Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Jab

Jab

 

Komentáře

« Novější Starší »

Forza Horizon 4

  • PC 80
Forza Horizon 4 je ještě více arkáda než minulý díl. Zároveň je v tomto i zábavnější. Ubylo bohužel příběhu, který vlastně ve čtvrtém díle není. Nestavíte již festivaly (na mapě je nadto jediný), jen na vlastní triko jezdíte. Můžete sice nově kupovat domy, které slouží i jako "garáže", ale krom okamžité odměny z nich nic moc jiného není.

Předně však... Grafika je zase o něco lepší. Zvláště však vyniká v kombinaci se změnami ročních období. Hlavně podzim a zima jsou tak nádherné, že skoro nevěřím, že mě kochání se krajinou někdy omrzí. Možná jen Edinburgh přece jen trochu zklamal. Ale pokrok je znát i zde. Aut je rovněž více, bohužel spousta nových důležitých modelů a speciálních verzí chybí. V tomto smyslu bych uvítal, kdyby se autoři zaměřili spíše na skutečně exkluzivní vozy. A ne na kdejakou rachotinu z roku raz dva.

Jízda je rovněž o něco zábavnější. U výzev už se vám tolik nepletou soupeři. Nově jsou v případě jejich plnění toliko éterickými bytostmi a lze tak jimi projet. Předpokládám, že ta frustrace, kdy vám zase nějaký šoumen vjede po sté v zatáčce do cesty (a musíte tak vše znovu a znovu opakovat), nikomu chybět nebude. Obecně zmizela většina otravnějších "čelendžů". Naopak je nahradily celkem zábavné Top Gear výzvy, kaskadérské kousky pro účely hollywoodských trháků a jiné. Zábavnější jsou i exhibice. Byť jsou stále jen na efekt a skoro je nejde prohrát.

Hra je také ještě více "onlajn", kdy prakticky vše můžete plnit s dalšími lidmi. Některé závody jsou k tomu vyloženě určeny. Pokud hledáte arkádové PvP ježdění, tak prostě nic lepšího než FH4 není.

Naopak hlavou o stůl mlátím kvůli dalšímu novému prvku a tím je oblékání vašeho avatara. Jde o spoustu blbostí, které vyhráváte s auty a penězi na "kole štěstí" (a ve Forzathon obchodě). Podobně se na něj připletly i zvuky klaksonu. Čili místo Aventadoru SV tak "vyhrajete" třeba čepici. Naštěstí ve hře nikde nevidím, že by "kolo štěstí" bylo vysloveně placený lootbox. Každopádně "surprise mechaniky" Microsoftu měly začínat a končit u modré smrti.

Pro: Grafika, roční období, množství vozů, zábavný arkádový obsah, skvělá optimalizace

Proti: Chybí spousta nových "žihadel", úplná absence příběhu, oblékání avatara

+17

Sid Meier's Civilization V

  • PC 90
Pětka je zatím podle mého v complete verzi tou moderní Civilizací, kterou bych každému doporučil. Grafika jednotek i prostředí je moc pěkná. Malou výhradu bych měl k vykreslování povrchu dlaždic. Vzhledem k tomu, že si hra bere málo ramky (i pokud ta je přehršle k dispozici), tak uvedené trvá dlouho i na aktuálním hardwaru. Naštěstí, jak je u civilizací zvykem (viz změna rozlišení v mém komentu u trojky), dá se nastavit v „ini“ souboru, aby si hra brala alespoň 4 GB. I tak se ale s odkrytou mapu vykreslování postupně zpomaluje. A na každé své kolo si také chvilku počkáte. Btw moc se mi líbilo i grafické ztvárnění jednotlivých vládců. Že na mě mluví svým jazykem je další velké plus.

Stran samotného gameplaye je pátý díl výborný. Zachází s řadou konceptů (kultura, víra, ideologie…), které vedou k tomu či onomu typu vítězství. Malou výtku bych měl snad k turismu, který představuje jakousi „ofensivní variantu“ vaší kultury a skrze něj tuto šíříte. Je to trošku úsměvné. Člověk, aby se měl na pozoru před lidmi, kteří rádi cestují a poznávají nové kultury (!). Každopádně vše funguje celkem přehledně, byť než najdete ideální pořadí rozvoje vašeho státu, tak to může trvat měsíce i roky. Jednoduchá hra na hraní, složitá na mistrné ovládání. Pomáhá přehledný interface. Tak má civilizace vypadat.

Oproti minulým dílům se „štěstí“ i „nespokojenost“ obyvatel dělí mezi celou civilizací. Dokud tak ve vašich městech nedojde k revoltě, tak už nemusíte řešit bouření se příliš velkých měst. Přiznám se, že už jen kvůli tomuhle je třeba pětku milovat. Doteď jsem si neuvědomoval, jak moc mě tohle u předchozích dílů otravovalo. I obsazování už je méně problematické. Do zapojení se do vaší sítě měst stačí chvíli počkat na potlačení resistence a pak postavit soudní dvůr (opět celkem zajímavá varianta). A samozřejmě skrze cesty či přístavy zajistit spojení s hlavním městem (tohle se ale týká i měst, které zakládáte).

Obdobně válčení je opětovně (proti trojce) možnost, která není přespříliš penalizována a je relevantní cestou k vítězství (dobytím hlavních měst několika civilizací). Problémem je ale následná diplomacie. Po totální porážce Německa (resp. v mém případě německé Jižní Ameriky) už mě až do konce hry měly ostatní národy za „válečného štváče“ (a to byl k válce relevantní důvod). Asi bych ocenil, pokud by další státy rychleji zapomínali. Za dalších pět set let už se mnou nikdo neuzavřel ani mírovou smlouvu a s jejich hlasy na světovém kongresu jsem nemohl počítat. Mimochodem ten se objeví jakmile někdo naváže kontakt se všemi dalšími civilizacemi (nikoliv městskými státy – k tomu níže) a nabízí velkou řadu možností. Jakkoliv tak samotná diplomacie s jednotlivými státy není až tak převratná, tak právě díky kongresu se časem můžete celkem vyřádit. Do té doby není ale diplomacie až tak skvělá (není ale ani vyloženě špatná). Kongres pak, samozřejmě, umožňuje diplomatické vítězství (V první hře mi uteklo o jediný hlas!). Zde se vám vrchovatě vyplatí aliance právě s městskými státy.

Válčení je bravurní. Hexy a jedna jednotka na „dlaždici“ asi pomohly. Ale hlavně zde máme klasický „kámen-nůžky-papír“ systém, díky němuž existují v každé době ideální kombinace a (s výhradou dle terénu) jejich ideální rozestavení. Souhlasím ale, že počítač v tomto případě nepředstavuje moc velkou výzvu. Pokud jste někdy hráli Panzer General (aj.), tak rozhodně nebudete často prohrávat. Doteď nechápu, proč soupeř raději ničí proplouvající barbarské lodě, když má za branami násobně nebezpečnější armádu. Plusové body dávám i za futuristické jednotky (Mech, X-Com pěchota). Naopak zamrzí, že nemůžeme stavět letiště mimo města (stealth bomber nemůže ani na letadlovku a jeho přesun na jiný kontinent tak může vyžadovat založení nového města).

Stran špionáže jsem také celkem spojen. Paradoxně mi stále přijde nejlepší v tomto dvojka (hrál jsem první tři díly, pětku a SMAC/SMAX) a samozřejmě Alpha Centauri s Alien Crossfire datadiskem. Nicméně v kombinaci s existencí neutrálních městských států, jejichž podpora je ve hře celkem zásadní, tato funguje celkem dobře. Vaši agenti tak mohou krást technologie, manipulovat volby v městských státech či bránit vaše vlastní území proti cizím agentům. Pokud je pošlete do „diplomatických služeb“, tak i přináší řadu tajných informací, které je možné využít v diplomacii. Velmi dobře je tak možné si hlídat své největší rivaly. Na druhou stranu jadernou elektrárnu nikomu asi do vzduchu nevyhodíte (jedna z mnoha možností špionáže ve dvojce). Škoda, byla s tím legrace, hlavně když podobné šlo občas úspěšně hodit na jiný stát a sledovat pak, jak si spolu dávají do úst ve válce.

Btw bohužel se opět nevrátily animace divů světa. Obrázky těchto jsou celkem stylové, ale není to prostě ono. Po SMAX a druhé civilizaci vám tohle už bude prostě vždy chybět. Alespoň dobře hudebně jsou ale ty obrázky dokreslovány, takže v posledku je to jen malá nevýhoda.

Jo a právě Alpha Centauri s datadiskem u mě stále vede. :)

Pro: grafika, hratelnost, systém spokojenosti, válčení není příliš penalizováno, diplomacie a špionáž, způsob boje a doplňující se jednotky, různé varianty vítězství, interface, luxusní/strategické suroviny, charakteristiky civilizací, panovníci

Proti: limity ve využití RAM, čekání na počítač při odklepnutí kola, turismus jako ofenzivní kultura, ostatní civilizace pomalu „odpouští“, ve válce hloupý počítač, absence animací divů světa, absence mimoměstských letišť, AI zakládá města všude

+22

Sid Meier's Civilization III

  • PC 70
Máte osvědčený koncept, který nic neztratil na své zábavnosti. Máte tunu nevyzkoušených nápadů a nemáte Sida. Dejte to dohromady a výsledkem je třetí Civilizace.

Klasický komentář zde netřeba. Níže následuje výčet plusů a mínusů.

Plusy:
- Asi nejhezčí civilizace, kterou jsem viděl. I přes trochu jednotvárnou barevnou paletu jde o krásnou hru. Grafika jednotek je skvělá.
- Hudba je (od středověku) dobrá. Trochu jí ztlumte a bude zbytek hry velmi příjemně a nevtíravě dokreslovat.
- Státní hranice určené kulturním vlivem.
- Systém vojenských velitelů a významných osobností. První stackuje jednotky do armád. Druhý urychluje budování staveb (jen s ním můžete urychlit i stavbu divu světa).
- Stále je to Civilizace a koncept je tedy skvělý a nekonečně hratelný. Jedna z mála her, která nehledě na díl hravě obstojí v "testu časem".

Mínusy:
- Pramálo diplomatických a špionážních voleb.
- Smlouvy je třeba dodržovat v Civilizaci neskutečně dlouhých dvacet kol.
- Špionáž se nadto rozjede až pozdě ve hře.
- Nejde kupovat divy světa.
- Absentují animace divů světa.
- Jednotky a budovy se nesmyslně kupují dle režimu (jindy pro dostavbu musíte obětovat část obyvatelstva).
- Zejména ve starověku má velkou výhodu obránce neb opravdu dobrá útočná jednotka není a katapult je zvláště u menších měst k ničemu (nic netrefí). Frustraci násobte u menšího města s City Walls.
- Souboje jsou obecně delší (a těžší) i na nižší obtížnosti.
- Velmi dlouho nebudete mít loď schopnou převozu jednotek.
- Některé jednotky (zejména ty s koly) nesmí do džungle a na hory (pokud na těch není cesta či želenice). Už tak pomalý starověk to ještě více zdržuje.
- Počítač nehorázně cheatuje.
- Obrázky panovníků jsou poměrně nevzhledné.
- Rozlišení nelze změnit ve hře. Je potřeba editovat "ini" soubor v adresáři s hrou. Hodně "oldschool".
- Ve hře není nativní "Earth" mapa tak jako v předchozích díle či v Alphě Centauri (tam jde samozřejmě o různě velké verze této planety). Lépe by se mi hrálo, pokud by tato existovala.
- Nelze si cheatem odkrýt mapu a na začátku hry se tak podívat, kam vás počítač plivnul. V kombinaci s tím, že můžete začínat v naprosto nevhodné lokaci, tohle opravdu pije krev a muže se klidně stát, že budete začínat vícekrát a vždy to po čase vzdáte.
- Vygenerované mapy často stojí za bačkoru (viz výše) a to i pokud si navolíte co nejlepší podmínky.
- V případě absence jezera či řeky můžete vybudovat zavlažování až po vynálezu elektřiny.
- Špatně kontrolovatelné znečištění (po průmyslové revoluci) bude v pozdějších fázích hry zaměstnávat vaše dělníky a tedy i vás.
- Pár věd můžete vynechat, ale systém nejde vysloveně zneužít jako v předchozích dílech (pro mě subjektivní mínus - byl jsem raději, když tahle volba byla na mně)
- Obyvatelstvo se poměrně rychle bouří.
- Pacifikace lokálního obyvatelstva po dobytí města vyžaduje velké investice a několik kol snažení.
- Výzkum je v některých fázích zbytečně pomalý.
- Rozsáhlá korupce vás nutí mít města na jednom kontinentě a dodržování jejich "ideálního počtu" (liší se dle velikosti mapy). Měst na jiném kontinentě doporučuji jen pár. Vždy v dosahu "falešného paláce". V jiném případě jsou taková "přespolní" města jen položkou na vašem seznamu a vše v nich trvá šíleně dlouho.
- Kvůli tomuhle systému vy i počítač v počátečních fázích prostě jen stavíte settlery a nová města, kterými vytyčujete budoucí hranice svého státu (většinou až dokud se nepřiblížíte ve hře pevně stanovenému ideálnímu počtu měst).
- Vzhledem k pravidlům hry počítač často opakovaně narušuje vaše hranice svým settlerem. Každé kolo tak musíte žádat o jeho stažení. Chci vidět toho kliďase, kdo se do pěti deseti kol nenaštve a toho settlera i s jeho případnou eskortou prostě nerubne.
- Počítač kvůli výše uvedenému postaví města i v naprosto nevhodných lokacích. Hlavně aby zabral další území.
- Důležitých surovin je často pomálu a jsou mimo vás kontinent. Následně dobýváte města, kde stejně kvůli korupci nikdy nic pořádného nepostavíte, jen abyste tu či onu surovinu měli.
- Oproti "kompletce" minulého dílu málo zajímavých kampaní od autorů.
- Traity národů jsou velmi špatně vybalancované a tedy kontraproduktivní.


Tenhle díl prostě za to nestojí. Po zábavné Civilizaci se podívejte jinde. Za mě skoro ideální Alpha Centauri s datadiskem Alien Crossfire. Z mnoha výše uvedených nevýhod je patrné, jak moc hra podporuje mírové civilizace na úkor dobyvatelů. Tohle má být ale jen a jen volba hráče a žádná civka by jej neměla k tomu či onomu přespříliš tlačit.
+22

Life Is Strange - Episode 5: Polarized

  • PC 90
Tak a je hotovo. Byla to skvělá jízda. V poslední epizodě konečně kulminují všechny zápletky. Stojím si i za tím, že jednou z nich byla nevinnost (koneckonců i Jefferson po ní šel) a její ztráta. Od thrilleru minulé epizody zde často přecházíme k horroru. Hráč RPG ve mně může být asi trochu zklamán, že vlastně všechny ty volby přišly trochu vniveč. Ale konec je emotivní a smysluplný a tedy dobře mi tak, že mě tady hra vlastně převezla. Celkem i chápu, proč po tomhle scénáři Square Enix skočil. Nedobrovolná bondage náctiletých studentek určitě měla minimálně v Japonsku prodeje zajištěné předem. :)

Nevýhodou může opětovně být, že některé části jsou zbytečně zdlouhavé. Hlavně k závěru se toho kupí moc a byť konec samotný je výborný, tak jsem na něj prostě neměl čekat tak dlouho. Rovněž tak se objevil mírný bug, kdy Max při některých dialozích nehýbala pusou.

