Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Elder Scrolls III: Bloodmoon

84
73 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
rozšíření
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
03.06.2003 PC
31.10.2003 Xbox
Vývojáři:
Ve druhém datadisku ke hře The Elder Scrolls III: Morrowind se na ostrově Solstheim začínají dít podivné a nečekané věci. Šíří se pověsti o podivných a silných Nordech žijících v zasněžených pustinách. Říše zde založila novou hornickou kolonii, která má přežít v nespoutané divočině. Pozor však na staré prokletí a na noc, kdy se měsíc zalije krví. Toto prokletí, známé jako proroctví Bloodmoon, bude hráče provázet celou hrou a přitom si bude muset dát pozor, aby se nestal jeho obětí. Existuje totiž možnost, že se hráčova postava promění ve vlkodlaka, pokud si některé takové stvoření pustí k tělu.

Celý nový obsah se na rozdíl od The Elder Scrolls III: Tribunal nachází přímo na hlavní mapě, na novém ostrově Solstheim severozápadně od ostrova Vvardenfell. Solstheim obývá rasa Nordů, kteří jsou, díky velmi drsným ledovým podmínkám, velmi tuzí v boji i ve svých zvyklostech. Pustější části ostrova pak obývají převážně vlci, medvědi i již zmínění vlkodlaci.

Do hraní datadisku se lze pustit kdykoliv během hraní původního příběhu, ale kvůli jeho vyšší obtížnosti je dobré se nejprve rozkoukat v základní hře.


Poslední diskuzní příspěvek

Crash: Battlespire jsem opravdu nehrál, takže tohle šlo mimo mě, ale opravdu to vypadá zajímavěji, ne-li to, čím Bloodmoon finišhuje.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
V dnešních poměrech, kdy se kdejaký shluk DLC prohlašuje za datadisk by mohl být Bloodmoon vnímán jako samostatná hra ze série TES.
A opravdu, náručí všeho nového, co hráčům přinesl i rozlohou k tomu datadisk Bloodmoon nemá daleko. V neposlední řadě také naznačil, jakým směrem se bude série TES ubírat a jak bude vypadat The Elder Scrolls IV: Oblivion.

Ostrov Solstheim sice patří k provincii Morrowind, ovšem jakmile vystoupíte na břeh, tak vám s prvním pohledem na travnatý pažit a rozsáhlé smrčiny dojde, že tento napůl zmrzlý konec světa má s nedalekým, bouřemi zarudlým ostrovem Vvanderfellem společné jen to, že se rovněž ocitl v surovin chtivých železných spárech Impéria.
Opravdu se tedy nemusíte bát žádného otravného krákání za zády, či snů s příchutí sirného prdu Made in Red Mountain. Vaše úloha coby Nerevarina byla splněna a datadisk po Vás bude chtít jen jeden krátký návrat na zmíněný ostrov.

Na Solstehimu máte poslání zcela jiného rázu, pokud se na ostrov nerozhodnete doplavat na vlastní pěst, ale vezmete si lodní šalinu z Khuulu, uvítá vás majestátný fort Frostmonth, výchozí bod Impéria a vaše prvotní útočiště, členství v kolaborantském imperiálním kultu je výhodou, každý může být užitečný.
Důkazem skloubení rozpínavosti Impéria a obchodního ducha je pobočka East Empire Company, která se vzhledem k náhlé ztrátě práce v pevnosti, v důsledku útoku vlkodlaků a únosu kapitána Carnia Magnia stane vaším hlavním zaměstnavatelem. Pokud si ale myslíte, že díky práci v soukromém sektoru nebudete neustále jednou nohou v hrobě jako ve státní službe v legii, tak vás nadřízený faktor zbaví všech iluzí. Nově založená hornická kolonie *Raven Rock* na jihozápadě ostrova potřebuje váš dohled i přímou pomoc a je skvělé přímo přispívat k jejímu rozvoji a pozorovat, jak se rozrůstá. Protože jsme ale všichni dobrodruzi bude vás to jistě táhnout od pobřeží dál. A tak poznáte, že ostrov Solstheim má nejméně čtyři podnebná pásma. Sytě zelené lesy pozvolna přejdou v luhy s břednoucím sněhem, poté se dostanete do skoro vánoční krajiny a skončíte v zmrzlé poušti, kde je krom rampouchů na první pohled jen pořádná zima. Celý ostrov se však hemží životem, mudcraby na plážích nahradili zvláštní tuleňovitá stvoření, v lese narážíte na vlky a medvědy různých zabarvení a stupňů nebezpečnosti a často v přímo stádních počtech, takže pokud má vaše postava nižší level než 20, zůstaňte ve vlastním zájmu raději ještě nějakou dobu „doma“ ve Vvanderfellu.

