StarletkaOdkládala jsem to dlouho. Hodně, hodně dlouho. Už od dob, co jsem poprvé dohrála Syberii a to už je opravdu nějaký ten pátek. Tento kousek mi tak přinesl lehký pocit nostalgie, neboť s výše zmíněnou sérii sdílí podobnou animaci i hratelnost, ovšem příběh je daleko syrovější. A s ním také pro mě přišel největší kámen úrazu. Atmosféra s mrazivým soundtrackem jsou možná fajn a i začátek vypadal nadějně, ale do děje jsem se absolutně nedokázala ponořit a často mě rozesmíval, což předpokládám nebyl účel (jako když k vám pod most slavnostně kočárem přijede vaše dvorní prostitutka, aby si na 10 vteřin sedla na lavičku a oznámila vám, že je těhotná, načež zase slavnostně odjede nebo když Mii prolézáte ložnici a jí to vůbec nevadí a pak vám ještě lážo plážo odevzdá klíče od bytu nebo ten "útěk ze scény" pachatele, který si vykračuje jak někde odpoledně na náplavce, tomu se prostě nejde nesmát). Ani logické hádanky mě nebavily a často jsem se musela dívat na návod, abych zjistila, co že se to po mě vlastně vůbec chce, a zkomoleniny českých jmen už byly jen taková třešnička na dortu (když už si dali takovou práci použít opravdová česká jména, byl opravdu takový problém najít si i jejich výslovnost?). No prostě prakticky jsem jen čekala na konec jako na smilování a oproti loňskému skvělému Gray Matter byl tohle pro mě opravdu krok vedle. Ale aspoň mám teď za sebou jeden velký rest.
Komentáře
VurhorKvůli koronavirové nadvládě mi během jara a léta zesláblo svalstvo, přibral jsem pár kil, plus jsem si častým sezením vybočil kyčel směrem dopředu, což na chlapovi není vůbec sexy. A jelikož jsem nechtěl, aby mi zeslábl i mozek, rozhodl jsem se, že bych si po dlouhé době mohl zahrát zase nějakou tu point and click adventuru. A je určitě pravda, že se Still Lajfem jsem mozek potrápil. Bohužel ne vždy tím uspokojivým způsobem.
V první řadě musím říct, že mi velice vyhovovalo prostředí a atmosféra vánočního Chicaga, ve kterém mladá a poněkud přidrzlá FBI agentka řeší případy brutálních vražd Slender Mana, který se očividně inspiroval Jackem Rozparovačem. Už po prvních několika minutách dá hra jasně najevo, že hráče čeká zanořování se do stále větších a větších vrstev temnot. Díky tomu získává samotné vyšetřování a celkový gameplay poněkud napínavý a podmanivý náboj, který po většinu času udržuje hráčovu pozornost. Docela mě bavila i samotná Victorie, která byla oukej protagonistka. Ale žádná April Ryan to nebyla. Mnoho lokací má i velice hezké grafické zpracování, zejména tedy pasáže ze současnosti s Victorií, ty s Gustavem... no, o těch si pokecáme za chvilku.
I když totiž pasáže ze současnosti vypadají krásně, jejich postavy už na tom jsou mnohem hůř. Kromě Victorie nebyla v Chicagu jediná výraznější postava, se kterou bylo nějak zajímavé hovořit. Všechny byly prostě takové... mdlé. Pasáže s Gustavem v Praze mají přesně opačný problém. Postavy tam jsou daleko zajímavější, ale lokace jsou mdlé. Já naprosto chápu, že tvůrci chtěli z Prahy úmyslně udělat pochmurné místo, aby tím zvýraznili onu temnou atmosféru, nesoucí se v sérii různých vražd. Ale na mě to prostě nefungovalo. Lokace mi častokrát splývaly do sebe, nebyly nijak zvlášť zajímavé, v rámci čehož se mi upřímně vždycky ulevilo, když jsem mohl opět hrát za Victorii.
A co by to bylo za adventuru, kdyby tu nebyly také nějaké ty hádanky a puzzle. Heleďte. Já mám puzzly rád. Baví mě nad nimi přemýšlet, přičemž po návodu sahám pouze v případě naprosté bezradnosti. Ty puzzly ale musí mít nějakou dobrou logiku, nebaví mě příliš styl hraní "budu zkoušet různé kombinace, dokud se něco nestane". Tudíž třeba puzzle v pražském kostele a kuchtění cukroví pro fotra Victorie nebyly úplně zábavné, protože postrádaly nějakou pořádnou logiku. Puzzly mi zde fakt k srdci nepřirostly, mnohem víc mě bavilo uvažování nad kombinacemi různých předmětů v interakci s prostředím, atd. Jo, a z paklíčové sekvence jsem měl jednu dobu chuť to celé jednou provždy skoncovat a prostě si podřezat žíly. Pokud někomu přišlo frustrující paklíčování v Oblivionu , mohla by ho z paklíčování ve Still Life klepnout pepka.
Konec mě samozřejmě zklamal, protože jsem s napětím očekával, kdo se vyjeví být oním maskovaným vrahounem, sám jsem si i dělal seznam podezřelých. Hra skončí stylem, díky kterému po divákovi jasně pomrkává, aby si následně sehnal druhý díl. Ale jelikož je dvojka citelně hůř hodnocená, rozhodl jsem se ji vynechat a jednoduše se podíval na internet, kdo tím vrahem byl. No, vlastně mě to dostalo, protože vrahem byl nakonec ten úplně nejočividnější podezřelý, který byl vlastně až tak očividný, že jsem si říkal, že už jen kvůli tomu to nemůže být on. A vono jo. Nevím, zda za to hře mám tleskat, nebo ji ukázat prostředníček.
Ve výsledku je Still Life vcelku hezkou adventurou, se slušnou atmosférou, několika fakt pěknými lokacemi a dobrým investigativním dějem, která ale postrádá řádnou logiku svých puzzlů, nezaujme svými dialogy a postavami, plus zanechává hráče po většinu doby hraní dost chladným. Užil jsem si to, ale zároveň po tom nebudu vzpomínat s nějakým nadšením.
V první řadě musím říct, že mi velice vyhovovalo prostředí a atmosféra vánočního Chicaga, ve kterém mladá a poněkud přidrzlá FBI agentka řeší případy brutálních vražd Slender Mana, který se očividně inspiroval Jackem Rozparovačem. Už po prvních několika minutách dá hra jasně najevo, že hráče čeká zanořování se do stále větších a větších vrstev temnot. Díky tomu získává samotné vyšetřování a celkový gameplay poněkud napínavý a podmanivý náboj, který po většinu času udržuje hráčovu pozornost. Docela mě bavila i samotná Victorie, která byla oukej protagonistka. Ale žádná April Ryan to nebyla. Mnoho lokací má i velice hezké grafické zpracování, zejména tedy pasáže ze současnosti s Victorií, ty s Gustavem... no, o těch si pokecáme za chvilku.
I když totiž pasáže ze současnosti vypadají krásně, jejich postavy už na tom jsou mnohem hůř. Kromě Victorie nebyla v Chicagu jediná výraznější postava, se kterou bylo nějak zajímavé hovořit. Všechny byly prostě takové... mdlé. Pasáže s Gustavem v Praze mají přesně opačný problém. Postavy tam jsou daleko zajímavější, ale lokace jsou mdlé. Já naprosto chápu, že tvůrci chtěli z Prahy úmyslně udělat pochmurné místo, aby tím zvýraznili onu temnou atmosféru, nesoucí se v sérii různých vražd. Ale na mě to prostě nefungovalo. Lokace mi častokrát splývaly do sebe, nebyly nijak zvlášť zajímavé, v rámci čehož se mi upřímně vždycky ulevilo, když jsem mohl opět hrát za Victorii.
A co by to bylo za adventuru, kdyby tu nebyly také nějaké ty hádanky a puzzle. Heleďte. Já mám puzzly rád. Baví mě nad nimi přemýšlet, přičemž po návodu sahám pouze v případě naprosté bezradnosti. Ty puzzly ale musí mít nějakou dobrou logiku, nebaví mě příliš styl hraní "budu zkoušet různé kombinace, dokud se něco nestane". Tudíž třeba puzzle v pražském kostele a kuchtění cukroví pro fotra Victorie nebyly úplně zábavné, protože postrádaly nějakou pořádnou logiku. Puzzly mi zde fakt k srdci nepřirostly, mnohem víc mě bavilo uvažování nad kombinacemi různých předmětů v interakci s prostředím, atd. Jo, a z paklíčové sekvence jsem měl jednu dobu chuť to celé jednou provždy skoncovat a prostě si podřezat žíly. Pokud někomu přišlo frustrující paklíčování v Oblivionu , mohla by ho z paklíčování ve Still Life klepnout pepka.
