Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

15 Days

20.11.2009
54
23 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

15 Days je v pořadí již čtvrtou hrou z dílny německého studia House of Tales Entertainment a opět se jedná o klasickou point & click adventuru. Příběh hry vypráví o skupince takzvaných charitativních zlodějů, kteří kradou nejrůznější vzácné předměty, aby peníze z jejich prodeje mohli darovat na dobročinné účely. Bohužel se při jedné z krádeží připletou k vraždě politika a jsou nuceni unikat před americkou policií a interpolem. Hra nabízí čtyři hratelné postavy a vyzkoušíte si hru jak v rolích pronásledovaných, tak i v roli detektiva, který po domnělých vrazích pátrá.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 40
15 Days mě zaujal už svým námětem. Prožít příběh party zlodějíčků mě velmi lákal a ve výsledku ani tolik nezklamal. Samotná hra je na tom už ale hůře.

První chvilky jsou příjemně, avšak záhy je poznat strašná osekanost herních prvků. 15 Days se snaží být za každou cenu filmová hra, ale k tomu ji chybí několik zásadních věcí. Prvně bych zmínil engine, na němž hra běží. 15 Days se totiž hraje jako obyčejná adventura s neduhama s tím spojenýma: primitivní animace, dlouhé pauzy mezi dialogy a hlavně strašně vypadající mimika postav a jejich pohyby. A to je základním kamenem úrazu. Už jen proto to nemůže fungovat tak, jak by tvůrci chtěli. Příběh je přitom docela zajímavý, i když je plný logických děr. Postavy jsou velice slušně napsány a dokázal jsem se s nimi sžít.

Jak už jsem říkal: ve snaze zachovat filmovost a dynamiku hry je adventurní část osekána na naprosté minimum. Aktivních předmětů je žalostně málo, s jejich kombinací se dokonce skoro nesetkáte. Má to jednu velikou výhodu a to velice nízkou obtížnost. Hru jsem profrčel prakticky bez jakéhokoli zákysu. Proto bych ji mohl doporučit naprostým začátečníkům v tomto žánru. Na druhou stranu vyvstává otázka, zda by je 15 Days spíše neodradil.

Grafika hry je spíš podprůměrná a měl jsem hlavně pocit, že to tvůrci dost odflákli. Jednak se dá narazit na pár docela ošklivých bugů a jednak to na velkém monitoru prostě nevypadá moc hezky. Dnešní technologie jsou úplně někde jinde. Pochválit naopak musím kvalitní dabing a dobré zvuky.

Verdikt: 15 Days je spíše podprůměrná adventure, já se u ní místy dost dobře bavil a proto bych ji mohl i doporučit. Ale popravdě: na trhu se dají nalézt i mnohem lepší tituly. 40%

Pro: atraktivní námět, dobře napsané dialogy a postavy, rychle to odsejpá

Proti: osekanost, technicky nezvládnuté, pár bugů; stupidní puzzly, které jsem vůbec nepobral (ještě, že šly přeskočit)

+15
  • PC 60
Už v předchozím Overclocked bylo vidět, že se tvůrci z House of Tales zhlédli ve filmovém zpracování a ve svém posledním titulu 15 Days to dotáhli ad absurdum. Vytvořili skutečně podařený filmový thriller, ale jaksi zapomněli na hru samotnou. Ale pojďme od začátku.

Filmově laděné intro ukazuje dvojici mladíků, kteří lezou na slovutný Big Ben a kradou z něj číslice, což se posléze ukáže jako narozeninový dárek třetímu členovi povedené partičky. Ta se ve jménu „bohatým brát a chudým charitativním organizacím dávat“ zaobírá loupežemi uměleckých děl, respektive jejich výměnou za nerozpoznatelnou kopii. Nyní však přichází neobvykle vysoká nabídka od jednoho černocha na ukradení obrazu z londýnského muzea.

V tu samou dobu záhadně umírá významný britský politik a na pomoc je přizván americký detektiv, který si jako obvykle nerozumí se svým šéfem a až tak úplně neholduje dodržování předpisů. Vydává se tedy letecky do Londýna vypátrat, zda politikovo úmrtí byla jen nešťastná náhoda a nebo vražda.

Jak asi správně tušíte, zpočátku dvě odlišné příběhové linky se záhy potkají a vy si tak zahrajete za obě strany. Respektive, v průběhu hry si zahrajete dokonce za čtyři postavy.

