Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Sid Meier's Civilization IV

24.10.2005
85
178 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Čtvrtý díl série budovatelských strategií Sid Meier's Civilization hru rozšiřuje v duchu přídavků druhého a třetího dílu – základní pojetí a cíl hry jsou od prvního dílu série stejné, spektrum cest k vítězství zůstalo v rozsahu Civilization III, nicméně hráč je opět konfrontován s celou škálou nových herních prvků, které hru významně ovlivňují, a které si tudíž ostřílení mazáci série musí osvojit, pokud i v tomto pokračování chtějí být úspěšní. Zcela novou dimenzi do vedení civilizace napříč šesti tisíci lety vkládá sedmice náboženství, jež se liší sice pouze názvem, ale vytváří velmi velký prostor pro mezilidskou nesnášenlivost. Další podstatné úpravy byly provedeny v systému boje, kdy větší význam dostala taktika, v paletě způsobů, jimiž vláda působí na občany, a v možnostech diplomacie. Zavedeni byli vedoucí představitelé, jichž je ve hře na osmnáct národů šestadavacet, a na první pohled se hra od svých předchůdců odlišuje 3D zpracováním.

Civilization III přišla s koncepcí velkých vůdců (Great Leaders), schopných zvyšovat výdrž malé skupiny jednotek sdružováním do komand. Tento institut byl ve „čtyřce“ nahrazen systémem osobností (Great Persons). Jsou jimi kupř. velcí inženýři (Great Engineers), jež zvyšují celkovou úroveň výroby, nebo velcí vědci (Great Scientists), kteří urychlují vědecký pokrok civilizace. Zatímco velcí vůdcové vznikali z elitních jednotek, cejch osobnosti lidé mají od narození, a jejich porodnost je možné zvyšovat – specializováním většího počtu obyvatel, výstavbou určitých divů světa a výzkumem vybraných technologií. Co se týče zdokonalování jednotek praxí v boji, i zde došlo ke změně: jednotkám lze při povýšení vybrat specializaci, jež může směrovat ke zlepšení bojeschopnosti, např. v lese, při dobývání města, nebo naopak při jeho obraně, dále ke zrychlení přesunů, k uspíšení uzdravování jednotek apod.

Uzdravování jednotek je o to důležitější, že jednotky již nemají útočné a obranné číslo, nýbrž jednu hodnotu, označenou jako síla v boji, jež je zároveň tímtéž, čím zdraví, přičemž čím je jednotka více zraněná, tím méně je efektivní v ofenzivě. S tím je spjata další novinka – zdraví je přímo úměrné dostupnosti pitné vody a přítomnosti vzpřímeného stromového porostu, v němž našli útočiště predátoři ze zvířecí říše, kteří pro homo sapiens sapiens představují hrozbu. Větším nebezpečím jsou ale pochopitelně ostatní civilizace, vstup na jejichž půdu bez dovolení se nově rovná vyhlášení války. Diplomacie je pilířem celé série, a i před vydáním čtvrté plnohodnotné hry byla zdokonalena: vyjednávání je levnější – vyhovět požadavkům potencionálních partnerů už nebývá tak náročné – a jednodušší, jelikož nápověda prozradí, proč oslovený národ za daných podmínek nechce pakt uzavřít. Složitější je naopak rozpínání impéria, resp. přivlastňování cizích měst; to jak cestou kultury, tak násilím. V Civilization IV však kultura, na rozdíl od Civilization III, nemůže posloužit jako nástroj ztráty vojensky zabraného města.

Diplomacie je synonymem zahraniční politiky, Civilization IV ovšem rozvíjí i portfolio té domácí. Ta je ve smyslu působení na vlastní lid rozšířením konceptu státních zřízení. Domácí politika hráče staví před rozhodování mezi otroctvím a pacifismem, teokracií a svobodou vyznání, svobodou slova a takzvaným policejním státem, byrokracií a environmentalismem, volným trhem a centrálním plánováním atd. Jedním z instrumentů zásahů do vývoje vlastní populace je i institut státní víry. Státní víra je jenom jedna, nicméně v kterémkoli městě může být vyznáváno i všech sedm náboženství – buddhismus, hinduismus, islám, judaismus, konfucionalismus, křesťanství a taoismus – současně; jednotlivá schémata uctívání božstev souvisí s konkrétními technologiemi. Po technické stránce se v práci s vlastními občany změnilo to, že osadníci a dělníci už nestojí populaci, ale v době výcviku zadržují růst, a že dělnické třídě lze nastavit, aby konala automaticky – budovala řadové budovy, na nichž závisí ekonomický růst, nebo dopravní komunikace, jež usnadňují získávání surovin –; bezobslužná může být i produkce jednotek nebo průzkum terénu. Model korupce byl nahrazen systémem provozních nákladů.

