Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Jan K. • 32 let • Klášterec nad Ohří (ČR - kraj Ústecký)

Komentáře

Half-Life 2: Episode One

  • PC 90
Pokud se nepletu, Newell se dal slyšet, že epizody 1 a 2 jsou vlastně HL3. K tomu bych chtěl říct „sorry jako“ ale takhle ne. Epizode One je datadisk a je to znát od začátku do konce. Oproti samotnému HL2 přináší jen minimalistické změny. Graficky se hra kapánek zlepšila, přibyl nový druh zombie a zlepšil se soundtrack. Jinak je to stále to samé. Což není špatně, ale i herní doba která se má pohybovat něco přes 4 hodiny napovídá, že nejde o plnohodnotnou hru. Navíc i Steam nainstaluje tenhle řekněme „obložený chlebíček“ do instalační složky HL2.

První epizoda je thriller místy přímo horor. Příběh začíná tam, kde skončil předchozí a vlastně jdete opačným směrem, i když jdete zkratkou. Je třeba co nejrychleji zdrhnout. Level design se opět povedl. Navíc celou cestu Gordona doprovází Alyx, která tak konečně plní svůj opakovaný slib „Už tě neopustím“. Jdete z akce do akce a pokud šlo v plné hře o záchranu světa, tady jde jen o holý život.

Hru jsem spustil s tím, že splním všechny achievementy. Běžně to nedělám, ale tady je těch achievementů málo, tak jsem si řekl, že si oživím hratelnost. Nakonec se mi to nepovedlo. Zůstalo mi „Conservationist“ (zabij 5 nepřátel tou samou energetickou koulí) a „Zombie-que“ (Použij světlici k zapálení 15 zombie). K tomu se ale nejspíš vrátím. Herní doba se mi tak prodloužila na 6 hodin, a to především kvůli „The One Free Bullet“ (Dokonči hru s výstřelem jen jedné kulky. Zabití granáty, páčidlem, raketami, a Gravity Gun je v pořádku!). Chtělo to tedy co nejvíce akce ponechat Alyx, která se ukázala jako velmi dobrý pomocník. A její reakce přímo ve hře jsou excelentní. A ke konci hry jsem už jen běhal s raketometem, což chtělo správné načasování a opakované načítání.

Arzenál máte stejný jako v plné hře, rozdíl je v tom, že ho získáváte více měně opačně. Tedy Gordonovu nejoblíbenější věcičku (páčidlo) dostanete až později. O to víc jsem využil Gravity Gun.

Pokud jste hráli HL 2, tak si toto prodloužení zahrajte.
Protože pokud by Half Life 2 dostal ve škole za jedna, pak Epizode One je hvězdička za tou jedničkou.

(Dodatek: Zbylé dva achievementy pokořeny.)

Pro: více Alyx, o něco lepší soundtrack než v HL 2, vizuál

Proti: krátká herní doba

+17

Half-Life 2

  • PC 90
Mezi mými resty až do nedávna zůstával Gordon Freeman. To i přes to, že jsem k odehrání alespoň HL2 byl opakovaně vyzýván. Několikrát jsem to zkoušel, ale vždycky mě hra dřív nebo později přestala bavit. Nejčastěji jsem končil někde kolem čtvrté kapitoly (Water Hazard). Nakonec jsem se zařekl, že tuhle část musím překousnout, protože není přece možné, aby něco takhle nudného bylo tolik opěvované. A sakra, jak jsem za to rád.

Hra vypadá stále velmi důstojně a snad jen ve chvíli kdy stojíte na místě a podíváte se třeba na vlnitý plech, uvědomíte si, že jde skutečně o starší titul. Spousta lidí ocení, že je ve hře jen velmi malé množství cut scén. Hra je díky tomu mnohem svižnější. Spoustu důležitých informací se dozvíte jen z toho, že jste pozorovatelem dialogu dvou postav. A když se vám nechce poslouchat, tak si třeba páčidlem rozmlátíte pár krabic abyste se nenudily. Ne každý je hltač příběhů (jako já) a hledá byť jen tu akci. Snad i proto Gordon nemluví. Ono by působilo opravdu bizarně, kdyby na něco odpovídal a u toho naháněl Lamarra.

Hra je perfektně dávkovaná. Ano, jak píši na začátku, jsou místa, které jsou nudnější. Výše řečenou pasáž jsem nakonec překousl. Musím ale přiznat že to, jak se mění prostředí, a to velmi výrazně, ve spojení s přidáváním a kombinováním nových nepřátel je pohlcující. Akce se postupem hrou zrychluje, ale tak aby i úplný nováček měl dostatek času naučit se vše potřebné. Lidé, kteří měli na starosti level design, by si zasloužili vytesat do skály alias Mount Rushmore.

Zbraní ve hře není tolik jako nepřátel, ale účinkem se celkem výrazně liší. I když co si budeme nalhávat, nejdůležitějšími jsou páčidlo a Gravity gun, z které se vyklube ta nejzábavnější věcička, kterou by chtěl mít každý doma. A to nejen kvůli sundání koření z nejvyšší poličky v kuchyni, nebo třeba k odklizení dopravní zácpy.

Abych byl taky trošku kritický, jak to mívám ve zvyku, na nějaký ten problém jsem narazil. Párkrát jsem se zasekl a musel se kouknout na Youtube, protože jsem nevěděl kudy kam a vždycky se ukázalo, že jde o nějakou pitomost, kdy jsem si nevšiml nějaké škvíry, kterou jsem měl prolézt. To ale můžete dávat za vinu mně. Další problém jsem měl s Gunship. Obrovský živý dron, kterého jsem pokaždé, když jsem ho potkal, nemohl sestřelit dlouhé desítky minut. Opět to mohla být moje neschopnost, ale i podle videí jsem nechápal co že to dělám špatně. V takových případech jsem hru i několikrát vypnul. Jen pro jistotu, protože na disku mám i důležitější věci a nerad bych o ně přišel.

Umělá inteligence bývá u stříleček slabota. U nepřátel to nevadí, U přátel už ano. Když vám spojenci stále dokola nabíhají na jistou smrt, chvíli je to sranda. Po nějaké době to už tak legračně nepůsobí. Navíc občas někdo stojí mezi rámy dveří, v kterých se potřebujete schovat. Je sice hezké, že se vám v klidu omluví, já na to ale odpovídal „Díky, ale uhni, střílejí mi do zad.“
Na druhou stranu si vzpomínám na vtipnou situaci, kdy jeden člověk upozornil na minu a v tu chvíli vylétl do vzduchu.

Část hry jsem prošel s chybou známou jako lighting glitch. Tedy že tam kde měla být tma, šero, jsem měl normálně světlo. Co se týče HL2 je to vcelku známá chyba. Nevím, čím je tvořená, ale možná za to může jen stáří hry.

Co se týče hudby, ta je to nejslabší. Není špatná, to ne. Určitě znáte ten pocit, kdy vám nějaká melodie ze hry zůstane v hlavě dlouhé dny až roky. Tohle se mi tu nestalo. Co bych tedy poradil tvůrcům pro případné pokračování (mrk mrk) je to, aby zapracovali na soundtracku. V ostatních ohledech není zas tak moc co zlepšovat.

Teď si ještě víc uvědomuji, proč se říká „Takové hry se už nedělají“.

Pro: level design, grafika, fyzika, gravity gun, páčidlo, Lamarr, G-man

Proti: slabší soundtrack a umělá inteligence

+25

Bully

  • PC 85
Kdysi dávno, v roce 2008 v americkém Andoveru dostalo jedno ze studií Rockstaru za úkol přenést již tradiční principy Grand Theft Auto do školního prostředí. Nápad, který mi připadal při nejmenším hloupý. Vždyť tohle přece nemůže fungovat. To přece nemůže nikoho bavit. Vývojáři se ale tohohle úkolu zhostili na výbornou. No, možná na A-.

Inspiraci jasně hledali v béčkových středoškolských amerických filmech, proto hlavní příběh není nijak oslňující a občas mi přišel připitomělý. A musím říct, že některé předměty jsou opravdu těžké. Například angličtinu, kde vytváříte slova z písmen, která máte k dispozici, jsem dělal s návodem v ruce. Podobně u zeměpisu, kde přišpendlujete vlajky na slepých politických mapách různých částí světa, jsem se několikrát podíval na skutečnou politickou mapu. V GTA hrách běžně platí rčení že „opakování je matka moudrosti“ tady to platí dvojnásob. To nejen ve školní lavici, ale i v klasických misích.

K misím mám jen jednu drobnou poznámku. Na mapě jsou všechny označeny hvězdičkou a vy tedy nevíte čeho se úkol bude týkat. Tedy můžete se toho dovtípit podle umístění na mapě. Pokud je hvězdička v oblasti, kde bydlí bohatá vrstva obyvatel Bullworth town, nejspíše půjde o něco se zbohatlíkama. V klasických GTA jsme zvyklí na rozlišení ikon a tady je zřejmé proč tomu tak je. Několik vedlejších misí jsem kvůli tomu minul. Ony se sice začnou opět odemykat po dohrání hlavního příběhu, ale to nijak neřeší pointu toho, na co ukazuji. I když Bullworth town není tak obrovský, jako je mapa San Andreas, pořád se mi zdálo, že mohl být i o kapánek menší. Hře by to jistě nijak neuškodilo. Největší zábavu si člověk beztak užije přímo ve škole.

Jako nezletilý nemůžete řídit auto. Hlavní aktér Jimmy dostane do rukou velmi brzy skateboard. Později i kolo a v zábavním parku můžete vyhrát Skútr. U toho ale pozor. Jak policie, tak prefekti neradi vidí, když jedete na skútru a nemáte helmu.

Protože jste student musíte dodržovat rozvrh. To je docela problém. Hra vám sice řekne že vyučování je rozdělené na dopolední a odpolední a od kdy do kdy probíhá. Nikde se ale nedozvíte, jaká hodina bude následovat. Takže se nevyhnete občasnému nahánění ze strany prefektů, protože už začala hodina a vy nejste ve třídě. Den je tu hodně krátký. Mezi jednotlivými hodinami nemá smysl plnit nějakou misi, pokud se tedy nechcete z hodiny tzv. ulít. Jestli jsem to vysledoval dobře, pak jedna minuta ve hře je jedna vteřina skutečného času. To mělo za následek, že tlačítko pro rychlý pohyb prošlo zkouškou ohně. Tři, nebo alespoň dvě vteřiny na jednu herní minutu by byly lepší. Nutnost chodit na hodiny nicméně odpadne, jakmile splníte všechny předměty a času na mise máte pak dost. Ačkoliv povinnost dodržet večerku zůstává.

To je všechno, k čemu mám výhrady. V ostatních ohledech je to špičkový sand box, který nejen zabaví, ale hlavně pobaví. Kdo by odolal a nestrčil občas nějakého spolužáka do skříně, nebo odpadkového koše? Co takhle sníst banán, hodit slupku na zem a čekat až po ní někdo uklouzne? Nebo hodit po prefektovi sáček s kuličkami, aby si dřepl na zadek? Takhle samostatně to zní fádně, ale jde to kombinovat. Představte si situaci, kdy se dostanete do školní bitky. Jednoho oponenta strčíte do koše, druhého zmlátíte a plivnete mu do obličeje. Zahlédne to prefekt, který vás chytí. Vy mu dupnete na nohu a začne honička. Abyste se ho zbavili, hodíte po něm sáček s kuličkami, po nichž hodí záda. Takové vtipné situace nastávají velmi často, nevyjímaje v misích. Jimmy se snaží zapadnout v nové škole, ale příběh se netočí jen kolem jeho vztahu k spolužákům a spolužačkám. Setkáte se i s kuchařkou, které hygiena nic neříká, učitelem alkoholikem, a v prvé řadě sekretářkou, která je přímo posedlá ředitelem školy.

Prospěch v hodině hra odměňuje nějakou schopností. Třeba že když políbíte studentku, vyléčí to vaše zdraví, nebo že nemusíte slečnám dát dárek, aby vás políbily. Stejně tak sbírání předmětů je odměňováno. Co takhle rozbít zahradní trpaslíky v celém městečku? Odměnou může být i rozšíření šatníku o nějaký nový kousek, nebo nové kolo.

Postavy na vás reagují a pokud jsou členy nějaké skupiny, pak je jejich vztah k vám definován vaší reputací v dané skupině. Někdo vás tak může pozdravit a postěžovat si, jak je nějaký učitel hloupý, nebo do vás začít strkat až vyvolat bitku. A takoví šprti, když u nich máte špatnou reputaci, jsou skutečně komičtí.

Mimika a gesta ve hře mi přišla až podezřele podobná těm v The Sims 2. To přidává „feel“ komickým situacím.

