Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Chameleon

19.10.2005
80
107 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Chameleon je hra s velice složitým vývojem. Dle vývojářů byla hotova už v roce 2003, ale vydavatel Take 2 ji vydal až na konci roku 2005, s nedostatečným marketingem a bez jakékoliv podpory. K tomu všemu ještě vyšel Chameleon pouze v Čechách, Polsku a Rusku.

Žánrově se jedná o jednoznačnou stealth akci. Obsahuje vše, co má dobrá stealth hra mít - pořádnou porci plížení, vyslýchání, tiché zabíjení... občas si ale můžete vzít nějakou pořádnou zbraň a vyřešit situaci "hlučněji". Mrtvoly nebo omráčené nepřátele můžete samozřejmě odtáhnout a skrýt je tak před zraky ostatních, můžete odposlouchávat mikrofonem, vloupávat se do budov pomocí paklíče, používat špionážní kameru... a to vše ve first nebo third person pohledu (FPS se samozřejmě hodí především když chcete vyřešit problém se zbraní v ruce).

A o čem hra je? Hlavní hrdina je ve svých patnácti letech očitým svědkem vraždy svých rodičů, kteří působí na velvyslanectví v Nikaragui. Po letech je hlavní hrdina přijat k agentuře CIA a tam se snaží všemi dostupnými prostředky vypátrat vraha svých rodičů. Jeho snaha se však setkává s nepochopením vedení agentury, v důsledku čehož je propuštěn. Jelikož styky s některými bývalými kolegy naštěstí nadále přetrvávají, odhodlá se pomocí jednoho z nich záhadného snipera ryze na vlastní pěst stůj co stůj vypátrat a smrt obou rodičů tak definitivně pomstít.

Jeho pátrání zavede hráče do mnoha míst po celém světe, např. do Irska, Albánie, Kuby, Afghánistánu atd., čímž se tak každá mise stává unikátní.

Chameleon běží na lehce zdokonaleném enginu hry Mafia (LS3D engine).


Poslední diskuzní příspěvek

@Crash (06.02.2022 19:50): Já už vlastně ani nevím, jak mě to napadlo, možná v tom určitou roli taky hrál ten vopruz při útěku z kostela, po kterém po mně šla snad celá Havana. :-) Ale každopádně do toho kostela člověk musí, protože jinak se právě ten konvoj s limuzínou nerozjede a Ty čekáš na De Silvu kdekoliv marně. Ale vzhledem k tomu, že ta ulička je od kostela jen kousek, tak je to v pohodě. Samozřejmě je ale nutné nechat tu odstřelovačku schovanou na místě, kde si ji hned po přesunu z kostela k místu odstřelování vyzvedneš. Přece jen se courat s ní na zádech po centru Havany není zrovna ideální. :-)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Jak už jsem se zmínil ve svém profilu, Chameleona považuji za jednu z nejlepších her, které jsem kdy odehrál a tudíž ji zařadil mezi srdcovky, na které se nezapomíná. Když mi hra před pár lety přišla a spustil jsem ji, říkal jsem si, jestli jsem se nespletl v žánru a neudělal hrubou chybu. Herní styl, kde je klíčové, aby hlavní postava zůstala neodhalena, mi totiž nápadně připomněl moji velmi neoblíbenou misi z jinak mojí velké hitovky Return to Castle Wolfenstein a při představě, že v tomto duchu musím proplout všech 17 misí, jsem byl doslova otráven.

Asi po dvou misích, kde je mým úkolem někoho tajně sledovat, odposlouchávat hovor, proplížit se na určité místo atd., jsem byl mile překvapen, že i bez střelné zbraně a permanentně stisknuté spouště zažívám něco úplně nového, napínavého a celkově velice zajímavého. K tomu bezesporu přispěla i skvělá grafika s nádherně vykreslujícími detaily budov a celkového prostředí, různorodost misí, v nichž procestujete půlku světa (např. Irsko, Albánie, Moldávie, Afghánistán apod.) a také především pěkný a realisticky působící příběh, jelikož pátrání po vrazích rodičů mi přišel jako příběh z reálného života, takže jsem měl dojem, že spíše než hra se přede mnou odvíjí film s kriminální zápletkou, v níž rozplétám nitky k pozadí vraždy a odkrývám zajímavé spojitosti, které mě po stopách vraha neomylně vedou. Na střelné zbraně ve hře také dojde a pocit ze střelby je navíc neskutečně kvalitní, takže i tuto herní stránku jsem si spolu s ostatním užil opravdu dokonale. V některých misích jsem si dále užíval i hudební podbarvení, zejména misi Nádraží v Moldávii jsem si nesčetněkrát opakoval právě kvůli doprovodné hudbě, která sklíčenou atmosféru této země perfektně vystihovala.