Civilization IV je mnohem více než jeho sérioví předchůdci otevřené modifikacím – data jsou uložena v XML souborech, díky čemuž je možné provádět změny v herních pravidlech, měnit parametry budov nebo jednotek a také přidávat entity nové, včetně celých civilizací, jen s pomocí běžného textového editoru. Mimoto je hra přístupná importu uživatelských skriptů v Pythonu, v němž je většina hry nakódována, čímž lze zasahovat do logiky herních mechanismů. Editor map, zvaný World Builder, který je poprvé v sérii součástí první edice základní hry, mapy umožňuje vytvářet jak od píky, tak z předpřipravených šablon. Ve hře je stručný tutoriál, další informace jsou k dispozici v textové podobě. Použitý engine je založen na Gamebryo enginu. Každou historickou epochu dokresluje několik příhodných skladeb.

Devět měsíců po uvolnění hry, tedy v červenci 2006, se tato dočkala prvního datadisku, s podtitulem Warlords. Rok nato světlo světa spatřilo druhé rozšíření, nazvané Beyond the Sword, a čtrnáct měsíců po něm, tj. v září 2008, vyšla hra Sid Meier's Civilization IV: Colonization, jež je pojmenována jako datadisk Civilization IV, avšak jedná se o samostatnou hru, která je remakem Sid Meier's Colonization z dílny společnosti MicroProse z r. 1994, jenž z Civilization IV pouze přebírá herní prostředí a některé herní elementy. Výhradním tvůrcem všech těchto navazujících děl je jediný vývojář základní hry – studio Firaxis Games.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Asi nejlepší tahová strategie, co jsem kdy hrála. Jestli chcete tvořit historii a cítit u toho tu správnou atmosféru budování civilizace a řízení státu v průběhu historie, je Civilization IV tou nejlepší volbou.

Jednou z nejkrásnějších věcí na celé hře, je sledovat, jak se v průběhu hry celý svět mění a civilizuje. Tam, kde kdysi vaše průzkumníky napadli medvědi, je po pár hodinách (nebo desítkách hodin při nižší rychlosti hry) hraní průmyslové centrum vašeho národa.

Hra začíná 4000 let před naším letopočtem. Založíte svou první vesničku a můžete se začít rozvíjet a objevovat. Správa města je velmi přehledně zařízena. Města využívají nejdřív čtverec a pak když se rozrostou, tak kříž území kolem sebe. Krom toho ale také můžete umístit speciality přímo do města (v jejichž počtu jste ale omezeni speciálními budovami, které musíte postavit. Například knihovna vám dává možnost umístit dva vědce).

Rozvoj města je ale omezen nejen množstvím jídla, které pro něj dokážete obstarat, ale také spokojeností a nově v sérii také zdravím. Spokojenost a zdraví můžete ovlivnit mnoha faktory (například pitná voda a přítomnost lesů zvyšuje zdraví), především však jednou z hlavních devíz Civ 4 – surovinami. Ty se rozdělují na tři základní druhy: strategické (železo pro výrobu zbraní, ropa pro tanky a letadla, uran pro víte co), luxusní (přidávají spokojenost, např. zlato, kožešiny, hedvábí) a potravinové (přidávají zdraví – rýže, ovce, ryby). Potřebnost surovin pro ekonomický rozvoj a armádu jim dodává na důležitosti. Obchod s nimi je jednou z nejdůležitějších částí hry.

A tím se dostáváme k diplomacii. Ta je ve hře velmi dobře zpracovaná, kromě obchodu se surovinami a technologiemi (na což ale potřebujete patřičné technologie), můžete otevírat hranice obchodníkům a jednotkám jiných národů, nebo uzavírat aliance a obrané pakty. Velkou roli při tom hlavně v prostředních částech hry hraje novinka v sérii – náboženství. Obyvatelé každého města mohou vyznávat jedno, nebo i více náboženství. Každý stát podle své politiky může mít určené státní náboženství. Státy se stejným náboženstvím vás budou mít radši. Se státy s odlišným náboženstvím se ale moc nedohodnete.

