Endless Space 2 (Definitive Edition) je vítězstvím obsahu nad formou. Moderní 4X strategie často vychází vstříc svým nejzapálenějším fandům, s každým DLC přidávají mechaniky, až jsou z toho orgie mikromanagementu na úkor hratelnosti. Endless Space 2 je v tomto ohledu „nejdále“. Jakkoliv je menu poměrně dobře zpracované, tak jsem opakovaně zapomínal na některé skrytější možnosti (např. kontrolu neustále přetékajících luxusních surovin a jejich prodej, „trooper management“ aj.). Pokud bych měl vyjmenovat, co všechno musíte ve hře sledovat, tak by to (bez přehánění) vydalo na stovky položek. Dalších výhrad k samotné hratelnosti mám pak celou řadu. Namátkou pár níže.
Aliance nefungují úplně skvěle. Mají omezený počet civilizací, nejde spojit dvě dohromady a nelogicky násobí podmínky té či oné výhry. Po 58 hodinách jsem svou alianci raději opustil a automaticky tak dosáhl čtyř ze šesti možných vítězství. Byla ale možnost to obejít a pro dosažení vědeckého konce předat spojencům všechny své technologie.
Souboje je možné ovlivnit řadou mechanik předem, ale samotnou bitvu už pak neřídíte. Jen se můžete podívat na jejich povedenou animaci, což vás ale velmi rychle omrzí. 4X strategie, která souboje takto odflákne… To je opravdu k nevíře. Ne že bych tedy neocenil, že „jasná“ střetnutí je možné během pár sekund odkliknout. Ale součástí takového systému by měla být turn-based bojová „mapa“, kde si projdete ty bitvy, které chcete.
Narazil jsem na velmi málo bugů, v tomto bylo hraní Endless Space 2 téměř bez problémů. Asi dvakrát bylo třeba reloadovat hru, anžto nešlo ukončit kolo. Dvakrát jsem zažil modrou smrt (což je hodně atypické – roky jsem ji neviděl).
Při větším rozsahu vaší civilizace také budete zapomínat na své nové lodě, jež se nijak nehlásí a jsou jen připraveny ve vesmírných docích. Ne že by nebylo vždy příjemné překvapení, když jsem někde narazil na dávno zapomenutou bitevní loď (která už tou dobou potřebovala pár upgradů).
Akademie (Awakening DLC) je spíše skládka na peníze. Postupně by získání té či oné role vyžadovalo neskutečné prostředky, které je možné využít i účelněji jinde. Naposledy jsem do nich vrazil asi deset milionů a stále neměl své jisté. Spíše bych tak Akademii řadil k výše uvedenému přebytku mechanik, než že by mi do hry něco tak důležitého přinesla. Ve hře je potřebujete asi tak jako druhou nezávislou frakci – tedy piráty (ty přidává zase jinak fajn Vaulters DLC).
Přes výše uvedené jsem se dostal do zelených čísel. Důvodem jsou naprosté orgie originality i science fiction obecně ohledně jednotlivých frakcí. Tady se fantazie vyřádila a jakkoliv nejsou strany vždy úplně vybalancované, tak to vem čert, když dostanu takovou nádheru. Namátkou třebas Cravers se rychle množí, postupně vyžírají své planety a musí tedy expandovat, přičemž obyvatelstvo dobytých světů zotročují. Umbral Choir funguje jako parazit, který se šíří toliko skrytým napadáním obyvatelstva dalších planet, a tak ani nevíte, že je někde máte. Pokud objevíte jejich domovský systém, tak se rychle teleportují jinam. Vysmívaný Horác se zase rozhodl všem ukázat a zaplnit vesmír svými klony, které pravidelně vylepšuje rozemletím ostatních druhů na geny a jejich absorbováním. Vodyani žijí na svých obřích lodích a vysávají životní esenci obyvatel dalších planet. Dokonce i jinak celkem „normální“ United Empire jsou tak hezkým představitelem over-the-top imperialismu, že je radost na ně narazit. Každá frakce má přitom vlastní „theme“, historii (často navázanou na legendární Endless a Lost) i cíle. V tomto je Endless Space 2 opravdu zlatá žíla sci-fi. Od Alpha Centauri (+ Alien Crossfire) jsem neviděl jednotlivé civilizace promyšlené s takovou láskou. A dokonce ani Alpha Centauri pak nemá na opravdu úplně odlišné gameplay Endless Space 2 podle toho, jaký druh si vyberete.
