Rio jsem si zahrál hned po prvním dílu a byl jsem celkem zklamán. Vymizela moje oblíbená prasata a místo nich se objevily celkem otravné opice. Ty nejenže se drží zuby nehty na ploše, ale když už dostanou zásah, tak nadskočí a rázem padají dolů, ale už bez vlivu na okolní prostředí, zmizelo tak mé oblíbené zabití cíle (prasete) jiným cílem (prasetem), který na něj spadl.

Nepotěšilo mě ani, na můj vkus už přecpané prostředí, kde se nově vyskytují palmy, klece, krabice a jiné haraburdí, které dost výrazně upozaďují zajímavé konstrukce a stavby znamé z minulého dílu. Ani nové druhy ptáků nejsou moc pěkné, zaprvé nejsou vůbec angry a vypadají úplně jinak než staří známí a za druhé nemají ani nijak zajímavé schopnosti.

Naproti tomu se mi líbilo použití gum, které fungovaly na principu trampolíny a značně ovlivňovaly vývoj hry, kdy zdánlivě "využití" ptáci rázem ožili a ničili dál.

Hra jako celek určitě není nejhorší, ale asi se už k ní, narozdíl od jedničky, nevrátím, doufám, že další díly se už ponesou v jiném duchu.

K této hře jsem se dostal někdy před 10 lety, tj. 10 let po jejím vydání. Přesto jsem se obrovsky bavil a strávil s ní od té doby několik desítek hodin.

Tak zaprvé, stáří u Dyny není znát, pořád se skvěle hraje a strčí do kapsy drtivou většinu dnešních freeware kousků. Dalším důvodem pro hraní je příběh a zvuky (samozřejmě ironicky, oboje není kdovíjaké, ale o to vlastně ve hře vůbec nejde). Důležitý je tedy level design a jednotlivé druhy potvor, každá má jiné vlastnosti, pohyby a rychlost takže je nutno využít odlišnou taktiku. Navíc nehrozí, že by hráč hru zvládl do té míry, že by nepřišel o život, některé situace se prostě čekat nedají, takže obtížnost je sice pořád stejná, ale dostačující pro každého hráče.

Samostatnou kapitolou je multiplayer, kde si s kamarádem užijete velkou zábavu na jednom PC, to se dneska už moc nevidí, bohužel.

Závěrem přeju Dyne blaster vše nejlepší k letošním 20.narozeninám a přeju dalších 20 let se spokojenými hráči.

Tato hra byla jednou z prvních, kterou jsem vůbec hrál, bylo to někdy v roce 1997. Dodnes na ní vzpomínám a nedávno jsem si zahrál malý turnaj s bratrem na jednom PC.

Už v menu se objevili různorodé avatary, z nichž každý má něco do sebe (dobré jsou i jejich reakce po úspěšném, ale i neúspěšném závodě). Závody mají i po letech stále slušnou atmosféru, ač se objevují tratě skvělé, i těch pár hrozných. Závody na pracovním stole mezi tapetami a kbelíky s barvou, či vysoko na střeše jsou prostě bezva. Smyslem hry je ujet soupeři z obrazovky (a to několikrát po sobě) a přitom vznikají srandovní situace, kdy se dva shazují a třetí jim ujede, jeden hráč je u konce obrazovky, ale jelikož nevidí před sebe, tak spadne do díry atd. Dnes určitě pobaví i soundtrack, kterým je sice jen jedna odrhovačka, ale ke hře to prostě patří.

Tato hra je pořád slušná a i dnes se mezi různými freeware tituly určitě neztratí. Určitě se k ní zase za nějaký rok vrátím.

Byly doby, kdy jsem tuto hru hrál i hodinu v kuse a měl opravdu obdivuhodné skóre. Ty už pominuly a až dnes jsem si na ní opět vzpomněl.

Hra by měla sloužit pro odreagování, či zaplnění volných pětiminutovek, což se u mě však minulo účinkem. Nehrál jsem ostatní díly, proto má trojka pro mě výsadní postavení. Moc se mi líbily bonusy v podobě dvojnásobku bodů po střelbě do majáku, nebo naopak mínusu za zabití špatných ptáků. Dobré byla i náhoda skrytá v podobě chmýříček, kdy vám jedno třeba přidalo čas, zpomalilo čas, nebo naopak přehodilo kalibraci myši :) I zvuky nebyly špatné.

