Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Transistor


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 85
Tahle hra by se klidně mohla jmenovat Bastion 2: Cyberpunk.
Herní svět je tu zase krásně atmosféricky zpracován, a i když je prostředí jiné, futuristické, zase je to svět který spěje ke konci. Podobně jako v Bastionu je tu hlavní postava osamocená a dokonce i pohyb po celkem úzkých koridorech je tu podobný.
Soubojový systém opět stojí na řadě schopností, které se spolu dají kombinovat skoro do nekonečna, jenom přibyl takový pseoudotahový prvek, spíš něco jako zastavení času, kdy můžete naplánovat několik akcí dopředu. Celkově souboje baví cca těch 10 hodin co hra zabere, ale potom omrzí, za což může z velké části i celkem omezený počet nepřátel.
Hezky je vyřešeno právě experimentování s různými kombinacemi schopností, kdy mimo různé challenge, které k tomu nutí přímo (opět podobné jak v Bastionu), má hráč možnost za různá využití jednotlivých schopností odemykat střípky informací o herním světě a jeho příběhu.
Příběh a jeho výprava je zase asi to nejlepší ze hry. Zase podobně jako u Bastionu není úplně jasné o co jde, ale má to atmosféru a takovou zvláštní naléhavost.
Trochu mě zklamala hudba, kde jsem byl už z traileru natěšený, ale nakonec tam moc výrazných skladeb nebylo. Jako podkreslení je to fajn, ale čekal jsem trochu víc.
Celkově mi hra jako fanouškovi Bastionu dala co jsem čekal - atmosférický zážitek se zajímavými souboji a příběhem. Oproti Bastionu to ale v podstatě nepřináší nic nového, v podstatě všechny herní mechanismy jsou tu nějakým způsobem okopírované (souboje, vlastní místečko, challenge, výprava, svět, design úrovní atd.) a to ne vždy líp (třeba ty souboje).
Je dobře že to má jen cca těch 10 hodin, kdy je co objevovat jak po stránce herního světa, tak odemykání nových schopností atd. a je to doopravdy zábava a super zážitek. Hra nabízí i možnost projít příběh znova s tím, že člověk pokračuje dál od získané úrovně, ale vzhledem k tomu, že je to koridor jak vyšitý a v podstatě není co objevovat (nemluvě o tom, že když dosáhnete vyšších úrovní a zjistíte co a jak, jsou souboje až moc snadné), tak už to skoro vůbec není zábava.

Pro: je to jako Bastion

Proti: je to moc jako Bastion

+15
  • PC 65
Transistor zaujme na první pohled, díky své unikátní stylizaci města podbarvenou výborným soundtrackem, za doprovodu pobrukování Red hlavní hrdinky která přišla o hlas. Ale získala Transistor což je meč, který dokáže pohlcovat schopnosti z padlých nepřátel.

A první který byl pohlcen Transistorem se stává vypravěčem a komentátorem veškerého dění, a celou cestu je pro Red hlavním společníkem a bez něj by těžko mohl být tento příběh vyprávěn.

Když Red neprochází městem, nečte si události z terminálu nebo nesleduje události v okolí, tak je hlavní náplní boj s nepřáteli. K dispozici jsou různé útoky a schopnosti, které se postupně získávají. Díky zvyšování levelu, se pak otevírá více energie pro jejich použití, pasivní sloty či sekundární pro přidání dalšího efektu.

Jejich různé kombinace, měnění stylu či slotů se tak stává důležitou složkou hratelnosti. Bohužel pro mě tato náplň hry byla méně zábavnou, boje se stali jen překážkou pro posunutí se dál ve městě a příběhu. Jen několik typů nepřátel, nutnost být v ohraničené oblasti a jejich četnost mě zkrátka neoslovili.

Přesto jsem ale hru dohrál, díky zmíněným dobrým vlastnostem. Zde ale rozhodně vyhrála forma nad obsahem, kdy vlastní hratelnost nebyla to co by mě táhlo dál.
+13
  • PC 30
Audiovizuálně se jedná o naprostý skvost. Krásné atmosférické město, skvělá hudba.