Co dodat? Jsem si vědom, že Chameleon má i svoje nedostatky, ale jelikož mně osobně přijdou nepodstatné a nikterak mi skvělý dojem ze hry ani v nejmenším nezkazily, nemám potřebu o nich hovořit.

Z mých slov je asi každému víc než jasné, že mě hra opravdu uchvátila a plné hodnocení si proto ode mě určitě zaslouží.

Pro: skvělá grafika, pěkný a realistický příběh, různorodost misí, napětí

Proti: nic, co by stálo za zmínku

+48 +51 −3
  • PC 85
Předně bych chtěl poděkovat Paulovi a ostatním, jejichž kladné ohlasy mě přinutily tuhle hru za směšných 129,- koupit, přesně tohle jsem měl na mysli, když jsem se v rubrice "O webu" rozepisoval a zvyšování povědomí o hrách, Chameleona bych totiž zaručeně minul a nebýt DH, nikdy bych ho nehrál. Nebudu se nijak moc rozepisovat o tom, jaká je škoda, že vydavatel tuhle hru doslova pohřbil, pravděpodobně udělal ze hry propadák a znemožnil jí se případně zařadit vedle takových legend stealth žánru jako je Splinter Cell či Hitman. Ale dle mě by na to měla a narozdíl od výše zmíněných jsem ji jedním dechem dohrál.

Hodně už bylo řečeno, proto zmíním jen to, co mě opravdu zaujalo a udrželo mě u hry od začátku až do konce. Především jde o krásně zpracované lokace, ať už se jedná o letiště, přístav, nádraží či malebnou přírodu s dřevěným kostelíkem, vývojáři dokázali prostředí udělat atraktivní a pohledné, LS3D engine a jeho barevná paleta mi prostě sedí a společně se Source enginem z HL2 je mým nejoblíbenějším. Nejde jen o grafiku, ale také o design. Od hry stealth žánru jsem rozhodně nečekal zpracované a vymodelované celé kusy měst, kde se můžete více či méně volně procházet. Docela zábavná je skutečnost, že si podobné zpracování a iluzi volnosti nepamatuju z žádné hry z poslední doby, která měla na krabici "nelineární postup, rozsáhlá prostředí" a nezapomněla se tím chvástat měsíce před vydáním, ale u Chameleona ano. Přitom autoři mohli celou věc odfláknout a postavit vás na začátek mise do interiéru jako ve většině jiných her a nikdo by nemohl říct ani popel. Ale neudělali to, dali si s tím práci navíc a to si zaslouží velkou pochvalu.

Stealth a akční pasáže jsou v příjemné rovnováze a velmi mě potěšil pocit ze střelby, který je lepší než v lecjaké akční hře a motivuje vás pistolkou s tlumičem dávat headshoty a vše řešit na jeden náboj - čistě a rychle. Podstatnou roli hraje samozřejmě také likvidace nepřátel zblízka, ať už holýma rukama či elektrickým paralyzérem. Bavily mě i čistě akční pasáže, kde přijdou chod rychlé reakce a možnost vyklánění.

Naprosto skvěle je zpracován pohyb, můžete jít či běžet, skrčeně, vleže či ve stoje, se zbraní schovanou (nejrychlejší), připravenou (středně rychlé) či zamířenou (pomalé). Od toho se pak v nepřímé úměrnosti k rychlosti chůze odvíjí rychlost reakce na protivníka - jednoduché, ale pekelně zábavné.

Ještě bych zmínil jeden game-designový prvek - zrychlený tlukot srdce v případě, že je v blízkosti nepřítel. Nerealistické (ve smyslu, že takhle "vidíte" i za roh), ale hodně platné a hře prospívající. Ve stísněných prostorách je pak pocit úzkosti a nutnosti "rychle se schovat" bezchybný.

Když to shrnu, Chameleon má napětí, svižnou hratelnost, nádherná prostředí, pěknou grafiku, jednoduchý, ale příjemný příběh a atmosferickou hudbu. Hra je stabilní, nenáročná a až na pár menších zaváhání umělé inteligence bez chyb. Až budete příště kupovat nějakou hru, zamyslete se, jestli vám nestojí za to vynechat příštích 5 piv a přidat si Chameleona do košíku. :)
+47
  • PC 90
Zásluhou DH, konkrétně Chucka, jsem se dozvěděl o Chameleonovi, což je první hra, kterou jsem na doporučení domovu hráčů počítačových her zakoupil a dohrál a utracených peněz určitě nelituji.

