The Elder Scrolls V: Skyrim - Dragonborn

Solstheim je to asi menší, než v Bloodmoonu, ale stále náš. Určitě nejpříjemnější část mého gameplay (celkem 234 hodin) napříč Skyrimem. A zároveň na nějakou dobu mé rozloučení s RPG systémem odrážejícím Hebbovo pravidlo.

V mnohém velmi povedený fan service, který přináší to nejlepší z Morrowindu. Bonemold armor se tak stává jednou z mých nejoblíbenějších zbrojí ve Skyrimu. Apocrypha sice vypadá jak Fade z Dragon Age (ale Black Books se hodí), nicméně je podstatně zábavnější (jakkoliv stále ne úplně skvělá). Rieklingové jsou ještě roztomilejší a umírají vydávajíce vtipné zvuky jak od Ewoků. O jejich závislosti na pornografii (The Lusty Argonian Maid) ani nemluvě. Frea jako nový follower také ujde. Silně doporučuji ji brát s sebou, hned jak to půjde, neb také velmi často komentuje okolní dění. Neloth byl také fajn a jeho privilegované odtržení od života smrtelníků zdrojem několika veselých situací.

A hlavně jsou zpět Dunmeři v celé své kulturní hrdosti. Už žádný porobený lid ve slumu Windhelmu. Jakkoliv sami na ostrov víceméně utíkají od postapokalyptické bídy své vlasti. Nejsou v tom na Solstheimu ostatně sami. Ostrov se stává útočištěm a novou příležitostí i pro mnohé další, pro které už na kontinentu z různých důvodů nebylo místo.

Hlavní příběh má zpočátku silný náběh v podobě nové variace na „sleepery“, kteří tentokrát vedle znepokojujících slov staví i falické symboly pro hlavního padoucha. Ten sám o sobě stran děje celkem funguje. Ale hraje víceméně druhé housle, kdy důraz je kladen spíše na cestu napříč ostrovem a poznávání (či opětovné potkávání) místních obyvatel a jejich kultur.

Je to prostě celkově strašně příjemný fan service (i ten Severin Manor u mě z baráků jasně vede). Jakkoliv v mnohém poměrně jednoduše provedený, tak oceňuji, že se někdo zamyslel nad tím, co bylo na Morrowindu nejlepší a stálo by za převedení do pátého dílu série. Zároveň je to ale, dovolím si říci, poměrně jasné přiznání, že Morrowind byl prostě (pro výše uvedené) lepší. :)