Pokud máte rádi klasické adventury, neměli byste Deponii přehlédnout. To by mělo být řečeno hned úvodem.
Deponia je klasická point & click adventura s cartoonovým laděním - a to nejen ve smyslu stylizace herního světa, ale také hyperbolizací charakterových vlastností hrdinů. Postava, za kterou hrajete, je Rufus - bohémský, sebestředný a líný král všech antihrdinů. Jeho podoba s Guybrushem Threepwoodem není jen vzhledová a rozhodně není čistě náhodná.
Rufus se zoufale (i když ne příliš pracně) snaží opustit Deponii, prašivou díru, kterou většina civilizovaného lidstva dávno opustila, včetně jeho otce. Při jednom ze svých tradičně neúspěšných pokusů však narazí na dámu v nesnázích, kterou pak velmi svérázným způsobem zachraňujete po zbytek hry.
Rufus, ačkoliv na něm najdete tolik špatných vlastností, že by to vydalo na encyklopedii, má jisté guybrushovské charisma, které vás motivuje pokračovat v jeho špatnostech a dosáhnout vytouženého exodu s jeho láskou na první pohled.
Hra staví na humoru, který je ale opravdu nenáročný a místy obsahuje klišé, která opravdu bijí do očí, nebyl mi však nikdy v průběhu hry protivný. Puzzly mi nepřipadly nijak složité, nenarazila jsem na žádný velký zákys, ale zároveň nebyly ani trapně lehké. Hra obsahuje přiměřené množství nápověd z okolí, možnost zobrazit aktivní body na obrazovce je také příjemná. Mezi lokacemi se pohybujete svižně a nic vás zbytečně nezdržuje.
Grafická stylizace hře seděla jako ulitá, lokace jsou zajímavé a plné detailů, animace postav jsou sice slabší, ale ne něco, z čeho bych se osypala hrůzou. Opět se však místy vyskytly chyby lokalizace titulků. Voice acting v tomto případě vyšel na 100% a k postavám se opravdu hodil.
Deponia sama o sobě není žádné veledílo, neoslní ani délkou hraní, ani kdovíjakým uměleckým zážitkem. Ale přesto jako celek funguje a bavila jsem se při ní tak, jak už dlouho ne.
Deponia je klasická point & click adventura s cartoonovým laděním - a to nejen ve smyslu stylizace herního světa, ale také hyperbolizací charakterových vlastností hrdinů. Postava, za kterou hrajete, je Rufus - bohémský, sebestředný a líný král všech antihrdinů. Jeho podoba s Guybrushem Threepwoodem není jen vzhledová a rozhodně není čistě náhodná.
Rufus se zoufale (i když ne příliš pracně) snaží opustit Deponii, prašivou díru, kterou většina civilizovaného lidstva dávno opustila, včetně jeho otce. Při jednom ze svých tradičně neúspěšných pokusů však narazí na dámu v nesnázích, kterou pak velmi svérázným způsobem zachraňujete po zbytek hry.
Rufus, ačkoliv na něm najdete tolik špatných vlastností, že by to vydalo na encyklopedii, má jisté guybrushovské charisma, které vás motivuje pokračovat v jeho špatnostech a dosáhnout vytouženého exodu s jeho láskou na první pohled.
Hra staví na humoru, který je ale opravdu nenáročný a místy obsahuje klišé, která opravdu bijí do očí, nebyl mi však nikdy v průběhu hry protivný. Puzzly mi nepřipadly nijak složité, nenarazila jsem na žádný velký zákys, ale zároveň nebyly ani trapně lehké. Hra obsahuje přiměřené množství nápověd z okolí, možnost zobrazit aktivní body na obrazovce je také příjemná. Mezi lokacemi se pohybujete svižně a nic vás zbytečně nezdržuje.
Grafická stylizace hře seděla jako ulitá, lokace jsou zajímavé a plné detailů, animace postav jsou sice slabší, ale ne něco, z čeho bych se osypala hrůzou. Opět se však místy vyskytly chyby lokalizace titulků. Voice acting v tomto případě vyšel na 100% a k postavám se opravdu hodil.
Deponia sama o sobě není žádné veledílo, neoslní ani délkou hraní, ani kdovíjakým uměleckým zážitkem. Ale přesto jako celek funguje a bavila jsem se při ní tak, jak už dlouho ne.
The Raven: Legacy of a Master Thief
Pro: Celková hratelnost, grafika
Proti: Relativně krátká herní doba