@
MiDlo (19.11.2024 23:12): Když to tak čtu, trochu mi to připomíná moje období, kdy (i když jako fanoušek reprodukované muziky obecně) jsem měl tu divnou "úchylku" - poslouchat muziku předevšim kvuli zvuku audio nahrávky bez ohledu na hudební žánr. To bylo ale dávno, když mi bylo 20, 30, možná ještě do čtyřicítky, kdy začala přicházet ta s věkem přirozená degradace sluchu. Tenkrát mě proto zajímalo jen klasický cd-audio a v internetový a počítačový době wav nebo flac, popř.hi-res audio předělaný na cd-audio, abych si ho mohl pustit na klasický stereo hifině. Empétrojky (320kbps) jsem si bral jen při cestování do autorádia, poslech z mobilu nezájem; nebo jako zvukovou kulisu při nějaký práci na PC, když jsem nechtěl uplný ticho.
A když se po dalších deseti letech člověk tak nějak se zhoršujícim se sluchem smíří a zjistí, že hlavnim rajcem při poslechu nebude ten zvuk a přesto zůstane fanouškem reprodukované muziky, sníží postupně nároky na zvuk.kvalitu a začne konečně poslouchat muziku kvuli muzice (a začne tak bejt okolím konečně vnímán jako normální, že?). Vybírá podle žánrů, interpretů a dostane se do fáze, kdy je schopnej si muziku pouštět třeba na joutůbu, nebo přes nějaký blůtůt-naslouchátka jako empétrojku z mobilu. Ty sluchátka na muziku tedy neni (a nikdy nebyl) muj případ, sluchátka mě zajímaly jen jako ochranný prvek při práci v hlučném prostředí (pila, bruska, sekačka atd.) abych pak pro ty audiofilní zážitky neměl doku*vený uši dřív, než to přijde s věkem. Takže žádný klapky nebo dokonce špunty, vždycky mě zajímala jen klasika stereo, poslechová místnost, hifina s cédéčkem a dva repráky, hotovo. A taky ani žádný ty audio šidítka, který se snažily uměle vytvořit efekt prostorovýho zvuku ze sterea. A nebo sabvůfr - proč taky, k 130 litrovejm tří-pásmovejm 40kg bedýnkám s 12" hloubkáčem netřeba. Ale na to musí bejt místo, že jo, v bytovce bych s tim bydlet nemohl, na to je dobrá malá, odstrčená vesnička, kde jsou sousedi lufťáci přijíždějící občas na víkend, nebo přes léto, takže většinu roku ti do "poslechových večerů" nikdo (pokud to toleruje rodinka) nekecá. A když mě na muziku nezajímaj sluchátka, automaticky odpadaj i všelijaký ty "pí*ovinky" ohledně bezdrátovýho přenosu... možná kdybych potřeboval neodkladně poslouchat muziku i když trajdam někde v terénu, ale to jsem nikdy nepotřeboval.
Ale zpět na začátek - to je přesně vono, co jsem dřív vyhledával místo muziky dle preferovaného žánru, klidně jen nějaký tebou zmiňovaný jakýkoliv zvuky, pokud mě uspokojovalo ne to CO, ale JAK to z repráků hraje. Proto jsem se taky dostal k poslechu něčeho, co by mě normálně kvuli žánru nezajímalo, jako třeba vážná muzika nebo jazz (nebo uplně jinam - dojel jsem třeba až k dubstepu!), extra "chuťovky" byly testovací cédéčka! vydávaný výrobcema hifi/highend reprosoustav plný audionahrávek se zaměřením právě na zvuk nahrávky, nebo soundtracky k filmům (zvuk od Hanse Zimmera, to bylo něco!)
A pokud bych měl přecejen dát šanci sluchátkům, tak jen kvuli binaurálním nahrávkám. Normální stereo je dělaný pro repráky v "poslechový místnosti" (u nás to byl původně obejvací pokoj, návštěvy se vyřizovaly v kuchyni), prohnaný přes sluchátka je vnímání zvuku klasický stereo nahrávky mimo a beru to jen jako náhražku, když nutně potřebuju muziku poslouchat, ale nechci, nebo nemůžu u toho dřepět doma na p*deli, nebo si nemůžu dovolit pustit si hifinu do repráků potřebnou hlasitostí. A ty binaurální nahrávky, to by zase ale nebylo o muzice, v tomhle neni žádnej výběr, pořád je to na úrovni jakýsi audio"hračky" pro předvádění možností týhle techniky záznamu zvuku. Takže jsme zpátky jen u všelijakejch zvuků, který můžou bejt pro někoho třeba tou relaxací, pokud ho binaurální zvuk osloví, umí ho správně vnímat a dokáže si ho užít. Já tohle teda fakt jen ze zvědavosti, jinak se o to nezajímam.