípat v technických věcech. Lidé si stěžovali ne problémy s framerate, což se mě netýkalo. Postavy sice mají lehce hranaté hlavy a mimiku Stevena Segala, ale to není podstatné. Tady jde o příběh. O to, jestli to měl Ragnar celou dobu vymyšlené. Jestli se vaše volby projeví tak, jak doufáte.

Poté, co jsem dohrála poslední epizodu, přítel suše prohlásil, že to bylo nějaké krátké a zeptal se, jestli jsem spokojená. A upřímně, já nevím. Tohle měl být velkolepý konec epického příběhu, rozuzlení všech zápletek, vyvrcholení série... Ale to se nestalo, kvůli šíleným prostojům ve vydávání jednotlivých epizod příběh ztrácel konzistenci, dynamiku a nakonec úplně vyšuměl. Epizodické hry jsou zlo. Jistě, mohla jsem počkat až vyjdou všechny epizody a pak si je zahrát všechny za sebou a taky to udělám, ale nebyl tohle zamýšlený způsob, jak měli hráči příběh konzumovat, postupně? Proč to proboha trvalo tak dlouho? Půl roku mezi epizodami prostě není v pořádku a nepřijde mi, že by tomu obsah odpovídal - spousta lokací se opakuje a jsou v nich jen drobné změny.

Nevím, jak ostatní, ale já si na konci druhého dílu série lámala hlavu, jestli má Ragnar nějaký plán, nebo jestli bylo jen třeba hru rychle ukončit a prostě některé věci zůstaly otevřené. A moje dojmy? Spíše to druhé, bohužel. Ano, hra se snaží odpovědět na vaše otázky a vysvětlit co kdo a proč udělal. Ale mně osobně ta snaha přijde velmi slabá a vysvětlení neuspokojivé. A vzhledem k tomu, že od první epizody uteklo moře času, některé části byly vyloženě matoucí.

Systém rozhodování a konsekvencí mě neohromil. Byl tam, protože ho mají všichni ostatní. A to je dost blbej důvod.Hra se pouští do velkých témat - xenofobie, rasismu, genocidy, zrady, korupce, homosexuality -, ale nemá prostor ani prostředky pro práci s nimi a tak se omezuje jen na strohé hodnocení špatné/dobré. Jako by všechno původně mělo být mnohem větší, výpravnější, objemnější, ale z nějakého důvodu to nevyšlo.

Rozuzlení samotné mi přišlo zmatené a vysvětlení událostí dle mého kulhalo na obě nohy.

Helena se snaží změnit svět. Proboha jak? Chce "vymazat" všechny lidi? Zavést kompletní diktaturu? Jak chce naprogramovat každý detail celého nového světa, jak má vypadat a fungovat? Nebo ho chce zresetovat na úroveň bakterií, aby se celý vyvinul znova?

Westhouse chce domů. A proto během několika desetiletí spřádá temné plány jak zničit svět, magii a vyhladit všechny magické bytosti. Proč? Aby se světy spojily? Ale Westhouse přece ví, že ve Starku utekly stovky let od jeho odchodu a bude tam doma asi stejně jako v Arcadii. To mu to zelená paní prostě nemohla otevřít dveře, ať teda jde? To vážně neexistovalo řešení, které by dávalo alespoň nějaký smysl?

A ano, váš epický příběh stejně skončí tak, že se světy spojí a proběhne několik krvavých válek s miliony obětí. Co že jsme to tedy změnili k lepšímu?


Rozuzlení u mě zanechává hořkou pachuť bezmoci, že všechno, co těžce vybojovala April, bylo úplně k ničemu. Často se tu hraje na nostalgickou notu a mám pocit, že hra se snaží těžit z nostalgie víc, než je zdrávo. Jako by si autoři nevěřili, že by hra mohla obstát sama o sobě. A asi mají pravdu.

Možná, že hodnocení časem změním, ale teď jsem smutná a zklamaná, co se to s mou oblíbenou hrou stalo. Jestli by prostě nebylo lepší nechat příběh uzavřený po prvním dílu...

+21

Broken Age

  • PC 55
Kickstarterovského šílenství jsem se nezúčastnila, takže hype šel tak nějak mimo mě. Hru jsem koupila v rámci vánočních Steam akcí, protože mám ráda adventury a tohle vypadalo slibně.

Takže pozitiva - hra je skvěle nadabovaná, což bohužel není u klasických adventur vždy samozřejmostí. Oba hlavní protagonisté jsou snesitelní, ačkoliv Shay je takový hloupoučký debílek. Grafická stylizace je rovněž moc hezká, lokace jsou nápadité a prostě se na to příjemně kouká.

Na druhou stranu je lokací velmi málo, lokace z první epizody jsou téměř všechny recyklovány a přibylo jich jen minimum. Hra je velmi krátká. Hádanky postupně sklouzávají do kategorie otravných. Příběh sice začíná slibně, ale posléze je divně, narychlo a bez uspokojivého vysvětlení předchozích událostí promptně utnut. Některé části zápletky mi vzhledem k závěrečnému rozuzlení vůbec nedávaly smysl.

Nechápu, proč bylo nutné na další epizodu čekat rok, výsledek tomu naprosto neodpovídá.

Celkově je hra takové naleštěné nic. Řemeslně hezky provedené, první epizoda ok, ale nic speciálního, nicméně příběh jde ve druhé epizodě docela rychle do kytek a to je celkem průser vzhledem k tomu, že příběh je hnacím motorem všech adventur. Konec je divný a působí uspěchaně, jako by autoři narychlo psali poslední řádky kódu v poslední minutě než je vyhodí z kanclu, protože už tři měsíce nikdo nezaplatil nájem.
+20

Murdered: Soul Suspect

  • PC 60
Murdered: Soul Suspect měla být detektivní adventurou s neobvyklým gameplayem a vyšším rozpočtem, než je u adventur běžné. Obojí mi připadlo velmi lákavé, tudíž jsem se rozhodla hru pořídit - byla jedním z možných bonusů ke koupi grafické karty. Už to mě asi mělo varovat - dobré hry se jen tak zadarmo nerozdávají.

Oním neobvyklým prvkem hratelnosti zde je to, že vaše postava je duch. Takže, jak je běžným úzusem pro duchy, můžete procházet věcmi, nemůžete s ničím manipulovat a běžní lidé vás nevidí ani neslyší. Volné procházení městem zní úžasně, v praxi už to ale tak skvělé není - město je plné jakýchsi "duchovních" překážek, přes které se nedostanete. Takže ve výsledku je prostoru k prozkoumání dost málo a město působí dost chaoticky.

Kromě sbírání jakýchsi duchovních objektů všude kolem (fakt, všude samej bordel), které slouží k vyvolání vzpomínek - příběhů, které jsou obecně dost nezajímavé (dojákovitý srdcebolný příběh Ronana, hlavního hrdiny, a jeho milé a podobně), je další herní nápní vyšetřování vaší vlastní smrti a hledání vraha. Pokud chcete, jsou zde i vedlejší úkoly v podobě pomoci jiným duchům s nevyřízenými účty. Poslední a nepochybně nejblbější částí jsou plíživé pasáže, kdy se musíte vyhýbat démonům, uvřeštěným potvorám, co vás sice na víc jak 4 metry nevidí, ale i tak dokážou znepříjemnit život. Jejich likvidace je relativně snadná, ale přesto velmi otravná a nezábavná.

Hlavní hrdina je napravený zločinec, toho času detektiv, s takovou tou pozérskou "cocky attitude", co celých těch zhruba 6 hodin herní doby ožužlává jedno a totéž posmrtné žváro, s přiblblým kloboučkem a tetováním, za jaké by se nemusel stydět nejeden absolvent zvláštní školy. Prostě mu to detektivování nevěřím ani minutu. Jediná zapamatovatelná vedlejší postava je pak 15letá pubertální holka se schopností vidět mrtvé, která vám asistuje ve vyšetřování.