Celkově mi bylo ctí provést Max její cestou za dospělostí a odpovědností. Už měla na čase. Občasná hluchá místa "středoškolského seriálu" také odpustím. Prostě parádní série, která skvěle graduje. Dontnod Entertainment vykradli co mohli. Ale umět to nakombinovat do smysluplného celku je stále umění. Jen... Asi bych si to užil ještě o něco více, kdybych nebyl "přechytralý" z filmů a jiných adventur. I tak mě ale hra občas dokázala pěkně převézt. Ale můj adventurní top asi zůstane u "The Longest Journey". Pokud tu a jiné adventury (cca do roku 2005) neznáte a Butterfly Effect jste neviděli, tak směle do téhle série, která bude nepochybně patřit mezi vaše nejoblíbenější. Pokud znáte, tak stále jasně doporučuji k zahrání. Už jste hráli originálnější hry, ale vrátit se občas ve vaší hráčské kariéře o nějakých patnáct (a více let) zpět určitě neuškodí. Hlavně, když je to takhle dobře řemeslně provedeno.
+29

Life Is Strange - Episode 4: Dark Room

  • PC 90
Čtvrtý díl série patří rozhodně mezi to nejlepší, co jsem mezi adventurami viděl. Důraz je opětovně kladen na butterfly effect, kdy zejména v první části řešíte postižení a případnou eutanazii Chloe. Tohle obtížné rozhodnutí snad bylo jen trochu zbytečně "zjemněno" jistotou, že Max následně zase skočí zpět do minulosti.

Následně dojde na trochu detektivku (ale nečekejte nic obtížného) volně přecházející v brilantní thriller. Čtyřka už není snad v žádné situaci blbounká a byť si i nadále ve velkém vypůjčuje zápletky z jiných adventur (díky hraní Post Mortem a Still Life mě koneckonců napadl onen hlavní padouch) i filmů, tak vše kombinuje opravdu mistrně. Až tak, že je mi to vlastně úplně šumák.

Série je mezi nejlépe hodnocenými moderními adventurami a chápu už proč. I přes občasná zaškobrtnutí je tohle jasné adventurní nebe. Jsem upřímně a mile překvapen.
+22

Life Is Strange - Episode 3: Chaos Theory

  • PC 80
Třetí kapitola se velmi pomalu rozjíždí. Koupání holčin v bazénu či společné válení se na postýlce (Dokonce je i posléze možnost, aby si děvčata dala pusu!) mi přišlo jako umělé natahování herní doby. A i tak trochu v souladu s tím, co jsem psal v předchozích komentech.

Ovšem full Butterfly Effect závěr byl výborný a očekávám, že se další kapitola alespoň ze začátku poveze ve stejném duchu. Jen se až trochu bojím, aby se i zde autoři nenechali příliš inspirovat koncem uvedeného filmu, kdy se hlavní hrdina rozhodl smáznout všechny předchozí volby a jet život tak nějak od začátku. Všechna ta takřka RPG rozhodnutí by bylo škoda zahodit. Na druhou stranu byť si LIS opravdu dost vypůjčuje odjinud, tak ještě ani jednou nebylo zakomponování uvedeného provedeno jakkoliv lacině.

Nu, ve čtvrté kapitole se také zase musíme vrátit k tomu, co se stalo s Kate a Rachel. Snad se to v těch časových hrátkách neztratí.

P. S. Ale je to vlastně jedno. Kytka žije! :)
+21

Life Is Strange - Episode 2: Out of Time

  • PC 80
Druhá kapitola je po většinu doby utahanější než první díl. Vyrazíte na snídani, sestřelit pár lahví na smeťák (jejich hledání mě upřímně nebavilo) a nakonec zpět do školy na přednášku. Teprve v posledních minutách graduje jedna z prozatímních dějových linií.

Overpowered schopnost hlavní hrdinky zde hraje malou roli a v hlavní scéně dílu ji ani nemůžete využít. Můj tip na hlavního "zlouna" mi zatím také moc nevychází (Navíc udělal co vlastně?). I tak jsem na něj pokus (tohle vyšlo) o sebevraždu Kate hodil. Ale spíše páč mi to přišlo jako nejbezpečnější varianta. I kdyby mi tip na něj nakonec vyšel, tak palec nahoru, jak mě hra znejišťuje.

Každopádně jak to člověk hraje po sobě, tak má nespornou výhodu, neb si důležité info z minulé kapitoly pamatuji. Prostoje několika měsíců by asi měly za následek horší "výsledky".

P. S. Kytka zachráněna! Vlastně jsem tím dosáhl dobrého konce. Čert vem Kate, Rachel a vlastně celou Arcadii Bay. :)
+23

Life Is Strange - Episode 1: Chrysalis

  • PC 80
Hurá, letos také dohraji alespoň jednu hru! První epizoda je celkem klasická adventura, která se úplně nestydí za své inspirace jinde v žánru (Max je charakterem dost podobná April z TLJ) i mimo něj (Butterfly Effect). Grafikou mě hra nenadchla, ale ani neurazila. Použité "ztvárnění" je dobrý způsob, jak udržet nároky na hardware na poměrně rozumné úrovni.

Téma mládeže na umělecké škole (zase podoba s TLJ) mě také až tak nenadchlo. Nadto od dohrání Post Mortem a Still Life mi jsou umělci v adventurách dosti podezřelí. :) Trochu budu do dalších dílů (které určitě koupím) doufat, že se nepotvrdí mé podezření na hlavního prevíta (pro které ale zatím nemám žádné podklady), páč jinak by té inspirace od dřívějších zástupců žánru bylo až moc.

Max (hlavní hrdinka) je ale sympatická. Onen tradiční geek, který se objevuje dnes a denně ve filmech a často i v dalších adventurách. Na moc nezkažených srdcí to ale ve hře nevypadá. Celé dílo se nese tak trochu v takové nostalgii (po ztrátě dětské nevinnosti?), navíc s padnoucí pěknou hudbou.

Každopádně moc příjemná adventura. Trochu mě obtěžuje nutnost "checkpointů", ale vzhledem k vracení času to asi jinak nejde. I pokud vše prošmejdíte, tak by hrací doba určitě neměla překročit deset hodin. Závěrečné "zhodnocení" mě btw i trochu pobavilo. Ještě žádná hra mi nevyčetla, že jsem zapomněl zalít kytku. :)

A je to na steamu zadara (další epizody už ale musíte koupit)!
+31

Baldur's Gate II: Enhanced Edition

  • PC 50
Beamdog se u BG2 pustil do vylepšování něčeho, co vlastně vylepšit vůbec nepotřebovalo. Koneckonců hratelnost dvojky spolu s přístupem k pravidlům ADnD byly spíše takovým očividným "cílem", ke kterému se Beamdog snažil přiblížit v úpravách dílu prvního i v Icewind Dale. Alespoň se mi tak zdá.

Pár změn však vskutku není k zahození. Zoom se třebas hodí a podobně přibylo i několik nových nastavení, byť tyto jsem nevyužíval (story mod - haha). Grafická úprava interface údajně schytávala kritiku, což osobně moc nechápu, neb je podle mého poměrně v souladu s původní verzí. Přibyly i nové kity, což se také hodí. Neverwinter Nights 2 z toho tedy i tak neuděláte (i kvůli jiné verzi pravidel Dungeons & Dragons), ale možností při tvorbě postavy málo není. Nicméně tohle vylepšují mody i bez Beamdogu.

Bohužel vše ostatní, na co v Beamdog šáhli, také vysloveně podělali. Zaseknutí postav o sebe bylo nově "rozšířeno" o daleko horší zaseknutí "do sebe" (dvě i tři postavy tak zabírají jedno "políčko"), kdy trvá třebas minutu snažení je od sebe oddělit. Opakovaně se mi také stávalo, že NPC na obrazovce zcela zmizely. Vyřešil to load. Občas ani ten nebyl potřeba, neboť se většinou jednalo o příběhová NPC, která i během své "neviditelnosti" vykonala své naskriptované úkoly a vše tak v pohodě pokračovalo.

Nová NPC jsou v pravdě příšernost sama. Dorna jsem potkal v Temple District, kde mi nabídl, ať s ním jdu vymlátit budovu Řádu. Hrál jsem za neutrálně dobrého válečníka, pročež rozhovor rychle vygradoval v násilí a Dorn samozřejmě nepřežil. Jaké bylo moje překvapení, když dalšího dne stál zase na tom samém místě a nepochybně nadále plánoval svůj velkolepý útok na sídlo paladinů, přičemž po svačině možná přibere i chrám Helma a Lathandera. Kladu si až otázku, zda ta jelita v Beamdogu vůbec chápou, že dostali svět, v jehož kulisách mohou sehrát své role. Nicméně rozhodně se od nich nechce, aby kulisy bořili v rámci své retardované a naivní představy, jak se má chovat "zlé" NPC. Ostatně druhé zlé NPC - Hexxat - nebude pravděpodobně tolik odlišné. Beamdog jím do značné míry zkopíroval Weimerův NPC mod Valen. Ten stál mimochodem také vždy za houby (pokud pominu powergaming hledisko).

Pokud se chcete radovat, že "dobrá a neutrální" NPC budou lepší, tak musím zklamat. Zcela v souladu s autorskou impotencí tvůrců většiny NPC modů jsou i tyto postavy prostě děsně a nejvíc důležité. Váš Charname se tak stane panákem v jejich ději, místo toho, aby oni sloužili v tom jeho. Jejich questy jsou zabugované. Často trpělivě čekáte, až se spustí skripty. A třebas velmi násilně zakompované NPC typu Szass Tam dokouzlí své ochrany. Pokud nepočkáte, hra se bugne. Pokud něco uděláte mimo pořadí v rámci Rasaadova questu, hra se bugne (v Shadow Plane jsem tak třebas nemohl kliknout na portál zpět). Questy nových NPC, možná s výjimkou Rasaadova Dark Moon chrámu, stojí za starou bačkoru. Nová grafika se absolutně nehodí k původní. Je to takové plastikové cosi na úrovni Arcanum. Portréty nových NPC nesedí do hry. Co hůře i jejich dabing je šejdrem. To je sakra takový problém srovnat hlasitost na úroveň základní hry a nahrávat na profesionální zařízení a ne na mobil? Konečně pak, a zde se mohu lišit od jiných, jsou nové charaktery absolutně a totálně nezajímavé. Podobně u setkání se Szass Tamem jsem usínal. Tak důležité NPC ve světě Forgotten Realms a nic z toho. Hlavně že musíte všechny nové a k uzoufání nudné družníky tahat přes SoA i ToB, neboť jejich questy prochází oběma. Ale to už se vracím k uvedenému a tedy úchylné potřebě autorů i mnoha NPC modů, aby to zrovna bez toho jimi vytvořeného zázraku nešlo.

Ještě pak poznámka k novému povolání - tedy k Shamanovi. Určitě si za něj zahrajte. A nezapomeňte se těšit na jeho zbrusu nový stronghold! Žádný nemá. Ani žádný vlastní quest. Prostě nic. Ani nejde dual classnout ani není v multiclassu, aby se tahle nevýhoda dala obejít. Ve zkratce bych očekával, že pokud už vylepšuji něco, co není rozbité, tak to nedokurvím jako Beamdog. Děkuji a nebylo mi potěšením. Na druhou stranu... Pokud nový obsah vynecháte, tak víceméně máte BG2 s, hmmm, Widescreen modem. V Beamdogu se určitě smáli celou cestu do banky, jelikož si kupujete starý dobrý Baldurs Gate II s novým tragicky špatným obsahem.

Standardně si poslední roky dělám koncept komentáře a pak to sepisuji a upravuji. Tohle mi za to nestojí. Jen jsem tak vyblil "content", podobně jako jej Beamdog nablil do legendy žánru.

Hodnocení dávám mezi nulou (za nový obsah) a stovkou (obsah původní hry). Celkově tedy pade.

Pro: BG 2 se zoomem

Proti: Vše ostatní, co Beamdog přidal

+36

Torment: Tides of Numenera

  • PC 80
Numenera nakonec vyšla ze spektra možných výsledků jako docela slušná hra. Jejím neodpustitelným hříchem je míra vzhlížení k duchovnímu (a částečně stejnojmennému) předchůdci, jehož kvalit nemohla nikdy dosáhnout a neměla se o to ani pokoušet.

Co už bylo v Planescapu na hranici snesitelnosti, Numenera přivádí do extrému. Košaté dialogy původní hry jsou zde vystupňovány v absolutní grafomanii, jež se mimo jiné vyznačuje rychlým ukončováním menších zápletek, které nemají souvislost s hlavním dějem a které tak často zbytečně čtete, jelikož si je stejně záhy nebudete pamatovat. Kvalita dialogů i družníků je bohužel kolísavá. Z NPC kvalitativně značně vystupuje Rhin (a částečně i Matkina). První má výhodu ve svém autorovi (spisovatel Patrick Rothfuss), druhá pak ve své těsné vazbě na hlavní dějovou linii. Mírné zklamání pro mě tedy představovali ostatní družníci, byť je těžké popřít, že stále překonávají většinu svých konkurentů z jiných RPG. Nechci se pak dotknout autorů, ale po té sérii rozehraných krátkodobých i déledobých témat bych očekával i silnější hlavní dějovou linii. Není špatná, ale měla být tím, co tohle RPG táhne. Alespoň jsem tak doufal. Sorrow je trochu slabý a nedotažený antagonista. Podobně mnoho odštěpků po cestě mohlo mít přece jen trochu propracovanější motivaci a osobnost.

Autorům podobně nelze upřít, že si dali záležet na grafice i "architektuře". Silně doporučuji nastavit DSR na 4K rozlišení (pokud to nemáte nativně), neb jej většina počítačů utáhne a je škoda neužít si hru ve víceméně nejlepší dostupné kvalitě (rozlišení nastavte před spuštěním hry a následně i ve hře; ve windows pak spusťte a následně minimalizujte lupu, abyste zmenšili jinak obří kurzor myši). Podobně má hra kvalitní a dobře padnoucí hudbu. Pochválit bych mohl i dabing. Bohužel Numenera jím disponuje jen opravdu výjimečně. Z družníků je nejčastěji ozvučena, nepřekvapivě (Rothfuss si holt může klást podmínky), Rhin. Právě absence dabingu u takto ukecané hry strašlivě zamrzí a přiznám se, že jsem občasně toužil po knižním vydání Numenery, neb o víkendových nocích se mi už opravdu nechtělo číst kvanta textu (nadto často zbytečného) z monitoru. Podobně bych i ocenil portréty aktérů diskuzí, které by přece jen více vtáhly do děje. Moc jsem pak nechápal provedení funkce TAB, kdy mi grafické znázornění popisků postav zakrývalo výhled. V tomto případě bych určitě napříště ocenil funkčnost před zbytečnou "krásou". Naopak chválím, že jsem za celou hru potkal jediný bug, který vyřešil hned první load.

