Vaříval jsem rád, zvláště mnou oblíbená jídla. Co musím každý den něco dělat pro tři další lidi (žena a dvě malé děti), kteří to často ani nechtějí jíst (hlavně ty děti, ale občas se šprajcla i manželka), tak už zrovna dvakrát rád nevařím.
Když jsem v práci, nechám si jídlo buď dovézt, případně si jej z nějaké restaurace donesu sám. Většinou to pod těch 10 EUR je, i když žena si myslí, že je to zbytečný luxus a moc utrácím. Nicméně se mi poslední měsíce daří být v práci jen tak jednou, max. dvakrát do týdne a zbytek doby musím, velmi nerad (z mnoha důvodů) trávit doma na homeoffice. A to se právě snažím moc nevařit a spíš ohřívám koupené hotovky (které ovšem z Billy, která je nejbližší, zas tak za moc nestojí (než jsme se přestěhovali z jiného Bezirku, byli jsme napůl cesty mezi dvěma velkými supermarkety Billa plus (dříve Merkur), kde ten výběr byl lepší. Tady v desátém Bezirku je to samý Turek, což se projevuje např. na omezeném výběru dostupných jídel s vepřovým masem, ale třeba i ohledně sýrů.
Dnes jsem měl k obědu grenadýrský pochod, což je sice občas fajn, ale dnes jsem si to koupil ze zoufalství, protože jsem nenašel nic jiného, na co bych měl chuť.
Strašně rád dělám pokrmy s rýží (rizoto, Reisfleisch - na kostičky nakrájené maso na paprice a s paprikou s rýží, která není příloha, ale je to tam přímo vmíchané - rýžová pánev (recept od Gordona Ramsayho
https://www.aglugofoil.com/2012/10/spicy ... e-gordon-ramsay.html ) šunkofleky, není mi cizí pečené kuře, dělám taky často z kuchařky na wok (i když je to vlastně jen velká pánev).
Jinak mám strašně rád pokrmy z čínských restaurací, které taky rád objednávám jako takeaway (jak na homeoffice, tak doma), i když pokud obědnáváme domů večeři, tak rodinka spíš chce pizzu. Dřív jsme objednávali i z indických restaurací, ale ty jsou z těch takeawayů nejdražší.