Konec mě samozřejmě zklamal, protože jsem s napětím očekával, kdo se vyjeví být oním maskovaným vrahounem, sám jsem si i dělal seznam podezřelých. Hra skončí stylem, díky kterému po divákovi jasně pomrkává, aby si následně sehnal druhý díl. Ale jelikož je dvojka citelně hůř hodnocená, rozhodl jsem se ji vynechat a jednoduše se podíval na internet, kdo tím vrahem byl. No, vlastně mě to dostalo, protože vrahem byl nakonec ten úplně nejočividnější podezřelý, který byl vlastně až tak očividný, že jsem si říkal, že už jen kvůli tomu to nemůže být on. A vono jo. Nevím, zda za to hře mám tleskat, nebo ji ukázat prostředníček.
Ve výsledku je Still Life vcelku hezkou adventurou, se slušnou atmosférou, několika fakt pěknými lokacemi a dobrým investigativním dějem, která ale postrádá řádnou logiku svých puzzlů, nezaujme svými dialogy a postavami, plus zanechává hráče po většinu doby hraní dost chladným. Užil jsem si to, ale zároveň po tom nebudu vzpomínat s nějakým nadšením.
Pro: Atmosféra, vyšetřování vraždy, grafické zpracování některých lokací
Proti: určitá mdlost, mnoho nezajímavých postav a dialogů, některé puzzly
vekaDíky pracovní neschopnosti jsem si konečně udělal čas na hraní. Volba byla jasná - nějaká kvalitní adventura. A v tomto případě jsem se opravdu trefil. Hned na úvod zajímavé intro, kde jsem tak nějak cítil, že se mi to bude líbit.
Ze začátku mi moc nevyhovovalo ovládání, dle mého to šlo udělat jednodušeji (jako u většiny adventur). Předměty lze použít až bezprostředně u dané věci. Ale zase to není nic, na co by se nadalo zvyknout. To samé platí u spojování předmětů, kdy musíte přes ikonu spojení předmět teprve poté spojit.
Hra měla podle mě skvělou atmosféru. Výběr hudby, ať už pro Prahu nebo pro danou současnost Chicaga byla prostě ta správná. Příběh se také stále posouval, hra byla bez větších zákysů (puzzly) svižná a zábavná.
K puzzlům - některé byly složitější (odemykaní ateliéru, robot a lasery), ale to by mi tak nevadilo. Je potřeba trošku procvičit mozkové závity. Poněkud nešťastný je závěr hry, kdy už máte cíl téměř na dosah, když v tom si otec usmyslí, že chce upéct koláče... to mi tam nesedlo.
Zvlášť se mi líbilo rozdělení hry do 2 "etap", Chicago 2004 a Praha 1929. Viktorie se začte do starého dědečkova deníku a vy začnete prožívat jeho příběh a zároveň zjistíte že vraždy spolu nejspíše souvisí. Proč ne. Nápad dobrý a myslím, že i dobře dotažený do konce. Jen jsem se trošku víc potom zajímal o Prahu v roce 1929 a opravdu to nebylo tak hrozné, jak nám autoři popisují : nepořádek,samé prostitutky a násilí...
A teď již k samému konci, je opravdu škoda že autoři hru nedokončili již v 1. díle a je to takové to "ještě z toho něco vymlátíme". Nemám to rád.
I přes těch pár neduhů musím říct, že jsem se opravdu u hry bavil a skoro zapomněl spát, což podle mě mluví za vše.
Ze začátku mi moc nevyhovovalo ovládání, dle mého to šlo udělat jednodušeji (jako u většiny adventur). Předměty lze použít až bezprostředně u dané věci. Ale zase to není nic, na co by se nadalo zvyknout. To samé platí u spojování předmětů, kdy musíte přes ikonu spojení předmět teprve poté spojit.
Hra měla podle mě skvělou atmosféru. Výběr hudby, ať už pro Prahu nebo pro danou současnost Chicaga byla prostě ta správná. Příběh se také stále posouval, hra byla bez větších zákysů (puzzly) svižná a zábavná.
K puzzlům - některé byly složitější (odemykaní ateliéru, robot a lasery), ale to by mi tak nevadilo. Je potřeba trošku procvičit mozkové závity. Poněkud nešťastný je závěr hry, kdy už máte cíl téměř na dosah, když v tom si otec usmyslí, že chce upéct koláče... to mi tam nesedlo.
Zvlášť se mi líbilo rozdělení hry do 2 "etap", Chicago 2004 a Praha 1929. Viktorie se začte do starého dědečkova deníku a vy začnete prožívat jeho příběh a zároveň zjistíte že vraždy spolu nejspíše souvisí. Proč ne. Nápad dobrý a myslím, že i dobře dotažený do konce. Jen jsem se trošku víc potom zajímal o Prahu v roce 1929 a opravdu to nebylo tak hrozné, jak nám autoři popisují : nepořádek,samé prostitutky a násilí...
A teď již k samému konci, je opravdu škoda že autoři hru nedokončili již v 1. díle a je to takové to "ještě z toho něco vymlátíme". Nemám to rád.
I přes těch pár neduhů musím říct, že jsem se opravdu u hry bavil a skoro zapomněl spát, což podle mě mluví za vše.
Pro: Atmosféra, Plynulost hraní,Příběh
Proti: Některé puzzly, konec hry
Kuba1911Už ani pořádně nevím jak jsem se ke Still Life dostal ale jednoho dne jsem tento kousek zahlédnul na početném seznamu her které si chci zahrát a jako kdyby mě nějaká neznámá síla naváděla se pustil do instalace a hraní. Téměř magická moc výjimečné adventury se patrně projevila ještě předtím než jsem ji vůbec byl sto spustit.
Koment nemůžu začít jinak než příběhem. Předcházející Post Mortem jsem nehrál a tak jsem doufal že to nebude příliš velký problém a nebudu se v příběhu ztrácet. Nějaké narážky na první díl trilogie mi sice zcela jistě unikly ale jinak si na nedostatek informací nebo nepochopení nemůžu stěžovat a příběh mě od začátku až do konce lapil jako do dobře nalíčené pasti. Story po celou dobu řádně gradovala až do téměř mučivého napětí a proto jsem taky v pozdějších fázích čím dál častěji používal návod. Napětí a touha po odhalení byly prostě nesnesitelné. Na jednu stranu toho trochu lituju protože jsem si mohl o kousek prodloužit herní dobu, na druhou stranu hádanky nepatří k mým nejoblíbenějším herním prvkům a zde byly některé opravdu těžké. Nicméně příběh se skutečně povedl a musím říct že ani často kritizovaný konec mi nepřišel tak špatný. I já mám raději uzavřené kapitoly ale takovýto závěr myslím dobře odrážel mysterióznost hry a nechal prostor hráčově fantazii. Byl jsem odhodlán zahrát si i Still Life 2 ale po místních recenzích jsem od nápadu upustil a radši si jméno vraha našel rovnou. A trefil jsem se. Celkově mě pak příběh dostal vyváženou mírou tajemství, příjemným ubíháním, překvapujícími či rovnou šokujícími momenty, temnotou ale i vtipem nebo romantikou. Zkrátka řečeno ideální směs emocí takže směrem ke scénáristům zdvihám oba palce.
Stejně jako zápletka jsou opravdu velmi dobře napsány i postavy a přiznávám že do hlavní hrdinky jsem se regulérně zamiloval :) Victoria McPherson je totiž nejen krásná ale i odvážná, chytrá a s vytříbeným smyslem pro spravedlnost k jejímuž vykonání neváhá stát se rebelkou a porušit pravidla. Zároveň má ale i citlivou duši která se projevuje hlavně v otcově domě nebo v soukromých rozhovorech s Claire. Definitivně mě pak proklál šíp amorův ve chvíli kdy ukázala nadhled i smysl pro humor a prohodila vtip o midichlorianech. I ostatní postavy jsou ale rovněž na vysoké úrovni a přesto že mi některé připadaly stereotypní jako třeba pražský policista Stašek, nikdy to z jejich výstupů nebylo nijak zvlášť znát. Jiní protagonisté se mi zase zdály zprvu nesympatičtí jako třeba Gus Mcpherson nebo Victoriin přítel ale i ti mě postupem hrou přesvědčili o svém charizmatu a dokonce vzbudily i ty správné pocity. A protože ani vedlejší aktéři jako pochůzkář Tate nejsou jen do počtu a někdo se jim dostatečně věnoval, je obsazení další věcí která vystřeluje Still Life na špici mých herních žebříčků.
