Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Still Life

15.04.2005
03.06.2005
78
117 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Still Life je 3D adventura navazující na hru Post Mortem. Agentka FBI Victoria McPherson řeší v Chicagu současnosti sérii vražd mladých dívek. Když se začte do deníku svého dědečka, soukromého detektiva Gustava McPhersona (hlavní hrdina Post Mortem), zjišťuje, že vraždy, které její dědeček vyšetřoval v Praze na konci dvacátých let, mají podezřele mnoho společných znaků s jejím případem.

Děj se střídavě přepíná mezi událostmi v Praze a Chicagu, hráč se tak ujímá role Victorie i Gustava. Významným motivem ve hře je výtvarné umění, odtud také pochází jméno hry Still Life (zátiší).

Hra se dočkala i pokračování, které sice přineslo nový příběh, ale do jisté míry bylo provázané i s dějem Still Life.


Poslední diskuzní příspěvek

@adam.kulhanek (02.09.2020 11:36): Myslím, že tvůrci už tehdy plánovali udělat druhý díl, který by na to navázal, proto je možná ten konec tak odbytý, což mi taky vadilo. Ale jasný, kdyby ten konec pojmuli krapet lépe, neodhalení vrahovy identity by mohlo fungovat pěkně.

Aha, zajímavé. Já to nakonec poskládal podle pomyslné podobnosti oněch symbolů z číslicemi, k čemuž mi pomohly i ty hodiny, které ukazovaly 12, 3, 6 a 9. Ani nevím, jak se mi to povedlo. :D

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 65
Odkládala jsem to dlouho. Hodně, hodně dlouho. Už od dob, co jsem poprvé dohrála Syberii a to už je opravdu nějaký ten pátek. Tento kousek mi tak přinesl lehký pocit nostalgie, neboť s výše zmíněnou sérii sdílí podobnou animaci i hratelnost, ovšem příběh je daleko syrovější. A s ním také pro mě přišel největší kámen úrazu. Atmosféra s mrazivým soundtrackem jsou možná fajn a i začátek vypadal nadějně, ale do děje jsem se absolutně nedokázala ponořit a často mě rozesmíval, což předpokládám nebyl účel (jako když k vám pod most slavnostně kočárem přijede vaše dvorní prostitutka, aby si na 10 vteřin sedla na lavičku a oznámila vám, že je těhotná, načež zase slavnostně odjede nebo když Mii prolézáte ložnici a jí to vůbec nevadí a pak vám ještě lážo plážo odevzdá klíče od bytu nebo ten "útěk ze scény" pachatele, který si vykračuje jak někde odpoledně na náplavce, tomu se prostě nejde nesmát). Ani logické hádanky mě nebavily a často jsem se musela dívat na návod, abych zjistila, co že se to po mě vlastně vůbec chce, a zkomoleniny českých jmen už byly jen taková třešnička na dortu (když už si dali takovou práci použít opravdová česká jména, byl opravdu takový problém najít si i jejich výslovnost?). No prostě prakticky jsem jen čekala na konec jako na smilování a oproti loňskému skvělému Gray Matter byl tohle pro mě opravdu krok vedle. Ale aspoň mám teď za sebou jeden velký rest.

Pro: atmosféra, obrazy, lokace

Proti: úděsně pomalé animace a nemožnost jejich zrychlení nebo přeskočení, často stupidní hádanky, na dnešní dobu už zastaralá animace bez možnosti nastavení rozlišení

+23
  • PC 85
Díky pracovní neschopnosti jsem si konečně udělal čas na hraní. Volba byla jasná - nějaká kvalitní adventura. A v tomto případě jsem se opravdu trefil. Hned na úvod zajímavé intro, kde jsem tak nějak cítil, že se mi to bude líbit.
Ze začátku mi moc nevyhovovalo ovládání, dle mého to šlo udělat jednodušeji (jako u většiny adventur). Předměty lze použít až bezprostředně u dané věci. Ale zase to není nic, na co by se nadalo zvyknout. To samé platí u spojování předmětů, kdy musíte přes ikonu spojení předmět teprve poté spojit.
Hra měla podle mě skvělou atmosféru. Výběr hudby, ať už pro Prahu nebo pro danou současnost Chicaga byla prostě ta správná. Příběh se také stále posouval, hra byla bez větších zákysů (puzzly) svižná a zábavná.
K puzzlům - některé byly složitější (odemykaní ateliéru, robot a lasery), ale to by mi tak nevadilo. Je potřeba trošku procvičit mozkové závity. Poněkud nešťastný je závěr hry, kdy už máte cíl téměř na dosah, když v tom si otec usmyslí, že chce upéct koláče... to mi tam nesedlo.
Zvlášť se mi líbilo rozdělení hry do 2 "etap", Chicago 2004 a Praha 1929. Viktorie se začte do starého dědečkova deníku a vy začnete prožívat jeho příběh a zároveň zjistíte že vraždy spolu nejspíše souvisí. Proč ne. Nápad dobrý a myslím, že i dobře dotažený do konce. Jen jsem se trošku víc potom zajímal o Prahu v roce 1929 a opravdu to nebylo tak hrozné, jak nám autoři popisují : nepořádek,samé prostitutky a násilí...
A teď již k samému konci, je opravdu škoda že autoři hru nedokončili již v 1. díle a je to takové to "ještě z toho něco vymlátíme". Nemám to rád.
I přes těch pár neduhů musím říct, že jsem se opravdu u hry bavil a skoro zapomněl spát, což podle mě mluví za vše.

