To je nápad!

Skombinujete Tetris, rogue-lite, jakýsi deck building a máte z toho neuvěřitelně chytlavý mix.

Principem hry je, že hrajete Tetris, ale řádky nemizí, jen se zaskórují pokud jsou plné. Z toho dostáváte zdroje za které si můžete vylepšovat již získané dílky nebo karty vylepšení. Postupně procházíte ve stylu rogue-lite her (jako Slay the Spire) mapou a buď budujete království z tetrisových dílků krajiny (pláně, lesy...) a sbíráte zdroje (případně i bojujete s nepřáteli) nebo sbíráte různá vylepšení či obchodujete. Cílem je porazit tři bossová území, kde každé má nějakou svou zvláštnost a celkem vás potrápí co do strategie neboť se budete muset přizpůsobit trochu jinému způsobu boje.

Původně jsem si myslel, že je to taková divnost jen na ozkoušení, ale už jsem hrál za všechny základní frakce a dokoupil si DLC s kmenem. Každá frakce se hraje totiž trochu jinak a nutí vás tedy jinak stavět dílky nebo volit jiná vylepšení.

Je to vskutku trochu návykové jako zmiňovaný Spire, ale jeden "run" může být delší a tedy bossové fungují zase jako dobrá stopka a exit point abyste mohli jít i dělat něco jiného :) Líbí se mi také možnost si hru různě doupravit (např. zda má ukazovat sílu jednotek během boje nebo ne) a že vlastně máte hodně informací o tom, co vás čeká a na co se máte připravit (např. jak budou zastoupené jednotlivé druhy dílků v příští mapě, jak silní jsou zhruba protivníci...).

Za mě tedy výborná strategická oddechovka!

Úhledná a návyková rogue-lite strategie. Je to jako ty malé civilizace, které se v krátké době objeví v ledničce nebo v colě. Kompletní civilizace od začátku do konce za asi hodinu. Civilizace je stejně roztomilá jako ty malé civilizace. Pokaždé můžete vylepšit své „dovednosti“ a tím urychlit další úvodní fázi hry.

Jsou dvě věci, které se mi moc nelíbí. Když spěchám, vůbec se nedívám na náhodnost technologického stromu. Ale to je můj styl hraní. Také to, že mohu kliknout na budovu a ta se deaktivuje (což se často stává omylem při resetování krize) nebo že nemohu přesněji nastavit, kdy by se hra měla pozastavit (např. při nástupu hladomoru).

Celkem záhy je jasné ze hry (i z materiálů), že půjde o časovou smyčku. A když jsem se do tohoto položil, tak vskutku mi Deathloop sedl náramně. Pravda, přišel jsem k němu pozdě, kdy už odpadly problémy s optimalizací ap., ale také bohužel odpadl multiplayerový aspekt narušování smyček jiných hráčů. Za mě super nápad jak převést rogue-lite do FPS podoby a navíc ten aspekt zapojit do příběhu, který nám umožňí prožít v praxi klasický scifi příběh s časovou smyčkou.

---

Časová smyčka mi však přišla hratelností i game designem jako skvělý nápad. Hráči si u běžné hry také často zapamatují pozice nepřátel, časování stráží ap. Tady však navíc máte prvek čtyř částí dne a čtyř lokací, kdy něco, co jste udělali ráno bude na místě viditelné i večer. Můžete si tedy např. ráno udělat cestu skrze okna, která večer zůstanou rozbitá a můžete tedy v tichosti proniknout do budovy. Super.

Stejně jako v Groundhog day či jakémkoliv jiném filmu s časovou smyčkou (např. super díl Stargate), repetitivnost světa pokud do něj nezasáhnete je ku prospěchu věci. Můžete si dokonale načasovat průnik budovou nebo naopak i agresivní útok. Přesně jako v jiných příbězích s časovou smyčkou je to o tom

Je zajímavé také jen sledovat jak se v průběhu dne celá scéna mění a celková atmosféra mi docela připomínala díla z Bioshock série. Ze začátku jsem byl hodně zmatený a nevěděl, co se dějě (jak jinak po amnézii), ale postupně jsem se stával pánem času a motto, které občas člověk viděl "Time is your plaything", se naplňovalo.

I když někomu vadí, že je těch lokací jen šestnáct (4 časy x 4 mapy), já si užíval, že díky tomu mohu snadno experimentovat. Není problém se do map vícekrát vracet, prozkoumávat je, zkoušet, jaké důsledky vaše akce mají a pak si užít nějaký super běh, ve kterém můžete ukázat co umíte. K tomu vám dopomůže kombinace dovedností postavy (např. super tiché plýžení), zbraní (např. extra velikost zásobníku) a dovedností (např. neviditelnost).

Ocenil jsem také formu provázaných indicií a úkolů, který postupně jako u nějakého detektiva odhaluje svět, jeho aktéry a co musíte udělat pro to, abyste přerušili smyčku. Ukončení příběhu bylo také zajímavé, ač mě ponechalo s více otázkami než odpověďmi. Avšak volba na konci hry mi přišla pěkná, kde není jasného "dobrého" konce. Opět, měl jsem výhodu, že jsem měl pozdější verzi, kde jeden z konců dostane i závěrečný filmeček. Přesto ve mě zůstal pocit, že příběh čeká na pokračování nebo nějaké rozšíření, které se však už asi nedostaví.

Co mě ve hře vyloženě vadilo byl inventory management, možná jsem něco přehlédl, ale postupně člověk nasbíral spoustu různých věcí a těžko se vyhledávalo, zda už danou věc náhodou nemá, protože je nešlo řadit podle jména. Podobně mi přišlo divné, že nebylo jasné jak kvalitní které zbraně jsou, zejména když v mapě nemáte přístup do inventáře a spoléháte jen na malý popisek u zbraně co leží na zemi.