Kvalitní hra za málo peněz (rozuměj za žádné peníze)

Toto dílko je prvním DLC, které jsem hrál a určitě jsem nebyl zklamaný. Celá mise je celkem zábavná a trvala mi něco přes hodinu, navíc zadarmo, takže "investice" se na peněžence nepodepíše. Projíždět se po asteroidu bylo mým snem už od prvního zhlédnutí filmu Armageddon, splnil jsem si ho až nyní po více než 10 letech.

Celé zpracování značně převyšuje kvalitu vedlejších misí ve hře a celkově se mi líbilo více než zhruba polovina DLC k ME2. Příběh je tuctový, ale přesto zajímavý, lokace vyhovující, ale největším kladem je nová rasa Batarianů, která se dočkala většího využití až v ME2, doufám, že by se nějaký Batarian mohl zatoulat i do vaší party ve trojce.

Instalací DLC se podle mě nedá nic zkazit, pokud vás hra baví, tak proč si ji neprodloužit.

Minulý měsíc jsem dohrál první Dragon Age a protože jsem byl navýsost spokojen, tak jsem sáhl i po jeho sci-fi bratříčkovi. Hry jsou v mnoha věcech podobné, a jak čtu, tak je tomu u většiny her od Bioware, ale nemyslím si, že by to bylo kdovíjak na škodu.

Na začátku jsem měl až do příletu na Citadelu chvíli problémy s orientací ve hře a mnoha na mne chrlenými informacemi, brzy se vše pěkně usadilo a od té doby už jsem si hru plně užíval. Je pravda, že příběhové mise se dají spočítat na prstech jedné a kousku druhé ruky, ale jsou dostatečně dlouhé a zajímavé na to aby na nich hra stála, přesto jsem jako vlastně v každé hře poctivě plnil vedlejší úkoly, které mají 2 formy, jedny doplňují úkoly hlavní např. pomocí určitému jedinci, či skupince, ty druhé spočívají v postupném navštěvování jednotlivých planetárních soustav a řešením je zde často vystřílení nepřátel na základně. Tyto vedlejší úkoly mají nevýhodu v tom, že ač se odehrávají na planetární základně, či na vesmírné lodi, tak pro ně existují jen asi 4 druhy map (2 základny, 2 lodě), interiér se tu liší jen jinak poskládanými krabicemi, či zapnutými/vypnutými dveřmi, ovšem, když to vezmu do důsledků, tak v celé hře jsem nenarazil na zcela totožný interiér, takže je vlastně každá mise jiná :) Popravdě řečeno, neměl jsem s tím problém a vedlejší mise mě bavily.

Na hře jsem se těšil nejvíce na vesmír a s mírnými výhradami jsem byl i po této stránce spokojen. Létání mezi soustavami a poté i mezi planetami bylo velmi zajímavé. Spokojen jsem byl s popisky u každé planety, kde se člověk dozvěděl něco, co se zde událo, či čím je planeta důležitá a pod tím i obecné fyzikální údaje, což hře přidává jakousi vědeckost. I cestování po planetě nebylo nejhorší, i když šlo vlastně jen o hledání spadlých sond, občas nějakého artefaktu a označení ložiska surovin. Samotná jízda s Makem nebyla nic světoborného, ale vše dokonalé ani být nemůže. Jen škoda, že se člověk nemohl trochu víc proletět po Sluneční soustavě, pouhá návštěva na Měsíci u malé stanice nestačí. Kdyby alespoň bylo možné navštívit místo přistání Apolla 11, či prohlédnout si nějaké místo na Zemi, no prostě škoda.

