Fakt? To by mohla bejt prdel :) Hlavně bych viděl, jak to vypadá v praxi - určitě je tam člověk kvůli tomu pěti vteřinovýmu záběru půl dne.
Walome
7457 Kultura
Walome
7457 
Paul
9009 hmmmmm where the hell is matt bude v neděli v praze, že bych si udělal výlet..
JohnCZ
10927 AlieN: Jojo, Homeland mě taky nadchl. Konečně nějakej trošku náročnější seriál. Herecký výkony, zejména Damiana Lewise, jsou super.
Hydr0gen
4446 Pro CSFD pohrdače - mám pro vás další sousto, na kterém si smlsnete: Drive. Takhle jsem se odlišný názor od "průměru" jsem snad nikdy neměl...
GodOfTheSickJá j(e)du. Cíl večera - palička pana Crovera :-)
AlieN
6247 Btw už skoro týden poslouchám novou desku Skinny Puppy, HanDover. Po předchozím agresivním Mythmakeru je to odkrok zase do klidnějších, atmosféričtějších vod... a to odkrok velice povedený.
http://www.youtube.com/watch?v=_f8ISpuQbZY
http://www.youtube.com/watch?v=_f8ISpuQbZY
AlieN
6247 Druhý díl Homeland je ještě lepší než ten první - jasně největší seriálová pecka sezony.
http://www.csfd.cz/film/291496-homeland/
http://www.csfd.cz/film/291496-homeland/
ugraugra
13607 Zítra The Melvins v Lucerně ! Kdo jde?
Drolin
17164 Jo jo, Ailsean je jeden z těch lepších OC remixerů :)
Tulareanus
10771 tento metalový oc remix mám radšej. :)
Drolin
17164 Walome
7457 Já mysim, že...
http://www.youtube.com/watch?v=IsKMnyQYjp8
http://www.youtube.com/watch?v=IsKMnyQYjp8
Karasman
12151 Přestal jsem koukat v půlce druhé série, ale snad se k tomu někdy ještě dostanu.
Paul
9009 Tak nám zase na rok skončil Breaking Bad. Kouká někdo? Finále bylo perfektní.
Adieu
3894 Bodkin: :) No, nějaký pátek už jsem starší.
Bodkin
5015 Adieu: Vše nejlepší.
Adieu
3894 (Are You) the One that I've been waiting for? - hymna mých dvacetin. :D
http://www.youtube.com/watch?v=5SMjisRm9gw
http://www.youtube.com/watch?v=5SMjisRm9gw
Tulareanus
10771 Nick Cave je pán klasik. Aj ten song, aj keď sa priznám, že z toho albumu mám radšej Are you the One that I've been waiting for.
Jab
7965 http://www.youtube.com/watch?v=LnHoqHscTKE
Into my arms (Nick Cave). Spíš písnička do poklidného rána. Když tedy nesledujete tenhle videoklip. :)
Into my arms (Nick Cave). Spíš písnička do poklidného rána. Když tedy nesledujete tenhle videoklip. :)
Drolin
17164 Tulareanus
10771 Ale určite by som netvrdil, že je to zlá herečka.
Walome
7457 Tul: je to možný. Ale Oscar o hereckým výkonu neříká vůbec nic.
Bodkin
5015 Tento song je namakanější, Feurio!
CJ
4410 How the story Ends, namakaný song.
MickTheMage
11229 Tak a najlepsie soundtracky za rok 2010 su... http://bit.ly/omMlCo Nebojte sa pod clankom vyjadrit svoj protinazor, som si isty, ze bude :)
Say
4820 Tulareanus: Fakt že jo! Dík za upozornění!
EDIT: Doprovodný DJ u módní přehlídky... Achich...
EDIT: Doprovodný DJ u módní přehlídky... Achich...
Tulareanus
10771 Say: Kennedyho máš 20.10 v Prahe.
Drolin
17164 Bodkin: Jj, nejlepší. Škoda jen, že jsem ji již slyšel více než 200x.
V poslední době mám nejraději toto.
V poslední době mám nejraději toto.