Počítat je třeba i s nájezdy na první pohled roztomilých zelených zakrslíků v palčácích a kožešinách, kteří si na vás troufnou buďto pěšmo, nebo jako prasečí jezdci. Divočáci s holým zadken jsou na ostrově roztroušeni také hojně nadivoko. A to jsem nepopsal ještě ani polovinu toho do čeho budete muset ponořit své ostří.
Až už budete z divočiny celí divocí, můžete se napít v nordské medovinové hale poblíž vesnice Skaal, která vypadá jak z norských pohádek a je jediným významějším lidským sídlem vedle imperiální kolonie. Každý tu má něco na srdci a jen vy můžete pomoci...

Napsal jsem také, že Bloodmoon naznačil jaký bude Oblivion. To je pravda, nemyslel jsem tím jenom krajinu evropského rázu, ale taky negativní jevy, jako třeba dungeony, podobné si jako vejce vejci, ve kterých nejde najít vyjma questové linie opravdu nic unikátního.
Ne že byste se při procházení dungeonů nudili, ale dávné severské hrobky z plochých kamenů sestávají obvykle z jedné místnosti s různým nemrtvým, nebo zvířecím osazenstvem uvnitř. Po třech návštěvách tohoto typu dungeonu vás prostě nic nepřekvapí, pokud se nebude jednat o nějaký vyloženě questový prostor. Potěšil mě comeback koster, tentokrát vybavených runovými zbraněmi, sekundujících novým druhům nordských vysušenin.
Venku si budete ptát sebe samých jako třeba, k čemu jsou ty po mapě roztroušené a unikátní menhyry...toto a jiná tajemství budete postupně rozkrývat stejně jako pravé příčiny únosu generála Magnia v hlavní linii a zjistíte, že EEC nejde v Raven Rocku zdaleka jen o kutání ebonové rudy...

No a nebyl bych to já, kdybych vám na závěr nedoporučil nějaký pěkný mód. A to rovnou bez diskuze ten nejlepší, co byl k TES III kdy vytvořen! Tento mod přidá k severovýchodu ostrova ještě jeden celkem malý, sotva jedné třetiny rozlohy Solstheimu dosahující Lokken Island, samostatné království, kde má každý obyvatel vlastní tvář i příběh, což není něco, co by bylo v TES standartem. Přes svojí malou rozlohu, anebo právě pro ni působí jako výtah toho nejlepšího z Bloodmoonu a modeři designem překonávají i vývojáře Bethesdy. Ostrovem vás provede poutavý a po celou dobu konzistentní příběh, přičtěte si útulnost interiérů, možnost mít opravdové přátele (což TES nenabízí) a máme tu počin, který vyjít dnes a být DLC stál by nejméně 20 dolarů. Ke stažení je zde, celým jménem The White Wolf Of The Lokken Mountain.

Pro: Rozbalte si kostku ruské zmrzliny a pusťte se s chutí do hry...

Proti: ...problém ale je, že zmrzlina dojde a tahle skvělá hra skončí.