Dále nelze nezmínit ani technickou stránku hry a hratelnost. Co se grafiky týče chvíli mi trvalo než jsem našel optimální nastavení (kterého je naneštěstí pomálu) a hra začala vypadat trochu k světu. I tak z toho ovšem byl jen průměr ale dívat se na to dalo. Štěstí je že příběh a atmosféra mě rychle sebrali natolik že už jsem na hodnocení grafiky neměl čas. Problém to byl ale čistě technický a taky je třeba brát v potaz stáří hry. Výtvarný styl lokací se mi každopádně líbil a třeba ulice Prahy byly hodně uvěřitelné a BDSM klub taky vypadal zajímavě ;) Stěžejní prvek adventur tedy hádanky mi občas přišly hodně těžké ale o tom tyhle hry mají být takže bych to nebral nutně jako mínus naopak se mi líbilo že úkoly byly dost různorodé. Jako vyučeného kuchaře se mi pak obzvlášť líbilo pečení koláčků. V dobrém slova smyslu mě ale překvapila i standardní policejní práce jako focení místa činu či snímání otisků prstů což podtrhuje jistou dospělost hry. Co se týče kombinací či používání předmětů i rozhodnutí kam zrovna jet, s kým mluvit atd. byla hra po celou dobu velice intuitivní a lepší jsem v tomhle ohledu asi ještě nehrál. Jediné co bych vytkl je tak pár malých nebo špatně umístěných předmětů které se snadno přehlédnou a trochu přetechnizovaný konec. Místnost s lasery, roboti a cerebro profesora Xaviera místo archivu už byly podle mě až moc na hru která se odehrává z poloviny v minulém století a ve starých Chicagských budovách. V konečném měřítku se ale nejedná o nic zásadního.
Titul posunuje na vysokou úroveň i solidní hudba a několik zajímavých odkazů na populární filmy, historii či nepočetné ale o to povedenější vtípky a v neposlední řadě občasný erotický náboj. Absolutní předností hry je ale promakaný příběh, bravurně napsané postavy a silně napínavá atmosféra. To vše doplněno o vyváženou hratelnost nabízí intenzivní prožitek který bych se nebál doporučit možná i úplnému nehráči. Těch několika hodin strávených se "zátiším" totiž nikdo v žádném případě nemůže litovat
Koment nemůžu začít jinak než příběhem. Předcházející Post Mortem jsem nehrál a tak jsem doufal že to nebude příliš velký problém a nebudu se v příběhu ztrácet. Nějaké narážky na první díl trilogie mi sice zcela jistě unikly ale jinak si na nedostatek informací nebo nepochopení nemůžu stěžovat a příběh mě od začátku až do konce lapil jako do dobře nalíčené pasti. Story po celou dobu řádně gradovala až do téměř mučivého napětí a proto jsem taky v pozdějších fázích čím dál častěji používal návod. Napětí a touha po odhalení byly prostě nesnesitelné. Na jednu stranu toho trochu lituju protože jsem si mohl o kousek prodloužit herní dobu, na druhou stranu hádanky nepatří k mým nejoblíbenějším herním prvkům a zde byly některé opravdu těžké. Nicméně příběh se skutečně povedl a musím říct že ani často kritizovaný konec mi nepřišel tak špatný. I já mám raději uzavřené kapitoly ale takovýto závěr myslím dobře odrážel mysterióznost hry a nechal prostor hráčově fantazii. Byl jsem odhodlán zahrát si i Still Life 2 ale po místních recenzích jsem od nápadu upustil a radši si jméno vraha našel rovnou. A trefil jsem se. Celkově mě pak příběh dostal vyváženou mírou tajemství, příjemným ubíháním, překvapujícími či rovnou šokujícími momenty, temnotou ale i vtipem nebo romantikou. Zkrátka řečeno ideální směs emocí takže směrem ke scénáristům zdvihám oba palce.
Stejně jako zápletka jsou opravdu velmi dobře napsány i postavy a přiznávám že do hlavní hrdinky jsem se regulérně zamiloval :) Victoria McPherson je totiž nejen krásná ale i odvážná, chytrá a s vytříbeným smyslem pro spravedlnost k jejímuž vykonání neváhá stát se rebelkou a porušit pravidla. Zároveň má ale i citlivou duši která se projevuje hlavně v otcově domě nebo v soukromých rozhovorech s Claire. Definitivně mě pak proklál šíp amorův ve chvíli kdy ukázala nadhled i smysl pro humor a prohodila vtip o midichlorianech. I ostatní postavy jsou ale rovněž na vysoké úrovni a přesto že mi některé připadaly stereotypní jako třeba pražský policista Stašek, nikdy to z jejich výstupů nebylo nijak zvlášť znát. Jiní protagonisté se mi zase zdály zprvu nesympatičtí jako třeba Gus Mcpherson nebo Victoriin přítel ale i ti mě postupem hrou přesvědčili o svém charizmatu a dokonce vzbudily i ty správné pocity. A protože ani vedlejší aktéři jako pochůzkář Tate nejsou jen do počtu a někdo se jim dostatečně věnoval, je obsazení další věcí která vystřeluje Still Life na špici mých herních žebříčků.
Dále nelze nezmínit ani technickou stránku hry a hratelnost. Co se grafiky týče chvíli mi trvalo než jsem našel optimální nastavení (kterého je naneštěstí pomálu) a hra začala vypadat trochu k světu. I tak z toho ovšem byl jen průměr ale dívat se na to dalo. Štěstí je že příběh a atmosféra mě rychle sebrali natolik že už jsem na hodnocení grafiky neměl čas. Problém to byl ale čistě technický a taky je třeba brát v potaz stáří hry. Výtvarný styl lokací se mi každopádně líbil a třeba ulice Prahy byly hodně uvěřitelné a BDSM klub taky vypadal zajímavě ;) Stěžejní prvek adventur tedy hádanky mi občas přišly hodně těžké ale o tom tyhle hry mají být takže bych to nebral nutně jako mínus naopak se mi líbilo že úkoly byly dost různorodé. Jako vyučeného kuchaře se mi pak obzvlášť líbilo pečení koláčků. V dobrém slova smyslu mě ale překvapila i standardní policejní práce jako focení místa činu či snímání otisků prstů což podtrhuje jistou dospělost hry. Co se týče kombinací či používání předmětů i rozhodnutí kam zrovna jet, s kým mluvit atd. byla hra po celou dobu velice intuitivní a lepší jsem v tomhle ohledu asi ještě nehrál. Jediné co bych vytkl je tak pár malých nebo špatně umístěných předmětů které se snadno přehlédnou a trochu přetechnizovaný konec. Místnost s lasery, roboti a cerebro profesora Xaviera místo archivu už byly podle mě až moc na hru která se odehrává z poloviny v minulém století a ve starých Chicagských budovách. V konečném měřítku se ale nejedná o nic zásadního.
Titul posunuje na vysokou úroveň i solidní hudba a několik zajímavých odkazů na populární filmy, historii či nepočetné ale o to povedenější vtípky a v neposlední řadě občasný erotický náboj. Absolutní předností hry je ale promakaný příběh, bravurně napsané postavy a silně napínavá atmosféra. To vše doplněno o vyváženou hratelnost nabízí intenzivní prožitek který bych se nebál doporučit možná i úplnému nehráči. Těch několika hodin strávených se "zátiším" totiž nikdo v žádném případě nemůže litovat
MegastarJsem velký fanda adventur. Všech možných druhů - humorných, šílených, kriminálních, fantasy. Takže při koupi této hry jsem neváhala. Still Life je klasická point and click adventura s kriminální zápletkou a lehce hororovou či noire stylizací.