Podobně i kvituji s povděkem, že de facto nebylo nutné bojovat. Pravděpodobně jsem absolvoval tak do deseti až dvaceti soubojů za celou hru. Ze začátku byly pro mého intelektuálně zaměřeného Posledního Odštěpka trochu problematické, později jsem si mohl ve hře dělat, co jsem chtěl, neb jsem měl nejlepší výbavu u sebe i ostatních (a bez potíží jsem tak mohl mít v partě i jinak slabou Rhin) a k tomu hafo mocných cyphers. Do statů jsem od jisté doby neinvestoval a i tak jsem měl dohromady asi 57 bodů (asi dvakrát více než můj nejlepší družník) při maximální dosažené „úrovni“ (Tier 6). Můj poslední Odštěpek tak mohl procházet hru z velké části beze spánku, což mi zjednodušovalo plnění questů, jež byly (do jisté míry) omezeny časově. Chvíli jsem se cítil naštván, že souboje ke konci přibývají, ale i tak byly jednoduché a povětšinou šlo v jejich průběhu ukecat jejich účastníky, aby se přidali na vaši stranu. Nic tak nebyl problém a opravdu nehrozila nějaká forma grindu.

Numenera je prostě a jednoduše dobré RPG, které ale mělo jít více vlastní cestou. Když už pak nebylo na kompletní dabing, tak se dalo problém šikovně obejít. Hru klidně mohli namluvit dva lidé (muž a žena), kteří by se střídali dle potřeby. Vzhledem k určité podobnosti Numenery s audioknihami by to asi bylo elegantní řešení. Oceňuji pak celkem slušný "textový" závěr, byť zároveň dodám, že vzhledem k tomuto jednoduchému pojetí šlo i pár písmenek přidat. Numeneru však k zahrání doporučuji, určitě za vyzkoušení stojí. Uděláte chybu, pokud ji minete. Za mě jde o další potencionální RPG "hit" (spolu s Neverwinter Nights 2 či Jade Empire), který sice nemusí sednout každému (viz hodnocení), ale poměrně dost hráčů si jej zamiluje.

Pro: Rhin a Matkina, často i dobré menší příběhy a dialogy, grafika, architektura, hudba, Bloom, de facto bez bugů

Proti: kopírování vzoru, grafomanie, rychlé ukončování menších zápletek, kolísavá kvalita dialogů a NPC, z velké části absence dabingu a portrétů, slabší hlavní dějová linie, mizerně provedené zvýraznění aktivních postav a předmětů

+33

Forza Horizon 3

  • PC 70
FH3 je open world závoděním s vyplývajícími výhodami a občas i logickým neduhy. Grafika je solidní, byť mi přijde, že cca od roku 2011 už pokrok v závodních simulátorech není nějak velký. Auta v FH3 však vypadají parádně a interiéry jsou také solidní, byť ne vždy úplně věrné originálu.

Výhodou je množství krásných aut a možnost vzít je do volné krajiny (mé nejoblíbenější jsou Aventador/Huracán, poslední Mazda MX5/Miata či starší Jaguary a Aston Martiny). Trochu stupidní je dokupovaní dalších možných aut za peníze (byť u Aventadoru z VIP členství jsem podlehl). Ten sportovní Bentley koncept se mi ale líbí a třebas jej tedy v rámci car passu ve slevě někdy v budoucnu koupím. Trochu nastřelené jsou ale i ceny (v in-game měně) za některá auta, která vám i po konci hry vysají celý váš účet (ceny dvě nebo i šest mega).

Závodění samotné je jen docela zábavné. Absence propracované kampaně z toho trochu dělá TES s auty. Vadí mi ingame klony dalších hráčů, jejich auta zprzněná omalovánkami a hnusnými nálepkami. A zejména mi vadí civět na jejich hloupá in-game jména. Raději bych příběhovou kampaň ve stylu třebas FaF s jasně vymezeným rivalem/padouchem. A třebas tuning původní rázovitá auta dosti vyrovná, takže se na trati sejdou v podstatě stejné vozy. Bez tuningu nemáte ale moc šancí na úspěch.

Docela vtipné btw je, že zatímco se v závodech musíte vejít do čekpointů, tak při získávání klonu jiného hráče do vašeho "týmu" stačí zamířit do krajiny za cílem. Od jisté doby je to ale ztráta času, neb mi hra nabízí samé nízkoúrovňové postavy. Podobně většina "výzev" je trochu otravná (a pletou se v nich klony dalších hráčů). Rychlostní limity prolomíte metodou pokus/omyl. Driftování mě nebaví a nejhorší jsou bucket výzvy, které jsou dobré jen opravdu výjimečně. Vše uvedené spolu s různými skrytými bonusy na mapě, starými auty ve stodolách atp. lze shrnout tím, že FH3 nabízí jako open world spoustu možností, které však nikdy nejsou opravdu skvělé. Hře prostě chybí silná kampaň (ta ve hře přítomná je jen ucházející) a klony ostatních reálných hráčů jsou opravdu ohavný nápad. Přesto jsem rád provětral Lambo na australských okreskách. ;)

Pro: Široký výběr krásných aut a možnost vzít je do volné krajiny, možnost upravit si vlastní vůz i jeho značku, solidní grafika i ozvučení, výhody open worldu.

Proti: Chybí skutečně poutavá kampaň s jasně vymezenými příběhovými soupeři. Výzvy, závody atp. jsou po čase na jedno brdo, nevýhody open worldu.

+12

Mass Effect 3: Citadel

  • PC 90
Citadelou se ME 3 mírně shazuje, aby dodala Šeprdovi a celému příběhu lidský rozměr. Podle mého názoru je to absolutně trefné a něco takového bylo skoro nutností, neb jinak by byl hlavní hrdina jen dalším panákem, na kterém vám vlastně tak moc nesejde. Doporučuji hrát toto DLC (resp. uspořádat párty) před odletem na základnu Illusive Mana, neb se prostě nejvíc hodí ke konci hry.

Prvotní dějová linie není zlá. Není to ale také úplné terno. Návštěva "muzea" vám v rychlosti připomene hlavní události universa, nic moc objevného se při tom ale nedozvíte. Nicméně do vašeho snažení se zapojí minulí i současní členové posádky a v interakcích poprvé nastřelí, jak moc je pro ně Šeprd důležitý a kolik lidí dokázal ovlivnit. Po závěrečném souboji dojde i na poučení, že jedinec sám není nic právě bez svých blízkých.

Pozdější postupná příprava párty je pěkná, jen je toho potkávání se trochu moc a je za hranicí citového vydírání (které pak vzhledem k hustotě scén logicky úplně nefunguje). Zde naopak doporučuji rozházet si jej do celého děje ME 3 (tuším od osvobození Citadely, kdy se DLC zpřístupní). Třebas Jokerův příběh byl fakt terno. Velmi dobrá ale byla i scénka s Javikem, Gruntem či Wrexem.

Samotná párty je také fajn. Nicméně celé DLC nabývá vrcholu vlastně až s jejím koncem, kdy se posádka vrací na Normandii. Přesně od tohoto momentu už jsem až do konce hry žil s tím, že se Šeprd v podstatě loučil se svými blízkými a já jej nezadržitelně vedu k jisté, snad alespoň hrdinské, smrti. Seriózně jsem měl pocit strachu, jako bych sám té jeho zkoušce čelil, a třebas zpět na Zemi se mi vlastně moc nechtělo. Jen dvě hry mi zatím nabídli podobně vynikající rozloučení s hlavním hrdinou - Planescape a třetí Witcher.

Rozhodně nejdůležitější DLC ke trojce a zároveň jeden z nejlepších DLC/datadisků jaký jsem kdy hrál. V podstatě nemá smysl bez něj ME 3 projet.

A nakonec foto z párty!

Pro: Šeprd je člověk!

Proti: Možná až moc cituplné a bůh ví čeho ještě plné (Red Dwarf btw slavil 30 let) :)

+12

Mass Effect 3: From Ashes

  • PC 70
Nejlepší renegade parťák celé trilogie. Cynický, krutý a přesvědčivý. Kdyby celá jeho civilizace nešla do kelu, tak by byl ještě přesvědčivější. Krom snahy podojit fanoušky však nechápu, proč nebyl už v základní hře, neb je zcela integrální součástí vaší posádky.

Trochu veselé je, že se válí na Eden Prime jen kousek od startovní pozice. A po těch pár soubojích s Psohlavci náhle dostanete NPC, které vám přinese velmi zajímavý vhled do kultury a dějin Protheanů a rovněž přehršle analogií se současným "cyklem".

Od začátku do konce tedy skvělý člen vaší posádky. Ani byste bývali nepoznali, že není součástí původní hry. Proč asi? :)

Pro: výborné NPC

Proti: Vytržen z původní hry

+24

Mass Effect 3: Omega

  • PC 70
Omega není špatné DLC, jen je v rámci všech příběhových ke trojce nejhorší. Gró hraní jsou souboje, které jsou nicméně solidně dávkované. Osvěžující jsou však dialogy Arie a Nyreen, kterými jsou akční pasáže prokládány. Animátory proslovu Arie k obyvatelům Omegy by však měli bez milosti postavit ke zdi a zastřelit. Něco tak děsivě špatného jsem dlouho neviděl. Arie se škube a teleportuje. Rovněž její dabing je mimo. "Trinity" je mizerná volba pro charismatickou a hlasitou šéfku podsvětí (což v případě Omegy zahrnuje celou stanici).

Generál Petrovsky vypadal jako dobrá volba pro hlavního záporáka. Jen moc nechápu, že jej nešlo ukecat. V rámci děje je nastřelen jako NPC s určitým kodexem cti. Navíc sám byl Cerberem podveden, když nevěděl, že Adjutanti jsou jejich projektem. V závěrečném souboji je však proti vám bez skrupulí použije, ač už ví, že jsou dílem naprosto děsivých experimentů.

V posledku je tak Omega trochu zbytečným DLC. Jeho nikdy neopravená cutscéna s projevem Arie ukazuje, jak moc si Bioware váží hráčů trilogie.

P. S. Jo a když už do kajuty dostanu šachy, tak chci taky mít možnost si je zahrát. :)

Pro: Atmosféra, dialogy Nyreen a Arie

Proti: Přemíra soubojů, projev Arie (a její dabing), bez boss fightu

+12

Mass Effect 3: Leviathan

  • PC 80
Leviathan je zase takové trochu jiné DLC. Grafika je o fous lepší než v základní hře a nechybí adventurně-detektivní pasáže. Byť ve velmi elementárním provedení. Bohužel se nevyhnete ani poměrně nudné akční části na planetě Namakli (alespoň jsou tam ale ty malby na skalách).

Samotné setkání s Leviathanem je nejlepší částí DLC. Jen lituji, že se hra na chvíli přepla do ohavné 720p animace. Vše šlo vyřešit in game sekvencí, neboť ty vypadají logicky lépe. Animace tu byla vyloženě pěst na oko, když se v nejnapínavějším okamžiku přeruší nástup Leviathana, který měl do té doby, od objevení prvních bublinek, opravdu grády.

Oceňuji možnost konečně si za paragona vyzkoušet Domination. Což je s Reave asi nejlepší biotická dovednost. Jen škoda, že její naučení se nepomůže třebas ke konci při setkání s Illusive Manem, když vás donutí střelit Andersona. Byla by paráda, kdyby se v dialogu naskytla s použitím Domination naopak možnost zvrátit jeho pokus vás ovládnout a donutit jej, aby se střelil do té palice sám hned ze začátku.

Smůla je také pramalý vliv DLC na zbytek hry. Včetně bohužel závěrečného dialogu, kdy Leviathan přidává toliko pár nevýznamných vět. Celkově ale jedno z nej DLC v rámci série. Tohle budu používat jako mem. :)

Pro: grafika, poměrně pestrý gameplay, Leviathan

Proti: pramalý vliv na zbytek hry, nudná akční pasáž

+18

Mass Effect 3

  • PC 90
Následují spoilery. Pokud jste Mass Effect sérii nedohráli, tak doporučuji komentář nečíst. Dohráno se všemi DLC.


All wars have casualties… Commander Shepard truly knew the meaning of sacrifice.

Komandér Šeprd se znovu vrací, aby konečně naplnil potenciál svůj i celé série. Neskutečná hrozba v podobě Reaperů, kteří děsivým a drastickým způsobem zničili tolik předchozích civilizací, je zde. Samozřejmě politici na jeho slova nedali a místo rozsáhlých příprav jej uvrhli kvůli naprosté maličkosti (totální genocida sluneční soustavy Batarianů) do „domácího vězení“. Vím, taky mi teď ty zarachy v dětství přijdou nespravedlivé…

Po vpádu Reaperů na převážně neškodný domovský svět Šeprda přichází jeho velká chvíle, kdy… zdrhne (Brave, brave Sir Robin!). Naštěstí jakožto absolutní paragon galaxie (až na tu drobnou genocidu výše) se může spolehnout na pomoc Rady Citadely, kterou koneckonců pomohl zachránit a které vícekrát prokázal, že si zaslouží jejich absolutní důvěru. Anebo ne… Tváří v tvář nepředstavitelně mocnému nepříteli je to každý sám za sebe a před Šeprdem leží mamutí úkol znesvářené civilizace spojit v jednu mocnou alianci, která ovšem i tak bude mít jen malou naději na úspěch.

Třetí díl velmi umně představil atmosféru nastupující totální války. V Citadele, centru ohromné galaxie, jsou problémy zapadlé Země nejdříve jen pouhou ozvěnou budoucích strastí. Strašlivá síla Reaperů je přece jen příliš nepředstavitelná a těžko uchopitelná… Každý má však někde vzadu v hlavě malé místo absolutní paniky, o níž ví, že se jí jednou bude muset postavit. Postupně přijímá realitu pravděpodobného hrozivého a bolestivého konce s tím, jak se hromadí zprávy o „sklizni“ jednotlivých planet, lidé vzdálení i blízcí jsou posíláni na fronty po celé galaxii a na Citadele přibývá zubožených a vyděšených uprchlíků i traumatizovaných raněných vojáků, kteří nakonec v nemocnicích leží všude po zemi, neboť je už prostě není kam dávat. Atmosféra postupující beznaděje dělá ze třetího Mass Effectu skutečně výjimečnou hru.

Tolik snad úvodem. Poslední díl konečně nabízí propracovanost hodnou bývalé slávy Bioware. War Assets jsou výborným nápadem a těšil jsem se z každé nové posily, která trochu mírnila pocit viny, kdy Šeprd stavbou mocné flotily obětovává jeden svět za druhým (podobně jako v předchozím „cyklu“ Protheani). Z většiny zmizely příšerně otravné minihry v podobě hackování. Skenování planet a galaxií je nově o dost zábavnější, byť je docela veselé, že někde jen tak najdete povalující se voluský křižník či dokonce jednu celou Turianskou flotilu.

