Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Všeobecně o hrách

W3 22,255
právě hraje
48,019
dnešní rekord
92,268
rekord

KCD
1,661
právě hraje
4,189
dnešní rekord
95,863
rekord

Mno KCD uz je v tezkem utlumu.
Chtěl jsem se zeptat ohledně J2ME her. Mám pocit, že se tomu tady někdo věnuje víc a možná existuje nějaký seznam a nebo plán na postupné přidávání? Nebo jsem úplně mimo?

(zas tolik jsem jich nehrál, i když třeba na Hada nebo na Munkiki's Castles mám dobré vzpomínky).
Já jsem docela dost skeptický, co se týče nějakého všeobecného přijetí her v dohledné době, jestli někdy vůbec, nedejbože jejich postavení na piedestal vysokého umění, a nikoliv proto, že by to obsahově nezvládly, tohle některé zvládají už teď a budou zvládat čím dál častěji a ve větší míře, k tomu všemu poskytují typ zážitku, který žádné jiné umění nedokáže suplovat (možná částečně jen to konceptuální, kdy někomu sežerete banán, apod.), ale PROTO, že jsou z principu nepřístupné, musíte se naučit HRÁT. Nám to tak třeba nepřipadá, ale hry jsou strašně těžké (a nesmyslně dlouhé). Btw, znám hodně lidí (obzvlášť holek), co na hry radši koukají, než aby je sami hráli. Ale kdoví, třeba právě tohle hrám pomůže…
@Shoggot (19.12.2019 16:37): Asi tak. Ono to bude souviset i s tím, jak je to které médium dlouhodobě kulturně vnímáno a přijímáno; knihy jsou a byly dlouho spojovány téměř výhradně se vzděláním nebo náboženskými úkony (písmo svaté atp.), kinematografie a hry jsou čistě profánního charakteru. Mám dojem, že v podobném postavení jako teď hry byly na počátku 20. století filmy - byly vnímány jako něco nízkého, jako zábava pro lůzu, která podněcuje nejnižší pudy (ostatně, proč vznikl a uplatňoval se Hays Code) a postupem času se médium nějak etablovalo.
@orromis (19.12.2019 15:37): já jo :-)

@Shoggot (19.12.2019 15:59): ale já vidím tu absenci postřehu nehráčů třeba při řízení auta, a že v tom umění se rychle rozhodovat v krizové situaci (nebo třeba jen dobře zareagovat na semaforu) mi hry (nejen závodní) myslím dost pomohly. Nebo mají všichni ostatní tu toxoplazmózu, nevím. Ale samozřejmě úplně stejně jako hry může v tomhle ohledu být nápomocno třeba hraní pingpongu, to je jasný.
@Sadako (19.12.2019 16:27): To je pravda, jen prostě těch 10% opravdu dobrého u her se málo blíží tomu opravdu dobrému v 10% co je u filmů a knih.
Nejsou skutečně masovou, přestože jejich obsah je převážně velmi masový (jsi hrdina a teď zabij všechny, co naštvali tebe/strýčka Sama/dobré mravy/velkého Wendigo).
Průměrná braková detektivka jistě není lepší než průměrná detektivní hra (možná o fous, protože u toho člověk nemusí trpět taky průměrnými herními mechanismy, protože jak se zase říká, průměr je vždycky tak trochu podprůměr, nebo tak :)), ale právě třeba jsou právě filmy nebo knihy (tedy média) které mají ty takzvané "velké kusy", které jsou všude známé a byť je i hodně lidí nečetlo, vědí o nich jako o zásadním kulturním díle, které vlastně ukotvuje i celé médium jako tak nějak "respektuhodné".

Hry prostě mají oproti filmu a komiksu (který se taky upoceně snaží najít místo na slunci a definitivně se na tu cestu, aby začal být mainstreamem přijímaný, když začali vycházet i komiksy, u kterých se dalo říct, že opravdu mají nějakou literární kvalitu, která je vyvyšuje nad brak pro teenagery) nevýhodu, že tu nejsou tak dlouho a ještě opravdu pořádně nemají dílo, které by překlenulo ten most k respektu populace vůči médiu.