Za mě, pěkně v souladu s obsahem hry, skočím ještě párkrát do smyčky :)

Prekvapilo me, ze dokazali prinest zas tolik noveho a zajimaveho obsahu.
Opet otevreny svet, avsak nyni libezne bukolicky a francouzsky, ale stejne jako jejich syry, rozmaha se nam tam plisen a je treba ji zlikvidovat.
Na rozdil od Hearts of Stone zde mate kompletne novy kus mapy na prozkoumani s vlastnimi skvelymi pod ukoly a vyzvami, ktere i zkuseneho zaklinace potrapi.

Hlavni dejovou linku tohoto rozsireni doporucuji dohrat az na konci celeho WIII nebot ukoncuje tak prirozene pribeh.

Jini napsali lepe a podrobneji, tak se podivejte na:
http://dbher.cz/k31543 
http://dbher.cz/k32909

Opet, prichazim az trestuhodne pozde k vytecnemu skvostu, ktery zde popisuji o hodne lepe a detailneji ostatni.
Plne doporucuji vsem, komu se W3 libil.
A za me osobne, muzete zahrat i predtim nez dohrajete hlavni dejovou linku.

Datadisku, jehoz hlavni dejovou linku jsem hral jednim dechem a nemohl jsem se odtrhnout jen abych po dohrani si musel naopak chvili dat cas na sebrani myslenek.

Pro samotny otevreny svet datadisk pridava par tezkych lokaci pro postavy na vyssi urovni a tedy vam, alespon z pocatku, pripomene co to znamenalo bat se monster.
Pro ty, kdo se zase topi v penezich z puvodni hry, da zajimavou prilezitost jak penize vyuzit.

Mnozi napsali jiz mnoho chvaly a tedy jen stvrzuji, skvost a nutno pro fanousky Zaklinace nebo fanousky RPG.

RPG system hry se mi v prvnim okamziku nezdal zajimavym, ale postupem hry jsem si ho zamiloval.

Vlastne ten svet mi prisel tak realisticky, ze jedine co me tam obtezovalo bylo par nerealistickych prvku (jako treba podpadky Ciri nebo obeseni kostlivci).

Idealni hra pro lidi, co byli v Japonsku a chybi jim. Projdete si typicke japonske mesto a uzijete si jeho zakouti z perspektivy kocky.

Pro milovniky kocek je to zase prilezitost si hrave na kocku zahrat - spat na vyhratych mistech, shazovat veci ze stolu, bat se okurek...

Pro ostatni zas vhodna hra pro trochu relaxu, maleho kociciho skadleni a pohadkoveho delani pratel.

Je to kratka hra, ktera vlastne jde dohrat hodne rychle, ale zaroven vybizi k prozkoumavani a delani delsi radky kocicich vylomenin.

Jedina vytka co mam jsou obcasne spatne uhly kamery na skoky, ale casem clovek odhadne spravne vzdalenost i bez toho a obecne design urovni napomaha tomu, ze to nebyva problem. Na krase mozna ubira to, ze obcas narazite pri vetsim pruzkumu na mista, kde jste mozna nemeli byt a bud tam nic poradne neni nebo blbne grafika (prochazite stenou treba).

Je to takova prijemna jednohubka.
Muzete orkum davat ruzne zbrane, ktere umoznuji hodne odlisne bojovat (zapalovani, odpalovani granatu atp.).
Mate i na vyber z ruznych orku, kteri potom maji odlisne dovednosti (napr. haze vybusne ostepy).

Nepratale se pocitove hodne odlisuji, ale v konecnem dusledku je to potom hlavne o tom, o kolik vic budete skakat a vyhybat se jejich strelam (treba takovy marinak vydrzi mrte, zatimco vy stale stejne, tak se musite o to umeji vyhybat).

Obecne, pokud vas bavi strelenost W40k orku a hledate hopsacku na odpocinek a vzdy kratke vystrileni, toto je spravna volba.
Myslim, ze v tom ohledu hra trefila 100 % co bylo jejim cilem (coz se orcimu kulometu nepovede nikdy).

Obecně mi Midnight Suns to přijde jako super adaptace komiksových Marvelů.
Pokud jste je četli, i tam se často řeší nějaké vztahy mezi postavami a potom následuje pořádná nakládačka.
Na rozdíl od ostatních mi ani nevadilo si s ostatními hrdiny pokecat protože mají i v malých dialozích a zprávách pěkně vyvedenou svou osobnost.
Stejně tak v soubojích má každý svůj styl a zejména jsem si to užíval potom ve výzvách, které vám umožní si roli a zvláštnost každého hrdiny lépe uvědomit.
Souboje jsou potom pěkně komiksové, kdy hrdinové toho hodně vydrží, dramaticky mlátí protivníky kandelábry ap.
I když je zde jen relativně malá sada protivníků, hra je docela míchá a ozvlášťnuje a tedy jak jsem postupoval hrou a měnily se moje karty i protivníci a mise, vždy bylo něco nového na ozkoušení.

Paradoxně mi přijde, že by mi nevadilo mít tu hru kratší.
Grind pro dovednosti a vylepšení trochu hru natahuje a právě ve vztazích, které mohou také dodat mocné bonusy, je to velká škoda, protože pak člověk má chuť víc toho přeskočit.
Repetitivnost některých činností (např. vytvářet karty po bitvách) mě asi nejvíce odrazovalo od vracení se ke hře.

Krátký příběh ze světa muminků.
Je to zaměřeno pro děti, ale s typickým muminkovským stylem je možno chytit hodně vzkazů a zvláštností i pro dospělé.

Budete běhat po muminkovském údolí a pomáhat jednotlivým postavám, které můžete znát z knížek či seriálu.
Jistě zde nebude žádná akce či boje, jen takové milé sousedské pošťuchování.

Většinou řešíte úlohy na hledání nějakého předmětu a občas musíte vyřešit velice jednoduchou hádanku.
Hra je tedy vskutku mířena hlavně na děti, protože často ukáže, že by byla schopna udělat pořádnou logickou hádanku, ale základ se rozvine jen trochu.
Pro dospělého se to tedy odehraje tak nějak samo.
Avšak do relaxující hry, která sama nabádá k tomu zastavit se a trochu si užít výhled, to vlastně pěkně zapadá.