Mass Effect 3 je bohat na momenty, které Bioware bez debat umí… Pokud se snaží. A tak poprvé mohu říci, že parťáci jsou (z většiny) opravdu propracovaní, mají skutečné a uvěřitelné osobnosti a nabídnou nejeden moment, díky kterému vám přirostou k srdci. Garrus dostál svému potenciálu, stane se vaším nejvěrnějším společníkem a opakovaně nabídne vlastní hledisko plné moudrosti i milého humoru. Joker, i díky bezvadné EDI, zase dostojí své přezdívce a představuje tak hlavní „comic relief“ jinak temné hry. EDI samotná je pak v rámci drobného klišé onou laškující AI, o níž sní každý adolescentní geek. Javik (From Ashes DLC) představuje zlomenou aroganci kdysi mocných Protheanů, dále ale sebevědomě pálí jednu přesvědčivou renegade radu za druhou. Byť asi víte, že to nebude vzhledem k osudu jeho civilizace úplně příklad hodný následování.

Vega na mě už udělal citelně menší dojem. S Cortézem jsou za mě spíše jen doplňkem jinak výborné posádky. Nicméně také měl své „kouzlo“ a v každém vojáckém RPG by asi podobný „charakter“ měl být. U Tali je mrzuté, že ji dostanete až poměrně pozdě ve hře, kdy už mi na menu zbývalo jen pár vedlejších misí. Pokud to ale šlo, tak jsem ji spolu s Liarou bral de facto všude, neb s ní a Garrusem patří mezi hlavní charaktery série. Její dětštější povaha mi nikdy nepřišla otravná (oproti třebas Aerie v BG2) a obrana její mírné naivity tak trochu odráží Šeprdův úkol záchrany celé galaxie.

Samantha Traynor je výborným doplňkem posádky a spolu s Jokerem obstarává na Normandii (které mimochodem modrá sluší) hlavní díl vtipných hlášek. Její výstupy s kartáčkem jsou nezapomenutelné. Stran Ashley… Asi byla nejméně propracovanou členkou party vůbec. Trochu lituji, že jsem ji zvolil v jedničce místo Kaidana. Ten mi tehdy připadal takový nijaký (nadto díky Bioware debilitě ve trojce o dvě hodnosti převyšuje Šeprda). Nicméně ve trojce hrají oba logicky obdobnou roli a je tak pravděpodobné, že jsou i oba srovnatelně otravní. U Ashley je to ovšem ještě znásobeno mírnými fašounskými inklinacemi a v rámci posádky třetího dílu jsem ji měl určitě nejméně rád.

Stran romancí… Je to asi lepší. Liara je rozhodně dospělá osobnost. Milá, moudrá, starající se a zároveň silná (i díky postavení Shadow Brokera). Skvělá opora hlavního hrdiny. Jen mi přišlo malinko otravné, kolikrát jsem musel vztah potvrzovat (na Marsu, Normandii, Citadele, v DLC), přičemž po prožitých událostech si mohla to neustálé nabízení „přátelství“ ušetřit. V hlavních momentech třetího dílu se nicméně osvědčila, pomohla je zdůraznit a poskytla emocionální útěchu Šeprdovi, který (alespoň v mé hře) nevyhnutelně směřoval ke svému hrdinnému i smutnému konci.

Ke kladům hry patří v rámci série asi nejlépe provedená Citadela a vlastně i galaxie celkově, kdy se podíváte na domovské světy všech hlavních civilizací. Třetí díl rovněž dohromady sváže všechna NPC, která jste potkali v minulých dílech, čímž je zdůrazněna úloha Šeprda jakožto hrdiny epického příběhu. Byla radost je potkávat a i s jejich přispěním máte pocit vývoje vašeho snažení i celého děje hry.

Nyní konečně k chybám, kterých není zrovna málo. Většina vedlejších misí je poměrně krátká a naneštěstí je jejich středobodem v drtivé většině boj, který má de facto úplnou podobu FPS. Nejde o můj šálek kávy (žánr) a nedovedu jej tak plně ocenit. Vyloženě jsem se u nich však nenudil, jen mi přece jen ředily jinak intenzivní zážitek ze hry.

Ohrazuji se i proti GUI, kdy se ovládací panely nezvětšují od prehistorického rozlišení 1280x720 a v QHD tak musíte během soubojů obtížně naklikávat malé ikony jednotlivých dovedností. Obdobně mně přišlo jako trochu zbytečný kopanec snížení citlivost na aktivní předměty, která vás nutí nejen šmejdit každým koutem, ale ještě v něm udělat tři sta šedesáti stupňové kolečko. Občas se také objevily chyby v samotných cutscénách, kdy jednotlivé postavy otáčely krkem do nepřirozených poloh, z nichž mě samotného chytala křeč. Rovněž jako zbytečný kopanec beru nepropracovaný deník, který přišel o možnost zobrazit postup v rámci jednotlivých úkolů. Nevím také, co se stalo animátorům, když je občas pohyb Šeprda oproti minulým dílům dosti podivný. Zejména beze zbroje sprintuje jak kačer. Obdobnou animaci jsem btw viděl na videích v Andromedě. Dobytí Citadely a její přesun k Zemi měl být vyřešen animací. Animace samotné mají rozlišení toliko 720p. Rovněž otravný byl rentgen na Normandii, který mě zdržoval, když jsem si chtěl prohlédnout aktuální postup ve War Assets. Dále ME 3 se se zapnutým Originem poměrně pomalu spouští a to logicky nehledě na to, zda máte či nemáte SSD. Ještě to zhoršuje připojování se na EA servery poté, co se dostanete do hlavního menu hry.

Objevilo se i několik dalších bugů. Namátkou se nepřipíší některé body do War Assets při paragon cestě v úkolech Arie (jmenovitě Blue Suns gang). Hra se nicméně alespoň v rámci děje tváří, že jste jejich pomoc získali a těch pár bodů nehraje moc roli. Nakonec vícekrát se mi Šeprd na můstku sekl, když jsem se bavil s Jokerem a EDI. Musel jsem tak loadovat, neb se mohl maximálně otáčet na místě.

Úplně debilní mi pak přišlo použití autosavu po konci hry (od jisté doby není možné, aby hráč sám savoval). Ten vám úspěšně přehraje autosave předchozí a pokud chcete vidět další konce, musíte znova projít úsek od vstupu do Citadely, přes plížení se k Andersonovi a dialog s Illusive Manem a posléze i Catalystem (samozřejmě nejdou odklikat). Překvapilo mě, že EA nenabízely nápravu formou placeného DLC. V základu pak ani nefunguje nakopírování autosavu jinam a jeho následné použití, neb po spuštění hry se save přehraje posledními savy z cloudu Originu. Je tak nutné ještě vypnout synchronizaci. Včera jsem kvůli tomu vážně uvažoval, že za to hře snížím hodnocení.

Třetí Mass Effect je za mě skvělou hrou. Delší dobu jsem bilancoval, kam jej zařadím v rámci svého žebříčku her i top RPG. Nakonec jsem se rozhodl, že nemohu opominout celkovou propracovanost posledního dílu, kdy jsem měl konečně po mnoha letech pocit, že Bioware svou práci neodflákly. Je z toho tedy zasloužené čtvrté místo hned po trojici titánů Planescape: Torment, Witcher 3 a Baldur's Gate 2. Překonat v mých očích první Fallout nebo Vampire: The Masquerade – Bloodlines rozhodně není malá věc. Bioware tedy ještě umí a mají potenciál v budoucnu vyrobit další skvělé RPG. Jen to opravdu nesmí odfláknout. Což se bohužel pod EA stalo jejich každodenním chlebem.

Z konců jsem nakonec zvolil syntézu. Má své problémy, jmenovitě bych trochu očekával, že z jednotlivých Reaperů se stanou tyrani na každé jednotlivé planetě. Nicméně nově vzniklí kyborgové všech civilizací jim snad postupně nabídnou solidní protiváhu. A ten evoluční akcent zmíněného konce mě prostě nemohl neoslovit. Destroy u paragon Šeprda nepřišel moc v úvahu, neb jde přes genocidu Gethů (o EDI nemluvě) a tedy jsem o něm ani neuvažoval. Control pak udělá z Šeprda boha se všemi vyplývajícími nevýhodami. Tedy buď jej jeho ovečky časem překonají a svrhnou nebo je bude muset udržet v poslušnosti silou a rozvíjením vlastní moci na jejich úkor. Což naopak může vést ke galaxii líných budižkničemů, kterým obstarává základní potřeby všemocná AI. Na druhou stranu asi by v control konci nebyl problém, aby Šeprd opětovně vytvořil svůj lidský klon a dal mu své původní lidské vzpomínky. Bral bych za pravděpodobné, že to minimálně zkusí kvůli svému případnému romancovanému protějšku. Nicméně celkově… Šeprd byl v mých očích stvořen k jedinému účelu. Tedy k záchraně galaxie a zastavení ničení Reaperů. Svůj potenciál i život splněným tohoto cíle naplnil a z narativního hlediska je asi nejlepší, aby tím jeho příběh skončil. Že tím zároveň nakopne evoluci celé galaxie je určitě příjemný bonus. Proto tedy syntéza. A třebas z toho časem bude nějaké to „Ascend to transcendence” jako v civkové Alfě Centauri, což koneckonců naznačuje i EDI v roli vypravěče.

Čas hraní btw přes 54 hodin. War Assets něco přes 4,2 tisíce (vzhledem k poloviční galaxy readiness násobte dvěma). A na závěr Jabův útok na Zemi a závěrečné foto. :)

Pro: Skvělá atmosféra, dojemné momenty, NPC, War Assets, bez otravného hackování, propracovaný svět a jeho vývoj

Proti: Přemíra soubojů, bugy, absence popisu postupu v úkolech, občasná nepřívětivost ovládáni atp.

+24

Mass Effect 2

  • PC 70
Lepší než první díl.

Tak by se dal trochu nespravedlivě shrnout Mass Effect 2. Ubylo RPG, ale stále je podle mého mimo říkat, že se druhý ME dostal v tomhle na úrovni Deus Ex série. Vylepšení je znát u soubojů, které jsou zejména na vyšších úrovních relativně zábavné. Reave Samary šetří spoustu nábojů a ruční odpalovač jaderných hlavic má skvělý efekt. Grafika nepostrádala své krásné momenty, zejména s použitím ALOT modu. Bez něj se připravte, že vás z některých bližších textur budou trochu bolet oči. Sci-fi atmosféra byla občas úžasná.

Ubylo nudných zkoumání planet s Makem, přibylo naprosto stejně nudné a otravné skenování planet. Vřele doporučuji k tomuto rovněž instalovat mod (No MiniGames), kdy posléze stačí jedna sonda na planetu. Obdobně odstraňuje i hackovací minihry, kterých určitě také není škoda. Proč si nabourávat dynamiku děje.

Stran hlavních misí... Občas to vypadalo na neskonalou nádheru, avšak záhy se vše změnilo v tradiční tunel (bez mini mapy - aby to nebylo tak poznat), s překážkami označujícími místa, kde se bude bojovat. Zejména mě v tomto zklamala loď "Filatelistů". Skvělé ale byly mise loajality Jacoba a hlavně Mordina (Tuchanka se mi obecně líbila a patřila mezi nejzajímavější lokace). Druhá jmenovaná má parádní dilemata a setkání s vězněným Kroganem přináší mimořádně hluboký zažitek, který je jak z jiné (daleko lepší) hry.

Vedlejší mise jsou nepopiratelně zábavnější než v předchozím díle. A jejich lokace vypadají lépe a hlavně pokaždé jinak. Mise v hlavní dějové linii jsou ale stále lepší, obdobně jako mise loajality jednotlivých družníků. Trochu ovšem škoda, že ve většině z nich jsou středobodem stále a jen bitvy. Jednička mi přišla občas více kecací, když šlo přesvědčit mnohé opozičníky a udržet je tak třebas naživu i v dalších dílech. Dvojka ale občas nabídne do těch stálých soubojů nějaké nesoubojové oživení (např. lákání Morinth).

Velmi mě mrzelo, že scífková space opera nemá žádné pořádné město. První díl také nebyl žádný zázrak, ale tohle je prostě strašná škoda a každé pořádné RPG by mělo nějaké mít. Posádka je proti prvnímu dílu rozmanitější, byť stále nemohu říci, že by charaktery jednotlivých postav dosahovaly úrovně nejlepších RPG. Trochu propracovanější však jsou. Celou hru mě neseděla spolupráce s Kerberem a můj Šeprd to dosti jasně dával najevo. Bez Kasumi DLC bych ale byl nucen po Normandii pobíhat v nějakém kerberáckém oblečku. Přitom alianční N7 zbroj je přítomná od začátku. Pěkným doplňkem bylo vybavování kajuty Šeprda. Rybičky, stará helma, modely lodí, křeček, protheánský artefakt, psí známka z DLC... Dohromady to vypadalo hezky a člověk se do ní rád vracel.

Celkově na mě druhý díl, snad ještě více než první, působí jako takový ten standardní sci-fi filmový vypalovák, na který si zajdete v sobotu s přáteli. Pobavíte se, avšak po pár týdnech už si nepamatujete, o čem to celé bylo. Tedy v posledku dobrá hra. Jen to není žádné pořádné RPG typu Planescape, Witcher 3 či Baldurs Gate 2.

Odehráno btw něco přes 51 hodin i se všemi DLC.

Pro: dobrý příběh a většina misí, solidní grafika, poměrně zábavné souboje, sci-fi atmosféra

Proti: osekané RPG prvky, tunel místo lokací, kvalita některých textur, otravné minihry, přemíra soubojů, chybí pořádné hi-tech město

+15 +16 −1

Mass Effect

  • PC 70
První díl epické sci-fi ságy je... Poněkud rozpačitým dílem. Má však své klady, které nelze opominout. Grafika celého Mass Effectu má střídavou kvalitu. Vysoce oceňuji, že jsem si mohl zahrát postarší hru v QHD rozlišení. Asi nejlepší dojem budí samotné postavy, jež mají i na dnešní dobu poměrně zdařilou mimiku (a skvělý dabing). Snad jen úsměv vypadá často poměrně toporně, ale co také čekat od bandy sveřepých vesmírných mariňáků. Ti se prostě moc nesmějí. Obdobně má hra i moc pěknou hudbu, která neobtěžuje při hraní a řadě scén dodává velmi příjemný nostalgický pocit.

Výše uvedené by však nemohlo překonat řadu výrazných záporů, pokud by ME nepřinesl jednu zásadní věc. A to pocit "legendy galaxie in making", která každou misí přispívá ke své jedinečné kariéře a otevírá si cestu k budoucím ještě větším činům. J. Šeprd je prostě takový Arnold Judas Rimmer s lepšími rodiči. Podobně jako v SWTOR za rep. troopera jsem si i zde zamiloval vojácký feel, všechno to salutování a dojem, že politici jen brzdí skutečné hrdiny v jejich rozletu. Atmosféra byla upevněna díky rozhlasovým zprávám, jež (při cestě výtahem) oslavovaly poslední kousky komandéra Šeprda. Tedy... Zmíněn často nebyl. Ale to už je holt osud vojáka speciálních sil, jehož mise jsou tajné. Každopádně i díky docela povedeným zbrojím jsem si užíval pocit hraní za "rytíře budoucnosti" (nebo jeho blackguard variantou v případě cesty za "renegáta").