Bully je jakousi kombinací knih Marka Twaina, postavy Barta Simpsona a nějakého středoškolského filmu s Emmou Roberts. Možná zvláštní kaše, ale výsledek mi chutnal.

Nejsem si ale jistý, na koho je hra mířená. Neumím si představit, že když bych byl stále školou povinný, že bych chtěl do školy chodit ještě ve videohře. A pro nás, kteří máme školu za sebou, je nemožné projít herními hodinami bez pomoci návodu. Hra by určitě mohla mít ještě lepší hodnocení, ale nějaké ty chybky má. Nedivím se, že Rockstar chtějí pokračování. Místo pro rozvoj tu stále je.
+13

Post Mortem

  • PC 75
Velice zajímavě vytvořená adventura.

Nejzajímavější je stylizace. Lokace klasické 2D adventury jsou tu protažené do 3D prostoru. Po něm se pohybujete podobně jako v krokovacích dungeonech. S tím rozdílem, že se neposouváte o jednotlivé kroky, ale na předem stanovené pozice. Tohle si hra vypůjčila z dnes již klasických adventur, jakou je například Shadowgate. Nicméně myslím si, že už i tehdy v roce 2002 mohla být grafika trošinku lepší. Rozdíly mezi aktivními prvky a pouhou grafickou kulisou jsou místy až příliš zřejmé. Uznávám ale, že v takovém případě by některé věci mohly být k nenalezení.

To, kvůli čemu by dnes hra již v žádném případě neuspěla jsou animace. Někdy jsem i odvracel zrak, abych se nemusel dívat na špatně se pohybující ústa. Ano, v roce vydání byly takové animace běžné, jen říkám, že dnes se na to dá stěží koukat.

V čem je naopak síla téhle hry jsou dialogy. Ty totiž směřují vaši cestu hrou. Můžete tak třeba získat podrobnější popis podezřelého, nebo také ne. Můžete někoho naštvat a pak si ho jen s tíhou usmiřovat, nebo naopak někomu tzv. „lézt do zadku“ a dostat z ní/něj informace navíc. Procházet touto hrou je jako jít z bodu A do bodu B a mít k tomu na výběr několik cest, které se různě proplétají. V tomhle se Post Mortem vůči běžné adventuře vyjímá a spíše připomíná novější hry od Telltale Games.

Příběh je vždy u adventury „alfou a omegou“ a tady se povedl. Má spád a hlavní postavě vše dochází v ten pravý moment. Navíc celý příběh podtrhuje potemnělá atmosféra a noirový hudební podkres. U toho jsem měl z počátku strach, že mě bude po čase štvát (a to mám rád styl noir), ale to se nestalo. Soukromý detektiv, za kterého hrajete má charakter nastavený tak, že můžete být jak skeptičtí vůči nadpřirozenu, nebo tomu všemu i věřit. Bohužel mi nepřišlo správné hrát za skeptika, jestliže hlavní postava trpí vizemi. Tohle lépe zpracoval první Posel smrti (alias Black Mirror), kde i na konci máte jako hráč možnost věřit v rodinné prokletí, nebo v dědičnou nemoc.

Pokládám se za celkem ostříleného „detektivkáře“. Zatím mě v napětí dokáží udržet jen švédští spisovatelé ukrývající se pod pseudonymem Lars Kepler, nebo Robert Galbraith, kterým je ve skutečnosti J.K. Rowlingová. Pokud jste na tom podobně a máte schopnost mezi řádky vyčíst identitu pachatele, pak vás zklamu, ale nejspíše vám i tady hned z kraje dojde, kdo jím je. (Hned při prvním setkání mi došlo, že mi doktor Kaufner lže, nebo alespoň něco zatajuje. O psychologickém profilu pachatele totiž řekl, že šlo o zločin z vášně, pozapomněl ale zmínit možnost okultizmu, na který jasně ukazovalo umístění hlav pachatelem. Později hra ukáže pachatele zezadu a je vidět jeho účes. Ve chvíli, kdy se začalo mluvit o de Allepin, mi došlo, že zabil i jeho, a dokonce i důvod.) Mile mě ale překvapil Gus MacPherson (hlavní postava objevující se i ve hře Still Life coby dědeček Victorie McPherson). Už od začátku dává najevo, že mu v tomto případě něco nesedí a ve chvíli, kdy získáte první stopu ukazující na pachatele dává najevo, že už totožnost zná, ale že „nemá dostatek důkazů“. Ostatní charaktery jsou také zpracovány zajímavě. Měl jsem z nich pocit, že skutečně prožívají své životy a že právě to co dělají je vede k chování vůči mně. Co se týče tří možných konců hry, nejsou zas tak rozdílné. Špatný konec vás může potkat jen když nenasbíráte dost důkazů, a i tak se mu můžete vyhnout. Dobré konce jsou tedy dva, ale rozdíl mezi nimi je minimální a jaký z nich vyberete je jen na vás v poslední dialogové volbě.

Rébusy v této adventuře potřebují trpělivost. Musím uznat, že tou moc neoplývám. (Takže u Alchymie jsem se podíval do návodu, i když jsem věděl jakým způsobem to vyřešit. Byl jsem prostě líný.) Jsou na úrovni takové Syberie, ačkoliv jich tu není zase tolik, a jsou vsazené spíše do druhé půlky hry.

Závěrem bych tuhle hru doporučil lidem, kteří hráli staré klasiky coby již výše zmíněný Shadowgate, nebo i lidem, kteří mají rádi Telltale adventury, ale rádi by něco náročnějšího s trochou z klasického pojmutí žánru adventura. Tahle hra sice zestárla, ale pořád má co nabídnout. Tohle je potemnělá detektivka, jak má být.

Pro: příběh, různorodost cest v příběhu, hudební podkreslení, potemnělá atmosféra stylu noir

Proti: stáří je přeci jen znát

+10

Vampire: The Masquerade - Bloodlines

  • PC 90
VtM: Bloodlines je jednou z mých nejoblíbenějších her. Je to opravdu umělecké dílo jak od Réného Magritta nebo snad Salvadora Dalího.

Svět působí uvěřitelně, ostatně jde o World of Darkness, dílo spolenosti White Wolf. Kdo by něvěděl o co přesně jde, pak o knihy k tzv. Role Playing na kterých se podílela řada spisovatelů. Od toho už byl jen kousek k vytvoření videohry. Nejprve Nihilistic Software vytvořili VtM Redemption o několik roků později Troika Games vydali VtM Bloodlines. Ve své době se na tuto hru rychle zapomnělo kvůli dvěma věcem. Ve stejný den vydání vyšel Half Life 2 a pak hra byla tolik zabugovaná, že se prý ani nedala dohrát. Troika Games dokonce zbankrotovala. Ovšem i zakázané jablko v Edenu muselo dozrát. Stejně tak i musela dozrát tato hra.

Pokoušet se tuto hru hrát bez nějakých těch patchů je podle mě velký hazard. Nevím kolikrát jsem tuto hru dohrál, ale zhlédl jsem všechny konce hry. Celkem jich je pět, tudíž minimálně pětkrát. I přes použití unofficial patche jsem narazil na nějaký ten bug. Postava mi třeba v cut scéně nechtěla projít dveřmi, což jsem ale vyřešil změnou zbroje, nebo na čas přestaly fungovat tlačítka u výtahu.

VtM Bloodlines není klasické rpg, tak jak si ho všichni představíme. Za pouhé zabití nepřátel nezískáte, byť jediný zkušenostní bod. Ten získáte za splnění problému, úkolu. Počet bodů závisí na tom, jakým způsobem problém vyřešíte. Velmi často na vašem rozhodnutí závisí, jestli získáte více bodů, nebo méně bodů a nějaké ty peníze. Jestli přijdete o bod lidskosti (a tedy zvýšíte riziko, že se vaše postava stane na čas neovladatelnou), nebo porušíte maškarádu, tedy hlavní zákon vašeho druhu, jehož opakované, či výrazné porušení se trestá smrtí. Spousta možností nějakého postupu, či přímo vyřešení úkolu se otevírá na základě schopností, které postava má. Je čistě na vás, jestli se hrou probijete, proplížíte, nebo prokecáte.

Hra je postavená na světě, kde se některé „nelidské“ bytosti bojí Gehenny, konce jejich světa. Uvěříte v příchod konce, nebo budete skeptičtí? Jste hození do světa, kde několik upírských skupin zastává různé hodnoty a válčí o moc. Přidáte se k někomu, nebo budete naprosto nestraní? Hra vás nechá ať už se rozhodnete jakkoliv, ale za svá rozhodnutí nakonec ponesete následky. Svět je temný, zkorumpovaný a pro mě tak moc zábavný.
Scénář hry se opravdu povedl. Z počátku se jen snažíte udržet naživu a zasloužit si své místo mezi upíry, postupně odkrýváte střípky z mozaiky dění v Los Angeles, a nakonec jste to právě vy kdo rozhodne o jeho budoucím směřování. Co se týče jednotlivých misí, nejsou nijak obtížné. Například opěvovaný Ocean House Hotel je mise bez jakéhokoli nebezpečí ačkoli se snaží vypadat jinak, stačí jí jen projít, dokonce si jí jde zkrátit, na to ale ať si každý přijde sám. Katakomby mě zase vždycky otravovaly. Tady hra dost naráží právě na to, že hráče nijak neodměňuje za samotné zabití nepřátel.

Síla hry nestojí na samotných misích (ačkoliv ty jsou velmi rozdílné), ani na soubojovém systému, který je vcelku omezený. Třeba jsem si uvědomil, že nemá smysl postavu cvičit na boj beze zbraně, protože i s obyčejným nožem v ruce dosáhnete lepších výsledků. Síla hry tkví ve vyprávění. V postavách, na dabingu, mimice, na jejich vývoji. Kdo by nevzpomněl na sestry Voermanovy. Každý, s kým přijdete do styku, má nastavený charakter. Často váš další postup záleží na vztahu nějakých postav, s kterým musíte počítat. Naštvete někoho? Je možné, že už s vámi nebude chtít vůbec mluvit.

Nevzpomínám si na hru, kde by tak moc záleželo na výběru postavy, jako tady. Nejvýraznější rozdíl je u Nosferatu a Malkavianů. O obou tu jistě bylo řečeno mnoho. Nosferatu div nemůže ukázat obličej, aby někoho nevyděsil, Malkavian je zase šílenec, kdy někdo, kdo hru nikdy nehrál, ani nemůže tušit, co to mele. Šílenec, který je schopný se pohádat s dopravní značkou, či moderátorem v televizi. Zároveň ale dokáže někoho vylekat tím, že už předem zná jeho jméno, nebo dokonce jméno v době, kdy byl ještě člověkem. Charakter, který má tak narušenou mysl, že se i ve vypjatých situacích dokáže chechtat, smrti navzdory. Malkaviany si zamiloval každý VtM Bloodlines fanoušek, i já.
Škoda, že hra nedává větší důraz na používání disciplín, tedy upírské magie. Vlastně se dá dohrát úplně bez ní. Já jsem se pokusil hrát s větším důrazem na disciplíny. Hratelnost se v takovém případě ještě více otevře, hra je ještě zábavnější. Ovšem naráží na velkou spotřebu krve, a tedy i krevních balíčků, na které potřebujete peníze. V krevní bance jsem pak byl upozorňován na to, že už jim dochází zásoby (co si to ten člověk vůbec dovoluje?!).

O Vampire the Masquerade Bloodlines by se dalo hovořit celé hodiny. Nejde charakterizovat nijak jednoduše. Je jako Říše světel od řečeného Reného Magritta.
+25

Game of Thrones: A Telltale Games Series – Episode One: Iron From Ice

  • PC 75
V prvé řadě, tak jako mám ve zvyku, hodnotím celou hru napříč epizodami. Hodnotit každou epizodu zvlášť by znamenalo nebrat v úvahu celý příběh a v ostatních věcech, se jen opakovat.

Sakra jak já nesnáším Telltale games. Nesnáším, ctím a miluji jejich práci. Nesnáším je za to, že mě vždy dokáží usednout na židli i přes to, že dělají stále to samé.
Umělci byli kdysi dávno řemeslníci. Dílna dostala zakázku na obraz, sochu a jiné a podle smluvených podmínek vykonala práci. Dnes se na taková díla chodíme dívat do muzeí a nikdo nezpochybňuje jejich hodnotu. Telltale postupují úplně stejně, nebo alespoň postupovali v případě Her o trůny. Musím přiznat, odvedli slušnou práci. Jako fanoušek Her o trůny mám chuť vydat sto procentní hodnocení, ale pokusím se o globálnější pohled. Ne všechno je perfektní.

