Kultura

@H34D (03.04.2023 17:27): no když se to veme do důsledku, tak je tam přímá linie, ale jinak to nemá nic společného :-)

ta linie je zhruba dechovka + afrika = ragtime/spirituál/blues > swing > dixieland > big band > RNB (+country and western) > rock'n'roll > rock > hard rock > heavy metal no a dál to už budeš vědět líp ty :-)

@včelka (03.04.2023 10:55): k tomu rock'n'rollu, přeneseně se to někdy používá jako synonymum pro veškerou rockovou muziku, viz hlášky typu "chci zničit rock'n'roll". Ale přesně je to prostě bělošská nápodoba černošského rhythm and blues (RNB) vycházejícího ze starého blues. Dá se říct, že rock'n'roll je prostě rychlý blues.

@včelka (02.04.2023 21:09): za prvé nejsou a pojďme dál :D (nebudu se obtěžovat s argumenty, když druhá strana je taky nedělá :D (ale upřímně bych rád pochopil, bohužel se mi to nepovedlo))

Jinak k těm Radiohead, doporučuji první dvě desky (Pablo Honey nebo The Bends, případně EP My Iron Lung), tam v podstatě nekňourá, je to dost čistej britpop. Pablo Honey je veselejší a jednodušší, Bends je už trošku dál. Bends je mnohem lepší, ale i Pablo Honey je ok. Zpívá tam obecně hlubším a drsnějším hlasem, než kdykoliv potom a pokud to sneseš, mohla by to být k nim cesta, že bys pak snesla třeba i to kňourání. K Radiohead samozřejmě kňourání neodmyslitelně patří :-) a to, že mají Radiohead rádi lecjací alternativci, na tom není nic divného. Vnímám Radiohead jako úplný etalon alternativní scény, skoro jak Beatles alternativy :D a je to jedna z hodně mála nejazzových kapel, kterou uznávají a poslouchají i jazzmani.

Nu metal bych nedefinoval jako pop metal. Nu metal má několik prvků, které ho činí typickým. Za prvé je to častá přítomnost hip-hopových prvků (tzn. rap, scratching, vyloženě hopové části atd.), typické je střídání jemno hlasu ála Backstreet Boys s drsno metalovým či rockovým hlasem. Hodně typický je taky kytarový podmaz, který je obvykle postaven na rytmicky výrazných riffech mimo zpěvové části, dost se vyhýbá sólování i nějakému melodickému vybrnkávání a pod zpěv jsou to většinou power akordy ve spodním rejstříku. Dále jsou typické obecně elektronické prvky - ať už vyloženě automatický bubeník, nebo prostě melodická elektronika, či atmosféry. V refrénech je pro nu-metal typický hodně melodický výrazný zpěv, ve slokách je často ten rap, nebo nějaká deklamace. A je to obecně jeden z žánrů, kde je hodně výrazný rozdíl mezi slokou a refrénem. Určitě je toho víc, někdo mě kdyžtak doplní, ale tohle je to, co vnímám nejvíc já.

A jinak tomu, čemu říkat ještě jen obyčejný rock. To taky řeším. V podstatě neexistuje kapela vzkniknuvší po roce 90, co by byla definována jen jako rock. Přijde mi úsměvné, že se do alt. rocku zařazují často i třeba Red Hot Chilli Peppers, ale dejmetomu, že deska One Hot Minute tam patří no. Přitom základem pro tu kapelu je spíše funky (dneska už teda spíš popík no). I takové kapely, které jsem vnímal jako čistý rock, jako třeba U2, se zařazují běžně do alt. rocku, a já moc nechápu, co je na U2 alternativní no, možná tak pár desek z počátku devadesátých let.
Takže obyčejný prostý rock je dneska už asi vnímán jen pro ty kapely 70. a 80. let typu, já nevím, Deep Purple třeba. Ale prostě i u těchto věcí se většinou nespokojí jen s rockem, ale je to vždycky třeba hard rock, nebo glam rock, prog rock a podobně. Prostě rock obecně je o tom, že je to rock'n'roll, co už není vlastně rock'n'roll, to znamená, už to není na 12 taktů, už tam není jasný předem daný harmonický postup, ale je zachován ten tvrdý beat. Rock je prostě to, že je to tvrdý beat na 4 doby a jsou tam pravděpodobně elektrické kytary. Ale to už dneska na kapelu je málo no :-)

@Naginata (02.04.2023 01:07): vidíš, nevěděl :-) Vím, že Billy hrál v neposlouchatelný kapele Marked, ale tohle mi nějak uniklo. Courtney Love už je stará historie. Corgan není nasranej. Je to prostě jen narcis.