Tím bohužel výčet kladů končí, neboť z herního hlediska jde o leštěný prd nebývalého kalibru, limitně se blížící nehrám typu Dear Esther. Hlavní hrdinka jde totálně lineárním koriderem, interakce spočívá buď v používání "dveří" (pro další pokračování chůze lineárním koridorem) nebo terminálů. Interakce s terminály představuje tak zásadní záležitosti jako participaci na průzkumu veřejného mínění ohledně oblíbené barvy (nedělám si legraci) či výběru počasí v dané úrovni, pochopitelně s nulovým dopadem na cokoli herního. V momentě, kdy hlavní hrdinka jede v krásné, nicméně zcela zbytečné animaci, na motorce, můžete levým tlačítkem přidat plyn (ano, k ničemu to není), případně můžete asi na dvou místech po promptu na obrazovce máchnout mečem (což opět k ničemu není). Do toho vypravěč v roli hrdinčina milého neustále pronáší pseudomystické bláboly (typu "Bylo to naše město, ale vzali nám ho"), které jako by právě vypadly z náhodného generátoru prázdných frází. Interaktivní filmy strikes back.

Jediné, co je možné opravdu označit za herní prvek, jsou souboje. Ty se odehrávají v uzavřených arénách, protivníků je několik dokola se opakujících typů a veškerá strategie spočívá ve spamování jednoho silného útoku neustále dokola. Souboje tak baví zhruba první hodinu ze 4.1 hodin celkové herní doby (nechápu, jak je možné hrát Transistor deset hodin, já jsem toho měl po oněch čtyřech hodinách tak akorát dost a byl jsem velmi rád, že není delší). Konec člověka navíc otráví opravdu dementním závěrečným soubojem, kdy hlavního záporáka je třeba porazit ve stejné aréně pro jistotu čtyřikrát za sebou, zatímco se on neustále cloakuje, teleportuje, případně zastaví na deset patnáct sekund dění a následně provede několik útoků za sebou. Skutečně vrchol akční zábavy.

"RPG prvek" spočívá v tom, že postava dostává na předem určených místech (po soubojích, které se ovšem negenerují náhodně) předem daný počet zkušeností, když dosáhne dalšího levelu, tak si může vybrat zpravidla jednu ze dvou nových akcí, jedno ze tří vylepšení a jeden ze dvou až tří "ztěžovačů soubojů". Akce je možné použít v jednom ze čtyř slotů pro útok, případně pro posílení jiné útočné akce nebo jako pasivní schopnost. Takto vypadá množství konfigurace zajímavě, ovšem v reálu člověk opravdu spamuje jeden útok pořád dokola. Další mimořádně hloupý herní prvek spočívá v tom, že prohra v souboji není trestána návratem k poslednímu checkpointu, ale deaktivací jedné akce, která je použita pro aktivní útok (zpětná aktivace se většinou odehraje až po návštěvě dalších dvou checkpointů). Veškerá konfigurace akcí je navíc nepochopitelně proveditelná pouze na checkpointech místo toho, aby konfigurování fungovalo jako klasický inventář.

Audiovizuál skvělý, ale příště by to na něj chtělo naroubovat nějakou alespoň trochu smysluplnou hratelnost.

Pro: audiovizuál, délka hry, teoreticky zajímavá konfigurace akcí

Proti: neinterakce, linearita, dokola se opakující souboje, poslední boss, systém ukládání, mrak pseudomystických blábolů

+12
  • PC 70
Transistor je hra pro hipstery, což by asi samo o sobě mohlo stačit jako hodnocení, ale pro jistotu to trochu rozvedu.

Hlavní hrdinka je umělkyně, zpěvačka, co z nějakého důvodu přišla o hlas.

Hlavní záporáci jsou skupinka privilegovaných blbečků v retro hadrech, kterým přišlo jako super nápad vyrobit vynález zkázy. Tento nápad se pak zcela nečekaně zvrtne.

Zápletka je tak rafinovaně vágní a metafyzická, že si musíte po dohrání skočit na wiki přečíst, o čem že to sakra bylo.

Schopnosti se zde nazývají funkce, včetně závorek na konci, a abyste ji mohli použít, musíte mít dostatek volné paměti.

Ve hře vás pronásleduje obří chapadlo.

Co je Transistor ve hře není vysvětleno, ačkoliv je pravděpodobné, že to nemá souvislost se součástkou složenou z polovodičů.

Je to vlastně romantická tragedie o jednom dějství, kdy se heroina příběhu po dokonané pomstě zasebevraždí ve jménu lásky. Je to velmi romantické, když si odmyslíte to, že své schopnosti vycucáváte z mrtvol.