Co se týče příběhu, tak ten se sice rozjížděl poněkud pomalu, ale konec každé hlavní mise a samozřejmě i závěr patří určitě k vysokému nadprůměru v herním průmyslu. Zajímavé byly i eskapády s mými společníky, kteří mi přišli o něco méně zdařilí než v Dragon Age, ale jejich osudy byly i přesto poutavé. Přesto jsem prakticky po celou hru ignoroval oba lidské kolegy takže volba mezi nimi před koncem mě nechala celkem chladným a mými pomocníky na cestách se tak stali jen Liara (prakticky v každé misi) a nastřídačku Wrex a Tali. Milostný románek s Liarou byl pěkný, doufám, že bude mít v dalších dílech nějaké pokračování, nebo dítě :) Bohaté informace z kodexu jsem také s chutí pročítal a udělal si z nich pěkný obrázek o celém vesmíru, takže na konci už jsem byl schopen správně pojmenovat všechny mimozemské rasy :)

Celkově musím hru hodnotit velmi vysoko, přesto, že má pár chyb a čerpá z mnoha různorodých sci-fi, tak jsem se celou dobu bavil, a to je přece to nejhlavnější. Brzy se proto pustím do dvojky.

O hře jsem až donedávna něměl ani tušení, ale protože Gta i Mafie mi nejsou cizí a hru z 2.světové války jsem nehrál už nějaký čas, tak byla jasnou volbou, navíc jsem si chtěl zahrát něco kratšího (v tom jsem se však pěkně spletl).

Na začátku jsem byl trochu dezorientovaný, člověk byl vržen do víru událostí, na které se předtím ani nestihl připravit, ale po hodině se vše uklidnilo a začalo to pěkně odsýpat.

Na hře je zajímavé, že příběh je obyčejný, cíle misí totožné, grafika zastaralá a jízdní model vozidel nijaký, přesto je hra opravdu dobrá, zřejmě zde platí matematické pravidlo, že mínus a mínus = plus :) Hra sice vykrádá své známější herní konkurenty, bere si od každého jeho největší taháky a ač je nedokáže tak dobře technologicky předvést, tak je z toho často větší zábava než u originálu, to se opravdu moc nevidí.

Nemá cenu pitvat příběh, každý ho zná (nebo pozná) sám. Jen jeden fakt mě opravdu zarazil, pokud vím, ve hře není zmíněn rok, kdy se děj v okupované Francii odehrává, proto je zajímavé, že 3 měsíce předtím se váš hrdina účastní závodů v Německu v předvečer války, Francie sice padla rychle, ale zajisté ne za 3 měsíce. No nemá cenu se v tom dále pitvat.

Mise, na první pohled se stejnými cíli (nechat vybouchnout ošklivé německé zbraně, prostředky k výrobě ošklivých německých zbraní apod., zabít nepohodlné nácky, kteří škodí Francii, či odboji a občasně zachraňovat všemožné lidi užitečné pro spojence) jsou překvapivě často odlišné s jiným průběhem a možností zdolání. Některé jsou tak dobré, že na ně budu dlouho vzpomínat. Zvláštní druh misí představují závody, jejichž zařazení do hry vítám, už jen kvůli vzpomínce na Mafii a podobná krásná závodní auta, škoda jen jejich jednoduchosti, maximálně napodruhé už je vyhraje každý.

Největším kladem hry je však Paříž, je krásně zpracovaná, vypíchnuty největší dominanty a projíždky, procházky a prolézačky po ní jsou prostě dechberoucí. K její prohlídce je nejlepší hledat vyhlídky z volnoherních cílů, ty jsou umístěny na pařížských pamětihodnostech a cesta k nim není často jednoduchá, ale o to je odměna větší. V Paříži jsem byl před 10 lety, ale tak pěkně jako Saboteur mi ji nic a nikdo nepřipomněl.

Co se týče možností vyblbnutí mimo hlavní příběh, tak nabídka je vcelku dostačující, sabotáže odstřelovačských věží, děl, světlometů, sbírání všech, asi 45, vozidel a plnění perků je zábava. Sám jsem své hraní střídal zhruba ve smyslu několik misí a poté sabotáže na již zbarveném území, což délku hry natáhlo z nějakých 12-15h na skoro 41h :) Ale 100% je 100% :)

Hra je nečekaně dobrá, za další díl, bych se nezlobil.

Ke hře jsem přistupoval bez emocí, tj. po opadnutí vlny zájmu před 2 lety a hlavně, za což se trochu stydím a doufám, že to brzy napravím, bez znalosti předchozích her od BioWare. to znamená, že k porovnávání s jinými velkými RPG jsem měl k dispozici jen Diablo II a Gothic II, které se však k porovnání s DAO moc nehodí, protože jsou prostě úplně jiné.