+21
  • PC 95
Bloodmoon ... každý z poslední trojice TES měl nějaký ten přídavek, který vybočil z řady a dokázal se vrýt do paměti více, než-li ty ostatní. U Oblivionu to byl Shivering Isles, u Skyrimu Dragonborn a u Morrowindu je to Bloodmoon. Syrové dobrodružství z mrazivého a nehostinného severu. Vlastně žádný důvod se sem vůbec vydávat. Klidně bych si mohl dále sedět v teple a prachu Rudé hory, ale pustiny na všechny možné způsoby taky jednou omrzí.

Pokud si vyberete lodní dopravu, nečeká vás nic převratného. O něco pestřejší je dopravit se na Solstheim plavmo. Převratné není ani molo, vlastně ani pevnost Frostmonth. Pár rozhovorů, nějaký ten úkol a cesta do Havranní skály (Raven Rock). Potud se to neliší se základní hrou.

Prima, takže si uděláme malou procházku. Dva vlci kousek za pevností nevypadají nijak drsně. Věřím své úrovni lukostřelby a natahuji daedrický luk, zamířím, vystřelím. Neminul jsem! Vlka jsem trefil do hřbetu a v rychlosti natahuju podruhé ... ale co to? Na mušce už mám druhého vlka, ovšem ten první stále stojí. V té chvíli mi došlo, že to asi nebyl dobrý nápad. Nejenom, že se ke mě rozeběhl ten postřelený, on se rozeběhl i ten nepostřelený a za ním asi 10 dalších. Solstheim své pověsti dostál.

Zvýšená obtížnost je první a velmi výrazná změna, kterou postřehnete. Není to extrém, ale na Solstheim se většinou chodí v době, kdy už v základní části hry nemáte přílišnou konkurenci a upadáte do nudné rutiny. Přitom se ani nedá říci, že by to bylo nějak uměle natažené. Do zdejšího prostředí to zapadne a neměl jsem potřebu nad tím uvažovat. Naopak, líbilo se mi, že si jen tak nemůžu naběhnout do chumlu goblinů a ve stylu japonského samuraje je patřičnou zbraní elegantně rozsekat. Kombinace lukostřelby a boje nablízko tu našla dobré uplatnění. Bylo to dokonce poprvé za celou hru, kdy ke slovu přišla i magie a docenil jsem sílu ohnivých kouzel. Zvýšená obtížnost byla cítit už u Tribunalu, ale to souviselo také s nižším levelem postavy.

Cestu do Raven Rock jsem si za chvilku prošlapal, protože pendlování mezi touhle těžařskou kolonií a pevností je dost časté, takže po pár otočkách jsem už chodil po paměti. Nakonec je to největší vedlejší quest Bloodmoonu. Byla radost sledovat, jak se městečko pomalu rozrůstá a můžu zasahovat i do takových záležitostí, jako je výběr dvorního obchodníka pro kolonii. Politikaření? Ano, je tu, ale co taky čekat od Východocísařské společnosti. Je stejně prohnilá, jako císařství samotné. Nakonec příběh Raven Rock skončí a je na čase jít dále.

Po Solstheimu je porůznu rozeseto několik zadavatelů drobných úkolů, s čímž se mi vždy vybaví jedna věc. Generičnost dungeonů už byla zmíněna v jiném komentáři, ale krom toho je tu ještě drobný problém s orientací. Už na Vvanderfellu jsem neměl rád sopečné rokliny na JV ostrova, jenomže i tam po čase zjistíte, že se v nich dá celkem orientovat. Drobné vedlejší úkoly na Solstheimu jsou ovšem situovány do první poloviny mapy, kde chvilku trvá, než si najdete bezpečné orientační body. Do toho všeho tu často zuří vánice, takže je vidět jen na pár kroků a poměrně často vás něco ze zálohy přepadne. Za chvilku pořádně nevíte, kam jdete. Vypadá to tedy tak, že vemete úkol, při troše štěstí se vám ho podaří někde na druhém konci splnit a běžíte zpět. Hle tamhle, to je ta kobka. Vlezete dovnitř a místo zadavatele se jako hlavní chod ocitnete na hostině u goblinů.