Pokud máte alergii na cokoliv, co i jen lehce zavání hipsterstvím, hře se raději vyhněte. Pokud vám to však zas až tolik nevadí, doporučuji hru vyzkoušet, třeba až bude na Steamu zlevněná.

Pro: Soundtrack, vizuál, souboje, herní doba tak akorát

Proti: Žádný další obsah kromě soubojů, omezená interakce s prostředím a jinými postavami

+12 +13 −1
  • PC 100
Wow, jedním slovem prostě wow. Transistor asi dlouho zůstane jednou z mojich nejoblíbenějších her vůbec. Grafická stránka je vyloženě fenomenální, takhle nádherně stylizovanou hru jste ještě neviděli. Společně se snovým soundtrackem vytváří asi nejlepší audiovizuál jaký jsem ve hře snad viděl.. Probouzíte se jako dívka jménem Red, které ukradli hlas a zabili její životní lásku. Naštěstí jej ale zabili pomocí zvláštního meče, Transistoru, takže může s Red aspoň ze záhrobí mluvit. A tak se Red pouští na roadtrip za pomstou, kdy se snaží přežít jak souboje se členy skupiny kteří se jí na začátku pokoušeli zabít, tak i proti viru který tato skupina vypustila a vraždí všechny obyvatele tohoto digitalního světa. Tahle hra je pro mně srdcovkou, a proto na ní nedám dopustit. No tak, běžte si ji koupit i se soundtrackem na Steam! No na co ještě čekáte?!

Pro: Audiovizuál, soubojový systém

Proti: Trošku horší méně srozumitelný příběh, hodně je podáno pomocí pocitů

+12
  • PC 60
Bastion patří do nepříliš početné skupiny her, které mě dokázaly opravdu dojmout. Přesto jsem hraní Transistoru přes tři roky odkládal. Sám vám nedokážu říct proč. Možná jsem se bál, že Supergiant se nedokážou svému debutu vyrovnat. Pokud ano, bylo to právem.

Z oblak Caelondie jsme se přesunuli do cyberpunkové metropole, na faktu, že Supergiant je domovem neskutečně talentovaných grafiků, se ale vůbec nic nezměnilo. Postupné skládání prostředí v Bastionu, jehož styl mi seděl přeci jen o trochu víc, to podtrhoval lépe, ale Transistor je v kombinaci s výtečnou hudbou je přesto audiovizuálně překrásná hra.

Po příběhové stránce se toho moc nezměnilo. Jen pár postav, vylidněné prostředí a hlas, který takřka vše doprovází svými komentáři. Oproti vypravěči z Bastionu se ale neposlouchá ani zdaleka tak dobře a místy mi přišel spíš nudný a otravný. Celkově mě příběh oněmělé zpěvačky Red navzdory očekáváním moc nechytl, trochu se v mých očích vykoupil až na úplném konci.

Upřímně nevím, co si mám myslet o soubojích. Transistor podivně kombinuje boj v reálné čase a tahovku, kdy během „tahu“ můžete provést několik útoků v rozmezí pár sekund proti zamrzlým nepřátelům a pak vám nezbývá nic jiného, než několik sekund pobíhat jako splašený králík a čekat až se vám „dobije baterka“. Hádám, že se dá Transistor dá hrát jen v reálném čase, ale nedokážu si představit, že by to kvůli bolestivě dlouhým animacím mohla být zábava.

Možnost libovolně skládat dohromady funkce (útoky) a vytvářet tak vlastně úplně nové, je sice výtečná – rád bych ji viděl nafouknutou do až směšných mezí v nějaké diablovce –, ale počáteční nadšení mě po nějaké době přešlo a souboje se staly nutným zlem. Interface je navíc občas úplně „mimo“, nezvýrazňuje nepřátele, které ve skutečnosti zasáhnete, nebo naopak nějakou magií minete, a v některých chvílích si Red dělala něco úplně jiného, než jsem po ní chtěl.

Je tu opět příjemná možnost ztížit si boj libovolnou kombinací modifikátorů, ale nevyužil jsem toho ani zdaleka tolik jako v Bastionu. Částečně proto, že jsem jich za celou hru odemkl jen polovinu a na zbytek bych si musel počkat až do NG+ – a na to by se musel Transistor snažit o dost víc.