Jediné, co se mi na hře líbilo, byly adventurní prvky, hledání stop bylo fajn a zábavné, zbytek byl bohužel balast a příběh celkem slabota. Potenciál hra měla, ale výsledek špatný.

Celkově hodnotím 60% - hra není tak příšená, že by nešla dohrát a vyloženě pila krev - například jsem nezaznamenala žádné technické problémy, ale ke koupi za plnou cenu bych rozhodně nedoporučila.
+13 +14 −1

The Book Of Unwritten Tales

  • PC 70
The Book of Unwritten Tales je obyčejná point and click adventura. Nelze říct klasická, protože ten pojem mám zafixovaný se hrami jako The Longest Journey nebo Broken Sword. Do té klasičnosti toho "Knize nesepsaných příběhů" chybí docela dost.

Hra je snadná, takže vám zákysy nehrozí. Místa, která postava pouze suše okomentuje, po druhém pokusu (nebo tak nějak) mizí, navíc si všechna aktivní místa můžete zobrazit mezerníkem.

Ve hře najdete celkem 4 hratelné charaktery, jimiž jsou: naivka, frajírek, primadona a "ta věc". Ani k jedné z postav si nelze vybudovat žádný vztah, protože to jsou jen stroze vylíčené karikatury. Hra se snaží být vtipná, ale mnohdy je to až příliš na sílu a některé pokusy o "meta humor" jsou vyloženě protivné.

Co hře ale nejvíc chybí, je příběh. Ano, vím, že tam někde pod vším tím nánosem rádobyvtipných narážek na Pána prstenů byla zápletka. Ale zápletku "musím přinést něco někam, něž to přinese někdo jiný někam jinam" s tím, že v mezidobí chytáte králíky a vaříte kafe (fakt), neberu.

Jasně, hra není úplně špatná, jak jsem řekla, moc hezky vypadá, hudba je příjemná a voice acting je velmi dobrý (ve srovnání například s klasickou produkcí Daedalic, kteří aktuálně zásobují herní trh point and click adventurami asi nejvíc). Ale prostě to není nic moc, něco tomu ještě chybí.



Pro: vizuál, bez zákysů

Proti: humot, absence příběhu

+5

Dreamfall Chapters - Book One: Reborn

  • PC 80
Tohle je hra pro fanboys. Tohle není hra pro nováčky nedotčené TLJ univerzem. Díkybohu.

Dreamfall není, nebyl a nebude AAA hrou. Takže žádný extra vyladěný Cry engine se ani nedal očekávat. Hra sice vypadá hezky, ale místy to skřípe - i přes relativně výkonný počítač nebyla hra v některých lokacích dokonale plynulá. Také jsem zaznamenala dost podivné odlesky v očích některých postav, takže to vypadalo, jako by jim z očí šlehaly blesky. Ale v podstatě se jedná o drobné glitche, které mi zážitek ze hry nezkazily.

Toliko k vyloženým negativům. Jsou zde i věci, u kterých váhám. Ono diskutované připomínání, jak váše volba bude mít dopad, jak si co kdo bude pamatovat... Upřímně nevím, co si o tom myslet. V první epizodě ještě žádné důsledky vyvozeny nebyly, takže je asi brzy vynášet nějaké soudy. Alespoň jeden důsledek jsme pocítit mohli, možná by to dalo epizodě větší hloubku, která jí trochu chybí.

Všimli jste si, jak je snad půlka postav dabovaná chlápkem, co namluvil Vernona ve Witcherovi? A změna dabérky Zoë byla také lehce nešťastná, asi bych měla lepší pocit návaznosti mezi Dreamfallem a Chapters, kdyby postavy neměly úplně jiný vzhled, hlas i charakter. Také začátek byl dost frustrující. Za mě - zaříznout Zoë, vrátit April, měla tisíckrát větší charisma. Btw, kdo teda byla ta stařena v TLJ mluvící s Vránou, heh?

Co ovšem hra zvládá bravurně, je navození atmosféry. Prostředí, zvuky, hudební podkreslení, krása. Jasně, může za to i z větší části nostalgie, ale celkový dojem je prostě perfektní. Dost mě překvapilo, že je mnohem pohodlnější hrát hru s klasickým xboxovým ovladačem než s myší.

Po první epizodě je těžké hodnotit. Z příběhu jsme neviděli mnoho, ale jsem zvědavá na pokračování. Puzzlů také mnoho nebylo, tady doufám, že se hra příště pořádně rozjede. Za mě - napjatě čekám, co bude dál, dojmy zatím pozitivní. (Ačkoliv jsem asi trochu zaujatá a hře jsem ochotná odpustit opravdu hodně.)

Pro: Atmosféra, hudba, lokace

Proti: Technické problémy, zatím velmi malá obtížnost

+21

Memoria

  • PC 80
Tak takhle přesně nějak mělo vypadat The Dark Eye: Chains of Satinav, ale nevyšlo to. Naštěstí se tvůrci z Daedalic Entertainment jen tak nevzdali a s mottem "Znovu a lépe" se opravdu na druhý pokus zadařilo.

Memoria, ačkoliv to název nenaznačuje, je pokračováním The Chains of Satinav. I tentokrát je hratelnou postavou Geron, sirotek, lovec ptáků a mág - amatér. Není však jedinou hratelnou postavou. Tou další je Sadja, princezna, jejíž příběh se odehrává o 450 let dříve. Oba příběhy se navzájem prolínají a doplňují a působí jako kompaktní celek. Sice jsem to neměřila, ale přišlo mi, že za Sadju hrajete o něco déle.

Příběh je tentokrát opravdu propracovaný a autoři si dali práci, aby se v něm hráč neztratil. Postavy jsou mnohem lépe vykreslené a ke konci pochopíte, proč kdo jednal, tak jak jednal. Sadja se může zdát na první pohled jako samolibá attention whore, ale ke konci je jasné, že to celé má opodstatnění.

Lokace jsou, jako vždy, detailní a hezké na pohled, přechod mezi nimi svižný a v žádné lokaci nezůstanete tak dlouho, aby vás začala rozčilovat. Vývojáři šli do sebe a postarali se o mnohem lepší animaci postav, než jsem zatím viděla u jiných her od Daedalic. I lokalizace byla velmi dobře zvládnutá a voice acting rovněž o stupeň lepší než minule.

Takže za mně: ano, díky, tohle je adventura, na kterou se nejen hezky kouká, ale která se i výborně hraje a u které opravdu fandíte hrdinům a hltáte jejich osudy. Prosím, víc takových.

Pro: Příběh, hádanky, grafika

+22

Deponia

  • PC 80
Pokud máte rádi klasické adventury, neměli byste Deponii přehlédnout. To by mělo být řečeno hned úvodem.

Deponia je klasická point & click adventura s cartoonovým laděním - a to nejen ve smyslu stylizace herního světa, ale také hyperbolizací charakterových vlastností hrdinů. Postava, za kterou hrajete, je Rufus - bohémský, sebestředný a líný král všech antihrdinů. Jeho podoba s Guybrushem Threepwoodem není jen vzhledová a rozhodně není čistě náhodná.

Rufus se zoufale (i když ne příliš pracně) snaží opustit Deponii, prašivou díru, kterou většina civilizovaného lidstva dávno opustila, včetně jeho otce. Při jednom ze svých tradičně neúspěšných pokusů však narazí na dámu v nesnázích, kterou pak velmi svérázným způsobem zachraňujete po zbytek hry.

Rufus, ačkoliv na něm najdete tolik špatných vlastností, že by to vydalo na encyklopedii, má jisté guybrushovské charisma, které vás motivuje pokračovat v jeho špatnostech a dosáhnout vytouženého exodu s jeho láskou na první pohled.