Kvalitu příběhu nechci příliš hodnotit. První díl rozehrává řadu témat, přináší řadu charakterů a očekávám, že to hlavní předvede ve dvou pokračováních. Nicméně co se týče hlavních misí, tak si vede poměrně dobře. Především jsem si oblíbil Protheany a jejich staletý boj, kdy se zoufale snažili porazit svého strašlivého nepřítele. A posléze neváhali obětovat životy, aby se jejich druh pomstil alespoň ze záhrobí. Každopádně celý "lore" světa má slušný základ, který další díly budou dále rozvíjet.

Když už jsem výše zmínil ty výtahy, tak jejich rychlost je samozřejmě hlavní zápor hry... Dělám si legraci, jsou nelogicky pomalé, ale přežít se to dá. :) Zamrzí však poměrně krátká hlavní linie, jež čítá nějakých pouhopouhých sedm misí. S tak uspěchaným příběhem souvisí i velmi špatně rozvinuté charaktery vaší posádky, které s vámi často projedou jeden svůj srdceryvný příběh a pak se odmlčí. Jen Garrus a Wrex mají k té své minulosti i krátké mise. Po jejich splnění však rovněž utichnou. Neplatí rozhodně, že každý člen posádky má po každé misi pro Šeprda další část své minulosti. Někteří ano, někteří ne. Odhadoval bych to tak na čtyři unikátní dialogy na každé NPC. A to včetně toho, kterého romancujete. Logicky i ta "romance" je pak taková povrchní. Liara ve druhém rozhovoru prohlásila, jak Šeprda miluje. Pak se de facto na třicet pět hodin hry odmlčela (až na krátké logické intermezzo po Noverii). A nakonec, jak je v Bioware hrách "dobrým" zvykem, přišel první sex a záhy po něm konec hry. Ani snídani Šeprd nedostal...

Největší tragédií je však vše mimo hlavní mise. Veškeré "Assignments" jsou jen poměrně nudné "filler questy", jimiž si komandér zvyšuje úroveň. Vzhledem ke krátkosti každé z nich se to však dá přežít. Většinou obsahují jen jeden až dva souboje, tak proč je nedělat. Navíc planety, na nichž přistáváte, alespoň odbourají nepříjemný pocit z koridorů hlavních misí. Jen škoda, že na nich většinou nic zajímavého není. A jejich grafika... Takhle nějak si představuji, že by vypadala v Master of Orion 2, kdyby jste mohli po tamních planetách jezdit. Jinak řečeno je dost hrozná. Obdobně že se všechny vedlejšáky na nich odehrávají ve třech opakujících se budovách (/základnách)... Ale tak tuhle Bioware debilitu už jsem potkal v Dragon Age sérii. I tam šlo o malé prostory. V Mass Effect je to vždy vstupní místnost, hala s nepřáteli a pak dvě menší místnosti s vybavením a koncem případného questu.

K výše uvedenému je třeba i dodat, že Mako není také nějak vrcholově zábavným dopravním prostředkem. Od skal se odráží jak hopík. Obyčejný plebs si sice namaže, ale stačí se kochat případným západem sluce a rozbije jej přerostlá žížala. Konečně k výše zmíněnému, jež by se dalo shrnout pod škatulku "generický obsah", se dají podřadit i zbraně a zbroje. Těch několik existujících kusů vypadá poměrně slušně. Ale ve vzhledu už pak u zbrojí není rozdíl mezi jednotlivými třídami (Light, Medium a třetí uhodnete). Jejich vylepšené verze pak vypadají také stejně, jen mají vyšší římskou číslovku.

Chybou také je, že ME je takovým kočkopsem mezi akcí a RPG. Ani jedna část není vysloveně tragická, ale dobře namixované to věru není. Schopností je jen pár. Očekával bych, že zdejší "kouzelníci" budu mít více možností, než jen někoho nechat plavat vzduchem. Na druhou stranu vypadá to efektně. To zase jo. Ve hře také není moc za co utrácet. Vlastně až na speciální level X Spectre zbraně jsem za celou hru nic nekupoval. A poměrně dlouho před koncem jsem tak dosáhl limitu, který činí bez jednoho kreditu deset mega. Tohle a úroveň omezená na padesát mě odradilo od zkoušení DLC Pinnacle Station. Ale říkám si, že takový osud je asi lepší pro obě strany.

Celkem mi ME save říká, že jsem odehrál třicet osm hodin. Je ale třeba vzít v úvahu, že šlo o první dohrání. Do některých hvězdných soustav jsem se tak zbytečně vracel a jindy jsem se toulal po Citadele, abych pobral případné úkoly, které bych mohl jinak minout.

Pro: dobrý začátek hrdinské vesmírné ságy, grafika postav, vojácká atmosféra, hudba, dabing, solidní hlavní příběh, dobrý základ "lore" světa

Proti: krátká hlavní linie (cca na deset hodin), špatně propracovaní členové posádky, nepropracované vedlejší úkoly (až na některé výjimky na Citadele), grafika planet, opakující se prostory, peníze ve hře vlastně nemusí být

+26

Shadowrun: Dragonfall - Director's Cut

  • PC 80
Dragonfall má imho o něco vyšší hodnocení, než by odpovídalo realitě. Kladu si otázku, zda je to oblíbeností settingu Shadowrunu, cyberpunku obecně nebo zda si někteří hráči našli ve hře (a ve Flux State) své malé hřejivé levicové místečko. :) Každopádně jakkoliv to obracím, tak tohle není plnohodnotná AAA hra od renomovaného herního studia. Jakkoliv valnou část dnešní produkce bez potíží překonává. K tomu ale viz dále. Stačí ponejprv uvést, že Harebrained Schemes si limity svého díla uvědomují a odpovídá tomu i cena, za jakou se Dragonfall prodával a prodává. Pokud to berete jako poměrně vypiplané dílo od fandů pro fandy, tak byste neměli být zklamáni.

Hlavní složkou hry je nelineární postup ve smysl voleb v jednotlivých misích. Není to žádné terno, mise (až na poslední dvě) jsou poměrně krátké, ale přesto je to velmi příjemné. Cestou k cíli se musíte dostat přes značné množství soubojů. Soubojový systém je jen docela ucházející. Pár předmětů k použití v rychlém inventáři ("pomalý" ani není - jen stash), pár zbraní, kouzel a schopností... Mnoho toho není. Když už bych chtěl lépe využít možností "křížové palby" a do místnosti vstoupit dvěma vchody, tak musím počkat na soubojovou turn-based část (a tedy vyvolat souboj), neb v real-time to nejde. Těch pár schopností na postavu je málo a souboje jsou rychle docela rutina. Autoři by měli zcela překopat systém bitek. Přidat AP, odstupňovat cenu přesunů po každém čtverečku a úměrně s tím zdražit střelbu. Přidalo by to citelně možností, neb takto je to o ukrytí se za první bednou, naboostování nejlepší střelců a pak už o palbě a méně často střetnutí na blízko.

Dragonfall má krásnou grafiku. Přestože jsem k Unity enginu a jeho možnostem trochu skeptický, tak zde se někdo se světem velmi zdárně modeloval a kladl důraz na detaily. Prostředí díky tomu za celou hru neunaví. Bohužel část té pochvaly stojí a padá s QHD (a tedy předpokládám i případným UHD rozlišením). Na FullHD jsou postavy i grafika při maximálním přiblížení docela ohavné a to nehledě na velikost monitoru. Na 15,6 FHD monitoru je max přiblížení nepoužitelné oproti krásnému QHD na 25 palcovému monitoru. Nemělo by to tak být, ale bohužel je.

Pokud rádi čtete tak... Tady si opravdu počtete. Kvalita dialogů a příběhu celkově je velmi dobrá, o tom žádná. Ale naprostá absence dabingu je hrůzná a skutečně zvedá obočí. Bůh ví, proč také autoři převzali tradiční "kecací kolečko". Naneštěstí zde jej rozšířili de facto na celou městskou čtvrť, což už tedy opravdu zůstává rozum stát. S textovou formou hry (když si odmyslím solidní hudbu) bohužel souvisí i závěry, kdy se o důsledcích svého konání dozvíte z asi třech či čtyřech krátkých odstavečků. Což je fakt málo a po té časové investici je to otrava.

Zarazila mě ale i spousta dalších detailů, které pak prostě odkazují na to, že tohle není opravdu AAA titul. Otravná je například nemožnost ukládání při pohybu, de facto nulový loot ze zabitých nepřátel, nemožnost obecně používat předměty (až na lékárničky) a kouzla mimo souboje. Dále třebas nelogické obtíže s cyberware, kdy jsem i přes zbývající esenci nemohl nainstalovat stejný díl, ale mohl naopak jiný, na esenci "dražší". Po další misi, aniž bych cokoliv měnil, najednou díl nainstalovat šel. V esenci je celkově strašný bordel, někdo říká, že nelze jít pod jedna. Další že už použitá esence se nevrací, ale v případě výměny za "levnější implantát" jde do jakéhosi vedlejší převisu, který se jako první vyplácává při použití jiného implantátu. Pokud tohle ve hře je, tak jsem to číslo "převisu" absolutně minul a nikdy ve hře nepotkal. Dokud mě tedy někdo neopraví, tak beru celý cyberware za velmi zabugovaný. Rovněž v posledních misích se mi během soubojů stávalo, že postavy až na minutu přestaly reagovat. De facto exkluzivně se tak dělo v "Matrixu".

Celkově ale i přes klacky pod nohy výše uvedené je to moc pěkná hra. A docela dlouhá (zabrala mi okolo čtyřiceti hodin minimálně - spíše více). Zvláště s radostí to říkám, jelikož jsem naletěl APEXu a následně z desetkrát změněného dealu se sklopenýma ušima vycouval (teď bych asi volil smrt Vauclaira, Feuerschwinge i APEXu). Následný rozhovor rozhodně nebyl něco, na co bych se těšil a docela z něj mrazilo. :) Smutné také je, že Flux State tak či tak skončí v rezervaci za zdmi - nebo v případě smrti draků není vůbec. Ale taková tragika k téhle hře a její atmosféře patří.

Pro: hudba, QHD (a více) grafika, prostředí, velmi dobré dialogy a děj, ucházející soubojový system, možnost voleb, velmi dobrá celková atmosféra

Proti: absence dabingu, FHD grafika, zabugovaný cyberware, nemožnost ukládat v pohybu a používat předměty mimo souboje, nemožnost rozdělit partu mimo souboj, zdlouhavé kecací kolečko

+21

The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine

  • PC 100
Ztracená dekáda v žánru RPG končí. CD Projekt RED se o to postaral rázným črtem, který přinesl první skvělou "hru na hrdiny" od VtM: Bloodlines. Witcher 3 vyjevil v celé "kráse" falešnost jiných herních studií (i jejich fanatických obhájců), jež si "krátí" cestu k cíli jednou zkratkou za druhou. Tu otravnými fetch questy, jindy absencí dabingu nebo dokonce ustřihnutím významné části hry za účelem jejího prodeje v rámci předraženého DLC. Prý něco je třeba nebo to jinak najde a... A houby! Ono to jde, jde stvořit zcela AAA RPG se skvělým příběhem za rozumnou cenu (vč. DLC). Jde zařídit kompletní dabing (dokonce do několika jazyků) všech postav a přidat i pár hvězd stříbrného plátna. Jde přitom i vytvořit nádhernou grafiku. Ba jde najít i čas na tuny "velikonočních vajíček", kdy si tu jedna postava notuje píseň od Simona a Garfunkela, jindy hudbu ze Star Wars a žebrák na ulici se zase uvede replikou z Života Briana. Ten důraz na detail je prostě hoden obdivu a aplausu. Mé hodnocení 100% náleží GOTY verzi s HoS a BaW. Tady je to zcela bez debat a toto RPG budu v budoucnu používat jako měřítko (bič!) při hodnocení dalších budoucích her v žánru.

Blood and Vine je velmi kvalitní přídavek k původní hře. Prostředí Toussaintu je plné barev, vína, lásky, rytířské cti a turnajů (a upírů). Snad jen ten "filtr" nemusel úplně být. Vyšší "svítivost" celého prostředí je přeci jen trochu ústupkem od temnějšího prostředí základní hry i HoS. Obdobně bych výše hodnotil i příběh předchozího DLC, neb s BaW se autoři opět trochu uchýlili k vykrádání knih (Renfri) a Olgierd byl přeci jen zajímavější NPC než postavy z Blood and Wine. Ale děj byl i tak velmi kvalitní a pohádkový úkryt Syanny byl nádherný i vtipný. Právě na něj si měli v CD Projekt RED ušetřit onen "filtr", neb sem se bez debat hodí. Škoda, že si musíte vybrat mezi tímto a setkáním s Unseen Elder. Imho Ciri by si jej podala. :) Mírně mě zklamal i Regis, byť to nebylo tak vážné. Naopak Orianna mě velmi potěšila, neb jsem si jí pamatoval z jedné animačky. Příjemné, že autoři mají něco z budoucnosti Geralta připravené i po konci hry.

Autoři se i proti Novigradu ještě překonali s Beauclair. Vedlejší questy si udržují vynikající kvalitu. Možnost mít po hlavním hrdinovi pojmenovanou i značku vína (vybral jsem samozřejmě název White Wolf) bylo prostě "must have". Obdobně jako maximální vylepšení vašeho sídla i s vinicí, což naštěstí stojí jen cca do deseti tisíc. Alespoň tak má kam složit hlavu i Vaše případná návštěva či si máte kde vystavit pár obrazů, zbrojí a zbraní. A také kde obnovit bomby a pohrát si s mutageny. Zde možná malinká výtka. Nebylo dost prostoru, abych si nové "mutování" (ehrm) užil na maximum, jelikož mi moc úrovní nepřibylo a požadavky na ability points jsou velmi brutální (i pět na spojnice větví mutací). Končil jsem mimochodem na lvl 53 (téměř 54), což považuji asi tak za standard.

Má největší výtka, tedy ony "otazníky", zde byla opravena a tyto tak z velké části "objevujete" v rámci několika questů (Wine Wars, Big Feet to Fill a Knight for Hire a "Vintner's Contract..."). Rovněž potěšilo trochu těch hloupostí, jako je komplet zbroj rytíře Geralta z Rivie i s příslušným vybavením pro Klepnu (Roach) či obdobná zlatá rytířská zbroj (ta na mě byla trochu moc - ale opět fajn, že je k tomu "matching" Klepna zbroj atp.). Možnost "barvení" witcher setů je taková blbinka, nicméně dejte šanci modré Grandmaster Griffin zbroji, bílému Viper setu, červené mantikoří a jinak preferujte standardní černou (u Grandmaster Wolf a Cat - tady až na rukavice - ty nechte být). Ursine nestojí za řeč. To už snad ani "vylepšit" nejde. Stačí, že budete v létě trajdat ve vedrech Toussaintu s těžkou zbrojí (vrchní část je snad až ke kotníkům) a ještě aj přidaným super "kožíškem". "Mantikoří" zbroj se pak vrací ke stylu prvního Witchera a upřímně na ten bych raději zapomněl. Tenhle zcela opominetulný set to hravě umožňuje (byť jeho bonus z více kusů zbroje zní docela fajn). Ale v té červené je zabijácký.

