Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Kultura

@Samariel (17.11.2020 08:57): Křižáky od Sienkiewicze jsi četl? To by se ti mohlo taky líbit. Jinak Quo Vadis mě od něj chytlo nejvíc. Toho Sinuheta jsem četla kdysi dávno, vůbec si to ovšem nepamatuju, jen ten dojem, že se mi to líbilo, takže asi doporučuju, ale nemám to o co opřít...
@Samariel (17.11.2020 08:57): Bratři Lautensackové (pravda ne tak dávná historie a do značné míry velké popuštění uzdy fantazie, ale čtivé). S tím jsem přišel asi v 7.třídě na základce, když jsme měli představovat svůj čtenářský deník a vybrat si jednu knížku, co jsme četli :)
Právě čtu Potopu od Sienkiewicze a hodně se mi líbí styl jakým autor píše. Až dočtu i Pana Wolodijowského, tak bych byl rád za tipy na další Sienkiewiczového romány, popřípadě nějakého autora, který píše poutavě!

Quo Vadis mám v plánu a ještě by mě zajímalo,co Vy a Egypťan Sinuhet, popřípadě další tipy na historickou literaturu? Psohlavci?
Nezvěstná Stana Katic, něco takového se jen tak nevidí. Ona je tam úplně jiná, než byla v Castlovi. O to je to zajímavější. První řada viděna už před dvěma lety. Ještě mrknu na třetí řadu. Fakt jsem rád, že se takhle uchytila.
@Zx Atari 500 (16.11.2020 18:35): Hellblazer má výtečnou komiksovou sérii od Briana Azzarella, pomalou, mystickou a krutou, s všudypřítomným homoerotickým nádechem. Adaptovat ji optimálně od Constantinova opuštění vězení, mohla by z toho být velká podívaná, neujmout se toho nějaký packal.

@Drolin (16.11.2020 16:54): Kouknu co nejdříve. Námětem to mírně evokuje Miikeho Ptačí lidé z Číny, což zbytečný film ani náhodou nebyl. Jsem zvědav, díky!

@sandokan (16.11.2020 17:04): Podle názvu bych usuzoval, že to bude hluboké. Zřejmě ještě hlubší, jak o čtyři roky mladší Hluboké hrdlo.
@sandokan (16.11.2020 21:19): Stejne jako si nebudu poustet ultra hyper indie progresivni muziku, tak se nebudu nutit do filmu, u kterejch budu trpet :) Tzn podivam se az na neco, co z tohoto soudku "doporuci" vic lidi. Mam toho nakoukano taky docela dost, hlavne z mladi, ale uz na to s vekem neni chut a nalada. Takze proc se nutit, kdyz me oslovi treba 1 z 10 narocnejch filmu. Existencialnich filmu mam uz plny zuby, pripadne se divat jak nekdo nekam dvacet minut jde, rozhlizi se, a pak zas dvacet minut jde.... to fakt uz ne :)
@sandokan (16.11.2020 17:04): Božstvo v podobě nově příchozího kapitálu a turistů na dosud neexponovaný ostrov na samém konci Japonska. Stojí to za to :).

Imamuru mám velmi rád, i když o stupínek výše ještě řadím Masumuru, Jošidu a Okamota.
Dnes si opět doplňuji vzdělání a po druhém a třetím dilu konečně vidim Fontánu pre Zuzanu. Breakdance, motorky, kozy. Wtf...
@Zx Atari 500 (16.11.2020 18:35): netvrdím , že niekedy nemôže byť chyba aj v samotnom umeleckom diele , ale ak umenie uspáva ( a bavíme sa o umení nie o exhibicionistických pózach) tak skoro vždy je problém na strane príjemcu a to hovorím z vlastnej "uspávacej" skúsenosti ) najľahšie je povedať , že je to nudná blbosť ) ale človek si tým sám zatvára okno aj dvere )
@Fingon (15.11.2020 16:44): Mluvím o tom A Hidden Life (=Radegund), podle života Franze Jägerstättera.
Ještě To the Wonder mi přišlo dost dobré, pak ty další už moc ne, takže jsem hodně rád že se obrátil zas k nějakému konkrétnějšímu tématu.
@Dan9K (15.11.2020 13:13): Co si vzpomínám, mínil tím, že všechno už bylo vypovězeno v Bibli. Čímž ti odpovídá a poskytuje vodítko, že se ti nedostane něčeho, co můžeš formulovat v promluvě. Abych k vám nabídl protiváhu, nejsem festivalový nebo artový divák, přesto jsem se u žádného z jeho velkých filmů nenudil. Přijdou mi hrozně dusivé.

