Cestování a koníčky

Jinak mě v poslední době nejvíc vytáčí recepty z internetu. Manželka si vždycky něco najde a pošle mi to, abych to uvařil. Přičemž v poslední době jsou to hlavně recepty z jednoho blogu (kde člověk musí přeskočit spoustu spoustu keců, aby se dostal k surovinám a k popisu přípravy) a taky recepty oficiálně postované značkou Clever (v Česku se to prodává taky, Albert to mívá, možná i Billa). Protože tam rozepíšou suroviny a potom v popisu buď na nějakou zapomenou, nebo zmíní zčistajasna surovinu novou, která v seznamu ingrediencí nebyla.

Jinak co se týče uvaření většího množství jídla a pak to mít na několik dnů, nevadí mi jíst to samé k obědu a pak znovu k večeři, případně další den, ale už ne víckrát.

Jinak jídlo, které se dělá, když už člověk neví, co by, jsou u nás špagety, případně jiné těstoviny (buď s koupeným pestem, nebo koupenou omáčkou, když už není chuť ani dělat vlastní).

Preferuji vařit jídla, kdy člověk všechno naháže do kastrolu a už se o to nemusí dál starat (např. guláš), věci, u kterých musím stát a průběžně přidávat ingredience, mě nebaví (od mámy, která sice vaří dobře, ale taky ji to zvlášť nebaví, mám recept na rizoto v troubě, kde se tekutina nepřilévá postupně, ale rýže se zalije vším a nechá se vyvařit).

Jinak zvládnu upéct bábovku, když je potřeba.


BTW vzpomněl jsem si na citát od Roberta Rodrigueze: "I've got a lot of friends who don't know how to cook, which I could never understand because not knowing how to cook is like not knowing how to f***."

Vaříval jsem rád, zvláště mnou oblíbená jídla. Co musím každý den něco dělat pro tři další lidi (žena a dvě malé děti), kteří to často ani nechtějí jíst (hlavně ty děti, ale občas se šprajcla i manželka), tak už zrovna dvakrát rád nevařím.

Když jsem v práci, nechám si jídlo buď dovézt, případně si jej z nějaké restaurace donesu sám. Většinou to pod těch 10 EUR je, i když žena si myslí, že je to zbytečný luxus a moc utrácím. Nicméně se mi poslední měsíce daří být v práci jen tak jednou, max. dvakrát do týdne a zbytek doby musím, velmi nerad (z mnoha důvodů) trávit doma na homeoffice. A to se právě snažím moc nevařit a spíš ohřívám koupené hotovky (které ovšem z Billy, která je nejbližší, zas tak za moc nestojí (než jsme se přestěhovali z jiného Bezirku, byli jsme napůl cesty mezi dvěma velkými supermarkety Billa plus (dříve Merkur), kde ten výběr byl lepší. Tady v desátém Bezirku je to samý Turek, což se projevuje např. na omezeném výběru dostupných jídel s vepřovým masem, ale třeba i ohledně sýrů.

Dnes jsem měl k obědu grenadýrský pochod, což je sice občas fajn, ale dnes jsem si to koupil ze zoufalství, protože jsem nenašel nic jiného, na co bych měl chuť.

Strašně rád dělám pokrmy s rýží (rizoto, Reisfleisch - na kostičky nakrájené maso na paprice a s paprikou s rýží, která není příloha, ale je to tam přímo vmíchané - rýžová pánev (recept od Gordona Ramsayho https://www.aglugofoil.com/2012/10/spicy ... e-gordon-ramsay.html ) šunkofleky, není mi cizí pečené kuře, dělám taky často z kuchařky na wok (i když je to vlastně jen velká pánev).

Jinak mám strašně rád pokrmy z čínských restaurací, které taky rád objednávám jako takeaway (jak na homeoffice, tak doma), i když pokud obědnáváme domů večeři, tak rodinka spíš chce pizzu. Dřív jsme objednávali i z indických restaurací, ale ty jsou z těch takeawayů nejdražší.