Příběh je členěn do dvou celků - příběh ze současnosti, jehož hrdinkou je Victoria McPhershon, a příběh jejího dědečka, který se odehrává v Praze v první polovině 20. století. Oba tyto příběhy se navzájem prolínají a střídají se dostatečně často, aby člověka nezačly lokace v jedné či druhé části nudit a otravovat. Lokace v obou částech jsou detailní, ponuré, zajímavé a hlavně nenudí. Lehce strašidelná a tajuplná atmosféra je dokreslována příjemnou hudnou, která člověka nezačne po chvíli iritovat.
Samotný gameplay je příjemný, některé puzzly jsou skvělé a jejich dokončení vám přinese opravdový pocit "jsem borec, dal jsem to bez návodu!". Příběh se svižně posouvá vpřed, je chytlavý a způsobí, že se opravdu od hry nemůžete odtrhnout. Na rozdíl od autora předešlého komentáře mi hra nepřišla nijak zmatená, postav bylo sice opravdu dost (především obětí), ale zapamatování jejich jmen nebylo pro samotný příběh nijak zásadní a všechny ostatní (=žijící) postavy byly představeny dostatečně.
Bohužel, ne všechny puzzly byly povedené. V jednu chvíli mi připadlo, jako by snad u téhle části autor puzzlu zrovna šel objednat pizzu a místo něj si k tomu sedla jeho matka - mám na mysli část, kdy si Victoriin otec v naprosto nevhodnou chvíli (vrcholí vyšetřování série vražd) usmyslí, že by měla Victorie napéct sušenky. No dobře, řeknete si, cookies it is. Přečtení receptu vám ale nejspíš způsobí, tak jako mě, solidní šok. Místo 10 deka mouky vás čeká "2 hrnky lásky" a "1 hrnek integrity" (atd. v podobném duchu). Opravdu jako výplod sentimentální divačky Pošty pro tebe, která si řekne "všechny to určitě dojme, dyk je to miloučký". Proč? Logika v převodu surovin není veškerá žádná. Jak tohle může někoho bavit?
Další otravná část, jak už tady někdo vzpomínal, je zneškodnění laserů protibombovým robotem, abyste se mohli dostat do archivu. Tohle je prostě nuda, do hry to nezapadá. Also, proč by proboha někdo chránil pitomý archiv lasery? Archiv. Lasery. Proč? Tahle část se mi prostě nelíbila.
Naopak pochválit musím to, že se nikdo nepokoušel o navození pražské / české atmosféry pitomým přízvukem. Komolení výslovnosti jmen (Vaklav, Frantíska) bylo spíš úsměvné.
Co opradu dokázalo pokazit celkový dojem, byl samozřejmě konec. A to hlavně proto, že hra postrádá jakékoli solidní zakončení. Proč vymýšlet do druhého dílu novou zápletku, když můžeme zrecyklovat tu starou? A tak se žádné rozuzlení prostě nekonalo. Vzkaz vývojářů: kupte si druhý díl. Trochu sprosté.
I přes zmíněné výtky hra ale opravdu není špatná, hraje se příjemně, má atmosféru, hezké lokace a pár zajímavých puzzlů. Koupě nelituji.
Příběh je členěn do dvou celků - příběh ze současnosti, jehož hrdinkou je Victoria McPhershon, a příběh jejího dědečka, který se odehrává v Praze v první polovině 20. století. Oba tyto příběhy se navzájem prolínají a střídají se dostatečně často, aby člověka nezačly lokace v jedné či druhé části nudit a otravovat. Lokace v obou částech jsou detailní, ponuré, zajímavé a hlavně nenudí. Lehce strašidelná a tajuplná atmosféra je dokreslována příjemnou hudnou, která člověka nezačne po chvíli iritovat.
Samotný gameplay je příjemný, některé puzzly jsou skvělé a jejich dokončení vám přinese opravdový pocit "jsem borec, dal jsem to bez návodu!". Příběh se svižně posouvá vpřed, je chytlavý a způsobí, že se opravdu od hry nemůžete odtrhnout. Na rozdíl od autora předešlého komentáře mi hra nepřišla nijak zmatená, postav bylo sice opravdu dost (především obětí), ale zapamatování jejich jmen nebylo pro samotný příběh nijak zásadní a všechny ostatní (=žijící) postavy byly představeny dostatečně.
Bohužel, ne všechny puzzly byly povedené. V jednu chvíli mi připadlo, jako by snad u téhle části autor puzzlu zrovna šel objednat pizzu a místo něj si k tomu sedla jeho matka - mám na mysli část, kdy si Victoriin otec v naprosto nevhodnou chvíli (vrcholí vyšetřování série vražd) usmyslí, že by měla Victorie napéct sušenky. No dobře, řeknete si, cookies it is. Přečtení receptu vám ale nejspíš způsobí, tak jako mě, solidní šok. Místo 10 deka mouky vás čeká "2 hrnky lásky" a "1 hrnek integrity" (atd. v podobném duchu). Opravdu jako výplod sentimentální divačky Pošty pro tebe, která si řekne "všechny to určitě dojme, dyk je to miloučký". Proč? Logika v převodu surovin není veškerá žádná. Jak tohle může někoho bavit?
Další otravná část, jak už tady někdo vzpomínal, je zneškodnění laserů protibombovým robotem, abyste se mohli dostat do archivu. Tohle je prostě nuda, do hry to nezapadá. Also, proč by proboha někdo chránil pitomý archiv lasery? Archiv. Lasery. Proč? Tahle část se mi prostě nelíbila.
Naopak pochválit musím to, že se nikdo nepokoušel o navození pražské / české atmosféry pitomým přízvukem. Komolení výslovnosti jmen (Vaklav, Frantíska) bylo spíš úsměvné.
Co opradu dokázalo pokazit celkový dojem, byl samozřejmě konec. A to hlavně proto, že hra postrádá jakékoli solidní zakončení. Proč vymýšlet do druhého dílu novou zápletku, když můžeme zrecyklovat tu starou? A tak se žádné rozuzlení prostě nekonalo. Vzkaz vývojářů: kupte si druhý díl. Trochu sprosté.
I přes zmíněné výtky hra ale opravdu není špatná, hraje se příjemně, má atmosféru, hezké lokace a pár zajímavých puzzlů. Koupě nelituji.
Pro: atmosféra, lokace, bez větších zákysů
Proti: pár opravdu otravných puzzlů, absence rozuzlení
campbell
5030 jak jsem se ke hře dostal? O hře Still life jsem nikdy předtím neslyšel, ale zato jsem si strašně dlouho chtěl zahrát hru Obscure. Tak jsem si Obscure koupil v nějaké edici kde bylo spolu se Still life. Hru jsem nechal chvíli uležet, protože i když mám rád thrillery, tak mě prostě moc nelákala, měl jsem v tý době děsně moc nedohraných her. Ale tak po asi měsíci jsem si jí nainstaloval. A.....Naprosto mě uchvátila.
Hra si na nic nehraje jen na velmi temný thriller, s okouzlujícím příběhem a neméně okouzlující hlavní hrdinkou. Tohle se Microidsu velmi povedlo, už dlouho se mi nestalo že bych s hlavním hrdinou tak sympatizoval.
Bohužel Post mortem jsem hrál někdy v roce 2002 a to navíc jen demo, k plné hře jsem se nedostal(což doufám se změní), a proto jsem měl v některých postavách trochu zmatek(viz. McPhersonový otec).
Každopádně hra stavý na promyšlených dialozích, ty jsou opravdu dobře provedené a navíc nás k tomu nutí se bát protože hra má celou dobu strašidelnou atmosféru. Jediný kde jsem měl asi největší problém byly některé puzzly, hlavně poslední puzzel s tím robotickým pavoukem. Hra je poměrně na adventuru poměrně přímočará, ale i tak nenabízí šanci ani minutku nudit.
Grafika hry je výborná všechno je potemnělé a nenajdeme moc okamžiků kde uvidíme světlé barvy, a tak grafika nádherně podkresluje atmosféru, animace postav je též výborná a scénárista hry napsal skvělý příběh plný emocí.
Samotný scénář není nikterak objevný ale dokáže zaujmout, chytit a nepustit. Je pravda že mě ke konci naštvalovůbec jsme se nedozvěděly kdo je vrah. Sice to údajně spravilo pokračování, ale bylo mi prostě líto že jsem se to nedozvěděl.
Abych to ukončil Still life byť ne moc známou hru doporučuji a myslím že bych jí dokonce obsadil do mojí top 3 Adventure.