@Tulareanus (15.11.2020 15:10): Samo sebou, ze zbytečnosti nevykřešeš nic krom zbytečnosti, a tak ad infinitum. Lze však na sobě ukázat, že tudy cesta nevede. Třeba někoho úplně odradit.
@AlieN (15.11.2020 16:01): Malicka mám celkem rád. Ještě jsem nevidel Song to Song a zatím poslední dokončený je Radegund (prac. název) a to mě zajímá hodně. Mně přijde, že teď dost zpracovával události ze svého života, ale neokoukanym (pro některé možná nekoukatelnym) způsobem...

Edit: Radegund byl nakonec uveden jako A hidden life.
K Satanskému tangu jsem se doma ještě nedokopal a na projekci v kině bohužel nemám štěstí, ale třeba Turínský kůň se mi líbil hodně.
A se svým posledním filmem se k Tarrovi začal trochu blížit i Malick, což mi ani trochu nevadí... zvlášť když ty tři předchozí Malickovy filmy byly čím dál víc o hovně (Tree of Life je ale pořád dokonalý)
S dlouhými filmy už nemám takový problém, jako kdysi. Akorát si na ně musím brát dovolenou... Sibiriada byla krásná, momentálně jsem zvědav na některé filmy od Jacquese Rivette. Ale Bela Tarr mě nelakal nikdy...
Bélla Tarr je peklo. 450 minutové Satanské Tango jehož děj se dá odvyprávět jednou větou. Člověk, co si myslí, že nejlepší příběh je zabití Ábela Kainem a tudíž nemá smysl vymýšlet už cokoliv jiného, by se na filmy možná mohl vyprdnout :-).
@Red (15.11.2020 09:54): Jednou jsem dvakrát usnul u jednoho sledování Inland Empire. :-D Ale většinou když mě film nebaví, tak začnu dělat něco na internetu. Film mám v malém okně a pak zjistím, že už vůbec netuším o čem to bylo. To pak nemá smysl vůbec zapínat.
@Fingon (15.11.2020 10:29): To já mám opačný vývoj. Černobílé americké filmy s titulkama jsem sledoval už jako děcko na základce. Zbožňoval jsem americké nezávislé léto. Pak už byla cesta k artu celkem logická. Jenže všechny tyhle filmy jsou strašně dlouhé, bezdějové, plné podobenství a nudných pasáží. Minulý týden jsem poprvé viděl Spáče. Takhle si představuju skvělý film. Ne uondanou onaniii nad vlastní výjimečností, což bohužel sedí na podstatnou část artových filmů. Připadá mi, že třeba takový Béla Tarr se snaží točit filmy, co jsou "úplně nejvíc jako od Bély Tarra" a na diváka úplně kašle. Dlouhé lyrické pasáže si může dovolit génius jako Kubrick, ale Turínský kůň není žádná 2001 Vesmírná Odysea.

Já si celkem dost vezmu z ledasčeho. Italský neorealismus je super. Francouzské sedmdesátkové kriminálky. Mám rád americké monster movies z padesátých let, nebo nebo noiry z Evropy. Jenže to o čem básní všichni studenti filmu a pozéři pijící matušku mě nikdy pořádně nevzalo. Maximálně jeden film na režiséra a to ještě stěží.
@hanak_v_exilu (15.11.2020 08:37): začal jsem s artfilmy až v osmnácti (vlastně i s pornem, když to tak vezmu... Myslím, že dřív než v sedmnácti jsem neviděl žádné xxx video, dostal jsem se jen k časakum...)

Když si vzpomenu, že ještě tak ve 14ti jsem z duše nenáviděl titulky...

BTW filmy "Šohaje" Imamury ve mně zanechaly relativně dobré dojmy (když už ne nutně pocity), ale taky mi je stačilo vidět jen jednou... Uvidíme za dalších deset let.

Jsem rád, že můj záběr je široký a že když mě přestane bavit jeden typ filmů, pořád jsou tu mraky jiných...