Tahle hra je z her, které jsem od Telltale games hrál, nejméně masová. Ačkoli byla vytvořena právě pro masu. Pokud neznáte seriál Game of Thrones, nebo původní knihy Píseň ledu a ohně vůbec se nepokoušejte tuhle hru hrát. Byli byste ztracení v chaosu. Příběh se totiž odehrává na přelomu 3. a 4. řady seriálu a nijak nepředstavuje hlavní aktéry a děj kolem Železného trůnu. Je tedy jasné, že cílovou skupinou jsou jen fandové Her o trůny.

Děj se točí kolem rodu Forresterů, leníků Starků, kteří až příliš kopírují jejich osud. V seriálu se Forrestři vůbec neukázali, v knize je o nich jen zmínka. To dalo vývojářům volnou ruku. Cíl měli jediný. Vysvětlit, kam zmizela síla Forrestrů. Musím přiznat, že si ze svých předloh hra bere mnohé, tedy v dějové linii. V každé epizodě se stane něco, u čeho si řeknete „Tohle tu už bylo“. Ale po pravdě - bylo mi to úplně ukradené. Veškeré kousky příběhu jsou složené jako dobře odvedená mozaika. Dobře odvedená řemeslná práce. Děj, ať už se skládal jakkoliv, mě vždy dokázal usadit. Vždy, když už jsem si říkal, jak perfektně jsem vyřešil problémy, objevily se nové, ještě větší. Přesně jak to v tomto světě chodí, přesně tak, jak to máme rádi. Asi u čtvrté části mi došlo, že konec nemůže dopadnout nijak dobře. Opět mi to nevadilo. Bavil jsem se. Postav za které hrajete vystřídáte mnoho. Každá má nějaký charakter a dokonce i menší změnu v chování. To do velké míry řídíte vy. Na velké změny není čas. Vše se děje příliš rychle. Myslím, že tady to vývojáři dokázali vychytat.

Po technické stránce, jak už jsem psal, jde o řemeslnou práci. Grafika by mohla být o něco lepší, to nepopírám. Zdála se mi nejslabší, ze všech podobných her od Telltale games. Podoba znělky mě i celkem překvapila. Nepochopil jsem, proč museli sami, tak nekvalitně předělat i jí. Ale kvůli grafice se tyhle hry nehrají. Vývojáři si na druhou stranu dali tu práci, že všechny známé charaktery, které se objevují v seriálu jsou vymodelované přesně podle herců, kteří je i nadabovali. To mi hodně pomohlo s vniknutím do hry. Dokonce jsem přehlížel i ne úplně vkusné animace. Ty vážně umí Telltale lépe.

Nicméně stále se opakuje ta samá věc, kterou jsem u těchto her kritizoval vždy. V částech „příště uvidíte“ se stále objevují věci, které se pak díky mým rozhodnutím vůbec nestanou. V Game of Thrones A Telltale Games Series to došlo ještě dál. V částech „minule jste viděli“ byly věci které jsem neudělal, tedy učinil jsem je trochu jinak. Hra tedy na některá rozhodnutí nereagovala úplně správně. To považuji za velkou chybu, za kterou už se body strhávat musejí.

Tahle hra nepatří mezi špičku toho, co Telltale games kdy vytvořili, ale minimálně to není žádný průšvih. Herní doba je přesně taková jakou ji u těchto her známe, přes devět hodin. To není podle mě málo. Když přiznám, že Telltale dělají nadprůměrné hry a Game of Thrones budu považovat za jejich průměr, stále to bude v herním průmyslu něco nadprůměrného. Pro fanoušky Her o trůny je to povinnost.
„Iron From Ice“
+7

Lifeless Planet

  • PC 70
Na hrej.cz se můžete dočíst, že tahle hra je ukázkou, „že už i na konzolích nemusí vycházet jen ty nejzářivější indie bomby.“ S tím můžu jen souhlasit, ale přesto nejde o nějakou katastrofu. Tahle hra umí překvapit a to jak v tom špatném, tak v tom dobrém. Na téhle hře je co krok vidět, že se jí naplno věnoval jen jeden člověk. Myslím ale, že David Board odvedl vcelku slušnou práci.

Vizuál hry je to nejslabší. Textury vypadají jak z roku 2005 a to jsem možná ještě shovívavý. Textury se často natahují jak čerstvě vyžvýkaná žvýkačka, kterou se školní uklízečka jala odstranit z pod lavice. Nějaké ty grafické efekty tu naleznete, ale v žádném případě nezakryjí grafickou podprůměrnost. Právě vizuál bych jako hráč u hry hrající na prožitek čekal. Ostatně u jiných podobně směřovaných her je na vizuál brán největší ohled. Škoda. Tady chyběly zkušenosti.

Gameplay je dost jednoduchý. Skákáte si sem tam. Jednou dál, jindy blíž. Prostě tak, jak to 3D plošinovky ukazují již od svých začátků. Hlavolamy tu nejsou, nebo alespoň nefungují. Když od vás hra něco vyžaduje, není problém zjistit, co máte udělat. Na druhou stranu hra díky tomu víc odsýpá. Rozhodně bych té hře tohle nezazlíval.

Na začátku máte chuť se po planetě rozeběhnout a prostředí se snaží vypadat, že pro to máte spoustu prostoru. Velmi brzy se ale na skrývání toho, že jde o koridorovku vykašle. Přesto se prostředí neomrzí. Co kapitola, to se něco obmění a planeta vás tak překvapí. Ostatně, co se týče prostředí, tak obrázky na které narazíte různě v recenzích, ukazují většinou první půlku hry a to ještě velmi obezřetně. Pokud by ukázaly víc, došlo by k vyspoilerování děje.

Příběh je rozhodně ta věc, na které tahle hra stojí. Vypráví se v několika rovinách. 1) V krocích samotné hlavní postavy, tedy astronauta z NASA, 2) Z vidin a ze slyšin (flashbacky), 3) Ze zpráv nacházejících se různě po cestě, 4) Z okolního, měnícího se prostředí. Ve výsledku zjistíte, že se odehrává ve třech časových pásmech. Pokud budete trpěliví a vnímaví, příběh vás určitě zaujme. Jsem vůbec na cizí planetě? Není tu gravitace velmi podobná té pozemské? Sakra! Něco mě sleduje. To jsou věci, které mě osobně během hry několikrát napadly a nejen ty. Ale pokud bych řekl více, byl by to tak veliký spoiler, že žádné zakrytí by nebylo dostatečné. Bohužel bych řekl, že už tak ve třetině děje jsem věděl, co se stalo na oné planetě, i co se stalo mě jako hlavní postavě a občas se mi zdálo, že se tvůrce hry bál, že hráči jsou idioti a neumějí si nic domyslet. I snad kvůli tomu mně od třetí hodiny hraní každá další hodina překvapila, protože jsem už čekal konec.

Herní doba se pohybuje kolem 6 hodin. Podle toho, jak moc jste nešikovní a skáčete tam, kam nemáte. Případně nepozorní, a tedy jak dlouho hledáte ten správný koridor pro cestu kupředu. Věřím, že pokud bych hru hrál podruhé, zvládl bych to v klidu pod 4 hodiny. Otázkou ale je, proč bych to dělal.

Hudba ve hře je výtečně provedená. Jak jsem se dočetl, jde o práci Riche Douglase, který za sebou nemá žádné obrovské úspěchy, nicméně na co sáhne to je chválené a myslím, že nebýt jeho práce snad by si téhle hry nikdo ani nevšiml. Bohužel ve chvíli, kdy se odkloníte od vytyčené trasy, hudba ztichne. To byl také nejspíš důvod, proč jsem poslední dvě hodiny hraní mířil stále kupředu a vzdal se jakékoli snahy o průzkum okolí.

Ačkoliv se zdá, že hru hodnotím záporně, tak věřte, že nejde v žádném případě o katastrofu. Její největší síla je ve vyprávění. Nemůžu a nikdo nemůže tuhle část dostatečně vychválit, aniž by spoileroval. Tohle se musí odehrát.

Na Steamu je Lifeless Planet za 20 Eur, což je strašně moc. Víc jak 5 Eur bych za tuhle hru nedal a pokud si jí chcete pořídit, počkejte na slevy. Zároveň v tomhle obchodě je nejpřesnější a nejstručnější popis hry. Tahle hra je skutečně Atmosférický, Dobrodružný, Simulátor chůze. Budiž jí tohle k dobru.

Říkám si jak moc dobré by to mohlo být pro virtuální realitu.

Pro: Vyprávění, Ozvučení.

Proti: Grafická nedotaženost.

+10

The Walking Dead: Michonne - Episode 1: In Too Deep

  • PC 75
Jestli existuje nějaká skupina, která umí dělat adventury, jsou to Telltale Games.
Ačkoliv by se těm vytvořených v posledních letech mělo opravdu říkat interaktivní animované seriály. Označení akční adventura je skutečně mimo mísu.

Když před lety vyšla první sezóna proslavené hry The Walking Dead, bylo to něco převratného. Každý kdo tu hru dohrál, na konci buď brečel, nebo k tomu neměl daleko. V dalších interaktivních dílech Telltale se tahle hra na city umírnila, i tady je to stejné. Ovšem pořád je to velmi slušné dílo.
Vzpomeňte na ty momenty, kdy jste se museli rozhodnout, koho vyrvete ze sevření jisté a kruté smrti a koho jí naopak přenecháte. A teď se zamyslete, pokud by tyhle případy ve hrách od Telltale stále byly, nepřišlo by vám to laciné? I proto se v této minisérii takových momentů nedočkáte. Díky Perunovi, ještě že tak.

U téhle hry jsem měl strach, že tím že se jedná o minisérii, nebudu mít čas vžít se s hlavní postavou a že si nevybuduji vztah s dalšími postavami. Opak byl pravdou a myslím, že si některé postavy na rozdíl od The Walking Dead season two budu pamatovat.

Je pravda, že vývojáři měli zjednodušenou práci v tom, že se drželi komiksové předlohy. Jde to poznat i na stylizaci hry, kdy se občas kamera natočí tak, aby scéna vypadala, jako komiks a hlavně ve chvílích, kdy máte stisknout akční tlačítko.
Grafika se od prvního The Walking Dead na pohled nezlepšila. To se ovšem nemůže brát jako mínus. Hra nevypadá vysloveně špatně a výhodou je, že jí bez problémů spustíte i na starších strojích. Proč měnit vzhled, když je jasně funkční?!

Tím že je hra kratší, vás zákonitě musí co nejdříve vpustit do děje. Cílem hry je poznat hlavní postavu - Michonne, matku, která v minulosti přišla o své dvě dcery, což jí psychicky zlomilo. Celou hru bojuje sama se sebou a snaží se zůstat v realitě, která je tak strašně krutá.

Mým cílem bylo v každém případě činit ty nejlepší rozhodnutí, což ve chvílích, kdy vás hra přimáčkne ke zdi, ne vždy vyjde. Několikrát jsem epizody přetáčel, abych svá rozhodnutí změnil. Tím se poměrně krátká hratelnost trochu natáhla, ale myslím si, že vývojáři počítali s tím, že si člověk tuhle hru zahraje alespoň dvakrát.

Zbývá otázka, zdali tuhle hru hrát nebo ne. Jestli jste hráli některé podobné hry od Telltale a The Walking Dead je pro vás stále nepřekonané, pak ano (počkejte, až bude ve slevě a víc jak 5 éček za ní nedávejte). Pokud jste žádnou podobnou hru nehráli, zahrajte si nejprve původní dvě série The Walking Dead, tohle je spíše takový přídavek. Nakonec ale jde o slušnou nadprůměrnou hru u které se vážně nudit nebudete. Menší jak 70% hodnocení si skutečně nezaslouží a protože mám The Walking Dead skutečně rád, přidávám pár bodíků k plusu.

Pokud bylo účelem téhle hry přitáhnout další čtenáře původnímu komiksu, pak musím říct – Jdu ho shánět.

Pro: je to The Walking Dead, propracovaná hlavní postava, na rozhodnutích skutečně záleží, soundtrack

Proti: stále je to jen přídavek pro ty, které bavilo originální The Walking Dead

+13

Tales from the Borderlands: Episode Five - The Vault of the Traveler

  • PC 75
Poslední epizoda je vlastně epilog. Ty největší věci se uzavřely a zbylo jen dovysvětlit pár drobností. S tím si museli vývojáři nějak poradit. Bohužel se mi zdá, že se do toho trošku zamotali. Díky svým rozhodnutím mi mnoho postav zemřelo a hře tak nezbylo nic jiného, než mi minimálně jednu, o které s naprostou jistotou vím že byla zabita, oživit. Nicméně říkám, že jde o epilog a rozhodně ho neberu tak vážně. Přesto musím kvůli tomuhle epizodě ubrat na hodnocení. Hra je sice stále zábavná a dokonce se změnila v naprostou parodii, přičemž vtipnou atmosféru naruší jen jeden napjatý moment blízko naprostému konci hry, ale přesto mi celou dobu v hlavě znělo „Ty jsi přece dávno mrtvý člověče“.