Hra staví na humoru, který je ale opravdu nenáročný a místy obsahuje klišé, která opravdu bijí do očí, nebyl mi však nikdy v průběhu hry protivný. Puzzly mi nepřipadly nijak složité, nenarazila jsem na žádný velký zákys, ale zároveň nebyly ani trapně lehké. Hra obsahuje přiměřené množství nápověd z okolí, možnost zobrazit aktivní body na obrazovce je také příjemná. Mezi lokacemi se pohybujete svižně a nic vás zbytečně nezdržuje.

Grafická stylizace hře seděla jako ulitá, lokace jsou zajímavé a plné detailů, animace postav jsou sice slabší, ale ne něco, z čeho bych se osypala hrůzou. Opět se však místy vyskytly chyby lokalizace titulků. Voice acting v tomto případě vyšel na 100% a k postavám se opravdu hodil.

Deponia sama o sobě není žádné veledílo, neoslní ani délkou hraní, ani kdovíjakým uměleckým zážitkem. Ale přesto jako celek funguje a bavila jsem se při ní tak, jak už dlouho ne.

Pro: Celková hratelnost, grafika

Proti: Relativně krátká herní doba

+15

A New Beginning

  • PC 70
Postupně se prodírám balíkem adventur od Daedalic Entertainment, A New Beginning je už druhá a následuje nedávno dohranou The Dark Eye: Chains of Satinav. Ačkoliv jsou hry dějem i prostředím úplně jinde, pár drobných paralel se zde najde.

Nejprve pár slabších stránek hry. Děj už za mě shnruli jiní, jen dodám, že mně nepřišel nijak cynický, jak se občas udává, ale spíše lehce úsměvně naivní. Kdo by taky stavěl jadernou elektrárnu někde uprostřed pralesa, probůh. Postavám a jejich motivacím je věnován možná až příliš malý prostor. Fay je prostě dobrá idealistka (trpící nějakým hodně vážným druhem skoliózy), Salvador typ "účel světí prostředky", Indez zlý a prohnilý továrník. Jedině snad Bent působí alespoň trochu jako člověk a ne jako robot.

Bohužel, děj se v některých částech mírně vleče, chtělo by to větší spád ve všech kapitolách, ne jen v těch posledních. Také ovládání je lehce nemotorné, ale nic, co by člověka otrávilo.

Co je asi společným nešvarem her od Daedalic, je lokalizace. Občas na vás vyskočí popisky předmětů či akcí v ruštině, občas v němčině a nikdo si tím asi příliš neláme hlavu, protože přesně tohle se mi stávalo i v Chains of Satinav. Zato voice acting je o něco lepší, i když rozhodně není dokonalý a na zadek posazující.

Výtvarná stránka je trochu oříšek. Pozadí jsou statická, ale velmi dobře řemeslně zpracovaná. Hra nesjpíš nezastará tak rychle, jako některé 3D adventury, stylizace je povedená. Také cutscény ve formě komixu jsou realizovány zdařile a do hry krásně zapadají. Postavy a jejich pohyb, tam už to trochu skřípe. Autorům lidské postavy nejdou a animace chůze prostě vypadá divně.

Jako pozitivum, a to velmi zásadní, vidím řešení odstranění klasického pixel huntu pomocí volitelného zobrazení aktivních bodů v lokaci. Také pohyb mezi lokacemi je relativně svižný, což ušetří spoustu nervů. Těžší puzzly lze po nějaké době přeskočit, kdyby vás spíš přiváděly k šílenství, než aby vás bavily (přiznám se, jeden jsem přeskočila, a to puzzle s kostkami na začátku hry).

Celkově vidím hru jako dobrou. Nic, co by vás uchvátilo, ale za své peníze dostanete celkem kvalitně řemeslně provedenou adventuru s krimi-ekologickou zápletkou a uspokojivým koncem.

Pro: Design lokací, celková hratelnost

Proti: Chyby v lokalizaci, menší spád na začátku hry

+14

Still Life 2

  • PC 0
Všechno špatně.

Na téhle hře je vážně špatně úplně všechno, jelikož asi nemá cenu psát sáhodlouhé elaboráty o tom, jak je hra špatná, uvedu alespoń pár argumentů, proč tomu tak je.

1, Hra vznikla jako náplast na coitus interruptus na konci jedničky - která byla v podstatě uzavřená, ale tvůrci si řekli, proč nevymlátit z toho mrtvýho koně další prachy, a tak se identitu vraha dozvíte až tady. Meh.

2, Zápletka je na začátku dobrá, uprostřed kulhá a na konci je to už prostě jen výsměch. Co je lepší než jeden sériový vrah? Tři.

3, Lokace. Tady je v podstatě jen jedna, za to patřičně roztáhlá. Design děsný, všechny místnosti jsou podivně prázdné, 3D hrozně rychle zastaralo a na hru z roku 2009 je grafika odporná. Kamery jsou statické, přechod mezi nimi divný. Také tu je spousta koridorů. které jsou prázdné a šly by klidně vynechat.

4, Inventář. Proboha. Autora myšlenky omezené velikosti inventáře v adventuře by měli pověsit za koule do průvanu. Pokud máte plný inventář, nemůžete některou z věcí odhodit na zem. Ne. Musíte ji způsobně uložit do nejbližší skříňky, i kdyby jste se zrovna dusili neurotoxinem!

5, Pixel hunting. Alternativou je návod, já to nevydržela a použila jej. Procházet 30 hnusných místností abyste odhalili klikatelnou tečku? Chcípni, level designere.

6, Bugy. Těch je tu opravdu požehnaně. A ne jen nějakých neškodných. Vic prolezla tabulí do zavřené šachty. Vic se zasekne o každý druhý roh a vypadá pak, jak kdyby chtěla obskočit stěnu. Pokud máte smůlu, postava zamrzne úplně, nereaguje na žádný pokyn a musíte začít od nejbližšího savu znova. Vic mluví hlasem Palomy, a to docela běžně.

7, Hra je ve své hrůze neskutečně dlouhá, úmorná, odporná, otravná a prostě dokonale neskutečně přšerná.

Pro: Máte fetiš na špatné hry

Proti: Všechno, hra je neskutečně příšerná

+11 +12 −1

The Dark Eye: Chains of Satinav

  • PC 70
Adventury jsou můj oblíbený žánr a vyhledávám je. Bohužel, netěší se už ani zdaleka takové oblibě hráčů jako dřív a tak adventur vychází čím dál méně a když už nějaká vyjde, je to spíš interaktivní film, který se hraje skoro sám.

The Dark Eye ve mně vyvolalo naději, že by se alespoň náznakem mohly vrátit staré dobré časy. A ručně malovaná grafika bez všeho toho zbytečného overrated 3D vypadala na propagačních screenshotech velmi lákavě.

Bohužel, grafika je sice hezká, ale jde vidět, že tvůrcům jdou spíše krajinky, než postavy. Co vás ale asi zaujme na první pohled, a to v ne zrovna dobrém smyslu, je voice acting - tedy, pokud budete hru hrát v angličtině jako já. Vím, že hra měla pravděpodobně omezený rozpočet. Ale tohle je opravdu až moc velký krok zpět. Především hlavní postava má dost nepříjemný projev a celé to místy působí hrozně amatérsky. Občas na vás vyskočí nějaké ty nepřeložené německé titulky, ale to už je jen takový detail.

Co se týče hratelnosti, líbilo se mi, že po dobu hry obtížnost stoupala. Bohužel, stoupala tím špatným stylem. Zkombinovat několik naprosto nesouvisejících předmětů abyste dosáhli cíle, to už se snad ukázalo být jako slepá ulička. Vzpmeňme na slavnou nafukovací kachnu. To je vážně nutné opakovat všechny staré chyby?
Pokud jste někdy hráli Monkey Island, asi jste si všimli, že dost velká část dílčích úkolů souvisí s tím, abyste odlákali někoho odněkud. Tady je zase všechno vždycky příliš daleko a Geron na to nedosáhne. V každé lokaci jsou alespoň 3 takové věci. Zvlášť otravné je to v momentech, kdy Geron stojí hned vedle dotyčné věci.