Hra bohužel ztrácí na tempu, hlavně pak na samotném počátku, kdy prvních pár okamžiků strávíte celkem nudnou sekvencí úkolů v bytě zmíněné povedené bandičky, kde jen procházíte jednotlivé místnosti a nic moc se neděje. Něco se začne dít až po setkání se zmíněným černochem Odilou u věhlasného Londýnského oka. Poté už se rozbíhá příběh připravování loupeží / pátrání po vrazích/zlodějích, který se nezastavitelným tempem žene až do samotného finále.

Po unylém začátku to ale celé běží až moc rychle. Během jednotlivých obrazovek není skoro co dělat. Vždy se přesunete na nějaké místo, uděláte pár relativně jednoduchých věcí a příběh se zase žene dál. Skoro bych to přirovnal k interaktivnímu filmu, i když na rozdíl od takových děl od Telltale, kde jen mačkáte QTE či rychle rozhodujete o jedné z variant, zde je toho klasického adventuření ještě celkem dost, i když jednoduchého. Tuto jednoduchost aspoň trošku nabourává pár zajímavých a aspoň trochu náročnějších puzzlů. Aby ale tvůrci náhodou nezavařili hráčům mozky, již po pár desítkách vteřin je možné tyto puzzly automaticky vyřešit.

Zpracováním jde jednoznačně o nejpodařenější dílo House of Tales. Grafické zpracování i animace jsou velice vydařené, totéž je možné říct i o dabingu. Ovládání je klasické point and click, na rozdíl od předchozích her studia není problém s rychlým přechodem do jiných místností či pixelhuntingem. Vše jde krásně vidět a kdybyste se náhodou ztratili, mezerníkem jdou jednoduše vidět všechny aktivní předměty.

Celou hrou projedete jako nůž máslem. Přestože jsou všechny postavy propracované a mají svůj vlastní charakter i důvody pro podivné chování, i tentokrát jsem měl trochu problémy identifikovat se s chováním některých postav. Hlavně obě nejčastěji hratelné postavy jsou občas „napřesdržku“. Přesto po dohrání musím říct, že jsem se bavil a nakonec jsem si to i užil. Příběh jako takový je totiž tradičně velice dobře napsaný. V první půli se soustředíte na plánování a kradení obrazů / vyšetřování vraždy, ve druhé už se dostavuje také politický a filosofický přesah.

Poslední dílo House of Tales je podařený interaktivní thriller v prostředí point and click adventury, který se až moc soustředí na plynulost příběhu a postrádá výraznější zapojení herních mechanik. Přesto stojí za zahrání.
+15
  • PC 65
Příběh této adventury se odehrává v roce 2009. V jednom skladišti, které přiléhá k řece, se parta mladých lidí probouzí do nového dne. Jedním z nich Cathryn Hopeová, která dnešním dnem, tedy 1.července, slaví svoje třicáté narozeniny. Její přátelé a spolubydlící Mike a Bernie se rozhodli její kulatiny obohatit netradičním dárkem. Když Cathryn došla do společenské místnosti, ležel na stole plátek místních novin a na titulní stránce zpráva o vandalech, kteří ukradli z věže londýnského Big Benu číslice z hodin. Cathryn vše okamžitě došlo, protože chybějící číslice ležely hned vedle novin na stole. Předně takhle hra začala osvětlovat charaktery postav. Hráči v tomto okamžiku dojde, že tahle parta nebude jen tak obyčejná skupinka mladých lidí. Ba ne. Tahle trojice se totiž chystá k riskantnímu podniku a to ukrást v místní galerii drahocenný obraz Winstona Churchilla, za který dostanou tučnou odměnu.

Není to však žádná parta nazdárků. Cathryn Hopeová se zajímá o umění (v mládí se zajímala o balet, což ji záhy opustilo) a úspěšně absolvovala vysokou školu. Svého otce nemá příliš v lásce, je to obchodník, který se neštítí žádných praktik. Mike Mensforth je zase odborník přes počítače, vyzná se v hackování a nebýt Cathryn jistě by ve svých třiceti letech i nadále pobýval v dětském pokoji u své matky. Posledním do party je Bernard. Tajemný čtyřicetiletý belgičan, který se ne příliš dobře rozešel se svojí manželkou a jeho zálibou jsou sázky. Tahle trojice žije pospolu ve skladišti u řeky na kraji Londýna. Tady také vše plánují. Nedílnou součástí následujícího podniku a čtvrtým do party je Robert McBride. Ten ve svém ateliéru kreslí nádherné obrazy a jeho talent mu umožňuje kreslit i obrazy z obtíží rozeznatelných od originálu. Dokonalá loupež. Výměna originálu za falsifikát. Vše určitě skvěle klapne, nebo ne?