Hra je takové malé pohlazení na duši s bonusem, že na hudbě se podíleli Sigur Ros.

Hra, co mě přiměla si uvědomit, že už tolik času hraní věnovat nechci.

Byla to moje první Souls hra, kterým jsem se ze strachu z pověstné obtížnosti vyhýbal a v tom mě Surge nadchl.
Nutnost dávat pozor, zlepšovat se, učit se boj s protivníky a bossy, to vše mě bavilo.
Příběh jel celkem zajímavě na pozadí a pomalu se člověk dozvídal, co se vlastně stalo.

Avšak celou dobu jsem se nemohl ubránit pocitu, že kdyby to nebyla má první souls-like, nebyl bych z ní tak unešený.
Zároveň mě v pozdějších úrovních začal štvát spletitý level design, který možná působí na první pohled realisticky, avšak proplétání se spoustou identických údržbářských chodem mě vlastně po čase náramně přestalo bavit.
I boje s protivníky se začaly brzy opakovat.
Říkal jsem si, že jistě bych mohl ještě hromadu grindovat, procházet a memorizovat si ten level abych se dokázal z té změti vymotat... Ale když má člověk v zásobě tolik super her, proč?

Jinak je to graficky celkem pěkné, skládání zbrojí z ukořistěných kousků se mi také líbila.
Avšak i zde to má své "ale".
Brzy bude vaším hlavním protivníkem kamera a porušování BOZP na pracovišti.
Budete na některých místech padat do strží protože tam není zábradlí a váš avatar musí dokončit pohyb útoku a skončit jak v klasickém animáku ve vzduchu.
Stejně tak vás po chvíli zradí mechanismus zaměřování, který umožňuje vést precizní útoky, ale zároveň se občas zaměří na něco, na co útočit nechcete a úhel kamery znemožní přepnout.

Raději se vrátím třeba k rogue-lite hrám jako je Risk of Rain.

Výzva 2024 - nedokončeno

Když vyšel Baldur's Gate (BG), pohltil mě na dny a od té doby se RPG a fantasy stalo součástí mých chvil volna.
Baldurovské hlášky (Go for the eyes Boo!) občas hodíme i dneska.
Pillars of Eternity (PoE) mě přenesl magicky o těch víc jak dvacet let zpět.

Celkově bych PoE shrnul jako vypiplanou a doladěnou verzi isometrických RPG z Baldurovské doby.
Kdybych měl PoE s něčím porovnat z původní trojice (Baldur's Gate, Icewind Dale a Planescape Tornment), je to vskutku nejblíže k Baldur's Gate, ale obsahuje to hodně dialogů a rozhodování jako Planescape Tornment, avšak také mnoho kobek a podzemí plné bojů jako Icewind Dale.

Řemeslně je to výborná hra, která některé nepříjemnosti z původních her (např. za mě omezenost inventáře, organizaci úkolů a poznámek) vylepšila, přidala nějaké nové prvky (správa vlastní tvrze, možnost nastavit detailní bojovou AI pro postavy, možnost vylepšovat a vyrábět předměty) a zabrnkala na notu nostalgie (zaslechnout opět "You must gather your party before venturing forth" mě až dojalo).
Graficky se původním hrám také hodně podobá (včetně ikonky myši), akorát je již lépe laděna na moderní rozlišení a stroje i s možností přibližování nebo oddalování jak známe z vylepšených klasik.

I když můžete mít družinu tvořenou jen vámi vytvořenými postavami (což ostatně šlo i v BG), hra představuje jasného hlavního protagonistu s vedlejšími postavami, kterých příběh se však s tím jeho proplétá.
Přišlo mi, že máte možnost ostatní postavy z družiny pěkně poznat i díky tomu, že každá z nich má vlastní vedlejší quest, který můžete splnit.

Na rozdíl od BG mi přišlo, že zde není tolik pamětihodných hlášek nebo dialogů, bohužel.
Avšak základní zápletka celého příběhu a mnohé vedlejší příběhy mají často nejasné strany a dávají vám možnost vskutku definovat postavu pomocí jejích rozhodnutí.

PoE staví na vlastním RPG systému, tedy žádné Dungeons and Dragons, a také světě.
To přivádí mnoho novinek a osobně jsem si ten svět hodně užíval a přišel mi zajímavý a přitom srozumitelný a blízký.
Pro mě trefil svět přesně tu správnou hranici, že ala fantasy to působí srozumitelně, ale je odlišný a láká k prozkoumávání.
Stejně tak možnosti rozvoje postav.
Jednotlivá povolání jsou vlastně klasickou sbírkou (bojovník, paladin, druid, ...), ale každé povolání má svůj vlastní styl hraní a není to o tom, že by válečník měl "válečnická kouzla".
Např. válečník není jen o tom, že dostane víc životů, ale dostane i bojové dovednosti.
Naštěstí i na vyšších úrovních přibývají zajímavé dovednosti a schopnosti u všech postav.

Obecně RPG systém a svět mě bavil i svou promyšleností.
Ve světě nemáme jasné černobílé postoje a postavy, ale většina ze stran má jen jiný, ale validní, náhled na problematiku.
A v RPG systému mě fascinovalo jak je komplexní a provázaný, kdy třeba vlastnosti mágů určovali jak velký dosah bude mít kouzlo, trvání a také zda s ním nezasáhne své spojence.

Ostatně, snad všechna vylepšení oproti klasikám jsem si užíval.
Pravda, moc lektvarů jsem nevyráběl, ale hodilo se.
Stejně tak bylo příjemné mít svou tvrz a vidět i na ní pokrok jak postava roste a tím měla i víc věhlasu ve světě.
Ale krásné je, že se také na tvrz můžete vybodnout a vlastně by se nic nemělo stát.