Základním stavebním kamenem všech adventur je, či by správně měl být, příběh. I zde příběh je. Ale občas stylizace koliduje s tím, jak temný příběh měl být, občas vzbuzuje otázky, na které hra neodpoví. Příběh by asi i měl potenciál, kdyby ho nezazdily příšerné postavy. Především hlavní sidekick, víla Nuri, je kandidátem na naprosto nejotravnější herní postavu vůbec. Je hloupá. Nepřemýšlí. Je otravná. Je k ničemu. Bylo dost těžké brát její záchranu jako hlavní motivaci hry.

Autoři projevili tu a tam jistou míru vlastní invence. Část hry odehrávající se ve vílí říši byla opravdu povedená, originální a zajímavá a člověka bavilo lokaci zkoumat. A obdivovat, protože už šlo skoro o umělecké dílo. Také máte možnost projít lokacemi ze začátku hry znovu poté, co projdou proměnou. Je to docela působivé. Hudební doprovod mě ale nijak neuchvátil.

Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že spoustu věcí už jsem viděla jinde, že příběh není tak propracovaný, jak by měl být, a že postavy nejsou dotažené jak graficky, tak scénáristicky. Asi jsem čekala příliš.

Pro: Originalita a stylizace lokací, oldschool feel

Proti: Nesmyslné kombinace předmětů, málo inovace, špatný voice acting, odbyté postavy

+18

Darksiders II

  • PC 75
Ačkoliv jsem z jedničky rozhodně nadšenim neskákala, rozhodla jsem se zkusit i dvojku, třeba se autoři poučili z chyb... A za $6, no nekupte to.

Hlavním problémem jedničky byla generičnost. Prostředí, postavy, úkoly, zápletka, to všechno bylo prostě obyčejné a tisíckrát ohrané. Ale mihly se tam i některé prvky hratelnosti, které vykazovaly jistou míru originality či snahy o ni. Bohužel, snahy o "oživení" byly nakonec až příliš urputné a ony oživovací prvky člověka ke konci spíš otravovaly (především Portal Gun, zde "přebrandovaný" na Voidwalker). Hra si docela často půjčuje prvky známé odjinud (Země a nájezdy zombíku lehce připomínají L4D a podobně), ale to mi nijak v žaludku neleží.

Jezdcem, za kterého máme možnost hrát tentokrát, je Smrt. Smrt má trochu větší charisma než válka, ale ne o moc. Navíc má koně a havrana, už ze startu. Už to dělá hru o něco lepší než byla jednička - jezdec bez koně (zhruba až do poloviny hry), to bylo tragické. Zápletka je skoro totožná. V jedničce zachraňujete Válku. Ve dvojce zachraňujete Válku. V jedničce bojujete proti tajemnému Destroyerovi. Ve dvojce se snažíte porazit tajmeného Absoloma. V jedničce musíte povraždit stovky potvor a několik tuhých bosů. Ve dvojce... A tak dále, a tak dále.

S příběhem si ani tentokrát nikdo moc hlavu nelámal, ale to u tohoto typu hry asi není tak úplně problém. Bohužel ani vedlejší postavy nejsou kdovíjak charismatické či zajímavé, nedejbože zapamatovatelné. Ve dvojce je větší počet ženských postav a tudíž více přetékajících plechových podprsenek, ale to je asi tak všechno.

Gameplay... Mám pocit, že prošel vývojem směrem k lepšímu. Boje jsou dynamické, Smrťovy schopnosti zajímavé a tak nějak to celé vypadá a působí docela hezky. U puzzlů opět oceňuji snahu o něco trochu jiného, většina z nich byla celkem milá, je fajn, že se vykašlali na ty časované., ale nemůžu se ubránit lehkému pocitu přeplácanosti, zvlášť ke konci. Je zde taky o něco víc skákání, slaňování, šplhání a klouzání po stěnách. Není to na škodu, provedení je slušné, až na místy zabugovanou kameru, která zrovna, když skáčete přes jezero žhavé lávy, usoudí, že nejzajímavější věc k pozorování je vnitřek stěny.

Questy jsou naopak stejně neoriginální, jako v první hře. Jdi někam, zabij někoho. Jdi někam, dones něco. Teleportuj se někam, zabij někoho a pak dones tři kusy něčeho. Jsou zde i vedlejší nepovinné úkoly, ale jejich provedení je stejné. Slabota.

Ve hře sbíráte zlaťáky, které jsou hlavní měnou, a jednotlivé kusy zbroje. Zbroj má jakési statistiky, těch je ale docela hodně, špatně se porovnávají a nějaká specializace tady jde jen stěží. Za zlaťáky si můžete dokoupit consumables, komba nebo zbroj. Tohle na mě působilo nedomyšleným dojmem. Zbroj, kterou si koupíte, není v podstatě nikdy lepší než ta, co jste našli někde v příkopě. Peněz v průběhu hry shromáždíte obrovské množství, ale není nic, za co byste je mohli smysluplně utratit.

Bugy jsou ve hře bohužel všudypřítomné. Ať už zaječí kamera, občas zaseklý boss, v místnosti se dvěma nádobami s rozžhavenou lávou či čím se mi povedlo nastoupit do sentinela i přes mříže... Škoda, hodně to kazí dojem.

Z lokací mám taky smíšené dojmy. Hra se často snaží působit dojmem obrovského otevřeného prostoru. Málokdy vás do něj ale doopravdy pustí a když už, je ten prostor žalostně prázdný (pláně ve Forge Lands, třeba). Grafika není špatná, ale všechno působí takovým zavalitým dojmem a občas tomu žalostně chybí detaily. Některé lokace měly větší potenciál, který bohužel nebyl využit (Black Stone). Pamatujete na tu scénu z traileru s letícím hradem, či městem, či co to bylo, taženými dvěma gigantickými drakohady? Tak ve výsledku to byla vážně jen cutscéna a draci jen pohyblivé pozadí. A přitom to molo být epické!

Takže shrnuto - nebylo to špatné, nicméně mohlo to být lepší. Výsledek každopádně zanechal lepší dojem, než jednička. Hra mi přišla o něco kratší, méně roztahaná, více to odsýpalo. Nenudila jsem se, ale na zadek nepadám.

Pro: boje, bossové, větší svižnost a dynamika

Proti: generické questy, generické postavy, sem tam chyby

+12

Psychonauts

  • PC 90
Originalita, nápaditost, neokoukanost. Tyhle tři slova sedí na Psychonauty dokonale. A taky to, že zdání klame.

Hlavní postavou je Raz, 10 letý klučina, co se rozhodl utéct z domova a stát se psychonautem, speciálním agentem s mentálními superschopnostmi. Na letním táboře pro mladé budoucí psychonauty se tak učíte, jak silou mysli něco zapálit nebo jak se stát neviditelným. Jenže mezi tím se začnou dít divné věci a zbude to právě na Razputina, aby celou záhadu vyřešil a zachránil své kamarády a zbytek světa před katastrofou.

Jednotlivé lokace jsou asi jedny z nejšílenějších, co jsem kdy ve hrách potkala. Raz totiž musí v rámci svých dobrodružství vstoupit do mentální krajiny jiných postav. A že to opravdu nejsou jen louky plné květin a motýlků (a králíčků). Každý mentální svět je jiný, panují v něm jiná pravidla a pro jeho rozuzlení musíte najít to, co jeho vlastníka trápí a pomoci mu porazit jeho osobní démony.