Ale to se blíží a bude to brzo. I nějaké požadavky hráčů rostou podle mě a směřuje to tam.
@Dan9K (19.12.2019 15:01): U argumentu ztraceným časem si vždycky říkám, jestli se ona nehrající část populace skutečně po večerech učí sanskrt nebo programovat v Brainfucku a tak bych si tipovala, že spíš asi ne, tak by měli držet hubu a šoupat nohama.

@Shoggot (19.12.2019 15:59): Tak jako, Sturgeonův zákon je neúprosný, 90% všeho je mrdka. Her, knih, filmů, hudby... Hry mají asi problém v tom, že zatím nejsou skutečně masovou záležitostí, zasahující všechny nebo alespoň většinu segmentů populace jako třeba filmy, na druhou stranu si nemyslím, že by průměrná hra byla horší než průměrný popcornový snímek nebo, vím já, průměrná detektivka, když to rozeberu na prvočinitele, bude to všechno dost podobné.
@Tulareanus (19.12.2019 15:45): Což o to, to je pravda, jen jak už tu někdo bsal, většina herního obsahu je buď odpočinková nebo braková. Čest výjímkám. Hráči budou nutně působit jako podivíni a troglodyti, když budou tvrdit, že hry jsou už třeba co se týče vyprávění a významu na úrovni filmů nebo dobrých knih a pak jako ukázku toho někomu dají třeba Mass Effect.
Stále nejsou, protože hrám zkrátka chybí nějaké opravdové dílo, které by se víceméně svou povahou zapsalo do všeobecného podvědomí jako právě už kus umění a ne nějaká braková vypravovánka nebo prostá power fantasy pro teenagery.

Ale to si myslím, že je už na dobré cestě a některé tituly a směry se k tomu blíží, pak určitě hry budou brány jako umění stejně jako filmy a knihy, až opravdu stvoří nějaké "klasické" nebo "high-art" kusy, které půjdou napříč.
Taky si myslím, že hry jsou bezproblémový koníček, jen se to s tou fetišizací pozitivních přínosů nesmí přehánět. ŽE střílení do panáků sice zlepšuje postřehy je hezké, ale když to bude vysvětlovat rachitický nebo podsaditý hoch atletickým typům, že narozdíl od toho jejich čutání do meruny nebo posilování zlepšují jeho reakce, bude prostě působit vtipně (k čemu mu ty rychlejší reakce jsou, když se mu krk láme dopředu a má chronické bolesti zad?).

Obecně si myslím, že je to taky o prezentaci hráčů. Je dobře, že ta populace celkově stárne a že se ukazuje, že to nemusí být jen koníček lidí, kteří u počítače kydnou. A to jde ruku v ruce s tím, že taková je i realita více a více. I samotní hráči musí dospět a postavit se ke svému koníčku dospěle, aby jejich koníček i ostatní dospělí brali vážně.
@Dan9K (19.12.2019 15:01): Já bych to s tou fetišizací pozitivních přínosů her nepřeháněl. Pro většinu lidí je jediný přínos odreagování a zábava, téměř nikdo nehraje aby si cíleně zlepšil postřeh nebo myšlení (a většina lidí je ve hrách špatná a v čase se nezlepšuje, protože to kvůli zlepšování nehrají).
Tak ja stále tvrdím, že aby videohry prestali byť v našich končinách čo i len z časti tabuizované, potrebujeme, aby generácia terajších cca 30tnikov vychovala do dospelosti generáciu svojich detí. Pri tom hromadnom vyrastaní v tom sa už na to bude nazerať ako na niečo bežné a ako len jeden z záujmov. Momentálne naše štáty trpia ešte stále postkomunistickým syndrómom, kde pre staršie generácie je hranie niečo cudzie a tým pádom túto xenofóbiu prenášajú aj na generáciu svojho, teraz už dospelého potomstva, ktoré tieto názory a vnímanie preberá, pokiaľ sami nezačali aktívne hrávať alebo (to sú výnimky) nemali už pri vyrastaní rodičov, ktorým by prišlo hranie ok.