Endless Space 2 je tedy ve zkratce sci-fi perla s přehnaným množstvím mechanik na úkor zábavného gameplay. Jak se s tím poperete je na vás. Ale minimálně doporučuji se někde podívat na jednotlivé frakce. Třeba vás to, stejně jako mě, zaháčkuje a už budete jen čekat na nějakou patřičnou Steam slevu. Určitě ale ani za Definitive Edition nedávejte více jak těch cca dvacet šest euro, co pak bude stát. Na trhu jsou hratelnější a lépe vybalancované 4X strategie. Jen často zase nejsou tak zajímavé.
Aliance nefungují úplně skvěle. Mají omezený počet civilizací, nejde spojit dvě dohromady a nelogicky násobí podmínky té či oné výhry. Po 58 hodinách jsem svou alianci raději opustil a automaticky tak dosáhl čtyř ze šesti možných vítězství. Byla ale možnost to obejít a pro dosažení vědeckého konce předat spojencům všechny své technologie.
Souboje je možné ovlivnit řadou mechanik předem, ale samotnou bitvu už pak neřídíte. Jen se můžete podívat na jejich povedenou animaci, což vás ale velmi rychle omrzí. 4X strategie, která souboje takto odflákne… To je opravdu k nevíře. Ne že bych tedy neocenil, že „jasná“ střetnutí je možné během pár sekund odkliknout. Ale součástí takového systému by měla být turn-based bojová „mapa“, kde si projdete ty bitvy, které chcete.
Narazil jsem na velmi málo bugů, v tomto bylo hraní Endless Space 2 téměř bez problémů. Asi dvakrát bylo třeba reloadovat hru, anžto nešlo ukončit kolo. Dvakrát jsem zažil modrou smrt (což je hodně atypické – roky jsem ji neviděl).
Při větším rozsahu vaší civilizace také budete zapomínat na své nové lodě, jež se nijak nehlásí a jsou jen připraveny ve vesmírných docích. Ne že by nebylo vždy příjemné překvapení, když jsem někde narazil na dávno zapomenutou bitevní loď (která už tou dobou potřebovala pár upgradů).
Akademie (Awakening DLC) je spíše skládka na peníze. Postupně by získání té či oné role vyžadovalo neskutečné prostředky, které je možné využít i účelněji jinde. Naposledy jsem do nich vrazil asi deset milionů a stále neměl své jisté. Spíše bych tak Akademii řadil k výše uvedenému přebytku mechanik, než že by mi do hry něco tak důležitého přinesla. Ve hře je potřebujete asi tak jako druhou nezávislou frakci – tedy piráty (ty přidává zase jinak fajn Vaulters DLC).
Přes výše uvedené jsem se dostal do zelených čísel. Důvodem jsou naprosté orgie originality i science fiction obecně ohledně jednotlivých frakcí. Tady se fantazie vyřádila a jakkoliv nejsou strany vždy úplně vybalancované, tak to vem čert, když dostanu takovou nádheru. Namátkou třebas Cravers se rychle množí, postupně vyžírají své planety a musí tedy expandovat, přičemž obyvatelstvo dobytých světů zotročují. Umbral Choir funguje jako parazit, který se šíří toliko skrytým napadáním obyvatelstva dalších planet, a tak ani nevíte, že je někde máte. Pokud objevíte jejich domovský systém, tak se rychle teleportují jinam. Vysmívaný Horác se zase rozhodl všem ukázat a zaplnit vesmír svými klony, které pravidelně vylepšuje rozemletím ostatních druhů na geny a jejich absorbováním. Vodyani žijí na svých obřích lodích a vysávají životní esenci obyvatel dalších planet. Dokonce i jinak celkem „normální“ United Empire jsou tak hezkým představitelem over-the-top imperialismu, že je radost na ně narazit. Každá frakce má přitom vlastní „theme“, historii (často navázanou na legendární Endless a Lost) i cíle. V tomto je Endless Space 2 opravdu zlatá žíla sci-fi. Od Alpha Centauri (+ Alien Crossfire) jsem neviděl jednotlivé civilizace promyšlené s takovou láskou. A dokonce ani Alpha Centauri pak nemá na opravdu úplně odlišné gameplay Endless Space 2 podle toho, jaký druh si vyberete.
Endless Space 2 je tedy ve zkratce sci-fi perla s přehnaným množstvím mechanik na úkor zábavného gameplay. Jak se s tím poperete je na vás. Ale minimálně doporučuji se někde podívat na jednotlivé frakce. Třeba vás to, stejně jako mě, zaháčkuje a už budete jen čekat na nějakou patřičnou Steam slevu. Určitě ale ani za Definitive Edition nedávejte více jak těch cca dvacet šest euro, co pak bude stát. Na trhu jsou hratelnější a lépe vybalancované 4X strategie. Jen často zase nejsou tak zajímavé.
Pro: nádherné sci-fi, originální gameplay podle vybrané civilizace
Proti: přehnaný důraz na mikromanagement zabíjející hratelnost