Tím se zase dostáváme k jedné z nejlepších změn, které v tomto díle nastaly – nové možnosti domácí politiky. Po vynalezení určitých technologií můžete velmi různě nastavovat, jaká má být ve vašem státě politika: jestli se má uznávat kastovní systém nebo otroctví, teokracie nebo svoboda náboženství, volný obchod nebo centrální plánování atd. to vše nezávisle na sobě. Každý systém má svoje výhody i nevýhody.

Technologický strom je ten nejsmysluplnější, co jsem kdy v jakékoliv hře viděla. Každá technologie má zcela zřejmé požadavky na předchozí znalosti a tvůrci vás nenutí vymýšlet nic, co byste v reálu pro další technologický postup nepotřebovali – bez vynálezu kola můžete klidně vymyslet pokročilé kulturní technologie, jako filozofii, feudalismus nebo dokonce liberalismus, ale těžko bez něj vynaleznete jakékoliv stroje. Bez technologie jízdy na koni ale klidně můžete letět na Měsíc :)
Umělá inteligence počítačových hráčů je na docela vysoké úrovni a lehce vás mohou překvapit svou lstivostí. Na válku jsou vždy dobře připraveni a využijí jakéhokoliv vašeho oslabení. Tedy pokud jsou to vaši nepřátelé :)

Hra je skvěle uzpůsobena pro tvorbu modifikací – můžete buď upravit xml soubory se základními vlastnostmi budov, jednotek a technologií, což zvládne každý, vytvářet skripty v jazyce Python, nebo dokonce zajít ještě dál a upravovat celou hru pomocí stažitelného SDK. Ty nejlepší modifikace jsou obsaženy v datadisku Sid Meier's Civilization IV: Beyond the Sword.

A na závěr shrnutí audiovizuální stránky: Grafika sice není světová, ale pro účely hry stačí. Po delším hraní, kdy už je svět plný měst, farem, dolů a armád, začne být hra trochu náročnější na hardware, ale v dnešní době už to problém není. Hudba je naprosto perfektní, každé hostorické období je v jiném stylu, který se k němu hodí – domorodé bubny v dobách začátků historie, přes středověké chorály a složité novověké skladby slavných skladatelů, jako Mozart, Beethoven, nebo Dvořák až k moderním skladbám, o jejichž autorech teda nic nevím :)

Celkově prostě Civilization IV vlastně nemám co vytknout

Pro: Vše, ale především: atmosféra, herní systém budování civilizace, politika a diplomacie, technologický strom, hudba, modifikovatelnost

Proti: Prakticky nic

+33
  • PC 90
Civilizácia 4 sa v najpodstatnejšom merítku líši od trojky najmä v systéme korupcie. Treba povedať, že multi-towning je skrz maintenance omnoho elegantnejšie regulovaný, ako v prípade trojky - extrémne nízkou produkciou. Táto zmena sama o sebe by mi stačila aby som hral štvorku narozdiel od trojky.

Okrem iného nový systém settlerov a workerov, ktorí už nestoja populáciu ale zadržujú rast počas výroby mi rovnako viac sadol. Pribudlo množstvo vylepšení polí a terénu a už ani zďaleka to nie je iba cesta + baňa / irigácia. Tých vychytávok je omnoho viac, náboženstvo - ktoré do velkej miery ovplyvňuje vzťahy s ostatnými národmi, social civics - po vzore alpha centauri, či špecialisti a great leaders, ktorí majú nespočet využití - od jednorázových bonusov na výskum, či vytváranie armád až po iniciovanie zlatého veku.

V čom štvorka zaostáva od trojky je technické spracovanie. Grafika sa síce o niečo vylepšila, no tým sa aj výrazne predĺžilo čakanie počas AI turnu. Mapy sú v priemere o niečo menšie, a scrolling je jemne trhaný ku koncu hry. Napriek tomu, Civ 4 je velmi zdarilé pokračovanie a bez hanby sa môže zaradiť do tejto grandióznej strategickej série.
+13
  • PC 95
Co se ti vybaví, když se řekne Civilizace IV? (+ datadisky)