Na co se musíte připravit je vskutku hodně dialogů a bojů.
Nemusíte projít všechno a zejména některé texty jsou úplně dobrovolné (náhrobky jsem třeba přestal úplně číst snad po první lokaci).
Mrzí mě, že nebyla nějaké možnost kontrastnějšího vykreslení textů (nebo jsem ji nenašel v nastavení).
Protože přečíst to množství textu byl solidní nápor na oči.

Horší je to s možností vyhnout se bojům.
I na nejvyšší úrovni plížení budete muset mnoha místy projít pomocí vyvraždění původního obyvatelstva.
Ale pokud by vám hra přišla zdlouhavá, potom (kromě toho, že asi isometrické RPG ze staré školy není pro vás ideální), hlavní dějová linka se dá odehrát myslím docela rychle.

Bohužel souboje mi někdy přišly hodně nepřehledné.
Ale pouze pokud jde o vizuál.
Díky pauzovacímu stylu soubojů (souboj v reálném čase, ale můžete kdykoliv dát pauzu a rozdat příkazy) a také díky oknu, kde se vypisují veškeré efekty a útoky, je hráč schopen se vyznat v tom, zda jeho kouzla a útoky dopadají na správnou adresu.
Avšak najít cíl ve změti postav může někdy být už problém.
Hlavně pokud je tam sesláno vícero kouzel.

Hru mohu doporučit všem fanouškům původní trojice a snad zaujme i nějaké jimi nepolíbené.
Osobně jsem tam viděl tolik zajímavých možností, že se do toho ponořím zas a už se těším až spustím PoE 2.

Herni vyzva 2024 -   Volání Cthulhu

Warband vas bud potesi nebo nastve svou snahou byt realisticky sandbox stredoveku.
Nemel jsem moznost hrat multiplayer, tedy hodnotim jen singleplayer.

Pri prvnim hrani pred lety me to hodne okouzlilo a miloval jsem i prvky, ktere me ted spis iritovali.
Zejmena bitvy si nejlepe oddrete sami a casto budou hodne monotonni a repetitivni.

Slo se nekterym malickostem vyhnout, napr. kdyz uz v menu mesta mam obchody, proc ne i "starostu"?
Ale celkove je to pekna hra vyzyvajici k tomu zkusit si stesti ve stredoveku a zahrat si vlastni pribeh.
Stat se neohrozenym banditou, bohatym kupcem, krutovladcem ci moudrym vladarem, zoldakem ci vernym rytirem...

Ja si pro vyzvu provdal postavu a to zeny ve Warband to nemaji lehke!

Herni vyzva 2024 - Laska nebeska

Jsem z toho trochu rozmrzely, ze cele mesto je chaos a Batman nici bez problemu jak auta policie nebo ruznou infrastrukturu. Asi by me vic bavilo hrat v beznem meste a detektivne patrat po padousich. Avsak na druhou stranu, vetsinu casu travite v auto-tanku a tak neni divu.

Osobne jsem se tesil na boj za Batmana a dostal jsem tedy az neprijemne moc jezdeni a blbnuti auto-tankem.

Hodne jsem se bavil pri chytani nekterych padouchu bylo casto dobra zabava, hlavne mit ten pocit ze chytate zname tvare.

Jak se cely pribeh odehrava behem noci, je tam jakysi tlak na to, ze je treba vse vyresit. Ale tim, ze je to cele open world, je to takove trochu divne, ze s ukoly samozrejme vsechno pocka. Dost se to bije s tim, kdyz lide opakuji, ze je nutno hned neco resit, jinak rukojmi zemre a pak nic...

Mnoho ukolu je bohuzel hodne repetitivnich, i kdyz je tam mirna gradace (napr. pronasledovani Pinguina).
Nebal bych se tedy vykaslat na vetsinu vedlejsich ukolu a mirit na hlavni linku a uzivat si genialni hlasovy vykon hercu a fajn Batman pribeh.

Co se mi vsak hodne libilo - ukoly si ziji ve meste, tu potkate padoucha, tu potkate obet co mate prozkoumat,... a muzete tedy vskutku vyuzivat i sve pozornosti a divat se kolem, zda nejakou indicii na danou aktivitu ci side quest nevidite.

Mila drobnost je moznost hrat za sveho oblibeneho Batmana (ja treba za toho z filmu 1989). Stejne muzete upravit i nektere vedlejsi postavy.

Jsem na vazkach. Na jednu stranu me prijde skvele, ze tu neco podobneho mame a jako vzdelavaci hra je to zajimave.
Avsak na druhou stranu me nektere momenty ve forme, zejmena hodne sekany rozhovor (mohl by byt plynulejsi jako zname z RPG) znemoznoval se do hry, resp. vypraveni pametniku ponorit.

Hodne se mi libilo, ze jsou zde nastolena dilemmata i problemy zivota za okupace, resi se stare krivdy a to, ze vlastne pohled jedne osoby (napr. babicky) nemusi vypovidat o cele pravde. Je vyborne, ze se zminuji i udalosti a problematicnost veci jako je nemecky odsun.

Verim, ze je to vsak jen krucek na ceste ke zlepsovani vzdelavacich her v CR.

Herni vyzva 2024

Hra, která mě svým soundtrackem dovedla k Metalu.
V tom ohledu si to účel splnilo.

Počin, kde hostují i legendy metalu, obsahuje hodně super vtipů a také skvělé "metal" momenty jak vystřižené z alb Megadeath a dalších.

Příběh, hlavně světa, je skutečně Metalový.
A soundtrack je i v různých momentech a scénách boží (pokud máte rádi metal).
Dokonce mě tolik nevadilo honit po mapě různé bonusy neboť k tomu ohulíte rádio ve vašem super bouráku a brázdíte krajinu (a super je, že neoblíbené písničky můžete z rádia vyřadit!).

Hru také provází trochu poťouchlý, ale typický Blackovský humor.
Některé vtipy člověk hned nechytne dokud není znalec i Metalu (např.: se podívejte koho namluvil plešatý Rob Halford).