Ostatně tady vězí můj největší problém s hrou: je zatraceně "malá". Bastion nebyl žádné Final Fantasy, ale Transistor působí spíš jako větší demo. Postavy, které jsou víc než jen záznamem v databázi, spočítáte na prstech jedné ruky. Bossové jsou tu všehovšudy tři. Nepřátel je jen pár druhů, na druhou stranu se postupně vylepšují, takže se boj s nimi místy docela mění. Úrovně jsou sice relativně dlouhé, ale příliš jich není a jednu Supergiant ke konci ještě směle zrecyklovali.

Není zrovna dobrá vizitka, že při herní době okolo 5 hodin jsem se musel už od poloviny do hraní nutit. Boj jsou totiž prakticky jedinou herní náplní. Asi patnáct výzev, ve kterých musíte s předpřipravenými funkcemi předvést, jak jste se soubojovým systémem sžili, není zrovna to, co bych si jako souboji unuděný hráč představoval. Občasný terminál s drobky doplňující příběh to rozhodně nezachrání. Nakonec jsem byl vlastně asi i rád, že Transistor není delší...

Transistor pro mě byl zklamáním. Tím nechci naznačovat, že je to katastrofa hodná filmu od Rolanda Emmericha, ani zdaleka. Transistor je pro prostě hlavně Bastion podruhé, jen v hubenějším a slabším podání.

Pro: grafika, hudba, kombinování funkcí

Proti: souboje a takřka žádná herní náplň mimo nich, příběh

+11
  • PC 70
Transistor je krásnej.

Tým, jehož první hrou byl můj oblíbenej Bastion, pohnul s celým konceptem a ačkoliv ve vizuálu by se daly hledat podobnosti (krásný kreslený prostředí, izometrickej pohled), v bojové části už jich tolik není, protože zatímco Bastion byl ryze akční záležitost spoléhající na Vaše reflexy, Transistor se řadí spíše k taktickým akcím. Během boje (což je vlastně jediná pořádná herní mechanika) můžete hru pauzovat a plánovat akce, které má postava následně provést. Ale i když jsou boje a kombinace schopností zajímavé, neměl jsem z úspěšného pokoření nepřátel nikdy takový pocit zadostiučinění jako v případě prvotiny Supergiant Games. Na druhou stranu vzhledem k celkové délce hry a množství schopností a jejich kombinací (hra Vás navíc lehce popostrkuje, abyste aktivní schopnosti měnili a nespoléhali se na jedinou kombinaci tím, že využíváním různých schopností v různých slotech odkrýváte další kousky příběhového pozadí) mě boje nestihli začít nudit.

Hodně tomu samozřejmě pomáhají i další aspekty hry, protože jak jsem psal na začátku, Transistor je krásnej. Prostředí hry vypadá úžasně, i ten relativně snadný příběh mě bavil (hlavní postava zpěvačky, co ztratila hlas, mi přišla skvěle podaná) a hudba od Darrena Korba je stejně jako v případě Bastionu nádherná. A ačkoliv jsem neměl chuť pouštět se po konci do New Game+, určitě můžu hru doporučit.

Pro: postavy, prostředí, hudba, zajímavý schopnosti a jejich všemožný kombinování

Proti: ne zas tak záživný boje, přímočarost příběhu

+11
  • PC 80
Úplne na začiatku musím vyzdvihnúť geniálny soundtrack, ktorý hráča sprevádza celou hrou a parádne dotvára atmosféru celého príbehu.
Jeho autorom je Darren Korb, spev a vokály mala na starosti speváčka Ashley Barrett. Vzájomná spolupráca im vyšla dokonale a práve soundtrack tvorí približne 2/3 celkovej atmosféry.
Malá ukážka: odkaz

Transistor samotný je zasadený do krásne namaľovaného cyberpunkového prostredia, do mesta Cloudbank. Keďže všetko naokolo je futuristické, aj hlavná postava - speváčka Red, červenovlasá krásavica, musí niečím vynikať a tak je sprevádzaná unikátnou zbraňou Transistorom, ktorý má zaujímavú minulosť, ale to sa dozviete až z príbehu.

