Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Transistor

20.05.2014
10.06.2015
01.11.2018
75
55 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Děj této hry od tvůrců Bastion se odehrává ve futuristickém městě, ve kterém se ujmete role mladé zpěvačky Red, jež získá tajemnou a mocnou zbraň Transistor poté, co je napadena. Po této zbrani, připomínající inteligentní meč, touží ale i tajemné síly, proti kterým musí hrdinka bojovat v ulicích města. Zde se vám pak bude postupně odhalovat historie tajemství týkající se Transistoru.

Hra kombinuje volný pohyb v reálném čase a taktický režim, ve kterém si naplánujete další akci, již má hrdinka provést, a pak ji jen sledujete. Bude záležet jen na vás, který styl hraní v danou chvíli využije. Grafický styl se nijak výrazně neliší od Bastionu. Opět se můžeme těšit na fascinující, ručně malovanou grafiku s hudbou, kterou složil Darren Korb, stejně jako v případě Bastionu.


Poslední diskuzní příspěvek

@Steve (17.02.2019 23:27): Ne, jako že kdybych si to překládal sám, tak délka hry nebude dejme tomu kolem těch 15 hodin, ale třeba 45 :). Protože už mám program na překládání rovnou z obrazovky, ale .. Některé části jsou tak malé, že bych to musel stejně přepisovat.

Jako jasně ve hře je příběh takovej nijakej, ale čeština tomu dodává šmrnc :) a díky tomu mě to i bavilo autor si dal záležet.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Tahle hra by se klidně mohla jmenovat Bastion 2: Cyberpunk.
Herní svět je tu zase krásně atmosféricky zpracován, a i když je prostředí jiné, futuristické, zase je to svět který spěje ke konci. Podobně jako v Bastionu je tu hlavní postava osamocená a dokonce i pohyb po celkem úzkých koridorech je tu podobný.
Soubojový systém opět stojí na řadě schopností, které se spolu dají kombinovat skoro do nekonečna, jenom přibyl takový pseoudotahový prvek, spíš něco jako zastavení času, kdy můžete naplánovat několik akcí dopředu. Celkově souboje baví cca těch 10 hodin co hra zabere, ale potom omrzí, za což může z velké části i celkem omezený počet nepřátel.
Hezky je vyřešeno právě experimentování s různými kombinacemi schopností, kdy mimo různé challenge, které k tomu nutí přímo (opět podobné jak v Bastionu), má hráč možnost za různá využití jednotlivých schopností odemykat střípky informací o herním světě a jeho příběhu.
Příběh a jeho výprava je zase asi to nejlepší ze hry. Zase podobně jako u Bastionu není úplně jasné o co jde, ale má to atmosféru a takovou zvláštní naléhavost.
Trochu mě zklamala hudba, kde jsem byl už z traileru natěšený, ale nakonec tam moc výrazných skladeb nebylo. Jako podkreslení je to fajn, ale čekal jsem trochu víc.
Celkově mi hra jako fanouškovi Bastionu dala co jsem čekal - atmosférický zážitek se zajímavými souboji a příběhem. Oproti Bastionu to ale v podstatě nepřináší nic nového, v podstatě všechny herní mechanismy jsou tu nějakým způsobem okopírované (souboje, vlastní místečko, challenge, výprava, svět, design úrovní atd.) a to ne vždy líp (třeba ty souboje).
Je dobře že to má jen cca těch 10 hodin, kdy je co objevovat jak po stránce herního světa, tak odemykání nových schopností atd. a je to doopravdy zábava a super zážitek. Hra nabízí i možnost projít příběh znova s tím, že člověk pokračuje dál od získané úrovně, ale vzhledem k tomu, že je to koridor jak vyšitý a v podstatě není co objevovat (nemluvě o tom, že když dosáhnete vyšších úrovní a zjistíte co a jak, jsou souboje až moc snadné), tak už to skoro vůbec není zábava.

Pro: je to jako Bastion

Proti: je to moc jako Bastion

+18
  • PC 30
Audiovizuálně se jedná o naprostý skvost. Krásné atmosférické město, skvělá hudba.

Tím bohužel výčet kladů končí, neboť z herního hlediska jde o leštěný prd nebývalého kalibru, limitně se blížící nehrám typu Dear Esther. Hlavní hrdinka jde totálně lineárním koriderem, interakce spočívá buď v používání "dveří" (pro další pokračování chůze lineárním koridorem) nebo terminálů. Interakce s terminály představuje tak zásadní záležitosti jako participaci na průzkumu veřejného mínění ohledně oblíbené barvy (nedělám si legraci) či výběru počasí v dané úrovni, pochopitelně s nulovým dopadem na cokoli herního. V momentě, kdy hlavní hrdinka jede v krásné, nicméně zcela zbytečné animaci, na motorce, můžete levým tlačítkem přidat plyn (ano, k ničemu to není), případně můžete asi na dvou místech po promptu na obrazovce máchnout mečem (což opět k ničemu není). Do toho vypravěč v roli hrdinčina milého neustále pronáší pseudomystické bláboly (typu "Bylo to naše město, ale vzali nám ho"), které jako by právě vypadly z náhodného generátoru prázdných frází. Interaktivní filmy strikes back.

