Fallout 1.5: Resurrection

Autoři Falloutu 1.5 mají můj obdiv. Z vlastní zkušenosti vím, že přijít s nápadem na hru je snadné. Pracovat na něm a dát si záležet, to už je o poznání jiná písnička. Ale oddat se mu a dotáhnout ho do konce, to je meta, na kterou si sáhnou jen ti nejzarputilejší ze všech tvůrců. Ostatně pamětníci vzpomenou na velké a ambiciózní mody jako Beyond Good and Evil nebo Fallout: Yurop. Kde je jim dnes konec? O nápady není nouze nikdy, ale schopných a cílevědomých lidí není nikdy dost.

Fallout 1.5 měl ambice navázat především na odkaz prvního Falloutu a v mnohém se mu to povedlo. Rozsahem je sice o něco menší, ale i tak to znamená, že přinejmenším při prvním hraní nabízí desítky hodin hry. Má podobnou atmosféru a smysl pro estetiku jako první dva díly, ačkoliv někdy je znát, že se původní předlohy drží až trochu moc křečovitě. Některá místa jako by z oka vypadla městům, osadám a opuštěným základnám z originálních Falloutů. Naopak někdy přichází s příjemnou vlastní invencí, která je vidět zejména u některých rozhodnutí. Často si totiž nemůžete být jistí, jestli děláte správnou věc, a většinou odejdete s pocitem jakési morální šedivosti. Svět postapokalyptického Nového Mexika není postaven kolem hráče a postavy v něm nečekají, až se jich protagonista ujme a vyřeší jejich problémy. Jsou zde takové problémy, které nemají ideální řešení, jiné odkrývají jen nepříjemnou pravdu a jiné se nedají vyřešit vůbec. Tedy tak je tomu alespoň v nejlepších pasážích hry. Zejména tragický příběh města Rat Hole nebo spiknutí v Císařství byli vynikající. Čeká na vás však i celá řada banálních úkolů typu "kup od farmáře krmivo pro brahminy" nebo "domluv schůzku s vedoucím vedlejší karvanní společnosti". Obzvlášť v první polovině hry se mi zdálo, že úkolů je opravdu poskrovnu, tedy alespoň takových, které měla moje postava motivaci dělat.

A tady se dostávám k některým problémům tohoto modu. Je jedna věc, která tento počin hluboko sráží, a tou je úroveň veškerého psaného textu. Ten totiž působí, abych tak řekl, velmi začátečnicky. Především v oné již zmíněné první polovině hry se setkáte s extrémně nepříjemnými postavami, které nejspíš měly sloužit k tomu, aby dokreslily onen drsný svět Falloutu 1.5. Ale chybí jim ona grácie, se kterou je uměl podat třeba Fallout 2 (Cassidy: "Jestli sem ještě jednou vleze nějakej debil a bude chtít slevu na panáka, tak mu z prdele udělám parádní klobouk."). Jednak jsou všechny jedna jako druhá, ale především absolutně odrazují od jakékoliv interakce s nimi. Nevěřím tomu, že pokud by se někdo snažil o opravdový role-playing, tak by měl jakýkoliv důvod se s nimi bavit. Tím se ovšem připraví o značnou část questů. Nakonec se mi nad to podařilo povznést a na slabší úroveň dialogů přistoupit, nicméně musel jsem při tom zatnout zuby. Jindy postavy mluví spíš jako kniha než jako člověk, což jim na věrohodnosti také nepřidává. A vůbec, často texty ve hře působí spíše jako kostrbatý překlad z angličtiny než jako originál od českých tvůrců. Opravdu mě zaráží, že si tohoto nikdo z tvůrců během vývoje nevšiml.

Druhým problémem je poněkud rozlítaná hratelnost. Ze začátku je hra velmi obtížná a mnohokrát vás staví do situací, ze kterých jinak než díky save scummingu nevyváznete. Ke konci je naopak snadná až příliš, a tak se budete topit v desítkách tisíc zátek, za které ovšem nebude moc co koupit. Tento mod vás navíc rád staví do, na poměry Falloutu, velkých přeštřelek, ve kterých figuruje třeba i dobrých dvacet účastníků. Jenže, jak víme, engine Falloutu velké souboje nezvládá zrovna bravurně, a tak se může stát, že se všech patnách nepřátel rozhodne střílet jen a jen do vás, což jim samozřejmě zabere dobrou minutu, kterou nemáte šanci přežít, a celou dobu jen budete čekat, až budete moci nahrát uloženou hru. Trochu slabší mi přišly i detaily typu, že většina věci, kvůli kterým má smysl vraždit nepřátele, je ukrytá v zamčených skříňkách, které, pokud se na Paklíče nespecializujete, téměř určitě neotevřete. Nebo fakt, že v poslední čtvrtině hry se hra velmi točí kolem počítačů, bez nichž je závěrečná lokace opravdové martyrium. Na druhou stranu, jde víceméně o drobnosti, nad kterými dokážu mávnout rukou, zejména proto, že sám vím, jak těžké je vyvážit hru.

Celkově je Fallout 1.5 skvělým fanouškovským počinem. Krom vlastního příběhu přináší i několik sympatických detailů, jako jsou nové animace postav, nové zbraně nebo, a to především, skvělé nové skladby, které do soundtracku původních Falloutů perfektně sedí. Nebýt toho, že není moc dobře napsaný a občas se až příliš okatě snaží tlačit na pilu po cestě do hlubin temnoty, býval bych mu dal vyšší známku. Každopádně pro fanoušky Falloutu je to velmi vítané rozšíření již objeveného a tak oblíbeného světa.