Podstatou celého príbehu je to, že roboti, takzvaný Process, ktorí mali slúžiť ľuďom, sa z nepochopiteľných príčin obrátili proti nim a začali všetkých rýchlo a veľmi isto likvidovať. Ako hráč postupuje príbehom, tak postupne odkrýva rôzne skutočnosti, ktoré dávajú výrazné svetlo do príbehu ako celku a niektoré z nich sú naozaj prekvapivé! Každopádne vašou primárnou úlohou je zistiť o čo v skutočnosti ide, prečo sa celý Process takto zbláznil a prípadne kto za týmto extrémom stojí. Pomocné vám budú aj OVC terminály, z ktorých sa dozviete informácie o tom, čo sa v meste práve deje a aký priebeh majú udalosti, ktoré nastali.

Pri vyriešení tejto záhady Vám budú pomáhať špeciálne schopnosti, ktoré spolu s mocným Transistorom dajú dokopy nezničiteľnú zbraň. Keďže táto hra je RPG, schopnosti si budete odomykať postupne, po postupe na vyššie úrovne, k čomu vám dopomôžu hlavne vyhrané súboje. Za každý vyhraný súboj dostanete určitý počet skúsenostných bodov a ak ich nazbierate dostatočný počet, postúpite na vyššiu úroveň a okrem aktívnych schopností sa vám odomknú aj pasívne a upgrade sloty pre Vaše schopnosti. Schopnosti sa dajú rôznym spôsobom vzájomne kombinovať, výsledkom čoho môžu byť megasilné kombá, ktoré rozdrtia nepriateľov na jednu ranu. Medzi aktívne schopnosti patria rôzne silné údery s Transistorom, výbuchy, časované míny, vysávanie života, zvyšovanie prijatého zranenia nepriateľa, dočasná neviditeľnosť, odskočenie od nepriateľa, môžete si na pomoc privolať aj pomocníka, atd. Schopnosti v pasívnych slotoch vám môžu pridať napríklad dočasný štít, trvalú odolnosť voči zraneniam, menší počet akčných bodov na jednotlivé schopnosti v ťahovom režime, menší počet akčných bodov potrebných na pohyb v ťahovom režime a podobne. Schopnosti vsadené do upgrade slotov väčšinou zvyšujú celkové damage, range a blast radius aktívnej schopnosti.

Samotné boje sú kombináciou ťahového a real-time režimu, kedy si môžete zastaviť čas, naplánovať určitý počet akcií, znova spustiť čas a postava vykoná naplánované akcie. Potom musíte počkať, kým sa vám opäť obnoví tento ťahový režim a opakujete rovnakým postupom. Tento mix bojového systému bol originálny, mne osobne veľmi sadol, pretože som si v pokoji mohol premyslieť, koho prvého zlikvidovať, koho neskôr, kedy uniknúť, atd. :)

Transistor ma ako cyberpunkové RPG veľmi potešil, hral sa mi veľmi dobre, zaujal ma i príbehom, k dokonalosti mi však stále niečo chýbalo...možno tuhší záverečný boss..:)

Dohrané 2x na PS4
Celkový čas: 12h
100% kompletizácia(Platina)
Hodnotenie: 4/5


+10
  • PC 80
Jako pátému přispěvateli mi nezbývá nic jiného, než se tvářit, že jsem předchozí nečetla.----

Od této hry nečekejta žádná velká emoční hnutí. I tak ale dokáže zaujmout dobrou hratelností skrzevá soubojový systém. Díky tomu, že to není typ hry 20 hodin + si právě s rozhraním soubojů vystačíte, jinak by každého mohlo naštvat prostředí, které je vpravdě překrásně navržené, ale zcela lhostejné k vašemu hernímu chování - vyjma soubojů, kdy můžete destruovat různé "zítky", nebo si je nechat jako kryt.

Jinak ano, jak již bylo řečeno, hrajete za zpěvačku, která si mezi souboji může zabroukat pár not ze svého repertoáru a u každého v tamním světě se těší oblibě - oblibě každého kromě (asi by ani nebylo nutné to dávat do spoileru, protože je jasné, že téměř každá hra má své zlosyny) roztomilého rodinného klanu, který se ji rozhodne zlikvidovat.

Zkráceně: Hra má rozhodně svoje kouzlo a chcete-li se osvěžit nějakou hrou s kratší herní dobou, neváhala bych.

Pro: Strategický systém soubojů, který je variabilní. Barevně famózní "kulisy". Nastavitelná obtížnost v podobě tzv. Limiterů. Zábavná i při opakovaném hraní.

Proti: Banální zápletka, kterou se budete stydět vyprávět kamarádům-spoluhráčům.

+7