Skvěle téma metalu doplňuje i jádro hry - stage battles jako hlavní způsob řešení konfliktu.
Kdy i nepřátelé jsou laděni do různých metalových "škol" nebo to jsou metaloví démoni (a vypadají super!).
Každému protivníkovi je potom třeba se uzpůsobit (kromě počátečních glamour metalistů, co jsou zdrcadloví k vašim).

Zvláštnost bitev je, že nejsou čistě real-time, ale jste jejich součástí a tedy tam můžete skákat a pomáhat.
Dokonce máte možnost se sdružit s někým z vašeho týmu a dělat brutálnější komba (např. hned na počátku si vezmete své head-bangery a uděláte mosh-pit).

Bohužel to bitvení mě nakonec bavilo nejméně.
Trochu mi to připomínalo věci jako starý Battlefield, avšak řízení jednotek a jejich vlastní inteligence byla dost nízká a občas frustrující.
Předpokládám, že hlavní důvod pro to byl konzolový původ, kde to o moc lépe udělat nešlo.
Je pravda, že tvůrci z tohoto režimu asi vykřesali to nejlepší a tedy můžete nad bojištěm létat v "command" módu.
V tom ohledu je super, že i ten je tématicky (ba příběhově) opodstatněný.

Po dohrání mi tedy hra zůstane na disku pro relax metal projížďky :)
Hra tedy stále zůstane hlavně jako kultovní pocta metalu i když bez toho by sama asi nebyla hodna takové pozornosti.

Herni vyzva 2024 -   V záři reflektorů

Hra co pro me ma na prvni zahrani vyborne kouzlo a stoji za to, myslim, si ji alespon jednou zkusit.
Prvni zahrani vede na hodne silnych pribehu (kruta zima, prvni setkani s najezdniky, prerod v zemedelskou spolecnost,...), ktere v obrysech budou u vsech asi stejne a vychazi hlavne z mechanismu hry, zaroven vsak budou pro vase spolecenstvo silne osobni a zpravidla budete vedet, ze za drsne chvile muze nektere z vasich drivejsich rozhodnuti :D

Prislo mi, ze hra krasne umoznuje poznat zivot prvnich civilizaci a treba sama o sobe ukazuje vyhody i nastrahy zemedelstvi (napr. velka populace diky polim je super, pokud teda z nejakeho duvodu nemate problem sklidit a pak prijde zima a vsichni zacinaji hladovet).

Vasi velkou vyhodou, krome toho, ze tento kruty zivot zazivate z pohodli moderniho domova, jsou manazerske nastroje, kdy vas hra vybizi k tomu nedelat mikro management, ale jen obecne zadavat ukoly (sbirejte chrasti!) a resit co jsou spravne limity ci kolik by idealne na dany ukol melo byt lidi.

Bohuzel vsak nektere ukazatele jsou nedotazene a treba zjistovat, kde vsude je rozdelana a zadana prace jde tezko pokud se nejedna o "pracovni oblasti". Budete mit jen problem s velkym mnozstvim prace na malo lidi a pretizene vesnicany.

Taktez jsem zduraznoval "prvni zahrani", nebot technologicky strom stjene chcete prozkoumat cely a pokud se pustite do dalsi hry, nic moc noveho vas neceka ale opet vystaveni vsi od piky s tim, ze ted uz vite lepe, kam a jak ji smerovat, aby prezila (napr. lepe branitelne misto hradbami :)). Avsak zatimco pri prvnim zahrani bylo tempo hry mozna zajimave na uklidneni, pozorovani jak se vasim lidickam dari ochocit prvni psy, a moznost se naucit herni prvky, pri dalsim hrani mi uz i osmi nasobna rychlost prisla az pomala.

Herni vyzva 2024 -  Cesta do pravěku

Pokud potrebujete trochu odpocinout a kochat se a nevadi vam cernobily svet, potom je TOEM presne ono.

Fotograficke piskoviste, kde muzete zkouset fotit i jen pro radost, obcas nekoho svou fotkou potesit a splnit ukol, obcas se zamyslet nad tim, co vlastne v ukolu splni pozadavek na fotku (zejmena nektere fotograficke vyzvy vyzaduji nahlizet na veci z jineho uhlu).

Za me vytecna relaxujici hricka na nabiti baterek.

Herni vyzva 2024 -  Ve stínu pixelů

Hra hned v úvodu upozorní na to, že bude těžká a čeká vás rogue-like přístup a hodně smrti.
Smrti bude vskutku požehnaně neboť jste nemrtvý nekromant a budete sbírat zbytky ze svých nepřátel a vyvolávat z toho svou armádu pochopů.
Cestou za pomstou se budete probojovávat skrz úrovně nepřátel od chudáků v dolech, přes trpaslíky až po paladiny.
S tím bude stoupat i obtížnost, ale mezitím jste si jistě své lokaje vylepšili natolik, že je budete porážet hravě.
Vskutku jsem měl pocit, i když do boje jde vždy jen čtveřice nemrtvých, že vedu neporazitelnou armádu smrťáků.
A je to zábavné po Darkest dungeon si zažít druhou stranu a přivádět lidi k šílenství a sledovat jak panicky prchají.

Hra má několik pěkných prvků, které bych vyzdvihl - kromě součástek na tvorbu nemrtvých padají z nepřátel i mozky, které umožňují hned nějakého lokaje dostat na pokročilou úroveň.
Výborný vyrovnávací prvek.

Celkově vylepšování vašich lokajů je radost a pak kombinování jejich dovedností (např. skloubit jednoho, co položí past a druhého, co na tu past nepřátele přesune).

Ovládání je z většiny možné i přes klávesové zkratky a tedy můžete rychle přeskakovat mezi různými nabídkami.
Jediné o co jsem zakopl je naznačení zda mám zvolené kouzlo a které.
Slouží k tomu takový modrý oblak aby to naznačil, ale v rychlosti se snadno přehlédne a pak omylem pošlu do útoku lokaje. Je to vlastně maličkost a při troše rozvážnějšího hraní si toho člověk všimne.