@Red (15.11.2020 09:54): Rublev... Ušel. Ale Lazarku mám radši, a i na tu musí být divak naladen.
@hanak_v_exilu (15.11.2020 08:37): To mi připomíná moje pokusy shlédnout Andreje Rubljova, to jsem zkoušel čtyřikrát shlédnout a vždycky jsem u toho usnul (jednou i dopoledne). Podobný efekt měl na mě Nolanův Batman. Ale zase mě baví něco, co se lidem obecně nelíbí, třeba Street Fighter s van Dammem:)
@Fingon (14.11.2020 19:13): Tohle jsem zkoušel v pubrtě, že jsem se nutil do sledování artových filmů, protože jsem si namlouval, že mě to obohatí, a získám tím větší ponětí o kráse a světě. Nefungovalo to. Dneska si říkám, že bych je měl vidět jen abych zjistil, jestli je tam opravdu nějaká extra kvalita. Časem jsem se vyprofiloval a ocením spíš kvalitní žánrovky a poctivé řemeslo než oceňovaný art. Občas mě něco chytne, ale vzhledem k tomu, že mám nejspíš nediagnostikované ADHD, tak fakt nebudu sledovat padesát hodin filmů, abych z nich dostal dvě hodiny špičkové zábavy.
@AlieN (15.11.2020 02:10): u nás na vesnici zavřeli kino už někdy v roce 1990, stačil jsem tam vidět jenom S tebou mě baví svět a Nefňukej, veverko (což je, mimochodem, na dětský film docela psycho). Do kina jsem se pak dlouhá léta dostával jen v rámci školy tak dvakrát do roka, naši až do roku 1997 neměli auto.

V kině jsem pak mimo školy viděl jen s otcem Jurský park: Ztracený svět (přičemž Jurský park byl můj vymodlený film, tak moc jsem ho chtěl vidět a nakonec jsem se dočkal až po letech v TV). Bez rodičů jsem poprvé šel do kina až na Armageddon, navíc poprvé na večerní představení...

V Ponrepu jsem byl jednou v životě, v rámci studia filmové vědy univerzita několikrát objednala celodenní projekce a mně to vyšlo na němé české filmy jako Otrávené světlo, Pancéřové auto, Syn hor, případně zvuková Diagnosa X. V Karlových Varech na MFF ani v Uherském hradišti na LFŠ jsem nebyl ani jednou. Byl jsem zato párkrát v kině Art na Cihlářské, Brno:-P

Do artového kina jsem pravidelně chodil jen jeden rok po maturitě, hráli tam taky Projekt 100. Jinak TV, divx, DVD...

Pokud nepočítám školní projekce v kinosále MUNI, tak jsem snad nikdy neviděl v kině víc, jak 20 filmů ročně. Teď sice bydlím v (hlavním) městě, ale poslední roky, co máme dítě, jsem rád za dva filmy v kině ročně... Naposledy jsem viděl Tenet, jinak třeba Detective Pikachu, 1917, Dunkirk, Fantastická zvířata 1,2....

Je to bída... co si nekoupím na DVD/Blu-Ray, tak nemám (stahuji teď vlastně jen staré české filmy, co se nedají koupit na DVD)...

Na letním kině jsem byl jednou - a nikdy víc. Trvá věky, než se setmí, když fouká vítr, musí se přerušit, aby se nepotrhalo plátno. A abych odcitoval jeden maďarský film (který jsem neviděl) - Kurva, komáři. Miklós J. mě mimochodem taky zrovna nevzal... (jinak ten film stál taky za prd - Všechno nejlepší s Preissem a Dolanským).
@AlieN (15.11.2020 02:10): jako déšt není ideální ani v tom autokině, je nutné neustále mít zapnuté stěrače a větrání kvůli zamlžování. A tím pádem zapnutý motor, aby se nevybila baterka.
@Dan9K (15.11.2020 00:04): To Ponrepo dost závidím. Tehdy v Otrokovicích jsme měli jen improvizovaný sál v kulturním domě, a pak pár kin v nedalekém Zlíně, a tam byl právě většinou jen ty novinky. Ale třeba i zmíněný El Topo od Jodorowského, to byla fajn projekce (nebylo to v Projektu 100?).

Autokino jsem nikdy nezažil, ale letos bylo povedené třeba letní kino u mého oblíbeného klubu Underdogs na Smíchově. Nad hlavou nám po mostě občas přejel vlak, ale i tak to bylo dost fajn.

