Všeobecně o hrách

@BUMTARATA (12.08.2026 13:19): ano, hura na další tvorbu do šuplíku:D

@Ringo (12.08.2026 12:45): tvrdíš fakta, která nejsou fakta. "To, že mozek robota nebude totéž, co mozek člověka, není třeba nikomu nijak vysvětlovat".  Možná právě to, jak je pro tebe těžko pochopitelná druhá strana, by tě mělo zarazit. Já třeba moc dobře rozumím, jak nad tím uvažuješ.

A špatně předpokládáš, že my předpokládáme, že ten vstupní input mají lidé stejný. Nemají. Těch proměnných je skoro nekonečně. Ale to neznamená, že bychom se teoreticky nemohli dostat do každého jednotlivého bodu, který rozhodl o tom, proč ses rozhodl tak, jak ses rozhodl, a proč ten druhy se rozhodl jinak. Kombinace genů, zkušeností, aktuálního elektrochemického nastavení v tvém těle, tvůj aktuální zdravotní stav, míra vyspání, najezení, napití, vyčůraní, tvoje bakterie, paraziti, viry atd. To všechno plus bambilion dalších věcí, které ještě ani nechápeme, rozhoduje. Ale to neznamená, že bychom se nemohli dobrat každého jednotlivého neuronu a všech spojení a vytvořit obří strom, který k tomu vedl.

Třeba to, že píšu tenhle příspěvek, za to určitě třeba může i můj otec a mnohé debaty s ním. To samé bratr A zároveň za to může, že mám dneska spoustu času a nic na práci. A to je jen pár proměnných.

Ale už jsme zkratka ve filosofii, determinismu. A vůbec bych z toho nevyřazoval kvantovou mechaniku, protože čím víc o ní vím (jakože vůbec nic), tím víc mi to smývá veškeré naivní představy o světě, které jsou zase hodně dány iracionálním bombardováním, které jsem měl v dětství.



@Gordon (12.08.2026 12:58): samozřejmě, a pak nastává ten filosofický problém, kdy oddělit tu iluzi od reality a jestli my sami nejsme ta iluze. Co ja vím, jestli nejsi NPCčko.

já bych to tak strašně chtěl mít jako Gordon, ale mám to bohužel jako Kunick.

Pamatuju si, že už před 18 lety to byl můj big fight s mou první holkou, a přitom doktorkou. Už tehdy jsem mozek vnímal jako biomechanický elektrochemický stroj, a ona se s tím nemohla smířit, že je tam něco víc a jestli vůbec se mnou může být, když mám takovéhle strašné přemýšlení. A já jsem přitom nešťastný, já bych si hrozně přál, aby tam něco víc bylo, ale hrozně na to nevěřím a právě nebudu mít problém uznat, až tam budem, nějakého robota za soběrovnou bytost.

Ale právě proto, i možná proto, že jsem sám autor, který hodně přemýšlí nad tím tvůrčím procesem a jak to dělám, tak právě proto jsem z toho v hajzlu, protože nevidím cestu, jak AI porazit. Nechci si nalhávat, že umím něco jinak, že je v tom větší hloubka etc., protože si vlastně připadám omezenější. (to bych mohl asi zdlouhavě rozvést).

A taky je ta důležitá poznámka, že to, s čím jsme v kontaktu my uživatelé, je proti věcem, co se testují, hračka pro děti. Zapomeňme na to, že opravdová kvalita se vždycky prosadí. Tohle nefunguje už hodně dlouho a s AI to bude už jen větší extrém.