Nyní následuje můj Gwent návod, který je možné zcela přeskočit. Přichystal jsem si jej jen z důvodu frustrace z toho, že po shromáždění všech karet najednou nemám důvod je používat. :) I tahle minihra je navíc velmi kvalitní a zaslouží si rozebrat, neb to beru jako další ocenění práce autorů. Kór když je to z mého pohledu první skutečně skvělé RPG po té dekádě špatných až maximálně cca dobrých her. :) Viz tedy případně spoiler tag.

Nejprve je třeba říci, že ač představuji "univerzální balíčky", tak zejména u těch slabších stran se vyplatí dělat změny, zejména pokud hrajete proti některým soupeřům. Hlavně Decoy nemusí být tak použitelná, pokud soupeř nemá agenty (a vy také ne). Samozřejmě pokud hrajete proti Emhyrovi, který zakazuje special vlastnost vašeho velitele, tak je také často třeba se tomu přizpůsobit. Přesto "univerzální" balíčky mají dle mého názoru smysl, neb výše uvedené "údaje" o soupeři se často dovíte až během partie. Počet jednotek až na výjimky držte vždy do 22 či 23 a snažte se vejít do třiceti karet.

Začněme za mě nejsilnějším balíčkem - tedy Nilfgaardem. Zde bez debat jeďte na střelbu lučištníků a haldu agentů. Základ je 3x Decoy, jednou Commander's Horn, jednou déšť a jednou mráz. Mlhu logicky ne, vadila by spíše vám. A samozřejmě jednou pěkné počasí. Více většinou není třeba. S tím počtem agentů a Decoys se k němu většinou dostanete. V tomhle případě ani nevyhazujte hero karty a dejte do balíčku všech devět. Připojte Villentretenmertha pro nádherné kombo se zimou, kdy můžete zničit třebas celou první lajnu soupeře. Navíc je možné jej znovu použít s Decoy nebo pěti kartami, které umožňují návrat jednotek z odhazovacího balíčku. S HoS zapojte Olgierda. Samozřejmostí jsou i všichni tři Nilfgaard agenti (a hero karta Avallac'ha k tomu). K Olgierdovi ze střelců přidejte dvakrát Black Infantry Archer, Assire, Fringillu a Renualda. K tomu samozřejmě oba Auxiliary střelce. U katapultů přidejte Siege technika, který opět vrací kartu z odhazovacího balíčku. Emhyr samozřejmě ten, který krade kartu ze soupeřova odhazovacího balíčku. Nilfgaard deck výše uvedený dělá celkem 29 karet (z toho 22 jednotek). Ale s těmi agenty a decoys jej často téměř doberete. S tímhle balíčkem nejde snad prohrát.

U severních království nově doporučuji vyhodit dvě Hero karty. Konkrétně Triss a jednu libovolnou desítku. Jako velitele pak Foltesta sesílajícího pěkná počasí (ušetříte tak kartu) Opět využijte 3x Decoy a dvakrát Commanders Horn. Jede se tady na obléhací stroje, takže stačí jedna zima. Villentretenmerth je také jasný (viz taktika výše). Přidejte všechny šestkové a osmičkové obléhací stroje a Dun Banner medičku (vrací kartu). Samozřejmostí jsou všichni tři agenti severních království (opět Avallac'h je již započítán v hero kartách a nakonec zbytečné jej zmiňovat, neb jej berete za všechny strany). Dvě hero karty jsem obětoval pro možnost použití tří Crinfrid Reavers. Hlavně pokud soupeř beztak nemá dobré střelce (typicky monster deck), tak je můžete využít na vítězství v jednom z kol. Vzhledem k decoys a agentům severních království mátě slušnou šanci je poskládat všechny tři (tzn. síla 45 bez dalšího posílení velitelským rohem). Celkem to dělá 28 karet v balíčku (z toho 22 jednotek).

U monster doporučuji opět třikrát decoy a bez velitelského rohu. Jako velitele doporučuji Eredina, který může použít jakoukoliv kartu počasí z balíčku. Jedete na přední lajnu, takže se osvědčí jedno počasí Skellige z BaW a jedno pěkné počasí. U hero karet vyhoďte Triss. Přihoďte Olgierda a Villentretenmertha a tentokrát aj Dandeliona (Marigolda). Stran muster karet jsou jasné crones a vampýři. Zde je skvělé, že jeden je pětkový, takže vám nehrozí okamžitý scorch či Villetretenmerth. U arachasů přidejte jen ty tři do přední lajny. Celkem to dělá zase 27 karet a 22 z toho jednotky.

Skellige deck je celkem cool, ale strašlivě závislý na tom, zda se vám povede složit "komba". Navíc je strašlivě náchylný na scorch a Villentretenmertha či Toada. Opětovně použijte 3x decoy a berte spíše Brana za velitele. Stačí pak jeden commanders horn. Vykvajzněte se pro jednou na Villentretenmertha. U hero karet vyhoďte Triss a Hjalmara (já věděl, proč jej nechci jako krále!). Jasný je Dandelion a Olaf (chrání vás hezky právě před Scorch, neb jej často "slízne"). Přidejte od každého tři Crach an Craite Warrior, War Longship, mladé berserkry a Shield Maiden (ty vyhazujte na začátku, zejména pokud dostanete Cerys). Doplňte Birnou a Draigem. U každého sloupce tak dáte dohromady nějaké silné kombo. Vzhledem k absenci počasních karet potěší 26 karet v balíčku (jednotkových 22), což umožní právě složit ono kombo či (ideálně) více. Jejich vlastnost vracející ve třetím kolem na plochu dvě karty je dost cool. Klidně se vám tak mohou vrátit dva přeměnění berserky. I proto ale hraju raději s Branem než Crachem. Je pak možné balíček doplnit nějakým Skellige počasím. Zejména pokud hrajete proti Nilfgaardu a Severním královstvím.

Nakonec jsem si nechal Scoia'tael, neb je mám snad nejméně rád. Tady jedu takového hybrida (i proto je nemám rád) a jako commandera pak beru Francescu, která přidává kartu. Z počasí tedy beru jen déšť a jednou pěkné počasí. K tomu opět třikrát decoy a jeden velitelský roh. U hero karet opět vyhoďte Triss. Jasný je znovu Villentretenmerth, Olgierd (vzhledem k taktice je jeho "obojetnost" velmi použitelná), Milva a tady i Dandelion. Balíček doplňte všemi Havekar Smugglery a stíny O'dimma a kravičkou, přidejte také všechny tři Havekar léčitele. Celkem to dělá 28 karet v balíčku a z toho 22 jednotek.

Pro: prostředí turnajů, vína a lásky; lepší systém "otazníků"; barvení setů; opět bez bugů; značka vína pojmenovaná po Geraltovi; kvalitní děj (byť slabší proti HoS); moc pěkný a dobře vybavený (/vybavitelný) domov

Proti: filtr grafiky, malý prostor pro nové mutace, méně originální děj

+26

The Witcher 3: Wild Hunt

  • PC 100
Witcher 3 je bezpečně nejlepší RPG od dob VtM: Bloodlines.

CD Projektu se ve třetím díle konečně podařilo úspěšně navázat na knihy od Sapkowského. Občas přímo, jindy něco málo pozměnili či ignorovali. Výsledkem je zachování povahy většiny významných charakterů a jejich další rozvoj. Výsledkem je konečně i završení příběhu Ciri a souvisejících "věšteb", k čemuž se Sapkowski sám nikdy nedobral.

Předně musím do nebes vychválit právě všechny důležité postavy. Z Yennefer čiší charisma na všechny strany, Triss je konečně zase ta milá Triss (a ne Yennefer lite jako v předchozích dílech) a u Ciri se extrémně dobře vydařilo její zasazení jakožto středobodu hry i děje a to ač za ni hrajete jen pár krátkých úseků. Pomáhají k tomu i dobře zvládnuté vztahy s ostatními postavami (zejména s Geraltem a Yennefer), které dokáží na emocionální úrovni vtáhnout.

Obdobně výborně provedené jsou i ostatní charaktery. Ještě snad v žádné jiné hře se nepodařilo, aby de facto každá důležitější postava působila jako živý člověk. Krom výše uvedených bych mohl vyzdvihnout tuny dalších. Vesemira, Keiru, Dijkstru, Bloody Barona (Tady extrémní plus! - Sympatizoval jsem s chlapem, co mlátí ženské!), Zoltana, Johnnyho a dalo by se pokračovat. A ožralecká scéna s Witcher kumpány byla za hranicí geniality. Včetně toho, jak je Yennefer parádně srovnala do latě.

Obdobně až WTF; ano, ano, ach bože ano atp. je i příběh. Základní dějové linie i související questy vedlejší (například s Bloody Baronem a Crones, hlavní úkoly v Novigradu či instalace nového panovníka Skellige) jsou zcela za úrovní všech předchozích RPG vyjma snad Planescapu. Tohle je prostě pro pravověrného fandu žánru jedna velká příběhová orgie, která hravě překonává nějaké Baldurs Gaty, KotORy, Fallouty atp. Kdyby se z tohohle tak stal základ kvality celého žánru. A i v jiných hrách bych potkával tak skvěle propracované postavy a děj... To by bylo blaho.

Opětovně úžasný je vlastně i svět Witchera 3. Bestiář, měnící se grafika lokací, mocenské a politické vztahy, xenofobie, hloupost a jindy vyčůranost jeho obyvatel... Vše je na tak profesionální úrovni, že znovu podle mého není žádné RPG, kterému by se toto vydařilo lépe.

Nicméně najdou se i chyby. Nejvíce palčivý problém spatřuji v "otaznících" na mapě a zcela random lootu, který nabízí. V drtivé většině případů je o dost horší než vše, co máte na sobě. Poctivě jsem tak vše procházel jen abych si zajistil finance. Končil jsem s více než sto tisíci a mastercrafted witcher gearem. Právě jen na budoucí DLC jsem šetřil a jestli mohu poradit...

Pokud narazíte po cestě na nějaký otazník, tak to běžte prozkoumat. Většinou je to na chvilku. Ale rozhodně na ně nedělejte přímo nějaký (wild) hunt. Raději než abyste si rozmělňovali úžasnou hlavní linii, některé skvělé questy vedlejší, velmi povedené questy další (vč. trophy huntů), tak si prostě... Pokud by vám někdy chyběly (prý se to stane až ve Blood and Wine) peníze na top Witcher 3 gear, tak si je raději jednoduše nacheatujte přes konzoli. K čemu útrpně procházet celou mapu právě jen kvůli penězům (loot opravdu jinak stojí za starou bačkoru - s výjimkou diagramů s dalším Witcher Gearem) a rozmělňovat si tak 100% hru zážitkem ocenitelným tak na 65% - 70%? Já to tak naneštěstí učinil. Především jelikož mám v povaze hry procházet opravdu důkladně. Přispěl k tomu trochu i Paul tedy. Tak pokud ještě budete Witchera 3 hrát, tak jej prosím v tomhle (stran možného nedostatku peněz v Blood and Wine) neposlouchejte a neřiďte se ani mým příkladem. Dělejte všechny questy, na které narazíte a na ten random šmejd po mapě se vykašlete.

Tedy ono jeho hledání mělo něco do sebe. Hlavně plavba po oceánu při zapadajícím slunci. Ale je to opravdu až daleko za silou všech questů hlavní dějové linie. Navíc trochu mi vrtá hlavou, proč si pašeráci kolem Skellige ukryli svůj loot každých padesát metrů a proč v něm místo zlata skladují meče, zbroje atp. Nemluvě o tom, že jeden takový barel je například v řece pět metrů pod jednou z bran v Novigradu. Autoři se tady inspirovali Gothic sérií (která mi fakt žíly netrhá) a naneštěstí to zkopírovali a naneštěstí taky pěkně blbě.

Jen za výše uvedenou chybu bych strhl 5% z absolutního hodnocení. Další uvedené chyby už se dají překousnout. Začal bych tím, že bych ocenil, aby jednotlivé části lokací měly nepřátelé v rozmezí cca pěti úrovní. Tzn. jihovýchod Velenu byl celý kolem lvl 15, lokace kolem tvrze Bloody barona třebas kolem lvl 5 atp. Pilo mi krev, když jsem někam nově přišel a tu byl quest na lvl 10 a onde další s monstrem lvl 25 atp. Třebas kolem hlavního tábora armády Nilfgaardu jsou potvory úrovní 15+, ale quest tam s pokusem nalézt syna jedné ženské byl asi lvl 6. Kdo tam jako na téhle úrovni šel proboha? Opětovně jako u vynechání výše uvedeného random lootu by rozdělení lokací dle úrovní přineslo intenzivnější herní zážitek, což rozhodně není na škodu. Méně zkušeností z questů nižších úrovní mi až tak nevadilo. Tak či tak jsem končil na 35. úrovni (což jde).

Oceňuji také, že jsem nenarazil na bugy za celou dobu hraní. Což je při rozsahu hry až k neuvěření a dává to dobrou lekci konkurenci. Jen mě tedy rovněž obtěžovalo, že některé nové "vyhlášky" na obecní nástěnce se automaticky nezapsaly jako úkoly. Vzhledem k tomu, že v 90% případů se tak stalo bez problému, tak jsem nechápal, proč je těch pár dalších tak hloupě opominuto (příkladem byl problém jednoho místního velitele v nilfgaardské armádě, kterému nějaké monstrum zabilo pár vojáků).

Trochu mě i štvaly odměny v Gwentu (který jinak velmi chválím jako povedenou a zábavnou hru ve hře - více jsem se o tom rozepsal v diskuzi -odkaz), které byly často neúměrné síle balíčku soupeře. Ze začátku mě tak asi desetkrát po sobě vyklepnul jeden obchodník v Novigradu (který měl velmi schopný balíček), aby mi po té frustraci nakonec daroval naprosto zbytečnou random kartu.

Nakonec už opravdu poslední chybka. V RPG jsem obecně zvyklý, že má vlastní "mapu" i každá podzemní lokace. Tady jsem ji mohl sledovat jen jako minimapu a vzhledem ke svému tragickému orientačnímu smyslu jsem se v podzemí často vracel do chodeb, které už jsem dávno prošel. Nechápu, proč tohle ve hře nebylo. Zvláště když jsem byl leckdy skutečně fascinován tím, jaký smysl pro detail autoři vyvinuli.

Tohle prostě není jen nějaké další RPG v řadě. Pokud bych pominul onen random loot (což je pro mě jediný vskutku zásadní problém hry), tak bych Witchera 3 označil za nejlepší casual RPG v dějinách žánru a druhé nejlepší RPG po Planescape Torment. I tak má tahle hra velké místo v mém srdci a osobním žebříčku top nejlepších (Víte co... Stejně jsem ji ve svém profilu umístil na druhé místo hned za Planescape :)). Witcher 3 je s přehledem nejlepší RPG poslední dekády (a pár let k tomu).

Můj závěr: Ciri císařovna, Nilfgaard vyhrál, Geralt skončil s Yen, Cerys královnou Skellige

Pro: příběh, svět, děj, postavy, grafika, celková propracovanost a smysl pro detail

Proti: random loot, absence mapy v dungeonech, odlišné úrovně questů a nepřátel v jedné lokaci.