Jediné, co je možné opravdu označit za herní prvek, jsou souboje. Ty se odehrávají v uzavřených arénách, protivníků je několik dokola se opakujících typů a veškerá strategie spočívá ve spamování jednoho silného útoku neustále dokola. Souboje tak baví zhruba první hodinu ze 4.1 hodin celkové herní doby (nechápu, jak je možné hrát Transistor deset hodin, já jsem toho měl po oněch čtyřech hodinách tak akorát dost a byl jsem velmi rád, že není delší). Konec člověka navíc otráví opravdu dementním závěrečným soubojem, kdy hlavního záporáka je třeba porazit ve stejné aréně pro jistotu čtyřikrát za sebou, zatímco se on neustále cloakuje, teleportuje, případně zastaví na deset patnáct sekund dění a následně provede několik útoků za sebou. Skutečně vrchol akční zábavy.

"RPG prvek" spočívá v tom, že postava dostává na předem určených místech (po soubojích, které se ovšem negenerují náhodně) předem daný počet zkušeností, když dosáhne dalšího levelu, tak si může vybrat zpravidla jednu ze dvou nových akcí, jedno ze tří vylepšení a jeden ze dvou až tří "ztěžovačů soubojů". Akce je možné použít v jednom ze čtyř slotů pro útok, případně pro posílení jiné útočné akce nebo jako pasivní schopnost. Takto vypadá množství konfigurace zajímavě, ovšem v reálu člověk opravdu spamuje jeden útok pořád dokola. Další mimořádně hloupý herní prvek spočívá v tom, že prohra v souboji není trestána návratem k poslednímu checkpointu, ale deaktivací jedné akce, která je použita pro aktivní útok (zpětná aktivace se většinou odehraje až po návštěvě dalších dvou checkpointů). Veškerá konfigurace akcí je navíc nepochopitelně proveditelná pouze na checkpointech místo toho, aby konfigurování fungovalo jako klasický inventář.

Audiovizuál skvělý, ale příště by to na něj chtělo naroubovat nějakou alespoň trochu smysluplnou hratelnost.

Pro: audiovizuál, délka hry, teoreticky zajímavá konfigurace akcí

Proti: neinterakce, linearita, dokola se opakující souboje, poslední boss, systém ukládání, mrak pseudomystických blábolů

+15
  • PC 70
Transistor je hra pro hipstery, což by asi samo o sobě mohlo stačit jako hodnocení, ale pro jistotu to trochu rozvedu.

Hlavní hrdinka je umělkyně, zpěvačka, co z nějakého důvodu přišla o hlas.

Hlavní záporáci jsou skupinka privilegovaných blbečků v retro hadrech, kterým přišlo jako super nápad vyrobit vynález zkázy. Tento nápad se pak zcela nečekaně zvrtne.

Zápletka je tak rafinovaně vágní a metafyzická, že si musíte po dohrání skočit na wiki přečíst, o čem že to sakra bylo.

Schopnosti se zde nazývají funkce, včetně závorek na konci, a abyste ji mohli použít, musíte mít dostatek volné paměti.

Ve hře vás pronásleduje obří chapadlo.

Co je Transistor ve hře není vysvětleno, ačkoliv je pravděpodobné, že to nemá souvislost se součástkou složenou z polovodičů.

Je to vlastně romantická tragedie o jednom dějství, kdy se heroina příběhu po dokonané pomstě zasebevraždí ve jménu lásky. Je to velmi romantické, když si odmyslíte to, že své schopnosti vycucáváte z mrtvol.

Pokud máte alergii na cokoliv, co i jen lehce zavání hipsterstvím, hře se raději vyhněte. Pokud vám to však zas až tolik nevadí, doporučuji hru vyzkoušet, třeba až bude na Steamu zlevněná.

Pro: Soundtrack, vizuál, souboje, herní doba tak akorát

Proti: Žádný další obsah kromě soubojů, omezená interakce s prostředím a jinými postavami

+14 +15 −1
  • PC 65
Transistor zaujme na první pohled, díky své unikátní stylizaci města podbarvenou výborným soundtrackem, za doprovodu pobrukování Red hlavní hrdinky která přišla o hlas. Ale získala Transistor což je meč, který dokáže pohlcovat schopnosti z padlých nepřátel.

A první který byl pohlcen Transistorem se stává vypravěčem a komentátorem veškerého dění, a celou cestu je pro Red hlavním společníkem a bez něj by těžko mohl být tento příběh vyprávěn.