V dešti jsem pravda v letním kině na film už koukal taky, i bez auta - ve Varech Poslední pokušení krista, které přišel uvést sám Willem Dafoe
@Tulareanus (15.11.2020 00:23): Strašný film. Vyjádřeno ostřeji, zbytečný film o zbytečných lidech. Škoda, že ho zmiňuješ zrovna ty - takhle to bude vypadat, že jsem si na tebe zasedl. Ale musí se nechat, že k naposledy zmíněným delikatesám se řadí.
Ako sa tu riešili japonské filmy, tak ja nikdy nedám dopustiť na Baladu o Narajame. To je pre mňa taká klasika, že by som to odporučil aj ľuďom, ktorí o vyslovene japonský štýl nestoja, lebo toto je naozaj film o živote.
@AlieN (14.11.2020 22:47): tak mezi těmi 16-19 lety jsem byl v kině na filmu třeba i 200 krát za rok, když se to tak vezme. Jenom Vary a LFŠ daly dohromady 50, plus Ponrepo aspoň 2x týdně, a sem tam nějaká ta novinka. Letos jsem byl myslím třikrát. Ale z toho byl jednou alespoň úplně nový zážitek - autokino na Strahově. A byla to úžasná hororová blbost při poměrně velkém dešti. Akorát jim to tři minuty před koncem vypadlo, čekali jsme další hodinu, už to nenahodili, dali nám v průběhu jako omluvu nějaký křupky zadarmo a dělali, jakože to furt opravují. Po hodině jsme odjeli, film stáhli z uloz.to a na poslední tři minuty se dodívali. Škoda, jinak je to jako fajn zpestření a fandím jim, ale po tomhle zážitku si ještě rozmyslím, jestli tam pojedu znova.

Navíc jak mě serou lidi v kině, tak tady mě zase srala okolní auta debilů, co si nebyli schopni vypnout světla a když jsem na jednoho zaťukal, ať si to vypne, tak říkal, že to neumí.
@mazar1234 (14.11.2020 22:26): Fando y Lis jsem taky nedokoukal, ale Krtek a hlavně Svatá hora jsou výborné. Ale Jodorowskyho si stejně mnohem raději čtu, jeho komiksy jsou fantastické.

@Dan9K (14.11.2020 22:25): V Edison Filmhub teď nedávno zavedli i přímo předprodej na netu lístek+drink do sálu za zvýhodněnou cenu (ož se tedy hodí, protože cena piva tam jinak odpovídá poloze kina v centru).
A kino jako společenskou událost jsem nikdy příliš nebral - při filmu mě přítomnost ostatních v lepším případě nezajímá, jen pro debaty před ním či po něm je vhodná, a na většinu filmů stejně chodím sám - a ještě v jiné časy a rozhodně do jiných řad než běžné davy (nepochopím lidi kteří si sedají v kině dozadu), takže se mi ani nestává že by mě v něm někdo citelněji rušil. Ale už taky chodím na míň filmů, tzn (mimo úplně vykolejený letošek) jsem hodně rád když dám včetně festivalů v kině filmů za rok padesát, přitom dřív to bývalo klidně přes sto.
@Bellerofontes (14.11.2020 22:10): Jo Santa Sangre malo aboslútne vymakaný koniec (teda celé to bolo výborné...), ale napr. Fando y Lis som videl asi do polovice a vypol, a Danza bola tam 50/50 prvá polovica vcelku OK druhá naopak slabá.

Duna ako dokumentárny je famózna.

@Dan9K (14.11.2020 22:25): Ja som napr. dnes pozeral s jednou slečnou Ryba menom Wanda (videl so to pred cca 25 rokmi) a až ma prekvapilo koľkokrát som sa naozaj nahlas zasmial, naposledy som niečo podobné zažil u Prehnilých.... a samozrejme u Snatch, to nikdy neomrzí.
@Bellerofontes (14.11.2020 22:10): Aplikuješ podobné analogie jako Václav Klaus?

Lidi, co si nosí do kinosálu občerstvení, jsou mi u zadku, pokud mě neruší.
V intelektuálních kinech Aero i Světozor se běžně nosí občerstvení do sálu (v novém kině Přítomnost na to jdou vyloženě hi-tec). Pokud máš na mysli popcorn, pak ano, je mi poněkud k smíchu, že za vypráskanou kukuřici a colu je někdo ochoten dát 200 korun. Nic proti popcornu, mám ho moc rád a do mikrovlnky si ho kupuju často.
Obecně jsem ale do kina chodit přestal, možná párkrát za rok. Už stárnu a čím dál tím míň jsem schopen tolerovat lidl, co mi kazí zážitek. Zvlášť, když mám projektor a plátno a nepotřebuju vidět nejžhavější novinky, tak mi to přijde jako zbytečně drahá sranda.