Hra si na nic nehraje jen na velmi temný thriller, s okouzlujícím příběhem a neméně okouzlující hlavní hrdinkou. Tohle se Microidsu velmi povedlo, už dlouho se mi nestalo že bych s hlavním hrdinou tak sympatizoval.
Bohužel Post mortem jsem hrál někdy v roce 2002 a to navíc jen demo, k plné hře jsem se nedostal(což doufám se změní), a proto jsem měl v některých postavách trochu zmatek(viz. McPhersonový otec).
Každopádně hra stavý na promyšlených dialozích, ty jsou opravdu dobře provedené a navíc nás k tomu nutí se bát protože hra má celou dobu strašidelnou atmosféru. Jediný kde jsem měl asi největší problém byly některé puzzly, hlavně poslední puzzel s tím robotickým pavoukem. Hra je poměrně na adventuru poměrně přímočará, ale i tak nenabízí šanci ani minutku nudit.
Grafika hry je výborná všechno je potemnělé a nenajdeme moc okamžiků kde uvidíme světlé barvy, a tak grafika nádherně podkresluje atmosféru, animace postav je též výborná a scénárista hry napsal skvělý příběh plný emocí.
Samotný scénář není nikterak objevný ale dokáže zaujmout, chytit a nepustit. Je pravda že mě ke konci naštvalovůbec jsme se nedozvěděly kdo je vrah. Sice to údajně spravilo pokračování, ale bylo mi prostě líto že jsem se to nedozvěděl.
Abych to ukončil Still life byť ne moc známou hru doporučuji a myslím že bych jí dokonce obsadil do mojí top 3 Adventure.
Pro: grafika, atmosféra, postavy
Proti: poslední hádanka, trochu konec
kaslikjochananNáročná adventura s hutným příběhem. To je nejlepší věta, kterou můj mozek dokáže vymyslet, abych co nejlépe a nejstručněji popsal, co je tahle hra podle mě zač.
Hrát za dva lidi ve dvou dobách a dvou různých místech na světě, je výborný, i když ošidný nápad. Vývojáři se ho zhostili skvěle. Ony přechody mezi hratelnými postavami se mohou zdát zmatečné, ale nastaveno je to velmi dobře. Nestalo se mi, že bych tápal, jak mám vlastně pokračovat a kde jsem při vyšetřování skončil.
Dokonce i jména postav jsem si pamatoval. Nejspíš proto, že byla povětšinou česká. A nebo i proto, že ta česká jména byla dabéry dost komolená. Nevím, možná v Chicagu vyslovují Václav jako Váklav, ale neznám důvod, proč by v Praze místo Františka měli říkat Franticka. Znělo to divně. Dokonce jsem si všiml, že z počátku hry oba detektivové ze současnosti vyslovovali Váklav celkem rozpačitě. Později si dabéři nejspíše zvykli a neřešili. A nevím, možná mě mátl sluch, ale řekl bych, že forenzní laborantka nakonec Václav skutečně vyslovila jako Václav. Určitě to ale říct nemohu (Možná si toho někdo při hraní všimnete).
Každá hutná adventura obsahuje hádanky, hlavolamy. Já se přiznám, že jsem se musel kouknout do návodu už u té první (otevření dědečkovy truhly), nepochopil jsem totiž, jak by měl výsledek vypadat. Nikde nebyly žádné indicie, alespoň o nich nevím. Jedna "hádanka" mi, asi jako každému, přišla celkem pitomá (pečení buchty). Jinak jsem se ale při žádném dalším hlavolamu do návodu podívat nemusel. Nicméně upozorňuji, že jsou celkem náročné a doporučuji před každým hru uložit.
Co mi občas dělalo problémy (a tím trpí valná část adventur) je nalezení aktivních prvků. Na několika málo místech jsem se nevyhnul proklikávání (především stírání otisků prstů z lahve a hrnečku).
Dlouhou dobu hraní jsem byl spokojený s tím, že všechno ve hře dává smysl. Bohužel pak přišla poslední kapitola a v ní se ukázaly prvky, kterými trpí i jiné adventury. Jako na některou věc použít něco, co se v takových případech nepoužívá (hasící přístroj na detekci laserových paprsků).. Nebo umístění některého předmětu na místě kde by jste to nehledali (nůž jsem hledal logicky v kuchyni).
Poslední kapitola ztrácí oproti těm předchozím mírně na logičnosti (i když uznávám, že nejméně logické pečení je dávno před touto kapitolou). Tím nechci říct, že by tam byly přímo nelogické věci, ale mnoho mohlo být řešeno jinak (proč je archiv chráněn lasery? K čemu v archivu taková technika? Z FBI je najednou ultra-špionážní organizace...).
Spousta věcí se mi ve hře líbilo. Ať už zmíněné dvojí hledání v současném Chicagu (tedy rok 2004) a prvorepublikové Praze (rok 1929). Tak Praha samotná. Špinavá zákoutí, stíny lidí chodících za okny. Veškeré budovy jak v Praze, tak v Chicagu. Celková vizáž hry je zpracovaná hodně dobře. Vlastně pokud by se přepracovaly animace postav, které vyznějí poněkud nejistě, pak by se hra nemusela vůbec stydět vyjít i dnes. Dost možná by se zařadila na předních příčkách.
Jak tady v diskuzi, tak i na jiných serverech jsem si přečetl i výčitky, že Praha ve hře vyznívá, jako špinavé město plné zločinu. Pravda je, že v té době tak Praha skutečně vyznívala. Když by někomu vadila taková představa, pak ať se koukne na filmový cyklus Hříšní lidé města pražského. Ten se odehrává ve 30. letech. Samozřejmě tehdy nebyla Praha jen hnízdem spodiny, ale děj hry se mezi spodinou odehrává. Nemůžeme mít vývojářům za zlé, že neukázali zářivé národní divadlo, nebo pětihvězdičkové hotely.
Přesto musím vývojářům vyčíst dvě věci. Nevím o tom, že by ve dvacátých letech byl v Praze tak velký požár, který by sežehl několik ulic. A taky Karlův most v té době byl plně průchozí, nepoškozený. Nebyl-by tedy žádný důvod k použití veslice. Poslední povodeň, která poškodila most byla začátkem 90. let 19. století. Tady se jasně jedná jen o to, že byli vývojáři líní Karlův most zpracovat, nebo se toho báli.
Příběh je kvalitní a podávaný ve správném tempu. To i díky dobře zpracovaným videím, které hratelnost čas od času rozstřihnou.
Líbilo se mi i rozdělení rozhovorů do vyšetřovací a soukromé části (pravé a levé tlačítko myši). Co mi ale občas nevonělo bylo neustálé klikání v průběhu dialogů. Stávalo se, že kvůli neustálé potřebě klikání, zněly rozpravy trhaně až uměle. Tomuhle se dalo vyhnout. Správně sestřihat dialogy, mohla to být ještě o chlup lepší hra.
Jak jsem napsal na začátku komentáře. Je to náročná adventura s hutným příběhem. Kdo má rád adventury a je unavený z povrchních a řídce zpracovaných příběhů, tohle je výhra v loterii. Na druhou stranu to není hra pro ty, kterým dělají problémy těžké hádanky. Celkem mě mrzí, že nemá český dabing. S ním by to byla hra mezi mými TOP.
Hrát za dva lidi ve dvou dobách a dvou různých místech na světě, je výborný, i když ošidný nápad. Vývojáři se ho zhostili skvěle. Ony přechody mezi hratelnými postavami se mohou zdát zmatečné, ale nastaveno je to velmi dobře. Nestalo se mi, že bych tápal, jak mám vlastně pokračovat a kde jsem při vyšetřování skončil.
Dokonce i jména postav jsem si pamatoval. Nejspíš proto, že byla povětšinou česká. A nebo i proto, že ta česká jména byla dabéry dost komolená. Nevím, možná v Chicagu vyslovují Václav jako Váklav, ale neznám důvod, proč by v Praze místo Františka měli říkat Franticka. Znělo to divně. Dokonce jsem si všiml, že z počátku hry oba detektivové ze současnosti vyslovovali Váklav celkem rozpačitě. Později si dabéři nejspíše zvykli a neřešili. A nevím, možná mě mátl sluch, ale řekl bych, že forenzní laborantka nakonec Václav skutečně vyslovila jako Václav. Určitě to ale říct nemohu (Možná si toho někdo při hraní všimnete).