Bodkin
5015 Drolin: Hurt feelings
Drolin
17164 
Isair
8839 Sice nepravidelně, ale koukám... jo, je stále fajn.
Drolin
17164 Kouká někdo na Survivora? Imo dobré jako před sedmi lety.
Say
4820 K zamyšlení... "Radost vládnout tomuto národu":
Milan Lasica:
Ryba, jídlo žebráků, jak se někdy na bratislavském tržišti říkalo, se stala luxusní
lahůdkou. Kuřecí zadky, které jsme házeli psům, se začali prodávat s kouskem zad
v honosném balení s pařáty a krky jako delikatesa.
Kvalitní vodu z vodovodu jsme vyměnili za sladké přesycené žbryndy.
Rohlíky se scvrkli o polovičku, kyselé mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne
jedna smradlavá odporně zapáchající tekutina, kterou udržíte v ústech jen do té doby, než ji
rychle nevyplivnete a to kamkoli.
Všechno, co bylo kdysi opravdu dobré, co mělo svoji hodnotu a tradici, jsme vlastně
vyměnili za drahé šmejdy v načančaném obalu.
Jsou i dobré věci. Jenomže těch je stále méně a je třeba je pěkně dlouho hledat. Hledat,
přemýšlet, číst nečitelné návody a obsahy, které nemáme šanci vidět, pokud si nevezmeme
lupu.
Ulice se zaplnily Bratislavany z Číny, Tchajwanu nebo Vietnamu. Přes reklamy si
nevidíme na špičku nosu. Chodníky a přechody jsou plné stojících aut. Exekutor dopisuje
adresu a správce domu hází do schránky vyúčtování s tučným nedoplatkem.
Žijeme tak v pomyslném blahobytu. Máme dva až tři telefony, internet, televizi, domácí
kino, DVD, PC a stále nám něco chybí.
Zákazy, příkazy, nařízení, poučení, kterým už člověk přestává rozumět a vyznat se
v nich je už přímo nemožné.
Kamery nás sledují na každém kroku. Kamkoli se pohneme, jsme pod kontrolou.
Všechno je evidované, zaznamenané a to všechno pro naši „bezpečnost“. Každá zpráva, každá
pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail. Každý, někdy velmi soukromý pohyb, je pod
organizovaným dohledem. Kdykoli se dá vybrat z archivu jako zbraň, která je připravená na
okamžité použití proti nám. Zajímavé, že i při takovém špiclování dochází k trestným činům o
jakých jsem neměl v minulosti ani potuchy. Drogy, přepady, násilí, žhářství, vraždy, se staly
běžným průvodním jevem této „svobodné“ doby.
Zbavujeme se vlastní identity, protože souhlasíme se vším, co po nás různé instituce,
jako banky, mobilní operátoři apod., požadují.
Můžeme vidět oči bezdomovce, který se určitě na ulici nenarodil. Můžeme vidět
žebráky, jak jim trčí nohy z kontejneru, aby se natáhli pro prázdnou flašku. Nebo noblesní
hotely pro psy i s vlastní webovou stránkou, lékařem a kadeřníkem. Můžeme sledovat složité
operace svých psích miláčků přímo na internetu. Jakmile se nám náš drahý psík ztratí,
okamžitě se o něho postarají v útulku i s lékařskou péčí. Jak se však na ulici ocitne člověk,
nezavadí o něho ani pes.
Stáváme se číslem daňového úřadu nebo sociální pojišťovny.
Kam se poděly hodnoty, kde je vlastní podstata lidství? Kde je něco víc než jen strohé
konstatování?
Hrůza, co se zde událo za těch dvacet let!
Vytratila se láska, porozumění, lidskost, tolerance, teplo rukou, sklon před šedinami.
Nepoznáme soused souseda, nevíme, jaký plat má vlastní žena či muž. Nesmíme dát na
zadek vlastnímu dítěti, pokud nechceme mít problémy s úřady.
„Radost vládnout tomuto národu“
Sledujeme stupidní, nehodnotné až destruktivně působící televizní stanice, kde seriály
bez konce nahrazují kulturní vyžití určité skupině nevědomých a možná i nevidomých lidí.
Ale co ta druhá polovina?
Nemá šanci fungovat důstojně bez toho, aby jí byly podsouvány podobné stupidnosti?