Pokud byste se chtěli zeptat, jestli je poslední epizoda důvodem, proč tuhle hru nehrát, pak odpovídám ne. Zahrajte si to, a pokud máte rádi příběhové hry, budete se dobře bavit.
+5

Tales from the Borderlands: Episode One - Zer0 Sum

  • PC 80
Nerad bych tuhle hru hodnotil epizodicky, i přes to že epizodicky vycházela. Všude bych musel psát to samé až na poslední epizodu, která je – ehm - tak trochu jiná a taky k ní najdete můj komentář zvlášť.

Po dohrání The Wolf Among Us jsem byl z tohoto žánru interaktivních animovaných seriálů zklamaný. To ta hra ještě dostala převážně skvělé recenze. Potom vyšly další a další podobné hry, které oproti ní schytaly plnou dávku z kulometu kritiky. To byl jeden důvod, proč jsem se dalším adventurám od Telltale lidí vyhýbal. Tales from the Borderlands jsem se vyhýbal i z toho důvodu, že jsem samotné Borderlands nehrál, nainstaloval jsem ho až po dohrání komentované adventury. Musím říct, že moje obavy byly naprosto mylné. Nepotřebujete znát samotné Borderlands, protože všechno potřebné vám hra řekne buď už v intru, nebo v rámci příběhu. Hlavně je ale so much better than The Wolf Among Us.

Ještě než vás hra pustí ke slovu, pochopíte, že to bude prča a ona opravdu je. Vtipnými situacemi se hra jen hemží a občas si dokonce vystřelí ze samotného hráče. Přesto v této hře záleží na každém rozhodnutí. Scénář hlavních dvou postav je sice daný, ale i rozhodnutí, či jedna věta, které se zdají naprosto triviální a že nemohou nic změnit, často mívají fatální následky. Správná slova mohou zachránit život. Zmizelo klasické, rozhodni se, koho z těch dvou zachráníš, místo toho tu je příčina a následek. Hra je odvyprávěna pomocí dvou postav, které vyprávějí svou verzi příběhu, což znamená, že ne vše co poví je úplná pravda. Příběh je plný překvapujících zjištění, a když se něco zvrtne, dost často se to zvrtne úplně. Konec každé epizody vypadá jak velké finále. Bohužel kvůli epizodickému vydávání se v těchto hrách stále objevuje ona chyba, kdy v „příště uvidíte“ narazíte na věci, které se díky vašemu rozhodnutí vůbec nestanou.

Základní hratelnost zůstala stejná tak, jak jí známe z prvního The Walking Dead. Tedy výběr věty, kterou postava řekne v časovém limitu. V případě akce mačkání té či oné klávesy. Přibyly ale i další možnosti. Za jednu postavu například vybíráte arzenál Loader Botovi, za druhou sbíráte peníze, za které si můžete v určitých místech hry něco nakoupit, nebo je shromažďovat na závěr hry. Hratelnost, která by někomu mohla připadat stereotypní je tím rozříznuta.

Stejně tak musím pochválit provedení stylizace. Borderlands styl prostě a jednoduše do tohoto typu her sedí.

Pokud vás bavil alespoň první The Walking Dead. Pak si tohle zahrajte. Well done Telltale, well done.

Pro: upravená hratelnost, vtipně odvyprávěný příběh, soundtrack

Proti: není to hra pro netrpělivé, často skutečně dlouho jen sedíte a díváte se

+10

Batman: Arkham City - Harley Quinn's Revenge

  • PC 70
Tohle dlc se podle mě povedlo. Možná nepatří úplně k těm nejdelším, zato trošku zvedá obtížnost od hlavní kampaně. Alespoň mě se to tak zdálo.

Harley Quinn je jako postava skvělá, a Tara Strong odvedla při dabingu skvělou práci, ostatně stejně tak jako u plné hry. Líbí se mi i provedení Harleyných thugs. Říkám si, jestli se na tom nepodílel nějaký ten módní návrhář.

Robin konečně není k smíchu, tak jak tomu je v komiksech (kdy se divím, že se na té pozici vystřídalo tolik charakterů). Pokud znáte komiksy, tak ze všech Robinů použili vývojáři Tima, který je charakterem Brucovi asi nejblíž. Pokud něco zamrzí, tak absence více charakterů. V tomto dlc jsou vlastně jen dvě hratelné Batman a Robin + Harley Quinn jako hlavní padouch. Chápu, je to cena za krátkost příběhu, ale líbilo by se mi, kdyby do toho zasáhl i Dick Grayson coby Nightwing. Ten i s tímto dlc zůstává postavou hratelnou jen v aréně.

Často se hře zazlívá slabý Boss fight. I když nepatří mezi herní špičku, musím říct, že mě bavil mnohem víc, než závěrečný v plné hře. Navíc se dá předpokládat, že zhruba takto by se Harley zachovala. Od ní se nedají očekávat veliké zvraty, přesto je občas vynalézavá.

Závěrem povím, že tohle dlc se mi líbí a mezi dlc patří k tomu lepšímu. Já bych ale přeci jen chtěl víc.

Pro: Obtížnost, Dabing, Harleyniny rváči

Proti: Je toho málo

+8

Batman: Arkham City

  • PC 90
Uctívám Batmana, mám rád Jokera a miluju příběh Harley Quinn. Batman je pro mě jediným uvěřitelným superhrdinou, přičemž to slovo superhrdina není přesné, protože nemá žádné superschopnosti až na super schopnost unikat smrti. To jen pro začátek.

Pokud jste nehráli Arkham Asylum, neudělejte stejnou chybu jako já. Já jsem totiž nejprve hrál Arkham City a vzhledem k tomu, že první díl Arkham série nabízí totéž co druhý, který nabízí i něco navíc, nebyl jsem poté schopný Asylum dohrát. Pokud jste Asylum hráli, pak si pokračování určitě zahrajte.
Arkham City je naprosté vystihnutí všech prvků komiksového Batmana. Batman jako detektiv, Batman jako rozbíječ tlam i občas trochu natvrdlý Batman. Ostatní postavy jsou stejně tak dobře vystihnuté. Pokud jste fanoušci komiksového Batmana, skočte do téhle hry po hlavě. Ti, kteří mají rádi filmového Batmana, si také přijdou na své. Možná budete mít trošku zmatek v postavách, protože jich je tu poměrně dost. Přesto byste se neměli úplně ztratit, protože hra je vyprávěná s dostatečným časem na pochopení situace. Tím se dostávám k příběhu, který občas snese kritiku. Jestli je tady namístě, těžko říct. Záleží, jestli máte radši přímočarý příběh (který je v prvním díle), nebo rádi přemýšlíte jak to vlastně je. Zpětně mi přijde, že tady je příběh až moc překombinovaný (i přes to, že mám v oblibě detektivní žánr), snad ve snaze uvést do hry i méně známé postavy, jako je třeba Hugo Strange. Právě složitý příběh má snad za vinu, že řada hráčů tuhle hru hraje nadvakrát s delší přestávkou až několika týdnů. I já, když jsem jí hrál poprvé, jsem jí tak hrál. Až teď při druhém dohrání jsem jí zhltal během pár dní.

V recenzích se dočtete, že už v době vydání nebyla hra po grafické stránce žádný zázrak. Já musím říct, že ani po pěti letech nevypadá špatně. Přeci jen jde o temnější prostředí (s pár výjimkami), takže se ledacos ztratí. Nikde jsem nenarazil na místo, kde bych si řekl, že tahle hrana vypadá hrozně.

Soubojový systém je u téhle série často chválen a ani já proti němu nic špatného neřeknu. Nicméně se přes něj dostávám k celkovému ovládání a tady bych jednu, malou věc měl. Je to plachtění a s tím související zvedání výšky. Na gamepadu mi to prostě nejde. Nvm, jestli dělám něco špatně, nicméně to nakonec stejně dopadne tak, že pustím ovladač a uchopím se myšule. Vzhledem k tomu, že neznám nikoho, kdo by Batman Arkham City hrál na gamepadu, nemůžu s jistotou říct, jestli je chyba v ovládání nebo ve mně.
Musím říct, že kamera občas zlobí. Především při soubojích a na to si člověk musí zvyknout. Hra se totiž snaží o přehlednou bojovou scénu, a to je někdy na úkor správného směru útoku. To když kamera ujede a Batman tak místo do zloducha boxuje do vzduchu.

Lidé mnohokrát chválí detektivní část hry. Mě přišlo, že do hry sedí, ale zároveň to není nic, co bych dával na stupeň vítězů při Olympijských hrách. Pokud Batman nějaké místo vyšetřuje, tak věřte, že vaše mozkové závity zůstanou ušetřené. Tady detektivní adventura ustoupila té akční. Nepovažuji to za zápor, ani za klad. Jen za něco co v téhle hře je a co Batmana ukazuje jako detektiva.

Často se dočtete kritiky na Stealth styl hry. Především, že se po čase dostaví sterilita. S tím ale nemůžu souhlasit. Já hry často procházím Stealth stylem, a přestože protivníci v Batman Arkham City nejsou nejinteligentnější, úplná paka to také nejsou. Hra vám nechává možnost hrát jedním stylem, zároveň vás ale sem tam přitlačí do pozice, abyste změnili výchozí postavení a například výpady ze vzduchu vyměnili za úkryt v podlaze. Záleží čistě na hráči, jestli těch možností, která hra umožňuje, využije.

Problémové mohou být boss fighty. Ty se mi zdají nevyvážené. Rozhodně ten finální je o třídu lehčí, než některé v průběhu hry. Nechci to hře nijak zazlívat. Mám rád, když konec pěkně odsýpá, ale někomu by to vadit mohlo. Jinak se boje s bossy odvíjejí s hratelností a každý je trošinku jiný.

K hlavnímu ději jsem toho řekl už dost. Mohlo by se zdát, že hra ode mě dostává pěknou dávku kritiky, chci vás tak ujistit, že celkově jde o drobnosti. Hra je vážně velmi zábavná a dost možná může bavit i hráče, kteří Batmana v oblibě nemají.

Dostávám se k bonusovému obsahu. Dokud se v těchto věcech hra drží poskrovnu, vše funguje. Ať už je to side mission týkající se Deadshota, nebo třeba tajemného Watchera, je to zábavné a do jisté míry i náročné. Potom tu jsou ale Riddlerovo hádanky, kterých tu je mnoho, jako fakt mnoho, mnoho, až bych řekl přehnaně moc. Já nejsem člověk, který by třeba v GTA sbíral balíčky schované za rohem v zapadlé uličce a nevím, proč bych se měl pídit po hádankách, které ani tak nezavaří mozkovnu, jako jsou spíš závislé na vaší vybavenosti. Pokud by jich bylo malé množství a byly třeba i víc propracované, byl bych spokojenější. Když to přirovnám k missi v které operuje Bane, která je třebaže jednoduchá, ale je i krátká. Takhle by sběrací mise měly vypadat.

Hra mě také zklamala, co se týče možností skinů. Rád bych uvítal, kdyby byly odemčené už při prvním hraní (i když chápu, že to má podnítit znovuhratelnost). Pak, když už je tu v hlavním příběhu hra za Catwoman (a ta hra za ní je odvedená opravdu dobře), chybí tu u ní volba skinu i v případě, že hru rozehrajete znovu. To je velká škoda. Na Robina v Arkham City narazíte až v dlc (a opět bez možnosti volby skinu, pokud nenainstalujete fanouškovský mód) a na Nightwinga ve městě nenarazíte vůbec. Ten tak zůstává jen volbou do arény. Samozřejmě existují módy, které vám umožní zahrát i za jiné postavy než za Batmana a Catwoman i módy s různými skiny, ale podle mě, by to měl být obsah už od vývojářů. V tomhle ohledu prostě hra nabízí až příliš málo.

Souboje v arénách jsou příjemným zpestřením a vyplatí se kvůli nim mít hru nainstalovanou i po dohrání kampaně. Občas totiž dostavám chuť jen tak někomu nakopat zadnici.

Celkově jde o výtečnou hru, skvěle provedenou především po technické stránce (až na kameru). Soubojový systém, stealth, dabing, hudba, prostředí, to je prostě skvělé. Na hře je znát jak moc se vývojáři snažili držet inspirace komiksů a zachovat temnotu vycházející z filmů. Hra má ale pár nedodělků a trochu podezřívám vývojáře, že si některé věci nechávali schválně až na Batman Arkham Knight. Ale takový už je herní průmysl. A právě ty maličkosti. Spíše to, co ve hře není než to, co ve hře je, může za ty body strhnuté ze sto procentního hodnocení.