Už na začátku mě zaujala tvorba postavy, která má celkem široké možnosti, ale jen co se týče hlavy a obličeje, tělo vylepšovat nejde. Zvolil jsem si zase po čase ženskou postavu lotrovské městské elfky a začala tak pro mě úvodní část, která mě vtáhla do děje, navíc trvala přes 2 hodiny, takže příště už se těším na jiný začátek s jinou postavou.

Po čase jsem začal potkávat potencionální společníky, které jsem všechny naverboval do své družiny (neměl jsem to srdce je odmítnout, nebo zabít). Všichni společníci se mi hned zalíbili, takže byl problém vybrat jen 3, které jsem bral na výpravy. Nakonec se má sestava ustálila na Alistairovi, Morrigan a Wynne, kteří mi byli nejsympatičtější a v boji se nejvíce osvědčili. Alistair byl můj nejoblíbenější a prožil jsem s ním svůj první románek a následně i sex s mužem, což se mi kupodivu (ve hře) velmi líbilo:). Morrigan mě uchvacovala svými názory, které jsem však často nerespektoval a tak jsem si ji držel jen díky dárkům. Wynne byla milou babičkou, která vždy ráda poradila, navíc uměla zkušeně léčit bolístky. Systém společníků se mi velmi zamlouval, už jen z důvodu, že jich máte tolik na výběr a oni vás můžou po vašich rozhodnutích opustit. Několik úkolů od nich taky stálo za to. Navíc rozhovory s nimi oživují a větví celkový příběh. Plus jejich krátké rozhovory, které vedli mezi sebou přímo ve hře byly tím nejvtipnějším z celého hraní. Takový systém parťáků jsem ještě nikde neviděl a považuji ho za největší pozitivum hry.

Příběh je sice možná výcucem toho nejlepšího z fantasy knih a her, ale mně se velmi líbil a vůbec není béčkový. O vše se postará slušná grafika ve hře, ale hlavně nepřekonalná ingame videa a animace některých rozhovorů, oboje jsou, dovolím si tvrdit, možná nejkrásnější, co jsem zatím ve hrách viděl. Grafická stránka hry je u mě vždy v pozadí, ale v Dragon Age jsem se jednoduše kochal. Hra sice občas připomíná interaktivní film, ale proč ne. Navíc tuny informací v kodexu jsou taky výživné. Svým způsobem je DAO hra, film i kniha v jednom:)

Spokojen jsem byl i s monstry, i když jich je jen 33 druhů, naštěstí má však skoro každý druh několik poddruhů, což už dává pěkné číslo. Nejvíce mě potěšil Svíječ, protože jsem toto slovo použil už před lety, když jsem si myslel, že je to označení nějakého parazita na způsob svalovce, škrkavek apod., stal jsem se pak terčem posměchu, ale od DAO už svíječ existuje, tak jsem zase očištěn :).

Soubojový systém byl pro mě nový a zpočátku jsem zápasil s taktikou, ale časem jsem mu přišel na kloub a nedá se říct, že by mi někdy začínal vadit, nepřátelé se měnili v dostatečných intervalech. I rozlehlost lokací mi přišla přiměřená, když už jsem se začínal nudit, tak přišlo finále s bossem a vzhůru zase jinam na nové místo s novými zážitky.

I úkoly jsou silnou stránkou hry, hlavní, dlouhodobé jsou kapitolou samy pro sebe. Ale i vedlejší, které jsou často v jiných hrách omezeny jen na donesení nějakého předmětu atd. Tak zde jsou různorodější a často dokreslují příběh a formují vaši postavu, např. krádeže v Denerimu, nebo špinavé prácičky byly opravdu zábavné.

Absolutním kladem hry, je možnost vlastního rozhodování o dalším směřování. Některé vlastnosti vaší postavy a pohled NPC na ni jsou dány už vaším původem a pohlavím, ale ve hře je několik bodů, hlavně na konci, které lze řešit "dobrým", "zlým" a někdy i neutrálním způsobem. Ač až na pár vyjímek nemá rozhodnutí fatální vliv na příběh jako je výběr mezi Loghainem a Alistarem, nebo soulož x nesoulož Alistaira a Morrigan, tak jsem však měl párkrát pocit, že rozhoduji o osudu celé rasy elfů, trpaslíků, nebo lidí nejvíce na mě zapůsobila volba trpasličího krále.