Když už je toho málo, tak se můžeme podívat na Superstar a tam nás pošlou veřejně
do řiti i s posměšným komentářem. „Nádhera“! A dík za ten kulturní hodnotný zážitek, který
nám za levný peníz podávají, jako duševním mrzákům, některé televize.
Nemluvě o tom, jaké celebrity má člověk možnost vidět. Kam se na ně hrabou takoví
umělci, jako pan Króner, Dibarbora, Huba atd., kteří celý život usilovali o to, aby předvedli
ten nejlepší herecko-umělecký výkon, aby zanechali v divákovi skutečný zážitek. Rozdíl je
jen v tom, že tito herci s uměním žili celý svůj život. Žili pro umění a srdcem umění tvořili.
Kupujeme cigarety, které nám zakázali kouřit tam, kde se kouřit vždy mohly. Okrádají
nás jako malé děti na písečku a z každé prodané krabičky nám jednu-dvě vytáhnou ještě před
prodejem.
K lékařce chodíme s platební kartou nebo s peněženkou v ruce.
Bavíme se jako roboti, kdy jeden mluví o životě a druhý hledí do počítače. Slyšíme
formulky, nacvičené fráze, které nemají s našim skutečným lidským nitrem a přesvědčením
nic společného.
Letáky, kterými jsou ucpané vchody domů, nás lákají do obchodů. Pěkně nás prosí,
abychom nakoupili jenom u nich. Když jsme však ale zaplatili „u nich“, tak se nestačíme
divit, jak musíme kmitat a házet svůj nákup do tašky. Hned je jasné, kdo je tu pánem a kde
jejich zdvořilost skončila.
Můžeme říkat svůj názor. Svobodně, demokraticky se i vyjádřit. Ale, k čemu to je, když
to není nic platné!
Žijeme v neustálém stresu a napětí. Nikdo z nás si není jistý zítřkem. Je jenom pár
jedinců, kterým je to jedno a ti žijí i tak mimo nás a v anonymitě.
Svět onemocněl a my, ve snaze uplatnit se, jsme onemocněli s ním!
Socialismus nebyl dobrý, ale tato demokracie není o nic lepší.
Možná, že až nástup duševních chorob, depresí, sebevražd, nastartuje proces třídění,
který nás položí na kolena, kdy to už přestaneme všechno zvládat.
A co dál?
Mám dost svobody tohoto typu. Svobody, která se svobodou nemá nic společného.
Svobody, kterou si neumíme užívat, protože je víc proti nám jak pro nás. Je tak okleštěná
zákony a právy těch druhých, že je vpodstatě otevřená nepravostem, zločinu, podvodům. Že
její existence mně připadá jako aura. Kdesi je, ale nevidím ji. Je mimo mě.
Přeji si potkat člověka – přítele.
Chtěl bych se ráno probudit a z celého srdce se těšit na nový den. Chtěl bych mít kolem
sebe upřímné lidi, jak tomu bylo dřív. Chtěl bych potkat kamaráda, jehož první otázka nebude
směřovat k materiálním věcem, ale zeptá se mě: „Jak se máš? Jak žiješ? Zajdeme si spolu
někam sednout ?“ Kamaráda, kterého v půlce debaty nevyruší zvonění mobilu a nebude muset
odejít a pak říct: „Víš, tento telefon byl tak důležitý, že kdybych ho nevzal, mohlo by mě to
stát i zaměstnání.“
Ovládnul nás strach a v tom strachu žijeme i své každodenní životy.
To je fakt a skutečná realita tohoto novodobého, demokraticky zkaženého světa.
Nemluvím o listopadu. Ten přijít musel. Ale o tom všem, co všechno sem s tím
listopadem přišlo.
Dalšího pokusu, který přijde, když to celé se nebude už moci udržet, se díky Bohu
nedožiji. I když rád bych se toho dožil – možná.
Do kdy bude člověk hledat své místo?
Neposílej 10 x, raději 10 x přečti!!!
Nebo i pošli.
Naštěstí, já ještě pár přátel mám …
Přeji jim zdraví, pohodu, štěstí a hodně lásky!!!