Avšak průchod celé hry zabere hodně dlouho a tím pádem to z mého pohledu trochu vadí konceptu rychlého průběhu hrou jako v rogue-like.
Bohužel to také znamená, že mnoho soubojů je dost stejných.
Jedna úroveň je příliš velká a variace nepřátel není dost na to, aby souboj mezi nimi byl jedinečný.
Respektive, mnoho efektů nepřátel je dost podobných (např. skvělý Hades má vskutku jedinečné nepřátele, kdy každý měl svůj styl útoku a chování).
Podobně mi přišlo, že bych spíš uvítal jednoznačnější chování svých i nepřátelských jednotek (jako třeba v Mobius Front), i když je pak otázka, zda by je šlo postupně vylepšovat.

Přiznám se, že jsem to dohrál zatím jen na nejjednodušší obtížnost.
Jsem v pokušení zkusit si ji znova, neboť za dohrání na vyšší obtížnost se odemknou noví lokajové.

Herní výzva 2024 -  Ztraceno v překladu

Je to zábavná strategická hříčka. I když je z počátku trochu nezvyk, že nemám úplnou kontrolu nad monstry, rychle jsem si na to zvykl.

Bohužel však jsem z grafiky byl zmatený a ani ve vylepšené verzi jsem vlastně často netušil na co se dívám.
Takové to smutné období, kdy 3D už bylo trendy, ale ještě nebylo tak dobré.

Objeveno v rámci Herní výzvy 2023.

Jistě je to tím, že na hraní již nemám tolik času a tedy mé subjektivní dojmy.

Chtěl jsem hru mít rád neboť na Commandos jsem rád vzpomínal, Japonsko miluji a shadow mode vypadal hodně slibně. Tedy pokud se na hru těšíte a čas máte, raději si přečtěte pozitivnější hodnocení, protože věřím, že je tam skrytý poklad.

Avšak nakonec samotný dlouhý loading screen mě sám skoro odradil od toho si hru pustit. Pravda, nemám nejnovější železo, ale jiné hry z té doby mi jedou v pohodě.

Taktéž mi přišlo, že místo toho, abych měl možnost promyslet geniální plán a souhru akcí (jako třeba si pamatuji v prvních Hidden and Dangerous nebo Rainbow Six), tady si jen řeším momentální situace a skoro nejčastěji vycházela jako nejlepší možnost všechny stráže co jde zabít a mít klid na další práci.

Shadow mode byl párkrát skvělý, ale i přes zajímavé dovednosti postav a téma, jsem nakonec se nedokázal přimět k tomu hru dohrát. Už jen proto, že klad pro některé (velké 4 hodinové mapy) je zápor pro mě, když se k hraní dostanu jednou za čas a na chvíli. Ztratím kontext a musím se zase vše si zopakovat a postoupit jen o krůček.

Poznáno během Herní výzvy 2023.

ROM představuje zajímavý scifi svět, který odráží i dnešní debaty o postavení lidí a jejich právech a navíc do toho míchá AI a jako novinář se se svým robokumpánem tím nějak budete prokousávat.

Svět je dost barvitý a hodně pomáhá namluvení postav, které každé z nich dotváří výborně charakter. Hlavní postavy s kterými jsem se setkal nejsou vůbec černobílé a mají často zajímavé pozadí, které můžete dialogy odhalit.

Je to jako klasická adventura i když často vás povede za ručičku právě váš robokumpán a hned řekne kam máte jet dál. Ne nutně co tam dělat, ale pokud byste udělali nějakou chybu či velké opomenutí, tak vás zastaví.

I proto jsem časem ve hře přestával mít pocit toho, že vlastně jsem vůbec potřeba a i když dialogy mohu hodně ovlivnit, přišlo mi, že to nakonec bude jen lineární příběh (vůbec to nemusí být pravda, nic jsem nenačítal o hře ani jsem ji nakonec právě nedohrál, viz níže).

Celé ovládání hry mi přišlo ale nějaké pomalé a kostrbaté. Pokud to byl záměr aby to bylo blízko retro adventurám, tak blahopřeji. Ale právě z toho důvodu jsem je nehrál. I zde mě to vlastně odrazovalo od toho se do hry vracet a po čase ani svět a příběh mě již nelákaly aby to tu nechuť překonalo.

Vyzkoušeno v rámci Herní výzvy 2023.

Klasická tahovka od SSI ve fantasy hávu.

Již když jsem se s hrou setkal při jejím vydání mě bavila záplava fantasy jednotek, možnost kouzlit a mít generály s různými vlastnostmi (např. jeden má levnější pěší jednotky, druhý má záplavu kouzel).
Jako špunt jsem nedocenil obtížnost hry, avšak ta mě teď i bavila a vyžadovala pořádně si rozmyslet jak jednotky rozmístit nebo se zamyslet nad vlastnostmi protivníka než vyrazíme na kampaň proti jeho armádě.

Avšak o co jsem po celou dobu hraní zakopával byly staré designérské návyky kdy v menu jsem se ztrácel snad pokaždé, u ovládání jednotek je snažší prokliknout se do jejich statistik než je posunout na mapě atp.

Taktéž mě doběhlo jak neúprosná je kampaň. Není zde moc možností jak kompenzovat, pokud jste v nějaké mapě přišli o hodně jednotek a tedy budete muset nahrát pozici nebo začít novou kampaň. Nevadilo by mi to, kdyby hraní bylo trochu hladší.

Nakonec jsem to vzdal po dobytí asi tří ostrovů, neboť tahy mi přišli zdlouhavé a v kampani, kterou jsem rozehrál jsem v jedné mapě ztratil moc jednotek a nebyl schopen už nabrat dost na to, abych v následující mapě uspěl.

Hráno v rámci Herní výzvy 2023.

Pro me osobne to bylo nakonec spis zklamani.
Oproti puvodnimu novemu DOOM jsem ztratil pocit takoveho bijce a souboje s bossy me pokazde mene a mene bavily.

