Pokud bych se měl definovat jako hráč, asi bych se označil za hardcore staromilce s malými zkušenostmi, což je nejspíš oxymóron. Nejraději mám hry z období, kdy jsem s hrami začínal, tedy kolem přelomu tisíciletí. Mé tehdejší oblíbené hry se ve své době považovaly za kvalitní, ale z dnešního pohledu jsou to hardcore legendy. Stačí tedy hrát hry dost dlouho a upadající kvalita z vás udělá mechem obrostlého hardcore pařana.

Pohříchu musím přiznat, že poslední roky už takřka hry nehraji. Ne že bych na ně zanevřel, ale nějak není čas, nálada a vlastně ani hardware. Můj herní počítač letos slaví deset let, takže není zrovna ve formě. Kupodivu jsem v posledním roce možná vytvořil více her, než jsem za svůj život dohrál. To bych měl upřesnit, protože předchozí věta je značně nadsazená. Nejsem herní vývojář a protože jsem tupý jak poleno, ani neumím programovat. Jen jsem využil nenáviděného trendu posledních let a laicky zabředl do vibe-codingu. Ani v tomto ohledu jsem neukázal moc prozíravosti a mé tristní pokusy překecat v chatovacím režimu nějaké free AI, aby mi naprogramovaly hru dle mých představ, vedly k hrám tak otřesným, že by mohly sloužit jako odstrašující příklad. Pokud rádi trpíte a rvete si vlasy zoufalstvím, můžete některé hry otestovat na vlastní kůži zde: https://cebrk.hys.cz/files/download.html

CeBrk