Pokud se zrovna nepotloukáte myslí někoho jiného, můžete zkoumat areál tábora, kde se můžete zúčastnit "scavenger hunt" soutěže, která spočívá v hledání různě ukrytých "trofejí" či sbírání karet, které můžete použít pro vylepšení úrovně postavy.

Ačkoliv může hra zezačátku svou stylizací a postavami působit jako hra pro děti, rozhodně tomu tak není. Hlavně ke konci se dostanete do hodně temných zákoutí a i přes grafické ladění se autorům povedlo vykouzlit až hororovou atmosféru. Každopádně ten, kdo navrhoval finální lokaci, byl buď génius nebo psychopat. Možná obojí.

Tahle hra by rozhodně neměla zůstat zapomenuta. A to i přes některé drobné vady - třeba kameru, která se občas nechová tak, jak by člověk zrovna potřeboval. Psychonauts mi hodně připomínají Beyond Good and Evil - ta byla taktéž originální, se skvělým příběhem a bohužel u hráčů nedoceněná. Pokud si chcete zahrát něco jiného a nekoukaného, rozhodně sáhněte po Psychonauts. A vemte si k tomu gamepad, s ním je hraní mnohem pohodlnější a zároveň i mnohem lepší zážitek.

Pro: Originalita, nápaditost lokací, superschopnosti

Proti: Kamera, ovládání (s gamepadem ovšem v pořádku)

+34

The Journey Down: Chapter One

  • PC 75
Tahle hra byla koupí na slepo. Na Steamu na ni byla zrovna akce a adventury mám ráda, tak proč nezkusit něco nového.

Takže k věci - hra je klasická point & click adventura s velmi osobitou grafickou stylizací (která mě místy trochu děsila, abych byla upřímná, ty velké černé díry uprostřed obličeje, brr). Příběh bych nazvala "groteskním thrillerem", vy a váš parťák Kito se snažíte dát dohromady nepojízdné (nepolétavé?) letadlo, abyste pomohli tajemné Lině uniknout ozbrojeným a nebezpečným pronásledovatelům. Ve hře je sem tam zmíněn tajemný Underland, o kterém ale nikdo moc neví a je dokonce nezákonné o něm byť jen mluvit. K dispozici tak máte jen útržky příběhu, takže ani po skončení první epizody moc nevíte, o co tady jde, akorát, že jistá velká korporace je asi zapletena do nehezkého spiknutí.

Puzzly ve hře jsou relativně lehké a pokud se při jejich řešení zdržíte, bude to pravděpodobně jen tím, že přehlédnete nějakou nenápadnou interaktivní položku na pozadí. Těch puzzlů je trošku škoda, ale třeba ještě naberou na obrátkách v příštích epizodách. Plusem je, že jednotlivé lokace nejsou megalomansky velké a přechody mezi nimi jsou svižné, takže se cestování mezi lokacemi nezvrhne v nesnesitelná muka, jako tomu bylo v mnohých jiných adventurách.

Velkým pozitivem je také obrovská dávka nadsázky, kterou hra disponuje, a rovněž schopnost autorů dělat si legraci ze sebe samých. Hra se lehce podobá sérii Sam & Max, ačkoliv hlavní hrdinové Bwana a Kito bohužel nedosahují psychopatického charizmatu Sama a Maxe ani vzdáleně.

Hra pro mě nebyla zklamáním, ale také se neukázala být jako nečekaná pecka. Jde o kvalitně řemeslně zpracovanou adventurou s příjemným hudebním doprovodem, originální grafickou stylizací a specifickým humorem. Délka hry odpovídá klasickému epizodckému členění, takže skončí dřív, než vás může začít nudit. Hra je zábavná, ovšem nejde o nic, co by vám vyrazilo dech. I tak si však další epizodu pravděpodobně pořídím.

Pro: Humor, hudební doprovod, originální stylizace

Proti: Příběh, puzzly by mohly být lepší

+8

Darksiders

  • PC 70
Úvodem bych nejspíš měla zmínit, že nejsem typickým hráčem akčních rubanic a jako takové je ani kdovíjak nevyhledávám. Loni se ale hra objevila jakou součást balíku her Humble Bundle. A když už jsem to jednou koupila, tak by bylo blbé to ani nezkusit.

Hrou jste vhozeni rovnou do víru dění, kdy je země rozervána (místy doslova) armádami pekel a nebe a nikdo tak nějak neví proč a kdo to vlastně začal. Náš hrdina, Válka, tam každopádně nemá co dělat, a tak jej "Council", co by to měl mít celé pod palcem, pošle na investigativně-zabijáckou výpravu.

Toliko k příběhu, který je stejně důmyslně vykonstruovaný jako zápletka v pornu s hlavním aktérem Helmutem, opravářem televizí. Což je ale předpokládám v akčních mlátičkách standardem.

Hra se opravdu snaží o inovace, hrozně moc se snaží. Jenže jak už tu bylo zmíněno, větší množství zbraní a schopností dělá v inventáři zmatek a přepínání mezi nimi není pohodlné. Hra také umisťuje do map překážky, které lze překonat pouze se schopnostmi, které ale získáte až mnohem později, což je docela frustrující, protože se vám už pak prostě nebude chtít na dané místo vracet.

Boss fighty jsou celkem povedené, i když skoro všichni bossové vypadají jako nějací zpotvoření draci (i když to má být podle hry pavouk nebo netopýr).

Hádanky. Ano, hra obsahuje více či méně logické hádanky, což vítám. Bohužel se hádanky často opakují a hlavně ke konci už je to trochu úmorné. Navíc nápad s portály je sprostě vykradený a už i docela zprofanovaný. A toho koně dostanete taky příliš pozdě.

Celkově se mi hra neskutečným způsobem vlekla a i když herní doba nebyla nijak závratná, měla jsem pocit, že to snad nikdy neskončí. Válka nemá žádné charisma, pořád jen krčí pysk a mluví drsňáckým hlasem, který ale působí spíš směšně. Zabíjení démonů je často repetititvní a místy jsem proklínala pitomý level design. Některé časované puzzly byly spíše otravné než challenging. Hra obsahuje docela dost bugů (například portál se někdy odmítal vytvořit, časté uvíznutí v texturách).

Finální hodnocení je tedy hlavně za snahu do toho tupého rubání přinést něco trochu nového, za snahu o mírnou inovaci v mezích zákona a také trochu beru v potaz mou případnou zaujatost. Hra v rámci svého žánru nejspíš není nijak špatná, mezi mé milované hry ji ale rozhodně nezařadím.

Pro: Hezké lokace, logické hádanky, ovládání

Proti: Repetitivnost, bugy, inventář

+19

Still Life

  • PC 75
Jsem velký fanda adventur. Všech možných druhů - humorných, šílených, kriminálních, fantasy. Takže při koupi této hry jsem neváhala. Still Life je klasická point and click adventura s kriminální zápletkou a lehce hororovou či noire stylizací.

Příběh je členěn do dvou celků - příběh ze současnosti, jehož hrdinkou je Victoria McPhershon, a příběh jejího dědečka, který se odehrává v Praze v první polovině 20. století. Oba tyto příběhy se navzájem prolínají a střídají se dostatečně často, aby člověka nezačly lokace v jedné či druhé části nudit a otravovat. Lokace v obou částech jsou detailní, ponuré, zajímavé a hlavně nenudí. Lehce strašidelná a tajuplná atmosféra je dokreslována příjemnou hudnou, která člověka nezačne po chvíli iritovat.

Samotný gameplay je příjemný, některé puzzly jsou skvělé a jejich dokončení vám přinese opravdový pocit "jsem borec, dal jsem to bez návodu!". Příběh se svižně posouvá vpřed, je chytlavý a způsobí, že se opravdu od hry nemůžete odtrhnout. Na rozdíl od autora předešlého komentáře mi hra nepřišla nijak zmatená, postav bylo sice opravdu dost (především obětí), ale zapamatování jejich jmen nebylo pro samotný příběh nijak zásadní a všechny ostatní (=žijící) postavy byly představeny dostatečně.