Milan Lasica
Milan Lasica:
Ryba, jídlo žebráků, jak se někdy na bratislavském tržišti říkalo, se stala luxusní
lahůdkou. Kuřecí zadky, které jsme házeli psům, se začali prodávat s kouskem zad
v honosném balení s pařáty a krky jako delikatesa.
Kvalitní vodu z vodovodu jsme vyměnili za sladké přesycené žbryndy.
Rohlíky se scvrkli o polovičku, kyselé mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne
jedna smradlavá odporně zapáchající tekutina, kterou udržíte v ústech jen do té doby, než ji
rychle nevyplivnete a to kamkoli.
Všechno, co bylo kdysi opravdu dobré, co mělo svoji hodnotu a tradici, jsme vlastně
vyměnili za drahé šmejdy v načančaném obalu.
Jsou i dobré věci. Jenomže těch je stále méně a je třeba je pěkně dlouho hledat. Hledat,
přemýšlet, číst nečitelné návody a obsahy, které nemáme šanci vidět, pokud si nevezmeme
lupu.
Ulice se zaplnily Bratislavany z Číny, Tchajwanu nebo Vietnamu. Přes reklamy si
nevidíme na špičku nosu. Chodníky a přechody jsou plné stojících aut. Exekutor dopisuje
adresu a správce domu hází do schránky vyúčtování s tučným nedoplatkem.
Žijeme tak v pomyslném blahobytu. Máme dva až tři telefony, internet, televizi, domácí
kino, DVD, PC a stále nám něco chybí.
Zákazy, příkazy, nařízení, poučení, kterým už člověk přestává rozumět a vyznat se
v nich je už přímo nemožné.
Kamery nás sledují na každém kroku. Kamkoli se pohneme, jsme pod kontrolou.
Všechno je evidované, zaznamenané a to všechno pro naši „bezpečnost“. Každá zpráva, každá
pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail. Každý, někdy velmi soukromý pohyb, je pod
organizovaným dohledem. Kdykoli se dá vybrat z archivu jako zbraň, která je připravená na
okamžité použití proti nám. Zajímavé, že i při takovém špiclování dochází k trestným činům o
jakých jsem neměl v minulosti ani potuchy. Drogy, přepady, násilí, žhářství, vraždy, se staly
běžným průvodním jevem této „svobodné“ doby.
Zbavujeme se vlastní identity, protože souhlasíme se vším, co po nás různé instituce,
jako banky, mobilní operátoři apod., požadují.
Můžeme vidět oči bezdomovce, který se určitě na ulici nenarodil. Můžeme vidět
žebráky, jak jim trčí nohy z kontejneru, aby se natáhli pro prázdnou flašku. Nebo noblesní
hotely pro psy i s vlastní webovou stránkou, lékařem a kadeřníkem. Můžeme sledovat složité
operace svých psích miláčků přímo na internetu. Jakmile se nám náš drahý psík ztratí,
okamžitě se o něho postarají v útulku i s lékařskou péčí. Jak se však na ulici ocitne člověk,
nezavadí o něho ani pes.
Stáváme se číslem daňového úřadu nebo sociální pojišťovny.
Kam se poděly hodnoty, kde je vlastní podstata lidství? Kde je něco víc než jen strohé
konstatování?
Hrůza, co se zde událo za těch dvacet let!
Vytratila se láska, porozumění, lidskost, tolerance, teplo rukou, sklon před šedinami.
Nepoznáme soused souseda, nevíme, jaký plat má vlastní žena či muž. Nesmíme dát na
zadek vlastnímu dítěti, pokud nechceme mít problémy s úřady.
„Radost vládnout tomuto národu“
Sledujeme stupidní, nehodnotné až destruktivně působící televizní stanice, kde seriály
bez konce nahrazují kulturní vyžití určité skupině nevědomých a možná i nevidomých lidí.
Ale co ta druhá polovina?
Nemá šanci fungovat důstojně bez toho, aby jí byly podsouvány podobné stupidnosti?
Když už je toho málo, tak se můžeme podívat na Superstar a tam nás pošlou veřejně
do řiti i s posměšným komentářem. „Nádhera“! A dík za ten kulturní hodnotný zážitek, který
nám za levný peníz podávají, jako duševním mrzákům, některé televize.