Jeden by toho měl možná už dost, ale stále ještě nedošlo na hlavní příběhovou linku. A ta vede dále na sever do skaalské vesnice. Do ještě větší zimy a vstříc ještě většímu nebezpečí. Úkoly u Skaalů jsou dobře zpracované a obecně považuji hlavní příběh Bloodmoonu za výborný. Má to i pár překvapivých zvratů a ve finále jsem se docela zapotil, souboj s Hircinem byl docela tuhý, hlavně díky tomu, že mě dokonale zaskočil svými schopnostmi.

Zkusil jsem být chvilku i vlkodlakem, což bylo ostatně i jedno z lákadel nového datadisku, ale podobně jako upírství mě to nijak nenadchlo. Zajímavé bylo sestavit si nový zbrojní set a zbraně ze stalhrimu, ale k tomu jsem se dostal skoro až na konci. Nicméně ve sbírce se vyjímají opravdu dobře a k čemu jinému by mi vlastně stalhrim byl? Trošku na škodu bylo, že jsem třeba od SZ mapy čekal trochu více. Přišlo mi to jako nevyužitý kus mapy, kterému vévodí hrad Karstaag a jedna hrobka. Opouštět Solstheim bylo smutné, o to smutnější, že po to všem už není důvod se sem vracet.

Na závěr si dovolím drobnou poznámku k češtině. V době, kdy jsem Bloodmoon rozehrál a dohrál, nebyla ještě k dispozici. Původně jsem z toho měl trochu obavy, ale bylo to zbytečné. Pro popis úkolů v deníku je zvolena poměrně jednoduchá angličtina, takže i když něčemu neporozumíte, deník vás nenechá na pochybách. Zmiňuju to proto, že češtinu doporučuju neinstalovat vůbec. Beztak se s ní daleko nedostanete a nese to sebou docela nepříjemné bugy.

Pro: příběh, prostředí, nové potvory, zajímavé úkoly

Proti: není důvod se vracet - příliš izolované od zbytku hry

+19
  • PC 95
Po velmi slušném ačkoliv malinko méně svobodném Tribunalu jsem se tehdy před lety pustil i do druhého datadisku k Morrowindu. Potloukání po ostrově Solstheim, na němž imperiální kolonizace začala teprve nedávno, vám dá možnost lépe nahlédnout do historie a života Nordů, národa zkoušeného nejen mrazivým podnebím.
Na svých toulkách se váš hrdina střetne s možná až příliš početným a teritoriálním obyvatelstvem, které je životem v nepříznivých podmínkách také značně utuženo. Do bojů byl můj obratný Khajiit oproti mé vůli vtahován tak často, že jsem začal kolem nepřátelů raději probíhat. V paměti mi utkvěly urputné, až hodinové epické boje s gobliny na vlcích, poté co jsem se dostal do kleští svých pronásledovatelů a tlupy, do které jsem při útěku narazil.
Nad nepříliš ohromující množství drobnějších úkolů a spoustu samostatného objevování vyčnívají dvě příběhové linie. Jedná se o pomoc imperiální těžařské kolonii, která pod vaší péči během hry utěšeně vzkvétá a v druhé řadě o boj proti predátorům. Identita těchto tvorů se zprvu zdá velmi průhledná, ale nebyla by to Bethesda, aby nezamíchala do koktejlu přísadu tajemna a popkulturní odkaz na jeden z nejlepších akčních filmů let osmdesátých .

Rozšiřujete-li svoji sbírku zbraní, či hledáte-li destilovanou svobodu, zamiřte na Solstheim!

Začít si s Morrowindem se vyplatí i dnes, musíte ale počítat s náročným tweakovaním. Morrowind je stále jednou z mejmodovatelnějších her a byl by skutečně hřích této možnosti nevyužít.

Pro: volnost, svěží severní vítr, změna prostředí kolonie vašimi činy

Proti: méně questové, více zaměřené na potyčky

+8