Bohužel, ne všechny puzzly byly povedené. V jednu chvíli mi připadlo, jako by snad u téhle části autor puzzlu zrovna šel objednat pizzu a místo něj si k tomu sedla jeho matka - mám na mysli část, kdy si Victoriin otec v naprosto nevhodnou chvíli (vrcholí vyšetřování série vražd) usmyslí, že by měla Victorie napéct sušenky. No dobře, řeknete si, cookies it is. Přečtení receptu vám ale nejspíš způsobí, tak jako mě, solidní šok. Místo 10 deka mouky vás čeká "2 hrnky lásky" a "1 hrnek integrity" (atd. v podobném duchu). Opravdu jako výplod sentimentální divačky Pošty pro tebe, která si řekne "všechny to určitě dojme, dyk je to miloučký". Proč? Logika v převodu surovin není veškerá žádná. Jak tohle může někoho bavit?

Další otravná část, jak už tady někdo vzpomínal, je zneškodnění laserů protibombovým robotem, abyste se mohli dostat do archivu. Tohle je prostě nuda, do hry to nezapadá. Also, proč by proboha někdo chránil pitomý archiv lasery? Archiv. Lasery. Proč? Tahle část se mi prostě nelíbila.

Naopak pochválit musím to, že se nikdo nepokoušel o navození pražské / české atmosféry pitomým přízvukem. Komolení výslovnosti jmen (Vaklav, Frantíska) bylo spíš úsměvné.

Co opradu dokázalo pokazit celkový dojem, byl samozřejmě konec. A to hlavně proto, že hra postrádá jakékoli solidní zakončení. Proč vymýšlet do druhého dílu novou zápletku, když můžeme zrecyklovat tu starou? A tak se žádné rozuzlení prostě nekonalo. Vzkaz vývojářů: kupte si druhý díl. Trochu sprosté.

I přes zmíněné výtky hra ale opravdu není špatná, hraje se příjemně, má atmosféru, hezké lokace a pár zajímavých puzzlů. Koupě nelituji.

Pro: atmosféra, lokace, bez větších zákysů

Proti: pár opravdu otravných puzzlů, absence rozuzlení

+19 +20 −1

Dreamfall: The Longest Journey

  • PC 85
Dolehla na mě letní vlna nostalgie a s ní touha znovu si zavzpomínat na TLJ, jak skvělá hra to je a jak od té doby jdou všechny hry do háje.
TLJ je i po letech stále skvělá, a to i přes 4 instalační cd a nutnost si pohrát s nastavením, aby na Windows 7 fungovala správně. Ale lokace, postavy a příběh... nadčasové.
K TLJ samozřejmě patří i její pokračování, takže jsem se s chutí vrhla i na Dreamfall. Bohužel, tady to začalo malinko drhnout.

Hlavní problém Dreamfallu leží v jeho neústálé a neuvěřitelně vytrvalé snaze vás citově vydírat. Ať už jde o hlavní hrdinku s očima velikosti tenisáků a psím pohledem, nebo neustálým hraním na nostalgickou notu - lokace z jedničky, postavy z jedničky, dojemné návraty a vzpomínky, co se vám snaží za každou cenu vydojit slzu z oka.

Dreamfall obecně vsadil na mnohem jednodušší hádanky, což znamená méně výzev, ale omezuje to možnost zákysů.
Bohužel, kreativní průjem tvůrců se obtížné puzzly pokusil vykompenzovat "stealth" pasážemi a souboji. Obojí je špatné a to tak špatné, jak to jen může být.

Lokace. Bohužel jediné povedené jsou ty, které byly recyklovány z jedničky. Většina ostatních je zoufale nudná, nebo ošklivá, nebo příliš velká. Vyhněme se nedorozuměním - rozlehlé, majestátní lokace jsou fajn, pokud po vás hra nevyžaduje, abyste jimi minimálně 10x prošli. Pak už přestávají být dechberoucími, jsou prostě jen otravné. Obrovská věž je nádhera - ale nikdy se nepodívat dovnitř a ani nezjistit, k čemu je vlastně dobrá? No tak to tedy nedík.

Celé to završuje skvělý konec - tak frustrující závěr má málokterá hra. Nemluvě o tom, že polovina věcí se nedořešila, tvůrci však na další pokračování zřejmě rezignovali.

Na druhou stranu... Dreamfall není špatná hra. Vlastně je docela dobrá, ale blízké srovnání se svým předchůdcem mu nesvědčí.

EDIT:
Zapomněla jsem zmínit ještě další dva body:

Loadingy - vím, že v té době a s omezeným rozpočtem to asi jinak nešlo, ale působí to velmi rušivě, raději bych obětovala 3D za hezčí lokace a absenci loadingů.

Trapné cestování kontinenty alá Tomb Raider - Japonsko, Rusko, Amerika (ta jediná je omluvitelná)... Já nevím, ale minimálně cesta do Ruska tam působí nějak nepatřičně. Raději bych uvítala cestování po Arcadii, než do provařeného Ruska. Naopak plusem je nápad umístit domov hlavní hrdinky do Afriky.
+20

The Witcher 2: Assassins of Kings

  • PC 95
Po dohrání druhého zaklínače mám tak trochu smíšené pocity. Příběh byl skvělý, grafika krásná a hudba příjemná. Ale tak nějak mám pořád pocit, že někde něco chybělo.

Třeba oproti prvnímu dílu je počet druhů monster směšný. Milovala jsem zkoumání okolí v jedničce a zabíjení rozmanitých nápaditých potvor. To je pryč. Navíc mi přijde, že hlavní zápletka mě hnala dopředu rychleji, než bych si sama přála - v posledním aktu jsem musela primární quest vyloženě ignorovat, abych mohla alespoň chvíli prozkoumávat město a plnit vedlejší questy, kterých je samo o sobě dost málo - jak už zmínil PIPboy, úkolů zadaných "prostým lidem" je minimum a je to škoda. Naopak se mi líbilo, že už se sidequesty neomezovaly na obligátní "Běž do lesa a dones mi 10 vlčích kožek".

Mrzelo mě, že bylin je jen pár druhů, co rostou na všech lokalitách. Možná je to rozežranost, ale vážně by se mi libílo, kdyby bylo druhů více a se specifickými stanovišti.

Mutageny příliš nepotěšily - jejich využití je minimální. Za celou hru jsem použila dva. Vzhledem k tomu, že jsem investovala do všech tří talentových stromů, se mi prostě schopnosti se slotem na mutagen nezpřístupnily.

Inventář je šílený. Chyběl mi výběr ve filtru pro "nezařazené položky". Procházet celý inventář je nepřehledné a zvyšuje se riziko, že s sebou budete něco tahat úplně zbytečně.

Co se naopak povedlo:
Souboje - sice pro mě docela obtížné, zvláště na začátku, ovšem potěší, že když bojujete s více nepřáteli, doopravdy na vás útočí, nestojí "frontu" na to, aby si do vás mohli seknout. Pokud má nepřítel štít, opravdu ho využívá.

Fistfighting + armwrestling - sice je potřeba si zvyknout, ale ve výsledku to bylo příjemné zpestření.

Uvěřitelné postavy, ať už kladné či záporné. Když se nadává, tak sprostě, když se chlastá, tak s pořádným hangoverem, když se souloží, tak bez oblečení. Zní to jako banality, ale všechny tyhle věci tam mají své místo a bez nich by to celé působilo směšně a polovičatě.

Rozhodnutí a jejich dopady jsou opravdu znatelné, nikdy nevíte, zda to či ono rozhodnutí je správné a já osobně jsem natolik zvědavá na to, co by se se stalo, kdybych se rozhodla opačně, že si hru v nejbližší době asi zahraju celou znova.

