Directed by Tony Scott. Rockstar Games vytesalo nový rozměr filmově laděným střílečkám, obohatilo je o dynamickou kameru, nelineární způsob vyprávění a především o důležitost hudební složky. Sper čert srovnání s předchůdci od Remedy, tahle nahláškovaná reklama na závislosti všeho druhu je videoherní události roku 2012.

Rutinní krotká plošinovka pro děti, ozvláštněná pozoruhodným vizuálem z fosforu. Bohužel na to, jak originální tvář vám předvede, je ji třeba až příliš často přemlouvat.

Vykleštěná perla. Saber si rádi pohrávají s pravidly a Inversion je co do megalomanie ještě větší sousto, než byl svého času Timeshift. Jenomže hromada finančních problémů a jiných vývojových kotrmelců je na hře velmi znatelná. Není nic horšího, než hrát výbornou hru, která si přesto nedokáže tykat se zábavou.

Čas, hromada jiných her a taktéž oficiální pokračování - to vše hovoří v prospěch Mafii, ideální hry pro někdejšího konzumenta počítačových her, který byl bezesporu vkusnější než ten dnešní. Kulturní bohatství, které si však své místo v učebnicích vedle Koljy, Pelíšků a Žertu nejspíše nikdy nevybude, leč by si ho bezesporu zasloužilo.

Střílečkám z moderního prostředí zkrátka nepřicházím na chuť. Navzdory šerednému názvu je však vhodné poznamenat, že autoři se pokusili pracovat s nefalšovaným příběhem a ne jen se snůškou siláckých řečí a testosteronu. Zhruba takto by vypadal Shellshock, kdyby na něj kdysi byly peníze a talent.

Ukázkové fuck off Skyrimu a jiným trendy RPG, Piraně na to jdou po svém a předvádějí příběh plný humoru a skutečného vyprávění. Svěží rum především pro ty, kteří jsou unaveni rozsáhlými, volnými světy - mě zkrátka tato německá pojetí baví a Peter Molyneux si může vzít příklad, jak se tvoří dějově poutavá hra.

Tvůrci bohužel znají velice dobře své pappenheimské a třetí Postal tak vyniká především v tom, že namísto third-person akční hry se jedná o regulérní simulátor debila. Konstantně kašle na ovládání, příjemný interface a modernizaci principů a humoru - hlavně, že se mluví sprostě a zvrací nejen na rohožky. Body za vtipné hranice mezi dobrem a zlem, za zbytek pissing do tváří Running With Scissors, kteří nemají (a zřejmě nikdy neměli) fantazii.

Jedna věc je zahltit hráče tajemnem a záhadami, druhá věc je smysluplně je vysvětlit a udržet jejich zajímavost až do konce. Zatracencům se to bohužel nepodařilo a dějová linka jim od skvělého úvodu postupně upadá až do nemastného závěru. Obtížnosti a pixelhuntingu jsem se přizpůsobit dokázal, strohému a osekanému scénáři však ne.

Skvělá hra pro dotykové telefony, která se jakoby mimoděk dostala i na PC. Klávesnice ani velký monitor jí neškodí, spíše změť hloupých technických mrch a zoufale pomalý start příběhu. Na vrcholu je hra ve své třetí čtvrtině, na dně zájmu bohužel během celé první epizody. Fandím vyvíjenému The Walking Dead, leč netuším, jaký manažerský záměr nutí Telltale Games tento žánr implementovat právě na PC.

Hra z dob, kdy byli v módě "madafaka" gangsteři a hiphop muzika, leč dopadla stejně jako takové Crime Life nesmírně směšně. Znásilnění Maxe Paynea a úspěšného Punishera s legračním příběhem o pomstě a hodnotách černých bratrů. Rovněž jediná hra, která si procentuální hodnocení přejala do svého názvu.

Kašlat na RPG prvky, variabilitu misí či kvalitu dialogů, Alpha Protocol je atmosférickým béčkem, kterému by slušel Tom Cruise v hlavní roli! Hra na cestě mezi městy, postelemi a sny.

Smrduté spojení vývojářů Beyond Good & Evil a spěšné zakázky, které slibovalo unikátní mix žánrů a revoluční pojetí ala Ubisoft. Ve skutečnosti velice chabá kombinace Donkey Konga a těch otravnějších miniher z dětských plošinovek. Tento směr opomíjení logických aspektů a zaměření se na pády po banánových šlupkách a všelijaké citoslovce je smutný a bojím se, že již nevyhnutelný. U Tintina je bolestivější dvojnásob, protože stačilo málo a mohla z něj vzniknout příjemná skákačka se spádem a především plná zajímavých výzev.