Pro: Soubojový systém, Stealth, Dabing, Hudba, Prostředí, Catwoman

Proti: Kolísavé boss-fighty, Kamera, Možná až překombinovaný příbeh

+15

Assassin's Creed Chronicles: China

  • PC 70
Jeden z malých sourozenců slavných velkých her. I když jsem tento titul podceňoval, ukázal se povedeným. Přesto musím upozornit, že kdo čeká vysekávačku, jakou je většina velkých bratrů, tak bude zklamaný. Možná proto dostává hra tak špatné kritiky. Člověk musí nejprve pochopit, že v Chronicles nejsou Ezio, ani Altair, ale řadoví asasíni a vzpomeňte, jak ti se chovali v takovém Assassin's Creed Brotherhood. Nikdy jste nemohli na ty nejtěžší mise poslat jednoho, spíše tak tři, abyste měli jistotu, že se zadaří. No a právě takové asasíny můžete hledat v Chronicles. Tedy v China jednu mladou ženu, která se snaží zachránit Čínu před Mongoly a hlavně bratrstvo před templáři.

Příběh je poměrně jednoduchý a plný především pomsty. Vyprávění skrze stylizované komiksové obrázky je zvládnuté na výbornou, nic bych tomu nevytkl i dabing se povedl. V tomhle směru jsem nemohl říct ani to slavné Ň. Vlastně celková malovaná stylizace hry je působivá.

2,5D prostředí mohlo být ale odvedeno lépe. V začátcích mi splývání jednotlivých stupňů (toho, co je blíž a co dále) nevadilo, ale postupem hrou se úrovně více vrství a ani kamera, která někdy neumožňuje vidět na ten správný roh, mi neulehčila orientaci, což třeba v závěrečné kapitole zapříčinilo opakování několika pasáží. Ale to u téhle hry nejspíš patří k obtížnosti. Čímž to neomlouvám, určitě to šlo řešit lépe. Jinak úroveň poskládat, například ji více narovnat do 2D prostoru.

Hra hned na začátku ukáže, jakým stylem se má hrát, čehož jsem se držel, co to šlo. Tedy hrát roli tichošlápka, za což vás hra i odměňuje. Nicméně pak přišla poslední úroveň a místo, které bez povšimnutí dvou strážných a vyvolání poplachu projít nejde. Tady jsem si řekl, že změním taktiku a dohraji to jako killer mister. To skutečně jde, zabíjet z temných koutů, skokem z pod stropu, z poza okna. Nicméně za to není odměna. Pořád ale zůstává faktem, že jakmile je vyvolán poplach, tak zvláště v pozdějších fázích hry, nastává neřešitelný problém. Co si budeme povídat, Ezio by tou hrou prošel jak nůž máslem, a i když mister Auditore Šao Jun cvičil, zdaleka se mu nevyrovná.

Uznávám, že stealth plošinovka může být nuda. Proti té se hra snaží bojovat dvěma věcmi. Poměrně krátkou herní dobou, a několika pasážemi kde unikáte, co to jde před jistou smrtí upálením, což je v poslední části hry už trošičku otravné, ale já ze hry cítil, že se blíží závěr a tak jsem hořkost nakonec polkl a užil si to. Až na poslední kapitolu, kde jsem začal cítit opakování se toho, co tu už bylo a nepřítomnost nových prvků, je hra zábavná.

Šao Jun jsem ovládal pomocí gamepadu a myslím, že hrát tuhle hru na klávesnici se ani nehodí. Na gamepadu se ovládá dobře (Alespoň na Xboxovém) a kdo by říkal opak, je lhář. Technicky je hra odvedena velmi dobře, až na jednu drobnou chybku k závěru, kdy se postava zastavila a já musel pustit všechna tlačítka pohybu a opět je zmáčknout, aby se pohyb obnovil. Nebyla to žádná náhoda, protože zrovna tuhle sekvenci jsem musel opakovat třikrát a postava se zastavila vždy na stejném místě.

Zbývá otázka, jestli a komu bych hru doporučil. Jestliže máte rádi stealth a assasínskou tématiku a ani po všech těch velkých titulech vás boj mezi dvěma dávnými frakcemi neomrzel a hledáte plošinovku, tady nešlápnete vedle. Tahle hra má sice pár slabších míst, ale je tak hezky stylizovaná, že se neokouká, nemá místa, která by vás mohla vysloveně naštvat a i když jsem na konci necítil happy end, přesto jsem se cítil spokojený. Jen si myslím, že za víc jak 4 Eura tahle hra nestojí. To ale nemusí být při všech těch dnešních bundles problém.

Docela se i těším, až se dostanu k Indii. Stylizace Prince of Persia může tomuhle titulu sedět.

Pro: Bratrstvo v Číně, celková stylizace hry, Trochu překvapivě krátká herní doba (ta hře pomáhá)

Proti: nepřehlednost především poslední úrovně

+11

Still Life

  • PC 80
Náročná adventura s hutným příběhem. To je nejlepší věta, kterou můj mozek dokáže vymyslet, abych co nejlépe a nejstručněji popsal, co je tahle hra podle mě zač.

Hrát za dva lidi ve dvou dobách a dvou různých místech na světě, je výborný, i když ošidný nápad. Vývojáři se ho zhostili skvěle. Ony přechody mezi hratelnými postavami se mohou zdát zmatečné, ale nastaveno je to velmi dobře. Nestalo se mi, že bych tápal, jak mám vlastně pokračovat a kde jsem při vyšetřování skončil.

Dokonce i jména postav jsem si pamatoval. Nejspíš proto, že byla povětšinou česká. A nebo i proto, že ta česká jména byla dabéry dost komolená. Nevím, možná v Chicagu vyslovují Václav jako Váklav, ale neznám důvod, proč by v Praze místo Františka měli říkat Franticka. Znělo to divně. Dokonce jsem si všiml, že z počátku hry oba detektivové ze současnosti vyslovovali Váklav celkem rozpačitě. Později si dabéři nejspíše zvykli a neřešili. A nevím, možná mě mátl sluch, ale řekl bych, že forenzní laborantka nakonec Václav skutečně vyslovila jako Václav. Určitě to ale říct nemohu (Možná si toho někdo při hraní všimnete).

Každá hutná adventura obsahuje hádanky, hlavolamy. Já se přiznám, že jsem se musel kouknout do návodu už u té první (otevření dědečkovy truhly), nepochopil jsem totiž, jak by měl výsledek vypadat. Nikde nebyly žádné indicie, alespoň o nich nevím. Jedna "hádanka" mi, asi jako každému, přišla celkem pitomá (pečení buchty). Jinak jsem se ale při žádném dalším hlavolamu do návodu podívat nemusel. Nicméně upozorňuji, že jsou celkem náročné a doporučuji před každým hru uložit.

Co mi občas dělalo problémy (a tím trpí valná část adventur) je nalezení aktivních prvků. Na několika málo místech jsem se nevyhnul proklikávání (především stírání otisků prstů z lahve a hrnečku).

Dlouhou dobu hraní jsem byl spokojený s tím, že všechno ve hře dává smysl. Bohužel pak přišla poslední kapitola a v ní se ukázaly prvky, kterými trpí i jiné adventury. Jako na některou věc použít něco, co se v takových případech nepoužívá (hasící přístroj na detekci laserových paprsků).. Nebo umístění některého předmětu na místě kde by jste to nehledali (nůž jsem hledal logicky v kuchyni).
Poslední kapitola ztrácí oproti těm předchozím mírně na logičnosti (i když uznávám, že nejméně logické pečení je dávno před touto kapitolou). Tím nechci říct, že by tam byly přímo nelogické věci, ale mnoho mohlo být řešeno jinak (proč je archiv chráněn lasery? K čemu v archivu taková technika? Z FBI je najednou ultra-špionážní organizace...).

Spousta věcí se mi ve hře líbilo. Ať už zmíněné dvojí hledání v současném Chicagu (tedy rok 2004) a prvorepublikové Praze (rok 1929). Tak Praha samotná. Špinavá zákoutí, stíny lidí chodících za okny. Veškeré budovy jak v Praze, tak v Chicagu. Celková vizáž hry je zpracovaná hodně dobře. Vlastně pokud by se přepracovaly animace postav, které vyznějí poněkud nejistě, pak by se hra nemusela vůbec stydět vyjít i dnes. Dost možná by se zařadila na předních příčkách.

Jak tady v diskuzi, tak i na jiných serverech jsem si přečetl i výčitky, že Praha ve hře vyznívá, jako špinavé město plné zločinu. Pravda je, že v té době tak Praha skutečně vyznívala. Když by někomu vadila taková představa, pak ať se koukne na filmový cyklus Hříšní lidé města pražského. Ten se odehrává ve 30. letech. Samozřejmě tehdy nebyla Praha jen hnízdem spodiny, ale děj hry se mezi spodinou odehrává. Nemůžeme mít vývojářům za zlé, že neukázali zářivé národní divadlo, nebo pětihvězdičkové hotely.
Přesto musím vývojářům vyčíst dvě věci. Nevím o tom, že by ve dvacátých letech byl v Praze tak velký požár, který by sežehl několik ulic. A taky Karlův most v té době byl plně průchozí, nepoškozený. Nebyl-by tedy žádný důvod k použití veslice. Poslední povodeň, která poškodila most byla začátkem 90. let 19. století. Tady se jasně jedná jen o to, že byli vývojáři líní Karlův most zpracovat, nebo se toho báli.

Příběh je kvalitní a podávaný ve správném tempu. To i díky dobře zpracovaným videím, které hratelnost čas od času rozstřihnou.

Líbilo se mi i rozdělení rozhovorů do vyšetřovací a soukromé části (pravé a levé tlačítko myši). Co mi ale občas nevonělo bylo neustálé klikání v průběhu dialogů. Stávalo se, že kvůli neustálé potřebě klikání, zněly rozpravy trhaně až uměle. Tomuhle se dalo vyhnout. Správně sestřihat dialogy, mohla to být ještě o chlup lepší hra.

Jak jsem napsal na začátku komentáře. Je to náročná adventura s hutným příběhem. Kdo má rád adventury a je unavený z povrchních a řídce zpracovaných příběhů, tohle je výhra v loterii. Na druhou stranu to není hra pro ty, kterým dělají problémy těžké hádanky. Celkem mě mrzí, že nemá český dabing. S ním by to byla hra mezi mými TOP.

Pro: Příběh, malebné vzezření, vyžaduje logické uvažování

Proti: Občas se přeci jen nelogičnosti vyskytnou, neustálé klikání v dialozích, zkomolená česká jména

+16

The Wolf Among Us - Episode 5: Cry Wolf

  • PC 60
Předem vám říkám, že tu popisuju celou hru napříč epizodami.

Možná, že je tahle hra lepší než druhý díl The Walking dead, ale rozhodně má daleko k tomu prvnímu.

Námět hry zní možná zajímavě, nicméně jsem měl po celou dobu hraní v hlavě myšlenku, že by přeci jen bylo lepší, kdyby hra řešila problém nelegálních imigrantů napřímo. Scénář hry je zpracován dobře, to ano. Ale prostě a jednoduše mi to nesedlo.

Spousta hráčů chválí rozpracování postav. Mě přišli charaktery postav až cynicky směšné. A za tím si stojím. Pohádkové bytosti, jež jsou vulgární, násilnické a hlavně zlomené. Ve hře snad není postava, která by byla úplně v pořádku. Ke konci hry mě tohle až bilo do očí.

Co se týče míst, kde jste nuceni k tomu se rozhodnout… Kam se podělo drama, následky? V některých chvílích jsem si i říkal, jestli si vývojáři ze mě nedělají srandu a tabulka na konci každé epizody mi dala za pravdu. Valná většina hráčů se rozhodovala vždy stejně, jako já. Řekl bych, že zbylých cca 20% jsou ti, kteří hru hráli podruhé, a zajímalo je, co se stane, když se rozhodnou jinak.

Ze všech epizod mi nejlepší připadala ta první. Zvraty, seznamování s postavami, formování zápletky. V dalších epizodách nadšení vyprchalo. Na konci u závěrečných titulků jsem si jen uvědomil „Tak a je konec. Zazvonil zvonec“.

Hra má samozřejmě klady. Kvalitní zpracování především. Nicméně já si dal za cíl popsat tuto hru tak, aby bylo jasné, že rozhodně nejde o svatý grál a že není pro každého. Mě moc nesedla. Tím bych to ukončil.

ed. Ještě jednou a jasněji.: Záměrně jsem nepopisoval hru kladně. V různých recenzích i komentářích, nebo na fórech je hra popisována tak kladně, že se tomu dá jen těžko uvěřit.
+5 +7 −2

Murdered: Soul Suspect

  • PC 60
Zemřít a pak vyšetřovat vlastní vraždu. Zajímavý koncept. Bohužel ne všechno v téhle hře vyšlo.