+42

Star Wars: The Old Republic - Shadow of Revan

  • PC 70
SoR je solidní přídavek. Rishi samotná mě tolik nezaujala. Ovšem je třeba ji ocenit jako alespoň pokus "o něco jiného". Pravděpodobně nejlépe by do ní pasoval Smuggler. Dobrý je i mandalorianský flashpoint, který vás příliš nezatěžuje "havětí", neb jdete prakticky z jednoho boss fightu do druhého.

Lepší byl rozhodně Yavin. Jde o relativně malou planetu, ale má velmi pěknou atmosféru a na každém rohu jsou divocí Massassi. Poprvé se zde také stanete vykonavatelem vůle aliance Republiky a Impéria. Oproti Rishi pomaleji přibývají planetární reputační body. Odměny jsou ovšem už lepší (zejména onen Mech).

Ziost má skvělou atmosféru. Celkově jde ale o kratičkou planetu a místní dailies nejsou moc dobře provedené. Je to spíše tedy takový malý bonus.

Celkově je SoR dobrý přídavek. Ale neubráním se pocitu, že bylo možné jednu či dvě planety vynechat a raději se věnovat dopracování jedné. Prostředí všech třech je ale pěkné a stále dopadly lépe než nešťastný Manaan.

Pro: nové zajímavé planety a příběh

Proti: celé by to mohlo být propracovanější

+11

Deus Ex: Human Revolution

  • PC 80
H. Revolution je primárně stealth hra, ve které si nejvíce užijí ti, kteří prošoupají každý roh a skrytou místnost. Odpovídá tomu i gameplay, kdy po většinu hry prostě nebudete mít dostatek nábojů na "komando" styl a za stealth, kdy nikoho nezabijete, je i více zkušeností. Vzhledem k tomu, že se opozičníci mohou mezi sebou "vzbudit" (při zásahu omračující zbraní), tak jsem nejraději používal normální zbraně s tlumičem. Nahodit neviditelnost, vejít do místnosti a dvěma head shoty navždy uspat jeho obyvatele... To by pro mě byl ideální gameplay celé hry. Snažil jsem se jej uplatňovat, jak jen to šlo. Ale vzhledem k počtu nábojů (kterými jsem ale dosti šetřil) a nutnosti nosit je i tak v inventáři, jsem byl spíše v onom stealth modu, který nepreferuji a při hraní mi přijde zdlouhavý z důvodů uvedených. Dvojnásob otravné by to pro mě bylo, kdybych všechny omračoval ručně. Naštěstí jsem po většinu hry měl dostatek paralyzujících nábojů. Bohužel do příslušných zbraní se vejde vždy jen jeden. Ono prostě těch cca sedmipatrových budov plných nepřátel, kamer a věží bylo až moc. Tři hodiny i více být v podřepu, to mi nevyhovuje, byť, jak výše uvedeno, respektuji, že jiným naopak ano. Znovu pak tvrdím, že Iluminátům by stačilo ovládnout papírny, páč to musí být vzhledem k všude se povalujícím krabicím největší megakorporace světa.

Právě mise v druhé poloviny hry, kdy jsem měl nastřádané i náboje do plně vylepšené (mimochodem upgrade je solidně proveden) automatické pušky a bohatě i nábojů do vylepšené pistole... Tyhle mise jsem si užil nejvíce a vylepšenou pistoli i pušku bylo radost používat, zejména když jsem úspěšně vystřílel Malik z problémů. Chtěl bych i uklidnit ostatní, imho "dobré" konce málo souvisí s počtem zabitých, jak se píše všude na internetu.

S uvedeným souvisí i augmentace, které jsou oproti prvnímu dílu o mnoho lépe provedeny a nikdo už tak nebude investovat do zbytečného plavání. Jejich dopad je také lépe proveden a ani nevylepšenému Adamovi už se na rozdíl od J. C. Dentona netřese ruka jak babičce s těžkým Parkinsonem. Prostě se jen třese tehdy, když má (při pohybu a střílení dávek).

Ač grafika není úplná nirvána (hlavně obličeje "civilistů" jsou jak z prvního dílu), tak jsem ocenil onu celkovou atmosféru, kterou hře dodávala. Zlatý filtr mi přišel jako poměrně vhodně zvolený. Ale tedy výše uvedené ksichty, obloha občas jak z prvního Dooma (bez legrace - opravdu tak hnusná) či informační panely v klinikách LIMB, kde má asi být text, ale je to rozmazané tak, že nic nepřečtete... To bylo opravdu podivné a bylo tak vidět, že si autoři nedali vždy tu práci.

Konečně k příběhu samotnému... Ten docela ušel. Mnoho fanoušků série asi ocení známá jména, která tu a tam prosvitnou. Hlavní hrdina má tedy over-the-top drsňácký hlas, který mě ze začátku hrozně štval. Do konce hry jsem si na něj ale jakž takž zvykl. Města pak měla být o mnoho propracovanější (nakonec jsou jen dvě), neb pár postav se jmény a dva podniky, které můžete navštívit... To bylo opravdu tak na úrovni VtM: Bloodlines, od nichž byl převzat i pohyb po kanalizacích pod městem. Asi jste původně měli dostat možnost hrát i za Nosferata. Vzhledem k náběhům feelu VtM: Bloodlines (viz diskuze), jsem ocenil zejména hororovou atmosféru poslední mise. Jsem ale docela zvědavý, zda někdo měl někdo opravdu nervy se s tím pižlat a ony zombie-like civilisty všechny uspat. Páč jejich smrt si přece nevezmete na triko, ne? :) Mimochodem nahackoval jsem ty zdejší tanky a v soubojích mi tedy pomáhaly minimálně. Trvalo jim dlouho, než se zorientovaly a přepnuly na další zombie. Asi nějakej čínskej šmejd.

Na závěr. Pokud máte rádi stealth hry, tak Human Revolution mi přijde takřka ideální. I vzhledem k hutným a dlouhým akčním lokacím. Osobně bych naopak ocenil více interakcí, propracovanější města (s lepšími a početnějšími "questy") a akční lokace, které mohu relativně rychle proběhnout stylem Johna Wicka. Prostě pár kulek sem, pár tam a vše rychle a čistě s nasazeným tlumičem. Za mě nejlepší závěr asi pro Sarifa. Ale ten anti-augmentační ještě také cca ušel.

P. S. Btw těch cca osm společností, které si musely do hry narvat své logo, než se vůbec dostanete do hlavního menu, to je taky celkem úlet.

Pro: grafika, augmentace, ucházející příběh, poslední mise s hororovou atmosférou, upgrade zbraní

Proti: grafika (obličeje, obloha, panely v LIMB), důraz na stealth, málo nábojů (které i tak zabírají inventář), hlas hlavního hrdiny (jde si zvyknout), příliš dlouhé mise, nepropracovaná města, omračující zbraně na jeden náboj

+27 +29 −2

Fallout: New Vegas - Lonesome Road

  • PC 80
Poslední DLC k New Vegas má opět velmi solidní atmosféru, ale strašně dojíždí na to, že zdejší ústřední „antagonista“ vám vlastně byl částečně představen až v prvním add-onu. Jde bohužel zejména o chybu vydavatele, který původní hru uspěchal a postavu tak autoři nestihli zakomponovat. Z toho však opět vyplývá, že vám vlastně bude opět celkem jedno jeho motivace. Z velké části je tak Lonesome Road jen střílečka, avšak s velmi dobrou atmosférou naplněnou radiací.

Naštěstí se také prokoušete k mnoha pěkným zbrojím a k pár celkem solidním zbraním. Perk pro padesátou úroveň pak také stojí za to. A konečně obdobně jako Joshua Graham v Honest Hearts mi ani Ulysses (byť z jiného důvodu) nemohl moc dát krom pár skvěle znějících hlášek, a tak oba vlastně zněli jako pozéři. Holt to je tak, když debilita distributora zabrzdí to, v čem Obsidian vyniká. Tedy v tvorbě zajímavých a uvěřitelných postav. Tak či tak je Lonesome Road solidní zakončení dobrého RPG a nemohu než doporučit Ultimate edici se všemi DLC, neb zde nejde jen dojení peněz z platících.

Pro: atmosféra, skvělé vypadající zbroje, možnost zažít velké bara-bum

Proti: hlavní záporák vykleštěný debilitou Bethesdy

+17

Fallout: New Vegas - Old World Blues

  • PC 80
Old World Blues je takovým Terry Gilliamem mezi DLC k New Vegas. Pokud vás trocha šíleného humoru v postapokalyptickém světe neuráží (a tedy vás asi neurážel ani Fallout 2), tak zde si přijdete na své. Některé konverzace jsou skutečně zábavné, lokace poměrně zajímavé a budete mít i pěkné nové útočiště. Nové předměty mě po pravdě zase tak moc nezaujaly, ale třeba si jiní vyberou.

Centru vědy odpovídají i místní obyvatelé, často běhající po světě ještě v nemocničních mundůrech. A koneckonců cílem nejednoho experimentu se stanete i vy sami. Každopádně následky nebudou tragické a kvůli těmto „operacím“ asi každý bude Old World Blues chtít dohrát. Je to v posledku hodně jiné DLC, ale osobně málo potřebuji neustálé kopírování atmosféry prvního Falloutu a naopak ocením nápaditost, která zde nechybí. Plusem i je, že ještě více ozřejmí osobní motivaci a historii některých NPC z Dead Money.

Pro: zábavné a nápadité dialogy, příjemná atmosféra, nové vybavení a "implantáty", nové stylové útočiště, zajímaví nepřátelé, odkrytí historie známých NPC

Proti: Mimo ústřední lokaci vlastně jen střílečka

+15

Fallout: New Vegas - Honest Hearts

  • PC 60
Druhé DLC potěší ty, kdo se slzou v oku vzpomínají na svá dětská léta u televizních Mayovek. Promlouvají tak zde zejména kolty. Připletete se do cesty však i jednomu ze zakladatelů Legie a připomenete si, co se stane, když antropologická sluníčka nemají své kavárny a musí si najít jiné hobby. Tedy si připomenete, jak je celá Legie v New Vegas vlastně bohapustá hovadina. Naneštěstí mně a asi i některým z vás je osobní historie představitelů Legie celkem jedno a to nehledě na opakované totální i totálně nelogické změny v osobnosti a rovněž nehledě na to, kolikrát že to vlastně byli „pokřtěni“.

Pokud vás atmosféra prérie tolik neláká a ztráta nevinnosti bandy křováků v postapokalyptické světě vám, stovky let po jaderném konfliktu, přijde jako přinejmenším opožděná a tedy málo jako důvod k lítosti, tak už zde mnoho nenajdete. Krom velkého množství soubojů, které vám však asi nebudou dělat moc problémy, se tak můžete těšit na skvělou poloautomatickou pušku (do níž ale téměř nebudete mít náboje) a ještě o fous lepší a hlavně hezčí revolver. Což už za to vzato kol kolem stojí a Honest Hearts je sice po mém soudu z DLC nejhorší, ale i tak to úplná nuda vlastně není. Jen to ve mně nezanechalo takové pocity při hraní ani po dohrání.

Pro: nové zbraně

Proti: méně zajímavé charaktery, nezajímavý příběh

+12 +13 −1

Fallout: New Vegas - Dead Money

  • PC 90
První DLC vás zavede do kasina Sierra Madre, jež osvěžujícím způsobem přináší vzpomínky na jaderný konflikt mezi Čínou a USA, od nějž se v této lokaci mnoho nezměnilo. Pokus udržet část starého světa „naživu“ nevyšel díky zradě, lítosti i odpuštění, se vší související melancholickou atmosférou, jež vás bude při procházení příběhem provázet. Z bývalých dělníků se stali mutanti, z hráčů v kasinu mrtvoly a z původních obyvatel hologramy, které navěky budou prožívat své osudové okamžiky.

S naprosto geniální atmosférou bohužel ne vždy přichází obdobně geniální hratelnost. Důraz na „přežití“ poněkud koliduje s potencionálním tempem příběhu. Každou chvíli vám tak odletí končetiny či dokonce hlava do luftu nebo vběhnete do rány několika hlídacím hologramům. Odměnou je však odkrytí celé historie kasina a setkání s ústředním NPC, jehož příběh je paradoxně částečně odkryt až v následném DLC. Hlas Very Keyes vás však bude ještě nějakou dobu provázet.

Družníci jsou zcela adekvátní situaci. Poražení a hlavně stále hledající. Opět velmi zajímavé charaktery, přičemž u jednoho opět odkryjete část osobního příběhu až v následném DLC. Zvláštní…

Tak či tak vřele doporučuji vydržet tu frustraci z neustálého umírání (a bude jej opravdu dost), neb při ohlédnutí za příběhem vysoce oceníte celkovou nápaditost a především zmíněnou atmosféru. Nebojte se ani o ztracené vybavení. Vzhledem k vaší situaci začínáte bez něj, což jen zdůrazní obtížnost DLC a důraz na přežití, avšak nakonec se k němu zase prokoušete.

Pro: atmosféra, příběh, píseň Very Keyes, solidní NPC

Proti: frustrace z umírání, natahovaná délka a s tím související odvádění od příběhu

+18

Baldur's Gate II: Shadows of Amn

  • PC 100
Po letech (a při příležitosti opětovného dohrání) není od věci si připomenout, proč BG II stále patří na špici casual RPG spolu s Falloutem a KotOR (edit - top je v současné době Witcher 3). Předně je zde vynikající kombinace možností a poctivého řemeslného zpracování. Hra nabízí velké množství povolání, kouzel všech druhů, postav, předmětů, úkolů ale i rozdílné architektury, kvalitní hudby, taktických možností atp. Pokračovat by se dalo ještě nějakou dobu a i přes občasné chyby jde o dílo, do něhož se investovalo velké množství času a úsilí.

Děj ani questy nepatří v jádru k nejlepším v žánru. Tedy alespoň na první pohled. Nicméně když si člověk vzpomene, kudy jej hra protáhne při sledování hlavního záporáka (mimochodem s vynikajícím dabingem), tak je opět nutné vyjádřit obdiv nad tím, jak autoři dokázali potenciálně primitivní a méně zajímavou dějovou linii obohatit o množství odboček i zvratů. Žádná jedna věž s top padouchem ve dvanáctém patře, ale mauzoleum s upíry, pirátský ostrov, vězení mágů, podmořská říše, město drowů a nakonec metropole divokých elfů vysoko v korunách stromů. Někdo měl holt čas a peníze kreslit si pro všechny zmíněné a mnohé další lokace návrhy architektury a pak se s tím pomalu patlat pixel po pixelu.

I oproti mnoha následným Biowarem hrám se ještě i někdo obtěžoval s promýšlením osobností poměrně velkého množství družníků. Resp. mnohé další hry od této firmy jen jejich charaktery víceméně kopírovaly. Mají často co říci a také se mnohdy nevyjadřují zbytečně. Jen málo z nich se potřebuje vyplakat z rozvázané tkaničky jako jejich následovníci (výjimky se najdou - viz třebas Aerie). Neotravují vám tak hru a nemáte pocit, že by hlavní hrdina hrál jaksi druhořadou roli v jejich příběhu. Naopak sami jsou schopni navazovat bez vašeho přičinění přátelství (Aerie - Minsc, Mazzy - Valygar a příp. Korgan - Imoen) a dokonce i milostné vztahy (Aerie - Haer Dalis). Není vůbec těžké sesbírat partu totálních pohodářů a ušetřit si tak podivné citové vyděračství mnoha současných RPG.