Nemluvě o tom, jaké celebrity má člověk možnost vidět. Kam se na ně hrabou takoví
umělci, jako pan Króner, Dibarbora, Huba atd., kteří celý život usilovali o to, aby předvedli
ten nejlepší herecko-umělecký výkon, aby zanechali v divákovi skutečný zážitek. Rozdíl je
jen v tom, že tito herci s uměním žili celý svůj život. Žili pro umění a srdcem umění tvořili.
Kupujeme cigarety, které nám zakázali kouřit tam, kde se kouřit vždy mohly. Okrádají
nás jako malé děti na písečku a z každé prodané krabičky nám jednu-dvě vytáhnou ještě před
prodejem.
K lékařce chodíme s platební kartou nebo s peněženkou v ruce.
Bavíme se jako roboti, kdy jeden mluví o životě a druhý hledí do počítače. Slyšíme
formulky, nacvičené fráze, které nemají s našim skutečným lidským nitrem a přesvědčením
nic společného.
Letáky, kterými jsou ucpané vchody domů, nás lákají do obchodů. Pěkně nás prosí,
abychom nakoupili jenom u nich. Když jsme však ale zaplatili „u nich“, tak se nestačíme
divit, jak musíme kmitat a házet svůj nákup do tašky. Hned je jasné, kdo je tu pánem a kde
jejich zdvořilost skončila.
Můžeme říkat svůj názor. Svobodně, demokraticky se i vyjádřit. Ale, k čemu to je, když
to není nic platné!
Žijeme v neustálém stresu a napětí. Nikdo z nás si není jistý zítřkem. Je jenom pár
jedinců, kterým je to jedno a ti žijí i tak mimo nás a v anonymitě.
Svět onemocněl a my, ve snaze uplatnit se, jsme onemocněli s ním!
Socialismus nebyl dobrý, ale tato demokracie není o nic lepší.
Možná, že až nástup duševních chorob, depresí, sebevražd, nastartuje proces třídění,
který nás položí na kolena, kdy to už přestaneme všechno zvládat.
A co dál?
Mám dost svobody tohoto typu. Svobody, která se svobodou nemá nic společného.
Svobody, kterou si neumíme užívat, protože je víc proti nám jak pro nás. Je tak okleštěná
zákony a právy těch druhých, že je vpodstatě otevřená nepravostem, zločinu, podvodům. Že
její existence mně připadá jako aura. Kdesi je, ale nevidím ji. Je mimo mě.
Přeji si potkat člověka – přítele.
Chtěl bych se ráno probudit a z celého srdce se těšit na nový den. Chtěl bych mít kolem
sebe upřímné lidi, jak tomu bylo dřív. Chtěl bych potkat kamaráda, jehož první otázka nebude
směřovat k materiálním věcem, ale zeptá se mě: „Jak se máš? Jak žiješ? Zajdeme si spolu
někam sednout ?“ Kamaráda, kterého v půlce debaty nevyruší zvonění mobilu a nebude muset
odejít a pak říct: „Víš, tento telefon byl tak důležitý, že kdybych ho nevzal, mohlo by mě to
stát i zaměstnání.“
Ovládnul nás strach a v tom strachu žijeme i své každodenní životy.
To je fakt a skutečná realita tohoto novodobého, demokraticky zkaženého světa.
Nemluvím o listopadu. Ten přijít musel. Ale o tom všem, co všechno sem s tím
listopadem přišlo.
Dalšího pokusu, který přijde, když to celé se nebude už moci udržet, se díky Bohu
nedožiji. I když rád bych se toho dožil – možná.
Do kdy bude člověk hledat své místo?
Neposílej 10 x, raději 10 x přečti!!!
Nebo i pošli.
Naštěstí, já ještě pár přátel mám …
Přeji jim zdraví, pohodu, štěstí a hodně lásky!!!
Milan Lasica
special_planObjevem roku je pro mě japonský žánr onkyo, ukázky raději ani dávat nebudu. :-)
Drolin
17164 Pro mě ne největší objev tohoto roku Joy Division (ač New Order mám stále radši) a Dead Can Dance - Saltarello, Ulysses nebo The Host of Seraphim.