Někdo říká, že jít do kina je společenská událost a že film je nutné vidět ve společnosti dalších lidí a pro to byl udělaný. Já si to nemyslím, nejlíp si užiju film sám. Jsou jen dvě výjimky: film, který je velmi kontroverzní (mnohem lepší zážitek v kině, když z něho lidi znechuceně odcházejí) a komedie, která se mě samotnému líbí. Lidé smějící se okolo jsou ale dvouseční. Pokud se smějí v momentě, kdy mi to vtipné nepřijde, tak mě to samozřejmě otravuje. A ano, lidi co okolo mě chroustaj popcorn, mi ten zážitek kazí. Ale ne jen to, i hlavy v obraze, procházející se lidi, hlučící lidi atd. Aby bylo jasno, nejsem zas takový asociál, ale když koukám na film, hraju hru nebo čtu knihu, tak jsem prostě rád sám, nebo maximálně s přítelkyní (ale i s tou radši koukám na něco, co už jsem viděl, než na něco nového).



@Fingon (14.11.2020 22:10): to si říkám u spousty těch artových filmů "kdybych je viděl dneska", ale prostě v těch šestnácti mi z nějakého důvodu bylo jedno, že se nudím, i když jsem se nudil hodně. Teď se už nenudím v podstatě vůbec, ale hrozně se nudit nechci.
@mazar1234 (14.11.2020 21:18): Je užasný, a nejvíce mi připomíná tvorbou Šúdži Terajamu (Farewell to the Ark). Imaginativní, vizuálně působivé, a až vlastně nezapomenutelné filmy.

@Fingon (14.11.2020 19:13): Godard toho točil možná až moc, a má tak velké výkyvy (příšerný Alphaville!), ale obvykle jde o prvotřídní filmy (Pohrdání, Žít svůj život, La Chinoise...).
@Dan9K (14.11.2020 21:07): Když jsem viděl Sladký život, bylo mi nějakých dvacet a přišlo mi to jako nejpřeceňovanější film ever, navíc ještě tři hodiny dlouhé. "Orgie jako za Tiberia" (už nevím, z jaké italské komedie to bylo - Svedená a opuštěná? Rozvod po italsku asi...), na druhé straně bych to možná dnes ocenil více, ale nemám chuť si to ověřovat...

(Taky je škoda, že jsem třeba od De Santise viděl čtyři filmy a nepamatuji si z nich nic)

Na druhé straně jsem rád, že jsem měl možnost to všechno vidět (často z pásu), ale popravdě mě víc zaujal třeba nový německý film (Volker Schlöndorff, Wenders, Fassbinder - i když tedy Effi Briest byl taky film za trest).

@mazar1234 (14.11.2020 21:18): od Jodorowského jsem ještě neviděl nic. Slyšel jsem o něm příliš pozdě a zatím jsem nenarazil na solidní (a nedrahá) DVD. Priorita to ale pro mně není...

Pořád jsem se nezbavil touhy vidět "důležité filmy". Tak třeba vůbec nemám rád loutkouvé filmy (i když mám rád filmy animované, ať už 3D, nebo klasicky animované), přesto bych rád viděl Trnkovy celovečeráky, případně před-verneovské snímky od Karla Zemana (kromě kombinovaných filmů jsem viděl jen Krabata). Ale - ony pořád ještě nevyšly na DVD. Sehnal jsem Staré pověsti české, ve Francii vyšel Poklad ptačího ostrova - ale co Švejk, co Sen noci svatojánské (a to je jen těch pár, co chci vidět).

Co se anime týče, sice jsem viděl spoustu filmů od Miyazakiho, ale vlastně mi ta jeho poetika taky moc neříká a spíš mám radši Satoshiho Kona nebo Yoshiaki Kawajiri(ho), ale nedaří se mi sehnat jeho filmy s japonským dabingem a titulky v jazyce, kterému rozumím - buď tam frkají jen anglický dabing, nebo sice japonský, ale titulky italsky nebo korejsky...
@Dan9K (14.11.2020 17:59): Pochopitelně, patří to k povinné výbavě dospívajícího intelektuála, tak sis tím musel projít alespoň na sílu. Nepochybně ses taky posmíval všem těm divákům, kteří si do kinosálů nosili občerstvení, nemám pravdu?