Příběh bez výrazné narace, přesto dějem pohlcující víc, než jiné freeformové hry od True Crime až po Mafii 2. Povídková knížka jak od Raymonda Chandlera, ze které nesmrdí střelný prach, nýbrž atmosféra. Takovýto odvážný pokus uchopit žánr za opačný konec, kašlat na obrovité akční přestřelky a zalíbit se příznivcům adventur se jen tak nevidí. Viva Team Bondi!

Hororová atmosféra je v tahu, Alma už je spíš značkou pro dětské přesnídávky, ale jednotlivé úrovně pospolu s vyváženým střídáním druhů nepřátel mě překvapivě bavily! Potkáte tu sice snad všechna klišé současných (i minulých) stříleček, avšak zdatně držících balanci a já byl dokonce místy nadšen rutinním zpomalením času a stále se opakujícími achievementy.

Naprosto neinvenční, suchá a graficky zhýralá adventura, pocházející od tvůrců takových dětských pecek jako 3 lebky Toltéků anebo Toon Quad. Dle mého názoru skákačka spíchnutá mezi obědem a večeří, uspěchaná i kvůli premiéře stejnojmenného filmu. Nenechte se zmást jménem autorů - zde se o zábavě hovořit nedá.

S lepším ovládáním a méně tuhou kamerou by to byla docela fajn varianta příběhu o Alence v říši divů pro nejmenší. Navzdory příjemné kooperaci a rozličným dovednostem hrdinů je hraní Alenky poněkud útrpné a klávesnici nebezpečné.

Hra, kterou jsem kdysi v recenzi odstřelil a nakonec ji s chutí dohrál do konce. McGee není žádný herní Fellini a Bad Day L.A. je něco jako film od Troma Entertainment. Snadno můžete odsuzovat lineární hratelnost, mizerné ovládání a mnoho dalších aspektů, ale celé je to ve své zvrácené realitě zábavné a svým způsobem pamětihodné. Hra s tak širokým rozptylem hodnocení si prostě pozornost zaslouží!

Druhá část tohoto německého pokračování od Cranberry Productions je bohužel až příliš nastavovaná a ačkoliv technicky stále není co vytýkat a dabing se povedl ještě lépe, než předtím, absence nové lokace a stálé prohlubování již poněkud absurdního prokletí rodiny Gordonů už neděsí, nýbrž nudí. Dojem z adventury tedy není přímo hořký, ale na patře mi zůstává zvláštní pachuť, že se dvojka s trojkou daly zkrátit do jedné, o to údernější hry.

Skvostná válečná hra, která se od ostatních odlišuje svým nadhledem a důrazem na postavy. Zatímco u jiných značek je válka brána jako chlapácká věc, zde se kromě vojenského magora Hornstera ve skvěle zpodobněné džungli můžou ostatní členové jednotky podělat strachy. Pro mě jeden z nejsilnějších herních zážitků a jsem hrdý, že vznikl v naší vlasti.

Sinking Island pro mě znamená znovuhratelnou detektivní perlu, jejíž atmosféra a lineární příběh mě zkrátka baví. Tak čirého Sokala jsem po příšerném Paradise nečekal. Konec opojení grafickými enginy, dusno ala Deset malých černoušků a příznivci klasické adventury musí být spokojeni. Škoda krachu White Birds a tím i možností pokračovat se sérií - Sokalovi a spol. to s nimi slušelo.

Když někdy stačí ke štěstí krapet map, pouze čtyři hlavní postavy a stejný počet módů. Šikovní Fatshark dávají do svých her srdce (schválně si zkuste jejich logická dobrodružství badatele Hamiltona) a Lead and Gold je i přes svou prostost a lineárnost vskutku zábavnou a návykovou síťovkou. Na těch pětaosmdesát objektivně nemá, ale mně se díky ní vrátila chuť na multiplayerové střílečky.

Strmý pád někdejších hvězdných House of Tales, kteří od geniálního Moment of Silence klesli přes menší adventury na úplné dno. Technicky nedostatečná, příběhově spíše úsměvná věc s rádoby dynamickými změnami postav, ve které se zhruba 70% hraní neaktivně prokecá. Noční můra recenzentů před uzávěrkou a vlastně i všech ostatních.

PO vyčpělých Hvězdných válkách konečně Lego hra, která má smysl a dokáže zabavit fanoušky potterovské série všech věkových skupin. Snad poprvé jsem měl pocit, že precizně vyvedené stavebnicové lokace nacházejí své stavitele (či spíše bořitele), a tváří v tvář nepříliš zábavným licencovaným hrám vyznívá tento Potter vyloženě hravě!