Mám rád detektivky a to jak ty knižní tak i filmové nebo herní. Mám rád, když člověk musí přemítat co a jak se stalo. Bohužel ona hlavní postava se mi zdála nehorázně opožděná. Téměř celou hru (až na jeden moment ke konci) se mi stávalo, že jsem si spojil nějaké stopy, tedy sám jsem věděl co to znamená. Nicméně postavě to došlo až třeba za půl hodiny.

Co mi lezlo hodně na nervy, byli démoni. Ti jsou do hry implementováni, jen aby prodloužili hratelnost hlavní části hry. S postupem jsem si to uvědomoval čím dál tím víc. Hra vám sice dává možnost vidět je skrze zeď, to má ale své meze a rizika. Například vidíte pouze démony, ale nevidíte, v které místnosti jsou, nebo spíše kolik zdí mezi vámi stojí. Když se objevili na konci, tak jsem si jen povzdechl. Ach ne, zase tahle nuda.
Co mi ještě vadilo, je to, že vy jako duch do domu nemůžete, pokud není otevřené okno, nebo dveře. Všechny domy jsou totiž v Salemu vysvěcené. No dobře, vlastně se mi tenhle nápad i líbil. Ale jak to že vy tam nemůžete, ale ty démoni se tam dostanou?! (Už chápu, kde byl v Paranormal Activity problém.)

Postavy (prakticky až na jednu) nemají ve hře příliš času se rozvinout. Tedy je-li někdo blbec už na začátku, zůstane tak po celou hru. Ono ale vlastně ani těch postav ve hře moc není.

Jde sice o detektivku, ale hra vás téměř vede za ručičku. Až na jeden moment jsem hrou prošel jak nůž máslem. Nedokážu ale říct, zdali je to dobře. Nejspíš by bylo, kdyby byl příběh kapánek víc propracovaný.

Zpočátku mě hra bavila. Především mě bavilo plnění vedlejších věcí. Jako sbírání dopisů, které vyprávěli o mrtvé manželce, nebo věcí, které ukázali příběh onoho místa. Taky vedlejší příběhy duchů, kteří nevědí, jak a proč zemřeli. Nicméně postupně mě začala nudit hlavní část hry a přestal jsem se zajímat i o ty vedlejší věci. Jen abych to už měl dohrané.

Už když vývojáři tuhle hru kdysi představovali, byl jsem skeptický, že bude dobrá. Přeci jen smrt detektiva, který byl kdysi zločincem a který má i po smrti v puse cigaretu? No možná, že ta cigareta zemřela s ním?! Ten stylový klobouk to už moc nezachrání (ale vážně - pěknej klobouk). Nicméně chtěl jsem hře dát šanci, protože velmi hezky vypadá. Nicméně nejspíš to byl taky jediný důvod, který mě držel u hry až do konce.

Technicky je hra vyvedená dobře. Nestalo se mi, že by se například nezobrazilo akční tlačítko, protože stojím pod špatným úhlem (možná prkotina, ale v jiných hrách se to stává). Žádné dlouhé načítání videosekvencí. Žádný pád hry. Ale co naplat, když té hře něco chybí. Něco, čemu se říká srdce.

Když si vezmu jednotlivé součástky hry: Sandbox?, Akční adventura? Detektivka? U všech vyvstává onen otazník. Splňuje to ta hra? Odpovím vám asi takhle – Nesplňuje ani jedno z toho. Nebo minimálně je v tom hluboce pod průměrem. Nejvíce kulhá ono „Detektivka“. Přitom právě tohle by hra měla být nejvíce.

Teď by mělo nejspíš přijít závěrečné ohodnocení. Tedy hodnotím slovem „NUDA“.
+16 +17 −1

4PM

  • PC 50
Tuhle „hru“ jsem nepochopil. Měl by to být interaktivní film. Nicméně tenhle projekt dohrajete nejdéle za 20 minut. A to ještě v těch dvou momentech, kdy po vás vývojáři chtějí, abyste někam v časovém limitu došli, musíte být alespoň trochu leví a několikrát si to zopakovat. Hráči má jít o jedno a to zjistit, kdo je hlavní postava. Bohužel ještě než jsem opustil první scénu, jsem věděl, která bije. Takže detektivní žánr tu jasně nefunguje. Příběh by měl být drama. No, i když se vývojáři snažili a některá místa ověnčili dramatickou hudbou, či mlhou vzpomínek, tak to nikdy dramaticky nepůsobí.

Ve hře je údajně spousty cest v příběhu. No, stačí to tak na dvoje dohrání, ale ve skutečnosti můžete změnit konec jen poslední volbou v rozhovoru. Tím se sice změní konečná scénka, ale to je všechno. 4 PM, jako školní projekt dobrý. Ale jako hra za stovku (ve chvíli, kdy píšu komentář), to prostě nejde. Čekal jsem zkráceninu Fahrenheitu, místo toho je to něco, co nejde ani moc dobře zařadit. Nicméně prvky videoherní to má, takže to tak také ohodnotím.

Příběh je krátký a mě nezaujal. Hlavní postava je sice uvěřitelná, ale ty ostatní nikoliv. Vážně jsem nebral žádnou jinou postavu. V prvé řadě s nimi nestrávíte moc času, v druhé ani moc reálně nevystupují.

Animace postav je dost blbá, vhledem k tomu, že má jít o interaktivní film, tak alespoň mimika by měla být dobrá. Ale ty slova, které z postav lezou, jim prostě nejdou do pusy.

Místa v rozhovorech a tím pádem vlastně jen možnost vést rozhovor trochu jinou cestou (ale opravdu jen trochu) jsou opět strašně slabá. Mám stočit rozhovor k dětem na fotce, nebo penězům v peněžence?! Až na poslední volbu, na ničem vlastně nezáleží a nic to nezmění.

Časové limitky (jinak se tomu opravdu říct nedá), jsou otravné. Když jsem poprvé nevěděl, kde mám onen cíl najít a musel tak scénu opakovat, tak jsem si ho našel předem a ve chvíli kdy mi běžel limit, jsem dokonce upíjel čaj.

Po grafické stránce je hra opět velmi slabá. Chápu, že jde o céčkový titul, i když bych v tomto případě řekl nejraději déčkový, nicméně má jít o interaktivní film, takže by prostředí mělo nějak vypadat. Sice si vývojáři vyhráli se stíny a efekty alkoholového opojení, nicméně jde o velmi krátkou hru a bral bych alespoň, aby hrany byly opravdu vyhlazené. Přeci jen je rok 2014.

Pravda je, že na všem se najdou klady. Tady když tak přemýšlím, musím pochválit alespoň kameru. Víc k tomu psát ale opravdu nemusím. A málem bych zapomněl na konečné titulky, s kterými si vývojářský tým dal snad větší práci, než s celou hrou.

A nejsmutnější na tom je, že i tenhle komentář je delší než tahle hra. :D (Což by nevadilo, kdyby to ostatní bylo kvalitní.)

Pro: ???

Proti: Prostě to nehrajte. A nebo jo, jestli nevěříte.

+12

Tomb Raider

  • PC 95
Lara Croft je fenomén, o tom žádná. Je to jedna z mála hrdinek či hrdinů, kteří jsou známí po celé, kulturně vyspělejší části světa. Mnoho postav podobného typu není. Jediný další mě napadá Max Payne. Ovšem ani v jednom případě se filmová postava k té herní ani z daleka neblíží. Pravda, ona Angelina je Laře mnohem blíž než Mark Maxovi, Ale stejně to ještě není ono.

No polemiky už bylo dost. Měl bych taky napsat, jak na mě nový Tomb Raider zapůsobil. Ještě před tím musím poznamenat, že jedinou další hrou s Larou, kterou jsem hrál, byla ta s podtitulem Guardian of Light a ta mě svým plošinovským přístupem příliš nenadchla. Není se tedy čemu divit, že jsem odehrál jen kousíček.

Co mě tedy přimělo si zakoupit nový díl? Byla to intuice, že tahle hra byla stvořena pro mě. (O čemž se zmiňuji např. v mém komentáři ke Skyrimu.) Tahle intuice mě zatím nikdy nezklamala a ani v tomto případě se tak nestalo. Tuhle HRU jsem si při vysokých detailech, kdy se mi někdy až dech zastavil, užil do posledního kousíčku.

To, že hra občas hraničí s interaktivním filmem mi plně vyhovuje, dává to postavám větší hloubku a tedy i uvěřitelnost (vždyť, přestože jde o akční hru, je Tomb Raider pořád ještě adventura). Při Lařiných bolestných situacích jsem někdy i oči odvracel, tak moc jsem se do Lary vcítil. Pravda je, že kdyby se přede mnou místo dívky předváděl chlap, nebo pokud by byla hra jen o trochu hůře graficky zpracovaná, nejspíš bych tak spokojený nebyl.

Jenže vzhledově se hře nedá vytknout vůbec nic. Postavy vypadají realisticky, stejně tak prostředí a dokonce i fyzika a to jak Lary, tak i okolí, je reálná. Výšlapy proti větru, strmé hliněné skluzavky, vodní tobogány, oheň. Výskoky, doskoky, akrobatické prvky. To všechno je na výbornou.

Pochválit musím i prvky rpg, kdy vylepšovat můžete nejen Lařiny schopnosti, ale i dostatečné množství zbraní.

Střety se většinou dají řešit několika způsoby. Těmi základními jsou buďto pěkně potichu odstraňovat jednoho nepřítele po druhém, nebo můžete mezi nepřátele vpadnout a vyříkat si to pěkně zpříma. Tady ale riskujete, že protivníkům přiběhne na pomoc nějaká ta posila. Když už se přímému kontaktu nejde vyhnout, pak boj probíhá pěkně ladně, i když je pravdou, že někteří protivníci mají inteligenci chrochtajícího divočáka, ale v té vřavě si toho jen s tíhou všimnete.

Přesto, že jsem k předchzím hrám sotva přivoněl, musím říct, že jde stále o stejnou Laru jako dřív. Šplhání, střílení, řešení puzzlů, sem tam nějaký ten nápor nepřátel, či obtížnější boss. Největší rozdíl vidím v tom, že hlavní postava ještě není tolik otrkaná, díky čemuž je hra plná emocí. Tohle se asi v žádném dalším pokračování už neuskuteční. Ale co já vím... Jestli Crystal Dynamics budou pokračovat stejným směrem, pak si určitě zakoupím i další díl.

Nevím, co bych ještě o Tomb Raideru řekl a tak si dovolím citovat Conana O´Briena.: “Bože můj, ten, kdo tuhle hru vymyslel, je génius.”

Pro: Jen těžko vyjmenovat všechny klady.

Proti: Ještě těžší je najít zápory.

+36

Gray Matter

  • PC 75
Rozhodně to není špatná adventura, vlastně je dobrá. Ovšem na první díl Posla smrti zdaleka nedosáhne.

Četl jsem některé kritiky, kde autoři odsuzovali grafickou stránku hry. Podle mě je hra ale graficky zpracována velice dobře, zvláště pak vnitřní prostory. Pravdou je, že venku by se některé detaily daly vylepšit, ale většinou na nich stejně nijakým způsobem nezáleží.

Co bych hře vytknul, je to, že v Oxfordu jen zřídkakdy někoho potkáte, což je u tak kulturně vyspělého místa neodpustitelné.
Puzzle jsou někdy až tak logické, že jsem se musel podívat do návodu. Kouzla jsou zde servírovány tak nelogicky, jak to jen jde, protože řada situací by se určitě dala vyřešit i bez nich.

Ovšem to by hlavní hrdinkou nesměla být přívětivá punkerová amatérská kouzelnice. Taky vám to nějak nesedí?! Ona Sam je od přírody trochu nelogická, jinak si totiž neumím vysvětlit, proč se musí vydávat za novou asistentku. Kdyby snad byla hledaná, pak bych to pochopil, ale to bych už po Jane Jensenové chtěl asi moc. Alespoň, že si občas zahrajete i za pana domácího, díky kterému vám slečna Everrettová přijde mnhohem chytřejší, než ve skutečnosti je.

Jinak je hra ale poutavá a celkově zajímavá, dokonce jsem uvítal i ty komixové obrázky místo animovaných filmečků. Ve hře se mi líbily odkazy na nejmenované dílo spisovatele Lewise Carrolla. A po dohrání jsem měl pocit, že by autorka měla svou příští hru založit na příběhu Mary Poppins.

Objektivně však musím říct, že jde o slušnou klikací adventuru, která by ve sbírce adventuristy neměla chybět.