Druhým faktorom a dôvodom prečo máme v našich končinách (a i vo svete, ale na západe nie je ten rozdieľ až tak markantný), je, že žien hrá u nás oveľa menej než mužov, hoci to číslo každým rokom exponenciálne rastie. Väčšinou sú tu spomínané výčitky zo strany žien voči mužom ohľadom hrania alebo sa stretávame s tým, že ak pred potenciálnou partnerkou niekto spomenie, že hrá hry, tak ona to radí do mínusov alebo nedospelosti a nie do "fajn koníčkov". Je to častokrát pre nich neznáme teritórium, ktoré v nich rezonuje negatívne od rodičov, lebo paradoxne sa stále xkrát deje to, že rodičia berú hranie videohier ako chlapčenskú zábavu, celkovo aj počítač ako taký a k dievčatám sa im to "nehodí". Na základe toho hrávajú buď menej (rodičia v našej spoločnosti sú ohľadom chlapcov a ich voľnej ruky benevolentnejší - to vychádza z výskumov a nie mojej hlavy) alebo nehrávajú vôbec, prípadne hrávajú potajomky. Mickthemage robil pred 15 rokmi práve výskum medzi základoškolskými deťmi, kde vysvitlo, že chlapci sa s hraním chválili, zatiaľ čo dievčatá sa najprv tvárili, že nehrávajú a následne až potvrdili, že niektoré hrávajú, ale hanbili sa to priznať. No a kým sa toto nezmení v našej spoločnosti, tak sa bude na hry pozerať ako na niečo outsiderské. Takže rodičia a predovšetkým muži, dbajte na to, aby Vaše dcéry mali rovnaké príležitosti ako Vaši synovia a dajte im možnosť začať hrávať videohry! Myslite na ďalšie generácie mužov-hráčov! :)

(Samozrejme to nie je také jednoduché, ale nie je priestor sa ešte viac rozpisovať a v prípade toho kto hrá a nehrá a aký má pohľad na hry, má obrovský dopad aj peer pressure. Čiže ak jedno dievča hry hrá a jej kamarátky tým pohŕdajú, tiež sa im tým nebude asi chváliť, prípadne s hraním prestane.)
@Sadako (19.12.2019 14:36): když bych měl parafrázovat argumenty, které slýchám, tak si to někteří spojují se vznikem závislosti a antisociálního života. A také samozřejmě jako ztracený čas, který by se dal využít lépe, ale to už je o tom vysvětlování a ukázání správných příkladů. Myslím, že hry mohou člověka rozvíjet mnohem lépe, než třeba film. Oba mohou rozšiřovat určitý přehled. Ale hry narozdíl od filmu mohou zlepšovat postřeh, soustředění, orientaci, logiku, taktiku (v závislosti na žánru) a vyžadují aktivní přístup. Já třeba na filmy koukám velmi aktivně, neustále to vnitřně rozebírám, ale spíš se setkávám s tím, že lidi u toho úplně vypínají, nesoustředí se na to a je to skutečně jen zabití času a veget. To hry vlastně vůbec neumožňují.

A pak je tu samozřejmě ještě takový ten "argument" (abych byl taky trochu sexista, tak především argument žen), že je to pro děti, a že chlapi, co hrajou hry, nikdy pořádně nedospěli. Což mě vždycky celkem nekorektně vyprovokuje.
Já asi dost nechápu, co komu může vadit na hraní. Člověk sedí doma, tj. stojí to míň, než být několikrát týdně v hospodě (mě tedy určitě), nehrozí úrazy jako v případě adrenalinových sportů a ještě se z některých her může i něco dozvědět, případně rozšířit slovní zásobu. Samá pozitiva. A nezabírá to v současnosti žádné místo, pokud zároveň ve velkém nesbíráš fyzické kopie/merchandising.
Když se nad tím zamyslím takhle prakticky, nenapadá mě moc koníčků, které bych považovala za víc relationship friendly než je hraní her.
Tak se taky přidávám k těm, jejichž partnerkám to vadí, ale taky vychovávám a hraju, když spí. Ale nedělám to od 11 do jedný v noci, ale od 11 do pěti v noci. To už je asi chorobné, ale mám holt už asi deset let posunutý režim, kdy vstávám pravidelně ve 12-13h. Ale mám to tak půl na půl ještě s filmy a seriály. Nelíbí se jí to, ale asi se už smířila. A občas si něco zahrajem, nebo hraje ona a já jí do toho kibicuju.