Pěkný je i konec, kdy sice máte za sebou několik armád, ale hlavní práci musíte udělat samozřejmě vy.

Dragon Age: Prameny je podle mě velmi dobrá hra, ve které se kloubí to nejlepší za žánru, ač je někdy označována jako hra pro masy, tak si myslím, že v jejím případě to není na škodu, znám hodně masových her bez duše, tato to není. Kdyby alespoň takto z poloviny vypadaly dnešní hry, tak by bylo na světě líp:)

Dnes už střílečky moc nehraju, ač jsem na nich v polovině 90.let začínal (doom,doom 2, duke nukem 3d, blood...). Na dnešních střílečkách (tj. zhruba od roku 2000) se mi nelíbí linearita a zabíjení často bez vyššího cíle a absence příběhu humoru. Doom 3 jsem si zahrál tedy až nyní, spíše z povinnosti vzhledem ke svým herním začátkům, poprask v době vydání mě nechával klidným. Dnes s odstupem už můžu hodnotit objektivněji.

Od počátku do konce hry jsem u ní nevydržel déle jak 2 hodiny denně (tj. 1-2 levely), ale to nelze nutně brát jako nevýhodu, spíš jsem neměl čas, než že bych nemohl hrát v kuse. Takhle mi alespoň posloužil jako náhražka večerníčku skoro na 3 týdny.

Hru jsem hrál s českým dabingem, který musím ocenit jako vcelku zdařilý, atmosféru určitě nekazil. Příběh hry tedy není nějak hodně košatý, ale v tomto žánru je myslím dostačující, velmi se mi líbilo jeho doplňování pomocí PDA, e-maily tu často obsahují i nepodstatné (ale ne nezajímavé) informace. Info pomocí e-mailů a video disků je tedy velmi osvěžující prvek.

Co se týče nepřátel, tak ti se také vcelku povedli, byli tu staří známí i někteří noví, ale není si na co stěžovat, jen moje oblíbená "růžovka" už nevypadá tak sympaticky. Zbraňový arzenál je také bez větších změn, což také vítám. Atmosféra hry je díky tmě, technickým, kovovým zvukům a řevu příšer občas až hororová, párkrát jsem se lekl, kdo to na mě zase skočil, a tak to má být.

Hře tedy nemám skoro co vytknout, mezi novými střílečkami jde, alespoň podle mě, o vysoký nadprůměr. Já se však stále budu radši vracet k jejím starším sestřičkám, bratříčkům, bratrancům a sestřenicím, holt asi jsem už za střílečkovým zenitem :)

Blood byla hra mého dětství, ale o existenci datadisku jsem se dozvěděl až někdy před rokem. To mi však nebránilo zahrát si tenhle skvělý přídavek.

No, zase tak skvělý není, moc nového tu nenajdeme, ale není o nic horší, než hra samotná. Pár nových nepřátel a vyšší obtížnost je zřejmě vše, co je navíc. Ale nejdůležitější je atmosféra, ta zůstala pořád temná a i nyní, když už nejsem dítě, jsem se místy hodně bál, co na mě vykoukne za příštím rohem. Neznám žádnou jinou hru konce 20. století, která by měla takovou atmosféru. Nádherné jsou zvuky, jak hlášky fanatických mnichů, tak skřeky všech příšer, tady cítím velký posun od her typu Doom, kde většinu zvůků "nadabovali" velbloudi. Malá ochutnávka.

Plasma pak se mi moc líbil a brzy si zahraju i poslední datadisk. Škoda, že se Blood II moc nepovedl (nebo neoslovil jen mě?) a dnes už se takové hry nedělají.

Moc formulových her jsem nehrál, ale tuhle ano, a to jako první. Hrál jsem ji teprve někdy v roce 1997, ale to mi tehdy nijak nevadilo, byl jsem ještě malý a byl rád za každou hru a závodní především.