Celkově si hra svých 90% zaslouží, protože i přes jmenované nedostatky je opravdu podařená a zábavná. Koupě hry rozhodně nelituji a těším se, až si hru zahraju zase a jinak :)

Edit: Měním hodnocení na 95%, inventář s novým patchem opraven, dojmy po 3. dohrání veskrze dobré, pořád je co objevovat :)

Pro: Drak, možnost volby, souboje, příběh, postavy

Proti: Inventář, méně vedlejších úkolů

+41

Memento Mori

  • PC 65
Adventury mám ráda, co však nesnáším je umělé natahování herní doby tím, že se budete plahočit po dvaceti lokacích tam a zpátky, abyste přenesli jednu věc nebo si několikrát povykládali s nějakou postavou, která vám přirozeně nemůže všechno říct najednou. Tomu se Mementu Mori celkem zdatně daří výhýbat, téměř úplná absence "zpomalovacích" lokací, kterými jen projdete a které vás postupně přivádějí k šílenství, když už jimi jdete po padesáté, je příjemná a osvěžující.

Ano, jak někteří namítají, obtížnost je celkem nízká, což může být ale i pozitivem - hra tak lépe plyne, máte pocit že jste spíše v interaktivním detektivním filmu, zákysy by podobný dojem zhatily a vůbec absence nelogických kombinací předmětů (slavná kachna + kombinačky + náplast + provázek), které jsou častým prostředkem jak dodat na obtížnosti, je opravdu více pokrokem než nedostatkem.

Co mě trochu rozčilovalo, bylo, že všechny postavy jsou cizinci, což znamená, že všichni mluví anglicky, ale s nějakým příšerně otravným přízvukem. U někoho možná plus za snahu o "věrohodnost", ale mně osobně to nepřijde jako zas až tak dobrý nápad. Postavy mi možná i proto nijak k srdci nepřirostly.

Hra je většinu času zábavná, i když je místy nelogická (Larisa nemá v bytě zástrčku na elektriku, např.) a postavy se občas chovají trochu hloupě. Z příběhu jsem však v rozpacích, děj má několik překvapivých zvratů, pro mě to byly ale zvraty špatným směrem. Konec byl hořkou třešinkou na pomalu se kazícím dortu. Závěr dokonce tak příšerný, že to výslednou známku snižuje o 15%.

Pro: spád, bez zbytečných lokací

Proti: konec, relativně krátka herní doba

+9 +13 −4

Puzzle Kingdoms

  • PC 40
Možná jsem něco dělala špatně, ale po celou dobu hraní jsem myslela, že mně hra nenávidí a vlastně ani nechce být hrána.
Puzzle Kingdoms vypadá jako starší brácha Puzzle Questu, i když je to přesně naopak a jedná se o hru novější. Graficky hra není nijak zvlášť atraktivní, hratelnost je podivná, příběh stupidní.
Jako vždy jste hrdinou, co musí zachránit svět před démony, kteří jej chtějí ovládnout. Zde toho chtějí dosáhnout pomocí skříněk - skříňka hladomoru překvapivě způsobí v jednom z království hladomor, skříňka lenosti lenost... you get the point. Takže ve hře vždycky dobudete království (abyste ho dobili, musíte obsadit tak 10 věžiček, u každé věžičky tedy probíhá boj ve formě minihry) a pak zničíte skříňku. Pokaždé stejně.
Opravdu nevím, jak byla hra zamýšlena, protože pokaždé, když se vám nedaří, se buď vzdáte a ztratíte podstatnou část peněz, ztratíte hrdinu, nebo hru vypnete a příště pokračujete od posledního uloženého bodu. Hru zároveň nelze uložit, aniž byste ji vypli. Takže se po mně asi chtělo, abych v polovině hry už vylevelovaného hrdinu ztratila a začla s jiným hrdinou na nejnižším levelu. To jako doopravdy? Nepřátelé jsou už tak dost vytvrdlí a nepřátelští hrdinové mají tak 3x užitečnější kouzla než vy a vy na ně máte táhnout s hrdinou na prvním levelu? Opravdu... podivné.
Ve hře máte možnost zaplatit určitou část peněz a zahrát si minihru, kdy v případě úspěchu můžete získat nové jednotky nebo vybavení, v případě neúspěchu prostě o peníze přijdete.
Přišlo mi divné, že ačkoliv v předešlých královstvích můžete získat peněz hromady, tak je vám to prd platné, protože v každém dalším království začínáte s minimální částkou, jako byste předtím nezískali nic.
Ano, ve hře můžete narekrutovat nové jednotky a získat různé vybavení, ale to je ve výsledku totálně k ničemu, protože na každé království máte jen určitý počet bodů, které můžete na jednotky a vybavení přidělit. ale těch je zoufale málo a nějak jsem nepřišla na to, jak body navýšit,pokud to vůbec jde. Takže sice můžete narekrutovat draka, ale protože stojí šíleně moc bodů, stejně ho nebudete moci použít. Totéž platí o vybavení. Možná je to celé moje chyba a já jen nepochopila, jak se má hra správně hrát. Možná se jedná o hru tak šíleně geniální a promyšlenou, že nejsem hodna ji hrát a pokud to tak je, omlouvám se za svůj zcestný komentář. Možná je to prostě nedotažená pitomina.

Pro: ehm... možná některé minihry

Proti: frustrace, nemožnost normálního ukládání hry, nedomyšlenost, pro mě příliš těžké, repetitivnost, nuda, naprostá nenápaditost

+2

Puzzle Quest 2

  • PC 75
První díl Puzzle Questu mě nadchl a dokázala jsem u něj strávit celé hodiny, i když herní koncept spoj 3 (4,5) stejnobarevných kamínků do jedné lajny nebyl téměř ničím obměňovaný.
Oproti prvnímu dílu se Puzzle Quest II liší víceméně pouze v drobnostech, hlavní koncept - tudíž vyřešit jakýkoli problém pomocí spojovaní stejných gemů - přetrvává. Nově se pohybujete v rámci jediného města (a podzemí pod ním), odpadá dobývání měst z jedničky a použivání mountů, na druhou stranu přibývá možnost zabíjet nepřátele kromě spojování lebek a kouzlení také zbraněmi(které se "nabíjí" pomocí speciálních akčních gemů).
Příběh v podstatě nestojí za to ani sledovat, je to jen velmi chabá kulisa k tomu, abyste mohli chodit rozsáhlými dungeony a mlátit všechno, co se jen pohne. Ale právě to je možná hlavní slabinou hry - zabíjet musíte pořád, všechno, i když je potvora několikrát slabší než vy. Pak už je to jen nuda - potvoru zabijete snadno, ale musíte u ní i tak strávit docela dost času. Hra tak brzy sklouzne do stereotypu a vy jen vzpomínáte na to úžasné tlačítko "Avoid" z prvního dílu.
"Nové" jsou i některé minihry - například hledání skrytých předmětů, zneškodňování pastí nebo třeba lootování beden. Příjemná je možnost několikrát upgradeovat vybavení, naopak použivání lektvarů jsem ani nevyzkoušela a přišlo mi zcela zbytečné.
Celkově vzato PQ neohromí ani neurazí, nenabízí nic nového, co by bylo ve hře nějak zásadní, víceméně jen použivá staré osvědčené koncepty, ale pokud se vám líbil předchozí díl, bude i tento. Bohužel(možná i bohudík, pokud máte málo času), kvůli repetitivnosti dorostlé do obludných rozměrů nelze ke hře sednout a hrát ji třeba 2 hodiny vkuse - neustále stejné zabíjení potvor vás prostě bude nudit. Ale pokud vám vyhovuje zapnout hru na 20 minut, zabít jednu dvě potvory a skončit, je to hra právě pro vás.

