Sid Meier's Civilization III

Sid Meier's Civilization III je třetí díl série budovatelských tahových strategií Sid Meier's Civilization, opět mapující možné dějiny a blízkou budoucnost lidstva na časovém úseku dlouhém asi šest tisíc let, v němž je po vzoru jeho předchůdců úkolem vést svěřenou civilizaci tak, aby nezanikla, nedostala se pod nadvládu jiného národa, nebyla sužována rozpory mezi vlastními příslušníky, způsobenými kupř. závistí diplomatické, kulturní nebo technologické převahy jiné civilizaci, a pokud možno se sama nejméně v jedné oblasti lidského snažení stala velmocí, příp. si všechny konkurenty podmanila silou. Z patnácti civilizací ve hře, mezi nimiž jsou např. Aztékové, Číňané, Egypťané nebo Francouzi, se každá vyznačuje unikátní kombinací dvou orientací, kupř. obchodem a vojenstvím, rozpínavostí a vědou nebo vědou a vírou, a každá má svou speciální jednotku, původ obvykle nacházející v historii.

S pohlednější grafikou, sofistikovanějším systémem soubojů a propracovanější diplomacií třetí plnohodnotný titul v sérii zavádí novinky v podobě zkušenostního modelu jednotek, plýtvání prostředky jakožto „odvětví“ korupce, tzv. malých divů světa, jimiž jsou např. Pentagon nebo Wall Street, nových způsobů, jak tažení dovést do vítězného konce, a koncepce kultury, jež je ukazatelem sféry vlivu civilizace na plochu světa, umožňuje mírové zabírání měst a představuje právě jednu z nových cest k dosažení vítězství. Každé město ve hře má kulturní rating, který vyjadřuje vliv města na přilehlou oblast, a jako celek kultura v podstatě vymezuje hranice říše. Vysoké kulturní hodnocení města, jehož se dosahuje výstavbou divů světa na jeho půdě a jeho jinou kultivací, stmeluje jeho obyvatele – klesá tak pravděpodobnost, že by se tito začali bouřit, – a současně se tím radiálně rozšiřuje jeho působnost, čehož lze využít k nevojenskému přivlastňování nedalekých měst. Co se týče přebírání cizích měst, ovládnutí města zahrnutím do vlastní kultury je navíc elegantním řešením, jelikož vojenskou okupací občané pod druhou civilizaci nepřecházejí okamžitě, ale až poté, co jsou tzv. asimilováni, jinými slovy změnu zařazení vstřebají, přičemž do té doby jsou krajně nespokojení a hrozí výtržnostmi.

Způsob rozpínání impéria cestou kultury je doporučeníhodný i z toho důvodu, že vyvolávání ozbrojených střetů snižuje reputaci národa v očích ostatních civilizací, a hráči se tak zavírají dveře k diplomatickému vítězství (diplomatic victory). Toho lze docílit prosazením kandidáta své říše na pozici generálního tajemníka OSN ve volbách, jež se odehrávají opakovaně od chvíle, kdy některá civilizace vybuduje div světa sídlo OSN; k zápisu na listinu uchazečů je potřeba mít kulturní záběr o velikosti alespoň jedné čtvrtiny veškerého území, ve svém impériu udržovat nejméně tentýž podíl obyvatel světa nebo být tím, kdo sídlo OSN vystavěl, a ve vlastní volbě je zapotřebí získat nadpoloviční většinu hlasů. Tolik tedy k jednomu novému postupu k vítězství; vedle tří starých – vyhlazení všech ostatních národů (conquest victory), kolonizace hvězdného systému Alpha Centauri (spaceship victory), v němž nově není potřeba do cíle doletět, nýbrž jen odstartovat, a výhry na skóre při dosažení posledního roku ve hře, kterým je v případě Civilization III letopočet 2050 n. l., – jsou k dispozici ještě další dva: již výše naznačené vítězství kulturní převahou (cultural victory) a nikoli nepodobné vítězství dominancí (domination victory). K vítěznému ukončení hry prostřednictvím kultury je nutné v některém městě vypěstovat kulturu tak, aby kulturní hodnocení města dosahovalo alespoň 20 tis. bodů, nebo mít nejvyšší celkový kulturní rating civilizace, povýšit ho na dvojnásobek v téže kategorii druhé nejlepší civilizace a zároveň přitom překročit nějakou metu, jejíž hodnota se pevně váže k mapě, např. 100 tis. bodů, jde-li o mapu standardní velikosti, a k úspěšnému konci tažení ve znamení dominance je nezbytné naklonit si nejméně dvě třetiny všeho obyvatelstva a současně kulturní hranice své říše roztáhnout tak, aby civilizace měla vliv alespoň na dvě třetiny pevniny světa. Po určení vítěze hry sezení i v Civilization III může pokračovat a až na vyhodnocení snah soupeřících civilizací k r. 2050 n. l. lze jednotlivé možnosti vítězství v konfiguraci zakazovat.

Zatímco stran vlastností jednotek druhý díl série oproti prvnímu disponoval hit pointy, třetí základní hra série zdokonaluje druhou zkušenostními body. Odmyslíme-li si možná vylepšení, každá jednotka začíná jako běžná (regular) a bojem může povýšit na veterána (veteran), popř. elitní (elite). Když elitní jednotka vyhraje bitvu proti nepřátelské jednotce, existuje jistá šance, že vyprodukje velkého vůdce (Great Leader). Velký vůdce má schopnost vytvořit komando, jež sdružuje tři až čtyři jednotky, přičemž jeho přínos spočívá v sečtení hit pointů jeho členů.

Další přídavek Civilization III se týká korupce. Ta už obtěžovala hráče obou předchozích her, nicméně ve třetím dílu série její význam vzrostl. Kromě klasického uplácení, které snižuje ekonomickou aktivitu, do korupce nově patří i ve starších hrách série neimplementované plýtvání, jež se negativně promítá do produktivity měst. Úrovně uplácení a mrhání zdroji jsou závislé na charakteru státního zřízení a rostou se vzdáleností města od hlavního města. Ve hře je několik možností, jak korupci potírat; lze to kupř. stavbou policejních stanic nebo soudních budov. Primátem Sid Meier's Civilization III je také podpora multiplayeru již v první edici.

Do konce r. 2003 hra byla poctěna dvěma datadisky: první, přinášející zásadní rozšíření herního systému, jehož podtitulem je Play the World, byl uvolněn den po prvním výročí uvedení základní hry, druhý, přicházející zejména s plošným doplněním, byl pojmenován Conquests a vydání se dočkal dne 4. listopadu 2003.

Později vyšla kompletní re-edice Civilization III: Complete Edition, která obsahuje oba vydané datadisky a několik opravných patchů.