Pro: Atmosféra, Plynulost hraní,Příběh

Proti: Některé puzzly, konec hry

+21
  • PC 95
Už ani pořádně nevím jak jsem se ke Still Life dostal ale jednoho dne jsem tento kousek zahlédnul na početném seznamu her které si chci zahrát a jako kdyby mě nějaká neznámá síla naváděla se pustil do instalace a hraní. Téměř magická moc výjimečné adventury se patrně projevila ještě předtím než jsem ji vůbec byl sto spustit.

Koment nemůžu začít jinak než příběhem. Předcházející Post Mortem jsem nehrál a tak jsem doufal že to nebude příliš velký problém a nebudu se v příběhu ztrácet. Nějaké narážky na první díl trilogie mi sice zcela jistě unikly ale jinak si na nedostatek informací nebo nepochopení nemůžu stěžovat a příběh mě od začátku až do konce lapil jako do dobře nalíčené pasti. Story po celou dobu řádně gradovala až do téměř mučivého napětí a proto jsem taky v pozdějších fázích čím dál častěji používal návod. Napětí a touha po odhalení byly prostě nesnesitelné. Na jednu stranu toho trochu lituju protože jsem si mohl o kousek prodloužit herní dobu, na druhou stranu hádanky nepatří k mým nejoblíbenějším herním prvkům a zde byly některé opravdu těžké. Nicméně příběh se skutečně povedl a musím říct že ani často kritizovaný konec mi nepřišel tak špatný. I já mám raději uzavřené kapitoly ale takovýto závěr myslím dobře odrážel mysterióznost hry a nechal prostor hráčově fantazii. Byl jsem odhodlán zahrát si i Still Life 2 ale po místních recenzích jsem od nápadu upustil a radši si jméno vraha našel rovnou. A trefil jsem se. Celkově mě pak příběh dostal vyváženou mírou tajemství, příjemným ubíháním, překvapujícími či rovnou šokujícími momenty, temnotou ale i vtipem nebo romantikou. Zkrátka řečeno ideální směs emocí takže směrem ke scénáristům zdvihám oba palce.

Stejně jako zápletka jsou opravdu velmi dobře napsány i postavy a přiznávám že do hlavní hrdinky jsem se regulérně zamiloval :) Victoria McPherson je totiž nejen krásná ale i odvážná, chytrá a s vytříbeným smyslem pro spravedlnost k jejímuž vykonání neváhá stát se rebelkou a porušit pravidla. Zároveň má ale i citlivou duši která se projevuje hlavně v otcově domě nebo v soukromých rozhovorech s Claire. Definitivně mě pak proklál šíp amorův ve chvíli kdy ukázala nadhled i smysl pro humor a prohodila vtip o midichlorianech. I ostatní postavy jsou ale rovněž na vysoké úrovni a přesto že mi některé připadaly stereotypní jako třeba pražský policista Stašek, nikdy to z jejich výstupů nebylo nijak zvlášť znát. Jiní protagonisté se mi zase zdály zprvu nesympatičtí jako třeba Gus Mcpherson nebo Victoriin přítel ale i ti mě postupem hrou přesvědčili o svém charizmatu a dokonce vzbudily i ty správné pocity. A protože ani vedlejší aktéři jako pochůzkář Tate nejsou jen do počtu a někdo se jim dostatečně věnoval, je obsazení další věcí která vystřeluje Still Life na špici mých herních žebříčků.