Vzpomínám si na svoje začátky, kdy jsem ještě neuměl pracovat v menu, takže jsem byl rád, že jsem spustil přednastavenou hru (tříkolový závod v Monze za Carlose Sancheze) a postupně jsem začal vzájemné soupeření s bráchou a strejdou, o co nejlepší čas, který byl nakonec stejně o hodně sekund horší, než jaký F1 na počátku 90.let v Monze zajížděly.

S postupem doby jsem začal hře propadat a měnil jsem závody i obtížnost, stále jsem však hrál za Carlose Sancheze. Moje nejoblíbenější okruhy byly Monza, Mexico City a Adelaide, dnes už z nich zbývá jen ta Monza, i když s mírně změněnými zatáčkami. Zkoušel jsem i zajet celý šampionát, ale nikdy jsem nepřišel na to, jak se dá postup uložit, takže jsem ho nikdy nedohrál.

I po letech musím ocenit slušnou fyziku vozu a ucházející grafiku (na skoro dvacetiletou hru) a hlavně zvuk :) I když jsem poté hrál ještě několik F1 her (GP3 a F1 2002 a jiné) Grand prix mi je z nich stále nejbližší a občas si nějaký závod zajedu i dnes.

K hraní dvojky jsem se dostal až nedávno (asi po 5 letech po dohrání jedničky). Má očekávání byla celkem malá, vzhledem k rozporuplnému přijetí hry na DH. Chtěl jsem se však dostat na konec příběhu, který byl v předchozím dílu přetržen trochu nešetrně.

Už od počátku působila hra trochu jinak, už nešlo o "detektivní" práci jako dříve, ale spíše o pomáhání a doprovod osoby, kolem které se obě hry točí. S tím nepřímo souvisí praktické vymizení vynálezů a automatů, které pro mě osobně byly to nejlepší na minulé hře. To vše je tedy nahrazeno interakcí s živými tvory, kteří jsou velmi rozmanití, takže se člověk nenudí.

Grafika se mírně zlepšila, takže prostředí jsou nádherně vykreslená a člověk se často místo plnění úkolu jen kochá. Přesto člověka nepotěší, když jde již prozkoumanou lokací poněkolikáté a nemůže průchod jakkoliv urychlit, tento neduh tedy přetrval z minulého dílu.

Největší chybou, lépe řečeno zbytečností, je červená nit táhnoucí se celou hrou v podobě videí o pátrání po vás, která nakonec nic nevyřeší a vyšumí do ztracena. Naštěstí jsou tu i herní videa, která nádherně dokreslují příběh a je radost sledovat je, na to závěrečné budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

Syberii II nelze brát, alespoň já to nedokážu, jako samostatnou hru (bez hraní jedničky by byl zážitek sotva pětinový), ale jako pokračování a zakončení nádherného příběhu, s kterým se ve hrách nesetkáváme každý den.

K této hře jsem se dostal díky databázi, kde je hodnocena vcelku vysoko, takže díky vám všem za doporučení;) Poslední dobou hraju adventury, tak jsem tedy BGE zkusil, protože pár adventurních prvků obsahuje. Přiznám se, že hra na mě z videí působila jako tuctová konzolová skákačka, kterým jsem se snažil vždy vyhýbat, ale dal jsem jí šanci a nelituju toho.

Hned na začátku jsem objevil nejlepší aspekt celé hry (podle mě), a tím je focení. Jeho nespornou výhodou je, že je až na pár vyjímek nepovinné, takže nikoho případně neotravuje. Focení zvířat je opravdu velkou zábavou, protože ne každý tvor se nechá vyfotit jen tak, musíte tedy vymýšlet různé fígle, být pohotový a nebo se dobře uhýbat v soubojích s vaším objektem. Zajímavé jsou jistě i latinské názvy živočichů, které jsou po troše zamyšlení trefné i úsměvné. Fotit se samozřejmě dá i svět okolo, takže volnost je takřka neomezená. Škoda jen, že se fotky neukládají na disk ve formátu JPG, nebo jiném, jako je to např. u GTA San Andreas.