Pro: Vnitřní prostory, detektivní pátrání, prolínání nadpřirozena s vědou, soundtrack, odkazy na Alenku v říši divů

Proti: Prázdný Oxford, občas nelogické chování charakterů

+9 +12 −3

Call of Juarez

  • PC 85
Časopis SCORE o této hře napsal, že je to “Westernová střílečka, která má říz!”. A je to pravda.
On vůbec nápad, že hrajete za dvě postavy, přičemž každá vyžaduje úplně jiný styl hraní, je vyjímečný. Zatímco u Billyho je nutné hrát stealth stylem, u reverenda mě zas bavilo na protivníky prostě vběhnout s koltem v jedné ruce a s biblí v druhé a střely střídat s předčítáním božího písma.
A příběh, který je velmi povedený, to všechno jen podporuje. Ten zas podporuje grafika, občasné souboje při poledni a neopakující se hlášky.
Postavy jsou vyvedeny opravdu do podrobna. Ray je poučený zločinec, který se vydá na lov toho druhého, mexikánce, indiánského potomka, o kterém si myslí, že provedl zločin nejvyšší. Billy před ním tedy nejen prchá, ale snaží se i dokázat opak.
Atmosféra je pravým divokým západem. Jízda na koni, konvojové honičky, drsní kovbojové. Prostě western jak vyšitý. Pomalu jako kdyby to byla práce Sergia Leonea.
Na druhou stranu je tu i něco, co jsem hře prostě nemohl věřit. A to bylo to první navštívené městečko. Připadalo mi celé tak nějak umělé a klavír, který hraje úplně sám tomu zrovna dvakrát nepomohl. Jinak je hra ale velice dobrá a můžu jí tedy jen doporučit.

Pro: Grafika, westernový příběh

Proti: Klavír bez klavíristy

+18

Fahrenheit

  • PC 90
Tahle hra patří k mým oblíbeným. O Fahrenheit jsem věděl jako jeden z mála už v době, kdy byl jen ve fázi projektu. Už tehdy jsem věděl, že půjde o výjímečnou hru, jakou doopravdy ve výsledku je. Nicméně jak už to tak v životě bývá, “sejde z očí, sejde z mysli”, na hru jsem časem zapomněl a narazil jsem na ní až o několik let později.

Je pravda, že grafika a efekty byly již v době vzniku zastaralé (automobily jsou navrhnuté snad ještě hůře než v prvním dílu Maxe Paynea), ale hra, na druhou stranu, vyniká svým osobitým přístupem k hratelnosti. Využívá mačkání příslušných tlačítek pro obě ruce, jindy zase pohybů myší (stejně jako je to u mladších dílů Harryho Pottera) a i přes to, že vypadá, jako by patřila na konzole, je jasně dáno, že bez klávesnice a “myšule” by to prostě nešlo.

K příběhu bych měl sice pár výtek (tím myslím tu část s umělou inteligencí), ale to je můj osobní názor. Podání jakým je hráči podán je nezapomenutelný (to je to správné slovo). Nejen to, že hra navazuje na interaktivní filmy, ona je rozvíjí a hráče aktivně zapojuje.

Navíc hrajete nejen za podezřelého z vraždy, ale i za strážce zákona, přesněji řečeno za dva detektivy, mezi kterými jde přepínat a s každým řešit jiné situace.

Jestli se mám zmínit o akci, pak u této hry nejde jen o nějaké střety s protivníky, ale spíše o to, v časovém limitu vykonat nějakou aktivitu, pro kterou je potřeba použít i trochu toho rozumu (např. skrýt kompromitující důkazy).

Hra je dělaná tak, aby vás vtáhla do děje a aby jste dvakrát přesvědčovali měchýř, že nepotřebujete, než se, přeci jen, na ten záchod vydáte. Tuhle akční adventuru by měl zkusit každý, protože, alespoň pro mě, se jedná o mezník, který ukazuje, že hry jde dělat i jinak a ne jen tak, jak je dělají ostatní.

PS: Jen je škoda, že Heavy Rain, který je jakýmsi pokračovatelem, se místo na pc dostal jen na konzole.

Pro: Výjimečnost, vícero konců

Proti: grafika, část příběhu

+19 +20 −1

Mount & Blade

  • PC 75
Díky téhle hře jsem v rozpacích. Na jednu stranu jde o skvělý simulátor rytířstva, na stranu druhou je hra jaksi nedotažená, jakoby byla ještě ve vývoji.
Grafika je špatná.
O ovládání by se mohly vést dlouhé debaty a stejně tak i rpg prvky ve hře úplně nesedí.
Desítky hodin, které trvá, než si vybudujete svojí armádu, jsem se nudil a přesto jsem nebyl schopný hry nechat.
Pak už byla hra samozřejmě něco jiného, než jen nepovedené rytířské rpg. Změnila se v simulátor, s bitvami, nájezdy a dobýváním, ve vazalství a bohatnutí. Nicméně i tady je hra jaksi nedokončená. Při dobývání se AI chová, jako by ani nebyla a nejlepším způsobem boje je být v čele vojska a bránit svoje muže.
O dalších chybách nemluvě.
Kolem téhle kontroverzní hry se vytvořila velká fanouškovská komunita, která svět zásobuje velkým množstvím módů, které trochu oživují hratelnost. Jen nevím, čím si to ta hra zasloužila. Pravda je, že rytířských simulátorů není zas tak mnoho.
Hru nemůžu doporučit a stejně tak ji nemohu ani nedoporučit. Říct můžu jen tolik, že se mi vryla do paměti. Pokud si jí chcete pořídit, pak si jí nejprve, radši, někde vyzkoušejte.

Pro: velký svět, velká fanouškovská základna, modyfikace

Proti: Hra je nedotažená, grafika, AI

+5 +6 −1

Daemonica

  • PC 75
Tahle středověká adventura mě překvapila. Obecně low-end hry nijak nevyhledávám, ale něco mi říkalo, že Daemonica se něčím liší.

Pár minut po spuštění hry jsem si uvědomil, že hlavní roli v inspiraci tu hraje Krysař. Chápejte, je rok 1350 a středověká Anglie je zahalena Černou smrtí (čti morem). V té době bylo zvykem, že při výskytu moru se uzavíraly městské brány a nikdo, kdo neměl povolení, nesměl do obcí vstoupit, či z nich odejít. V této těžké době si lidé nedůvěřovali. Báli se smrti.
Každý cizinec mohl mor přenášet a není se tedy čemu divit, že pana Farepoynta občané Cavornu nijak zvlášť laskavě nevítají. O lidech jako je Nicholas se povídají různé veci, pravdou ovšem je, že umí mluvit, za pomoci speciálních lektvarů, s mrtvými. To ovšem musí držet v tajnosti a tak si hlídá svoje soukromí jako oko v hlavě. Do městečka přijel vyšetřit vraždu mladých manželů. Hned na začátku je vám jasné, že starosta který si vás povolal by byl nejraději, kdyby jste případ co nejdříve uzavřel a zmizel. Tady ta podoba s Krysařem ovšem končí. Nebude to snad spoilerem, když řeknu, že žádné děti pryč neodvedete ;-). K příběhu snad jen dodám, že zlo je mnohem hlouběji, než je na první pohled zřejmé.

Přiznám se, že bych Daemonicu moc rád viděl na divadelních prknech. Příběch je velmi poutavý i dobře odvyprávěný a do divadla jako ušitý. Ze hry dýchá temná atmosféra a já jsem normálně cítil, že venku obchází zlo.

Tuhle atmosféru měli vývojáři dobře vymyšlenou. Přeci jen už to, že se děj odehrává v již zmíněné středověké Anglii, která je pověstná deštivým počasím (a že ve hře prší celkem často), navíc je země zamořená morem, ale to už jsem také zmiňoval. Co jsem nezmínil je hudba, která se mi zavrtala hluboko pod kůži. Bez ní by to nebylo ono. Atmosféře ještě přidává sem tam ten letící pták. Snad vrána, nebo spíše havran, jako posel smrti.

Po grafické stránce není hra ničím vyjímečná. Její zpracování odpovídá době vzniku. I když bych byl mnohem radši, kdyby místo ptačího pohledu použili tvůrci pohled z třetí osoby. V interiéru jsem si připadal, že testuji nějakou beta verzi, protože za zdmi zůstala jen černo-černá tma. Ovšem při pohledu z třetí osoby, či jen při nějakém tom profilovém pohledu by museli grafici vytvořit mnohem více detailů a to by samozřejmně stálo více peněz. To, že hra byla vyrobena na základě nižšího rozpočtu je patrné na první pohled.

Hru ovládáte, jako většinu adventur, myší a i když se vývojáři snažili do hry vstrčit trochu RPG znaků, moc se jim to nepovedlo. Kovář naučí sice Nicholase trochu bojových komb, ale boj byla pro mě jen nudná klikačka, kdy jsem skoro zíval. Naštěstí je tu míst, kdy s někým zkřížíte meče málo.

Co mi ještě vadilo, bylo bloudění po mapě. Ta sice není velká (spíš je malá než velká :D) a ve chvíli, kdy někam putujete stačí aktivovat jakousi GPS šipku, která vás tam navede, ovšem když jsem hledal byliny do lektvarů, prošel jsem jí i několikrát než jsem danou bylinu našel a to jsem kolem ní chodil celou dobu, jen jsem jí neviděl. Tomu všemu by se dalo vyhnout, pokud by ve hře bylo použito jiné zobrazení než ptačí perspektiva.

Celkově mám ze hry ale víc než dobý dojem. Jen bych se možná vyhnul slepicím, co běhají po vesnici, když už tu nejde najít jiný dobytek. ;-)

Pro: středověké, anglické, ponuré městečko + hudba + příběh = atmosféra

Proti: grafické zpracování

+19

Saints Row: The Third

  • PC 95
S třetím dílem se Saints Row přeneslo konečně i na PC a hned jak se objevilo, tak se celým světem ozvala ozvěna, která říkala, že tohle je šílenost nad šílenosti.

Znám několik lidí, včetně mě, kteří jen počáteční, úvodní misi, hráli zas a znova dokola, protože je to bavilo. Musím říct, že do té doby jsem se ve hrách opakoval jen z toho důvodu, že jsem byl levej. A snad není jiná hra, kterou bych doporučil úplně všem. Ve hře neudělali tvůrci jedinou chybu. (Snad jen na začátku hry, kdy po seskoku padákem si jdete vybrat peníze do bankomatu, když potom si celou hru vybíráte peníze skrze mobil.) Svatí jsou snad trošku cáklí, protože se do všeho vrhají po hlavě, což s sebou obvykle přináší komplikace. On kmen příběhu je celkem logický, ale to co s sebou přináší,...

Co se týče nějakého toho soubojového systému, tak kromě rukou a nohou, kdy jste schopni někoho opravdu pěkně nakopat do řiti, se mi líbí i rozmanitost zbraní a to nejen množství, které je víc než dostačující, ale i jejich účinky a vylepšování. To se samozřejmě neomezuje jen na zbraně, ale také na váš gang, na vaši pevnost a vaše schopnosti. Tohle “vylepšování” provádíte skze mobil, přes který toho provádíte ještě mnohem víc. Je v něm GPS, přijímáte přes něj mise, vybíráte peníze.

Po grafické stránce je hra výborná, hýří barvami a přesto to není přehnané. Fyzikální efekty jsou místy až oslnivé.

Hrát tuhle hru je jako dívat se na dobrou komedii. Já jsem se bavil a u her jde především o to bavit se. Bavil jsem se tolik, že jsem si koupil i všechna DLC. A kdo mě zná, tak ví, že tohle teda musí být něco. Jestli jste tuhle hru hráli, tak víte o čem mluvím a jestli ne, tak se podívejte na nějaké to videjko ze hry. Možná ani tak nejde o to, co všechno ve hře je, ale o to, jak to tvůrci zkombinovali. Tahle hra se nejen povedla, ale je to jedna z těch, které píší dějiny.
+13

Sleeping Dogs

  • PC 75
“Spící psi” měli být původně dalším dílem z řady True Crime. Nemá cenu, abych tu dále rozebíral historii vývoje, zvláště pak, když si ji jisto jistě přečtete v jiném komentáři. Zmiňuji to tu jen kvůli tomu, že níže budu často na True Crime odkazovat.