AlieN: Rád bys tomu věřil=)
AlieN
6247 Say: Aha, takže "špatně udělané" znamená "nudil jsem se a nepochopil jsem to". Ok, np.
Tulareanus
10771 Myslíš tá, čo dostala už ako dieťa Oscara za Piano? .)
Walome
7457 TB jsem viděl 2 série. První mě hodně bavilo (tenkrát těch upírů ještě nebylo tolik... u nás) a druhá byla šílená. Furt se tam jen pořádaly orgie a nemělo to děj... a hlavně ta hlavní herečka... ta vůbec neumí hrát, to je votřesný.
No a do třetice - chtěla jsem nějaký seksi kýč a dokoukala jsem True Blood. Sice nejlepší současný seiál o upírech /asi/ ale původní šmrnc v prdeli, postupně se to zvrtáváv v docela hnsunej mysteriozní kýč, který je tak oblíbený.
Docela mi padl do oka Carnivale, ke kterýmu mám určitě taky výhrady, ale atmosféru mu upřít nelze. Škoda, že je to neucelené
Docela mi padl do oka Carnivale, ke kterýmu mám určitě taky výhrady, ale atmosféru mu upřít nelze. Škoda, že je to neucelené
Co mě fakt vyčerpalo, byla Markéta Lazarová. V kombinaci s únavou (fyzickou i duševní) to byl největší zážitek za celý měsíc. Hlava mi místy uklimbla, ale pak, když jsem se probrala, byla jsem rázem v jiným světě - pro milovníky true středověku. A je pěkné, že to digitálně vyčistili - na nostalgia.cz jsou srovnavací skrýny - celkově je kamera epochální, šum pryč, a určitě to nestačí vidět jednou.
Suzana
1755 Drive je taková trošku masturbace, ale tak kdo by nechtěl řídit v rukavičkách mustanga v noci po Sunset Blvd. No a Enter the Void je něco podobného, akorát pro true milovníky artu (napsala bych škoda prázdného závěru, ale ono to tak asi bylo myšlený).
Drolin
17164 Tulareanus: Tipy na kvalitní trip hop také jen uvítám. Takže díky. Ač tedy Bonoba a Saltillo celkem znám.
Omg, ja som čítal trip-hop a nie hip-hop. :D
V tom prípade by som asi skúsil doporučiť DJ Krush, DJ Shadow, Pawa Up First.
Ma tam zmiatol aj ten Nujabes, ktorého mám zafixovaného ako triphop.
V tom prípade by som asi skúsil doporučiť DJ Krush, DJ Shadow, Pawa Up First.
Ma tam zmiatol aj ten Nujabes, ktorého mám zafixovaného ako triphop.
Say
4820 Tulareanus: Kromě Ratatat nemá nikdo nic společného s instrumentálním hip-hopem=)
Tulareanus
10771 Instrumental Triphop (nemám čas hádzať linky na ukážky):
Bonobo, Emancipator, Saltillo, Subheim, Kid Loco, Trifonic (tak 20% skladieb má spev), Helios (nie všetko), Murcof (ale ten je tak trochu do ambientu), Tim Hecker (ten štýl ako Murcof), Ratatat.
Čím neskôr je interpret v tomto výčte spomenutý, tým väčšia odchýlka od "zadania".
Bonobo, Emancipator, Saltillo, Subheim, Kid Loco, Trifonic (tak 20% skladieb má spev), Helios (nie všetko), Murcof (ale ten je tak trochu do ambientu), Tim Hecker (ten štýl ako Murcof), Ratatat.
Čím neskôr je interpret v tomto výčte spomenutý, tým väčšia odchýlka od "zadania".
Drolin
17164 Say: No, už pomalu tahám :)
Jinak známé, ale výborné Dirty laundry. Instrumental verze asi nikde není.
Jinak známé, ale výborné Dirty laundry. Instrumental verze asi nikde není.
Drolin: Blockhead toho mají dost a už mi to na přehrávači straší přes 5 roků = neomrzí to a stále to rád poslouchám. RJD2 mě omrzel rychleji, ale taky na chvíli zabaví. Za to Jona Kennedyho až teď objevuji=)
Drolin
17164 Dobré, díky. Něco ve stylu toho od Blockheada jsem hledal - omrknu jeho další tvorbu. A tracky od RJD2 také povedené :).