Když Red neprochází městem, nečte si události z terminálu nebo nesleduje události v okolí, tak je hlavní náplní boj s nepřáteli. K dispozici jsou různé útoky a schopnosti, které se postupně získávají. Díky zvyšování levelu, se pak otevírá více energie pro jejich použití, pasivní sloty či sekundární pro přidání dalšího efektu.

Jejich různé kombinace, měnění stylu či slotů se tak stává důležitou složkou hratelnosti. Bohužel pro mě tato náplň hry byla méně zábavnou, boje se stali jen překážkou pro posunutí se dál ve městě a příběhu. Jen několik typů nepřátel, nutnost být v ohraničené oblasti a jejich četnost mě zkrátka neoslovili.

Přesto jsem ale hru dohrál, díky zmíněným dobrým vlastnostem. Zde ale rozhodně vyhrála forma nad obsahem, kdy vlastní hratelnost nebyla to co by mě táhlo dál.
+14
  • PC 60
Bastion patří do nepříliš početné skupiny her, které mě dokázaly opravdu dojmout. Přesto jsem hraní Transistoru přes tři roky odkládal. Sám vám nedokážu říct proč. Možná jsem se bál, že Supergiant se nedokážou svému debutu vyrovnat. Pokud ano, bylo to právem.

Z oblak Caelondie jsme se přesunuli do cyberpunkové metropole, na faktu, že Supergiant je domovem neskutečně talentovaných grafiků, se ale vůbec nic nezměnilo. Postupné skládání prostředí v Bastionu, jehož styl mi seděl přeci jen o trochu víc, to podtrhoval lépe, ale Transistor je v kombinaci s výtečnou hudbou je přesto audiovizuálně překrásná hra.

Po příběhové stránce se toho moc nezměnilo. Jen pár postav, vylidněné prostředí a hlas, který takřka vše doprovází svými komentáři. Oproti vypravěči z Bastionu se ale neposlouchá ani zdaleka tak dobře a místy mi přišel spíš nudný a otravný. Celkově mě příběh oněmělé zpěvačky Red navzdory očekáváním moc nechytl, trochu se v mých očích vykoupil až na úplném konci.

Upřímně nevím, co si mám myslet o soubojích. Transistor podivně kombinuje boj v reálné čase a tahovku, kdy během „tahu“ můžete provést několik útoků v rozmezí pár sekund proti zamrzlým nepřátelům a pak vám nezbývá nic jiného, než několik sekund pobíhat jako splašený králík a čekat až se vám „dobije baterka“. Hádám, že se dá Transistor dá hrát jen v reálném čase, ale nedokážu si představit, že by to kvůli bolestivě dlouhým animacím mohla být zábava.

Možnost libovolně skládat dohromady funkce (útoky) a vytvářet tak vlastně úplně nové, je sice výtečná – rád bych ji viděl nafouknutou do až směšných mezí v nějaké diablovce –, ale počáteční nadšení mě po nějaké době přešlo a souboje se staly nutným zlem. Interface je navíc občas úplně „mimo“, nezvýrazňuje nepřátele, které ve skutečnosti zasáhnete, nebo naopak nějakou magií minete, a v některých chvílích si Red dělala něco úplně jiného, než jsem po ní chtěl.

Je tu opět příjemná možnost ztížit si boj libovolnou kombinací modifikátorů, ale nevyužil jsem toho ani zdaleka tolik jako v Bastionu. Částečně proto, že jsem jich za celou hru odemkl jen polovinu a na zbytek bych si musel počkat až do NG+ – a na to by se musel Transistor snažit o dost víc.

Ostatně tady vězí můj největší problém s hrou: je zatraceně "malá". Bastion nebyl žádné Final Fantasy, ale Transistor působí spíš jako větší demo. Postavy, které jsou víc než jen záznamem v databázi, spočítáte na prstech jedné ruky. Bossové jsou tu všehovšudy tři. Nepřátel je jen pár druhů, na druhou stranu se postupně vylepšují, takže se boj s nimi místy docela mění. Úrovně jsou sice relativně dlouhé, ale příliš jich není a jednu Supergiant ke konci ještě směle zrecyklovali.

Není zrovna dobrá vizitka, že při herní době okolo 5 hodin jsem se musel už od poloviny do hraní nutit. Boj jsou totiž prakticky jedinou herní náplní. Asi patnáct výzev, ve kterých musíte s předpřipravenými funkcemi předvést, jak jste se soubojovým systémem sžili, není zrovna to, co bych si jako souboji unuděný hráč představoval. Občasný terminál s drobky doplňující příběh to rozhodně nezachrání. Nakonec jsem byl vlastně asi i rád, že Transistor není delší...

Transistor pro mě byl zklamáním. Tím nechci naznačovat, že je to katastrofa hodná filmu od Rolanda Emmericha, ani zdaleka. Transistor je pro prostě hlavně Bastion podruhé, jen v hubenějším a slabším podání.

Pro: grafika, hudba, kombinování funkcí

Proti: souboje a takřka žádná herní náplň mimo nich, příběh

+13