Myslím, že hodnocení bude přesně odrážet mé smíšené pocity z Hand of Fate (HoF).

Prvně se mi kombinace deckbuildingu a karet a klikacích diablovských soubojů dosti líbil.
Vy si vyberete karty, které chcete potkat v levelu a podle toho vzniká dungeon do kterého se podíváte a také dostáváte výbavu na daný běh.
Během jedné hry můžete odemknout další karty a díky nim zase příští běh změnit (např. přibude další karta z nějakého příběhu).

Souboje působí svižně a po čase se naučíte triky a taktiky jak se s většinou protivníků vypořádat.
Hodně budete blokovat štítem a uskakovat kotrmelci jak v Dark Souls-like hrách.
Skvěle se hra postupně odemyká, kdy ve story mode představí nepřátele nejprve v lehké formě (např. nehážou piráti dýky) a jak se hráč učí, zlepší se i protivníci na tu správnou úroveň.
Vy se učíte o čem ta hra je, co od nepřátel čekat a hra vám to ulehčí i tím, že balíčky může sestrojit místo vás.
Když už budete vědět jaké karty chcete v balíku, můžete jen upravit navržený balíček.
Pro deckbuilding je to myslím ideální přístup!
Hra má mnoho pěkných malých detailů, jako svíčka, která hoří na stole, kde s "osudem" hrajete, se postupně zkracuje jak postupujete příběhem nebo kostlivci mohou během souboje přijít o štít pokud je pořádně zmlátíte a chybí jim i ruka.
Váš protivník také pěkně jízlivě komentuje co se vám děje :)

Ale na čem hra pokuhlává je rogue-lite část a 3D grafika.
V geniálním Hádovi jsem se vždy rád a rychle vrhl do nového běhu.
Zde však musí být mnoho zdržujících prvků, které hráč ani nemá možnost vypnout (např. míchání karet na začátku běhu).
Také mě neuvěřitelně iritovala kamera.
Zejména ve finálním souboji nebo v labyrintech kamera často neumožňuje dobře vidět co se děje.
A selhává i při pohledu na mapu z karet, které vám klidně na začátku ukážou, ale pak jsem musel tipovat na základě toho, jak si pamatuji obrázek.
Zamrzí také maličkosti jako muset vyjít z menu obchodu abych se mohl podívat do vlastního inventáře a podobné drobnosti o které se škobrtne.

Celkově tedy zajímavý koncept s mnoha věcmi, které pro mě snižují plynulost a tedy příjemnost zážitku.

Herní výzva 2023:  Karbaník

Očekával jsem Company of Heroes (CoH), resp. Dawn of War, ale s mechy v alternativní první světové válce a dokonce jsem hru podpořil kvůli tomu v crowdfundingu. Znám i tvorbu z tohoto světa v době, kdy vznikala pro Scythe a tedy celý boj mezi Polanii, Saxonii a Rusvětem mě lákal již od počátku.

Zatím se mi skoro nejvíce líbil příběh, který místy prezentoval i dilemata, ale bohužel je nemůže postava nijak ovlivnit, ani plněním sekundárních cílů.

Mechové dostojí svého, ale nakonec se nejedná o nic zvláštního, jen jinak vypadající tanky a navíc často tanky bez otočné věže. Což nahrává taktizování při natáčení neboť pancíř na zádech je slabší. Jednotlivé strany slibují si dosti podobné jednotky, ale každá se svými zvláštnostmi a malými odlišnostmi. Podobně jako v CoH zde funguje dobře princip kámen-nůžky-papír, kdy pěší jednotku spolehlivě zlikviduje plamenomet, ale na ten je dobrý sniper a na snipera lze použít rozumně rychlou opancéřovanou jednotku. Avšak na rozdíl od CoH mi to nepřišlo až tak silné a tedy šlo někdy jednotky trochou mikromanažerování upižlat i jinou jednotkou.

Hodnocení po první kampani za Polanii: 75 %

Hru jsem si původně pořídil s nadějí, že se trochu možná i přiučím. A to se z části splnilo, ale z části mě v tom hra zklamala. Na druhou stranu jsem v ní objevil zajímavou zenovou alternativu.

Líbí se mi, že se postupně do hry dostáváte formou zakázek na cizích domech i když vaším cílem je nakoupit dům a potom jej se ziskem prodat.
Zároveň s učením hráče o tom, jak hra funguje, se vylepšuje i jeho postava a tedy z počátečního pomalého malování pokoje se stanete mistrem co během minuty vymaluje celý pokoj za zlomek barvy.
Hra poskytuje dost realističnosti, abyste si začali uvědomovat významnost některých činností a jak se na ně připravit (např. začnete nejprve vše staré vyhazovat než byste např. začali čistit). Avšak ne příliš na to, abyste museli jezdit s kolečkem s hlínou.
Zajímavé mi také přišlo, že jednotlivé činnosti jsou v podstatě mini hry a celkem zajímavě fungují a ilustrují danou činnost.
Také se mi hodně líbí využití loading screen, kdy vám jednotliví zákazníci prozradí své preference. Když tedy dáváte pozor, můžete potom podle toho připravit dům na prodej a prodat ho za více (např. někdo řekne, že má rád červenou barvu tak podle toho vymalujete).
Co je výborné je pocit, když přijdete do úplně zničeného domu (ideálně si ho vyfoťte pro srovnání) a po vaší práci prokoukne. Myslím, že tento pocit z toho dělá potenciálně návykovou věc.
Také mi přislo vtipné vidět, že mít minimapu a podobné vymoženosti v reálu, tak možná by domácí práce nebyly takový problém :D

Smíšené pocity mám z toho, že mnoho aspektů hry je vlastně jen pro vás jako hráče. Na jednu stranu můžete úkol splnit rychle tím, že naházíte nábytek do pokoje a nijak je neuspořádáte, ale můžete si také dát záležet a pokoj zařídit pěkně. Hře je to jedno, vám možná ne. V návodech je proto možno i číst o tom, že třeba prodávaný dům není nutno ani vymalovat a podaří se danému zákazníkovi prodat.
Podobně smíšený pocit mám ze samotného tématu hry, kdy jsem si vlastně během celé hry uvědomoval, že bych mohl umýt okna :D

Bohužel se celkem rychle hra stane repetitivní i přes to, jak se postupně vylepšujete. Pomáhá tomu myslím i hudba, která mi brzo začala lézt na nervy. Kromě toho, přecijen, budete pořád dělat vlastně to samé - uklízet, malovat, kachlíkovat, ... pořád dokola.
Ale pokud si to dávkujete jednou za čas, potom je to vlastně dost příjemná zenová záležitost.

