Mount & Blade: Warband

Warband byl další krok ve vývoji hry, která započala jako amatérský projekt manželského páru. Mimo to, že výrazně zlepšil soubojový systém a přidal nové možnosti v kampani, hlavně představil multiplayer.

A zatímco kampaň je stále nablblou, omezenou a možnostmi dokonale plochou sandbox mini-strategií na ošklivé mapě, po níž se prohání družiny lordů pronášejících pořád ty stejné frackovské řeči, tudíž hrou, která brzy omrzí až k omrzlinám, multiplayer má velikou hodnotu, ještě zvyšující se s výtvory komunity. Protože popravdě máloco je pro mě v herním světě uspokojivějšího než rozflákat držku vlámským gudendagem nějakému trotlovi s charakterem vypadnuvším z reklamy na Celvin Klein. Ano, Mount&Blade má editor tváří a já jsem jedním z jeho největších fanoušků. Omezen pár texturami, něco málo vlasů, ale bože všemohoucí, co za ZVÍŘATA v něm lze stvořit! Takhle uvěřitelné ksichty si může Oblivion, Dragon Age a cokoli dalšího jen nechat zdát. Hrál jsem např. za německo-italského rytíře, co vypadal strašně opovržlivě a nasraně, za odporného Sádla ze Staré Kobzy, na bajonety jsme s kamarádem nabodávali jako ostražití pruští bratři Hoeneckeři, prošpikovávali jsme šípy oplátované dobytky jako zlomyslní Mongolové Temuzin a Kokochu, dokonce pobíjeli jsme po desítkách vikingy za dvě slovanské divoženky (Vikingr je dost macho mod a říkal si o to) a nyní vraždíme píkami coby nechutní lancknechti (s typicky německými jmény Jorg Krvachos a Hans Krvakak :D), jeden s propadlými tvářemi, druhý odulý. Tento role-play aspekt umocňují mody, k nimž se dostanu později.

Samotný boj, věc nejpodstatnější, je dosud ten nejlepší, nejkomplexnější, nejnáročnější a realitě nejvíce přibližující se ze všech videoher. To tvrdím přesto, že je to chvílemi obíhací úchylný balet plný naznačování úderů (daň za to, kterak postupem času zvyšovala se kvalitativní laťka hráčů a jejich schopnost blokovat čtyři směry útoku) a shaolinských odrážení bodnutí. Zdaleka není dokonalý a pokračování Mount&Blade doufám představí něco lepšího a realističtějšího, třeba už jen co se týče systému zranění, neboť ten nynější stojí na zastaralých hit pointech, jejichž počet na jednotlivých partiích zvyšuje se s kvalitou zbroje. Ale přesto je z toho vcelku dobrý pocit a nevypadá to, sejdou-li se dva lidé se sebeúctou, špatně. Je jasné, že někteří bojují jako máchající prasata, couvající zbabělci, nejlépe obé; je to multiplayer a jsou tam lidé opravdoví.

A zmíněné mody? Pokud jste na atmosféru, doporučuji v současné době hlavně Vikingr - nádherné mapy, grafika, zvuky -, jestli jste powergamer, pak cRPG, nabízející levelování charakteru v MP bitvách, rozdělování bodů na stránkách a nákup válečné výbavy nejširšího výběru; tam jsem narazil na hráče, který se i nechal vzhledem k silné zbroji zasáhnout, aby se nepříteli dostal se svým obouručním mečem na hlavu. Šílený.