Každá hutná adventura obsahuje hádanky, hlavolamy. Já se přiznám, že jsem se musel kouknout do návodu už u té první (otevření dědečkovy truhly), nepochopil jsem totiž, jak by měl výsledek vypadat. Nikde nebyly žádné indicie, alespoň o nich nevím. Jedna "hádanka" mi, asi jako každému, přišla celkem pitomá (pečení buchty). Jinak jsem se ale při žádném dalším hlavolamu do návodu podívat nemusel. Nicméně upozorňuji, že jsou celkem náročné a doporučuji před každým hru uložit.
Co mi občas dělalo problémy (a tím trpí valná část adventur) je nalezení aktivních prvků. Na několika málo místech jsem se nevyhnul proklikávání (především stírání otisků prstů z lahve a hrnečku).
Dlouhou dobu hraní jsem byl spokojený s tím, že všechno ve hře dává smysl. Bohužel pak přišla poslední kapitola a v ní se ukázaly prvky, kterými trpí i jiné adventury. Jako na některou věc použít něco, co se v takových případech nepoužívá (hasící přístroj na detekci laserových paprsků).. Nebo umístění některého předmětu na místě kde by jste to nehledali (nůž jsem hledal logicky v kuchyni).
Poslední kapitola ztrácí oproti těm předchozím mírně na logičnosti (i když uznávám, že nejméně logické pečení je dávno před touto kapitolou). Tím nechci říct, že by tam byly přímo nelogické věci, ale mnoho mohlo být řešeno jinak (proč je archiv chráněn lasery? K čemu v archivu taková technika? Z FBI je najednou ultra-špionážní organizace...).
Spousta věcí se mi ve hře líbilo. Ať už zmíněné dvojí hledání v současném Chicagu (tedy rok 2004) a prvorepublikové Praze (rok 1929). Tak Praha samotná. Špinavá zákoutí, stíny lidí chodících za okny. Veškeré budovy jak v Praze, tak v Chicagu. Celková vizáž hry je zpracovaná hodně dobře. Vlastně pokud by se přepracovaly animace postav, které vyznějí poněkud nejistě, pak by se hra nemusela vůbec stydět vyjít i dnes. Dost možná by se zařadila na předních příčkách.
Jak tady v diskuzi, tak i na jiných serverech jsem si přečetl i výčitky, že Praha ve hře vyznívá, jako špinavé město plné zločinu. Pravda je, že v té době tak Praha skutečně vyznívala. Když by někomu vadila taková představa, pak ať se koukne na filmový cyklus Hříšní lidé města pražského. Ten se odehrává ve 30. letech. Samozřejmě tehdy nebyla Praha jen hnízdem spodiny, ale děj hry se mezi spodinou odehrává. Nemůžeme mít vývojářům za zlé, že neukázali zářivé národní divadlo, nebo pětihvězdičkové hotely.
Přesto musím vývojářům vyčíst dvě věci. Nevím o tom, že by ve dvacátých letech byl v Praze tak velký požár, který by sežehl několik ulic. A taky Karlův most v té době byl plně průchozí, nepoškozený. Nebyl-by tedy žádný důvod k použití veslice. Poslední povodeň, která poškodila most byla začátkem 90. let 19. století. Tady se jasně jedná jen o to, že byli vývojáři líní Karlův most zpracovat, nebo se toho báli.
Příběh je kvalitní a podávaný ve správném tempu. To i díky dobře zpracovaným videím, které hratelnost čas od času rozstřihnou.
Líbilo se mi i rozdělení rozhovorů do vyšetřovací a soukromé části (pravé a levé tlačítko myši). Co mi ale občas nevonělo bylo neustálé klikání v průběhu dialogů. Stávalo se, že kvůli neustálé potřebě klikání, zněly rozpravy trhaně až uměle. Tomuhle se dalo vyhnout. Správně sestřihat dialogy, mohla to být ještě o chlup lepší hra.
Jak jsem napsal na začátku komentáře. Je to náročná adventura s hutným příběhem. Kdo má rád adventury a je unavený z povrchních a řídce zpracovaných příběhů, tohle je výhra v loterii. Na druhou stranu to není hra pro ty, kterým dělají problémy těžké hádanky. Celkem mě mrzí, že nemá český dabing. S ním by to byla hra mezi mými TOP.
Pro: Příběh, malebné vzezření, vyžaduje logické uvažování
Proti: Občas se přeci jen nelogičnosti vyskytnou, neustálé klikání v dialozích, zkomolená česká jména
ugraugraDlouho jsem přemýšlel jaké hodnocení dát téhle hře. Je pravda že mě bavila, jak se říká - nemohl jsem se od ní odlepit. Atmosféra výborná, lokace ponuré, všechno podbarvuje plíživá hudba, vyšetřování vražd prostitutek a objevování nových mrtvol je příjemně nepříjemné. Na adventuru je obtížnost dost nízká, vždy budete vědět kam jít a co dělat, takže příběh se plynule odvíjí a vy si ho užíváte. Žádný pixelhunting se nekoná.
Na druhou stranu minihry mi tu připadaly nesmírně nudné a stupidní, většinou jsem je řešil pomocí návodu. Příběh je pěkně zamotaný a někdy jsem se v něm trochu ztrácel, postav bylo na můj vkus až moc. Naštěstí si vše podstatné můžete přečíst ve svém deníku, kde máte také záznam konverzací.
Zajímavé je, jak autoři vykreslili Prahu, kde se odehrává polovina hry (hrajete zde za Victoriina dědečka). Vše je špinavé, hnusné, temné a lidé divní. Za vše mluví lokace kam se dostanete - bývalý kostel kde je ted márnice, skládka s krvelačným psem, vyhořelá čtvrt, kanalizace, atd.
Co mě ale nejvíce zklamalo byl závěr hry. Místo aby autoři hru velkolepě ukončili a odhalili vraha, tak všechno podělali. Jakoby si na poslední chvíli usmysleli že udělají druhý díl a tak předělali posledních 10 minut hry.
Na druhou stranu minihry mi tu připadaly nesmírně nudné a stupidní, většinou jsem je řešil pomocí návodu. Příběh je pěkně zamotaný a někdy jsem se v něm trochu ztrácel, postav bylo na můj vkus až moc. Naštěstí si vše podstatné můžete přečíst ve svém deníku, kde máte také záznam konverzací.
Zajímavé je, jak autoři vykreslili Prahu, kde se odehrává polovina hry (hrajete zde za Victoriina dědečka). Vše je špinavé, hnusné, temné a lidé divní. Za vše mluví lokace kam se dostanete - bývalý kostel kde je ted márnice, skládka s krvelačným psem, vyhořelá čtvrt, kanalizace, atd.
Co mě ale nejvíce zklamalo byl závěr hry. Místo aby autoři hru velkolepě ukončili a odhalili vraha, tak všechno podělali. Jakoby si na poslední chvíli usmysleli že udělají druhý díl a tak předělali posledních 10 minut hry.
Pro: atmosféra, příběh, Praha, plynulost
Proti: zakončení, minihry
Han22Ze Still Life jsem mě po zklamání u Post Mortem docela strach. Kdysi se mi hra moc líbila, ale přece jen, doba se mění, chutě také. No ale strach byl zbytečný, večer jsem k tomu sedl, ráno dohráno po celonoční pařbě, neklamné znamení chytlavé hry :)
Still Life je narozdíl od Post Mortem naprosto tradiční 2D adventurou. Je to takový předchůdce série Art of Murder, ale celou sérii strká v klidu do kapsy. Mladá agentka FBI Victorie McPhersonová vyšetřuje sérii čím dál brutálnějších vražd mladých dívek, které páchá opravdu děsivý sériový vrah. Dlouhý plášť, cylindr, zrcadlová maska na tváři a odpudivě působící nůž. Během jedné noci přibývají mrtvoly jak na běžícím páse a Victorie zjišťuje, že podobnou sérii vyšetřoval v roce 1929 její děda Gustav McPherson v Praze. Tehdy podobný vrah zabíjel prostitutky, o které se nikdo nestaral. Oba případy mají podobné průběh - Victorie se může spolehnout na koronerku, jednoho držkatého poldu a útlocitného parťáka, ale šéf ji háže klacky pod nohy (a také má důvod). Gustavovi čelí (nejen) neschopnému inspektorovi a pomoc získává spíše od obyčejných lidí, včetně podsvětí.
