Still Life

Už ani pořádně nevím jak jsem se ke Still Life dostal ale jednoho dne jsem tento kousek zahlédnul na početném seznamu her které si chci zahrát a jako kdyby mě nějaká neznámá síla naváděla se pustil do instalace a hraní. Téměř magická moc výjimečné adventury se patrně projevila ještě předtím než jsem ji vůbec byl sto spustit.

Koment nemůžu začít jinak než příběhem. Předcházející Post Mortem jsem nehrál a tak jsem doufal že to nebude příliš velký problém a nebudu se v příběhu ztrácet. Nějaké narážky na první díl trilogie mi sice zcela jistě unikly ale jinak si na nedostatek informací nebo nepochopení nemůžu stěžovat a příběh mě od začátku až do konce lapil jako do dobře nalíčené pasti. Story po celou dobu řádně gradovala až do téměř mučivého napětí a proto jsem taky v pozdějších fázích čím dál častěji používal návod. Napětí a touha po odhalení byly prostě nesnesitelné. Na jednu stranu toho trochu lituju protože jsem si mohl o kousek prodloužit herní dobu, na druhou stranu hádanky nepatří k mým nejoblíbenějším herním prvkům a zde byly některé opravdu těžké. Nicméně příběh se skutečně povedl a musím říct že ani často kritizovaný konec mi nepřišel tak špatný. I já mám raději uzavřené kapitoly ale takovýto závěr myslím dobře odrážel mysterióznost hry a nechal prostor hráčově fantazii. Byl jsem odhodlán zahrát si i Still Life 2 ale po místních recenzích jsem od nápadu upustil a radši si jméno vraha našel rovnou. A trefil jsem se. Celkově mě pak příběh dostal vyváženou mírou tajemství, příjemným ubíháním, překvapujícími či rovnou šokujícími momenty, temnotou ale i vtipem nebo romantikou. Zkrátka řečeno ideální směs emocí takže směrem ke scénáristům zdvihám oba palce.

Stejně jako zápletka jsou opravdu velmi dobře napsány i postavy a přiznávám že do hlavní hrdinky jsem se regulérně zamiloval :) Victoria McPherson je totiž nejen krásná ale i odvážná, chytrá a s vytříbeným smyslem pro spravedlnost k jejímuž vykonání neváhá stát se rebelkou a porušit pravidla. Zároveň má ale i citlivou duši která se projevuje hlavně v otcově domě nebo v soukromých rozhovorech s Claire. Definitivně mě pak proklál šíp amorův ve chvíli kdy ukázala nadhled i smysl pro humor a prohodila vtip o midichlorianech. I ostatní postavy jsou ale rovněž na vysoké úrovni a přesto že mi některé připadaly stereotypní jako třeba pražský policista Stašek, nikdy to z jejich výstupů nebylo nijak zvlášť znát. Jiní protagonisté se mi zase zdály zprvu nesympatičtí jako třeba Gus Mcpherson nebo Victoriin přítel ale i ti mě postupem hrou přesvědčili o svém charizmatu a dokonce vzbudily i ty správné pocity. A protože ani vedlejší aktéři jako pochůzkář Tate nejsou jen do počtu a někdo se jim dostatečně věnoval, je obsazení další věcí která vystřeluje Still Life na špici mých herních žebříčků.

Dále nelze nezmínit ani technickou stránku hry a hratelnost. Co se grafiky týče chvíli mi trvalo než jsem našel optimální nastavení (kterého je naneštěstí pomálu) a hra začala vypadat trochu k světu. I tak z toho ovšem byl jen průměr ale dívat se na to dalo. Štěstí je že příběh a atmosféra mě rychle sebrali natolik že už jsem na hodnocení grafiky neměl čas. Problém to byl ale čistě technický a taky je třeba brát v potaz stáří hry. Výtvarný styl lokací se mi každopádně líbil a třeba ulice Prahy byly hodně uvěřitelné a BDSM klub taky vypadal zajímavě ;) Stěžejní prvek adventur tedy hádanky mi občas přišly hodně těžké ale o tom tyhle hry mají být takže bych to nebral nutně jako mínus naopak se mi líbilo že úkoly byly dost různorodé. Jako vyučeného kuchaře se mi pak obzvlášť líbilo pečení koláčků. V dobrém slova smyslu mě ale překvapila i standardní policejní práce jako focení místa činu či snímání otisků prstů což podtrhuje jistou dospělost hry. Co se týče kombinací či používání předmětů i rozhodnutí kam zrovna jet, s kým mluvit atd. byla hra po celou dobu velice intuitivní a lepší jsem v tomhle ohledu asi ještě nehrál. Jediné co bych vytkl je tak pár malých nebo špatně umístěných předmětů které se snadno přehlédnou a trochu přetechnizovaný konec. Místnost s lasery, roboti a cerebro profesora Xaviera místo archivu už byly podle mě až moc na hru která se odehrává z poloviny v minulém století a ve starých Chicagských budovách. V konečném měřítku se ale nejedná o nic zásadního.

Titul posunuje na vysokou úroveň i solidní hudba a několik zajímavých odkazů na populární filmy, historii či nepočetné ale o to povedenější vtípky a v neposlední řadě občasný erotický náboj. Absolutní předností hry je ale promakaný příběh, bravurně napsané postavy a silně napínavá atmosféra. To vše doplněno o vyváženou hratelnost nabízí intenzivní prožitek který bych se nebál doporučit možná i úplnému nehráči. Těch několika hodin strávených se "zátiším" totiž nikdo v žádném případě nemůže litovat