Strategie, úžasná, neuvěřitelně komplexní, obrovské možnosti voleb, více možností vítězství podle zvolené strategie. Velký vliv diplomacie. Tahová. Ještě jeden, tah ještě jeden… cože ono svítá?!!! Výzkum, náboženství, špionáž, kultura sakra na co mam klást důraz. Nekonečná znovuhratelnost a to jako fakt. Závod ve výzkumu, zbrojení, boj o zdroje, pakty… Snaha pokořit vyšší a vyšší úrovně obtížnosti, ale to už je třeba hlubší ponoření do principů hry a studovat, špekulovat co, kdy, kde stavět, bádat a hl. měnit taktiku podle situace – takže se mi vybavuje zápisník vedle klávesnice plný postřehů a návrhů taktik, zkušeností stále doplňovaný, proškrtaný, upřesňovaný… Pocit příště to zkusím jinak. Nebo od tohoto uložení to po dohrání zkusím mírovou cestou. Dobrá inteligence protivníků. Zklamání, když soupeř postaví světový div dřív nebo dokáže, že je země kulatá a má pak z toho výhody, které jsem já prošvihnul….

Uspokojení, že mezi nynější záplavou „nenáročných her pro masy“ existuje hra takto inteligentní pro fajnšmekry, která je stále aktuální.

Geniální.
+9
  • PC 90
Z těch dílů Civilizace, který jsem hrál (I, II, III a IV) se mi rozhodně zdá čtyřka nejlepší. Tato hra po grafické stránce je lepší než předchůdci, což je samozdřejmost. Civilizace IV má spoustu novinek, které dělají tuto hru tak dobrou. Například se po mapě nepohybují jen jednotky nepřátel, ale i zvířata (lvi,vlci,medvědi), která útočí na vaše jednotky. A pak je tu náboženství. Můžete si vybrat mezi hinduismem, budhismem, judaismem, křesťanstvím, islámem,taoismem nebo konfucionismem. Zde se u autorů vloudila menší chyba, protože konfucionismus a taoismus nejsou náboženství, ale filosofické směry, protože nevyznávají boha, ale určité učení.

Druhou změnou je, že už si nevybíráte jen formu vlády, ale i ekonomickou, náboženskou, či jinou politiku, která ve vaší civilizaci bude převažovat, jestli bude otrokářství, pacifisti nebo vyznávat politiku svobodného trhu, svobodného náboženství nebo jestli bude vyznávat jedno státní náboženství, byrokracii nebo enviromentalismus.

Třetí zásadní změna je v diplomacii. Tam se zásadně rozšířili možnosti, které můžete nabídnou či požatovat po jiné civilizaci. Tak například můžete požadovat aby jiná civilizace přestala obchodovat s jinou civilizací, můžete požadovat aby konvertovala k vašemu náboženství nebo to nejlepší, aby jste uzavřeli obraný pak (tato civilizace pak vyhlásí válku civilizaci, která vás napadne) a posílili svojí pozici, aby vás sousední civilizace nenapadla.

Také můžete obchodovat se surovinama což mě dostává k další dobré věci. Už kromě strategických surovin (železo,koně,ropa) a luxusních surovin se tu objevují i potravinové suroviny (rýže,kukuřice,banány,ryby,kraby)

Celkově na mě Civilizace IV udělala vemi dobrý dojem.

Pro: Náboženství, diplomacie, styl hry

Proti: Jen takové blbosti, například narazíte na lvy někde v oblasti Kanady :)

+8
  • PC 75
Nedokážu se dostat do zelených čísel. Miluju strategie, miluju tahové hry, miluju historické hry a grand strategy žánr, ale v případě civilizace to nejde.

Znám tuhle hru už 10+ let. Pokaždý, když jsem ji rozehrál v nějakém období svého života, pokaždý jsem se strašně snažil vidět jen to hezké, užívat si ty možnosti a kombinace, které hra nabízí. Pokaždý jsem ale vždy pristihl sám sebe, že se vlastně podvádím a začal jsem si připadat úplně nepatřičně, tak jako kdybych se probudil ráno po propařené noci (ve Vegas) vedle nafukovací panny a zjistil jsem, že jsem se s ní nechal v opilosti oddat.

Pokud bych měl nějak shrnout, o co jde, pak bych řekl, že civilizace je v podstatě taková deskovka, ahistorická, arealistická, která si prostě vypůjčuje jako kulisu několik pojmů z učebnic historie a snaží se stejně kostrbatým dojmem, jako se například Monopoly snaží simulovat hru na realitní business, simulovat hru na budování civilizace. Uznávám, možností a strategií je vcelku hodně, jsou k dispozici mnohé fandovské stránky (např. nejznámější civfanatics), ty se ale ve skutečnosti točí kolem powergamingu na téma herních mechanismů.