A nechápu ten hejt na single. Mně spíš připadá chorobnej ten mulťák, když to nemá začátek ani konec a je to žrout času extrémní. Hraju v podstatě výhradně singl a snažím se vždycky všem trpělivě vysvětlovat, že to je prostě umění a zábava v jednom stejně jako filmy, seriály nebo knihy a že nechápu, proč by měly hry v tomto směru zaostávat. Nikdy jsem nepochopil, proč koukat na film je v pohodě a hrát hru je nedospělé.
@Gordon (18.12.2019 19:33): jj flegmouš jsem až až :D
No já jsem si jednou taky u zkoušky trochu zatopila, když jsem zmínila, že hraji hry. (Učitel se ptal co dělám ve volném čase a pak do mě začal hučet nějaký kraviny...)
Hraju jen sigle hry, tam to prostě dokončíš, něčeho jsi dosáhl a uzavřel, online hry děs :D tisíce a tisíce hodin a stejně nedojdeš ke konci :D
@Timanris (17.12.2019 20:11): Přesně takovou partnerku bych bral taky, stejně flegmatickou, jako já. :)

@Všivák (18.12.2019 10:08): Když jsem se naposled chlubil tím, že hraju hry straršímu kolegovi z práce, tak ve mě začal vidět lidskou trosku, co se na nic nezmůže. Tak ale tomu kolegovi smrděla snědá kolegyně po cikánsku (???), takže to je taky třeba brát s rezervou.

Jinak Singl hry ztráta času?! To jakože to expení na růažovej skin v onlinu není ztráta času, nebo že bez interakce s lidmi ničeho nedosáhneš? Tomu moc nerozumím. :)
Mě nevadí chlubit se s tím, že hraju. Nechápu, proč se za to lidi stydí. Kdybych se za něco měl stydět, nedělal bych to. Priority samozřejmě mám jinde a času na hraní čím dál míň. Baví mě to ale pořád stejně a baví mě se o tom bavit z lidma. Samozřejmě jen ze zúčastněnýma. S mojí holkou si taky občas něco zahraju v mulťáku. Singl ona bere jako ztrátu času, ale v rozumné míře to toleruje. A haranty k tomu klidně pustím, když jsou schopní dělat i něco jiného.
@speedevil (17.12.2019 22:17): Nejlepší je tyto dva světy semtam zkombinovat. Předloni jsem na silvestra asi ve 2 v noci hrál World of Tanks a myslím, že to byla pro mě i pro přihlížející skvělá estráda (a taky nejzábavnější WoTko ever :D).
@Richmond (17.12.2019 22:03): Já si mezi kolegama/vrstevníkama v práci taky někdy připadam jako totální exot. Když si třeba v pondělí začnou vyprávět, jak se zase o víkendu vožrali, že dělali vostudu, páč někde tancovali nahatý, ale že si to nepamatuju a ví to z vyprávění... to jim radši nebudu vyprávět, jak jsem si užil noční erzety v zasněženym Dirt Rally, nebo jak jsem zničil (aniž bych se vožral) formuli od Kódemástrů, protože bez toho ABS mam prostě problém správně brzdit a že teď mam největší problém s tim, jakou do PC v rámci upgrade pořídit grafickou kartu  :D
@Bellerofontes (17.12.2019 21:26): Ano, stydim se, čim jsem starší, tim víc. Taky nechci, aby na mě kdokoliv při hraní koukal. Už jsem si řikal stokrát, jakej by to byl klid bez tohohle koníčku. Největší vopruz je furt řešit, jak na nějakou hru nestíhá "železo" a jestli do toho ty prachy znova a znova sypat, nebo se na to rovnou vykvajznout a mít klid. Škoda, že to nefunguje jako u jinýho mýho koníčku - poslouchání reprodukované hudby - za toho Japonce (komponenty Denon) jsem sice kdysi vysolil jako za jakýkoliv PC nikdy, ale už mi to doma maká přes 20 let a zvuk je pořád vyhovující... co bych si teď zahrál na 22let starym PC? :D
@orromis (17.12.2019 16:08): To zní hezky, ale ve výsledku to působí dost bezkrevně. Jako z příručky. Opustit někoho, protože se mu nezamlouvá a nerespektuje, že příliš hraješ, je sice rozumné, ale jenom rozumné.