Jelikož jsem již dříve odehrál první dva díly série Splinter Cell, které jsou mimochodem výbornými hrami zastupujícími stejný žánr, očekával jsem od této stealth akce, že se hraní bude více méně podobat. Chameleon však předčil má očekávání a přesto že v několika misích nelze určitou podobnost popřít (vlak, ponorka), nachází se tu i pár opravdu jedinečných misí, které je radost (někdy i opakovaně) hrát (hlavně předposlední mise, kde skládáte zbraň a chodíte kanály). Jednoznačně se od svých konkurentů liší v jedinečnosti všech sedmnácti úkolů, kde mimo jiné utíkáte z jakési fabriky, střílíte z jedoucího vozu nebo figurujete na pozici snipera.

Při hraní jsem nenarazil na žádný bug a jediné mínus tak vidím v nepřátelích, lépe řečeno v jejich AI, protože ne vždy se chovali logicky, ale to se dá u takto kvalitního titulu odpustit.

Plánuji si hru v budoucnu ještě několikrát zahrát na vyšší obtížnost a to samé resp. nejprve zakoupení a poté hraní doporučuji, jako ostatně téměř všichni přede mnou, všem fanouškům stealth akcí.

Pro: jedninečnost každé mise, hratelnost a znovuhratelnost

Proti: nelogické chování nepřátel

+32 +33 −1
  • PC 80
Můj první komentář tak se mnou prosím mějte slitování.
Poprvé jsem se o této hře dozvěděl, při čtení série článků Český skvost a hra mi po zkušenostech se serií Spliner Cell celkem padla do oka. Po úmorném prohledávání internetu se mi konečně podařilo najít poslední zbytky originálek. A teď už se mi hra krásně vyjímá na mé poličce česko-slovenských her. Tak jaká tedy je?

První čím začnu je příběh a ten je podle mně největší slabina hry. Příběh se točí okolo pomsty bezejmenného hrdiny. Už jen ta bezejmennost brání si k němu utvořit jakýkoliv vztah. Hlavní hrdina je zkrátka akorát panák, kterého ovládáte a příběh postrádá jakýkoliv spád.

Grafika je obstojná. LS3D engine se snaží ze sebe dostat to nejlepší. Celkově se na hru pěkně dívá, jen je škoda těch občasných rozmaných textur předmětů.

Mise se děliní na dva typy. Buď stealth nebo akční. Stealth funguje přesně tak jak má, zkrátka hra světla a stínů. Umělá inteligence je vcelku obstojná. Nepřátelé reagují na bezvládná těla svých vojáků, hlasité výstřely apod. ale to že někdo-sice ve stínu-pár metrů od něj tahá mrtvolu toho si nikdy nevšimne, stejně tak toho, že se někdo plíží tentokrát ve stínu vrhaném jeřábem, ale na horizontu by šel jasně vidět. Druhý typ misí je akční, kdy se hráč musí prostřilet na druhou stranu. Oceňuji systém tasení zbraně, kdy je zbraň buď schovaná, tasená ale nezamířená a zamířená. Vše závisí na tom, jak rychle se chcete pohybovat. Hlavní hrdina moc nevydrží proto je dobré postupovat obezřetně. Dává to přestřelkám trochu toho taktizování. Úrovně jsou pestré a podíváte se v nich do různých koutů světa. Samotný design sice občas trochu pokulhává, ale jako celek si drží svou nadprůmernou úroveň.

Výběr arzenálu zbraní při bríkinku je také výborně proveden. Hráč se dozví základní parametry zbraní a taky něco z jejich historie. Své oblíbence si jistě najde každý, za mě to byl Sig P228 s tlumičem a MP-5 taktéž s tlumičem. Taky různé přídavné vybavení našlo své uplatnění, jmenovitě hlavně paralyzér, kuše a paklíč.

Co říci závěrem. Chameleon je poctivá stealth hra, které k dokonalosti chybí jen propracovanější příběh a hlavní hrdina. Ale i tak se jedná o nadprůměrnou hru kterou můžu vřele doporučit.