Dále nelze nezmínit ani technickou stránku hry a hratelnost. Co se grafiky týče chvíli mi trvalo než jsem našel optimální nastavení (kterého je naneštěstí pomálu) a hra začala vypadat trochu k světu. I tak z toho ovšem byl jen průměr ale dívat se na to dalo. Štěstí je že příběh a atmosféra mě rychle sebrali natolik že už jsem na hodnocení grafiky neměl čas. Problém to byl ale čistě technický a taky je třeba brát v potaz stáří hry. Výtvarný styl lokací se mi každopádně líbil a třeba ulice Prahy byly hodně uvěřitelné a BDSM klub taky vypadal zajímavě ;) Stěžejní prvek adventur tedy hádanky mi občas přišly hodně těžké ale o tom tyhle hry mají být takže bych to nebral nutně jako mínus naopak se mi líbilo že úkoly byly dost různorodé. Jako vyučeného kuchaře se mi pak obzvlášť líbilo pečení koláčků. V dobrém slova smyslu mě ale překvapila i standardní policejní práce jako focení místa činu či snímání otisků prstů což podtrhuje jistou dospělost hry. Co se týče kombinací či používání předmětů i rozhodnutí kam zrovna jet, s kým mluvit atd. byla hra po celou dobu velice intuitivní a lepší jsem v tomhle ohledu asi ještě nehrál. Jediné co bych vytkl je tak pár malých nebo špatně umístěných předmětů které se snadno přehlédnou a trochu přetechnizovaný konec. Místnost s lasery, roboti a cerebro profesora Xaviera místo archivu už byly podle mě až moc na hru která se odehrává z poloviny v minulém století a ve starých Chicagských budovách. V konečném měřítku se ale nejedná o nic zásadního.

Titul posunuje na vysokou úroveň i solidní hudba a několik zajímavých odkazů na populární filmy, historii či nepočetné ale o to povedenější vtípky a v neposlední řadě občasný erotický náboj. Absolutní předností hry je ale promakaný příběh, bravurně napsané postavy a silně napínavá atmosféra. To vše doplněno o vyváženou hratelnost nabízí intenzivní prožitek který bych se nebál doporučit možná i úplnému nehráči. Těch několika hodin strávených se "zátiším" totiž nikdo v žádném případě nemůže litovat
+20
  • PC 70
Kvůli koronavirové nadvládě mi během jara a léta zesláblo svalstvo, přibral jsem pár kil, plus jsem si častým sezením vybočil kyčel směrem dopředu, což na chlapovi není vůbec sexy. A jelikož jsem nechtěl, aby mi zeslábl i mozek, rozhodl jsem se, že bych si po dlouhé době mohl zahrát zase nějakou tu point and click adventuru. A je určitě pravda, že se Still Lajfem jsem mozek potrápil. Bohužel ne vždy tím uspokojivým způsobem.

V první řadě musím říct, že mi velice vyhovovalo prostředí a atmosféra vánočního Chicaga, ve kterém mladá a poněkud přidrzlá FBI agentka řeší případy brutálních vražd Slender Mana, který se očividně inspiroval Jackem Rozparovačem. Už po prvních několika minutách dá hra jasně najevo, že hráče čeká zanořování se do stále větších a větších vrstev temnot. Díky tomu získává samotné vyšetřování a celkový gameplay poněkud napínavý a podmanivý náboj, který po většinu času udržuje hráčovu pozornost. Docela mě bavila i samotná Victorie, která byla oukej protagonistka. Ale žádná April Ryan to nebyla. Mnoho lokací má i velice hezké grafické zpracování, zejména tedy pasáže ze současnosti s Victorií, ty s Gustavem... no, o těch si pokecáme za chvilku.
I když totiž pasáže ze současnosti vypadají krásně, jejich postavy už na tom jsou mnohem hůř. Kromě Victorie nebyla v Chicagu jediná výraznější postava, se kterou bylo nějak zajímavé hovořit. Všechny byly prostě takové... mdlé. Pasáže s Gustavem v Praze mají přesně opačný problém. Postavy tam jsou daleko zajímavější, ale lokace jsou mdlé. Já naprosto chápu, že tvůrci chtěli z Prahy úmyslně udělat pochmurné místo, aby tím zvýraznili onu temnou atmosféru, nesoucí se v sérii různých vražd. Ale na mě to prostě nefungovalo. Lokace mi častokrát splývaly do sebe, nebyly nijak zvlášť zajímavé, v rámci čehož se mi upřímně vždycky ulevilo, když jsem mohl opět hrát za Victorii.