Hra mě však zklamala v tom, že některé aspekty nejsou dost realistické až je to nebezpečné. Ano, když pustíte vodu dřív než napojíte vedení, tak uděláte malou skrvnu. To je rozkošný prvek. Ale že vás hra nechá vyměnit zásuvky bez vypnutí elektřiny je myslím problematické. Přitom při instalaci mnoha věcí v koupelně vás otravuje tím, že musíte odzátkovat trubky... Ale jde to také brát jako například u závodních her, ve kterých totálka neznamená smrt nebo aspoň konec závodu, hlavně když hrajete arkádovou obtížnost.

Herní vyzva 2023 - 3. Císařův pekař / pekařův císař

Hral jsem naposledy tusim CIV III, tedy hrat CIV IV by melo byt prirozene pokracovani.
Vskutku se jedna o jen krucek novymi smery a celkove se mi hra libi.
Trochu me vsak frustruje nemoznost mit jasny prehled jednotek (ano, dostanu prehled jednotek v menu, avsak nemohu jednotku z nej zvolit a musim ji honit nekde po mape) a obecne nastroju pro spravu v pokrocilem stavu hry, kdy jednotek jsou bambiliony.
Jsem rad, ze jsou zde prvky, ktere jsem miloval prave na trojce oproti dvojce a to zejmena strategicke suroviny, ktere davaji hre zajimavou strategickou hloubku. Na druhou stranu to vedlo k tomu, ze jsem jako mongolsky najezdnik ve scenari s Cingischanem nemel zadne kone :D

Celkem by me zajimalo nakolik jsou dalsi serie her odlisne a az budu mit chvili, tak se do nich vrhnu.

V ramci herni vyzvy 2023.

Už jen jeden tah...

Klasika, která lehce vyvolá závislost. Hraní v dnešní době připomene některé designové zvyky z počátků her (např. potřeba se proklikat celkem složitě k některým místům, žádná možnost automatického stackingu, celkem vysoká obtížnost oproti dnešním hrám), ale ty spíš potěší starého hráče jako jsem já. Vidět staré 3D animace bylo pěkně nostalgické, kresba mapy či monster zase myslím má své nadčasové kouzlo.

I když kamarádi hrají od vydání HoMaM III v multiplayeru, já se k takovému klání moc nedostávám. Zahrál jsem si tedy kampaň a překvapilo mě, nakolik je ve hře silný příběh. Kampaň je také skvělá v tom, že se hráč postupně učí o různých strategiích a kouzlech a vskutku má pocit, že se stává znalcem a mistrem bojiště. Často bývají zkušenosti hráče vykoupeny brutální lekcí v podobě masakru vojska a nahrání staré pozice, avšak pokud jste dávali pozor, posunete se dál a překážku už umíte překonat (nebo do místa, kde jsou draci přitáhnete s pořádnou armádou). Celkem mi přijdou i strany dost vyrovnané a s vhodným složením armády lze porazit cokoliv. Přinejhorším nasbíráte hromadu lučištníků :)

Bavilo mě také na kampani, že si hlavní hrdina přenáší zkušenosti do dalších map a tedy zatímco v první mapě jste lama s partou lam, v pozdějších jste king s lamami a to už je jiná. Prvních pár nepřátel jednoduše můžete vyřídit kouzly zatímco se vaše lamy jen dívají, jakého to mají super velitele.

Avšak vadilo mi, že v bitvách, které jsou zásadní částí hry, často nejsou vidět čísla počtu jednotek na poli. Pokud je jednotka za hradbou nebo ve shluku jiných jednotek, potom kliknutí na jednotku pravda ukáže její hodnoty, ale ne počty. Občas jsem pak nevěděl, kde přesně je v bitvě těžiště bojů a jen se pak divil, že těch kostlivců už tam nění jen 30, ale 300 (ač u těch to bývá nejmenší problém).

V samotné kampani mi potom vadily dvě věci. Mapy jsou, zdá se, náhodně generované. Samo o sobě by to nebyl problém, kdyby však na mém území nebyly dva doly, ke kterým se nedalo dostat neboť měly vchody do lesa. A zatímco většinou jsem si za masakr svých sil mohl sám (hele, titáni, tak zkusím jak jsou silní s mou partou pár desítek jednotek první úrovně), v jeden moment v kampani byl "přepad" složený z asi šedesáti dračích duchů a to mi vskutku nepřišlo fér. Ale zase, pravda, člověk si má ukládat hru a hra má v sobě i autosave, tedy nic tak hrozného.

Trochu mě chyběla, ale možná jsem ji jen nenašel, nějaká in-game encyklopedie potkaných jednotek. Statistiky jednotek, které můžete rekrutovat v některém z měst vidíte v daném městě, ale ty, které má jen protivník nebo které jste už někde potkali a setkáváte se s nimi znova, ty jsem nikde neviděl. Ale je to také jen maličkost, kterou lze připsat na vrub staré designové školy. Podobně mě mrzelo, že chybí přehled či možnost nějak snáz procházet kouzla. Pravda, s cvikem už víte, do které školy dané kouzlo patří a na které stránce je, ale nějaký přehled způsobených zranění kouzel ap. by byla skvělá věc. Avšak v té době nevídaná.

Každopádně mohu všem doporučit, kdo ještě nezkusili!