Druhý díl rovněž pokračuje v nastaveném trendu mnoha předmětů i s jejich popisem a obsáhlou historií. Mnohé patří mezi artefakty Forgotten Realms a je radost je používat. Vymlátit si z draka svůj paladinský obouručák nebo od otrokářů perfektní katanu obsahuje prostě tu správnou kombinaci zisku a úsilí, aby hráč vydržel až dokonce. Díky rozsáhlé kombinaci povolání, dovedností i kouzel představuje BG 2 doslova orgie při jejich používání. Mnohé nebudete využívat příliš často, ale téměř vše má své možné využití. Už roky tak například posílám skupiny vyvolaných Skeleton Warriorů do doupat Mind Flyerů atp. Časem není problém se propracovat k neskutečně silným kombinacím, kdy můžete mága vybaveného pořadači (například se snížením rezistencí na magii), řetězovými eventualitami (s vloženými strašlivými vadnutími), dračím dechem, time stopem, improved alacrity atp. samotného do nejtěžších soubojů, kdy se nepřátelé nestihnou pohnout ani o metr. Pravda, vyžaduje to celkem dlouhou přípravu.

Autorům se cca podařilo vše vybalancovat. Přesto ale zkušenější hráči své cestičky k ultimátním postavám najdou a budou už jen ohrnovat nos nad "čistými" knězi, druidy, zloději atp. (výjimky se najdou v podobě mnichů, barbarů, lučištníků, inkvizitorů a případ. bardovského kitu Blade), když přeci mohou dual classnout kensaie nebo berserka na třinácté či dokonce pozdější úrovni. Nevyužívají pak už ani Sorcerera místo Conjuera či Kensaie (/Berserka) dual classnutého na mága na třinácté úrovni. Při detailní znalosti hry už Sorcerer tak dobrý není, neb stejně víte, jaká kouzla naházet pro jakou příležitost do knihy. Dostanou se tak až k vyloženým "exploitům", jejichž plné využití je však možné až hluboko v datadisku Throne of Bhaal (typicky Kensai Thief 21/31, Berserk Druid 20/25 či 22/23, Assassin Mage 21/24, Berserk Cleric 22/28, Kensai Mage 19/24 atp.) a k mistrům meče, kteří v levé ruce vždy třímají jeden z trojice Belm, Kundane či Šarlatové ninja-to. Ostatně pro powergaming existuje celá řada modů, které pak i těmto hráčům umožňují si vše užít (typicky Tactics, Improved Battles a další).

Nově příchozí hráč se samozřejmě vším také prokouše bez nějakých velkých obtíží, koneckonců tři schopnější válečnická NPC nakonec vše stejně vyřeší. Ale bez větší znalosti hry holt budou muset občas oživovat postavy. Tím vším řečeno podle druhé edice pravidel Dungeons and Dragons (či chcete-li v tomto připadě Advanced Dungeons and Dragons) se nedá vytvořit ve všech ohledech dokonalý systém. Ale na BG 2 je vidět upřímná snaha se tomu citelně přiblížit. A každého bude nakonec bavit kombinování družníků i jejich schopností pro optimální "boostování" party dalece překračující svatou čtveřici haste, bless, chant a defensive harmony (či případně i remove/resist fear aj.) spolu se stone skiny a iron skiny.

BG 2 má rovněž do dnešní doby živou zahraniční komunitu, jejíž členové stále vytvářejí nové mody. Bez BG 2 Fixpacku, BG 2 Tweak Packu, 1 Pixel Production (aby třebas elfové nevypadali jak po zkřížení s netopýrem), slovenského Tower of Deception, Quest Packu (zejména kvůli Revised Hell Trials), českého Teleportation Spell či Dungeon-Be-Gone (umožňuje přeskočit přespříliš lineární Irenicův Dungeon) bych už asi nehrál. Občas se ale najdou i kvalitní NPC mody (např. Angelo či Isra). Byť musím říci, že autoři i chválených NPC modů si většinou ukousli příliš velké sousto a výsledek bývá přinejmenším rozpačitý.

I pokud snad nějaký nešťastný fanoušek RPG BG 2 ještě nehrál, tak vřele doporučuji, neb hra je i přes některé obtíže poměrně dostupná začátečníkům a umožní prožít zlatou éru široce přístupných počítačových her na hrdiny.


Oblíbení družníci: Edwin, Haer'Dalis (redukuje otravnost Aerie), Imoen, Jaheira, Korgan, Mazzy, Valygar, Viconia a Yoshimo.

Pro: rozmanitá grafika, družníci, povolání a jejich kombinace a celkové možnosti hry

Proti: pro nováčky občas složitá pravidla, nejde o nejoriginálnější hru

+32 +33 −1

Fallout: New Vegas

  • PC 90
Fallout: New Vegas je velmi dobrá hra, která si však nese bagáž druhého dílu, Oblivionu, Falloutu 3 a přináší i několik vlastních chyb. Nejprve tedy k pozitivům.

New Vegas bezpochyby přináší valnou část atmosféry původních dílů. Například co se týče zpracování a celkového zážitku z Vaultů, tak je i překonává. Vaulty jsou jednak vždy skvěle provedené, mají svá ústřední témata a procházet je z prvního pohledu prostě více vtáhne. I samotná "pustina" (k tomu viz níže) má velmi dobrou atmosféru a je radost se v ní toulat. Ocenil jsem velmi spoustu zajímavých postav a rozhovorů, vždy s kompletním dabingem. Potěšili i družníci, nejsou příliš propracovaní, ale ten základ je velmi solidní (vždy rád slyším hlas Felicii Day) a oproti původním dvěma dílům určitě jde o posun. Rovněž potěší množství různých zbraní a předmětů, jejich zpracování, možnost vylepšování, výroba vlastních atp. Líbilo se mi, že si autoři dali záležet na vzhledu plakátů, časopisů atp. Silně to přispělo k celkové atmosféře. Nakonec velmi chválím postavy Yes Mana a Mr. House. Vtipné (první případ) a zajímavé (ten druhý) postavy. Z questů chválím Nipton či společnost bílých rukavic. Oba questy připomněly atmosféru VtM: Bloodlines. I další úkoly mi však přišly solidní a neměl jsem z nich celkově špatný dojem.

Ač už z té postapokalyptické atmosféry v některých ohledech moc nezbylo (viz níže), tak jsem byl také rád za to, že se příběh neodehrával v černobílých kulisách. V NCR se tak nalezenou zbabělí a válkou unavení vojáci, fašističtí důstojníci, zloději, feťáci ale i vyslovení klaďáci věřící v její ideály. Jako postapo tak hra možná selhává (viz níže), ale jako zobrazení opětovného vzestupu civilizace to docela jde. Ocenil jsem i malý návrat Enklávy, který tak nepůsobil jako pěst na oko a nesl se ve správném vojáckém duchu.

Negativa daná bagáží z minulosti jsou asi zřejmá. Celá TES série trpěla tím, že postavy jsou zaházené tunou předmětů (kterých je opravdu zbytečně mnoho). Stačí se tak o milimetr seknout (což vzhledem k jejich neustálému pohybu není zrovna nemožné) a hned se na vás vrhnou jako na zloděje. Vzhledem ke zkušenostem z Morrowindu se mi to stalo nakonec asi jen dvakrát. Negativum z Falloutu 3 je ohromné. Systém VATS je naprosto příšerný. Celou hru jsem jej nenáviděl a kazil mi celý dojem. Byl už takový problém udělat jej celý na kola? Real-time souboje docela šly, ale vzhledem k celkovému chaosu i tak často trefíte parťáka či spojence. Obdobně systém karmy, krádeže atp. je strašně chaotický. Občas vám tak klesá "karma" i když se celé osazenstvo okolo válí mrtvé, jindy se můžete někomu nabourat do počítače přímo před očima vlastníka. Červená barva daného předmětu ve skutečnosti často nefunguje jako spolehlivé vodítko.

Obdobně děsivý je i samotný pip-boy. Ovládání přes něj je neuvěřitelně těžkopádné a nejhorší je, že se bez něj neobejdete. Velmi bych ocenil, abych mohli najet hned jednou klávesou na inventář, "deník" s úkoly, kartu charakteru atp. Bohužel to nejde a tak jsem musel stále navštěvovat tuhle blbost.

Bagáž z Falloutu 2 je asi také zřejmá. Příliš mnoho civilizace. Každý pár set metrů tak narazíte na nějakou lokaci, New Vegas je pak vysloveně symbolem luxusu (a celkově působí oproti jiným lokacím nějak "sterilně") a zapomínal jsem v něm, že bych nějaké post-apo vůbec hrál. Vyloženě trapně pak působí rodina Omertů odkazující na New Reno. Dále jsou zde určité rozpory s předchozími díly. BoS, pokud si vzpomínám, povětšinou (v lepších případech) končil jako podsložka NCR. Zde jsou však obě frakce opět na nože. Nicméně lze to brát jako cestu, aby v "pustině" nebyli všichni kamarádi.

Rovněž jsem nebyl nadšen z občasných bugů a častých pádů, vysloveně mě štvaly neviditelné zdi, které znemožňovaly slézt kopec, donekonečna se objevující komando legionářů (a příliš mnoho HP jeho příslušníků), otravní (vysloveně) cazadorové. Cestování bez objevených lokací je pak v první polovině hry dosti zdlouhavé a ne vždy mě bavilo.

Nejdebilnější na celé hře jsou však hlavní "záporáci". Legie je opravdu příšerný nápad a často jsem po jejich spatření nevěděl, zda mám střílet nebo se smát. Ideologická motivace Caesara a Legáta však v posledku byla celkem dobrá. Nicméně se nemohu zbavit dojmu, že se představením Legie celá hra střílí do kolene. Nedovedu si představit, jaká frakce by už mohla méně sedět do této herní série.

Závěrem jde tedy o povedenou hru a vcelku solidního nástupce prvních dvou dílů (a to i pokud vnímáte druhý díl jako devalvaci původní značky). K zahrání rozhodně doporučuji. Ke klasikám žánru RPG však podle mého ještě cosi (viz chyby výše) chybí.

Hodnocení základní hry 80%. Hodnocení Ultimate Edition 90%. Můj konec.

Pro: atmosféra Vaultů, postavy, některé questy, reálně působící lidské charaktery, ucházející grafika

Proti: VATS, Legie, chaotický systém karmy, pip-boy, příliš civilizace, bugy, pády, příp. Steam

+34

Dragon Age: Origins – Awakening

  • PC 80
Na úvod je třeba říci, že pokud se váš charakter stal na konci Origins kancléřem, teyrnem, princem-chotěm či dokonce královnou... Tak si to můžete strčit za klobouk. Až na jedno či dvě krátká setkání to bude každému putna. Potěší alespoň, že se k vám většina postav i tak chová s úctou. Což si hero of Ferelden a warden-commander určitě zasluhuje.

Datadisk však pokračuje v nastaveném trendu posledních (lepších) částí původní hry. Amaranthine už alespoň vzdáleně připomíná město (oproti Denerrim) a Vigils Keep utěšeně roste s opevňovacími pracemi. Tedy nenechte se nachytat, stavba tvrze v Neverwinter Nights 2 je citelně lepší, nicméně alespoň něco.

Ocenil jsem také více špičkování mezi charaktery. Ty jsou sice v základu stejně nudné a nepropracované jako původní, nicméně party banter je o dost lepší a snad každá postava umí být zábavná. Tzn. už to netáhne jen Zevran, Morrigan a Alistair. Vzhledem k tomu, že se konverzace odehrávají i na nádvoří Vigils Keep, tak je také vyslechnete častěji.

Co vedle pár nových předmětů (hlavně zbrojí) oceňuji je přidání lektvarů staminy a nových dovedností a zejména povolání. Většinou nejsou tedy úplný trhák, ale třebas duelistu nebo spirit warriora jsem si oblíbil. Tak či tak nehledě na obtížnost budete za bohy. Válečníkův Massacre řeší souboje s plebsem (obzvláště pokud máte dva bojovníky). Pro ušetření času se specializujte na spirit magic, která má v datadisku až neuvěřitelné bonusy (viz třebas Staff of the Lost či prstýnek Soulbound - byť prý i tak je dmg cap jen na 50% - takže je to šumák), váš mág si pak také užije vysoký počet killů.

Co jsem rozhodně ocenil je zajímavější prostředí (architektura, styl) a zajímavější nepřátele (Architekt, Mother), díky kterým (doslova) už jsou darkspawni trochu méně anonymními chodícími body zkušenosti. Stran lokací se mi třebas líbil Kal Hirol a příběh jeho obrany. Tady jsem se i párkrát zastavil. Škoda, že příslušný kodex stále stojí za bačkoru (stejně jako drtivá většina ostatních záznamů v kodexu), Tohle měl třebas Witcher se svým bestiářem nebo Planescape Torment s obdobným vyřešeno zajímavěji a byla radost v tom číst. Lokace jsou v datadisku rovněž o něco méně koridorovité a jde tak už spíše o normální mapy. Stále musíte mnohé obíhat a to ač by to zvládl slézt či vylézt i tříletý kluk, nicméně těch barier je přeci je méně a mapy venkovních lokací již nejsou "tunely" (viz Brecilian Forrest v původní hře). O dost méně je i základních poslíčkovských úkolů. Jako maličkost, která potěší, je možnost výběru asi z deseti heraldických symbolů na štít (Cousland, Legion of the Dead, Antiva Crows, House Aeducan atp.). Přidávají +3 ke všem atributům, což se bohužel ve hře nepíše. Jak říkám - celkově maličkost, ale potěší. Zvláště kvůli výbornému Landsmeet štítu (o fous nejlepší ve hře). Jo a crafting také fajn.

Příšerný je ale kopec bugů, po vstupu do dolů ve Wending Woodu obratem vše sundejte hlavní postavě, jinak o předměty přijdete. Obdobně s questem pro pašeráky či proti nim v Amaranthine počkejte až po získání Sigrun (kvůli jejímu companion questu). Oghren pak, pokud jste mu dávali dary v Origins, bude jen velmi pomalu stoupat v affection, což je dost mizérie, jelikož na finální rozhovor (a konec jeho companion questu) potřebujete asi 76.

I nadále trvám na tom, že NWN 2 s MotB je lepší volbou. I vzhledem k tomu, že je Dragon Age s Awakening často zcela evidentně kopírují. Ale... i tak se to hraje zase o fous lépe než původní hra.

Pro: heraldika, zábavnější "banter" mezi družníky, hezčí architektura, zajímavější bossové, méně koridorovité, atmosféra Kal Hirol

Proti: kopec nikdy neopravených bugů, talenty se ještě více dublují, téměř nulové uznání vašeho "statusu" (viz první odstavec) ze základní hry

+16