Příběh celé hry je takouvou akční pohádkou z daleké planety. Je ovšem tak dobře udělán, že budete hnáni stále kupředu v touze, dozvědět se, co bude dál. Samozřejmě nechybí i zvraty, které ještě zvyšují dynamiku vyprávění. S příběhem souvisí postavy, které jsou dobře promyšleny a interakce s nimi je tedy svěží a bezproblémová. Hlavní hrdinka, Jade, má něco do sebe, je opravdu pěkná (celá zelená) a plná emocí, takže jsem si ji oblíbil hned od začátku, strýček kanec, Pej'J, je kapitolou sám pro sebe. Z dalších postav jsem si zamiloval nosorožce z Mammago garage, kteří jsou velmi bezprostřední, takže se s nimi dobře pobavíte.

Co se týče samotného pohybu ve hře, tam lze najít zřejmě jedinou chybu ve hře a tou je občas zlobící kamera a s ní související pohyb, to vše je způsobené konzolovou konverzí, ale po čase se tomu člověk přirozeně přizpůsobí a zvykne si. Souboje si jsou podobné, ale stále přibývají nové možnosti vašich chvatů, což každý boj dělá jedinečným. Nepříjemností je známý klíčový bug, který se neobjede bez zásahu zvenku, škoda. Samozřejmě se celou hru nepohybujete jen po svých, to znamená, že podstatnou dobu využíváte vznášedlo, které si postupně upgradujete a s kterým můžete dokonce i závodit. Nakonec se dostanete i k dalšímu dopravnímu prostředku, který má také něco do sebe, ale to až na konci.

Senzační je soundtrack, který je na herní scéně určitě vysoce nadprůměrný a vždy vhodně dokresluje prostředí či situaci.

Shrnuto a podtrženo, BGE je velmi nadprůměrná hra, která je směsicí mnoha žánrů, tj. má předpoklady zaujmout mnoho hráčů. Snad až někdy vyjde dvojka, bude to stejný herní zážitek

Hru si užije nejlépe ten, který od ní nic nečeká. To byl i můj případ. Narazil jsem na ní tady na DH v rubrice "Náhodná hra z databáze", a po tom, co jsem si přečetl zdejší stručný popis, tak jsem si řekl, že na zabití času to může být dobré.

Od začátku mě začala hra skvěle bavit. Vše se podobalo buněčné fázi ve Spore , která se mi tehdy líbila asi nejvíce. Hra je pěkně rozdělena do jednotlivých levelů, podle toho, co už váš hrdina dokáže sežrat. Je však nutné uznat, že od doby, kdy dosáhnete velikosti, když už máte na svém jídelníčku lidi, hra začíná být stereotypní a ke konci už dosti nudná (hru dohrajete jen kvůli dohrání). Za zmínku stojí i zajímavý příběh dokreslující postup, ač je dost stručný.

Hru nelze hodnotit optikou nastavenou na AAA tituly. Je nutné přimhouřit oči. Když se k ní však dostanete, tak si ji zahrajte!

Jednoduché, ale přesto hodně dobré. Hra sice zdánlivě nabízí pořád to samé, ale možností dohrání (a vyhrání) je mnoho. Toto byla jedna z prvních her, co jsem hrál, takže si s trochou nostalgie rád zavzpomínám a občas i zahraju znova. S bráchou jsme jí říkávali "mouchy", už nevím přesně proč, asi kvůli občasnému bzučení v menu. Co vás možná překvapí, bude stále nestárnoucí vzhled, který neurazí a dnes, tím se moc her pochlubit nemůže.
Jediný mínus je špatná inteligence počítače, poté, co s ním párkrát prohrajete, tak tím přijdete na jeho taktiku, kterou bohužel skoro vůbec nemění, takže další hry už jsou spíše stereotyp s jasným výsledkem pro vás. O to lepší je hra s lidským protivníkem, u té musíte přemýšlet pořád a jeden špatný tah vám zkazí celé snažení.
Takováto hra prostě nestárne a stále vypadá pěkně (i přes svůj vysoký věk), takže doporučuju její zahrání, třeba pro ukrácení dlouhé chvíle.