Nejdříve začnu tím, co se mi na hře nelíbilo. Byly to klasické neduhy True Crime série. Sice jsem konečně jezdil po silnici a ne po zrcadle, ale i přes to nebyly textury chodníků a silnic tak úplně v pořádku. Když si to takhle valíte po ulici ve svém novém autě a najednou je před vámi vozidlo, kterému z vozovky kouká jen střecha, tak vás to trochu překvapí, stejně tak jsem potkal lidi, kterým ve vozovce mizely nohy. Textury jsou u těchto her opravdu “pravým zločinem”. Ještě se zmíním o výlohách u obchodů, či o stáncích na trhu, kde nevíte, jestli to místo té zeleniny neprodávají vystřihovánky. Ne že by to nějak vadilo při hře, ale moc vábně to nepůsobí.
Teď se musím zmínit o řízení a to všech motorových vozidel. Připomínalo mi to dobu, kdy jsem si ve školce hrál s autíčkama. Auta (ale i motorky) se mi z počátku řídila dost špatně, časem jsem si ale zvykl.
A v neposlední řadě nesmím zapomenout na střílení. Nejprve jsem měl co dělat vůbec nějakou přestřelku přežít, protože než jsem namířil, tak do mě soupeř stačil vysypat zásobník. Ne že bych byl tak levej, ale ta zbraň mi prostě nešla do ruky. (Vzpomínám si, že úplně stejný problém byl i u série True Crime.) A nevím, jestli jsem si prostě zvykl, nebo to bylo systémem vylepšování schopností (viz. níže), ale na konci hry už jsem střílel úplně normálně. Tak to by bylo to horší, je toho celkem dost, ovšem zbytek je na takové úrovni, že na tyto “drobnůstky” rychle zapomenete.

V boji používáte více než pistoli, i když i na tu dojde, bojová umění. Nejenom já jsem si povšiml podobnosti s Batmanem. Hodně se mluví o tom, že tahle hra vykrádá ty druhé. Co na tom, když to dělá dobře. Různá komba a bojové techniky a nejen ty se učíte za body. Tento RPG prvek je do hry opravdu skvěle zakomponovaný a ucítíte ho na každém rohu.
Postup na další úroveň v dané oblasti je závislý na řekněme zkušenostech, které si musíte dobře hlídat. Ty se totiž nejen přičítají, ale svým způsobem i odečítají. Každá chybička, je pokutována nižším ohodnocením, jako v X-Faktoru. Musím říct, že tenhle systém se mi opravdu líbí. Donutí vás dělat věci tak, aby jste se nechovali jak šílenci v Saints Row, ale aby jste se chovali jako řádný tajný “fízl” a zachovali si pocit čínského akčního trháku, o který jde především.

Co se týče příběhu, jsem spokojený. Je natolik poutavý, aby vás vtáhl dovnitř a čím více se blížíte ke konci, tím více zažíváte zvratů.

Úplně mě překvapilo chování lidí. Na to, že když někomu ukradnete auto, a nestihnete odjet, tak vás vytáhne ven a začne se s vámi bít, jsme zvyklí z GTAček, ale tady se může stát, nebo nemusí, že mu ještě pár chlapů přijde na pomoc. Není problém potkat na ulici člověka, kterému zazvoní telefon, nebo milenecký pár schovaný pod schody. Lidé na sebe běžně mávají a když se stane něco zajímavého, tak si to třeba i vyfotí mobilem. Šel jsem takhle po ulici a kousek ode mně šla paní s nákupní taškou. Kolem běžel chlap a tašku jí vytrhl a vzal do zaječích. Žena začala křičet něco v tom smyslu jako “Chyťte zlozěje!” a já neváhal, chlapa dohonil, zmlátil, vzal tašku a vrátil jí té dámě. Ta mi ještě pěkně poděkovala. Byla úplná náhoda, že jsem tam tudy šel, neběžela žádná mise, prostě jsem se procházel po městě. Hong Kong je jak živý a to na mě udělalo velký efekt.

Efektů je tu až požehnaně a to nemluvím o výbuších, na které už jsem v dnešních hrách zvyklý. Ale třeba skoky jsou efektní, někdy jsem měl až pocit, jestli Shen není Assasin a to už nemluvím o skákání z vozidla na vozidlo, nebo třeba o střele do pneumatiky, která dané auto donutí ke skoku trojtého salta s pěti vruty. No a velký dojem na vás udělá i to, když někomu rozříznete hlavu na cirkulárce.

Tak abych to shrnul ne?! Sleeping Dogs je nové True Crime, které si pár fíglů půjčilo jinde, zamíchalo to a přidalo čínské nudle. A výsledek? Ten je podle toho, jak moc má kdo rád čínu.

Pro: komba, příběh, živé město (Hong Kong), zvukový doprovod, akce

Proti: Občas (ale málokdy) měkké textury, textury výloh obchodů, horší řízení vozidel, míření střelných zbraní

+20

Knights of the Temple: Infernal Crusade

  • PC 75
Tak do téhle hry jsem šel s tím, že je to rubačka. A rubačka to je celkem vydařená. Velké množství komb, zástup různých nepřátel a rozličné prostředí. Zbroj se postupně vylepšuje a zbraně se u vás ani nestačí ohřát. To všechno je ukázkové a pokud by měli tvůrci více peněz, mohl by dopadnout i ten zbytek lépe. Teď nemluvím ani tak o grafické stránce, která odpovídá době vzniku, ale hlavně o vyváženosti herní obtížnosti, která dosti kolísala. Například se blíží závěr, já projdu jako nic a na samotném konci umírám a umírám. Kdo hrál, tak ví o čem mluvím. Znám i nějaké lidi, co konec hry prostě nedali. - Jejich chyba. A co příběch? Tak ten je až dost prostý, ale to tu zase tolik nevadí. Tohle je mlátička. Vemte do ruky meč, sekeru, palici či luk a ať ty těla (nebo to co po nich zbude) padají na zem!

Pro: Množstí komb, nepřátel a různorodost prostředí.

Proti: Kolísavá obtížnost

+15

The Elder Scrolls V: Skyrim

  • PC 95
Hned na začátku se musím přiznat, že jsem nikdy jiné TESko nehrál. Je to nejspíš tím, že se hrám, u kterých člověk stráví i několik hodin v kuse vyhýbám. To už to musí být hra, která mě zaujme hned na první pohled. A u Skyrim se přesně to stalo. Už ve chvíli, kdy se objevili první informace a první “obrázky”, jsem věděl, že tohle “prostě musím”.

Po spuštění hry se stalo přesně to, čeho jsem se obával. Hodiny ubíhaly jedna za druhou a já se ne a ne-odtrhnout od noťase. Opravdu je to hodně návyková hra, která vás chytne a nepustí.

Celé kilometry herního prostoru, kde skutečně co chvíli něco potkáte. Ať už jde o zvířata či monstra, nebo o úkoly. Protivníků je na území Skyrimu opravdu dost. Dost na to, aby jste se při přechodu z jednoho místa do druhého nenudili. Ale také tolik, aby přechod z onoho bodu A do bodu B netrval celou věčnost (je tu i volba rychlého přesunu).

Hra se ovládá opravdu dobře a to i přes to, že byla vyvíjena prvotně na konzole. To je znát hlavně na inventáři, který vypadá spíše jako telefoní seznam. To mi sice z počátku nevadilo (vaše postava toho zase tolik neunese), nicméně když jsem začal ukládat věci do truhel, za pár hodin už jsem se v tom nevyznal.

Souboje jsou dynamické a opravdu se nemůže stát, že by vás omrzely. Jak víte, každou ruku ovládáte zvlášť. Mimoto jsou ve hře i pěstní souboje, i když to není žádná novinka.

Grafika vás sice nijak neurazí, ale mohla by být lepší. Na druhou stranu atmosféra, která z ní vychází, je úžasná. Opravdu mi byla zima.

Co se týče úkolů, tak jde vlastně o klasické přines, najdi, zabij. Ale podání je různorodé. A o to jde především. Každý úkol je jiný, neokoukaný. Kolikrát jsem byl postaven před morální dilema. A kolikrát mě hra postavila do pozice, do které by vás postavil samotný Jigsaw. A to mě dost pobavilo.

Hry s takto velkým obsahem ovšem trpí velkou nemocí a tou jsou chyby. I když jsem neobjevil žádnou z těch známých, kdy třeba plavete ve vzduchu, nebo průhlednou texturu, narazil jsem na jiné. Zavítal jsem do jednoho dungeonu, začal mlátit tamní “zrůdy a nepřátele” a mohl jsem (prý) pustit jednoho zajatce. ovšem zatáhnout za ten řetěz prostě nešlo. Nechal jsem tedy “chybu chybou” a šel dál a zabil místního bosse. Po nějakém čase jsem dostal za úkol tohle místo vyčistit a zabít tamního šéfa. Tak jsem se tam opět vydal. Všechno zůstalo přesně tak, jak jsem to opustil. Všichni i s bossem byli mrtví, jen ten zajatec šel teď propustit. To je řekl bych, docela závažná chyba, na kterou měli testeři přijít. Nebo jsem třeba po jedněch schodech skákal, protože byly v tom místě prostě moc vysoké (a hned jsem věděl, kudy tester asi šel). U takhle velké hry se prostě chybám nevyhnete. Patche to spraví (jednou, snad). Na jiné chyby jsem nenarazil a to je co říct. Čekal bych jich víc.

The Elder Scrolls 5 Skyrim je hra víc než dobrá, dokonce víc než chvalitebná, nicméně na výbornou to ještě není. I když má k tomu hodně blízko. Rozhodně je to RPG na horních příčkách.

(pozn: Jigsaw-hlavní záporák v hororech SAW. Kdyby někdo tápal :D)

Pro: Rozlehlý, svobodný svět, různorodost, atmosféra a abych nezapomněl-soundtrack

Proti: Graficky by to šlo i lépe, ty bugy, ty bugy.

+23 +24 −1

Lost: Via Domus

  • PC 60
I přes ne moc dobré kritiky jsem hru začal hrát a dokonce jí dohrál. Musím říct, že většina kritik je ještě hodně mírná. Kromě grafické stránky je ve hře všechno špatně. Dabing je polovičatý, což u hry založené na filmu je dosti velké mínus, Rozhovory jsou nijaké a vůbec nemá smysl využít všechny možnosti (všechno se jen opakuje). Inventář máte sice tak akorát, jen těch věcí je k nalezení až příliš (vůbec je nevyužijete). Minihry s pojistkami jsou jednoduché a naopak "flashbacky", kde máte vyfotit ten správný okamžik jsou složité až otravné a strávíte u nich nejvíce času. Hádanky tu nejsou skoro žádné, jen pár "IQ testů". Příběh je krátký a přímočarý a jde jen o to "vzpomenout si". U hry podle Ztracených byste čekali záhady a zvraty. O tom to ale není. Chcete se setkat s Kate, Jackem či Johnem. Zavzpomínat na píseň „You All Everybody“ nebo si jen namačkat na počítači ta známá čísla?! Tak přesně o tomhle to je.

RADA NA KONEC: Zahrajte si radši něco jiného, třeba Poldu. :|

Pro: Grafika

Proti: Nová postava moc nezapadá, ...a samozřejmě to ostatní

+10

Black Mirror III

  • PC 75
Nejprve jsem hrál dvojku, pak jedničku a stal se ze mě fanoušek série. Po dlouhém čekání jsem se dočkal a začal hrát závěrečný díl trilogie. Čekal jsem zvraty v příběhu, jak je všechno jinak... Místo toho jen pokračoval příběh dvojky. Trochu mi to připomíná Harryho Pottera a Relikvie smrti. Začátek i konec jsou příliš strohé. Na začátku bych uvítal nějaké ohlédnutí za děním v předchozích dílech, na konci zase nějaké velké finále. Nic z toho ovšem nepřišlo.

Co se týče grafické stránky, tak ta mě nijak nepřekvapila. Nedá se proti ní nic říct. Od druhého dílu se moc nezměnila a snad se to ani čekat nedalo. Stejně tak se ale nedala čekat tak příšerná mimika obličejů postav. Připomínalo mi to dřevěné loutky. Pusa se postavám otvírá jako by říkaly pořád dokola mámá-mámá-má...

Dobrá, zas tak špatné to není. Máte tu kromě starých lokací i nějakou tu novou. Nemělo by se vám stát, že hru na nějaké sestavě nespustíte, nebo že hra bude padat. Hra ani neobsahuje žádnou chybu, která by vám znemožnila další postup. Prostě hra vypadá přesně tak, jak by při vydání měla (na rozdíl od jiných her).

Nemůžu se zbavit pocitu, že podle scénáře měla být hra mnohem delší a že si jí postupem času tvůrci zkrátili.

Když to shrnu, tak vás tahle hra neurazí, ale nadšeni z ní taky nebudete. Hodnotím jak hodnotím, protože jsem fanouškem série. A doufám, že nás tvůrci překvapí a vydají ještě nějaké pokračování. (Třeba z doby Marcuse a Mordreda.) Tohle totiž opravdu není důstojné zakončení.

Pro: Stabilita, zvukový doprovod, český i anglický dabing

Proti: Mimika postav, děj, konec

+20 +21 −1