Pro: nové puzzly, možnost vylepšování zbroje

Proti: jednotvárnost, ne příliš nápadití nepřátelé, téměř chybějící příběh, nemožnost vyhnout se slabším nepřátelům

+14

The Witcher

  • PC 95
Pro mě byl zaklínač opravdu velmi příjemné překvapení. Čekala jsem průměrnou šedivou fanstasy, kde se akorát sem tam objeví nějaká ta polednice nebo jiná pro germánské fantasy neobvyklá potvora.
Ovšem od prvního spuštění bylo jasné, že to tak není. Už v prvním aktu se ukázalo, že svět Zaklínače rozhodně není černobílý a žádné vaše rozhodnutí není uplně dobré nebo úplně špatné.
Moje obavy týkající se soubojového systému byly taky zbytečné - nejedná se monotónní klikání, souboje mají svůj rytmus, nejsou ani příliš těžké, ani triviální, alchymie je rovněž zajímavě řešená. Zrovna tak mě potěšilo, že boss fighty nejsou nijak frustrující, snad až na bosse v prvním aktu.
Příběh je docela propracovaný, i když má taky své slabší momenty (které ale popisovat nebudu, nechci zbytečně spoilovat).
Nelze opomenout úžasné a nápadité lokace, které vypadaly naprosto úchvatně, hlavně venkovské prostředí IV. aktu mi úplně bralo dech.
Taktéž byla příjemná variabilita vedlejších questů, které rozhodně nepůsobily jako dělané přes kopírák, jak to v jiných hrách bývá.
Jako jediná tady jsem asi Zaklínače zbaběle hrála v angličtině, protože polština je mi jako jazyk nepříjemná a vůbec jí nerozumím. A ačkoliv podle toho, co jsem slyšela, je anglický dabing co se týče nadávek a sprosťáren dost okleštěný, rozhodně není nevydařený.

Pro: příběh, hlavní hrdina, úžasné lokace (hlavně lokace v polích), dobře řešený soubojový systém, možnost volby, neobvyklá monstra

Proti: občas otravné nahrávací obrazovky

+22

Grand Theft Auto: San Andreas

  • PC 65
Nevím proč, ale mě tahle hra prostě ničím nenadchla. Bylo sice možne dělat skoro cokoliv, klidně i obarvit si vlasy na růžovo(teda, myslim, že to šlo, už je to opravdu dlouho, co jsem to hrála), ale pořád to prostě nebylo ono. A i když přiznávám, že jezdit kombajnem a dělat z lidí lunchmeat byla docela legrace, asi po 10 minutách mě to prostě přestalo bavit. Je pravda, že SA děla čest sandboxovému žanru, ale jak už jsem řekla, pořád tomu prostě něco chybělo...

Pro: zajímavé nápady, spousta možností

Proti: nějak to nedokážu definovat, ale po pár minutách hraní mě SA prostě omrzelo

+10 +20 −10

Viva Piñata

  • PC 80
Abyste si tuhle hru užili, musíte mít alespoň částečně infantilní sklony a být trochu praštění (v tom dobrém smyslu :). Nejsem moc fanda růžové, ani si ve volném čase už nehraju s plyšákama, ale věřte nebo ne, lákání pestrobarevných papírových zvířátek do zahrady opravdu dokáže zabavit, i když ne na příliš dlouhou dobu. Ve hře můžete do zahrady nalákat desítky druhů zvířat a vybrat si z mnoha druhů rostlin a stromů, které si do zahrady nasadíte. Přes to všechno se hra po chvíli omrzí, protože schéma lákání piňat je pořád stejné a ani "výzvy" nejsou přílišným zpestřením.

Pro: roztomilá zvířátka, na chvíli zabaví, nenásilná hra vhodná pro nejmenší děti

Proti: po zhruba 2 hodinách hraní nastává monotónost, bez motivace hráče

+5

Croc 2

  • PC --
Croc 2 je jedna z her, kterou mám doma už roky a za tu dlouhou dobu jsem nikdy nebyla schopná se dostat ani do druhé vesnice.
Croc má být hrou pro děti, ale nenechte se ošálit roztomilou grafikou, tahle hra je jedna z nejtěžších hopsaček, co znám. Nevím, jestli je to divným ovládáním, mýma gramlavýma rukama nebo náročností hry, ale po chvíli hraní jsem vždycky měla dojem, že mě hra nenávidí a snaží se mi za každou cenu znepříjemnit život. Nikdy jsem se nedokázala srovnat s ovládáním, takže krokodýlek si pokaždé šel svou vlastní cestou, nejlépe rovnou do jezírka s lávou. Po chvíli hraní jsem byla tak frustrovaná, že jsem hru nespustila minimálně další měsíc, nebo jsem ji rovnou odinstalovala...

Pro: hezká roztomilá grafika

Proti: podivné ovládání, přílišná obtížnost

+11

Atlantis II

  • PC 95
Taky na tuto hru vzpomínám s jistou nostalgií a občas si říkám, že takové hry už se dneska prostě nedělají. Je pravda, že občas vyjde nějaká povedená adventura, jako například Dreamfall, ale většinou jsou na ni kladeny extrémně vysoké a někdy až nereálné nároky, že je prostě hra není schopna splnit, jakkoliv zdařilá je.
Atlantis byla jedna z prvních her, které jsem hrála a možná právě proto k ní mám takový vztah. Na svou dobu měla úžasnou grafiku, promyšlený příběh, krásné lokace. Občas se člověk nevyhnul pixelhuntingu, ale to už k adventurám patří. Navíc, jak už napsala Mili, měla hra naprosto úžasnou hudbu, hlavně část odehrávající se v Irsku.
Hra celá je velmi zábavná, propracovaná, možná některé puzzly jsou, alespoň pro mě, až příliš složité. Ale pro mě je to jedna z nejlepších adventur, které když vyšly.

Pro: krásné lokace, naprosto úžasná hudba, propracovaný příběh

Proti: občasný pixelhunting

+7 +8 −1

Tomb Raider: Anniversary

  • PC 80
Jako člověk, který neměl možnost zahrát si první díl slavné série, jsem byla ráda za tento povedený remake. Hratelnost, puzzly, design levelů, to všechno se povedlo. Ale jako každá hra, i Anniversary má své mouchy - občas nevychytanou kameru, která mi neustále vnucovala pohled na Lařin zadek, a trochu frustrující boss fighty. Přes to všechno je Anniversary povedenou hrou, která zabaví a neurazí. A pokud máte rádi hopsací akce, není co řešit.

Pro: puzzly, hratelnost, délka

Proti: bossové, "toulavá" kamera

+27

Stupid Invaders

  • PC 75
Jedna z nejzajímavějších adventur, ketré jsem kdy hrála. Tak svérázný humor jsem opravdu v adventuře nikdy nezažila. Tlupa mírně dementních mimozemšťanů různých barev a tvarů je prostě k sežrání. Pokud máte rádi adventury, určitě doporučuju. Jediná vada hry je umírání a to, že se hra sama neukládá. Snadno se pak může stát, že si hru zapomenete ulož a musíte dlouhé pasáže procházet znovu.

Pro: opravdu drsný humor

Proti: někdy trochu frustrující pasáže, umírání

+8

Beyond Good & Evil

  • PC 95
Tedy, abych se přiznala, i přes všechny klady, které tahle hra má, jsem ji nedokázala dohrát. Jsem totiž malinko cholerik a zničení posledního bosse bylo nad mé síly. Ale i tak snad můžu říct, že BGE je hodně povedená, originální hra. Třeba právě ono zmíněné fotografování - jednoduché, ale zábavné a neotřelé. A taková je celá hra (tedy, není přímo jednoduchá, viz třeba zrovna ten závěrečný bossák ;)
+12