Na titulní stránce novin nebyl pouze článek o Big Benu. Psalo se tam také o úmrtí významného politika Henstona. Jeho úmrtí je náhlé a okolo je příliš mnoho nejasností aby se případ jen tak uzavřel. K vyřešení případu je povolán z amerického Washingtonu Jack Stern, který pracuje pro mezinárodní policii. Jackova postava je další důležitou dějovou linkou ve hře. Jednou dějovou linkou je trojice zlodějíčků obrazů, kde si vyzkoušíte postupně hru za všechny postavy z party. Jakmile do hry vstoupí Stern, ujmete se i jeho a dějová křižovatka se neúprosně blíží. Při pátrání narazí Stern na případ s obrazy a děj se tady protíná. Budete hrát za Sterna i za partičku.

V úvodu hraní si nešlo nevšimnout nepříliš hezkého pozadí úvodní obrazovky. Působí jako nepřirozená rozmazaná koláž, do které vložili pohybující se postavy. Negativní pohled na hru v úvodu nezachránila ani hudba a zvuky v pozadí. Slyšíte zvuky ulic, ruchy, auta, běžný život. A hle, naráz se tato zvuková stopa zastaví a začne znova. Působí to strašně nepřirozeně, jako zaseknutá deska. Postupně se hudební i grafický prokles ve hře jen zlepšoval. Z různorodých míst, která postupem času navštívíte jako Londýn, Paříž, Katakomby, Klub a další mi žádný k srdci nepřirostl. Nikde jsem úžasem nestrnul abych se kochal okolní scenérií. Ještě bych doporučil věnovat několik okamžiků hlasitosti rozhovorů a hudby v pozadí. Defaultně jsou nastavené stejné hodnoty, což v některých okamžicích kazí dojem ze hry, kdy přes hlasité okolní zvuky neslyšíte pořádně rozhovor.

Moc se mi líbilo pojetí menu, mapy a inventáře. Vše je hezky pod jedním tlačítkem v levém rohu. Pro mapu kliknete na tlačítko, inventář probudíte najetím kurzoru od tlačítka do strany a menu vyvoláte pohybem nahoru. Je to rychlé, půvabné a estetické. Stejně jako celá tahle hra. Obtížnost je totiž velmi jednoduchá a hru dohrajete během jednoho prodlouženého odpoledne. Svým pojetím, kdy se snaží nerušit zbytečným množstvím předmětů a minimum interaktivních míst v okolí k prozkoumání, nasazuje rychlé tempo, které připomíná místy interaktivní film. Například vedete rozhovor s Mikem, ten po vás chce flash disk, ten najdete na stole, předáte a zas se spustí rozhovor nebo animace.

Nebojím se hru přirovnat k adventuře Fahrenheit. Ovšem ne kvalitativně ani inovativně, nýbrž po stránce interaktivního filmu. K dispozici je sice mapa. Můžete si říci, hurá můžu rychle cestovat. Ale chyba lávky. Sice se na mapě otevírají místa, které navštívíte, ale hra vede za ruku tak silně, že nebudete mít prostě důvod chodit okolními stezkami. Každá obrazovka nabízí hrstku interaktivních předmětů, které postava stejně jen stroze okomentuje, takže se pozdějším postupem jimi už nebudete zabývat. Jak jsem zmínil, hra vede, napovídá, takže když se máte dostat třeba na letiště tak si zavoláte o rezervaci letenky a jedete tam. Žádné odbočení a hledání předmětů prostě nečekejte.

K ovládání postačí jediné tlačítko myši. Každé poklepnutí na předmět vyvolá příkaz. U telefonu se objeví "poslechnout" si záznamník, "zavolat" někomu nebo "prozkoumat". U jiných předmětů zase "sebrat" nebo "použít". Inventář bude čítat předměty, které opravdu budete potřebovat, mnoho jich tedy nebude a žádné bláznivé a nelogické kombinace tu nehrozí. I když vytvoření umělého palce... No.. však uvidíte sami. Hra je protkaná několika minihrami, které lze po dvou minutách tlačítkem přeskočit. A vězte, že tlačítka hojně využijete. Ne proto, že by minihry byly obtížné, ale hlavně proto, že do plynulosti hry se prostě nehodí. Jakoby se jimi chtěla natahovat herní doba.