Zrovna bohužel v mém oboru je to už úplně nejhorší, protože tam ta ta objektivita uživatelů byla vždycky úplně nejníž. S hudbou je to pomalu horší, než s fotbalovými fanoušky. Poznal jsem fakt hodně málo lidí, kteří poslouchají fakt vědomě a otevřeně a do značné míry jsou schopni oddělit svůj vkus a to, co to opravdu je (na uměleckých školách je paradoxně těchto lidí málo, ale jednoho jsem poznal dokonce i tady na databázi!) a kdyby byli všichni takoví, z AI nemám takový strach. Tam bych víc věřil, že se to opravdu použije na to, aby byla svébytná díla svébytných umělců ještě lepší. Bohužel AI je přesně to, co lidi chtějí. Když jsem chtěl dělat hit, dělal jsem jen velmi nedokonale to, co udělá AI, a lid je happy.
A konkrétně ve hrách začíná být použití AI hudby už úplný standard. Tam už lidi vůbec nečekají nějaké umění (a přitom v 90. to byl tak svébytný žánr a dodnes nedoceněný), tak proč neušetřit.

A já asi vím proč. Většina lidí totiž chce to, co už má rádo. To je přesně to, co píše Kunick. Chováme se strašně vypočitatelně. Takže když jim AI naservíruje mišmaš toho, co se jim líbí, tak to je přesně to co chtěli.
Vzpomínám si na X případů kapel (typicky Linkin Park), kdy fanoušci přesně tohle chtěli a kapele vyčítali umělecký posun. Chtěli furt dokola variaci na první dvě desky. A AI jim přesně tohle dá.

Já chci naopak obohacení. Chci to, co ještě neznám. Mozek to bolí, ale pak je to lepší. Ale většina lidí přes tu bolest prostě nejde. Za žádnou cenu. Strávil jsem celý život tím, že si zmapuju vkus svých nejbližších a pak naprosto bez problému vím, co se jim bude líbit a co ne. Dělal jsem doporučovací algoritmy už před nimi.
Jsou jak naprogramovaní. Skoro všichni. Možná mě to děsí o něco víc, protože asi uvažuju jako robot celý život.
Těším se, až někdy uslyším větu: "tohle se mi sice vůbec nelíbí, ale je to skvělý", mam pocit, že jsem ji ještě nikdy od nikoho neslyšel. Možná u obrazů, tam jsou lidi pokornější, u hudby nikdy, ucho je zvířátko. Pokud tohle člověk nedokáže oddělit, jsme jen otrokem svého mozku a procesů v nich.

@Gordon (10.08.2026 21:24): asi ne (mimochodem to se mi stává na DH často. Tři dny o něčem přemýšlím, pak to napíšu do diskuse, a jak jsem nad tím už přemyšlel, tak bych vsadil na to, že už jsem to samý musel napsat třeba před lety a je mi pak trapně, aby si na to nikdo nevzpomněl :) )

ale tohle je taky něco, co snesu v pohodě. Ovládaní počítačových botů, jasně.
Úplně jsem si představil, jak v Heroesích nebo naopak real-time strategiích dělá všemožné neprůhledné taktiky.
To byla vždycky velká slabina, že to člověk prokouk, jak se chová naskriptovaná AI, a pak jel automatismy.

U tohohle to vnímám jako přirozenou evoluci.
Pokud jde o to, že AI bude navrhovat celé úrovně, příběh, hudbu apod., tam jsem vyhraněný, považuji to v podstatě za konec lidstva :) (pokud by to měla být okrajová záležitost, tak ne, ale tak nějak už asi i vím, že to okrajová záležitost nebude)

Já jediný na co AI ve hrách chci, je v podstatě to, co dělá třeba chatGPT, představoval bych si, že budou postavy realisticky reagovat na to, co ve hře dělám. Což by mělo být mnohem snažší, než co umí chatgpt, protože ve hře mam omezené možnosti.

Ale že bude dokonale vědět o tom, co jsem například v RPG udělal, a už se nikdy nestane ta Might and Magic nebo Elders Scrolls klasika, že po 150 hodinách hraní a záchraně světa přijdete k random NPC a ono vás uvítá tím samým, co v první hodině hraní.

V podstatě cokoliv jiného, od grafiky, hudby, storyline, jakmile zjistím, že je to AI, dávám ruce pryč, nechci to, je mi to bytostně odporný.

Čili bych si představoval, aby AI byla zahrnuta do uvažování té hry, ale za žádnou cenu ji nechci v kreativním procesu.