@mazar1234 (14.11.2020 21:18): Než na to koukat znovu, to bych se raději začetl do předlohy Hora analogie. Svatá krev mě vzala více.
Nikdo tu nespomenul Jodorowa "The Holy Mountain" tak ste to snad vazne nevideli.... 100% odporucam, byt to ma tu extremne-podivnu uvodnu fazu filmu tak potom sa to rozjede na 3000%.... vyroba zlata z hovna, rakvickove ubytovne, stroj na precvicovanie zenskeho orgazmu, "vyhon si klitoris o horu", cesta smrti v horach.....
@Fingon (14.11.2020 19:13): Málokdy narazím na někoho, kdo to všechno taky viděl a zároveň se před všemi těmi tvůrci zahanbeně nesklání :-)

Z italského neorealismu se mi nejvíce líbily Zloději kol od Vittoria de Sicy, ale líbily není správné slovo, případné označení by bylo jakože jsem to přežil bez újmy. Země se chvěje mám to stejné jako ty.

Ohledně Felliniho jsem rozpolcen. Něco jsem vůbec nedal, něco se mi překvapivě líbilo docela hodně. (Sladký život, Satyricon a Darmošlapové na straně první a 8 a půl, Amarcord a Zkouška orchestru na straně druhé).

Od Viscontiho jsem viděl jen Smrt v Benátkách, a to se mi líbilo dost.

Od Tarkovského se mi nelíbilo nic (já vím, hereze)

Od Pasoliniho jsem viděl filmů deset, nelíbilo se mi nic :-) Jako ten jeho první film Accattone by se dal zařadit po bok těch lepších neorealismů. Evangelium podle sv. Matouše je šílená nuda, ale oceňuji ten film pro patrně nejrealističtější vyobrazení Ježíše ever. Pak má několik filmů, které nejsou zajímavé vůbec ničím a ty poslední 4 jsou zajímavé jen kvůli nahotě a poslední Saló mě zklamalo v tom, že jeho pověst překonává to, co to opravdu je.

Od Antoninoniho jsem viděl jen Zvětšeninu a byla ok. Godarda jsem minul, vlastně ne, viděl jsem Alphaville, které si nepamatuju.
@Dan9K (14.11.2020 17:59): italský neorealismus jsem snášel taky dost špatně, nejvíc mě oslovil Umberto D. Naopak nejhůř jsem trpěl u Země se chvěje. Přesto chci stále od Viscontiho vidět Vášeň:-P A od Antonioniho by mě ještě zajímal Zabriskie point... Od Tarkovského mi čtyři filmy, myslím stačí...

S Fellinim mám podobný problém jako ty, opravdu ocenil jsem jen A loď pluje (a Roma, částečně) a jinak mi ty filmy přišly spíš průměrné.

Edit : a ze všeho nejhorší nejsou trpaslíci, ale Godard a jeho filmy. Takže když ho Jan Němec vzal přes hlavu popelníkem za to, jak do*ebal Cannes 1968,získal si za to mou nehynoucí úctu...(bohužel jen ve filmu)
Já měl v 16 letech takové masochistické období, kdy jsem vydatně koukal na ty artové filmy co vycházely v Levných knihách, chodil do Ponrepa a koukal na ČT 2 a přitom mě asi 90% z toho neoslovovalo. Takže jsem nakoukal skoro všechno od Felliniho, Passoliniho, Bergmana + něco od Rosselinihi, Viscontiho, Tarkovskiho, Kurosawy atd., Zrovna první 3 filmy od Bergmana jsem "sežral" (Sedmá pečet, Fanny a Alexandr a Persona), ale pak jsem jich viděl dalších 15 a zjistil jsem, že je to pořád to samé, ale jako že úplně to samé. A ty první tři jsou vlastně nejzajímavější. Ještě se vymyká poměrně neznámá Tvář, která je dost vtipná. Scény z manželského života, které jsou takové lidské (ale nelíbily se mi) a Šepoty a výkřiky, které jsou asi nejdepresivnější.

Jestli bych ale měl vybrat nejoblíbenějšího artového režiséra téhle generace, tak je to pro mě rozhodně Louis Buñuel, což mi připomíná, že jsem od něj viděl jen šest věcí a měl bych to napravit.