Příběh je pojat dramaticky, napínavě a proto vzbudí úsměv na tváři, když si Cathryn při dokonalé loupeži dá do kapsy celý obraz nebo později velkou nášlapnou minu. Vím, že to tak v adventurách bývá, nepříliš detailní animace, ale působí to komicky. Jakmile se dostanete do závěrečné čtvrtiny hry, stanete se pouhým přihlížejícím divákem, od kterého se očekává sem tam kliknutí myší. Co říci na závěr? Název 15 Days určitě neznamená dobu hratelnosti. Větší část hry sfouknete po snídani a přes oběd ji dokončíte. Celé to na mě působí jako epizoda z nějakého kriminálního seriálu. Pokud hledáte něco k rychlému dokončení, nevyžadujete rozvětvený příběh a strohé seznámení s postavami, které vám k srdci nepřirostou, pak je 15 days jasná volba.

Pro: Námět, obtížnost

Proti: obtížnost, nehodící se minihry

+10
  • PC 60
K napsání komentáře mě přiměla především skutečnost, že je zde dosud pouze jedno hodnocení i komentář. Navíc takový, s kterým se zásadně neshoduji - skoro mám pocit, jako bychom každý hráli úplně jinou hru. Tím, nechci říct, že 15 Days je vynikající hra. Není. Ale není tak špatná, aby měla takto nízké hodnocení.

Pokud bych měl postupně konfrontovat předchozí komentář, začnu příběhem. Ten osobně
považuji za kvalitní, některé dějové linie možná šly využít lépe, nekonají se zde
však žádné nesmyslné dějové kotrmelce a považuji ho rozhodně za nadprůměrný. Zmíněné bugy se absolutně neobjevily - to však může být způsobeno tím, že mám verzi
od TopCD, která vyšla se značným časovým odstupem a je pravděpodobné, že byla lépe vyladěna. Dabing byl zmíněn jako kvalitní, s tím souhlasím a pouze dodám, že angličtina není obtížná a především je dobře srozumitelná. Kvalita české lokalizace je též dobrá, narazil jsem pouze na několik drobných nesrovnalostí.

Zatím jsem zmínil samé klady, mé hodnocení tomu však neodpovídá. Hned uvedu důvody.
Především se jedná o obtížnost. A zde se musím výrazně vymezit proti komentáři
níže. Tato hra je velice jednoduchá. Množství aktivních předmětů je malé, takže
nehrozí kombinování "všeho na vše" a pokud člověk náhodou neví co dělat, vlivem malého množství předmětů i lokací se brzy posune dál. Navíc ještě musím zmínit, že hra obsahuje i poměrně mnoho nehratelných sekvencí, tudíž je to částečně spíš interaktivní film. Některé úkoly se navíc opakují a jejich plnění je otravné a zbytečně snižuje tempo vyprávění. Naproti tomu pár logických hádanek je poměrně obtížných a svádí to k jejich přeskočení, což autoři umožnili (jednou jsem to také využil). Oproti zmíněnému The Moment of Silence od stejných autorů je však obtížnost o několik lig níže. Další zásadní nedostatek je délka hry. Neohřála se na disku ani den a byl konec. Nechci odhadovat přesný počet hodin, ale v klidném tempu se jedná o záležitost na odpoledne a večer. Závěrem ještě zmíním, že se zcela shoduji s recenzí na Bonuswebu, mohu ji tedy zájemcům doporučit. Hodnocení jsem uvažoval okolo 50, nakonec dávám 60 pro lepší celkový průměr.

Pro: Příběh, grafika, CZ lokalizace

Proti: Obtížnost (respektive jednoduchost), délka a příliš působí jako film

+7
  • PC 30
Strmý pád někdejších hvězdných House of Tales, kteří od geniálního Moment of Silence klesli přes menší adventury na úplné dno. Technicky nedostatečná, příběhově spíše úsměvná věc s rádoby dynamickými změnami postav, ve které se zhruba 70% hraní neaktivně prokecá. Noční můra recenzentů před uzávěrkou a vlastně i všech ostatních.
+7