Nejděsivější na téhle přízemní nespokojenosti s hraním je, že nevědomky v ní promlouvá něco pravdivého. Videohry jsou majoritně stále splašky. Mělo by být takřka povinností stydět se, že obětuješ čas něčemu tak zanedbatelnému, co si to nezaslouží, a navíc za to ještě platíš a podporuješ to; už jen vědomí toho vyznamenává.
No já jsem ráda, že jsem svého přítele potkala ve hře a tím pádem nám hraní navzájem vůbec nevadí a občas si zahrajeme i spolu. :D

Co se týče ženských, kterým vadí i občasné hraní, tak to fakt nechápu, to ony samy jako nemají co dělat nebo co, že musí nutně hlídat partnera a úřadovat mu, že nutně musí něco dělat? Copak si nejdou třeba pustit nějaký film, seriál, přečíst knihu nebo cokoliv jiného, kdy si partner může teoreticky dělat své věci?
My třeba přítelem pokud nejsme ve škole, jsme stále v jedné místnosti, ale každý si dělá to svoje...
Jako neříkám, že by se mi nelíbilo, kdyby místo čumění do pc zvedal činky (kór když je tak hrozně chtěl a dostal je k narozeninám :D), ale sama vím, že jsem hrozný lenoch a do nějakého cvičení se taky moc nedonutím. :D
Samozřejmě když je cokoliv potřeba udělat, jak z mé, tak z jeho strany, tak se to udělá, žádné donekonečna odkládání.

Co se týče dětí, tak to zatím absolutně netuším, ale snaha bude o to aby tam neseděli celý den a nezanedbávali své povinnosti, jak ve škole, tak doma, ale zakazovat některé hry jim určitě nebudu, ať si hrají co chtějí, kór když dostanou tak velkou steam knihovnu :D
Ha, taky přispěju svou troškou do mlýna.

Moje milá se ze začátku na hraní her taky dívala hrozně kriticky (ztráta času, když může člověk dělat X jiných - podle ní - užitečnějších věcí)... ale postupem času jsem si ji trochu vychoval a teď občas i sama hraje Sleeping Dogs :) Nebo třeba CD-mana. A to naposledy hrála tak Tonyho Hawka 2, když jí bylo 14.

Je ale důležitý říct, že ji tím hraním nezanedbávám, je to prostě můj způsob pasivního odpočinku a přes týden třeba skoro vůbec nehraju, protože na to vůbec nemám chuť (když mám zítra vstávat do práce, tak si to prostě moc neužiju). Takže pařím vlastně jen v pátek večer, popř. i o víkendu (když se třeba nevidíme). A na druhou stranu s ní hodně výletuju, což zase baví hodně jí, takže jí můžu případně říct, že zatímco ji výletování nabije, mě zase nabijou PC hry. Ale taky odpočívám i aktivně, Multisportku využívám do mrtě :)

Resumé zní, je důležité partnerku kvůli svým koníčkům nezanedbávat, ať jsou to PC hry nebo hraní sportu - viz tato kniha
Jen poznámka. Pokud má někdo tu či onu reálnou zkušenost s danou osobou, tak je obtížně možné to označit za předsudek. Samozřejmě aplikování téhle zkušenosti na celou skupinu už pak předsudečné případně je. A na první pohled i mylné. Hráčky počítačových her potkáváme každý den na DH i jinde.
@Shoggot (17.12.2019 16:25): Jasný, pokud člověk tahle pravidla dodržuje, není důvod si k tomu PC nesednout a nezapařit. Ovšem je docela dobře možné, že po pár minutách bude nutné něco akutního udělat a zrovna to jako na potvoru musíš udělat Ty, který bezpodmínečně čekáš, až ve hře dosáhneš checkpointu. :-)
@Chuck (17.12.2019 16:16): Je to takový Thomasův teorém.