Oba příběhy jsou strhující thrilery, které tvůrci šikovně dávkují - v 7 kapitolách se postavy střídají, jak Victorie čte dědečkův deník. Nechybí zvraty, šokující scény a naprosto parádní atmosféra. V Chicagu prostředí není zas tak úžasné, ale ta Praha! Krásné leč oprýskané a poničené budovy dávají znát, že jsme v chudinské čtvrti, která má daleko do idylky z prvorepublikových filmů pro pamětníky. Dlužno říct, že tvůrci se opravdu vytáhli. Obchody mají české názvy, v novinách jsou české články, jména jsou +/- také česká a působí reálně. Občas zahapruje výslovnost (Vaklav), ale to jsou drobné detaily. Asi nejlepší české prostředí, které jsem v zahraniční hře viděl. Atmosféru dotváří i takové to pozlátko, jakými jsou animace. Jsou tu nervní rozostřené vize, šokující gore vraždy a naprosto fantastické akční scény. Až budete hrát a uvidíte pronásledování na střechu, boj s vrahem či finále, pochopíte.
Hratelnost je pohodová. Still Life je poměrně lehká adventura. Vždycky víte kam máte jít a co máte +/- dělat, předmětů není moc a jejich použití je většinou jasné. Kombinací tu není tolik, dopředu se posouváte spíše výslechy a zvraty v ději. Výjimkou jsou puzzle, občas klasické (posouvání čtverečku, naplň 5l nádobu na 4l třilitrovým kbelíkem), občas pekelně těžké ale férové (paklíče, prsteny). Samozřejmě nepočítám naprosto šílený kuchyňský puzzle, ten jsem na férovku odehrál rovnou podle návodu, jinak návod nebyl vůbec potřeba.
Poněkud zvláštní mě přijde používání předmětů. Přijdete na místo, kde by mělo jít něco použít, pak vlezete do inventáře, vyberete předmět a dáte použít a hrdinka ho automaticky použije - ale zvykl jsem si. Líbily se mi detaily. Rozhovory vedete dvěma tlačítky, levé slouží k profesionálním tématům, pravé k osobním. Je tu sbírání důkazů, moc povedený nápad je porovnávání místa činu s tím co je na fotce, líbí se mi deník.
Still Life je zdánlivě bez chybiček, kromě té zásadní hlavní, kterou je konec, více pro jistotu do spoilerů.
Gustavův příběh končí šílenou tragédii a bez pořádného uzavření. Victoriino pátrání nekončí vůbec. Vrah je zastavan, postřelen, končí ve vodě, ale tělo se nenajde. Kdo to byl? To se nedovíme, resp. dovíme až ve dvojce, která vznikne za 4 roky. Vzhledem k tomu, že jsem si vraha z dvojky pamatoval, mě to tentokrát příliš nerozzuřilo, ale při prvním dohrání jsem si říkal, jestli si ze mě autoři nedělají prdel. Tohle je naprosto nejzásadnější fail v historii detektivek, co jsem kdy viděl, četl či hrál. BTW zpětně když vím, kdo byl vrahem je to z příběhu naprosto jasné.
I přes onu naprosto zásadní chybu je Still Life stále výbornou adventurou, která si aspoň 80% zaslouží.
Hnidopišské PS: Gustav McPherson vypadá v roce 1929 jako třicátník. Jeho vnučka Victorie v roce 2005 vypadá max na 25 a její otec tak nějak na 50. Takže mi tam tak nějak chybí jedna generace, pokud McPhersonovi neměli potomstvo někde kolem 40-50ti let.
Still Life je narozdíl od Post Mortem naprosto tradiční 2D adventurou. Je to takový předchůdce série Art of Murder, ale celou sérii strká v klidu do kapsy. Mladá agentka FBI Victorie McPhersonová vyšetřuje sérii čím dál brutálnějších vražd mladých dívek, které páchá opravdu děsivý sériový vrah. Dlouhý plášť, cylindr, zrcadlová maska na tváři a odpudivě působící nůž. Během jedné noci přibývají mrtvoly jak na běžícím páse a Victorie zjišťuje, že podobnou sérii vyšetřoval v roce 1929 její děda Gustav McPherson v Praze. Tehdy podobný vrah zabíjel prostitutky, o které se nikdo nestaral. Oba případy mají podobné průběh - Victorie se může spolehnout na koronerku, jednoho držkatého poldu a útlocitného parťáka, ale šéf ji háže klacky pod nohy (a také má důvod). Gustavovi čelí (nejen) neschopnému inspektorovi a pomoc získává spíše od obyčejných lidí, včetně podsvětí.
Oba příběhy jsou strhující thrilery, které tvůrci šikovně dávkují - v 7 kapitolách se postavy střídají, jak Victorie čte dědečkův deník. Nechybí zvraty, šokující scény a naprosto parádní atmosféra. V Chicagu prostředí není zas tak úžasné, ale ta Praha! Krásné leč oprýskané a poničené budovy dávají znát, že jsme v chudinské čtvrti, která má daleko do idylky z prvorepublikových filmů pro pamětníky. Dlužno říct, že tvůrci se opravdu vytáhli. Obchody mají české názvy, v novinách jsou české články, jména jsou +/- také česká a působí reálně. Občas zahapruje výslovnost (Vaklav), ale to jsou drobné detaily. Asi nejlepší české prostředí, které jsem v zahraniční hře viděl. Atmosféru dotváří i takové to pozlátko, jakými jsou animace. Jsou tu nervní rozostřené vize, šokující gore vraždy a naprosto fantastické akční scény. Až budete hrát a uvidíte pronásledování na střechu, boj s vrahem či finále, pochopíte.
Hratelnost je pohodová. Still Life je poměrně lehká adventura. Vždycky víte kam máte jít a co máte +/- dělat, předmětů není moc a jejich použití je většinou jasné. Kombinací tu není tolik, dopředu se posouváte spíše výslechy a zvraty v ději. Výjimkou jsou puzzle, občas klasické (posouvání čtverečku, naplň 5l nádobu na 4l třilitrovým kbelíkem), občas pekelně těžké ale férové (paklíče, prsteny). Samozřejmě nepočítám naprosto šílený kuchyňský puzzle, ten jsem na férovku odehrál rovnou podle návodu, jinak návod nebyl vůbec potřeba.
Poněkud zvláštní mě přijde používání předmětů. Přijdete na místo, kde by mělo jít něco použít, pak vlezete do inventáře, vyberete předmět a dáte použít a hrdinka ho automaticky použije - ale zvykl jsem si. Líbily se mi detaily. Rozhovory vedete dvěma tlačítky, levé slouží k profesionálním tématům, pravé k osobním. Je tu sbírání důkazů, moc povedený nápad je porovnávání místa činu s tím co je na fotce, líbí se mi deník.
Still Life je zdánlivě bez chybiček, kromě té zásadní hlavní, kterou je konec, více pro jistotu do spoilerů.
Gustavův příběh končí šílenou tragédii a bez pořádného uzavření. Victoriino pátrání nekončí vůbec. Vrah je zastavan, postřelen, končí ve vodě, ale tělo se nenajde. Kdo to byl? To se nedovíme, resp. dovíme až ve dvojce, která vznikne za 4 roky. Vzhledem k tomu, že jsem si vraha z dvojky pamatoval, mě to tentokrát příliš nerozzuřilo, ale při prvním dohrání jsem si říkal, jestli si ze mě autoři nedělají prdel. Tohle je naprosto nejzásadnější fail v historii detektivek, co jsem kdy viděl, četl či hrál. BTW zpětně když vím, kdo byl vrahem je to z příběhu naprosto jasné.
I přes onu naprosto zásadní chybu je Still Life stále výbornou adventurou, která si aspoň 80% zaslouží.
Hnidopišské PS: Gustav McPherson vypadá v roce 1929 jako třicátník. Jeho vnučka Victorie v roce 2005 vypadá max na 25 a její otec tak nějak na 50. Takže mi tam tak nějak chybí jedna generace, pokud McPhersonovi neměli potomstvo někde kolem 40-50ti let.
jones1240Oukej, má to tu hodně komentářů takže se pokusím jen čistě vyzvracet mé pocity ze hry.