Jinak hudba není jen zpěv :-) Muse na prvních třech deskách (ale spíš hlavně na tý první) měli podobný hudební projev a náladu jako ranní Radiohead (myšleno jejich první tři desky). Nejvíc se to projevuje asi u písničky Uintended. Ale zdaleka to nebyli zpočátku jen Radiohead. Podobný vliv na Muse měly i kapely Rage Against the Machine a Sonic Youth (jak i sami říkali). Například ale takoví Coldplay se ve stejné době "inspirovali" Radiohead mnohem víc než Muse. Radiohead jsou taky obvykle harmonicky zajímavější než Muse. Muse jsou takoví přímočařější, rychlejší a samozřejmě tvrdší a obecně přístupnější (a to pořád mluvím o těch prvních třech deskách).
Jinak Thom Yorke patří opět mezi zpěváky, kteří mají svůj nezaměnitelný styl. Zjevně nemáš rád jednu z podstatných aspektů alternativního rocku, který se často opakuje, a sice právě nesmírně svojské zpěváky, který mají netypický hlasy, nezaměnitelný manýry atp.. Thom Yorke zdaleka není tak jistý zpěvák jako Bellamy. Bellamy je zpěvák absolutně brilantní, který to navíc dokáže předvést i při současně přetěžkém kytarovém partu. Nevím, jestlis to někdy zkoušel, ale zpívat a do toho hrát něco úplně jinýho na hudební nástroj, je jedna z nejtěžších disciplín v živém hraní, možná ta úplně nejtěžší a Bellamy obojí dává na virtuózní úrovni. To, že je afektovaný, já neberu jako negativum, mám to rád, ale dost lidí to nesnáší. Thom Yorke možná není technicky tak dokonalý, ale zase je mnohem invenčnější a experimentálnější. Zkouší stále něco nového. Mám pocit, že Bellamy přestal zkoušet ve zpěvu něco nového u desky Absolution. Rozsahově nahoru je rozhodně Yorke slabší (nedělá fistuli, jen falset), ale má větší rozsah směrem dolů. Nedokážu říct, koho mám pěvecky radši, ale na Yorkeho výkon jsem upřímně zvědavější na nové desce, než na ten Bellamyho.
Ano, J-rock zatím neposlouchám, ale pokud bych se setkal s něčím, co by přišlo zajímavé, tak proti tomu rozhodně a priori nejsem. Jenom se mi trochu příčí vnímat jako žánr něco, co je žánrem, protože to dělá nějaký národ. To je, jakobych řek, že vůbec neposloucháš Kaz-rock - kazašskej rock.
Proti nu-metalu nic nemám (narozdíl od mého 14letého já). Linkin Park je moje velké gulity pleasure a Korni jsou jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Emo pop asi moc ne no. Hele a ne všechno je hned snobismus. To bych musel označit za hudební snoby skoro všechny lidi, protože skoro všichni odmítají poslouchat MIDI herní hudbu, kterou miluju :-) Jen já tomu emu nikdy nevěřil. Já miluju smutnou hudbu, ale emo vlastně není vůbec smutná hudba, nesedí mi to dohromady. Ty emoce mi přijdou umělé a vůbec všechno mi na tom přijde umělý :-(

Ale už mi to začíná dávat smysl. Nu-metal, to emo, to jsou všechno žánry, kde je právě typickej hodně unifikovanej zpěv, kterej je ve většině kapel vlastně dost podobnej. Proto dává smysl, že nedáváš většinu zpěváků alternativního rocku, protože tam je to úplně jinak no. Alternativní rock je podle mě nejpestřejší subžánr vůbec. Jde hrozně těžko charakterizovat. Některé žánry jsou definované třeba konkrétním rytmem, konkrétním harmonickým postupem. Pak zní každá kapela a každá písnička vlastně stejně. Alternativní rock je definovanej tak možná tím, že budu hrát rock, ale nebudu dělat prostě ty úplně největší obvious trapnosti no a často zpívá týpek prostě co hraje na kytaru, jak mu zobák narost.

jen tak pro zajímavost, máš rád některou z těchto kapel? Jane's Addiction, U2, System of a Down, Sonic Youth, Květy, Primus a třeba i Queen a Michael Jackson? (ano, něco tím sleduji :-) )

@Malignus (02.04.2023 00:11): ale to je dobrá zpráva, předpokládal jsem, že ten rok 2023 je tam jen tak náhodou a pak se z toho nepozorovaně stane 2025.

Díky :-)

Tak jsem konečně viděl tu Dunu, o který jste se tady před dvěma lety rok bavili :-)

bude ta dvojka letos, nebo to nehrozí?

Já znám Static X jen z nějakejch Needů a myslím, že mě to neuráželo. Snad dokonce byli jak v Undergroundech tak Most Wanted..... standardní nu metal no :-)

@Drolin (01.04.2023 09:01): no je vidět, že to u tebe smysl úplně nedává no :-)

prej neoposlouchá :-)

@Zx Atari 500 (01.04.2023 01:15): Já třeba tomu Michaelovi dost rozumím. Hlavní riff na kytaru je sice úžasnej kytarovej riff Slashe, ale je prakticky celou písničku furt dokola (vím to moc dobře, protože zrovna part tý kytary hraju). Je to klasickej hudební červ, který umí být hodně otravný. Plus je tam ona hip hopová část, kterou jakoby rapuje Culkin, což dneska působí strašně lame, ale holt začátek devadesátek. Před hip-hopem je ta zběsilá část s kytarou a šíleným synťákem, která je za mě teda boží, ale dovedu si představit, že to někoho může srát. Následně je tam konec, kterej je strašně dlouhej a pořád dokola, což může být otravný. Klipová verze písně je navíc ještě prodloužená, takže je to všechno ještě delší.
Plus celá ta píseň je otevřeně protirasistická a odkazuje na samotnou podstatu Michaela jako osoby, což jistě může někoho triggerovat.
Jestli někoho ta písnička sere, tak mě, hraju ji 11 let furt dokola. Dělám si z ní léta srandu, že nemůže být snad jedinej koncert, kde bychom ji nehráli (v poslední době jeden takový proběhl). Má to totiž svůj důvod, proč to pořád hrajem a je to už dlouhá léta jedinej cover, co hrajem.
A přesto všechno si myslím, že je ta písnička skvělej hit no :-)

Asi sám nemám jeden song, kterej by mě nejvíc iritoval. Napadají mě věci jako Aqua - Barbie Girl, Pro Elišku od Beethovena, ale zkusím být podobně kontroverzní jak Drolin.... jsem hodně vysazenej na písničku  Love Will Tear Us Apart od Joy Division, ostatně vlastně i na celou kapelu :-)