Mé ženě hraní nevadí (když člověk nezanedbává svou práci, společný volný čas, nekydne bez pohybu u jen u počítače a podílí se v domácnosti úklidem a vařením, tak problém s hraním jednoduše není :)), dokonce ji takový Hunt: Showdown láká a někdy se i ráda kouká, byť to bude často kvůli Bodkinovým průpovídkám :))
@orromis (17.12.2019 16:08): Jo, zajímavý úhel pohledu, na kterém určitě něco je. Člověk do tohoto problému v podstatě vstupuje s tím, že takhle to holt bývá a že tím pádem bude jednou z dalších "obětí" a tím víceméně rezignuje.
@Chuck (17.12.2019 15:41): Jsou to předsudky, které jsou samozřejmě v realitě naplňované také díky tomu, že se o nich všichni utvrzují v diskuzích jako je tato. Tyhle předsudky je ale třeba bořit, protože jsou toxické a zbytečně komplikují vztahy a pokud je někdo aplikuje v realitě, tak by to nemělo být akceptované s tím, že to je muž/žena a že to je normální jako to obvykle akceptované bývá.

@ntz (17.12.2019 15:18): Prostě pokud člověk tobě nejbližší (což by partner/ka měl být) nerespektuje tvoje koníčky tak to je špatně.
@ntz (17.12.2019 15:18): Když nehraješ, máš absťák? Nepletl bych si závislost s tím, že chceš prostě jen dělat to, co tě baví. Nezanedbávej svoje povinnosti, ale ve volném čase si snad dělej, co chceš, ne? Máš snad nějaký volný čas, ne? Zakazuje ti i knihy, filmy, seriály? Víš, že jednou umřeš??
@Shoggot (17.12.2019 15:02): podle me se ale vracime v kruzich na zacatek :) .. ve velke vetsine pripadu (a ted nechci drazdit orromise s pripadnou toxicitou) pohlizeji nase drahe polovicky na hrani her v dospelem veku jako na spatnou a nezdravou zabavu ...

ja nikdy nehraju pres den kvuli detem aby to vubec nevideli a neprisli s tim do kontaktu, pac to proste takhle mame. Kamaradky moji drahe polovicky, co maj starsi deti, si casto stezuji - a fakt teda musim rict, ze to je sick a desne nebezpecny a ze na tom neco je - ze jejich deti jsou nemocne a zavisle na hrani her (mluvim o detech 10+) .. ja jsem v podstate taky zavislej, protoze ona na me vidi, ze kazdej druhej vecer cekam na svou prilezitost, az pujde pred jedenactou spat, abych se vytratil do pracovny a tam si udelal sve nocni faunovo odpoledne do pul jedny az jedny v noci ...

je to tezky, sam nevim co si o tom myslet ... bavili jsme se o tom drive - nekdy v budoucnu proste budu mit nejakej program, do kteryho to hrani bude zakomponovany nejak systematicky a podle nejakych pravidel, ale zatim to v soucasne nejde ... myslim, ze by nebyl problem, kdybych si tyhle sve sessions delal 1x (max 2x tydne) - treba po-pa 1x 22-0:30 a jednou o kazdem druhem weekendu .. zkusim ji to navrhnout ze to budu delat podle alendare o nejakem konkretnim dnu ... (ps takhle jsem loni dohral za rok witchera, po tehlech 90-120 minut dlouhej chunkach)
@ntz (17.12.2019 14:56): No uplně ji vidím, jak se plácá do čela nad tím, jak se "učíš" :))

Ale tak je to jednoduché. Člověk by měl mít partnera, který respektuje jeho koníček, na druhou stranu, koníček by neměl ne jen vést k zanedbávání druhého, ale k zanedbávání sebe (tam je často spíš největší kámen úrazu, který partnerovi či partnerce nejvíc vadí).
Pokud máte k ženám tyhle debilní středověký předsudky, tak se nelze divit, že je ony mají i vůči vám (nebo že takovou máte doma).