A co by to bylo za adventuru, kdyby tu nebyly také nějaké ty hádanky a puzzle. Heleďte. Já mám puzzly rád. Baví mě nad nimi přemýšlet, přičemž po návodu sahám pouze v případě naprosté bezradnosti. Ty puzzly ale musí mít nějakou dobrou logiku, nebaví mě příliš styl hraní "budu zkoušet různé kombinace, dokud se něco nestane". Tudíž třeba puzzle v pražském kostele a kuchtění cukroví pro fotra Victorie nebyly úplně zábavné, protože postrádaly nějakou pořádnou logiku. Puzzly mi zde fakt k srdci nepřirostly, mnohem víc mě bavilo uvažování nad kombinacemi různých předmětů v interakci s prostředím, atd. Jo, a z paklíčové sekvence jsem měl jednu dobu chuť to celé jednou provždy skoncovat a prostě si podřezat žíly. Pokud někomu přišlo frustrující paklíčování v Oblivionu , mohla by ho z paklíčování ve Still Life klepnout pepka.

Konec mě samozřejmě zklamal, protože jsem s napětím očekával, kdo se vyjeví být oním maskovaným vrahounem, sám jsem si i dělal seznam podezřelých. Hra skončí stylem, díky kterému po divákovi jasně pomrkává, aby si následně sehnal druhý díl. Ale jelikož je dvojka citelně hůř hodnocená, rozhodl jsem se ji vynechat a jednoduše se podíval na internet, kdo tím vrahem byl. No, vlastně mě to dostalo, protože vrahem byl nakonec ten úplně nejočividnější podezřelý, který byl vlastně až tak očividný, že jsem si říkal, že už jen kvůli tomu to nemůže být on. A vono jo. Nevím, zda za to hře mám tleskat, nebo ji ukázat prostředníček.

Ve výsledku je Still Life vcelku hezkou adventurou, se slušnou atmosférou, několika fakt pěknými lokacemi a dobrým investigativním dějem, která ale postrádá řádnou logiku svých puzzlů, nezaujme svými dialogy a postavami, plus zanechává hráče po většinu doby hraní dost chladným. Užil jsem si to, ale zároveň po tom nebudu vzpomínat s nějakým nadšením.

Pro: Atmosféra, vyšetřování vraždy, grafické zpracování některých lokací

Proti: určitá mdlost, mnoho nezajímavých postav a dialogů, některé puzzly

+18
  • PC --
jak jsem se ke hře dostal? O hře Still life jsem nikdy předtím neslyšel, ale zato jsem si strašně dlouho chtěl zahrát hru Obscure. Tak jsem si Obscure koupil v nějaké edici kde bylo spolu se Still life. Hru jsem nechal chvíli uležet, protože i když mám rád thrillery, tak mě prostě moc nelákala, měl jsem v tý době děsně moc nedohraných her. Ale tak po asi měsíci jsem si jí nainstaloval. A.....Naprosto mě uchvátila.

Hra si na nic nehraje jen na velmi temný thriller, s okouzlujícím příběhem a neméně okouzlující hlavní hrdinkou. Tohle se Microidsu velmi povedlo, už dlouho se mi nestalo že bych s hlavním hrdinou tak sympatizoval.

Bohužel Post mortem jsem hrál někdy v roce 2002 a to navíc jen demo, k plné hře jsem se nedostal(což doufám se změní), a proto jsem měl v některých postavách trochu zmatek(viz. McPhersonový otec).

Každopádně hra stavý na promyšlených dialozích, ty jsou opravdu dobře provedené a navíc nás k tomu nutí se bát protože hra má celou dobu strašidelnou atmosféru. Jediný kde jsem měl asi největší problém byly některé puzzly, hlavně poslední puzzel s tím robotickým pavoukem. Hra je poměrně na adventuru poměrně přímočará, ale i tak nenabízí šanci ani minutku nudit.

Grafika hry je výborná všechno je potemnělé a nenajdeme moc okamžiků kde uvidíme světlé barvy, a tak grafika nádherně podkresluje atmosféru, animace postav je též výborná a scénárista hry napsal skvělý příběh plný emocí.

Samotný scénář není nikterak objevný ale dokáže zaujmout, chytit a nepustit. Je pravda že mě ke konci naštvalovůbec jsme se nedozvěděly kdo je vrah. Sice to údajně spravilo pokračování, ale bylo mi prostě líto že jsem se to nedozvěděl.

Abych to ukončil Still life byť ne moc známou hru doporučuji a myslím že bych jí dokonce obsadil do mojí top 3 Adventure.

Pro: grafika, atmosféra, postavy

Proti: poslední hádanka, trochu konec

+17 +19 −2