Ve hře totiž není žádná unikátnost a rozdíly mezi jednotlivými národy, hráči, náboženstvím. Je to jak barevné figurky hrající podle stejných pravidel monopolů. Unifikovanej výzkum, pro všechny stejnej, bez možnosti mít třeba jednotlivé technologie levelované. Unifikované armády, pro všechny stejné (dobře, každej národ má nějakou jednu unikátní jednotku která je variace existující jednotky), se tvrdejma statama na každé jednotce které se v základu skládaj defakto ze dvou čísel, z rychlosti a síly (ačkoliv u těch jednotek je ten systém na druhý pohled trošku zábavnější, každá jednotka má svojí protijednotku která ji ničí, eg kopiníci ničí jízdu, sekerníci ničí kopiníky, mečaři jsou zase lepší na dobývání měst a střelci na jejich obranu, na třetí pohled je to ale pořád placatá polabská nížina, nuda až běda ..). Speciální kapitolou jsou náboženství a tzv. divy světa. Ne, že by přinášely do hry nějakej speciální historickej rozměr, to opravdu ne, takže tedy můžete postavit Stonehange v Indii, Taoismus vynaleznout ve starém Řecku a Sixtýnskou kapli postavit v Pekingu.

Další pozoruhodný aspekt je vedení války. To je tak strašně dřevácká věc a s tak strašně dřeváckejma mechanismama, že běžný fanoušek historie se modlí, aby žádné války nebyly. Prostě sunete po čtvercových políčkách mapy své jednotky a při střetu s nepřítelem se to celý jakoby proškrtá a tomu co vyhraje nějaké jednotky zbydou a tomu co prohraje nezbydou žádné. To je asi v kuse celý :D. Dál bych to nerozváděl.

Ekonomika a obchod ve hře je další pozoruhodnej aspekt. Tak jako veškeré další libovolné aspekty to budí dojem, že to je hranatý jako kostka, ale pokus o použití spíše odpovídá tomu, jak by se asi mělo použít kolo. Každý město na celém světe má jednu obchodní trasu (po vynalezení technologie druhou), kterou vydělává minci, dvě nebo tři. Pokud města spojíte cestami, objeví se v nich suroviny tak jako ve všech dalších městech. Plánování hodné dětské hry na banku s plastovejma mincema. Máte dvě naleziště koz a 6 měst. V šesti městech jsou dvě kozy. Příjde němec, co má tři naleziště prasat, má 5 měst. Vymění s váma kozu za prase takže najednou máte v každém městě kozu a prase a němec má ve svých pěti městech dvě prasata a vaší kozu. To je tak rafinované, že bez tužky a papíru kvůli vizualizaci a alespoň vyššího odborného vzdělání v ekonomii nemáte šanci do tohoto systému plně proniknout.

Jako poslední věc uvedu, že po určité době, když máte třeba 6 měst, tak strašně naroste objem micromanagementu - pokud chcete hrát dobře. Bohužel to ale není micromanagement zábavnej. Řešit 6 unifikovanejch měst, kdy v každém je koza, německé prase, kůže z bobra a jde do něho zlaťák nebo dva z jeho jedné (případně dvou) obchodní cesty je mučivé. Můžete furt překlikávat mezi políčkama města s různejma zdrojema, aby jste koukali, že se 3ma kladivama se váš unifikovanej kopiník postaví za 3 tahy (ve hře třeba 100 let) než ho budete moct poslat proti čínskému kopiníkovi, aby po prohrané bitvě zmizel navždy někam do dálav vašeho římského konfucianismu.

Shrnutí.

Nebaví mě to, nuda. Fuj. No challange. Nikdy jsem civilizaci nedohrál, protože pokaždý začnu všechny děsně drtit dřív nebo později a začnu dominovat ať hraju jakýmkoliv stylem (mír / válka / výzkum / kultura). Civfanatics to řeší tím, že si svážou nohy, zatíží se závažím, pustí si žilou a přiotráví se plesnivým jídlem než jdou závodit v běhu na 100 metrů (rozuměj daj si těžkou obtížnost, která dá AI obrovské umělé dilda jako bonusy). Tohle není pro mě.

Dávám 75% jakožto kombinaci mého subjektivního názoru a toho, že hrá má vyské hodnocení a spoustu lidí fakt baví. Mě, jakožto kovanému stratégovi v počítačových hrách, připadá pro mrňata. Nic pro mě. Nechci jí ale samozřejmě trestat tím, že mě nebaví - to je můj problém.
+3 +9 −6