Němečtí tvůrci zacházejí s českou látkou v rukavičkách a ačkoliv se kvalita příběhu směrem ke konci snižuje, celkově je druhý Posel Smrti poctivou adventurou. Líbily se mi staré lokace v novém HD provedení a dabing Davida Prachaře, leč měl problémy v emočně vypjatějších pasážích. Na Future Games ve vrcholné formě Brusinky nemají, ale rozličné lokace a návrat starých známých spolehlivě upoutají vaši pozornost do závěrečných titulků.

Značný pokles od série Runaway a ukázkové usnutí na vavřínech. Pendulo Studios nabyli dojmu, že každá jejich kreslená adventura okamžitě znamená hit a to i s šestihodinovou délkou a příběhem zmateným a totálně nezáživným. Hru zachraňuje od úplného průšvihu skvělá snová pasáž z úplně jiné ligy.

Kravina, která by byla stejnou kravinou už před deseti lety. Black Lion Studios možná měli v ranci nápady s kooperací nebo schopnostmi hrdinů, ale s disponovanými prostředky prostě nebylo možné je všechny realizovat. Lepší akci se systémem krytí nabídl i kill.switch a to je přitom hra vousatá jako ministr Kubice a nedávno oslavila osmé narozeniny.

K dobré dětské plošinovce je zapotřebí správná předloha. Na vlásku je vynikající film pro všechny, ale historka o princezně s nejdelšími vlasy na světě a jejím přiblblým nápadníkem je námětem vhodným tak leda na parodický pornofilm. Hra bohužel trpí hojnou nemocí plošinovek, špatnou kamerou, zubatou grafikou a navíc je trestuhodně krátká. Disney jinak mazaně využívá princezniných vlasů ke kooperaci a nezapomíná ani na vtipné průpovídky. Hra navíc poměrně špatně informuje hráče o momentálních úkolech, pro děti se tak stává tato jednoduchá hra zbytečně obtížnou až nezáživnou.

Multiplayerová střílečka bez jediné dobré mapy nemá šanci na úspěch a to i přesto, že je systémem povolání sympatická a díky systému S.M.A.R.T. se příjemně ovládá. Boti jsou mezi živými hráči bohužel pěstmi na oči a celý záměr propojit hru jednoho hráče a online hru tak kvůli více méně drobným chybkám nemá naději na úspěch. Po Brink se zavřou stavidla dříve, než po Quake Wars a obávám se, že zapálení Splash Damage nedokáže vyvážit chybějící talent.

Předtím, než nechal Silver Style Entertainment znásilnit Simona ufony, vydal v žánru adventur naprosto unikátní kousek. Pohádku pro teenagery. Moc a kouzla víl totiž, leč tomu název i infantilní obal nenapovídá, není vhodný pro děti. Nechápu, jak v konzervativním Německu, mohla dostat hra v níž osmdesátiletá rachejtle v noci provádí erotické masáže, rating od 12 let. Pohledem dospělého je to bžunda, ale ty rodiče, kteří koupí pohádku o vílách svému dítěti, bych vážně nechtěl mít na svědomí. Negativní reklama budiž reklamou. Everlight se stal v roce 2007 nejprodávanější hrou našich západních sousedů.

Kooperativní dětská hra s velmi příjemnými ústředními hrdiny a nefalšovanou výpravností. Pan Frederickson se svojí holí a inzulínem v tříslu je jasně nejlepším charakterem dětské plošinovky vůbec. Za ty epické záběry mraků, liány a barevnou džungli musí děti Vzhůru do oblak milovat, tak jim ho dopřejte.

Nejblbější hra, s níž jsem měl tu čest a totální fuck-off všem neznalým konzumentům v hypermarketu. Jako kdyby Mr. Bean pět hodin v kuse otevíral ústřici a nakonec si kápl citrón do oka.

Klenot a jedna z nejlepších dětských plošinovek tohoto tisíciletí. Milá parodie na špionské PC hry s humorem, který není prvoplánově dětský, vkusnou grafikou a ovládáním, převyšujícím veškeré hry tohoto druhu. Těmto myším to sluší více na počítačích, než na filmovém plátně.

Zdaleka ne tak špatné, jak se tady kolem straší. Jen ta touha namíchat koktejl z příběhové detektivní žánrovky ala Daemonica a typického Resident Evilu se zatraceně míjí účinkem. Nostalgická vzpomínka na The Suffering či Cold Fear a povzdechnutí, že third-person hry jsou pomalu záležitostí jen zavedených značek.

Alfa verze nějaké velké taškařice s Aloisem Náhlovským v hlavní roli a akční hlen, kterého chtěli mít Centauri Production pryč z krku. Jako kdyby někdo z toho vcelku nudného traktorového závodu ve Žhavém létu chtěl udělat plnohodnotnou hru. Tomáš Zvelebil si to představoval jinak, tohle není ani vtipné a ani dobré.