První závodní hra, kterou jsem hrál. Ač se dnes může zdát, že hra vlastně nicmoc nenabízí (jen pár aut, okruhů a módů), tak byla dozajista revoluční. Projel jsem ji skrz na skrz a stávil s ní možná i stovky hodin, a stále mě bavila. Překonávání rekordů, či pouhá snaha o lepší projetí zatáčky mě nutilo nepřestat. Dnes už samozřejmě tuto hru moc nehraji, ale rád se k ní vrátím. Ač měla série dalších pár dobrých dílů, tenhle je asi nejlepší. Každému bych hru doporučil, ale novým hráčům už nebude asi pro své stáří moc vonět.

P.S. jet 202,5 mp/h s Diablem je stále skvělý pocit :)

K historii mám blízko a rád si tedy zahraju i nějakou hru na nějaké historické téma. EU3 pro mě tedy byla jasnou volbou. Už předtím jsem hrál EU2, takže mohu do určité míry porovnávat.

Grafické zpracování, ač pro mě není nějak extra důležité, se zlepšilo o velký kus. Důležitým aspektem hry je diplomacie. Ta se zjednodušila a zprůhlednila, takže už nebrzdí rychlost a spád hry. Přesto bych uvítal její rozšíření o možnosti lepší spolupráce mezi státy, či obchodování a výměny jednotlivých území. Co válčení? Boje jsou tak zjednodušené, že už to snad víc nejde, ale to není na škodu, protože nejsou ve hře tím hlavním. Co se týká hratelnosti, tak ta je slušná, ale určitě je dobré mít zájem o historii a do určité míry i o zeměpis. Přesto se občas v hře nic neděje (zejména po ukončené válce, když už nemáte žádné peníze na různá vylepšení, či expanzi). Konec hry by si také zasloužil lepší podobu, ne jen strohou tabulku, ale to je věc vkusu.

Abych se pochlubil se svými úspěchy, tak jsem na konci hry za České země se svou říší ovládal celou střední Evropu (s obsazeným Rakouskem, Polskem a podstatnou částí Německa), střední Ameriku, půl pobřeží Afriky, Austrálii a Sachalin.

Doporučuji všem fanouškům historie, ti hru ocení nejvíc.

Občas mi hry tohoto typu přijdou pod ruce a musím se přiznat, že jim na několik hodin, či dnů propadnu, ač nemají žádný přínos. Tato hra je dobrá na odreagování, ale hrozí, že se od ní nebudete moci několik hodin odtrhnout, jak se to stalo mně. V rámci žánru, kde se toho už nedá moc vymyslet patří určitě k těm lepším. Občas je však vysoká obtížnost až neštastná a může vést k naštvání. Pokud budete hrát, udělejte si volno alespoň na hodinu, na krátké párminutové hraní běžné u casual her je tato hra nevhodná, protože je až moc chytlavá.

Precizně zpracovaná hra, nádherný příběh kombinující fantazii a realitu, krásné grafické zpracování (ač pro mě grafika je vždy až to poslední, co od hry vyžaduju). Dodnes vzpomínám na to, jak jsem tuto hru hrál, a takových her opravdu není mnoho. Pokaždé jsem se těšil na nové a nové vynálezy a automaty, které jsou zcela jistě, to nejhezčí, co lze ve hře vidět.

Nejsem bezbřehý fanda adventur, ale sem tam si nějakou zahraju, no a toto byla dobrá volba. Nechci jen chválit, takže i já musím připomenout občas zdlouhavé procházení lokacemi sem a tam, ale na další zápor si už nevzpomínám. Ke hře jsem se nedávno vrátil, abych si vše zopakoval před hraním dvojky a opět jsem byl unešen.

Moje nejoblíbenější hra, ač nejsem fanoušek strategií ani 2. světové války, tak tato hra má takové kouzlo, že to ostatní (pro mě "nevhodné") přebijí. Zamiloval jsem si všechny členy komanda, každého z jiného důvodu, jen Driver mi přišel takový zbytečný. A design misí mi přišel vynikající. Co se týče obtížnosti, tak je nastavená tak těžká, že si hru opravdu užijete, pokud se vám líbí, s dnešními hrami je neporovnatelně vyšší, což není na škodu, holt starý dobrý časy. Jsem fanouškem celé série commandos, ale tento první díl pro mě navždy zůstane ten nejlepší, už jen tím, že byl první.