já bych to tak strašně chtěl mít jako Gordon, ale mám to bohužel jako Kunick.
Pamatuju si, že už před 18 lety to byl můj big fight s mou první holkou, a přitom doktorkou. Už tehdy jsem mozek vnímal jako biomechanický elektrochemický stroj, a ona se s tím nemohla smířit, že je tam něco víc a jestli vůbec se mnou může být, když mám takovéhle strašné přemýšlení. A já jsem přitom nešťastný, já bych si hrozně přál, aby tam něco víc bylo, ale hrozně na to nevěřím a právě nebudu mít problém uznat, až tam budem, nějakého robota za soběrovnou bytost.
Ale právě proto, i možná proto, že jsem sám autor, který hodně přemýšlí nad tím tvůrčím procesem a jak to dělám, tak právě proto jsem z toho v hajzlu, protože nevidím cestu, jak AI porazit. Nechci si nalhávat, že umím něco jinak, že je v tom větší hloubka etc., protože si vlastně připadám omezenější. (to bych mohl asi zdlouhavě rozvést).
A taky je ta důležitá poznámka, že to, s čím jsme v kontaktu my uživatelé, je proti věcem, co se testují, hračka pro děti. Zapomeňme na to, že opravdová kvalita se vždycky prosadí. Tohle nefunguje už hodně dlouho a s AI to bude už jen větší extrém.
Zrovna bohužel v mém oboru je to už úplně nejhorší, protože tam ta ta objektivita uživatelů byla vždycky úplně nejníž. S hudbou je to pomalu horší, než s fotbalovými fanoušky. Poznal jsem fakt hodně málo lidí, kteří poslouchají fakt vědomě a otevřeně a do značné míry jsou schopni oddělit svůj vkus a to, co to opravdu je (na uměleckých školách je paradoxně těchto lidí málo, ale jednoho jsem poznal dokonce i tady na databázi!) a kdyby byli všichni takoví, z AI nemám takový strach. Tam bych víc věřil, že se to opravdu použije na to, aby byla svébytná díla svébytných umělců ještě lepší. Bohužel AI je přesně to, co lidi chtějí. Když jsem chtěl dělat hit, dělal jsem jen velmi nedokonale to, co udělá AI, a lid je happy.
A konkrétně ve hrách začíná být použití AI hudby už úplný standard. Tam už lidi vůbec nečekají nějaké umění (a přitom v 90. to byl tak svébytný žánr a dodnes nedoceněný), tak proč neušetřit.
A já asi vím proč. Většina lidí totiž chce to, co už má rádo. To je přesně to, co píše Kunick. Chováme se strašně vypočitatelně. Takže když jim AI naservíruje mišmaš toho, co se jim líbí, tak to je přesně to co chtěli.
Vzpomínám si na X případů kapel (typicky Linkin Park), kdy fanoušci přesně tohle chtěli a kapele vyčítali umělecký posun. Chtěli furt dokola variaci na první dvě desky. A AI jim přesně tohle dá.
Já chci naopak obohacení. Chci to, co ještě neznám. Mozek to bolí, ale pak je to lepší. Ale většina lidí přes tu bolest prostě nejde. Za žádnou cenu. Strávil jsem celý život tím, že si zmapuju vkus svých nejbližších a pak naprosto bez problému vím, co se jim bude líbit a co ne. Dělal jsem doporučovací algoritmy už před nimi.
Jsou jak naprogramovaní. Skoro všichni. Možná mě to děsí o něco víc, protože asi uvažuju jako robot celý život.
Těším se, až někdy uslyším větu: "tohle se mi sice vůbec nelíbí, ale je to skvělý", mam pocit, že jsem ji ještě nikdy od nikoho neslyšel. Možná u obrazů, tam jsou lidi pokornější, u hudby nikdy, ucho je zvířátko. Pokud tohle člověk nedokáže oddělit, jsme jen otrokem svého mozku a procesů v nich.