Blood byla hra mého dětství, ale o existenci datadisku jsem se dozvěděl až někdy před rokem. To mi však nebránilo zahrát si tenhle skvělý přídavek.

No, zase tak skvělý není, moc nového tu nenajdeme, ale není o nic horší, než hra samotná. Pár nových nepřátel a vyšší obtížnost je zřejmě vše, co je navíc. Ale nejdůležitější je atmosféra, ta zůstala pořád temná a i nyní, když už nejsem dítě, jsem se místy hodně bál, co na mě vykoukne za příštím rohem. Neznám žádnou jinou hru konce 20. století, která by měla takovou atmosféru. Nádherné jsou zvuky, jak hlášky fanatických mnichů, tak skřeky všech příšer, tady cítím velký posun od her typu Doom, kde většinu zvůků "nadabovali" velbloudi. Malá ochutnávka.

Plasma pak se mi moc líbil a brzy si zahraju i poslední datadisk. Škoda, že se Blood II moc nepovedl (nebo neoslovil jen mě?) a dnes už se takové hry nedělají.