Jedná se o dost fajn psychologický/thriller s prvky hororu, něco takového jsem mezi adventurami hledal hodně dlouho a proto se divím že jsem tuto hru tak dlouho přehlížel. Atmosféra je tu správně špinavá a to jak v přítomnosti tak v Praze (ta je extrémně depresivní), které si zase tvůrci spletli s Ruským velkoměstem, sice tu názvy budov jsou v čestině ale jména jako Vladana či Kosinov moc česky nezní :D
Každopádně spolu s dobrou atmosférou je tu i příběh který vás bude zajímat po celou délku hry, opravdu jsem se nemohl odtrhnout a chtěl jsem vědět jak to skončí. Bohužel mi zážitek občas narušoval fakt, že hra je prakticky bez jakýchkoliv zapamatovatelných postav (max hlavní dva hrdinové) a tak trochu nic moc soundtrack, který sice má pár atmosférických skladeb, ale jinak trošku slabota. Holt jsem namlsaný z Gabriela Knighta!
Dále co se týče obtížnosti, tak ta je vždy skoro až alá Life is Strange, ale pak to na vás vychrlí většinou docela hardcore puzzle, hodně rádi tu pracují s číslovými puzzly, což nesnáším! Takže za mě puzzly spíš hodně vypadali že je tam dali hlavně proto aby tam nějaký byli a když už je dali, tak aby jste u jejich řešení na chvíli zkejsli.
Jinak celkově se jedná o fajn napínavou thriller jízdu, sice to má konec který vyšumí totálně do prázdna, nezajímavé postavy, ale i tak to pořád záhadným způsobem funguje. Hodně se mi například líbilo to jak se příběh motal kolem maleb apod.
Jedná se o dost fajn psychologický/thriller s prvky hororu, něco takového jsem mezi adventurami hledal hodně dlouho a proto se divím že jsem tuto hru tak dlouho přehlížel. Atmosféra je tu správně špinavá a to jak v přítomnosti tak v Praze (ta je extrémně depresivní), které si zase tvůrci spletli s Ruským velkoměstem, sice tu názvy budov jsou v čestině ale jména jako Vladana či Kosinov moc česky nezní :D
Každopádně spolu s dobrou atmosférou je tu i příběh který vás bude zajímat po celou délku hry, opravdu jsem se nemohl odtrhnout a chtěl jsem vědět jak to skončí. Bohužel mi zážitek občas narušoval fakt, že hra je prakticky bez jakýchkoliv zapamatovatelných postav (max hlavní dva hrdinové) a tak trochu nic moc soundtrack, který sice má pár atmosférických skladeb, ale jinak trošku slabota. Holt jsem namlsaný z Gabriela Knighta!
Dále co se týče obtížnosti, tak ta je vždy skoro až alá Life is Strange, ale pak to na vás vychrlí většinou docela hardcore puzzle, hodně rádi tu pracují s číslovými puzzly, což nesnáším! Takže za mě puzzly spíš hodně vypadali že je tam dali hlavně proto aby tam nějaký byli a když už je dali, tak aby jste u jejich řešení na chvíli zkejsli.
Jinak celkově se jedná o fajn napínavou thriller jízdu, sice to má konec který vyšumí totálně do prázdna, nezajímavé postavy, ale i tak to pořád záhadným způsobem funguje. Hodně se mi například líbilo to jak se příběh motal kolem maleb apod.
Pro: Zajímavý příběh, super atmosféra, dabing, některé skladby
Proti: V celku nic moc soundtrack, konec, nezajímavé postavy
georgieMT82Začiatok vyzerá sľubne. Vystrihaná chicagská vyšetrovateľka s výzorom "man-hating" lesbičky prichádza na vskutku mrazivú scénu zločinu... vo vzduchu sa priam vznáša mŕtvolný zápach, akési herné prevedenie filmového hitu "Se7en".
Celkovo hlavným prínosom tejto hry je vskutku mrazivá a akási "plesnivá" atmosféra, ktorej chlad zachádza až za nechty. Toto veru nie sú príjemné stavy, hlavne ak hráte s postavou relatívne bezbrannej ženy. Hoci ani detektív Gus McPherson s jeho vskutku idiotskou briadkou a silnými dioptriami moc sebadôvery nevzbudzuje...
Toto je svet zvráteného zločinu, úchyliek a psychicky narušených individuí. Toto je svet, v ktorom sa veru necítite bezpečne, ak máte 20 minút odomykať zámku. Zákutia Prahy a dobové reálie (vrátane miestnych názvov či vlastných mien) sú skôr na smiech, ale v tomto sa nikto špárať nebude.
Hranie vôbec nie je plynulé, bohužiaľ. Náročnosť jednotlivých hádaniek je prudko nevyvážená. Za absolútny vrchol a nonsens samozrejme považujem otváranie zámky. Osobne pochybujem, že to niekto zvládol bez návodu, pretože to by ho už isto čakala zámka na dverách psychiatrie (lenže tentoraz nie zvonka, ale zvnútra...). Bodaj by tvorcovi tohto puzzlu do rána nechet na žaludi narástol!
Celkovo však hodnotím veľmi vysoko. Akurát som naozaj zástancom tých čistých adventúr (= bez násilia, bez minihier).
Celkovo hlavným prínosom tejto hry je vskutku mrazivá a akási "plesnivá" atmosféra, ktorej chlad zachádza až za nechty. Toto veru nie sú príjemné stavy, hlavne ak hráte s postavou relatívne bezbrannej ženy. Hoci ani detektív Gus McPherson s jeho vskutku idiotskou briadkou a silnými dioptriami moc sebadôvery nevzbudzuje...
Toto je svet zvráteného zločinu, úchyliek a psychicky narušených individuí. Toto je svet, v ktorom sa veru necítite bezpečne, ak máte 20 minút odomykať zámku. Zákutia Prahy a dobové reálie (vrátane miestnych názvov či vlastných mien) sú skôr na smiech, ale v tomto sa nikto špárať nebude.
Hranie vôbec nie je plynulé, bohužiaľ. Náročnosť jednotlivých hádaniek je prudko nevyvážená. Za absolútny vrchol a nonsens samozrejme považujem otváranie zámky. Osobne pochybujem, že to niekto zvládol bez návodu, pretože to by ho už isto čakala zámka na dverách psychiatrie (lenže tentoraz nie zvonka, ale zvnútra...). Bodaj by tvorcovi tohto puzzlu do rána nechet na žaludi narástol!
Celkovo však hodnotím veľmi vysoko. Akurát som naozaj zástancom tých čistých adventúr (= bez násilia, bez minihier).
Pro: atmosféra, väčšina puzzlov, príbeh
Proti: minihry, nevyvážená obtiažnosť
malarkeyO téhle hře jsem nikdy neslyšel ani jsem o ní nikde nečetl. Možná čistou náhodou. Ale když jsem byl menší a vydělal jsem si pár peněz, tak jsem se rozhodl, že je utratím za nějakou pěknou hru a Still Life mě zaujala okamžitě na první pohled. Neskutečně působivý mysteriózní příběh s atmosférou, která by se dala krájet. Příběh je parádní, zpracování úchvatné a nejúžasnější na tom je, že se seznámíte i s Prahou z pera Francouzských tvůrců. Ta hra může nabídnout opravdu hodně, stačí se do ní jen položit a pokud máte adventury rádi, tak nesmíte v žádném případě váhat a okamžitě po ní skočit. Vždyť v současnosti už stojí jen pár šušňů.
Pro: žiletková atmosféra, Praha, sympatická hlavní postava
Proti: prokletě nepříjemný konec
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Snix
PC
65
1 rok a 264 dní -
nojm4n
PC
75
1 rok a 330 dní -
LucasSharp55
PC
65
2 roky a 82 dní
-
krtekvitek
PC
60
2 roky a 105 dní -
TessDragon
PC 802 roky a 133 dní
Statistiky
- Id hry:
- 204
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h204
- Přidána:
- 12.06.2008
15 let a 319 dní
- Hodnocení:
- 125 (30-100 %)
- Komentářů:
- 12
- Oblíbenost:
-
18
19
-
2
113
- Návštěvnost:
- 23309× (celkem)
- 204× (poslední měsíc)
- 43× (poslední týden)
- 6× (dnes)
Pro: atmosféra, obrazy, lokace
Proti: úděsně pomalé animace a nemožnost jejich zrychlení nebo přeskočení, často stupidní hádanky, na dnešní dobu už zastaralá animace bez možnosti nastavení rozlišení