Pro: stealth, akční pasáže, level desing, výběr zbraní

Proti: slabý příběh, občasné nelogické chování UI

+26
  • PC 85
Chameleon je zářným příkladem hry, kdy i s menším rozpočtem může vzniknout kvalitní kousek, nejen schopný konkurovat dražším projektům, v lecčems je ale i navíc předčit. Našince také potěší fakt, že tato hra, patřící do skupiny tichých a plíživých akcí, byla vytvořena v česko-slovenské koalici. Na začátek ještě zmíním, že jsem Chameleona dohrál opět na doporučení člena Databáze-her (dotyčný jistě ví). Tímto mu děkuji, chybu jsem rozhodně neudělal.

Nevím, nějak si nemůžu vybavit jméno hlavní postavy (snad ani nezaznělo) a proto mu budu říkat No Name... Vše u této stealth akce se točí kolem vraždy rodičů hlavního hrdiny, odkrývání pravdy a potřeby odhalit osobu, za tyto události odpovědnou. Náš No Name od násilné ztráty rodiny celý svůj život prahne po odplatě, nikdy nepřestává hledat a každé informace se chytá jako vlk raněné srny. Proto se také nechává zaměstnat u americké vládní organizace CIA, díky svým osobním pohnutkám je ale propuštěn. V tento okamžik se dostává do situace, kdy mu již nic nebrání, aby se plně ponořil do soukromého vyšetřování a za pomocí informací, získávaných od svého zdroje (a kamaráda) v CIA, udělat i nějaký pokrok.

První, co opravdu stojí za upozornění, je grafické detailní zpracování, kde jde z každé textury cítit smysl pro drobnosti (schody, poklop, klika, sklo ve dveřích atd.) a oblastní kolorit, typický pro každou z misí. Irsko je deštivé, ponuré a chladné, s klasickými hospůdkami, ale také všeobjímajícím pocitem neustálého nebezpečí ze strany IRA. Přesným opakem je Bejrút, horký až vyprahlý terén s polorozbořenými domy, s lidmi, kteří se nechtějí s cizinci bavit a ozbrojenými patrolami na každém kroku. Spolu s tak typicky graficky ošetřenými různými kouty naší Země jde ruku v ruce i výborně vybraná hudba a zvuky v pozadí. Ve věznici se rozléhá řev a nadávky vězňů, v argentinském přístavu šplouchají vlnky, v Libanonu slyšíte modlící se muslimy...

Většina ze 17 misí jde projít dvěma způsoby, přičemž záleží na každém z vás, jaký druh boje si vyberete. Já většinou čekal na správnou příležitost a útočil zezadu (lékárniček je přece jen žalostně málo), což také skýtá více možných cest k dosažení cíle. Jsou zde ale také mise (asi 3), kdy jen správně dávkovaný potlesk kulometu dobře vyřeší danou situaci. Plíživé a tiché momenty, ve kterých tkví kouzlo této hry, spočívají v nepozorovaném průniku do týlu nepřítele (na vojenskou základnu nebo policejní stanici) a v získání důležitých předmětů a informací. Musíte být ostražití před strážemi, kamerami, vlastním hlukem a co nejvíce se držet v temných a stinných prostorách. Tady se dostavují první herní potíže - stráže jsou buď bystrozraké nebo úplně slepé a hluché. Jeden příklad za všechny: jdu přikrčen tiše za stráží, musím (což je velmi divné) přeskočit koleje, jinak bych nemohl dále, ale přesto mě neslyší a v klidu jej uškrtím, naproti tomu jdu přikrčen ve stínu, stráž je tak daleko ode mne, že musím použít dalekohled, ale přesto mě zahlédne a spustí alarm... Z toho plyne další kámen úrazu - neschopnost No Nameho přeskakovat vyšší než naprogramované překážky (ale také přímo superhrdinská schopnost zastřelit protivníka přes evidentně vyšší překážku).

Plusem jsou naopak zbraně a technické vychytávky z dílny každého správného špióna. Zbraní je nadprůměrně, s možností dodatečného vylepšení a s realistickým zpětným rázem (samozřejmě, většina z hráčů si najde jednu dvě oblíbené a s těmi si vystačí). Z vychytávek jsem nejčastěji používal paralyzér, kamerku a noční brýle, zbylé si sebou v podstatě berete kvůli jednorázovému využití v určité misi.

Za další kladný aspekt hry považuji samotný příběh, který je sice trochu klišovitý, je ale výborně prezentován a vyprávěn, má funkční zvraty a výborné závěrečné rozuzlení.

Pro: grafika, hudba, hratelnost, příběh, závěr

Proti: některé pohyby, chování stráží

+24